Když meziplanetární sonda New Horizons v červenci 2015 proletěla kolem Pluta, planeta vypadala, že je prakticky bez mráčku. Letos v březnu se ale objevily zprávy o tom, že sonda zachytila jednotlivé mraky, které vznikají těsně u povrchu Pluta.

Tým projektu New Horizons před pár dny zveřejnil snímky, na nichž je patrných několik objektů, které důvěrně připomínají mraky. Podle všeho je tvoří poměrně silné vrstvy, brání nám ve výhledu na povrch Pluta, který je pod nimi, a měří několik až několik desítek kilometrů.

Jsou to mraky nebo ne?

Podle šéfa mise Alana Sterna ze Southwest Research Institute (SWRI) v Boulderu, stát Colorado, není ani u jednoho z těchto objektů ještě stoprocentně jisté, že jde skutečně o mrak. Prý ale mraky dost přesvědčivě připomínají.

Zatím není jisté, v jaké výšce se údajné mraky pohybují. Nejpravděpodobněji ale budou nízko, blízko k povrchu Pluta. Všech sedm „mraků“ se nachází poblíž terminátoru planety, tedy tam, kde je rozhraní osvětlené a neosvětlené části Pluta.

TIP: Západ Slunce na Plutu: Nové úžasné snímky ze sondy New Horizons

Podle modelů chování chemických látek na povrchu Pluta se badatelé domnívají, že nejde o mraky z dusíku, který se na Plutu vyskytuje v hojném množství, ale spíše o vzácnější látky, jako je například kyanovodík, acetylén nebo etan.

Paleonologové před časem objevili v australském státě Queensland dinosaura, který je představitelem nového druhu i rodu ze skupiny titanosaurů. Od svých objevitelů dostal jméno Savannasaurus elliottorum.

Savannasaurus byl titanosaurus střední velikosti a na délku měřil asi 15 metrů. Podle nalezených fosilních pozůstatků měl ale neobvykle široké tělo, takže na něho musel být docela monumentální pohled.

TIP: Návrat na scénu? Populárního brontosaura možná čeká velkolepý comeback

Odkrývání pozůstatků savannasaura trvalo asi deset let. Teď byl popsán a pojmenován, přičemž se stal jedním z nejúplnějších velkých dinosaurů, který byl objeven v Austrálii.

Boj Austrálie s přemnoženým vetřelcem však nyní dostal novou podobu. Vědci z University of Sydney totiž zjistili, že jejího úhlavního nepřítele – masožravé mravence druhu Iridomyrmex purpureus – je možné přilákat pomocí žrádla pro kočky, které mravencům velmi chutná.

Návnady umístěné v blízkosti jezírek, kde se líhnou malé ropuchy, mravenci rychle objeví a sežerou pak nejen kočičí pochoutku, ale i ropuší mláďata vylézající ven z vody. Vzhledem ke své velikosti jsou pro mravence v době po vylíhnutí ideální svačinkou a z přírody jsou odstraněny dřív, než stihnou napáchat škody.

TIP: Mšice zahyne, aby ostatní mohli žít aneb Nesobecké oběti hmyzích hrdinů

„Mravenci již teď zabíjejí miliony ropuch,“ říká vedoucí výzkumu Rick Shine. „Jen se snažíme trochu jim to usnadnit.“ Tím, že se na určité místo seběhne opravdu velké množství mravenců, troufnou si i na větší ropuchy a zaútočí na ně již v prvních dvou minutách. Celkem 70 % napadených mláďat útok nepřežije.

Zatímco většina drobných živočichů je vůči ropuchám bezbranná, masožravým mravencům jejich jed neublíží. Shine již dříve dokázal, že návnady pro masožravé mravence nemají negativní dopad na život původních australských obojživelníků, kteří se na kontinentě vyvíjeli současně s mravenci a vědí, jak se jim vyhnout.

Před vznikem samostatného slovenského státu pracoval Michal Pavlovič (1916–1945) jako civilní úředník. Posléze byl mobilizován do slovenské armády, kde se stal důstojníkem automobilového vojska, a dvakrát byl nasazen na východní frontě, přičemž v roce 1943 zastával funkci velitele autokolony Zajišťovací divize.

Seriál Nerealizovaný titul Hrdina SNP

Zasloužilí bojovníci (vyšlo 13. září)

Poslanec mezi povstalci Jan Šverma (vyšlo 20. září)

Kontroverzní bojovník Daniel Gonda (vyšlo 27. září)

Ľudovít Kukorelli v čele skupiny Čapajev (vyšlo 4. října)

Československý tankista Štefan Tuček (vyšlo 11. října)

Hrdina Sovětského svazu Ján Nálepka (vyšlo 18. října)

Výsadkář a styčný důstojník Michal Pavlovič (vyšlo 25. října)

Navázal také kontakty s běloruskými partyzány a přestože byl prozrazen, podařilo se mu po zatčení uprchnout. Působil v partyzánské brigádě Ponomarenko, kde kromě řízení a plánování diverzní a bojové činnosti vyzýval slovenské a maďarské vojáky k přechodu k Rudé armádě.

Později se přihlásil do čs. vojska v SSSR a po absolvování speciálního výcviku byl začátkem srpna 1944 shozen v rámci výsadku HROM na Slovensku, konkrétně u Ploské v Nízkých Tatrách. Plnil úkoly styčného důstojníka mezi čs. vojenskou misí v SSSR a povstaleckým vedením, a to až do potlačení SNP.

Následně ustoupil do hor středního Slovenska a od prosince 1944 ilegálně působil v Bratislavě. Připojil se k odbojové skupině Justícia a nadále podával zprávy o okupovaném Slovensku. Slovenské bezpečnostní orgány mu díky zradě přišly na stopu a v lednu 1945 ho zatkly. Přestože se mu opět podařilo uprchnout, byl 3. února 1945 při dalším pokusu o zatčení v ilegálním bytě zastřelen příslušníky Pohotovostních oddílů Hlinkovy gardy.

Zatímco přípravy pro nové dopravce astronautů jsou na ISS v plném proudu, u SpaceX i v Boeingu panuje příslovečný tvůrčí klid. Přitom podle plánů by už za rok měla k Mezinárodní vesmírné stanici zamířit první posádka v lodích nové generace. Nejčerstvější novinkou je dokončovaná loď CST-100 Starliner, na které Boeing v současné době pracuje v Kennedyho vesmírném středisku. Přestože jde o identickou verzi, s jakou firma počítá k ostrému nasazení, prozatím se s žádným testovacím startem nepočítá. Finalizovaná verze tak bude snášet útrapy kosmické cesty jen v pozemských simulovaných podmínkách. 

Mořská panna Eve White se svému řemeslu věnuje již 20 let. Nyní ale musí čelit nové konkurenci. Z Filipín na slavnou sydneyskou pláž připlula Lizmania a s ní i zástup právníků. Lizmania si zaregistrovala volnou ochrannou známku pro označení „The Bondi Mermaid“, které léta používala právě Eve White.

Kuriózní spor má svůj pochopitelný důvod – kromě povalování na pláži je řemeslo mořských panen spojeno i s výnosným prodejem turistických suvenýrů. Obě dámy se shodnou na tom, že na pláži je místo pouze pro jednu mořskou pannu a „originál“ tak může být jen jeden. O tom, která to nakonec bude, tak zřejmě rozhodne až světský soud.

24. října 1998 odstartovala z Mysu Canaveral s pomocí nosné rakety Delta 7326 sonda Deep Space 1. Jednalo se o první sondu, která byla zařazena do programu New Millenium. Jejím hlavním cílem byl výzkum nových technologií a procesů - především iontového motoru a autonomních řídících systémů. Zkoumala planetku (9969) Braille a také kometu 19P/Borrelly.

Magion 1 (název vznikl spojením slov MAGnetosféra a IONosféra) byl vypuštěn 24. října 1978 ze sovětského arktického kosmodromu Pleseck nosnou raketou Kosmos-3M. Do vesmíru zamířil společně s mateřskou družicí Interkosmos-18. Československo se tak stalo třináctým státem s vlastní družicí.

Současné měření ze dvou různých satelitů (tedy Magionu a Interkosmu 18) vytvářelo prostorový model prostředí ve stejném časovém intervalu, což byla v té době naprostá novinka.

TIP: České stopy ve vesmíru: Nejen Vladimír Remek a program Interkosmos

Sonda zanikla po necelých třech letech provozu 10. září 1981 řízeným sestupem do atmosféry, kde shořela. Po ní následovaly další družice téhož jména, ale jiné konstrukce. Byly větší a těžší, avšak cíl zkoumání zůstal stejný. Poslední sonda Magion 5 poslala vědecká data ještě v červenci 2002. Kromě prvního Magionu obíhají dosud zbylé sondy (samozřejmě již nefunkční) Zemi a jejich definitivní zánik je otázkou let či desetiletí.

České země se nejdříve potýkaly pouze s neblahými následky revolučních a napoleonských válek. Doplácely na ně vysokými daněmi, odvody rekrutů, epidemiemi a hospodářským úpadkem. Jakmile válčící armády překročily hranici našich zemí, byly průvodní jevy války pro místní lidi ještě citelnější.

Napoleonovi muži

K prvnímu kontaktu našich předků s Napoleonovou císařskou armádou došlo na konci roku 1805. Za 3. koaliční války proti Francii překvapil císař Napoleon své protivníky rychlým tažením do Německa, během něhož porazil rakouskou armádu u Ulmu a 13. listopadu obsadil bez boje Vídeň. Zbytky rakouské armády spolu s jejími ruskými spojenci ustoupily k severu, na Moravu. Tady došlo 2. prosince 1805 k velké bitvě u Slavkova, ve které byla spojená rusko-rakouská armáda poražena. Vítězní Francouzi obsadili jižní Moravu a část jihovýchodních Čech.

Od prvních chvil průchodu válčících armád se datují nářky venkovského i městského obyvatelstva na přítomnost vojsk. Nejvíce je trápily kontribuce ukládané francouzskými okupačními úřady. Francouzi se všude dožadovali finančních dávek, proviantu i píce pro koně a na mnoha místech docházelo k rabování. Majitelé domů, ve kterých byli ubytováni francouzští vojáci, se museli starat o jejich obživu. Brněnský měšťan Kajetán Unterweeger tehdy zapsal: „Měl jsem už dost stálého vaření, krmení a obstarávání vína pro svou domácí garnisonu a také jsem to už nemohl vydržet. Dne 21. listopadu, kdy mi zase bylo přiděleno deset mužů k ubytování, jsem si všiml, že ti lidé raději berou peníze, neboť přijali na zaopatření 10 zlatých. Tak jsem hleděl se svými hosty uzavřít dohodu, a to tím spíš, že nastal nedostatek masa, chleba a zeleniny ..“

Ve Ždánicích osvědčili francouzští dragouni smysl pro „sociální spravedlnost“. Vrhli se zde nejdříve na panské víno, pak na farářovo, potom vypili víno úředníků, ale nakonec pili stejně odevšad. Mnohem více stížností ovšem nacházíme v místních kronikách na řádění spojenecké ruské armády. Při špatné organizaci zásobování se Rusové vrhali na všechno, čeho se jim nedostávalo, a často bezohledně ničili nábytek a domácí zařízení. Plýtvali s ukořistěnými potravinami, zatímco o kus dál padaly jejich jednotky hladem a vyčerpáním.