Vývoj sovětských těžkých tanků a německých protitankových kanónů v éře mezi válkami měl trochu paradoxní povahu v tom, že na něm oba státy spolupracovaly. Díky rappalské smlouvě (1922) probíhaly v SSSR testy německých zbraní (včetně oněch kanónů), zatímco projektování sovětských těžkých tanků se účastnil tým německých inženýrů.

Po nástupu Adolfa Hitlera tato kooperace skončila, a třebaže obě totalitní mocnosti obnovily spolupráci po nechvalně proslulém paktu Molotov-Ribbentrop, cílevědomě se připravovaly na vzájemnou konfrontaci. V té došlo i na střety těžkých tanků a protitankových zbraní.

Vítězí koncepce jedné věže

Sovětský vývoj tanků mezi světovými válkami byl silně ovlivněn zahraničními konstrukcemi, což platilo i o těžkých obrněncích. Když Sověti na počátku 30. let zahájili program svého prvního vozidla této kategorie, postupovali podle tehdy velmi módní filozofie vícevěžových strojů, jež měly být schopné pálit do více směrů současně. Tak vznikl tank T-35 s pěti věžemi, na pohled sice působivé, ovšem neohrabané, poruchové a slabě pancéřované monstrum, které se hodilo jen pro ohromování publika na přehlídkách.

V roce 1938 byl tedy zahájen projekt, z něhož se měl zrodit nástupce této nepovedené obludy. Nejprve se inženýři i generálové stále přidržovali oné koncepce více věží, kterou měly prototypy T-100 a SMK.

Autor druhého z nich, inženýr Josef Jakovlevič Kotin z leningradského závodu S. M. Kirova, ale posléze předložil ještě další variantu, a sice těžký tank s jedinou věží, která nesla dva kanóny. Na začátku února 1939 byl prototyp připraven a podstoupil tovární zkoušky, po kterých v září odešel k testům vojskovým, aby změřil síly s vícevěžovými konkurenty.

Vedl si nejlépe, všechny prototypy však absolvovaly i ostré testy ve válce s Finskem, kde se opět potvrdilo, že obrněnec s jedinou věží a názvem KV (Kliment Vorošilov) představuje nejlepší řešení. Ještě v prosinci 1939 tedy došlo k jeho formálnímu přijetí do služby a v lednu 1940 začala sériová výroba. Ve věži prototypu se nejprve nalézala dvojice děl, a to ráže 76,2 a 45 mm, do Finska však odcházel už pouze s jediným kanónem, protože druhý spíše překážel.

Sériové kusy již 45mm zbraň neměly vůbec. Vedle 76,2mm kanónu se nacházel souosý 7,62mm kulomet, druhý mířil ze zadní části věže a pozdější kusy dostaly třetí kulomet do čela korby, stroje z počátku výroby tam měly jen střílnu pro osobní zbraň. V korbě tanku seděli řidič a radista, kdežto ve věži měli svá místa velitel (plnící zároveň roli nabíječe děla), střelec a tzv. mladší mechanik, který navíc obsluhoval zadní kulomet.

Těžký, odolný a poruchový

Velkou přednost tanku KV (později označovaného jako KV-1) představovalo silné pancéřování. Na čele korby i věže dosahovalo síly asi 75 mm, což byla hodnota, jakou tehdy nedokázal překonat zřejmě žádný protitankový kanón na světě. Slabina spočívala naopak ve značně nízké pohyblivosti, protože vozidlo poháněl stejný motor jako daleko lehčí střední tank T-34, navíc velká hmotnost obrněnce komplikovala také jeho ovládání.

Stroj se navíc vyznačoval značnou poruchovostí (notoricky známá byla nespolehlivost spojky a převodovky). Přesto všechno se jednalo o výkonnou zbraň, jež na počátku války na východní frontě znamenala pro Němce bez nadsázky šok. Jejich protitankové kanóny mu zpravidla nedokázaly ublížit a byl zaznamenán i případ, kdy KV-1 „schytal“ asi 135 zásahů, aniž by u něho došlo k probití pancíře! Ještě vyšší odolnost přinášela verze s odlévanou věží, kterou začaly výrobní závody dodávat v průběhu roku 1941. Další změny přišly v roce 1942, kdy šlo do výroby provedení KV-1S.

To reagovalo na fakt, že nová věž spolu s přídavným pancířem neúnosně zvýšila hmotnost, a to z původních cca 43 tun na více než 47 tun. U obrněnce KV-1S („skorostnyj“, tedy „rychlý“) byl proto pancíř na méně exponovaných místech oslaben, takže se váha dostala pod 43 tun. Vedle toho byl nainstalován výkonnější 76,2mm kanón L-11 (ten se posléze při opravách montoval i do starších vozidel) a změnily se role osádky, neboť mladší mechanik začal pracovat i jako nabíječ, aby mohl velitel efektivněji plnit svůj hlavní úkol.

Dokončení: Těžký tank KV-1 vs. stíhač Marder (2): Nerovný souboj lovce a obra

To se však již KV-1 nepochybně nacházel za zenitem, navíc nebylo ideální, že měl vlastně shodnou zbraň jako střední T-34. Proto začal vznikat nový těžký tank, pozdější legendární IS (Josif Stalin). Poslední sériovou verzí řady KV byl KV-85, který dostal věž s 85mm dělem právě z vyvíjeného IS. Do dubna 1943 vzniklo celkem asi 5 200 tanků řady KV, v čemž jsou započteny i KV-2 vyzbrojené 152mm houfnici či plamenometné tanky.

Naskytne-li se vám v listopadu příležitost sledovat západ Slunce, určitě vyčkejte až do jeho úplného konce. Současně s ním totiž můžete nízko nad jihozápadním obzorem začít pátrat po nápadné večernici alias Venuši. A nebude to nic těžkého: Vždyť pomineme-li Slunce a Měsíc, nemá Venuše, pokud jde o jasnost, na obloze konkurenta. 

Pokud byste si přece jen nebyli jistí, 3. listopadu za soumraku vám její hledání usnadní úzký srpek dorůstajícího Měsíce. Venuše se totiž bude nacházet v úhlové vzdálenosti asi 7° takřka přímo pod ním. A když už jsme u našeho souputníka – 14. listopadu nastane nejbližší úplněk v tomto roce neboli tzv. superúplněk a jen o den později, 15. listopadu, se kosmický soused Země ocitne na obloze v těsné blízkosti jasné hvězdy Aldebaran ze souhvězdí Býka. 

Druhou a poslední planetou večerní oblohy viditelnou i bez dalekohledu bude naoranžovělý Mars. Po setmění jej spatříte vysoko nad jižním obzorem: v prvním listopadovém týdnu v souhvězdí Štíra, poté v Kozorohovi. Jestliže budete chtít v planetárních pozorováních pokračovat, nezbývá než vydržet celou noc nebo si přivstat. Další jasná planeta se totiž nachází na ranní obloze v souhvězdí Panny. Žlutobílý Jupiter si rozhodně zaslouží pohled dalekohledem – vždyť čtveřici jeho největších měsíců a dva výrazné tmavé pásy v mohutné atmosféře zahlédnete i v menším triedru.

Jižní ryba s příběhem

Pokud jde o hvězdnou oblohu, dalo by se říct, že ji opanovala vodní souhvězdí. Stačí si prohlédnout nebe od jihu směrem na východ a narazíte na Jižní rybu, Vodnáře, Ryby, Velrybu či řeku Eridanus. Jen jedno z těchto souhvězdí však zdobí skutečně nápadná stálice. Ostatně, podívejte se do hvězdné mapy nebo přímo na oblohu a bude vám jasné, že jde o Fomalhaut v Jižní rybě. 

Kořeny zmíněného souhvězdí sahají hluboko do starověku a pravděpodobně vycházejí z egyptské mytologie, podle níž se jedná o rybku, která zachránila před utonutím bohyni Eset. Za odměnu pak byla přenesena na hvězdné nebe. Jiný výklad dává Jižní rybu do souvislosti s bájí o manželovi Eset, bohu Usirovi, který sešel ze světa násilně rukou svého bratra. Usirovo tělo bylo rozsekáno na čtrnáct dílů a rozházeno po celém Egyptě. Shodou okolností dopadla jedna jeho podstatná část – penis – do Nilu, načež ji pozřela (jižní) ryba…

Východy a západy Slunce

Dne 21. listopadu ve 22:21 SEČ vstupuje Slunce do znamení Střelce

Fáze, východy a západy Měsíce

Planety na noční obloze

• Merkur – nepozorovatelný
• Venuše – viditelná večer nad jihozápadem
• Mars – viditelný večer vysoko nad jihozápadem
• Jupiter – viditelný ráno vysoko nad jihovýchodem
• Saturn – nepozorovatelný
• Uran – viditelný po celou noc kromě rána
• Neptun – viditelný v první polovině noci

Úkazy na nebi

• 2. a 3. listopadu – setkání úzkého měsíčního srpku, Venuše a Saturnu na soumrakovém nebi nízko nad jihozápadem
• 6. listopadu – setkání Měsíce a Marsu na večerní obloze nad jihozápadem
• 14. listopadu – nejbližší úplněk v roce 2016, tzv. superúplněk
• 15. listopadu – těsné setkání Měsíce a hvězdy Aldebaran ze souhvězdí Býka na noční obloze
• 17. listopadu – maximum meteorického roje Orionid
• 25. listopadu – těsné setkání úzkého měsíčního srpku a Jupitera na ranní obloze nad jihovýchodem (tělesa bude dělit úhlová vzdálenost cca 1,3°) 

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském letním čase (SELČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.

Seriál pozorování oblohy vzniká ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno

31. října 1964 NASA poprvé pohřbila svého astronauta – Theodora Freemana. Motor jeho letounu T-38 při pokusu o přistání v Houstonu nasál husu a zkolaboval. Pilot ztratil nad strojem kontrolu a stíhačka dopadla na dálnici vedle letecké základny, aniž by se Freeman stihl katapultovat. Jeho manželce Faith sdělil zprávu velmi necitlivě reportér, pátrající po identitě mrtvého astronauta. Celkově smutná bilance obětí dobývání vesmíru zahrnuje 18 osob – počítáme-li všechna úmrtí v době mezi startem a přistáním.

29. října 1998 vzlétl na oběžnou dráhu raketoplán Discovery k misi STS-95. Cíle expedice zahrnovaly provádění experimentů v laboratorním modulu Spacehab, který se vezl v nákladovém prostoru, a také vypuštění a opětovné zachycení výzkumné družice Spartan. Letu se účastnil i 77letý John Glenn, který o 36 let dřív jako první Američan obletěl Zemi. Oficiálně byl na palubě přítomen kvůli studiu vlivu beztíže a kosmického letu na tělo starého člověka. Sedmičlenná posádka raketoplánu strávila ve vesmíru téměř devět dní.

29. října 1991 prolétla americká sonda Galileo cestou k Jupiteru kolem planetky Gaspra o průměru zhruba 18 km, která obíhá okolo Slunce poblíž vnitřní hranice pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem. Těleso objevili roku 1916 ruští astronomové. Sonda jej minula asi o 1 600 km a pořídila 57 fotografií jeho povrchu.

25 října 1965 explodovala po startu z Floridy raketa Agena, cílové setkávací těleso pro misi Gemini 6 astronautů Waltera Schir­ry a Thomase Stafforda. Jejich expedice se musela o dva měsíce odložit a bylo vybráno nové cílové těleso na orbitě – loď Gemini 7 s jejich kolegy Frankem Bormanem a Jamesem Lovellem, kteří tehdy trávili ve vesmíru rekordní dva týdny. V rámci programu Gemini se Američané učili manévrovat a navigovat v kosmu před výpravami k Měsíci.

Země, která se zodpovědně připravuje na budoucí získávání životního prostoru, bude potřebovat mnoho vojáků. Tohle si uvědomuje i říšský vůdce SS Heinrich Himmler a tak zakládá Specializovaný referát SS zabývající se péčí o potenciálně opuštěné děti. Tomuto referátu byly 13. září 1936 podřízeny domovy Lebensborn. Jde o instituci, jejímž posláním je zajistit optimální výchovu rasově kvalitních dětí v nové nacionálně socialistické, široké rodině.

Zasloužilé matky

Svedené a opuštěné modrooké a rasově „kvalitní“ dívky nemusely coby těhotné podstupovat nesnáze neprovdaných matek. Lebensborn jim nabídl kvalitní ubytování na úrovni penzionu s dobrou stravou zdarma, lékařskou péči i vše, co bylo třeba zařídit k porodu. V domovech mohly budoucí matky žít půl roku, z toho dva měsíce před porodem. Poté mohly v klidu prožít další, tentokrát čtyřměsíční období a rozhodnout se. Buď s dítětem odejít, nebo je dát ve vší nacistické počestnosti k adopci.

Adoptivní rodiče vybíral zřizovatel oněch útulků převážně mezi zasloužilými vojáky a funkcionáři NSDAP. Odchodu s dítkem nebylo nijak bráněno. Ovšem i zde byla podmínka. Matky musely slavnostně před říšskou vlajkou a bustou Adolfa Hitlera slíbit, že děti budou vychovávat v duchu národního socialismu. V přísaze byla zakomponována pasáž, kterou lze vnímat jako souhlas s odebráním dítěte, pokud by matka v nacistické výchově zakolísala.

Děti hodné poněmčení

V prostorách Lebensbornu se narodilo nebo alespoň bezprostředně po porodu pobývalo 10 000, podle některých pramenů i 40 000 dětí. Jde ovšem jen o odhad – evidence byla před koncem války zničena. Lebensborn se angažoval i při řešení osudu sirotků popravených rodičů. Prošly jím i lidické děti, jejichž matky skončily v koncentračním táboře. Ty děti, které byly z rasového hlediska uznány za hodny poněmčení. Ocitly se v německých rodinách. Po pravdě nutno konstatovat, že osvojitelé se k nim, odhlédneme-li od odnárodnění, v rámci možností nechovali zle. Většina dětí byla po válce vyhledána a vrácena do vlasti 

Důchodce z chorvatského Kravarska objevil na své zahradě skutečnou raritu. Na betonovém plácku za jeho garáží se vyhříval dvouhlavý had. Hádek, který vypadá jako užovka obojková, skončil v péči veterinářů v místní zoo. „Byl jsem překvapený a zmatený, nemohl jsem uvěřit, že jsem našel něco tak vzácného,“ okomentoval svůj nález Josip Vranic.

TIP: Hříčka z Kansasu: Bizarní dvouhlavý had s rozpolcenou osobností

Dvouhlavá zvířata se v přírodě občas objeví. Děje se tomu v případě, kdy se jednovaječná dvojčata neoddělí kompletně. Kvůli špatné koordinaci a omezeném pohybu ale tito jedinci nemají příliš velkou šanci na přežití.

Vesmír je krásný na pohled, pokud se dostane mimo světelné znečištění. Čerň oblohy posetá studenými diamanty hvězd. Co kdybychom ale měli oči, které by viděly v rádiové oblasti spektra?

Na tuhle otázku nám pomáhá zodpovědět jeden zajímavý projekt, který běží v pustinách Západní Austrálie. Klíčovou roli v něm hraje nízkofrekvenční radioteleskop Murchison Widefield Array (MWA).

Jde o jednu z největších prohlídek oblohy GaLactic and Extragalactic All-sky MWA survey, zkráceně GLEAM, která za poslední tři roky v oblasti rádiových vln prozkoumala 90 procent jižní oblohy.

TIP: Mise dokončena: Takhle vypadá kompletní Mléčná dráha z jižní polokoule

A jak vypadá vesmír v oblasti rádiových frekvencí? Nepřehlédnutelné je hlavně galaktické centrum a galaktická rovina Mléčné dráhy svým synchrotronovým zářením, které vytvářejí vysokoenergetické elektrony kroužící podél siločar obrovitých magnetických polí. Pozůstatky dřívějších supernov v Mléčné připomínají mýdlové bubliny a zdálky pomrkávají statisíce rádiových galaxií v podobě malých teček.