Když si 67letý Michael Funk namočil nohu ve slané vodě u svého domu v marylandském Ocean City, nejspíš netušil, že jeho dny už jsou prakticky sečteny. Do čerstvé rány na noze se dostaly bakterie Vibrio vulnificus, blízce příbuzní původci cholery.

V infikované noze se brzy ozvala pronikavá bolest a Funk se ocitl v nemocnici, kde přišel nejprve o kůži na noze, pak o celou nohu, a po čtyřech dnech i o život.

Bakterie Vibrio vulnificus žijí v teplých pobřežních vodách, kde jich je nejvíce mezi květnem a říjnem. Lidé se mohou nakazit nedostatečně upravenými mořskými plody, což vede k nevolnosti a průjmu anebo otevřeným zraněním přímo do krve. Právě ve druhém případě může infekce těmito bakteriemi vyvolat život ohrožující stavy, včetně septického šoku.

TIP: Smrtící bakterie: Americký Wisconsin čelí epidemii se 17 mrtvými

Úmrtnost v takovém případě dosahuje kolem 50 procent. Podobné infekce ale naštěstí nejsou příliš časté a postihují nejčastěji lidi s oslabeným imunitním systémem. V USA zabijí bakterie Vibrio vulnificus asi 100 lidí ročně. 

Plynné planety Sluneční soustavy „si potrpí“ na množství měsíců. Jupiter jich má 67, Saturn 62 a Uran nejméně 27. Nyní se ale ukazuje, že to nejspíš nebudou definitivní počty.

Planetární vědci Rob Chancia a Matthew Hedman z Univerzity Idaho v americkém Moscow nedávno znovu zpracovali data meziplanetární sondy Voyager 2 a objevili zvláštní vlnovité uspořádání hmoty ve 2 ze 13 rozlišovaných prstenců Uranu – v prstencích Alfa a Beta.

Podle vědců jde o projev dvou doposud neobjevených měsíců, nebo spíše měsíčků planety Uran, které obíhají blíže k planetě, než doposud známé měsíce. Pokud existují, tak by měly mít velikosti mezi 4 a 14 kilometry. V takovém případě by šlo o nejmenší měsíce Uranu, planetu Saturn obíhají ale nejméně čtyři ještě menší měsíčky.

TIP: Fakta o měsících Uranu: 216 let hledání a nových objevů

Chancia s Hedmanem se domnívají, že tyto měsíce budou tmavé. Tmavé jsou totiž i prstence Uranu, stejně jako jeho známé měsíce v této oblasti. Vědci se teď budou snažit potvrdit existenci měsíců pozorováním s Hubbleovým vesmírným dalekohledem.

V Národním parku Sequoia, proslaveném lesy sekvojovců obrovských, který se rozkládá v kalifornském pohoří Sierra Nevada, před časem probíhal velký průzkum jeskyní.

V jeskyni Lange během tohoto průzkumu objevili zvláštní mnohonožku. Měří sice jenom asi 2 centimetry, ale přesto má 414 nohou. Vzhledem ke 4 „penisům“, strukturám vytvořených z končetin k přenosu spermií, si vědci byli jistí, že jde o samce. Snažili se ale objevit další jedince tohoto druhu, aby měli k dispozici více materiálu.

TIP: Draci z temnoty. V čínských jeskyních objevili šest nových dračích mnohonožek

Pátrání, které trvalo dlouhých 10 let, bylo ale neúspěšné. Žádnou další takovou mnohonožku už badatelé nenašli. Nakonec se odhodlali popsat nový druh i podle jediného známého exempláře. Mnohonožka se jmenuje Illacme tobini a je blízce příbuzná mnohonožce Illacme plenipenis, která je se 750 nohama nejnohatějším živočichem světa.

Za objev podivuhodné spolupráce spermií vděčíme kocourovi profesora Harryho Moorea. Chlupatý „objevitel“ položil jednoho dne roku 2002 na koberec před svého pána čerstvě uloveného samečka myšice křovinné (Apodemus sylvaticus). Moore, který se na severoanglické Sheffieldské univerzitě zabývá výzkumem spermií, zabalil kocourův dar do aktovky a vyrazil s ním do práce. Tam izoloval z varlat mrtvého samce spermie a pustil se do jejich pozorování pod mikroskopem. Nabídl se mu neuvěřitelný pohled. Spermie se po určité době začaly sdružovat do „vláčků“.

Taktika cyklistických šampionů

Spermie myšice křovinné mají na hlavičce zvláštní háček, kterým se zachytí kolem bičíku jiné spermie. Nápadně se to podobá „cvaknutí“ horolezeckého lana do karabiny. Vláček tvořený stovkami nebo i tisíci spermií se pohybuje mnohem rychleji než jednotlivá spermie. Spolupracující spermie tak mají lepší vyhlídky na oplození vajíčka nacházejícího se daleko před nimi ve vejcovodu samice.
Před samotným oplozením se vláček musí rozpojit, což spermie myšice křovinné provedou zhruba po 90 minutách společné jízdy. Stačí k tomu maličkost – většina z nich předčasně spustí proces nezbytný pro průnik do nitra vajíčka.

Při tzv. akrozomální reakci je v přední části hlavičky otevřen váček s enzymy a ty zajistí spermii, aby se „proleptala“ do nitra vajíčka. Předčasná akrozomální reakce vede k tomu, že spermie vypálí svůj enzymatický arzenál naprázdno a k vajíčku už dorazí „bezzubá“. Definitivně se tím vzdají možnosti, že by samy oplodnily vajíčko. Z jejich strany jde o akt sebeobětování. Schopnost oplození si udrží jen spermie ze špice vláčku, které s přípravou na průnik do vajíčka posečkají. Tak trochu to připomíná taktiku profesionálních cyklistických týmů, kde „nosiči vody“ odvádějí černou práci po většinu etapy, zatímco hvězda typu Lance Armstronga šetří síly na závěrečný finiš.

Výhoda pomalejšího vláčku

To, co se v roce 2002 zdálo jako zvláštnost myšice křovinné, se o pět let později ukázalo být pravidlem, jenž platí pro celou řadu hlodavců. Také jejich spermie nesou na hlavičce různé háčky. Málokterý druh má sice tak dobrou „karabinu“ jako spermie myšice křovinné, ale přesto jsou i jiné spermie schopny vytvářet spolupracující vláčky. Ty vznikají dokonce i u laboratorních potkanů a myší. Jsou méně početné (obsahují do 30 spermií) a nemají delšího trvání (spojení trvá do deseti minut), ale o jejich existenci nemůže být pochyb.

TIP: Překvapivý objev aneb Orchestr pod křídly pipulky kadeřavokřídlé

Tisíce vědců už zřejmě v dávnější i zcela nedávné minulosti pozorovaly vláčky myších a potkaních spermií při nesčetných příležitostech. Nikomu však nedošlo, na co se vlastně dívá a jak může být shlukování důležité. Vláček myších spermií je výjimečný v tom, že se pohybuje pomaleji než jednotlivé myší spermie. Má však zřejmě schopnost lépe pronikat například hustým hlenem v pohlavních orgánech samice.

Závody v oplodnění

Vznik vláčků a spolupráce spermií je tedy obecnější fenomén a souvisí s průběhem námluv u jednotlivých druhů hlodavců. Pokud se s jednou samicí páří hned několik různých samců, dochází k závodům spermií. Samci využívají ke zdolání konkurentů hned několik různých strategií, přičemž jednou z nich je množství spermatu. Čím větší je u samice tlačenice, tím více spermií se snaží každý samec nasadit do soutěže. Samce těchto druhů poznáme podle toho, že mají v poměru k velikosti těla nápadně mohutná varlata. Například varlata samců myšice křovinné tvoří 2,2 % jejich celkové hmotnosti. Pokud bychom si to převedli na lidské poměry, pak by osmdesátikilový muž musel mít pohlavní žlázy 1,75 kilo těžké.

Další trik spočívá v načasování reakce, která připraví spermie k oplození vajíčka. Ve vyhrocené konkurenci je výhodnější, aby v kritickém okamžiku vsadily spermie vše na jednu kartu a k oplození se jich připravilo co nejvíce. U druhů, kde se samec nemusí tolik bát soků, se osvědčila strategie, kdy se na oplození postupně připraví vždy jen malá část spermií. Pak stojí vždy něco málo spermií „na stráži“ a pojistí samci oplození vajíčka na delší dobu. Například u člověka je průběžně připraveno k oplození jen 5 % všech spermií. U myši panonské (Mus spicilegus), jejíž samice se páří s mnoha samci, se najednou připraví k oplození vajíčka více než polovina všech spermií.

Záhada vybíravých spermií

Adaptací na rallye mezi spermiemi je zřejmě i tvorba vláčků. Dokazuje to nedávný objev Heidi Fischerové a Hopi Hoekstrové z americké Harvardské univerzity. Obě bioložky se zaměřily na život amerických křečků z rodu Peromyscus. Vybraly si druhy, jejichž pohlavní život se diametrálně liší. Samice křečka druhu Peromyscus polionotus se obvykle páří jen s jedním samcem. Naopak samice křečka dlouhoocasého (Peromyscus maniculatus) jsou „dámy širšího srdce“ a páří se s mnoha nápadníky. V jejich děloze a vejcovodech závodí spermie potenciálních tatínků na plný plyn. Spermie obou druhů křečků tvoří vláčky, ale při jejich formování jsou různě vybíravé.

Fischerová a Hoekstrová využily toho, že spermie lze obarvit různými fluorescenčními barvami bez toho, že by to nějak narušilo jejich aktivity. Bioložky tak mohly spermie jednoho křečka nabarvit na červeno a spermie jiného samce na zeleno. Z barvy spermií ve vláčku pod mikroskopem pak snadno zjistily, jak moc jsou spermie jednoho jedince tolerantní k vetřelcům. Spermie křečků Peromyscus polionotus, kteří nejsou nuceni čelit konkurenci cizích samců, jsou „velkorysé“ a do svých vláčků ochotně přibírají vetřelce. Nejenže pustí do vláčku spermie cizího samce, ale nevzpírají se přibrat dokonce ani spermie cizího druhu (např. křečka dlouhoocasého).

U křečka dlouhoocasého se vytvářejí vláčky převážně jen ze spermií jednoho samce. Vlak se zdráhá přijmout nejen spermie cizího druhu, ale odmítá se spřáhnout i se spermiemi příslušníků druhu vlastního. Spermie křečka dlouhoocasého nechtějí spolupracovat dokonce ani se spermiemi pokrevních bratrů. Cyklistický nosič vody pozná příslušníka vlastního týmu bez potíží i na druhém konci pelotonu podle pestrobarevného dresu. Podle čeho se ale poznávají spermie jednotlivých křečků dlouhoocasých zůstává prozatím záhadou.

Dobové unikátní záběry zachycují piloty jedné z československých stíhacích perutích, jež působily za druhé světové války v rámci britské RAF. Můžeme tak v jedné minutě nahlédnout do každodennosti československých pilotů.

Co se děje u jižního pólu Jupiteru? Snímky pořízené kosmickou sondou Juno ukazují zajímavé světlé struktury vířících mraků a něčeho co vypadá jako bílé ovály. Tyto světlé ovály byly na Jupiteru pozorovány na mnoha místech a vědci je považují za obrovské bouřkové systémy. 

Některé z těchto bouřkových systémů mohou přetrvávat i několik let. Na rozdíl od pozemských cyklonů a hurikánů, kde vysoké větry krouží kolem oblastí nízkého tlaku, bílé ovály na Jupiteru vykazují směry otáčení, které naznačují, že se jedná o anticyklony, tedy víry se středy nad oblastmi vysokého tlaku.

Maketa z barevných kostiček je sice o fous menší než originál, se svými 17 metry je ale i tak mimořádně impozantním dílem. Na stavbu makety padlo 439 tisíc kostek a stavitelé její výstavbou strávili zhruba 5 tisíc hodin. Kromě mrakodrapu nabídne nový Legoland 40 interaktivních atrakcí a více než 15 tisíc výtvorů sestavených z 60 milionů barevných kostek.

TIP: V Malajsku postavili největší LEGO verzi lodi z Hvězdných válek

I přes impozantní rozsah dubajské novinky, se maketa ani zdaleka neblíží největším obrům světa kostiček. Současný absolutní rekord drží maketa londýnského Tower Bridge, na jehož výstavbu padlo neuvěřitelných 5 805 846 kostek lega.

Když se Jason Wormal, podnikatel z Coppabella v australském Queenslandu, chystal ráno do práce, oslovil ho jeho soused: „Hej, Jasone! Pojď se na něco kouknout, tohle musíš vidět…“ Podívaná, která se oběma pánům zakrátko naskytla skutečně stála za to. Po sousedově lednici lezl pořádně velký pavouk, který se svých klepetech nesl mrtvou myš. 

Téměř všichni pavouci jsou predátoři, jejich kořistí se ale až na výjimky stává hmyz, případně jiní pavouci. Jen několik opravdu velkých druhů dokáže ulovit ptáka nebo ještěrku. Lovit hlodavce či podobné živočichy by ostatně nedávalo příliš smysl - pavouci nemají zuby a jejich střeva jsou příliš úzká. Svou kořist tak musí drtit makadly a rozpouštět ji pomocí enzymů.

TIP: Bolestivý jackpot: Mladého Australana kousl pavouk do penisu. Již podruhé!

Přestože jsou známé případy, kdy velcí pavouci chytili do svých sítí gekony nebo hady, není podle odbornice na pavouky Helen Smithové příliš pravděpodobné, že by pavouk skutečně myš ulovil. Spíš ji našel již mrtvou a snažil si nečekaný dárek odnést někam do bezpečí. Mrchožroutskému scénáři podle Helen nasvědčuje i podivně ztuhlý myší ocásek.

Ať už byl ale osud myši jakýkoli, výkon pavouka, kterého jeho objevitelé pojmenovali Hermie, je až příliš děsivě působivý.

V polovině dvacátého století byla s 500 miliony obyvatel nejlidnatější zemí světa Čína, následovaná Indií a Spojenými státy. Tento stav sice platí i po 66 letech, brzy se ale nejspíš změní. Již v roce 2022 předstihne Čínu v počtu obyvatel Indie. Ještě rychlejší populační růst ale připisují odborníci africké Nigérii.

Čas nových velmocí

Nigérie měla ještě v roce 1950 pouhých 37 milionů obyvatel. V roce 2016 je to již 187 milionů. Již tak rychlý růst nigerijské populace bude nejspíš ještě rychlejší – na rozdíl od ostatních velkých zemí má Nigérie velmi mladou a tím pádem i velmi produktivní populaci. Pokud se současné trendy nezmění, předstihne Nigérie v příštích čtyřiceti letech Spojené státy a stane se tak třetí nejlidnatější zemí na světě. Podobný trend odborníci předpovídají také Demokratické republice Kongo. Ta měla v roce 1950 12 milionů obyvatel. Současná populace této země vzrostla již na 80 milionů a v roce 2060 by to mohlo být až 237 milionů.

Opačný vývoj statistici předpovídají Brazílii. Její stárnoucí populace sice bude i nadále růst, v porovnání s africkými zeměmi půjde ale o růst velmi pozvolný.

TIP: Je čas troubit na poplach? Světová populace stárne závratným tempem

Nepříliš příznivý vývoj předpovídají odborníci Evropě – zatímco ještě v roce 1950 byla Velká Británie, Německo a Itálie mezi dvanáctkou nejlidnatějších zemí světa, dnes to již neplatí. V aktuálním žebříčku TOP 20 se na 16. místě krčí jen Německo. Obdobný vývoj čeká nejspíš i aktuálně 9. Rusko, které z první dvanáctky zmizí v příštích 25 letech.

Pravděpodobně si tím prošel každý. Začíná to bujarým veselím u skleničky vína či jiné lihoviny a končí ukrutnými bolestmi hlavy a nevolností. Přestože existují desítky „zaručených“ rad, jak se zbavit kocoviny, jisté je, že nejspolehlivější medicínou je klid a dostatek tekutin. Právě tyto služby nabízí i nově otevřený bar The Hangover v Amsterdamu.

TIP: Postsilvestrovský manuál: Jak léčit kocovinu

Přestože se jedná o bar, rozhodně v něm nenajdete alkohol. Naopak, jeho podávání je zde přísně zakázáno. Hosté zde naopak najdou klid, pohodlná lůžka a vitamínové džusy. Mezi speciality patří nápoje s kokosovým mlékem a kyslíkový stan. K dispozici jsou také televize a bohatá sbírka oblíbených seriálů. The Hangover Bar má otevřeno pouze o víkendech od 10:00 do 18:00 hodin. Vstup do baru je volný, nicméně návštěvníci musí počítat se vstupní kontrolou – pokud nenadýcháte, kocovinový bar Hangover vám své brány neotevře.