Roušku jejich tajemství v roce 2012 poodhalili vědci z Masarykovy univerzity. Pomocí magnetické rezonance porovnávali velikost jednotlivých mozkových oblastí, respektive množství šedé hmoty, a to u jedinců, kteří déjà vu prožili, a u těch ostatních.

TIP: Život v permanentní časové smyčce: Jak se žije s déjà vu

Největší rozdíly přitom vykazoval hipokampus, tedy „sídlo“ naší paměti: lidé udávající pocit déjà vu měli v dané části mozku mnohem méně šedé hmoty než zbylí účastníci testu. Možná je tedy zmíněný pocit důsledkem chybného přenosu informace mezi neurony, které nejsou dostatečně propojeny. 

Blake Little je fotograf, jehož vášní je portrétní fotografie. Jeho klienty jsou nejrůznější celebrity a boháči všeho druhu, svá díla Blake vystavuje v nejprestižnějších uměleckých galeriích. V roce 2012 použil poprvé při fotografování med. Zvláštnost tohoto média ho okamžitě uchvátila a vznikla ta kompletní fotosérie nazvaná „Konzervace“. Objekty jeho medového umění jsou samozřejmě především lidé, došlo ale i na medová zvířata.

Jak vznikají medové portréty:

Významnou úlohu zde hrála migrace z venkova, protože noví příchozí i starousedlíci se navzájem ovlivňovali. Symbolem bydlení ve městě se staly činžovní domy, které byly stavěny ve velkém právě z důvodu značného nedostatku bytů. Problém často představovala výše nájemného, takže v mnoha případech docházelo k situaci, kdy žil v jediné místnosti velký počet lidí.

Předchozí část: Zlatý věk českého národa: Jak se žilo za časů monarchie (1.)

Byt pro tři rodiny

Typickým případem byla Praha, která nabízela nepříliš kvalitní, ale o to dražší bydlení. Ze společenského hlediska bylo přípustné bydlet pouze uvnitř původních hradeb Starého a Nového Města pražského, přestože ty se od sedmdesátých let 19. století začaly bourat. Až po roce 1900 začali lidé opouštět starou zástavbu a stěhovali se do pohodlnějších bytů za hradby. Hrozné podmínky panovaly především v pražské židovské čtvrti Josefově, kde v polovině 19. století žilo už jen 10 % Židů a většinu tvořily nejchudší vrstvy.

TIP: Jak vypadal poštovní systém v Rakouském císařství v roce 1826

V jednom malém bytě se někdy mačkaly tři rodiny, o jeden suchý záchod se dělili nájemníci z až deseti bytů, což představovalo zhruba třicet rodin. K lepšímu se vše začalo měnit až na přelomu 19. a 20. století, kdy se objevily osvětové příručky. Ty obsahovaly doporučení, že každá rodina by měla mít pro sebe dvě až tři místnosti.

Krize živitelů společnosti

Zásadní změny zaznamenal i venkovský život, který byl silně ovlivněn panujícím způsobem hospodaření. Až do poloviny 19. století přetrvával na polích tříletý sled – ozim, jař a úhor. Veškerá půda se dělila do tří dílů: na dva z nich se zasel ozim a jař a třetí sloužil jako pastvina. V průběhu druhé poloviny 19. století se rozšířilo střídání plodin v promyšlených čtyřletých cyklech už bez úhoru. Technický pokrok přinesl první secí a žací stroje, sekačky, mlátičky a samovazy. To ovšem nemohlo nijak ovlivnit různé agrární krize. Negativně dopadla na zemědělství také první světová válka. 

Pláž s označením Gold spojenečtí plánovači vytyčili přesně uprostřed vyloďovací zóny mezi východněji položenou Juno a západnější Omahou. Úkolem zde útočících britských sil mělo být především zajištění prostoru mezi městečkem Arromanches-les-Bains, kde byl plánován vznik umělého přístavu, a Vers-sur-Mer. Po dobytí tohoto předmostí měli britští vojáci proniknout na jih k silnici spojující Caen s Bayeux a obsadit druhé ze zmíněných měst. Jednotky operující na západních a východních křídlech poté dostaly za úkol probojovat se k americkým a kanadským vojákům útočícím na sousedních plážích.

Celkem 8 km dlouhá Gold byla rozdělena na čtyři menší hlavní sektory pojmenované (od západu na východ): How, Item, Jig a King, z nichž Spojenci pro samotné vylodění využili pouze poslední tři. Britové vyslali na pláž Gold vojáky z 50. pěší northumbrijské divize pod velením generálmajora Douglase A. Grahama, doplněné o útvary z 8. tankové brigády, 56. pěší brigády a další specializované jednotky. Celkem Spojenci vrhli do akce na této pláži bezmála 25 000 vojáků.

Útok se soustředil především na pláže mezi vesničkami Asnelles-sur-Mer, respektive Le Hamel a L a Rivière, v nichž se (umístěny v betonových pevnůstkách) nacházely silné německé posádky, a ve vnitrozemí u východní části pláže také početné dělostřelecké baterie. U západního okraje pláže, nedaleko vesnice Longues-sur-Mer, se na vysokém a příkrém útesu nacházela také dobře opevněná čtveřice děl ráže 155 mm.

Střední sektor Jig bránily jednotky vybavené kulomety a lehčími děly ráže 50 mm a 75 mm v zákopech a betonových krytech. Obranu pláže obecně tvořili především němečtí a ruští vojáci ze 716. pěchotní divize a části 352. pěchotní divize. Hlouběji ve vnitrozemí, v Bayeux, byla umístěna mechanizovaná záložní jednotka 352. divize, jež měla v případě invaze provést protiútok na vyloďovací pláže.

Palebná příprava

Vlastnímu vylodění předcházelo v noci na 6. června masivní letecké bombardování německých pozic. Okolo páté hodiny ranní se připojily i spojenecké lodě, přičemž celkem se do ostřelování německých obranných linií zapojilo přes 130 různých plavidel. Hlavním cílem se stal zmíněný dělostřelecký bunkr nedaleko Longues-sur-Mer a jeho navigační stanoviště. I přes těžké ostřelování se ale Spojencům dlouho nedařilo vyřadit je z provozu.

Až několik minut po svítání dvě střely vypálené z křižníku HMS Ajax zasáhly interiér dvou pevnůstek a fatálně poškodily jejich vnitřní vybavení. Krátce po svítání se daly do pohybu invazní jednotky a zároveň udeřila další vlna spojeneckých bombardérů, především amerických B-17.

Na rozdíl od dřívějších útoků, jež měly za cíl spíše obranné pozice ve vnitrozemí, se Američané zaměřili přímo na obranu pláže. Právě zde se ukázala velká slabina německých obranných zařízení, která nebyla proti úderu ze vzduchu dobře chráněna, a řada z nich, především na východním okraji pláže v sektoru King, tak byla zničena ještě před samotnou invazí.

Několik desítek minut před hlavními britskými silami připluly k vyloďovací pláži speciální jednotky potápěčů. Jejich úkolem bylo především označit a případně odstranit podmořské nástrahy a vytvořit tak bezpečnou cestu pro vyloďovací plavidla. Kvůli německé palbě a neklidnému moři ale nedokázaly svůj úkol dokončit. Některá minová pole u pláží tak zůstala neodhalena a způsobila jedny z prvních britských ztrát toho dne.

Úspěchy i zádrhely

První britské jednotky se na pláži Gold vylodily v 7.25 ve východním sektoru King. Jednalo se především o obojživelné a různě jinak modifi kované tanky (například tanky Churchill vybavené plamenomety, či shermany upravené pro překonávání zátarasů), které oproti původnímu plánu sjely z přepravních plavidel až u samotné pláže. V sektoru King se povedlo naplnit původní plány asi nejlépe, neboť díky snadno rozpoznatelným orientačním bodům se jednotlivé jednotky vylodily včas a prakticky přesně na určených místech.

Dokázaly tak rychle využít momentu překvapení a zaskočit předchozím bombardováním otřesené Němce. Během dvou hodin Britové zajistili celý sektor a mohli soustředit své síly k útoku na vesnici La Rivière, jejíž obránci se tváří v tvář přesile vzdali již krátce po jedenácté. Vylodění ve středním sektoru Jig bylo o poznání komplikovanější. Německá obranná zařízení zde přestála spojenecké bombardování v mnohem lepší kondici a Britové zároveň nedokázali kvůli logistickým problémům a silnému větru zkoordinovat rychlé vylodění všech svých jednotek. První vojáci se tak dostali na pláž se zpožděním deseti minut a o více než kilometr dále na východ, než bylo plánováno.

Mimo jejich dosah tak zůstala německá pevnůstka uprostřed pláže, která způsobila útočícím jednotkám těžké ztráty, stejně jako neodstraněné miny a podmořské nástrahy skryté pod hladinou rozbouřeného moře. Situace se začala stabilizovat až okolo 9.30, kdy se díky odvaze britských vojáků povedlo část pláže zajistit a vytvořit podmínky pro příchod posil. Okolo jedenácté hodiny Britové dokázali díky vylodění samohybných děl zneškodnit i poslední zbývající německou pevnůstku. Zbytek německých obránců pak paralyzovalo ostřelování z britských plavidel.

Nejdéle se německý odpor v tomto sektoru udržel ve vesničce Le Hamel a okolo zbytků opevněných obranných linií nad samotnou pláží, které Britové dobyli až v šest hodin večer. Nejpozději se vylodila britská speciální komanda v sektoru Item. Na rozdíl od svých kolegů se tyto jednotky neměly zdržovat s dlouhým zajišťováním pláže, ale pokusit se o rychlý průnik na západ k Arromanches-les-Bains, zajistit místní přístav a spojit se s Američany. 

Tento plán však zmařil silný německý odpor, jenž se konsolidoval okolo pevnůstky na útesu u Longues-sur-Mer. Britové, přečíslení v poměru 4:1, byli nuceni zde se zakopat a ke svému cíli v Port-en-Bessin se probojovali až během následujících dnů. Britský vojenský historik Julian Thompson nicméně o jejich postupu proti dobře opevněné přesile později napsal, že se jednalo o jeden z největších výkonů jakékoli britské jednotky v celé druhé světové válce.

Průnik do vnitrozemí

Během prvního dne vylodění tak Spojenci na pláži Gold zaznamenali významný úspěch. Ve všech sektorech se podařilo, byť za cenu občasných tvrdých bojů a čtyř stovek mrtvých, zajistit vyloďovací pláže. Následně dokázaly britské jednotky obsadit předmostí o více než 70 čtverečních kilometrech a vytvořit zde podmínky pro další průnik do vnitrozemí. Zároveň došlo ještě během odpoledne i ke spojení s kanadskými jednotkami z pláže Juno.

Na druhou stranu, i když Britové postoupili do půlnoci 6. června o zhruba 10 km do vnitrozemí, oproti ideálnímu plánovanému stavu stále o několik kilometrů zaostávali. Německá záložní bojová skupina Meyer umístěná v Bayeux nedokázala na vylodění a jeho počáteční problémy efektivně zareagovat. Hlavní zásluhu na tom měli američtí parašutisté, kteří seskočili na různá místa ve vnitrozemí nedaleko invazních pláží a zmátli nacistické záložní jednotky.

TIP: Jak vypadalo opevnění na jednotlivých plážích?

Ty tak místo rychlého protiútoku na pláže a posílení tamních obránců vyrazily do oblasti, kde se nacházel jen malý počet rozptýlených spojeneckých vojáků. Britové tím dostali dost prostoru ke konsolidaci svých sil, vylodění zbytku materiálu a během 7. června začali bez výraznějšího odporu postupovat směrem ke Caen a Bayeux. 

ATV (Automated Transfer Vehicle)

Největší zásobovací loď pro ISS: uveze až 9 t nákladu (jak hermetizovaného, tak pohonných látek). Na ISS dopravuje i palivo, může u ní zůstat dlouhodobě zakotvena a upravovat její oběžnou dráhu. Družice ATV se dokáže ke stanici samostatně připojit a opět se od ní odpojit. Dosud bylo vypuštěno pět exemplářů a jejich počet je konečný. ATV se však stalo součástí obytného modulu nové lodě NASA, Orionu.

Progress

Prověřená ruská zásobovací loď (poprvé použita v roce 1978), schopná přivézt až 2 350 kg nákladu – „suchého“ i pohonných látek. Progress se dokáže ke stanici samostatně připojit a opět se od ní odpoutat. K letěl už více než 60×, dva starty skončily havárií. Aktuální roční frekvence činí čtyři až pět misí.

HTV (H-II Transfer Vehicle) alias Kounotori (Bílý čáp)

Japonská zásobovací loď s kapacitou až 6 t nákladu – maximálně 5 200 kg hermetizovaného a 1 500 kg nehermetizovaného. Nemůže vozit palivo ani se k ISS autonomně připojit: kosmonauti ji musejí zachytit pomocí robotického manipulátoru. Dosud startovala pětkrát, další tři až čtyři vzlety jsou v plánu.

Dragon

Zásobovací loď společnosti SpaceX vynášená raketou Falcon 9, schopná nést až 3 300 kg nákladu – jak v hermetizované části, tak v nehermetizovaném servisním modulu. Jako jediné dnešní plavidlo má také dopravní kapacitu zpět na Zemi (kromě pilotovaného Sojuzu, u nějž se však jedná o zanedbatelných 50 kg): uveze až 2 500 kg materiálu. Dragon se nedokáže autonomně připojit k ISS, musejí jej zachytit kosmonauti. Firma SpaceX navíc vyvíjí pilotovanou verzi Dragon v2 (Dragon Rider) se zamýšleným prvním startem v roce 2017.

Cygnus 

Jedná se o zásobovací loď společnosti Orbital Sciences Corp. vynášenou raketou Antares, jež v pokročilé verzi (od roku 2015) vozí až 2 700 kg hermetizovaného nákladu (dříve jen 2 000 kg). Cygnus se neumí k ISS připojit samostatně, musejí ho zachytit kosmonauti. Dosud absolvoval sedm letů (poslední start se uskutečnil 17. října), přičemž jeden z nich (2014) skončil havárií. Další čtyři lety jsou v plánu. 

Společnost Tesla před pár dny oznámila, že její elektrické automobily Tesla X a Tesla S teď mají k dispozici veškeré zařízení, které budou potřebovat k autonomnímu provozu. Schopnost plně autonomního provozu přijde při nákupu nového vozu na 3 tisíce dolarů (téměř 75 tisíc Kč), starší teslu lze upravit za 4 tisíce dolarů (téměř 100 tisíc Kč).

Tesla zároveň upozorňuje, že autonomní tesly sice bude možné využívat k placené přepravě zákazníků, ale jedině v síti Tesla Network. Pokud někdo očekává, že autonomní tesly budou vozit zákazníky Uberu, Lyftu nebo jiné taxislužby, kterou nevlastní Tesla, tak se prý plete.

TIP: Tesla kontra Apple. Jaká nás čeká budoucnost s elektromobily?

Je to zřejmě první případ, kdy výrobce automobilů svým zákazníkům předem zakazuje automobil používat určitým způsobem. Zda je to nejlepší strategie k propagaci výrobku, a jak to chce Tesla zjišťovat a vynucovat, to ukáže až čas.

Ledňáček říční (Alcedo atthis) je velký asi jako vrabec a dosahuje hmotnosti zhruba od 30 do 50 gramů. Výrazným rysem tohoto opeřence je velká hlava s dýkovitým zobákem a krátký ocas. Peří je svrchu zářivě modrozelené, vespod rezavě hnědé. Samičky a samečky není téměř možné rozlišit a obdobně mláďata mají stejné vybarvení jako dospělí jedinci.

Pro schopnost neomylného odchytu ryb má ledňáček anglické pojmenování Kingfisher, tedy Král rybář. Kdo jej viděl při obstarávání potravy, ví, že nejde o lichotku. Ledňáček se posadí na větev nad vodou a pozorně sleduje dění pod sebou. V okamžiku, kdy má vyhlédnutou kořist, jako šíp sjede k vodní hladině a rozčísne ji namířeným zobákem. Díky průhledné membráně, která kryje ledňáčkovy oči, dokáže tento lovec s jistotou chytit kořist až v půlmetrové hloubce. Zpět na větev se i s kořistí dokáže vrátit dvě vteřiny nato, co se od ní odlepil.

St. Erik’s je jedním z předních švédských mikropivovarů. Firma vyrábí tradiční ležák, i speciální chmelená piva typu India Pale Ale, American Pale Ale nebo Stout. Historie tohoto stockholmského pivovaru sahá až do roku 1859. Kromě stálé nabídky firma každoročně připravuje exkluzivní, malosériové pivní speciály. Předevšík k těmto speciálům nyní firma připravila i originální doplněk - set nejdražších chipsů světa, které jsou dodávány ve speciálním balení, v limitované sérii 100 kusů. 

„Jsme tu pyšní na řemeslnou dovednost, se kterou děláme naše pivo. Zároveň nám ale k tomu pivu chyběl snack, který by měl stejný status,“ uvedl v prohlášení firmy brand manager Marcus Friari. „Prvotřídní pivo si zaslouží prvotřídní snack, a proto jsme věnovali velké úsilí tomu, abychom vytvořili nejexkluzivnější bramborové chipsy na světě,“ dodal.

Pět exkluzivních, ručně vyráběných chipsů, balených v pevné krabičce, firma nabízí v přepočtu za 1 400 Korun. Podle informací, které firma zveřejnila, byla celá série kompletně rozprodána.

Brambůrky jsou prý vyrobeny z těch nejlepších ingrediencí – čirůvek, mořských řas, jejichž chuť připomíná lanýže, nebo kopru ze švédského poloostrova Bjäre. Brambory rostly u obce Ammarnäs na svahu tak prudkém, že musely být sbírány ručně.

Za necelých 30 000 Kč si můžete pořídit tuto speciální kolébku, která vznikla za spolupráce pediatra Harveyho Karpa, švýcarského designéra Yvese Béhara a týmu z technického institutu univerzity v Massachusetts. Pokud zabudované monitory zachytí pláč miminka, začne se kolébka sama houpat a spustí zvuk, který napodobuje zvuk z dělohy. Ten má miminko uklidnit a ukolébat k spánku. Rodiče mohou i sami monitorovat a ovládat kolébku pomocí smartphonu a speciální aplikace.

Zatímco my se už celkem běžně koupeme v bahně, čokoládě nebo pivu, Japonci se nebojí sáhnout například po hroznech: pokud tedy ze sebe potřebujete smýt stres náročného pracovního dne, nic vám nebrání skočit do lázeňského bazénu napuštěného vlažným červeným vínem. 

Bojujete-li s únavou, můžete se „rochnit“ i v nádrži plné kávy – nesmíte se však nechat odradit faktem, že poněkud připomíná vodu po špinavém nádobí. A milovníky detoxikačních kúr jistě potěší bazén zeleného čaje. V Hakone Kowakien Yunessun si zkrátka vybere každý.