Někdy to vypadá, jako by byla současná Čína posedlá honbou za stavebními rekordy – v posledních měsících Číňané představili největší radioteleskop na světě, nejdelší skleněný most a také nejvyšší prosklený most na světě.

Do výčtu čínských „nej“ nyní přibyl další zápis - v provincii Chu-pej nově jezdí nejdelší eskalátor na světě. Nový vyhlídkový megaeskalátor měří na délku 688 metrů a vine se po úbočí hory Čchi-sing-čaj (Qixingzhai). Postavený je prý především z ekologicky šetrných materiálů a za hodinu dokáže přepravit až 7 300 pasažérů.

Největšími „kafaři“ jsou Finové: na jednu osobu v této severské zemi připadá dvanáct kilogramů kávy ročně. Češi přece jen vynikají spíše v pití piva, takže roční spotřeba kávy se u nás pohybuje kolem tří kilogramů. Právě Evropa, přestože se zde káva nepěstuje, si tento horký černý nápoj nejvíc zamilovala.

Evropa kávě zaslíbená

Jako první přivezli na starý kontinent kávová zrna Benátčané, kteří si také v roce 1647 otevřeli ve svém městě první kavárnu. Až do té doby se káva prodávala pouze v lékárnách a s žádným závratným ohlasem se nesetkala. Někde se musela potýkat dokonce s odporem. V Londýně, který se své první kavárny dočkal v roce 1652, byla vydána tzv. Petice žen hlásající neblahý vliv kávy na mužskou plodnost. Přesto černý nápoj postupně získával na oblibě. 

Panovníci po celé Evropě se pokoušeli získat výhradní právo kávu pražit a vařit – to však způsobilo tak prudké zdražení, že se káva stala komoditou pro bohaté. Jednou z nejslavnějších a dosud fungujících kaváren je pařížská Café Procope: byla otevřena v roce 1686 a dodnes se pyšní drahými tapetami, velkými zrcadly a mramorovými stolky.

Voňavá pochoutka se samozřejmě dostala i do českých zemí, přičemž prvenství v tomto případě patří Brnu. Od roku 1702 zde lahodný exotický mok nabízel jistý pokřtěný Turek Ahmed. V Praze prodával kávu zřejmě Arab, česky zvaný Jiří Deodat, který ji vařil ve svém bytě tzv. na turecký způsob. Pak s kbelíkem nápoje a třtinovým cukrem chodil po ulicích a nabízel ho kolemjdoucím. V roce 1714 si ale polepšil a zařídil si kavárnu na Malé Straně. Koncem 19. století už bylo v Praze 33 velkých a 38 menších kaváren, v Brně pak 30 větších a 63 menších. 

Instantní kávový příděl 

Přestože Češi na takzvaného „turka“ nedají dopustit, oblíbili si také kávu instantní. Průmyslová metoda její výroby byla objevena v Americe asi v roce 1906 a Američané si ji pro velkou jednoduchost rychle oblíbili. Opravdový rozmach ale přišel až během první a druhé světové války, kdy se dávky instantní kávy staly součástí denního přídělu potravin pro vojáky.

Existují dvě základní metody výroby instantního černého moku. Při té první se připraví silný kávový extrakt, který se co nejrychleji zchladí, aby se zabránilo úniku aromatických látek. Poté se pod tlakem stříká na stěny vyhřívaných bubnů, odkud padá dolů v podobě usušených zrnek. Z těch se pak někdy pomocí dalších technologií vyrábějí granule.

TIP: Instantní káva: Výroba rozpustného moku začala před 100 lety

Při použití druhé metody se rovněž připraví silný kávový extrakt, jenž se pak rychle zmrazí ve vakuu. Zmražená sedlina, z níž se odpaří tekutina, se poté rozbije na malé granulky. Tato metoda je nákladnější, ale výsledný produkt se více blíží kávě připravené klasickým způsobem.

Jak odstranit kofein?

Podle různých lékařských studií je střídmé pití kávy zdravé. Může snižovat srdeční a respirační choroby i riziko mrtvice a diabetu. Na druhou stranu samozřejmě existují lidé, kterým kofein v kávě dobře nedělá. I ti si ale mohou na horkém nápoji pochutnat – kofein lze totiž z kávy téměř úplně odstranit. A jak?

TIP: Nová studie ukazuje, jak pití kávy ovlivňuje spánkový režim

Kávovníková zrna se namočí ve vodě, až nabobtnají. Kofein se tak v podstatě vylouhuje a pomocí uhlíkových filtrů se z vody odstraní. Voda však bohužel vyplaví i některé aromatické látky. Při další metodě se kávová zrna napařují a kofein se odstraňuje pomocí organických rozpouštědel, jejichž stopy se pak ničí opětovným napařováním a sušením. Takto získaný koncentrovaný kofein se dále používá v potravinářském průmyslu. Ani jednou metodou však nelze kofein z kávových zrn odstranit beze zbytku.

Vyzkoušet můžete i různé náhražky tohoto nápoje. Známá je například fíková káva, která se vyrábí z upražených a jemně rozemletých fíků a mleté pražené cikorky. Ke slovu přišla především na konci 18. století, kdy Napoleon během války Francie s Anglií vyhlásil koloniální blokádu, a do Evropy se tak nějaký čas nedostalo žádné exotické zboží. V roce 1804 pak u nás vznikla nejstarší česká továrna na cikorku, sladovou a fíkovou kávu. Tuto přísadu si můžete koupit dodnes.

Krásné a bezpečné léto však bylo prchavé a o slovo se brzy přihlásil podzim. Téměř v polovině října (16. 10.) měl svátek svatý Havel a platila se druhá dávka „nájemného za půdu“.

Radostné posvícení

Následující neděle byla přívětivější, protože začínalo posvícení. Původně se konalo vždy v neděli před či po svátku místního patrona. Lidé však kvůli tomu zanedbávali práci, a tak přísný Josef II. paušálně určil jediný den. Místní si však vlastní oslavy vzít nenechali, a tak se prostě slavilo několikrát. Díky sklizni už byl dostatek obilí. Navíc se před zimou takzvaně „probírala“ stáda, tedy porážely vybrané kusy. Posvícení zase dalo možnost pořádně se najíst. To však byl definitivní konec radovánek a přišel čas pro tvrdou a nebezpečnou část roku.  

Jasným signálem byl první a druhý listopadový den. Oba od nepaměti patřily mrtvým a podle lidové víry tehdy duše na jeden den opouštěly muka v očistci. Proto bylo nutné ulehčit jejich trápení. Pozůstalí tudíž připravili máslo na spáleniny od nehasnoucího ohně, mléko na svlažení hrdla a občas i drobné občerstvení. Na svátek svatého Martina (11. 11.) čeleď opouštěla službu a uzavírala nové smlouvy. Jenže plná kapsa byla velkým pokušením, a tak nejeden čeledín starou službu zapíjel tak dlouho, až služebné propil. Termín „martínek“ se proto vžil pro člověka, který nezřízeně hýří. Takoví ovínění mládenci představovali opravdovou hrozbu. Roku 1590 například v Roztokách u Prahy přepadli svého bývalého pána, zbili ho a ukradli mu truhlu se zlatem.

Pak již přišel svátek svatého Ondřeje a s ním advent a doba rozjímání. Jeden rok končil a druhý začínal.

Astronomové použili vesmírné radioteleskopy Chandra a XMM-Newton a s jejich pomocí v jedné z galaxií objevili extrémně zářivý zdroj rentgenového záření. Poněkud netradičně není v centru galaxie, ale mimo něj.

Objekt XJ1417+52 se nachází v hlubokém vesmíru, vzdáleném 4,5 miliardy světelných let. Dacheng Lin z University of New Hampshire a jeho spolupracovníci ho objevili v čočkové galaxii GJ1417+52. Čočkové galaxie představují přechodný typ mezi galaxiemi spirálními a eliptickými. Vzhledem k nesmírné jasnosti objektu XJ1417+52 v rentgenové oblasti záření je podle odborníků nejlepším vysvětlením, že jde o černou díru s hmotností asi 100 tisíc Sluncí.

Hyperzářivý rentgenový zdroj

Záření objektu XJ1417+52 je tak extrémní, že ho astronomové řadí k takzvaným hyperzářivým rentgenovým zdrojům (HLX, anglicky Hyper-Luminous X-ray source). Takové objekty vyzařují 10 tisíc krát až 100 tisíc krát více rentgenového záření, nežli černé díry hvězdné velikosti.

TIP: Uvnitř žhnoucí Pece: Kanibalská galaxie požírá své družky

Podle badatelů by tato potulná černá díra střední velikosti mohla pocházet z nitra dnes již prakticky pohlcené malé galaxie, jejíž hvězdy se už většinou staly součástí galaxie GJ1417+52.

Své snímky, z nichž se běžným smrtelníkům točí hlava, uveřejňoval Jacob na Instagramu, kde si získal početné publikum. Mezi jeho nejoblíbenější destinace patří londýnské Canary Wharf, the Barbican, Square Mile a místa v okolí Tower Bridge.

TIP: Pohledem sebevraha: Snímky, z nichž se vám zatočí hlava

Jacobova talentu si po čase všimli „lovci hlav“ velkých nadnárodních společností a dnes za své fotografie pořízené z výškových budov po celém světě pobírá tučné honoráře.

Chmelové šištice, tedy samičí květenství liány chmele otáčivého, jsou už dlouhá staletí jednou ze základních surovin pro výrobu piva. Dodávají mu typickou nahořklou chuť a aroma. Němečtí vědci ale tvrdí, že chmel nejspíš také brání játra před nepříznivým vlivem alkoholu. Ukazují to výsledky nové studie účinků různých piv na myši.

Badatelé čepovali myším běžné pivo s chmelem, speciální pivo bez chmelu, a také samotný alkohol. Po 12 hodinách se v játrech myší, které popíjely pivo s chmelem, vytvořilo méně tuku, než v játrech myší na etanolu, a také méně než v játrech myší, co dostaly pivo bez chmelu.

TIP: Příznivé vedlejší účinky: Zavedení lékařské marihuany pomáhá proti obezitě

Autoři studie se domnívají, že právě chmel v pivu možná odpovídá za to, že lidé popíjející tvrdý alkohol umírají (ve srovnání s pivaři) častěji na nemoci jater. Důvodem je zřejmě to, že látky obsažené ve chmelu omezují tvorbu nebezpečných kyslíkových radikálů. Zároveň ale připomínají, že ani chmel nechrání játra pijanů piva stoprocentně.

Indonésii, největší ostrovní stát na světě, velice dobře vystihuje národní heslo „Bhinneka Tunggal Ika“ (jednota je v rozdílnosti), které je součástí státního znaku. Už jen obrovská rozloha 1 919 440 km² a množství 17 508 ostrovů a ostrůvků (z nichž kolem 6 000 je obydlených) napovídá, že příroda a kultura této země má mnoho tváří.

Zhruba 60 % území Indonésie zabírají pralesy, z toho většinu najdete na Sumatře, Borneu a Sulawesi. Značná část pralesů, například na ostrově Jáva, byla ovšem již vykácena a přeměněna v typická terasovitá pole. Fauna a flóra na ostrovech Sumatra, Jáva, Borneo či Bali velice připomíná asijskou. Naopak východně od těchto ostrovů se lze setkat s přírodou podobnou té v Austrálii.

Celá oblast indonéského souostroví je tektonicky velmi aktivní. Nachází se totiž na okraji pacifické, euroasijské a australské litosférické desky. Důsledkem této polohy jsou četná zemětřesení. Údajně jde o 7 000 otřesů ročně, ovšem jen malá část z nich je postřehnutelná lidským vnímáním.

TIP: Na pouštích Maroka aneb Živá poušť Erg Chebbi

Na území Indonésie leží stovky sopek, z toho kolem 150 je aktivních. Největší kráter světa se svými 1 775 km² se nachází právě v Indonésii na ostrově Sumatra a vyplňuje jej jezero Toba. Neméně pozoruhodný je národní park Tengger-Bromo-Semeru na východě ostrova Jáva, který připomíná měsíční krajinu. Zejména za svítání se otevírá nádherný pohled na zvrásněný kužel sopky Batok, aktivní, síru plivající vulkán Bromo a v pozadí ohromnou dýmající sopku Semeru. Vulkány jsou součástí obrovského kráteru Tengger, jehož dno je z části vyplněno obrovským písečným polem.

Usáma bin Ládin se po útoku Al-Káidy na cíle v New Yorku a Washingtonu stal globální „celebritou“ a jedním z nejhledanějších lidí světa. I tak se ale tomuto muži, pocházejícímu z prominentní saúdské rodiny, podařilo na dlouhá léta ztratit a jen občas o sobě dávat vědět prostřednictvím videonahrávek. Protože na vlastní kůži zažil válku proti Sovětům v Afghánistánu, byl na život v utajení zvyklý. Po jeho zmizení na konci roku 2001 ale mnozí již nevěřili, že jej Američané (či kdokoli jiný) ještě vůbec kdy vypátrají.

První pokusy o bin Ládinovo zneškodnění

„Arciterorista“ se do hledáčku amerických zpravodajských služeb dostal už dlouho před 11. zářím 2001. V období okolo prvního útoku islamistů na Světové obchodní centrum v únoru 1993 si skupina tří agentek CIA uvědomila, že z fundamentalistických veteránů války v Afghánistánu se začíná formovat nebezpečná organizace pojmenovaná Al-Káida. Právě tyto agentky, přezdívané „Sesterstvo“, pak dokázaly tuto skupinu spojit i se samotným bin Ládinem a díky jejich informacím vzniklo v roce 1996 samostatné oddělení zaměřené na jeho dopadení.

V roce 1997 vypracovala CIA vůbec první plán na bin Ládinovu likvidaci. V tomto případě měla být využita řízená střela, zaměřená na místo jeho předpokládaného pobytu. Operace sice dostala posvěcení z vyšších míst, ale nakonec byla kvůli obavám z nejistého úspěchu a možných civilních obětí zastavena. Paradoxně ale hned následující rok Američané po teroristických útocích na ambasády ve východní Africe odpálili sérii raket na výcviková centra Al-Káidy.

Na konci 90. let pak protiteroristické centrum CIA dostalo rozkaz zformulovat komplexní strategii na její zničení, kam patřil i zásah proti jejímu nejvyššímu vedení. Kvůli politickým problémům v Pákistánu jej ale nakonec nerealizovalo. Zpravodajská služba nicméně během let 1999 a 2000 dokázala zmapovat podobu sítí Al-Káidy v Afghánistánu a částečně i její aktivity v zahraničí. 

V roce 2000 vznikl další plán na bin Ládinovo zneškodnění, tentokrát za pomoci rakety odpálené z bezpilotního letounu typu Predator. Na podzim roku 2000 ovšem vyslání takového stroje překazilo špatné počasí a série testů na americké půdě v létě následujícího roku nepřesvědčila nejvyšší místa o proveditelnosti akce. Kvůli právním a technologickým komplikacím byl útok na začátku září 2001 odložen na neurčito. Američané ale během let 2000 a 2001 pravidelně prováděli sledovací přelety nad Afghánistánem a postupně dokázali vytipovat místa, kde by se hledaný terorista mohl nacházet.

Těsný útěk z Tora Bora

Vše samozřejmě změnilo 11. září, po němž se dopadení bin Ládina stalo jasnou prioritou. CIA jen pár hodin po útocích informovala prezidenta Bushe, že za akcí nejspíše stojí Al-Káida, a v následujících dnech se zrodil plán na vojenský úder proti jejím afghánským základnám. Prezident v druhé polovině září také podepsal vysoce utajený dokument, kterým CIA pověřil pátráním po špičkách Al-Káidy a dal jí při těchto aktivitách maximální volnost.

Po invazi do Afghánistánu v říjnu 2001 začaly speciální týmy americké armády pročesávat severovýchod země, kde se měl bin Ládin ukrývat. Nejspíše zde skutečně pobýval, ale dařilo se mu před svými pronásledovateli zůstávat o krok napřed. Pozornost se postupně upřela na jeskynní komplex Tora Bora nedaleko hranic s Pákistánem, kde se nacházela jedna z bin Ládinových základen. Na začátku prosince na ni zaútočily americké a britské speciální síly podporované afghánskými ozbrojenci a podařilo se jim v ní opevněné teroristy obklíčit.

Bin Ládin již v té době ztratil některé ze svých nejbližších spolupracovníků a podle pozdějších svědectví jeho spolubojovníků se obával, že ze základny neunikne ani on sám. Postup Američanů a jejich spojenců však nebyl kvůli nedostatku vojáků příliš rychlý a velení opakovaně zamítlo příliš riskantní pokusy o útok. Džihádistům se také povedlo přimět některé místní milice k uzavření příměří, což zdrželo postup západních jednotek ještě více.

Nejpozději 16. prosince bin Ládin Tora Bora opustil a spolu s rodinou a několika spolubojovníky uprchl směrem k pákistánským hranicím. Britské a americké speciální jednotky dobyly poslední části komplexu o den později, ale našly již pouze řadové bojovníky. Podle pozdějších vyjádření armádních představitelů byli Američané právě zde bin Ládinovu dopadení nejblíže. 

Skládání mozaiky

Některé zdroje uvádí, že se po útěku z obklíčení zdržoval v severním Afghánistánu, jiné odhadují, že se přesunul do Pákistánu. Na různých místech v této zemi nicméně žil podle pozdější výpovědi jedné ze svých žen přinejmenším od druhé poloviny roku 2002. Několik týdnů po bitvě u Tora Bora ale natočil video, kde, viditelně zestárlý a zesláblý, vyzval k dalšímu pokračování bojů proti Západu. 

Pro Američany tak začalo pátrání nanovo. CIA nyní čekalo velmi dlouhé období spojování a prověřování útržků informací získaných různými způsoby po celém světě. Jednou z metod bylo i tvrdé vyslýchání zajatých teroristů, a to nejen v podobě známého „waterboardingu“ (mučení spočívající v napodobení pocitů, jaké člověk zažívá při topení se ve vodě) na základně Guantánamo.

Americká zpravodajská služba spolupracovala v období po 11. září například i se syrským nebo egyptským režimem, jejichž bezpečnostní síly se neštítily využívat i mnohem horších metod. Právě informace z těchto kontroverzních výslechů ovšem přivedla Američany na bin Ládinovu stopu. Jeden z islamistických militantů zatčených v roce 2002 v Mauritánii zmínil jméno Abu Ahmed al-Kuwaití. Vyšetřujícím bylo okamžitě jasné, že se jedná o přezdívku (v překladu znamená „otec Ahmeda z Kuvajtu“), ale i tak záznam založili do systému monitorujícího celosvětovou síť islamistických radikálů.

Pokračování: Hon na arciteroristu: Dopadení Usámy bin Ládina v Abbottábádu

Stejné jméno pak zmínil v lednu 2003 po několikaměsíčním tvrdém vyslýchání na základně v Guantánamu i bin Ládinův druh z Tora Bora Mohamed al-Kahtání. Ten zároveň uvedl, že se jedná o blízkého spolupracovníka nejužšího vedení Al-Káidy a nejspíše i bin Ládinova osobního kurýra. Takových zpráv se ovšem i díky odměně, kterou Američané na bin Ládinovu hlavu vypsali, objevovaly spousty a CIA neměla kapacity všechny je prověřovat...

V Evropě i leckde jinde je krajina protkaná elektrickým vedením, které rozvádí elektřinu mezi elektrárnami a spotřebiteli. Co kdybychom ale tuhle síť využili i jinak?

Britští vědci nedávno poprvé v historii přenesli data rozvodnou sítí. Během experimentu použili 20 přijímačů, jimiž úspěšně zachytili 100 procent vyslaných signálů. V budoucnu nebude těžké zavádět podobné technologie do praktických aplikací, protože elektrické sítě už stojí, a není nutné pořizovat novou infrastrukturu.

TIP: Přinesou plovoucí elektrárny revoluci ve využití jaderné energie?

Jde o další významný krok na cestě k inteligentním elektrickým sítím. Takové sítě, které budou regulovat výrobu a spotřebu elektřiny v reálném čase, by mohly významně snížit účty za elektřinu. Britské úřady předpokládají, že kolem roku 2030 by inteligentní rozvodné sítě mohly ušetřit spotřebitelům 8 miliard liber (asi 240 miliard Kč) ročně.

Americká firma MegaBots vyzvala v loňském roce japonskou společnost Suidobashi Heavy Industry k souboji obřích robotů. Na očekávaný velkolepý souboj, který se měl konat v letošním roce, si ale bohužel budeme muset ještě chvíli počkat. Americký robot prý zatím není v optimální kondici.

Čekání na souboj titánů

Čest Ameriky měl původně hájit Mark II, který měří přes čtyři a půl metru a váží 5,4 tuny. Japonský Kuratas je o něco subtilnější – při svých 3,7 metrech výšky váží 4,5 tuny. Japonec je ale podstatně pohyblivější a jak se ukazuje i mnohem lépe ovladatelný.

Američané proto hodlají do souboje nasadit desetitunového Marka III, na jehož dokončení nyní shánějí peníze na crowdfundigovém portálu Kickstarter. Nový Megabot má být nejrychlejším a nejlépe ovladatelným megabotem na světě.

Zda se jim podaří sehnat potřebných 2,5 milionu dolarů, ale není úplně jisté. Přestože se do první kampaně zapojilo téměř 8 tisíc podporovatelů, dokázali vývojáři z MegaBots vybrat z požadovaného milionu dolarů jen zhruba polovinu.