Systém AR Scorpii se na obloze nachází v souhvězdí Štíra a leží 380 světelných let od Slunce. Skládá se z rychle rotujícího bílého trpaslíka – hvězdy o velikosti Země, která ale obsahuje 200 tisíckrát více hmoty než naše planeta – a chladného červeného trpaslíka o hmotnosti třetiny Slunce. Složky systému kolem sebe obíhají jednou za 3,6 hodiny v kosmickém tanci přesném jako hodinky.

Záhada vesmírného majáku 

Díky tomuto neobvyklému kosmickému tanci vykazuje tento dvojhvězdný systém řadu podivných vlastností. Bílý trpaslík s vysokou frekvencí otáčení a se silným magnetickým polem urychluje elektrony téměř na rychlost světla. Tyto vysoce energetické částice při svém pohybu kosmickým prostorem emitují elektromagnetické záření ve formě paprsku připomínajícího světlo majáku opakovaně blikajícího na povrch červeného trpaslíka. Způsobují tak periodická výrazná zjasnění celého systému každé 1,97 minuty. Zjasnění jsou patrná také na rádiových frekvencích, což u systému s bílým trpaslíkem nebylo dosud nikdy pozorováno.

Pozorované vlastnosti systému AR Sco jsou unikátní a také do jisté míry záhadné. Elektromagnetické vyzařování v širokém rozsahu vlnových délek je známkou, že je generováno elektrony v magnetickém poli. Magnetické pole může být vysvětleno rychle rotujícím bílým trpaslíkem v systému, ale původ elektronů samotných je skutečnou záhadou – není totiž jasné, zda jsou spojeny s bílým trpaslíkem, nebo s chladnější druhou složkou v systému.  

Hvězda AR Scorpii byla poprvé pozorována na počátku 70. let 20. století. Díky pravidelným změnám jasnosti s periodou 3,6 hodiny byla chybně klasifikována jako osamocená proměnná hvězda. Pravý původ změn jasnosti AR Scorpii pomohlo odhalit až zcela nedávno společné úsilí amatérských a profesionálních astronomů. Podobné pulzace sice byly již v minulosti pozorovány, ale pouze u neutronových hvězd.

Revoluce, neoabsolutismus, boje v Itálii i vyrovnání s Maďary. Velká láska s nešťastným koncem, smrt dvou dětí a rozpad monarchie. Takovou budoucnost dostal František Josef 18. srpna 1830 do kolébky.

Mocnář, který vládl neuvěřitelných 68 let, nastoupil na trůn za bouřlivých událostí revolučního roku 1848. Není se co divit, že jeho první politické kroky směřovaly k utužení domácích poměrů.

TIP: Mladý František Josef: Jak se stal z arcivévody rakouským císařem?

Srdce Vídeňanů si ale získal za pomoci své krásné manželky Sissi. Přestože byl počátek jejich svazku téměř pohádkový, netrvalo dlouho a císař zůstal v Hofburgu sám, zatímco jeho žena křižovala Evropou. Útěchu nenašel ani u dalších členů rodiny. Mladší bratr zaplatil za mexické dobrodružství životem a vlastní rukou sešel ze světa i syn Rudolf.

Ani poslední léta života neprožil císař v klidu. Konec dlouholeté vlády přinesl nejen smrt dalšího následníka trůnu, ale také vypuknutí Velké války, v jejímž průběhu František Josef zemřel.

Jeden z největších pruských panovníků a vojevůdců 18. století Fridrich II. Veliký se nechvalně zapsal také do českých dějin. Když 17. srpna 1786 zemřel, zanechal Prusku velkou část Slezska, o které sváděl s Marií Terezií nelítostný mnohaletý boj.

TIP: Boj o bavorské dědictví: Jak se válčilo za bramborové vojny?

Na začátku se ambiciózní král pokoušel s nezkušenou panovnicí vyjednávat a nabídl jí za průmyslovou oblast dva miliony zlatých. To se ale přepočítal. V Marii Terezii se projevila pravá Habsburkovna, která byla rozhodnuta bránit rodové državy za každou cenu. A přece nakonec musela podepsat potupný mír, kterým o většinu severního území přišla.

Tři roky trvala zlatá horečka v pusté oblasti Klondike v Kanadě. Rozsáhlé migrace za zlatem začaly 16. srpna 1896. Tehdy zde bylo poprvé objeveno zlato.

TIP: Divoký Yukon: Jak dnes vypadají místa z příběhů Jacka Londona

Senzační novinka se dlouho neutajila a zástupy osob toužících zbohatnout zamířily na sever. Přestože většina z nich zůstala chudá, pár šťastlivcům se přece jen podařilo své úsilí zúročit. Mezi nimi byl i pozdější slavný spisovatel Jack London, který proslul romány právě z kanadské divočiny.

Mezi českými politiky předbělohorské éry by se jen stěží našel takový, který by ambicemi mohl konkurovat Zdeňku Vojtěchu Popelovi z Lobkovic. Syn vysokého státního úředníka se narodil 15. srpna 1568 a sotva dokončil studia, vydal se v otcových stopách. Bylo mu jednatřicet, když dosáhl na úřad nejvyššího českého kancléře. Během své kariéry zůstal po celou dobu zástupcem katolické strany, která stála na straně Habsburků. Věrnost rodu mu vynesla dokonce Řád zlatého rouna. Tuto poctu následovalo  povýšení do knížecího stavu. Není divu, že se mocný státník ocitl během stavovského povstání na seznamu osob, které chtěli nekatolíci vyhostit ze země.

Největší létající stroj světa poprvé opustil hangár. 6. srpna před úsvitem se héliová hybridní vzducholoď Airlander 10 společnosti Hybrid Air Vehicles poprvé představila britské veřejnosti pod otevřeným nebem.

Vzducholoď o délce 92 m a šířce 43,5 m původně vyvíjeli v USA, jako součást vojenského programu hybridních vzducholodí s dalekým dosahem pro průzkum a podporu pozemních sil LEMV (Long Endurance Multi-Intelligence Vehicle).

TIP: Elektrická multikoptéra Volocopter má za sebou první pilotovaný let

Po opuštění hangáru Airship Shed 1 na základně britského vojenského letectva RAF Cardington v hrabství Bedfordshire čeká vzducholoď první let v Británii a letové testy. Pokud v nich Airlander 10 uspěje, tak bude sloužit civilním účelům, od přepravy nákladů a dálkového průzkumu země, až po turistické lety.

Ten se připisuje celé řadě badatelů, ale nejčastěji jsou zmiňována jména Hans a Zacharias Janssenovi, Hans Lippershey a Robert Hook. Právě poslední jmenovaný je také autorem prvního zveřejněného popisu tohoto přístroje, který však byl publikován až v roce 1665.

Soukeník s mikroskopem

Ve své době nejdokonaleji využil mikroskopická pozorování Antonie van Leeuwenhoek, původně soukeník z holandského Delftu. Ten se naučil brousit čočky a zdokonalil tak výrobu tehdejších mikroskopů. Jeho přístroj však tvořila jen kovová destička, do níž byla v horní třetině vsazena čočka. Ve spodní části pak byl otočný závit s trnem, na který se nabodl pozorovaný předmět a přiblížil se do ideální vzdálenosti.

Leeuwenhoek nezávisle na ostatních vědcích objevil červené krvinky, kapiláry, různé mikroorganismy a postupně popsal také spermie, v nichž viděl zárodek příštího života. Mimo to jako první rozpoznal příčné pruhování svalových vláken, strukturu srdečního svalu i vláknitou stavbu oční čočky. Ačkoli tento Holanďan psal pouze v mateřském jazyce, dopisoval si s celou řadou významných učenců své doby a jeho práce vycházely v překladech, například v časopise Philosophical Transactions vydávaném The Royal Society v Londýně.

Pro milovníky průzkum Sluneční soustavy je to jistě skvělá zpráva. Americká soukromá společnost Moon Express získala jako první v historii povolení k přistání na Měsíci. Rádi by to zvládli už v roce 2017.

Moon Express plánuje poslat na Měsíc malého robota MX-1E. Společnost už uzavřela smlouvu o vynesení modulu k Měsíci se společností Rocket Lab, až doposud ale pro Moon Express bylo zásadní překážkou povolení k přistání na Měsíci.

Americké úřady teď ale učinily historické rozhodnutí a povolily této soukromé společnosti letět za oběžnou dráhu Země k Měsíci a pak tam i přistát, pokud se jim to podaří. Povolení udělila americká Federální letecká správa (FAA), prostřednictvím svého Úřadu pro komerční vesmírnou přepravu.

Google Lunar X Prize

Vesmír oficiálně nikomu nepatří. Podle mezinárodní Kosmické smlouvy (anglicky Outer Space Treaty) ale veškeré soukromé subjekty, které chtějí ve vesmíru cokoliv dělat, k tomu potřebují povolení své vlády. A týká se to i Měsíce.

TIP: Americké úřady se chystají schválit první soukromou misi k Měsíci

Společnost Moon Express nepřipravuje let na Měsíc jen tak pro ukrácení dlouhé chvíle. S dalšími 15 soukromými společnostmi se účastní soutěže Google Lunar X Prize a momentálně se drží na špici. Pokud se jim povede jako prvním přistát na Měsíci, ujet tam 500 metrů a odeslat na Zemi fotky a video ve vysokém rozlišení, tak získají 1. cenu ve výši 20 milionů dolarů (téměř 500 milionů Kč).

Při poznávání přírody jsou mi některé druhy zvířat bližší a vyhledávám je častěji. Mezi dravci k nim jednoznačně patří orlovec říční, obratný lovec ryb, který je schopen se za potravou ponořit i metr pod hladinu. V České republice jej lze pozorovat pouze v období jarního tahu; fotografie z tohoto článku proto pochází ze severského Finska a slunného pobřeží Floridy.

Ryba nejhůře na druhý pokus

Nepozorovaně sledovat několik orlovců říčních, jak se během dne vrací pro rybu pár metrů, patří k mým největším zážitkům. Díky velké koncentraci vhodných ryb si mělkou zátočinku na severu Finska vybralo pro lov několik orlovců, a to i ze vzdáleného okolí. Místní ornitologové zdejší populaci pečlivě sledují, a tak víme, že sem pro ryby zalétávají i jedinci ze vzdálenosti 60 kilometrů. Zejména v období srpna a září (kdy krmí mladé), můžete být při celodenním pozorování svědky až 30 útoků na klidnou hladinu.

Ne vždy je útok orlovce úspěšný. Pokud dravec rybu nechytí, pár metrů nad hladinou oklepe vodu, vystoupá, krátce zakrouží a střemhlav padá zpět k hladině. Při mém pozorování si napodruhé vždy rybu v pařátech odnesl.

Dlouhé čekání

Fotografování útoků orlovce znesnadňují zejména dlouhé intervaly mezi přílety, bohužel nelze vydržet 14 hodin s okem na hledáčku. Často se pak stane, že nejdříve uslyšíte šplouchnutí a teprve pak začnete orlovce hledat. To už je ale pozdě. Orlovci trvá chycení ryby, vynoření z vody a odlet z dosahu objektivu jen 2–3 vteřiny!

TIP: Sídliště mořských lovců aneb Život v bílé kolonii

Další nepříjemností je směr příletů. Mnohokrát jsem pozoroval, jak orlovec padnul do vody pár metrů přede mnou, ovšem zády ke mně a s podobnou orientací i odlétal. Na žádné fotografii v sérii pak není vidět hlava. Limitujícím faktorem je i přítomnost racků. Pro někoho to může být překvapivé, ale právě racek (nebo vrána) může být důvodem k tomu, aby se orlovec po dlouhém letu k rybníčku obrátil a odletěl bez lovení. Dotěrné nálety racků doprovázené křikem jsou tak intenzivní, že orlovce odeženou.

Bleskurychlá koupel

Technika lovu orlovce říčního je impozantní záležitost. Míří ke své kořisti především z letu při kroužení, nebo po krátkém třepotání na místě. Byl jsem však i svědkem útoku, kdy se pro rybu snesl přímo z blízkého vysokého stromu. K vodní hladině se orlovec snáší nejdříve plachtěním, aby posléze na posledním 1–5 metrech složil křídla k tělu a natáhl před sebe pařáty, kterými rozřízne hladinu. Ve vodě pak zůstává 1–2 vteřiny – podle toho, jak obtížně se mu dostává z vody ven, což záleží na síle větru a velikosti ryby. V této chvíli voda stříká všude okolo, dravec zůstává na jednom místě a právě tehdy je největší šance pořídit zajímavou fotografii. Po vysvobození z vody orlovec poměrně nízko nad zemí s rybou v drápech odlétá. Po 50–100 metrech si udělá ve vzduchu krátkou zastávku, aby ze sebe oklepal zbylou vodu.

S úlovkem mezi rekreanty

Se svým oblíbeným dravcem jsem se poprvé setkal před dvěma lety při návštěvě Floridy. Zejména na západním pobřeží u městeček Fort Myers nebo Fort De Soto nebylo hodiny, kdy by mi při sledování volavek nepřelétl nad hlavou. Koncentrace těchto bravurních lovců je tu poměrně vysoká a často je možné pozorovat, jak letí s rybou od moře nebo z nějaké mělké lagunky. Místo je unikátní v tom, že orlovci tady loví jak v moři, tak v blízkých jezírkách na pobřeží.

Nad mořskou hladinou je pozorování obtížnější, orlovci obvykle tahají ryby dál od břehu, ale právě lagunky jsou ideálním místem. Stačí si najít pár hodin, sednout na břeh a čekat. To už orlovec sedí na blízkém šestipatrovém hotelu a rozhlíží se kolem sebe, aby se krátce poté zvedl a začal kroužit. Pokud se blízko pod hladinou zaleskne ploutev, padá okamžitě dolů podobně jako ve Finsku, snad jen doba střemhlavého letu je o něco delší. Cesty úlovku v pařátech jsou pak už podobné, snad jen s tím handicapem, že místo stromů jsou v pozadí vidět balkony hotelových komplexů.

Jarní host s chocholkou

Zbarvení orlovce říčního (Pandion haliaetus) je na vrchní straně těla tmavohnědé, na spodní straně a na hlavě bílé. Na prsou a na bocích hlavy má hnědou skvrnu. Občas znatelná je chocholka na hlavě. Žije na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy. Zdržuje se v okolí velkých vodních ploch. Podmínkou jsou lesy nebo alespoň staré stromy v okolí, na kterých může postavit hnízdo. Výjimečně si může postavit hnízdo i na skalách. Od dubna snáší obvykle tři vejce, na snůšce se poté střídají oba rodiče přibližně 35 dní. Hnízdní péče trvá nejčastěji dva měsíce a ještě asi měsíc po vylétnutí z hnízda jsou mláďata krmena rodiči. Pohlavní dospělosti dosahují ve třetím roce.

Do Česka orlovec pravidelně zalétá, pozorován je hlavně u velkých vodních ploch. Hnízdění u nás dosud nebylo doloženo, nelze jej ale vyloučit. Evropská početnost směrem k východu stoupá. Z okolních zemí hnízdí téměř 500 párů v Německu, a asi 50 párů v Polsku. Celoevropská populace tohoto nádherného dravce čítá ne víc než 10 000 párů.

9. srpna 1976 nasměrovala raketa Proton k Měsíci poslední sovětskou sondu řady Luna: Plavidlo mělo pořadové číslo 24, vážilo bezmála 5 tun a jeho úkolem bylo dopravit na Zemi vzorky měsíční horniny z málo prozkoumané oblasti Moře krizí.

TIP: Luna a Lunochod: Sovětské sondy a roboti na Měsíci

Návratový modul Luny 24 nakonec úspěšně přistál zhruba se 170 g materiálu, v němž později sovětští vědci detekovali malý obsah vody (kolem 0,1 %). Od té doby už přítomnost životodárné tekutiny na Měsíci potvrdilo více robotických výprav. Snímek zachycuje přistávací stupeň Luny 24 zanechaný na Měsíci, jak jej vyfotila americká sonda LRO.