rostliny

Tučnice mají na listech dva druhy žlázek. Stopkaté žlázky s deštníkovitou mnohobuněčnou hlavičkou produkují lepkavý sekret, který hmyz láká svým leskem a snad i vůní. Po dosednutí na list jej však tekutina znehybní a udusí. Menší přisedlé žlázky pak produkují trávicí enzymy a současně vstřebávají živiny. Jejich produkce se ale spustí až v okamžiku, kdy se chytí další kořist. Při trávení většího úlovku se mohou listy některých druhů svinovat od okrajů ke středu tak, aby natrávená tekutina nestékala pryč z listů.

Vývoj a vznik nových druhů tučnic probíhal ve třech různých oblastech. Jedna je na jihu USA, druhá ve Střední Americe, v Mexiku a třetí ve Středozemí. Kromě toho se ovšem tučnice vyskytují v chladnějších oblastech celé severní polokoule. 

Životní cyklus tučnic se liší právě podle lokalit, kde rostou. Rostliny z jihovýchodu USA jsou charakteristické stejnotvarými růžicemi listů, které vytrvávají celý rok a jejich tvar se nemění. Naproti tomu mexické tučnice mohou v období sucha vytvářet kratší, silnější listy, které nejsou masožravé. Rostliny mírného pásma zase přečkávají zimu pomocí zimních pupenů – hibernakulí. 

Květy tučnic vyrůstají obvykle jednotlivě a mají nápadnou pyskatou korunu, která připomíná květy rostlin čeledi krtičníkovitých, s nimiž jsou tučnice vzdáleně příbuzné. Květy rostlin jsou opylovány hmyzem a jejich plodem je podlouhle vejcovitá tobolka s drobnými semeny. (foto: Wikimedia Commons, Noah ElhardtCC BY-SA 3.0)

28. 05. 2021

Nejčtenejší


Podezřeň královská (Osmunda regalis)

Pomalu rostoucí, ale dlouho žijící kapradina. V anglických botanických zahradách jsou rostliny tohoto druhu staré více než 100 let. Staré rostliny vytvářejí trsy, které mají i několik metrů v průměru. Na jaře z oddenku vyrůstá několik dvojnásobně zpeřených listů s dlouhým řapíkem, které celkově měří až 1,5 metru. Velikost i tvar listů závisí na stáří rostliny.

U nás v přírodě neroste, pouze v 19. století byla jedenkrát nalezena při německé hranici v severních Čechách (Horní Světlá v Lužických horách). Rostlina byla pro svůj zvláštní vzhled považována za magickou. Části listu nesoucí sporangia byla starými Slovany připisována moc porazit démony, splnit přání, odemknout tajemství a rozumět řeči stromů.

Výška: až 1,5 m, severoamerické rostliny jsou menší – kolem jednoho metru.
Rozšíření: roste v Evropě, ve Středomoří, v Turecku, na Kavkaze, v Himálaji, Japonsku, jižní Africe, v Indii (var. panigrahiana), na východě S. Ameriky (var. spectabilis) a tropické jižní Americe (var. brasiliensis); zplanělá je v Austrálii a na Novém Zélandu.
Ekologie: vyhledává vlhká bažinatá místa ve vlhkých lesích, olšinách a rašeliništích.

17. 10. 2018

Samička jasoně dymnivkového těsně před kladením vajíček

06. 10. 2018

Rostliny jsou dozajista půvabné. Mají ovšem i řadu mnohem méně známých vlastností

13. 08. 2018


Reklama

Violka ostruhatá (Viola calcarata) má řadu poddruhů. Toto je nejběžnější z nich fotografovaný poblíž Černého jezera (Schwarzsee) na svahu Matterhornu ve Švýcarsku

27. 07. 2018

Plamének skalkový (Clematis marmoraria)

Tento nejmenší plamének byl objeven až v roce 1973. Jedná se o stálezelenou, drobnou rostlinu, která se šíří podzemním kořenujícím oddenkem. Stejně jako ostatní novozélandské druhy plaménků, je i tento dvoudomý.

Rozrůstá se v suti a pro poměrně velké květy, které mají v průměru až 2 cm, se brzy stal oblíbenou skalničkou. Pěstuje se především v Anglii, u nás je vhodný jen pro skalničkové skleníky. Kříží se i s jinými novozélandskými plaménky a takto vzniklé odrůdy se občas objevují v nabídce zahradnických firem.

Výška: 5–10 centimetrů

Barva květu: zelenobílá

Rozšíření: Národní park Kahurangi, severozápadní Nelson, Jižní ostrov Nového Zélandu

Ekologie: vápencové sutě, kary, alpínské louky

Status: ohrožený druh Nového Zélandu

06. 07. 2018

Pestrokřídlec podražcový (Zerynthia polyxena) na kosatci

16. 06. 2018

Vlahovka prameništní (Philonotis fontana). Často mohutné porosty tohoto mechu najdeme na prameništích či ve vlhkých příkopách

18. 05. 2018

Kvetoucí jabloně – neklamné znamení jara, které definitivně přebralo od zimy otěže.

07. 05. 2018

Občas jej zahradníci doporučují pro krytí plotů a nevzhledných míst. Stonky byly v prehistorických stavbách používány jako vázací materiál

03. 05. 2018

Reklama

Kopytníky patří mezi nejproslulejší léčiva středověku. Celá rostlina kořeněně voní a její chuť se podobá pepři či zázvoru.

23. 04. 2018

Čeleď vílínovitých (Hamamelidaceae) patří, ač to na první pohled není zřejmé, do vývojové větve lomikamenovitých a ze známých rostlin jsou jim nejpříbuznější pivoňky.

Dříve byly vilínovité rostliny mnohem hojnější než dnes. Ve třetihorách rostly dokonce u nás a jejich zkameněliny proto hojně nacházíme v hnědouhelných lokalitách. Dnes u nás není původní žádný druh a v Evropě roste pouze jeden zástupce – ambroň východní. 

Na snímku Vilín měkký (Hamamelis mollis) pocházející z Číny. V České republice je pěstován v různých kultivarech jako okrasný keř.

21. 03. 2018

Květy lýkovce jedovatého. Vůně vám může způsobit bolesti hlavy a závratě

14. 03. 2018

Bahenní švihlík Spiranthes odorata ze Severní Ameriky dokáže růst i pod vodou.

05. 03. 2018

Aristolochia gigantea neboli podražec obrovský pochází z Jižní Ameriky, ale pěstuje se jako okrasná dřevnatějící liána v dalších tropických a subtropických oblastech.

02. 02. 2018

Tropické pralesy zadržují velké množství uhlíku. Jejich kácení znamená obrovské uvolňování skleníkových plynů

29. 01. 2018

Stránky

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907