supernova

Mlhovina Pa 30 ze souhvězdí Kasiopeji připomíná ohňostroj. (foto: Dartmouth College, Robert FesenCC BY 4.0)

18. 01. 2023

Nejčtenejší


Supernovy rozpoznané systémem SNIascore. (foto: California Institute of TechnologyCC0)

28. 11. 2022

Exploze supernovy a čočkující kupa galaxií Abell 370. (foto: NASA, ESA/Hubble, HST Frontier FieldsCC BY-SA 4.0)

16. 11. 2022

Kompozitní snímek Betelgeuze z expozic Digitized Sky Survey 2. Zorné pole je přibližně 2,0 × 1,5 stupně. (foto: ESO, Digitized Sky Survey 2CC BY-SA 4.0)

12. 11. 2022


Reklama

Pozůstatky po explozi supernovy v souhvězdí Plachet – působivý útvar se nachází jen asi 800 světelných let od Země a patří k nejbližším svého druhu, které známe. (foto: ESOCC BY 4.0)

08. 11. 2022

Co způsobilo veliký nárůst obsahu uhlíku-14 v letokruzích stromů z let 774 a 775 našeho letopočtu? (ilustrace: University of QueenslandCC0)

28. 10. 2022

Umírající gigant V838 Monocerotis ze souhvězdí Jednorožce. (foto: NASA, ESA, H.E. BondCC BY-SA 4.0)

18. 10. 2022

Pozůstatek supernovy SNR 0519-69.0 na kombinovaném snímku. (foto: NASA/CXC/GSFC/B. J. Williams, CC BY-SA 4.0)

19. 09. 2022

Exploze hvězdy v souhvězdí Býka, zachycená čínskými hvězdáři v roce 1054, je zřejmě nejznámější pozorovanou supernovou. V době výbuchu byla šestkrát jasnější než Venuše a na denní obloze zářila třiadvaceti dní. (foto: NASA, ESA, Hubble, J. Hester, A. Loll (ASU)CC BY 4.0)

27. 06. 2022

Oblast vzniku hvězd ve Velkém Magellanově mračnu. (foto: NASA, ESA, CC0)

18. 06. 2022

Reklama

Jeden z úlomků meteoritu Hypatia.

19. 05. 2022

Ve středu hvězdné porodnice Sh 2-106 v souhvězdí Labutě sídlí mladá obří stálice, z jejíchž pólů vyzařují paprsky horkého plynu, a vzniká tak bipolární struktura.

15. 05. 2022

Pipirima z jižního souhvězdí Štíra. (foto: ESO, Digitized Sky Survey, CC0)

10. 05. 2022

Ilustrace zachycuje dvojhvězdný systém, ve kterém může dojít k explozi mikronovy. Jak materiál dopadá na horký povrch bílého trpaslíka, dojde v blízkosti jednoho z pólů k zažehnutí exploze mikronovy.

26. 04. 2022

Díra do nebe

To, co jejich předchůdci kdysi považovali za díru v obloze, znají dnešní astronomové jako molekulární mrak: Vysoká koncentrace plynu a prachu absorbuje prakticky veškeré viditelné světlo vydávané hvězdami v pozadí. Temné okolí činí vnitřek molekulárních mračen jedním z nejchladnějších a nej­izolovanějších míst ve vesmíru. K nejpozoruhodnějším tmavým absorpčním mlhovinám patří mračno v souhvězdí Hadonoše, nesoucí označení Barnard 68. Od Země jej dělí asi jen 500 světelných let a měří 1,5 světelného roku. Odborníci dosud přesně nevědí, jak podobná molekulární mračna vznikají, zřejmě se v nich však rodí nové hvězdy. A také mlhovina Barnard 68 nejspíš kolabuje za vzniku hvězdného systému. Mračno si můžeme prohlédnout prostřednictvím infračerveného světla. 

22. 02. 2022

Nová vizualizace jedné z nejextrémnějších hvězd.

27. 01. 2022

Stránky

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907