supernova

Kompozitní snímek pozůstatku supernovy Hoinga. (zdroj: eROSITA/MPE (X-ray), CHIPASS / SPASS / N. Hurley-Walker, ICRAR-Curtin (Radio)

Slunce se zrodilo po gravitačním kolapsu molekulárního oblaku. Kolem něj se pak utvořil protoplanetární disk, v němž nakonec vznikly planety. Přispět mohla také exploze supernovy.

Magnetar J1818.0-1607 (fialová tečka uprostřed) na složeném rentgenovém a infračerveném snímku.

Populární Krabí mlhovina

Mezi nejznámější pozůstatky po výbuchu supernovy patří Krabí mlhovina (M1) v souhvězdí Býka. Explodující stálici sledovali pouhýma očima čínští hvězdáři v roce 1054. Zářila tak jasně, že byla po 23 dnů viditelná i na denní obloze a na nočním nebi svítila téměř dva roky. Krabí mlhovinu od nás dělí 6 500 světelných roků, její současný pozorovatelný průměr dosahuje 11 světelných let a rozpíná se rychlostí 1 500 km/s. Její detailní snímky pořídil Hubbleův teleskop. Zhruba uprostřed M1 se nachází pulzar o průměru asi 30 km, rotující rychlostí 30 otáček za sekundu.

Betelgeuse na snímku soustavy radioteleskopů ALMA

Pokud na konci devonu došlo v blízkosti Sluneční soustavy k explozím supernov, mohlo to zničit ozonovou vrstvu Země a vyvolat hromadné vymírání.

Keplerova supernova je zatím nejmladší v Mléčné dráze.

Krabí mlhovina je emisní mlhovina, která se nachází v souhvězdí Býka. Poprvé ji pozoroval John Bevis v roce 1731. Mlhovina je pozůstatkem supernovy SN 1054, kterou v roce 1054 pozorovali čínští a arabští astronomové. 

Magnetické pole galaxie NGC 4217 obsahuje magnetické superbubliny i nevídané spirálovitě stočené magnetické pole.

Výbuchem supernovy s označením SN 1054 vznikla Krabí mlhovina. V centru mlhoviny se nachází rotující neutronová hvězda s průměrem přibližně 28–30 km, která vysílá pulsy záření ve frekvenci od gama záření až po rádiové vlny 30× za sekundu.

Mlhovina Tarantula ve Velkém Magellanově mračnu. Supernova 1987A je jasně viditelná jako velmi jasná hvězda uprostřed vpravo. Ve výřezu pozůstatek po výbuchu supernovy SN 1987A. Rentgenová data z kosmické observatoře Chandra (modře) zachycují expandující rázovou vlnu.

Světelné echo proměnné hvězdy V838 Monocerotis v souhvězdí Jednorožce. Pochází náhlé zjasnění ze srážky stálic v těsném systému?

Srovnání záběrů hvězdy Betelgeuse pořízených v lednu 2019 (před poklesem jasnosti) a v prosinci 2019 (během poklesu jasnosti). Je zřejmé, že hvězda nejen zeslábla, ale že se změnil i její tvar.

Síť optických a akustických detektorů by ročně mohla zachytit několik ultrarychlých meteoroidů z explozí supernov.

Mlhovina Činka (označovaná také M27) se nachází zhruba 1 300 světelných roků od Země. Na nebi se skrývá v souhvězdí Lištičky a je hezkým cílem i pro menší dalekohledy. Mlhovinu v nich uvidíte jako šedivý až lehce modrozelený obláček charakteristického tvaru, její detailní strukturu však odhalí teprve fotografie. Zatímco zelená barva náleží jednou či dvakrát ionizovaným atomům kyslíku, fialové a červené partie má na svědomí ionizovaný vodík