supernova

Keplerova supernova je zatím nejmladší v Mléčné dráze.

Krabí mlhovina je emisní mlhovina, která se nachází v souhvězdí Býka. Poprvé ji pozoroval John Bevis v roce 1731. Mlhovina je pozůstatkem supernovy SN 1054, kterou v roce 1054 pozorovali čínští a arabští astronomové. 

Magnetické pole galaxie NGC 4217 obsahuje magnetické superbubliny i nevídané spirálovitě stočené magnetické pole.

Výbuchem supernovy s označením SN 1054 vznikla Krabí mlhovina. V centru mlhoviny se nachází rotující neutronová hvězda s průměrem přibližně 28–30 km, která vysílá pulsy záření ve frekvenci od gama záření až po rádiové vlny 30× za sekundu.

Mlhovina Tarantula ve Velkém Magellanově mračnu. Supernova 1987A je jasně viditelná jako velmi jasná hvězda uprostřed vpravo. Ve výřezu pozůstatek po výbuchu supernovy SN 1987A. Rentgenová data z kosmické observatoře Chandra (modře) zachycují expandující rázovou vlnu.

Světelné echo proměnné hvězdy V838 Monocerotis v souhvězdí Jednorožce. Pochází náhlé zjasnění ze srážky stálic v těsném systému?

Srovnání záběrů hvězdy Betelgeuse pořízených v lednu 2019 (před poklesem jasnosti) a v prosinci 2019 (během poklesu jasnosti). Je zřejmé, že hvězda nejen zeslábla, ale že se změnil i její tvar.

Síť optických a akustických detektorů by ročně mohla zachytit několik ultrarychlých meteoroidů z explozí supernov.

Mlhovina Činka (označovaná také M27) se nachází zhruba 1 300 světelných roků od Země. Na nebi se skrývá v souhvězdí Lištičky a je hezkým cílem i pro menší dalekohledy. Mlhovinu v nich uvidíte jako šedivý až lehce modrozelený obláček charakteristického tvaru, její detailní strukturu však odhalí teprve fotografie. Zatímco zelená barva náleží jednou či dvakrát ionizovaným atomům kyslíku, fialové a červené partie má na svědomí ionizovaný vodík

Na začátku existence kyslíku ve vesmírném prostoru stál konec hvězdy

Detailní snímek centra Mléčné dráhy zařízením HAWK-I soustavy teleskopů Very Large Telescope.

Betelgeuse na snímku soustavy ALMA a vizualizace zobrazující obrovský oblak plynu o přibližné velikosti naší Sluneční soustavy.

Antarktida na snímku satelitu Landsat 7

Vesmír je plný „prchajících hvězd“, které se snaží uniknout ze své domovské galaxie. Patří mezi ně například Kappa Cassiopeiae ze souhvězdí Kasiopeji, která se vzhledem ke svým sousedům řítí vesmírem rychlostí přes 1 100 km/s.

Betelgeuze by na místě Slunce zasahovala obálkou až k Jupiteru. Podle přímých i nepřímých pozorování je fotosféra hvězdy značně neklidná a probublává v obřích konvektivních buňkách. Současně stálice vyvrhuje do prostoru velké množství materiálu, jak se v jejím nitru výbušně zapalují reakce těžších prvků