18. 01. 2023Mlhovina Pa 30 ze souhvězdí Kasiopeji připomíná ohňostroj. (foto: Dartmouth College, Robert Fesen, CC BY 4.0)
28. 11. 2022Supernovy rozpoznané systémem SNIascore. (foto: California Institute of Technology, CC0)
16. 11. 2022Exploze supernovy a čočkující kupa galaxií Abell 370. (foto: NASA, ESA/Hubble, HST Frontier Fields, CC BY-SA 4.0)
12. 11. 2022Kompozitní snímek Betelgeuze z expozic Digitized Sky Survey 2. Zorné pole je přibližně 2,0 × 1,5 stupně. (foto: ESO, Digitized Sky Survey 2, CC BY-SA 4.0)
28. 10. 2022Co způsobilo veliký nárůst obsahu uhlíku-14 v letokruzích stromů z let 774 a 775 našeho letopočtu? (ilustrace: University of Queensland, CC0)
18. 10. 2022Umírající gigant V838 Monocerotis ze souhvězdí Jednorožce. (foto: NASA, ESA, H.E. Bond, CC BY-SA 4.0)
19. 09. 2022Pozůstatek supernovy SNR 0519-69.0 na kombinovaném snímku. (foto: NASA/CXC/GSFC/B. J. Williams, CC BY-SA 4.0)
27. 06. 2022Exploze hvězdy v souhvězdí Býka, zachycená čínskými hvězdáři v roce 1054, je zřejmě nejznámější pozorovanou supernovou. V době výbuchu byla šestkrát jasnější než Venuše a na denní obloze zářila třiadvaceti dní. (foto: NASA, ESA, Hubble, J. Hester, A. Loll (ASU), CC BY 4.0)
22. 02. 2022Díra do nebe
To, co jejich předchůdci kdysi považovali za díru v obloze, znají dnešní astronomové jako molekulární mrak: Vysoká koncentrace plynu a prachu absorbuje prakticky veškeré viditelné světlo vydávané hvězdami v pozadí. Temné okolí činí vnitřek molekulárních mračen jedním z nejchladnějších a nejizolovanějších míst ve vesmíru. K nejpozoruhodnějším tmavým absorpčním mlhovinám patří mračno v souhvězdí Hadonoše, nesoucí označení Barnard 68. Od Země jej dělí asi jen 500 světelných let a měří 1,5 světelného roku. Odborníci dosud přesně nevědí, jak podobná molekulární mračna vznikají, zřejmě se v nich však rodí nové hvězdy. A také mlhovina Barnard 68 nejspíš kolabuje za vzniku hvězdného systému. Mračno si můžeme prohlédnout prostřednictvím infračerveného světla.