19. 10. 2021Pac-Man ve Velkém Magellanově mračnu
17. 10. 2021Krabí mlhovina (vpravo) představuje zřejmě nejslavnější pozůstatek supernovy (SN 1054). Její explozi zaznamenali čínští hvězdáři v roce 1054. Vlevo dole pozůstatek Tychonovy supernovy (SN 1572), jež byla jako jedna z mála viditelná pouhýma očima. Vlevo nahoře Cassiopea A, nejjasnější zbytek po supernově (v radiovém oboru). Světlo z výbuchu k nám dorazilo zřejmě před 350 lety.
14. 10. 2021Až vybuchne Betelgeuze, nejbližší známý červený veleobr, bude hrát několik týdnů hlavní roli na noční obloze a nakonec po sobě zanechá možná podobný obraz (ve výřezu).
10. 10. 2021Z materiálu supernov vznikají molekulární mračna a z nich se zas po čase rodí nové hvězdy i planety.
24. 09. 2021Zvětšený pohled na vesmírnou dutinu ukazuje molekulární mračna Persea a Býka (modrá a červená) na jejím „povrchu“.
16. 08. 2021Galaxie Arp 148. Ve výřezu supernova, která byla patrná pouze v infračervené oblasti.
26. 06. 2021V hypernově se jádro hvězdy hroutí přímo do černé díry a z pólů její rotace vytrysknou dva extrémně energetické proudy plazmatu, dosahující takřka rychlosti světla.
17. 06. 2021Betelgeuse zacloněný gigantickým oblakem prachu.
07. 04. 2021Nový snímek části mlhoviny Řasy
19. 03. 2021Kompozitní snímek pozůstatku supernovy Hoinga. (zdroj: eROSITA/MPE (X-ray), CHIPASS / SPASS / N. Hurley-Walker, ICRAR-Curtin (Radio)
28. 01. 2021Slunce se zrodilo po gravitačním kolapsu molekulárního oblaku. Kolem něj se pak utvořil protoplanetární disk, v němž nakonec vznikly planety. Přispět mohla také exploze supernovy.
14. 01. 2021Magnetar J1818.0-1607 (fialová tečka uprostřed) na složeném rentgenovém a infračerveném snímku.
19. 11. 2020Populární Krabí mlhovina
Mezi nejznámější pozůstatky po výbuchu supernovy patří Krabí mlhovina (M1) v souhvězdí Býka. Explodující stálici sledovali pouhýma očima čínští hvězdáři v roce 1054. Zářila tak jasně, že byla po 23 dnů viditelná i na denní obloze a na nočním nebi svítila téměř dva roky. Krabí mlhovinu od nás dělí 6 500 světelných roků, její současný pozorovatelný průměr dosahuje 11 světelných let a rozpíná se rychlostí 1 500 km/s. Její detailní snímky pořídil Hubbleův teleskop. Zhruba uprostřed M1 se nachází pulzar o průměru asi 30 km, rotující rychlostí 30 otáček za sekundu.
19. 10. 2020Betelgeuse na snímku soustavy radioteleskopů ALMA
