Živá, rozpustilá, bezstarostná jako dítě. V mládí elegantní a mimořádně přitažlivá, ale marnivá a obestřená skandály. V závěru života především nešťastná a s osudem smířená žena, která konečně dozrála a zmoudřela. Bohužel pozdě. 

Rokoková princezna

Píše se rok 1755, kalendář ukazuje Dušičky. Osmatřicetiletá Marie Terezie očekává patnácté dítě. Právě úřaduje, když na ni přicházejí porodní bolesti. Do večera je dceruška na světě. Marie Antonie Josefína Johana je nebývale drobounká, ale zdravá. Říká se, že právě toto smutné datum předurčilo její nešťastný konec. 

Dívence říkali Antonie. I když matka na její výchovu, poslušnost a zbožnost přísně dohlížela, prožila v Schönbrunnu celkem nespoutané dětství. Zatímco ostatní císařské děti v deseti letech hovořily několika cizími jazyky a zvládaly velké kvantum učiva, Antonie toho moc neuměla. Její znalosti byly neskutečně chabé... Stěží spočítala jednoduché příklady, uměla pár italských a francouzských slovíček, pravopis jí neříkal vůbec nic. Milovala ale hudbu díky svému učiteli Christophu Willibaldu Gluckovi a celé dny by jen tancovala. 

Na řadě jsou svatební plány

Už brzy po narození s ní měla matinka konkrétní sňatkový plán. Bylo potřeba upevnit rodící se spojenectví s Francií, a definitivně tak ukončit více než stoleté nepřátelství. Zpočátku nebylo jasné, kdo se vlastně s habsburskou princeznou ožení. Zájem měl totiž i sám ovdovělý Ludvík XV. Pak ale seznal, že se raději spokojí se svou milenkou madame du Barry. Nevěstu přenechal svému vnukovi a následníkovi, dauphinovi Ludvíkovi XVI. 

Když tedy Marie Terezie obdržela oficiální žádost o ruku své dcery, okamžitě odeslala písemný souhlas. Na výbavě nikterak nešetřila. Částka čtyři sta tisíc dukátů byla obrovská vzhledem ke špatnému stavu státních financí. Ale i dědeček Ludvík XV. se ukázal. Poslal do Vídně s dary namlouvací průvod o sto sedmnácti osobách. Podobnou nádheru Vídeň zažila při svatbě korunního prince Josefa s Isabellou Parmskou.

Svatba v zastoupení se uskutečnila 19. dubna 1770 v augustiniánském kostele ve Vídni. Po velkolepých oslavách se čtrnáctiletá nevěsta se slzami rozloučila a vydala do Paříže. S matkou se už nikdy nesetkala... Na hranicích došlo k jejímu slavnostnímu předání Francouzům a z Marie Antonie se stala Marie Antoinetta, dauphine, manželka následníka trůnu.

Svatba samotná pak proběhla v zámecké kapli ve Versailles. Honosné hostiny se účastnilo šest tisíc hostů. Antoinetta jedla jen málo, zatímco její mladý manžel byl známý svým apetitem. Při té příležitosti Ludvík XV. upozornil svého vnuka, aby se před nocí nepřejídal. A co on? Prý se mu po dobré večeři lépe spí! Svatební noc se nekonala. Slavnosti pokračovaly i v následujících dnech. V jejich závěru se uskutečnil velký ohňostroj na dnešním Place de la Concorde, který skončil obrovskou tragédií. V nastalém zmatku bylo umačkáno a ušlapáno více než sto lidí.

Zachránce manželství? Josef!

V ložnici mladých manželů se nic nekonalo nejen o svatební noci, ale ani později. Starosti si nedělala jen Marie Antoinetta, ale i celá Francie a také matka ve Vídni. Její rady Antoinetta nebrala rozhodně na lehkou váhu, ani když se po čtyřech letech stala královnou. Celých sedm let však musela čekat, než se těžkopádný Ludvík odhodlal k drobné operaci, která jeho problémy, fimózu, což je zúžení předkožky, vyřešila. Stalo se tak díky konzultaci s Mariiným bratrem Josefem. Ten přijel inkognito do Paříže a svému švagrovi s úspěchem domluvil. Bylo na čase! 

Během těch sedmi let se Antoinetta oddávala nezřízenému životu. Libovala si v módních výstřelcích, pořádala nákladné hostiny, chodila na plesy do Opery, navštěvovala divadla a dostihy. Také se oddávala hazardu a prohrávala vysoké částky. Potrpěla si na veselou společnost. Její přátelé ji zbožňovali. Byla totiž laskavá a nekonfliktní. Pro ženy byla módní ikonou, napodobovaly její šaty, šperky, účesy. I muži ji obdivovali.

Obyčejní Francouzi ji ale viděli jinak. Pro ně byla nenáviděnou Rakušankou, která docela slušně „luxovala“ státní pokladnu. Titulovali ji Madame Deficit. Nutno říci, že k tomuto „mediálnímu“ obrazu svým stylem života významně přispěla. 

Tragický konec

Měnit se Antoinetta začala pomalu a postupně až po narození dětí. První dcera Marie-Thérèse přišla na svět po osmi letech manželství. Jako jediná přežila revoluci. Vymodlený synek Ludvík Josef umírá měsíc před dobytím Bastily ve věku sedmi let na kostní tuberkulózu. Druhý syn Ludvík Karel se narodil už v době, kdy královna ztratila veškerou přízeň francouzského lidu. Posledním dítětem byla dcera Sophie-Béatrice, která zemřela v necelém roce na zápal plic. 

TIP: Marie Antoinetta a Axel Fersen: Pravda o vztahu královny a hraběte

Když vypukla revoluce, královští manželé zdaleka nemohli tušit, co je v nejbližší době čeká. Král to zpočátku považoval za banální vzpouru. Jak hluboce se ve své dobrotě i naivitě mýlil! Poslední kapkou byl špatně organizovaný útěk královské rodiny do zahraničí. Vědělo o něm nejspíš více lidí, než bylo potřeba. Smutný konec tohoto nejkrvavějšího období francouzských dějin je všeobecně známý. Osud byl k Antoinettě i Ludvíkovi opravdu krutý. Jejich život skončil pod gilotinou na náměstí Revoluce, dnes Place de la Concorde. Právě tam, kde o 23 let dříve vyvrcholily oslavy počátku jejich manželství...

Europa je nejen jedním z nejzajímavějších měsíců Sluneční soustavy, ale také jedním ze slibných světů, kde bychom snad v budoucnu mohli nalézt nějaké živé organismy. Vědci mají už dlouho vážné podezření, že se pod ledovým povrchem Europy skrývá rozlehlý oceán kapalné vody, který by případně mohl hostit život.

Loni byly na Europě objeveny známky přítomnosti solí, což napovídá, že na dně podpovrchového oceánu nejspíše probíhá hydrotermální aktivita. To by znamenalo, že se tam odehrávají složité chemické pochody, a také že je tam horko. Tím pádem opět vzrůstá šance, že by na Europě mohlo být něco živého.

Voda na Europě

Lucas Paganini z NASA a jeho spolupracovníci nedávno jako první potvrdili, že se nad povrchem Europy vyskytuje vodní pára. K tomuto závěru dospěli díky pozorování pozemním teleskopem Keckovy observatoře na Havaji. Na Europě byly již dříve pozorovány výtrysky kapaliny. Zatím ale nebylo jisté, co tyto výtrysky vlastně tvoří.

TIP: Dobré zprávy: Na měsíci Europa zřejmě funguje ledová tektonika

Až teď badatelé pomocí spektrografu Keckovy observatoře zjistili, že výtrysky na Europě obsahují vodu. Ve výtryscích uniká do okolního vesmíru přinejmenším 2 360 kilogramů vody za sekundu. Takový proud vody by za pár minut naplnil olympijský plavecký bazén. Jde o další silný důkaz ve prospěch představy, že pod povrchem Europy je skrytý oceán.

Pohoda ve vztahu je pozoruhodně závislá na tom, jakou část společných příjmů přináší muž a jakou žena. Ukázal to nový výzkum britských vědců. Manželé jsou podle nich nejméně stresovaní, když jejich manželky vydělávají do 40 procent výše příjmů domácnosti. Pokud manželka vydělává více, stres manžela vzrůstá. Největším stresem trpí muži, kteří jsou zcela finančně závislí na ženě. 

Badatelé to zjistili díky dlouhodobému detailnímu výzkumu více než 6 tisíc heterosexuálních párů Američanů, který probíhal déle než 15 let. Jakmile se příjem manželky v takovém páru přehoupl nad 40 procent příjmů domácnosti, úroveň stresu manžela začala růst. Zároveň se ukázalo, že když byly příjmy manželky vysoké již před svatbou, stres u jejich manželů v takové míře neobjevuje.

TIP: Hádky ve vztazích? Psychologové zkoumali, jaké hádky neničí domácí štěstí

Výsledky výzkumu ukazují, že sociální normy a tradiční vnímání rolí partnerů v manželství či ve vztahu, podle nichž domácnost zajišťuje především příjem muže, mohou být ve skutečnosti nebezpečné pro mužovo zdraví. Trvalý stres, kterým muži trpí kvůli příjmu ženy, totiž může vést k celé řadě zdravotních problémů, fyzických i psychických, stejně jako k problémům emočního nebo sociálního rázu.

Kokainovník pravý nebo též rudodřev koka (Erythroxylum coca) a spolu s ním další druhy tohoto rodu již celá tisíciletí poskytují lidem energii. Právě kokainovník stál na počátku vzniku nápoje dnes známého jako Coca-Cola, i když je současná verze má s původním nápojem jen málo společného. Také je surovinou pro výrobu kokainu, který přidělává vrásky lidem po celém světě.

Zázračný přírodní lék

Stimulující účinky původní Coca-Coly nebo kokainu ale ani zdaleka nejsou vším, co může kokainovník nabídnout. Podle nedávné vědecké studie kokainovník obsahuje celou řadu farmaceuticky zajímavých látek. Místní lidé v jižní Americe léčí kokainovníkem snad všechny možné choroby, od nevolnosti z velké nadmořské výšky, až po žaludeční vředy.

TIP: Pod pokličkou: Jak účinkují nejznámější drogy na lidský organismus

Autoři studie uvádějí, že látky z kokainovníku příznivě upravují metabolismus a mohly by stát základem nových léků proti obezitě. Rovněž se ukazuje, že tyto látky ředí krev, takže by je bylo možné využít k prevenci mrtvice. Dřívější výzkumy potvrzují, že kokainovník skutečně funguje proti žaludečním vředům, stejně jako proti nevolnosti nebo průjmu. Některé látky kokainovníku také zabíjejí nádorové buňky, zmírňují účinky hadího jedu a dokonce působí jako afrodiziakum.

Již v začátcích letů do vesmíru, přišla americká vesmírná agentura NASA s nápadem, že by bylo možné vyrábět jídlo z oxidu uhličitého, který budou vydechovat astronauti při dlouhém pobytu ve vesmíru. V NASA tenhle nápad nikdy nedotáhli do konce, chopil se ho ale kalifornský startup Air Protein.

Flákota, jakou svět neviděl

Odborníci Air Proteinu vyvinuli postup, který využívá mikroby k přeměně oxidu uhličitého ze vzduchu na proteiny. Ty mají stejné složení, jako živočišné proteiny a jsou vhodné k jídlu. Tito mikrobi „pracují“ ve fermentačních nádržích, kde mají k dispozici směs oxidu uhličitého, vody a dalších nezbytných živin. Jejich výtvorem je hnědá hmota podobná mouce, která je neutrální chuti a obsahuje 80 procent proteinů.

TIP: Impossible Whopper: Burger King přichází s bezmasým ekologickým hamburgerem

Mikrobiální hmota ze vzduchu sice není přímo „maso“, podle Air Proteinu ale bude možné takto vyrobenou hmotu dotvořit, aby její konzistence a chuť maso co nejvíce připomínala. Pokud se tato technologie prosadí, mohla by ušetřit spoustu zemědělské půdy, pesticidů i dalších chemických látek a pochopitelně také drahocené vody. Ušetří i čas, protože mikrobi vytvoří spoustu proteinů během hodin a nikoliv měsíců, jak je tomu v případě hospodářských zvířat či pěstovaných plodin.

Lee Millerová byla jednou z mála žen, které coby válečné zpravodajky ve frontových oblastech dokumentovaly druhoválečné boje v Evropě. Narodila se roku 1907 v New Yorku a čekalo ji těžké dětství a mládí. V sedmi letech byla znásilněna rodinným známým, který ji přitom nakazil kapavkou, a později, již jako studentka umění málem přišla o život, když vstoupila do cesty projíždějícímu autu.

Modelka a fotografka

Muž, jenž ji zachránil, nebyl nikdo jiný než Condé Nast, zakladatel slavného časopisu Vogue. Toto setkání z krásné Lee Millerové brzy udělalo jednu z nejznámějších modelek v New Yorku. Počáteční nadšení ale brzy vyprchalo a Lee se rozhodla stát se fotografkou. Odjela proto do Paříže, kde navázala kontakty s mnoha předními světovými umělci včetně Picassa a až do vypuknutí války žila bohémským životem plným zvratů.

Pak ale začala s fotoaparátem dokumentovat bombardování Londýna a jako novinářka na volné noze pracovala opět pro Vogue, načež se stala akreditovanou válečnou dopisovatelkou u americké armády. Své síly spojila s fotografem Life Davidem Schermanem a společně se 20 dnů po dni D vylodili v Normandii.

Slavný snímek

Postupovali v patách 83. pěší divize a Lee přitom nasnímala mimo jiné obléhání přístavu Saint-Malo, osvobození Paříže, boje v Lucembursku a Alsasku, nebo setkání Američanů a rudoarmějců v Torgau. Dne 29. dubna 1945 vstoupila do Dachau, kde fotografovala hrůzy holokaustu, a ještě téhož dne se se Schermanem přemístila do Mnichova. Tam, v Hitlerově soukromém bytě, vznikl i zobrazený snímek. Scherman na pořízení slavné fotografie a čas strávený s Lee Millerovou vzpomínal v roce 1993 takto:

„Během války jsme byli já a Lee téměř nerozluční. Byli jsme společně u setkání Američanů s Rusy, byli jsme spolu v Dachau. Pak jsme se přesunuli do Hitlerova velitelství (sic) v Mnichově. S Lee jsme našli staršího muže, který sotva mluvil anglicky, a tomu jsme dali karton cigaret za to, aby nás provedl po městě. Ukázal nám Hitlerův dům a já tam vyfotografoval Lee, jak se koupe v Hitlerově vaně. (…)“

Suvenýry po Hitlerovi

„Našli jsme dům Evy Braunové, přemístili se tam a bydleli v něm čtyři nebo pět dnů, než jej objevili američtí vojáci. Vzali jsme si také spoustu suvenýrů po Evě a Adolfovi. V Berchtesgadenu jsem pak sebral vše, co se dalo odnést včetně kompletního Shakespeara s Hitlerovými iniciálami vyvedenými na vazbě ve zlatě – toho jsem o pár měsíců později prodal za 10 000 babek.“

TIP: Třináctá komnata totalitních vůdců (3): Sexuální život Adolfa Hitlera

Fotografie má skutečně silnou symboliku. Millerová se vítězně koupe v diktátorově vaně, na předložce přitom stojí její boty zašpiněné blátem z Dachau. Ani jeden z fotografů navíc v době pořízení snímku netušil, že Adolf Hitler a Eva Braunová jen o několik hodin později spáchají v obleženém Berlíně sebevraždu.

Zdá se, že NASA myslí vážně zřízení lunárního orbitálního outpostu Gateway. V současné době intenzivně připravují technologie, které bude tato orbitální základna potřebovat. Odborníci NASA ve spolupráci se společností Aerojet Rocketdyne vyvíjejí pohonný systém Advanced Electric Propulsion System (AEPS), který by se měl uplatnit na Gateway i na misích do vzdálenějších míst Sluneční soustavy.

Pohonný systém AEPS bude klíčovou komponentou modulu Power and Propulsion Element (PPE) stanice Gateway. Jeho provoz spotřebuje 25 kW ze soustavy solárních panelů ROSA, která bude schopná dodávat až 60 kW. Systém AEPS má za sebou klíčový test plného výkonu, který se uskutečnil v laboratořích Jet Propulsion Laboratory v kalifornské Pasadeně.

Iontový Hallův motor

AEPS využívá iontový Hallův motor, který funguje díky urychlování iontů xenonu v elektrickém poli. Právě systém AEPS bude hlavním pohonem a manévrovacím systémem stanice Gateway. K dispozici bude mít 5 tun xenonu jako palivo. Tento pohonný systém by měl vydržet 50 tisíc hodin provozu.

TIP: Iontový pohon: Efektivní motor na cesty do hlubin vesmíru

Test pohonu AEPS při plném výkonu dopadl naprosto úspěšně. Ukázalo se, že tento pohon je schopný zajistit výkon potřebný pro modul Power and Propulsion Element a tím pádem i pro celou základnu Gateway. Tvůrci pohonu AEPS jsou teď připraveni na další testy. Když vše půjde podle plánu, měl by se pohon AEPS dostat do vesmíru již v roce 2022.

Při přípravě procesu s Rudolfem Slánským se dostaly do vězení stovky komunistických funkcionářů. Čtrnáct jich bylo postaveno před soud a 11 z nich bylo 3. prosince 1952 popraveno. 

Vítězové si svého triumfu dlouho neužili: o čtvrt roku později zemřel Stalin a jen pár dní poté i Klement Gottwald. K velkému překvapení všech dalo nové sovětské vedení najevo, že ve Stalinových stopách pokračovat nechce. Obdobně kritický postoj k politickým procesům zavládl i v Polsku či Maďarsku.

Obrat po smrti Stalina

Nové vedení KSČ v čele s Antonínem Novotným a Antonínem Zápotockým nechtělo měnit nic. Vzhledem k vývoji v SSSR se však nemohlo tvářit, že se Slánským bylo vše v pořádku, a proto vystoupilo s tezí, že on sám roztočil onen „mlýn smrti“, který nakonec semlel i jeho samotného. K jedné zásadní změně však přece došlo: přestaly být používány nejhorší formy fyzického násilí a 17. září 1953 se politický sekretariát ÚV KSČ rozhodl nepopravovat již odsouzené osoby. Výjimku činilo právě schválení hrdelního trestu nad Osvaldem Závodským.

Aktér i oběť politických procesů

Osvald Závodský se narodil v roce 1910, do KSČ vstoupil ve 27 letech a bojoval jako interbrigadista ve španělské občanské válce. V listopadu 1948 nastoupil z rozkazu strany do ministerstva vnitra a stal se velitelem Státní bezpečnosti. Ani tak vysoká funkce jej však nezachránila. 

Tehdejší velitel Státní bezpečnosti plukovník Osvald Závodský byl zatčen 27. ledna 1951 na pokyn ministra národní bezpečnosti Ladislava Kopřivy. Důvod pro tento nezvykle razantní krok byl vlastně již definován v dopise Komise stranické kontroly z listopadu 1950 – byla jím obava, že Závodského velení Státní bezpečnosti nepracovalo podle instrukcí stranického vedení, krylo různě definované nepřátele a mělo být údajně spolčeno s Otto Šlingem (popraven v roce 1952).

Po Osvaldu Závodském jako by se toho lednového slehla zem. Nikdo (samozřejmě ani rodina) nevěděl, kam zmizel. Jeho i další tehdy zadržené velitele StB odvezli a následně vyšetřovali v Kolodějích a posléze v Ruzyni. Ve vazbě, která byla do procesu v prosinci 1953 prodloužena dvanáctkrát, strávil celkem 35 měsíců.

Podle pozdější obžaloby byl Osvald Závodský trockista, který údajně vyvíjel protistranickou činnost již ve 30. letech ve Španělsku a během druhé světové války ve Francii. Do Bezpečnosti měl záměrně dosazovat neschopné lidi a tím omezovat její akceschopnost. Dále měl podle prokurátora krýt nepřátelskou činnost Rudolfa Slánského, Karla Švába, Bedřicha Reicina, Otto Šlinga, Artura Londona, André Simona a Vlado Clementise. Měl rovněž krýt činnost tzv. sionistů v ČSR a spolu s Oskarem Valešem měl být členem nepřátelské skupiny interbrigadistů, jejíž vznik s Londonem iniciovali. Na příkaz sovětských poradců byl 1. února 1951 zatčen a teprve 23. prosince 1953 odsouzen k trestu smrti. 

Nejsem Jan Hus

Bývalý šéf prezidentské kanceláře Ladislav Novák vzpomínal, že tehdejšímu prezidentovi nesl Závodského žádost o milost. „Proč mi to nosíte?“ rozčílil se Zápotocký. „Vždyť víte, že politický sekretariát rozhodl o jeho popravě.“

Novák mu prý odpověděl: „Jako občan má právo požádat vás o milost. A navíc pořád opakuje, že je nevinen.“ Zápotocký udeřil rukou do stolu. „Ať je vinen či nevinen, milost mu neudělím.“

Ladislav Novák svou vzpomínku ukončil těmito slovy: „Nejsem Jan Hus, abych se postavil rozhodnutí politického sekretariátu.“

TIP: Gustav Husák na pranýři: Chybělo málo a budoucí prezident dostal trest smrti

19. března 1954 byl Osvald Závodský jako poslední vysoký komunistický funkcionář popraven. Rodina ho od zatčení již nikdy neviděla a o vykonaném trestu smrti se dozvěděla až v listopadu 1954. Dopis na rozloučenou napsaný těsně před popravou dostala po 43 letech v roce 1997. V květnu 1963 byl vedením KSČ rehabilitován a jeho pozůstalým bylo přiznáno odškodnění ve výši 110 000 Kč. 

V poslední době se objevují nejen letecké, ale i vrtulníkové drony. Společnost Airbus Helicopters vyvíjí vrtulníkový dron VSR700, který bylo původně možné ovládat i s lidským pilotem. Teď již tuto možnost VSR700 nemá, ale jeho vývoj zdárně pokračuje. Nedávno absolvoval svůj první let v testovacím centru dronů, poblíž francouzského Aix-en-Provence. Dron byl při těchto testech, které zahrnovaly sérii krátkých letů, připoután k zemi 30metrovým kabelem.

Konstrukce VSR700 je založena dvoumístném vrtulníku Guimbal Cabri G2 francouzské společnosti Guimbal Helicopteres. VSR700 byl navržený jako těžký vrtulníkový dron pro operace s námořními loděmi. Může se podílet na zpravodajských misích, na průzkumu a vyhledávání cílů, stejně jako na boji proti ponorkám nebo hladinovým cílům, a také na bezpečnostních a pátracích misích.

TIP: Autonomní zásobování: Vrtulníky UH-1H se učí létat bez pilota

VSR700 je stroj dlouhý 6,2 metru s naftovým pohonem. Měl by operovat společně s pilotovanými vrtulníky na bojových lodích námořnictva, o velikosti odpovídající fregatě. Plně naložený dron může letět až 8 hodin. Pohybuje se rychlostí až 80 kilometrů za hodinu a dolétne do výšky 6 tisíc metrů. V roce 2021 by měl VSR700 podstoupit operační testy s francouzským námořnictvem.

Hotelový pokoj za necelých třicet korun na noc je lákavou nabídkou všude na světě. Pro Japonsko to pak platí dvojnásob – ceny nejlevnějších hostelů zde začínají na desetinásobku a za standardní hotelový pokoj zaplatíte okolo 8 tisíc jenů (v přepočtu zhruba 1 700 korun). Hotel Business Ryokan Asahi ve Fukuoce ale přesto takové ubytování nabízí – jedna noc zde vyjde na pouhopouhých 130 jenů (zhruba 27 korun). Má to ale malý háček – musíte souhlasit s živým vysíláním z vašeho pokoje. 

TIP: Země voyeurů: Jižní Korea pod šmírujícím okem skryté kamery

Přenos je živě přenášen na hotelovém YouTube kanálu a kamera zabírá opravdu každičké místo pokoje. Ztráta soukromí není absolutní – video je kvůli autorským právům (například z puštěné TV nebo rádia) přenášené bez zvuku. 

K poněkud neobvyklé nabídce přistoupil majitel hotelu poté, co zjistil, že pokoj číslo 8 si v hotelu téměř nikdo nepronajímá. A i malá cena za pronájem je lepší než prázdný pokoj, nehledě na reklamu, kterou hotelu živý přenos z pokoje přináší.