Překvapení: Analýza DNA šperků ze slonoviny v Kambodži odhalila mamuta
Mamuti sice vyhynuli před několika tisíci lety, s jejich slonovinou se ale stále čile obchoduje
Britská vláda společně s vědci intenzivně bojuje proti černému obchodu se slonovinou, který vede k vybíjení zbývajících slonů. Součástí jejich snah jsou i testy DNA rozmanitých produktů ze slonoviny, s jejichž pomocí zjišťují původ slonoviny a snaží se tak určit střediska obchodu s touto krvavou komoditou.
Britský tým nedávno prozkoumal bižuterii ze slonoviny, která pocházela od prodejců v Kambodži. Právě Kambodža představuje významný trh na cestě pašované slonoviny od pytláků v Africe k zákazníkům v Asii. Většina testovaných vzorků podle očekávání obsahovala DNA slonů indických i slonů afrických.
TIP: Sibiřské bílé zlato: Jak se žije lovcům mamutů z 21. století
Několik vzorků slonoviny ale vědce podle jejich slov překvapilo. Vůbec totiž nešlo o slonovinu slonů, nýbrž mamutů. Vědci předpokládají, že v budoucnu se zřejmě budou výrobky z mamutích klů, vydávané za slonovinu, objevovat stále častěji. Cena slonoviny totiž dosahuje astronomických výšek, takže se hledačům mamutích klů vyplatí prohledávat polární pustiny a prodávat nalezené mamutí fosilie jako slonovinu.
Další články v sekci
Boeing vyvíjí samočistící skafandr: Má chránit před nebezpečným prachem
Nový skafandr bude díky elektrickému poli odpuzovat nebezpečný prach a chránit tak astronauty
Ať už se pozemští astronauté vydají na Měsíc, Mars nebo na další cizí světy, vždy je tam budou čekat rozmanitá rizika, od odlišné gravitace po nebezpečné kosmické záření. Na řadě světů ale číhá ještě jedno, často přehlížené nebezpečí, které přitom může astronauty vážně ohrozit nebo jim alespoň pořádně ztrpčit život.
Tímto nebezpečím je prach. Na první pohled vypadá nevinně, ale například měsíční prach podle nových výzkumů zabíjí lidské buňky, mění DNA, a zvyšuje riziko rakoviny. Kromě toho je prach na Měsíci výjimečně přilnavý a také si velmi dobře dovede najít cestu i do těch nejmenších štěrbin a skulin. Na vlastní kůži si to zažily americké posádky misí Apollo, pro které byl prach jedním z nejhorších protivníků.
Jak si poradit s prachem?
Inženýři společnosti Boeing proto pracují na pozoruhodném řešení problémů s prachem. Vyvíjejí samočistící kosmické skafandry. Tyto kosmické obleky by měly odpuzovat prach a zabránit tomu, aby se nalepoval na astronauty a jejich životně důležité vybavení.
TIP: Boeing vyvinul nové stylové skafandry pro své vesmírné mise
Nově vyvíjený kosmický oblek obsahuje integrovaný systém pro odstraňování prachu SPIcDER (z anglického SPacesuit Integrated Carbon nanotube Dust Ejection/Removal). Je vyrobený z vláken založených na uhlíkových nanotrubičkách, do nichž systém pouští elektrický proud. Tím vzniká elektrické pole, které odpuzuje nežádoucí prach.
Další články v sekci
Plovoucí bariéra pro čištění oceánů Ocean Cleanup se rozpadla a čeká ji oprava
Ambiciózní projekt mladého Holanďana, který se pokouší vyčistit oceán od plastového odpadu, se po třech měsících provozu ocitá v problémech. Část jeho oceánského lapače se rozpadla
Každý rok vyprodukuje lidstvo zhruba 320 milionů tun plastů, z čehož asi osm milionů skončí v oceánech, jež se tak pomalu, ale jistě mění v obrovská smetiště: Z předpovědí World Economic Forum vyplývá, že se tímto tempem octne do roku 2050 ve slaných vodách světa tolik umělohmotného odpadu, že bude vážit víc než všechny oceánské ryby.
Stávající trend je zcela jasně neudržitelný, a co nejdřív se proto musejí zavést bezpečnostní opatření: Je třeba nejen regulovat vyvážení odpadu do oceánu, ale také se postarat o sběr toho, který již vody zanesl. S řešením druhého zmíněného problému se snaží pohnout mladý Nizozemec Boyan Slat, který v roce 2013 ve svých 18 letech navrhl systém sběru oceánského plastu a pro jeho realizaci založil neziskovou organizaci The Ocean Cleanup.
Naděje s otazníky
Jeho vize postupně prošla několika proměnami, nicméně princip je jednoduchý: Na oceán se vyveze speciální plovoucí konstrukce o délce 600 metrů, z níž ční do hloubky tří metrů ještě textilní lem. Vlny, proudy a vítr pak zařízení přirozenou cestou prohnou do písmene „U“, v němž se bude hromadit odpad. Nakonec loď sebraný plast odveze na pevninu k recyklaci.
Na první pohled neprůstřelný plán má však řadu odpůrců, kteří tvrdí, že by konstrukce mohla znečištění ještě zhoršit. Pokud by ji totiž rozmetala například silná bouře, zůstala by v oceánu hromada nových trosek. Pesimisté také upozorňují, že plasty narušené sluncem a slanou vodou nebudou k recyklaci právě vhodné. A ozývají se i biologové, podle nichž bude lem fungovat coby past na mořské živočichy, kteří pak v útrobách lapače zemřou. Ocean Cleanup ovšem kontruje vlastními výzkumy: Plovoucí konstrukce prý zvířata neohrožuje a měla by odolat i rozmarům počasí.
Minimálně druhé tvrzení se ale příliš nepotvrzuje. Systém, který vyrazil do akce v září loňského roku se po třech měsících rozpadl a bude se tak muset vrátit do přístavu a opravit. Podle zakladatele projektu Boyana Slata ale nejde o nic fatálního a vzniklé potíže rozhodně neznamenají konec ambiciózního projektu.
TIP: Život v polévce z plastů: Děsivá fakta o světových oceánech
Z hlavní, zhruba 600 metrů dlouhé části záchytné bariéry se odlomil jeden z 18metrových konců, na němž jsou umístěny nejrůznější senzory a také systém pro satelitní komunikaci, takže bez něj nelze dál efektivně fungovat. Pravděpodobným důvodem poškození bariéry je podle vývojářů únava materiálu kombinovaná s velkým tlakem na danou část.
I přes technické potíže si projekt připsal i množství kladných bodů. Na doprovodnou loď se podařilo vyzvednout zhruba dvě tuny odpadu a více než tříměsíční provoz také přinesl množství užitečných dat, která hodlají vývojáři zhodnotit v další fázi. Pokud vše půjde podle plánu, měl by se Ocean Cleanup vrátit do akce již během letošního roku.
Další články v sekci
František I. Francouzský: Rytířský král, který přivedl zemi na pokraj zhroucení
Zámky Ambois, Blois, Chambord, Da Vinciho „Mona Lisa“ i samotná sbírka Louvru, to vše je spojeno s Františkem I. z rodu Valois. První renesanční monarcha ve Francii byl po umělecké stránce pro zemi velkým přínosem, po ekonomické ji ale válkami a nákladnými stavbami přivedl na pokraj zhroucení
14. září 1515 došlo ke slavnému vítězství francouzského krále nad Švýcary u Marignanu. František I. plný elánu a sil dva dny po 21. narozeninách a v prvním roce své vlády porazil papežovy spojence pár kilometrů od Milána. Předtím však s třicetitisícovou armádou a šedesáti bronzovými děly ztekl Alpy, čímž napodobil obdivuhodný výkon dávného Hannibala. Avšak jeho vojenské úspěchy neznamenaly trvalé výdobytky.
K vládě nepředurčen
František z Angoulême se narodil na zámku v Cognaku, západofrancouzském městě známém svou brandy, 12. září 1494 Luise Savojské a Karlovi z Angoulême, bratranci vládnoucího krále. František nebyl rodem předurčen k získání trůnu, ale ve vládnoucí větvi postupně vymírali dědicové, a tak se roku 1499 stal vévodou z Valois a získal titul Monsieur le Dauphin. Roku 1514 si vzal za manželku dceru krále Ludvíka XII., Klaudii, vévodkyni Bretaňskou, a po Ludvíkově smrti, 1. ledna 1515 se stal králem Františkem I.
Za vlády jeho předchůdců vedla Francie dlouhou sérii válek s Itálií. Do země se tak dostaly nové, renesanční myšlenky, které ovlivnily následníkovu matku i jeho učitele. Ti mladému šlechtici vštípili hlubokou lásku k této zemi. František získal vzdělání v aritmetice, zeměpisu, gramatice, historii a jazycích – zvládl hebrejštinu, italštinu, latinu či španělštinu. Bral lekce v jezdectví, tance a hudby. Jeho vášní byla lukostřelba, sokolnictví, lov, tenis a boj. Četl filozofické a teologické spisy, obdivoval umění, literaturu, poezii a vědu a velmi ho ovlivnil humanismus.
Po prababičce Valentině Visconti zdědil František nárok na vévodství milánské, a proto se na počátku vlády rozhodl vytáhnout na zmiňovanou válečnou výpravu proti Švýcarům okupujícím oblast Milána. Jeho jednání bychom také mohli považovat za formu odvety za předchozí italské války, v nichž Františkovi královští předchůdci ztratili některá území.
Na Miláno!
Po přechodu Alp Františkovi vojáci zajali papežského velitele i s jeho jednotkou. To znervóznilo papeže a jeho švýcarské spojence natolik, že uzavřeli s Františkem dohodu. Ovšem nově příchozí čerstvé posily ji nerespektovaly a u Marignana zaútočily. S podepsanou smlouvou Francouzi neočekávali boj. František si údajně právě zkoušel ve svém stanu novou zbroj, když mu přišel zvěd referovat o příchodu Švýcarů. Francouzská armáda se urychleně rozdělila na tři části: pravé křídlo vedl vévoda z Bourbonu, středu velel král a levému křídlu vévoda z Alençonu. František mohl spoléhat na svá děla, proslulou Černou legii německých lancknechtů a na jednotku rytíře Bayarda, jednu z nejlepších v Evropě. Švýcarské vojsko bylo méně početné a nemělo děla. Ovšem v předchozích letech vyhrávalo mnoho bitev taktikou rychlého útoku i nad silnějšími protivníky.
Při západu slunce Švýcaři zaútočili a na nějakou dobu protivníka zmátli, ale francouzská jízda v čele se samotným králem dokázala situaci zvrátit. Temná noc bitvu ukončila, ale již za rozbřesku krutá řež pokračovala se střídavým úspěchem na obou stranách. Francouzům pomohl až pozdní příchod benátských posil. Bitva skončila jasným vítězstvím Francouzů a ziskem Milána a celé Lombardie. Roku 1516 byl podepsán mír se švýcarskými kantony platný až do roku 1798.
Císařské ambice
Po smrti císaře Maxmiliána I. Habsburského (1519) se přirozeným kandidátem na nástupnictví stal Karel I., Maxmiliánův vnuk, španělský král a Františkův velký nepřítel. Zájem projevil také Jindřich VIII. Anglický, vévoda Jiří Saský a František I., který se snažil předejít tomu, aby víc než polovinu Evropy a Nový svět ovládal habsburský panovník. Po vydatném přemlouvání a za velké peníze říšští kurfiřti zvolili Habsburka, jehož papež korunoval na Karla V.
Františkovo království bylo obklopeno Karlovou říší a jediným manévrovacím prostorem se staly rozdrobené italské městské státy. A tak se opět rozhořely další italské války, v nichž Francie ztrácela. Na stranu císaře se přidal i papež.
Roku 1524 František opět překročil Alpy, znovu dobyl Milán a rozhodl se vytáhnout na Pávii, kterou část zimy obléhal. Ve tři hodiny ráno 24. února 1525 oslabené císařské jednotky začaly útočit na Francouze, aby demoralizovaly útočníky a mohly se stáhnout do bezpečí. Francouzské dělostřelectvo a jízda sice útok odrazily, ovšem za cenu toho, že se jízda vzdálila od pěchoty a navíc byla zaklíněná v lese bez možnosti se bránit. Císařští tak snadno mohli výkvět francouzských válečníků pobíjet.
František udatně bojoval, ale jakmile pod ním padl kůň, musel se vzdát. Francouzské jednotky, které ztratily 10 000 mužů, se stáhly do Milána a královský vězeň byl převezen do Španělska. Tady jej drželi až do 14. ledna 1526, dokud nebyla podepsána Madridská dohoda, která mimo jiné stanovovala, že se francouzský král vzdá svých nároků v Itálii, Flandrech i Artois, odevzdá Burgundy, pošle své dva syny jako rukojmí na španělský dvůr a vezme si za ženu Karlovu sestru Eleanoru. František byl v té době již vdovcem.
Protože dohodu považoval za vynucenou, zahájil potom další válečná tažení v Itálii, která dočasně ukončil mír v Cambrai v srpnu 1529. Říkalo se mu také dámský mír, protože jej uzavřela Františkova matka s císařovou tetou Markétou Habsburskou. Ani v Cambrai lehce zmírněné podmínky Madridské dohody nebránily Františkovi ve válčení pokračovat. Jeho celoživotní osobní antipatie vůči Karlovi stály na počátku mnohaletého nepřátelství mezi Habsburky a Francií.
Sultánův spojenec
Francouzský král hledal spojence proti Karlovi všude, i ve střední Evropě – Polsku a Uhrách. Za jeho uvěznění ve Španělsku se situace ještě přiostřila a Františkova matka Luisa Savojská zahájila vyjednávání s osmanským sultánem Sulejmanem Velikým. František potom podporoval Sulejmana ve vojenských akcích proti Karlově říši jak ve Středozemí, tak ve střední Evropě, kde Turci ohrožovali Vídeň a částečně ovládali Uhry. Vzpomeňme na bitvu u Moháče 29. srpna 1526, kde zemřel český a uherský král Ludvík Jagelonský a na jeho místo nastoupili Habsburkové.
Francie obdržela jako první křesťanská země výsadu svobodných obchodních plaveb v tureckých vodách a v podstatě získala obchodní monopol v Orientu. Francouzi mohli v Osmanské říši praktikovat svou víru a cestovat na křesťanská svatá místa. Sultán také poskytoval Francii výraznou finanční podporu. „Nemohu popřít, že si přeji vidět Turka mocného a připraveného k válce, ne kvůli němu samému – on je nevěřící a my jsme křesťané – ale kvůli oslabení síly císaře,“ napsal František I. benátskému vyslanci roku 1531.
TIP: Úsvit rodu Habsburků: Co obětoval Ferdinand I. pro českou korunu?
Tehdy také začal finančně podporovat Šmalkaldský spolek, alianci protestantských knížat uvnitř římskoněmecké říše, čile zabírající půdu a vyhánějící biskupy a katolická knížata. Výrazně tím napomohl šíření protestantského náboženství Evropou. Teprve když císař Karel uzavřel s Františkem jedno z dílčích příměří, mohl snadno porazit byť početnější, ale nejednotné šmalkaldské vojsko (1547). Bratření francouzského „nejkřesťanštějšího krále“ s Osmany i protestanty, hnané osobní záští proti císaři, vyvolaly v katolické Evropě obrovské pobouření.
Dny Františka I. byly na jaře 1547 sečteny. Zemřel na svém zámku Rambouillet a byl pohřben po boku své první ženy Klaudie Francouzské.
Další články v sekci
V Británii testují levné zařízení pro diagnostiku rakoviny z dechu
Na včasném objevení nádorů závisejí životy pacientů. Nové diagnostické zařízení by to mělo usnadnit
U rakoviny vždy platí, že čím dříve se ji povede správně diagnostikovat, tím vyšší jsou pak šance pacienta na vyléčení nebo alespoň delší život. V dohledné budoucnosti by přitom diagnostika rakoviny mohla být až tak jednoduchá, jako je orientační testování řidičů na alkohol.
Ve Velké Británii v těchto dnech zahajují testování diagnostického zařízení, které zjišťuje rakovinné bujení z dechu pacienta. Nová metoda je přitom založená na detekování těkavých organických látek, které vznikají v lidském těle. Pokud se v člověku spustí rakovinné bujení, změní se i složení těkavých organických látek, které jsou obsažené ve vydechovaném vzduchu. A diagnostické zařízení je dokáže rozpoznat.
TIP: Nový DNA test detekuje osm typů rakoviny ze vzorku krve
Nové zařízení, které je jak relativně jednoduché, tak i levné, budou testovat v nemocnici Addenbrooke's Hospital v Cambridge. Testů se zúčastní na 1500 lidí. U některých z nich mají lékaři podezření na ranou fázi rakoviny, jiní dobrovolníci by měli být v rámci možností zdraví. Odborníci za nějaký čas porovnají výsledky diagnostiky z dechu s dalšími diagnostickými metodami a posoudí, nakolik je nové zařízení užitečné.
Další články v sekci
Kosmická loď Dragon pro lidskou posádku už trénuje na startovací rampě
Pokud lednový letový test dopadne dobře, první astronauti vyrazí do vesmíru v kosmické lodi SpaceX již v červnu
Úspěšná společnost vesmírných technologií SpaceX Elona Muska je k nezastavení. V této době se intenzivně připravují na první start kosmické lodi s lidskou posádkou ve SpaceX i v celé historii vesmírných letů soukromých společností. Nedávno ve SpaceX přikročili k dalším testům, které je posouvají opět blíže ke startu pilotované lodi.
SpaceX přesunuli kosmickou loď Crew Dragon na historickou startovací rampu Launch Pad 39A v Kennedyho vesmírném středisku na floridském Mysu Canaveral. Pokud vše půjde podle plánu, měla by 17. ledna 2019 Crew Dragon vzlétnout ke svém prvnímu testovacím vesmírném letu, označovaném jako Demo-1.
Lety lodi Crew Dragon
Vzhledem k pokračujícímu boji prezidenta Trumpa a Kongresu Spojených států o podobě nového rozpočtu, je ale datum prvního letu lodi Crew Dragon do vesmíru ohroženo. Odstavení vládních úřadů totiž postihlo i značnou část americké vesmírné agentury NASA.
TIP: Kosmickou loď Dragon čeká zítra ostrý test: Absolvuje simulaci havárie
Pokud ke startu lodi Crew Dragon nakonec přece jen dojde a vše proběhne podle plánu, hodlá SpaceX ve spolupráci s NASA letos vypustit i svoji první lidskou posádku. Měli by ji tvořit astronauti NASA Bob Behnken a Doug Hurley. Prozatím tak platí, že by loď Crew Dragon s astronauty měla odstartovat v červnu.
Další články v sekci
O svačinku pro hladové studenty se v Kalifornii postarají snackboti
Při studiu na univerzitě občas pořádně vyhládne. Na vysoké škole v kalifornském Stocktonu se o dovážku svačinky starají autonomní roboti
Jak jistě může každý potvrdit, při studiu vyhládne. V kampusu kalifornské University of the Pacific ve městě Stockton se o to od nynějška postarají autonomní svačinoví boti Snackboti, které vyvinula společnost PepsiCo. Malá flotila autonomních Snackbotů rozváží různé chlazené dobroty a nápoje.
Rozvážkoví roboti se už nějaký čas objevují, stále se ale mají co učit. Jejich výrobci proto testují provoz těchto robotů, obvykle v malém a kontrolovaném prostředí s relativně slušnými zákazníky. Univerzitní kampusy jsou pro takové testovací provozy ideální.
TIP: Just Eat: Autonomní droid poprvé doručil zásilku fast foodu zákazníkovi
Hello Goodness, což je dceřiná společnost PepsiCo, vsadila na kampus University of the Pacific. Jejich Snackboti dopravují svačiny a občerstvení studentům, kteří jsou natolik zabraní do rozličných povinností, že ani nemají čas si zajít do bufetu. Autonomního svačináře si mohou přivolat aplikací na chytrém telefonu. Snackboti v kampusu pracují od 9 do 17 hodin. Každý z nich přitom ujede asi 32 kilometrů na jedno nabití baterií. Jejich pokročilá navigace jim umožňuje fungovat i za tmy nebo deště.
Další články v sekci
Ubránili se přesile: Legendární bitva o vietnamské údolí La Drang (2)
Američtí vojáci se za pomoci vrtulníků často přemisťovali a svedli díky nim nejednu bitvu. První z nich proběhla v listopadu 1965 ve vietnamském údolí Ia Drang, ale obě strany se nemohou shodnout na tom, kdo ji vlastně vyhrál
S příchodem soumraku se podařilo z X-Ray za pomoci vrtulníků evakuovat všechny raněné a Moore provedl obhlídku celého obranného perimetru. Boje se na chvíli utišily a velitel plánoval na ráno další pokus probít se k četě poručíka Herricka. Té se podařilo na místě přečkat noc, přestože nepřítel na její postavení podnikl tři zteče. Než ale jednotky z X-Ray mohly ráno vyrazit na pomoc, Severovietnamci na ně udeřili.
Předchozí část: Ubránili se přesile: Legendární bitva o údolí La Drang (1)
Na vzletovou oblast začaly pršet střely z raketometů a minometů a nepřítel zaútočil ze všech stran. Někde pronikl i přímo do perimetru a došlo na boj muže proti muži. Kulometčík Willard Parish po vystřílení munice svého kulometu M60 musel tasit pistoli a pálil na Severovietnamce z několika metrů. Po odražení útoku kolem něj leželo 12 mrtvých nepřátel a on později obdržel Stříbrnou hvězdu (Silver Star Medal). Pod palbu se dostalo i velitelské stanoviště velitele operace pplk. Moora a zranění utrpěl i radista přímo vedle něj. Moore musel nechat odvysílat kód Zlomený šíp, který znamená, že americké jednotce bezprostředně hrozí porážka.
Letectvo zasahuje
Kolem osmé hodiny nařídil Moore odpálit barevné dýmovnice, aby mohlo letectvo a dělostřelectvo lépe rozeznat pozice obranného perimetru. Rakety a granáty začaly dopadat jen 50 až 100 m od vlastních pozic. Jeden stíhací bombardér F-105 ale omylem svrhl dvě napalmové bomby na americké pozice. Několik mužů utrpělo popáleniny a byla zničena i část pracně dopravené munice.
Teprve po deváté hodině útoky nepřátel ustaly a na X-Ray začaly přistávat vrtulníky s posilami. Nejhorší nebezpečí pominulo, zahynulo však 42 amerických vojáků a dalších 20 utržilo zranění. Nově příchozím se naskytl obraz naprosté zkázy a jeden z nich výjev později popsal: ,,Všude byla těla Američanů a Severovietnamců. Mnoho mrtvých nepřátel obklopovalo velitelskou pozici čety. Jeden mrtvý voják byl zakleslý s mrtvým vojákem severovietnamské armády, měl ruce kolem jeho krku. Mrtvoly nepřátel, části jejich těl a jejich zbraně se válely všude kolem perimetru. Všude se nacházely krvavé stopy a důkazy toho, že mnoho těl bylo odtaženo.“
Další pokus
Pplk. Moore zkonsolidoval své síly a rozhodl se provést další pokus o vyproštění obležené čety poručíka Herricka. Krátce po poledni záchranná jednotka vyrazila. Postupovala velmi opatrně, a kdykoli se dostala pod palbu, přivolala na pomoc letectvo, nebo na nepřátelský odpor navedla vlastní dělostřelectvo. Velkou pomocí byly hlavně nízko nad zemí se držící A-1 Skyraidery.
Stroje ověšené neřízenými raketami a bombami s napalmem létaly velmi nízko nad džunglí a zasahovaly cíle s chirurgickou přesností. Jeden z těchto odolných letounů přesto během bitvy srazila z oblohy nepřátelská palba. Jeho pilot zahynul a vrak skyraideru pak rozmetala salva raket z amerického bitevního vrtulníku.
Četa je zachráněna
Pod ochranou letadel tedy záchranná výprava postupovala k odříznuté četě a brzy narazila na mýtinu s obřím mraveništěm. Zde ležel jeden z padlých kulometčíků stále ještě s pistolí v ruce. Pak konečně nalezli četu, které stále velel seržant Savage. Někteří jeho muži se prý v tomto okamžiku rozplakali. Útoky nepřátel zcela ustaly a podařilo se důkladně prohledat oblast a nalézt většinu padlých. I ty se pak podařilo dopravit na přistávací zonu X-Ray.
Na ní Američané strávili ještě jednu noc, kdy na ně po půlnoci nepřítel dvakrát neúspěšně zaútočil. Nad oblastí v noci stále kroužila americká letadla a osvětlovala bojiště světlicemi. Za svítání proběhl poslední severovietnamský útok, i ten se však podařilo odrazit. Pak letectvo uskutečnilo rozsáhlý úder na okolí a po něm se američtí vojáci vydali na průzkum. Došlo jen k několika menším přestřelkám a vypadalo to, že se protivník stáhl. Na místě zůstalo mnoho nepřátelských zbraní, které vojáci sebrali a později je ženisté zničili výbuchem.
TIP: Nemilosrdná válka vrtulníků: Aeromobilní jednotky ve Vietnamu
Bitva skončila a kolem 15.00 začaly vrtulníky odvážet příslušníky 7. jízdního pluku z oblasti. Výsledky střetu byly velmi rozporuplné. Američané přišli o 237 padlých, 258 raněných a 4 nezvěstné. Severovietnamci dnes udávají, že měli 559 padlých a 669 zraněných. To však nezní příliš pravděpodobně, neboť po bitvě se našlo 1 064 těl. Je proto možné, že severovietnamský údaj zahrnuje jen vojáky, a ne příslušníky Vietkongu. Ve skutečnosti operace nepřinesla žádné větší výsledky, neboť poté, co vrtulníky odlétly, oblast znovu obsadili severovietnamští vojáci.
Další články v sekci
Vrak obchodní lodi ze 17. století vydal archeologům své poklady
V roce 1684 se u Anglie potopila loď Schiedam s napínavou historií
U pobřeží Velké Británie se během historie potopila spousta lodí. Proto není divu, že se tam vypráví mnoho legend o tajuplných vracích, dobrodružstvích i pirátech. Občas tyto legendy ožívají, protože moře u britských ostrovů ještě stále nevydalo všechna svá tajemství.
Tajemství Schiedamu
Holandskou vyzbrojenou obchodní loď jménem Schiedam, která se u pobřeží Cornwallu potopila v roce 1684 během bouře, objevili potápěči již v roce 1971. Vrak lodi se tam nachází v hloubce 4 až 7 metrů. Nedávné prudké bouřky odhalily další části tohoto vraku i něco z původního nákladu lodi. Na své poslední cestě vezla převážně munici pro britskou posádku v severní Africe. Mezi novými objevy jsou ruční granáty ze 17. století a také dekorativní mramor. Odborníci odhadují, že v písku v okolí vraku může být pohřbeno ještě 15 železných děl a mnoho dalšíc věcí.
TIP: Vědci objevili v Černém moři vraky 40 lodí z dob osmanské a byzantské říše
Příběh lodi Schiedam je plný dobrodružství. Původně byla lodí Nizozemské Východoindické společnosti a podílela se na obchodu s Indií a Jihovýchodní Asií. V roce 1683 se lodi zmocnili piráti a na krátký čas se z ní stalo pirátské plavidlo. Brzy poté byl Schiedam zabaven anglickou posádkou a své poslední dny na hladině oceánu loď strávila jako transportní plavidlo anglického Královského námořnictva.
Další články v sekci
Filipína a arciknížete Ferdinand: Vztah, který otřásl habsburským domem
Před zakázaným vztahem se František Welser snažil svou dceru Filipínu uchránit a poslal ji k tetě Kateřině na březnické panství. Ani to ovšem nepomohlo. Zamilovaný rakouský arcikníže Ferdinand se nevzdal. Začal dojíždět na březnický zámek a ten se také stal svědkem jejich pozdějšího sňatku
Když se roku 1547 v Augšpurku seznámila Filipína Welserová s druhorozeným synem českého krále a císaře zemí rakouských Ferdinanda I., českým místodržícím a arciknížetem rakouským Ferdinandem, nikdo nemohl tušit, co z toho vzejde. Osudový milostný vztah otřásl základy habsburské morálky a sňatkové politiky a zasáhl i do politického dění v Evropě. Arcikníže Ferdinand kvůli Filipíně nejenže odmítl řadu významných nevěst (skotskou královnu Marii Stuartovnu nebo Marii Anglickou), ale roku 1572 se vzdal i polské koruny. Jejich pozdější manželství bylo trnem v oku všem panovnickým a šlechtickým rodům v Evropě a o to více proti němu stál habsburský dům.
Březnický azyl
Z obavy před nezávaznou a občasnou přízní arciknížete Ferdinanda, rozhodl otec Filipíny Welserové František Welser o dlouhodobém pobytu své dcery u rodinné příbuzné, Kateřiny Adlerové provdané Lokšanové na panství v Březnici. Láska, okouzlení a vzájemná touha však překonaly časové i geografické odloučení a od roku 1556 začal Ferdinand, co by místodržící královské a císařské moci v Čechách, pravidelně navštěvovat březnický zámek. Dlouhodobě však bylo nemožné skrývat rozvíjející se milostný vztah a oba se rozhodli pro „nerovný sňatek“.
Tajná svatba se odehrála na březnickém zámku jedné mrazivé lednové noci roku 1557 pouze za přítomnosti nejbližších Filipíniných příbuzných (matky Anny Welserové, sestry Reginy, tety Kateřiny z Lokšan s chotěm Jiřím a jejich dcery Kateřiny ze Šternberka s manželem Ladislavem). Snoubence oddal kněz a tridentský probošt Giovanni de Cavaleriis.
Z utajovaného a mladého manželství vzešel v červnu roku 1558 první potomek, syn Andreas (Ondřej), který byl po narození vynesen před bránu březnického zámku, tam jakoby náhodně nalezen a následně „adoptován“. Tím byl zbaven puncu nemanželského dítěte, neboť sňatek nemohl být pro svůj morganatický charakter veřejně uznán. Na zámku v Březnici prožili Filipína a Ferdinand nejšťastnější období svého života. Kateřina z Lokšan nechala novomanželům postavit celé jedno zámecké křídlo s renesančními interiéry a slavnou Lokšanskou knihovnou.
Rodinné štěstí
Vzhledem ke státnickým povinnostem arciknížete Ferdinanda se Filipína se synem Ondřejem, tetou Kateřinou a její dcerou přestěhovali na královský hrad Křivoklát. Tam se Filipíně a Ferdinandovi v listopadu 1560 narodil druhorozený syn Karel, který byl stejně jako jeho starší bratr nalezen a „adoptován“ svou skutečnou matkou. Další děti, dvojčata Filip a Marie, která se narodila roku 1562, brzy po porodu zemřela. Možná právě tato tragická událost přiměla otce arciknížete Ferdinanda, císaře a krále Ferdinanda I. Habsburského ke smíření se s faktem morganatického manželství svého nejmilovanějšího syna. Císař rozhodl o důstojném pohřbu svých dvou malých vnoučat v areálu Pražského hradu a o doživotní peněžní rentě třicet tisíc zlatých pro svoji snachu a vnoučata Ondřeje a Karla, dále stanovil, že sňatek smí trvat i nadále, ale všechny kdo o sňatku věděli, zavázal přísnou mlčenlivostí.
Po smrti císaře Ferdinanda I. roku 1564 byla závětí rozdělena správa císařství a království mezi jeho tři syny. Následnictví trůnu získal nejstarší syn Maxmilián, Karel dostal Štýrsko a Ferdinand získal správu tyrolský zemí. Rodina se tedy roku 1567 znovu stěhovala. Jejich sňatek byl stále veřejnosti utajován, a tak Ferdinand pro Filipínu koupil zámek Ambras nedaleko Innsbrucku. Ten nechal přestavět a Ambras se stal velkolepým šlechtickým sídlem s pověstí nejkrásnějšího renesančního zámku na sever od Alp.
TIP: Mamince se neodmlouvá: Proč uzavřel Josef II. manželství bez lásky?
Z počátku žádali tyrolští stavové rozvod nerovného sňatku. Časem si ale Filipína získala úctu a vážnost u tyrolské šlechty svou velkorysostí, šlechetností, dobrosrdečností, duchaplností, charitativním úsilím a blahodárným vlivem na svého manžela. V Innsbrucku prožila Filipína Welserová a Ferdinand Tyrolský posledních 14 šťastných let společně vyvzdorovaného manželství, zvláště po roce 1576, kdy byl sňatek oficiálně uznán a posvěcen papežem Řehořem XIII., nastalo vytoužené období bez přetvářky a utajování.