Planetku s označením 2014 MU69, neoficiálně pojmenovanou Ultima Thule, sonda minula ve vzdálenosti 3 500 kilometrů. Přesný tvar ani další podrobnosti o objektu zatím nejsou známé – není ani jisté, zda se jedná o jeden objekt, nebo dvojici těsně rotujících objektů.

Data, která New Horizons odeslala ale potvrzují, že je sonda po svém těsném průletu v dobré kondici. První fotografie a vědecká data by NASA mohla zveřejnit již během dneška.

Miliardy kilometrů vesmírem

New Horizons vyrazila na svou vesmírnou pouť již v roce 2006. Během své cesty sonda pořídila několik snímků malé planetky s označením APL. Snímky ze vzdálenosti 100 tisíce kilometrů zároveň vědcům posloužili jako praktický test systémů sondy. Během dalších měsíců sonda pořídila snímky Jupiterových měsíců Io, Europy a Ganymedu, mezi nimiž jsou i snímky zachycující erupci vulkánu Tvashtar na měsíci Io.

V průběhu přeletu mezi Jupiterem a Plutem byla většina systémů sondy a veškeré vědecké přístroje hibernovány. Na konci roku 2014 se sonda probudila a započala své přípravy na setkání s Plutem a jeho měsíci.

K maximálnímu přiblížení k Plutu došlo 14. července 2015, kdy sonda minula tuto trpasličí planetu ve vzdálenosti 12 500 kilometrů. Měsíc Charon sonda minula ve vzdálenosti 27 tisíc kilometrů. Během svého průletu sonda pořídila množství snímků a vědeckých měření, vedle stovek snímků samotného Pluta sonda vyfotila i všech 5 jeho měsíců.

Včerejší průzkum planetky Ultima Thule je dalším z řady úspěchů této sondy. Jedná se o nejvzdálenější objekt Sluneční soustavy, k němuž se sonda dostala. Aktuálně ji od Země dělí zhruba 6,6 miliardy kilometrů.

Lidská pokožka má poměrně slušnou schopnost uzdravit sama sebe. V některých případech se ale zranění kůže hojí velmi pomalu a obtížně. To pak přináší nemalé riziko chronických bolestí, nebezpečných infekcí a vzniku problematických jizev. Vědci a lékaři se proto snaží vymýšlet nové postupy, které hojení kůže urychlují.

Pracoval na tom i čínský tým, který vyvinul důmyslný elektrický obvaz. Je to obvaz s nanogenerátorem elektřiny, takže se vlastně nabíjí sám. Stačí, když ho má pacient na sobě a pohybuje s ním. E-obvaz vytváří elektrické pole, které značně urychluje hojení ran, což potvrzují experimenty na laboratorních potkanech.

TIP: Nositelná elektronika s mikrolaboratoří analyzuje pot na kůži

Elektrické obvazy by mohly brzy pomáhat pacientům s diabetickými vředy, bércovými vředy nebo se špatně se hojícími ranami po chirurgickém zákroku. Blahodárné účinky elektrického pole na hojení problematických ran jsou známé už desítky let. Až doposud ale byli pacienti obvykle odkázáni na velké přístroje a museli být kvůli takovým zákrokům hospitalizováni. E-obvaz by to mohl změnit.

Pestrobarevné ledopády, vysoké někdy i mnoho metrů nebo naopak tvořící vějíř amfiteátru. Malinké ledové krápníky v hluboké puklině skal, převisy plné průhledných hrotů visících dolů z mechu na neuvěřitelně tenkém proužku zmrzlé vody. Tak by bylo možné popsat malý kout Českého Švýcarska, který se vejde do dvou sbíhajících se roklí. Brtnické údolí s řadou ledopádů ústí do Kyjovského údolí, které hýčká několik tajemných jeskyň.

Sousoší na pár týdnů

Jestliže tudy půjdete v létě, můžete se kochat krásnou, divokou přírodu pískovcových roklí. Lesem plným vývratů, vzrostlých stromů i tisíců malých semenáčků. V každém případě půjde o oblast, která se moc neliší od desítek dalších roklí národního parku České Švýcarsko. Hlavní kouzlo této lokality přichází ne s prvními, ale až s několikátými mrazy, nejčastěji v únoru nebo březnu.

Postupně během celé zimy vznikají na mnoha místech údolí úchvatné ledové útvary, které v mnohém připomínají krápníky krasových vápencových jeskyní. Život ledových útvarů je ovšem mnohem kratší. Led rychle narůstá a stejně rychle i mizí. Každou zimu, každý měsíc a někdy i každý den můžete v takovém ledovém krasu obdivovat jiné útvary a barvy. Když přijdete o týden později po přechodu teplé fronty, nenaleznete už nic.

Led barvený tokem času

Stálých vodních toků je v Českém Švýcarsku málo. Voda se tady rychle vsákne do puklin pískovcového podloží. Přestože se jedná o oblast, kde prší poměrně často a spadne tady zhruba stejně srážek jako v níže položených částech Jeseníků nebo v nejvyšších partiích Krušných hor, potoků je zde poměrně málo a často v sušších obdobích vysychají. Z toho důvodu většina místních ledopádů nevzniká zamrznutím vodopádu na potoce s trvalým průtokem vody, ale vytvoří je voda z tajícího sněhu. Tam, kde je více písku a poréznější skála, tam se voda při tání vsákne. V Brtnickém údolí ale často přetéká, překapává přes okraje skal a opět zamrzá, tentokrát v podobě rampouchů.

Ledové krápníky jsou zabarvené vším, co s sebou voda na své krátké pouti stihla vzít. V případě, že tání bylo rychlejší a vody víc, tekla rychleji a nestihla se tolik obohatit o železité soli nebo zbytky organismů. Krápník v tom případě vznikne rychle, ale zůstává světlý. Čím pomalejší je růst ledového útvaru, tím sytější barvu získává. To samozřejmě neplatí univerzálně – při průsaku samotnou skálou nemá voda co rozpouštět a tak led zůstane bezbarvý. Zrození ledopádů nahrává také inverzní ráz teplot v roklích, kdy na dně je až o několik stupňů celsia nižší teplota než nahoře nad údolím. 

V síních ledových sloupů

Jako by chtěl mráz na malé ploše ukázat veškeré svoje schopnosti, naleznete o kousek dál v Kyjovském údolí i ledové jeskyně. Nejedná se o pravé jeskyně, ale o mohutné skalní převisy částečně zavalené spadlými balvany a bloky skal. Nejznámější z nich jsou Jeskyně víl a Vinný sklep. V Jeskyni víl bývají k vidění celé závoje ledových krápníků rostoucích častěji odspodu – stalagmity. Ze stropu jeskyně pouze odkapává voda a žádné rampouchy na něm nevyrůstají. To je mimo jiné způsobeno vysokou návštěvností jeskyně. Dechem návštěvníků i teplem zapálených svíček dochází ke zvyšování teploty stropu. Navíc lidé ulamují méně pevné rampouchy visící na skále.

U vstupu, kde proudění vzduchu odvádí teplo pryč, často bývá souvislá hradba rampouchů propojených od stropu na zem – stalagnáty. Jde o sloupy vysoké přibližně jeden metr. V jeskyni Vinný sklep se vytvářejí krápníky, jejichž tvar připomíná lahve. Od nich je také odvozen název jeskyně.

S myšlenkami na další roky

Pokud chcete co nejlépe vychutnat atmosféru ledových jeskyní, vyrazte za pochmurného mrazivého všedního dne a přibalte do batohu nějaké čajové svíčky. O víkendu sice někdo přinese i zapálí svíčky za vás, ale na druhou stranu potkáte značné množství dalších poutníků. Když svíčky rozestavíte za jednotlivé ledové sloupy, můžete dle libosti rozjímat nebo třeba fotit.

Pozornější návštěvník si jistě všimne, že především v pozdnějších zimních měsících je podlaha jeskyně pokryta množstvím starých, více či méně vyhořelých svíček přikrytých vrstvami novějšího ledu. V zimě je není možné odklidit. Až na jaře, dávno poté, co poslední sníh zmizí z nejstudenějších roklí, odtaje vrstva ledu i v jeskyni. Teprve potom je možné vrátit přírodě přirozený půvab bez hliníkových či plastových fragmentů se zbytky vosku.

TIP: Zimní půvab jeskyně Pekárna: Vernisáž pomíjivé krásy

Věřím, že nechcete, aby se zbytek vaší svíčky připojil k dříve ponechanému odpadu a po několik dalších měsíců připomínal vaši někdejší přítomnost. Proto nějakou dobu před odchodem svíčky sfoukněte a již se ztuhlými zbytky vosku je odneste. Jen tak si budete vy i další milovníci ledových síní užívat jejich plnou krásu i během další zimy.

Blízký vesmír se konečně otevírá i pro soukromé společnosti, univerzity a další menší hráče, kteří se chtějí dotknout hvězd. Noví zájemci o vesmírná dobrodružství ale ne vždy postupují zcela podle pravidel. Nedávno byl takto přistižen americký startup Swarm Technologies, který v lednu 2018 vypustil 4 nanosatelity bez příslušného povolení amerických úřadů.

Americká federální komise pro komunikace FCC (z anglického Federal Communications Commission) totiž nepovolila let těchto nanosatelitů do vesmíru, protože jsou prý příliš malé. Satelity Swarmu mají oproti standardním cubesatům jen čtvrtinovou velikost a agentura FCC se obávala, že je proto nebude možné spolehlivě sledovat na oběžné dráze.

Pokuta 900 tisíc dolarů

Nanosatelity Swarm Technologies vynesla indická nosná raketa a dostala je na oběžnou dráhu. Ale pro Swarm to tím neskončilo. Komise FCC před pár dny oznámila, že provinilý startup zaplatí pokutu 900 tisíc dolarů, čili téměř 20 milionů a 220 tisíc korun. Není to zrovna málo, ale v porovnání s jinými pokutami udělenými FCC v uplynulém roce to zase nebylo tak hrozné.

TIP: Menší a levnější: Nanosatelity otevírají dveře univerzitnímu výzkumu vesmíru

Podle představitelé FCC není pokuta tak velká, aby sama o sobě odradila další hříšníky. Je to ale nepochybně signál, aby si ostatní zájemci o lety do vesmíru pohlídali úřední náležitosti. A negativní reklama v médiích, které teď Swarm Technologies čelí, také jistě udělá svoje. 

Nejvyšší vrchol Českého krasu je poměrně umně skryt před zraky zvědavců. Kdo není náruživým obdivovatelem tohoto krásného kraje jihozápadně od Prahy, nejspíš ani neví, že nějaký Bacín existuje. Naši pravěcí předkové však o této hoře věděli více než bezpečně, byla pevnou součástí jejich vnitřního světa a své tajemství vydala teprve relativně nedávno. Před šestadvaceti lety narazili jeskyňáři při vcelku rutinním průzkumu skalní pukliny na zlomky keramiky a kostí. Jak se později ukázalo, některé z nich byly lidské. Na místo nastoupili archeologové a tým složený z odborníků z několika oborů se pustil do bádání.

České Delfy?

Svatyně jsou místa, kde se lidé setkávají s bohy, kde jsou součástí všeobjímající přírody, ale zároveň jsou jen sami se sebou. Jedna taková se nacházela ve starořeckých Delfách. Příběh o kněžce Pýthii a jejích proroctvích je díky řeckým bájím dobře známý. Je možné, že tomu bylo na Bacíně podobně? Vypadá to tak. 

Hora bývá pro svůj tvar ztotožňována s mužským principem, její zjednodušená podoba (řecké písmeno Λ, či obrácené V) symbolizuje falus, a v kultech světla a slunce je místem pohřbu, návratu do lůna Země. Lůno a s ním zrození jsou pro změnu prvky ženského principu (písmeno V). V přírodě tento princip představují jeskyně a štěrbiny. 

Bacín v sobě kombinuje obojí. Se svými 499 metry je nejvyšší horou Českého krasu a na jejím vrcholu se nachází posvátné pukliny. Zdá se, že v něm naši předkové objevili ideální místo pro uctívání přírodních božstev – stejně jako ve starořeckých Delfách. Archeologové se dokonce domnívají, že šlo o přírodní komplex, jenž splňoval přísná kritéria výběru takových míst. Jak vypadal a k čemu sloužil, se bohužel nedozvíme, protože jedinými dochovanými součástmi tohoto komplexu jsou dvě skalní pukliny, do nichž naši předkové rituálně ukládali vybrané předměty, a prostor před nimi. 

Nejdéle využívaná svatyně

Existence skalních svatyní kopíruje období zvýšeného zájmu o skalní dutiny jako takové. Posvátná místa si člověk zřizoval tam, kam pronikl. Bacín je však v tomto směru unikát, protože žádná jiná skalní svatyně nebyla používána tak dlouho. Poprvé mohla být ke svému účelu využita někdy před 11 tisíci lety, není ovšem vyloučeno, že její obliba byla ještě mnohem starší. Některé nálezy naznačují, že by na Bacínu mohli své rituály provádět už neandertálci. Doklady to jsou ovšem nepřímé.

Nález kostí spadajících do období pozdního paleolitu už žádné dohady nepřipouští. Kolem roku 9 000 př. n. l. byl do skalní dutiny rituálně pohřben mladý muž. Spolu s ním uložili pravěcí kněží do pukliny i zvířecí kosti. Účel obřadu nám zůstává zahalen rouškou tajemství. Lidé pozdního paleolitu ještě nebyli zemědělci, živili se rybolovem, lovem a sběrem. Jeskyně a skalní štěrbiny je bezpochyby fascinovaly, protože stopy po jejich působení nacházíme i v jiných oblastech Českého krasu. 

Prvními rituálně pohřbenými zemědělci byly až dvě děti, dvouleté a desetileté. Nález, ze kterého mrazí, byl datován pomocí izotopu uhlíku C14 přibližně do období 4 000 let př. n. l. V té době žil na našem území lid kultury knovízské. Krvavé rituály nedělají z těchto obyvatel zrovna kandidáty na Nobelovu cenu míru, a tak dětské oběti archeology příliš nepřekvapily. 

Rituálně uložené kosti

Zarazilo je však, že tyto kosti nenesly žádné stopy po řezání, sekání či vaření. Pro knovízskou kulturu záležitost vcelku netypická, vždyť se jim připisují i kanibalistické praktiky. Antropologové nakonec zjistili, že uvařené, posekané ani pořezané nebyly žádné objevené kosti. Všichni jedinci přišli o měkké tkáně přirozeným způsobem, přitom nejstaršího od nejmladšího dělí více než osm tisíc let. Buď byli předtím normálně pohřbeni, nebo byli ponecháni na vzduchu, jako to dělali třeba severoameričtí indiáni. K tajemným pravěkým obřadům se na Bacíně používaly pouze kosti. Jakým způsobem jedinci zemřeli, se samozřejmě nikdy nedozvíme. Jejich smrt mohla i tak být násilná.

Zajímavé každopádně je, jak si je to, co se po rituálech se nacházíme, velmi podobné. Objeveny byly tři nálezové vrstvy. Všechny obsahovaly kromě lidských i zvířecí kosti. Vrstva nejmladší obsahovala navíc střepy dvou keramických nádob, které následně posloužily k její dataci do starší doby železné. Asi 600 let před naším letopočtem uložili halštatští kněží či šamani k rituálnímu odpočinku ve svatyni kosti mladého člověka. Proč tak učinili a jak je možné, že i přes tisíciletou propast provozovali rituál, jenž mohl mít společné znaky s těmi předchozími, se naneštěstí také nedozvíme.

Rituály bez lidských obětí

Evropské skalní svatyně bývají tvořeny soustavami posvátných puklin a prostorů v jejich okolí, a ani Bacín nebyl výjimkou. První puklina s lidskými ostatky, druhá bez nich, zato s jednou z dosud největších objevených keramických nádob sídlištního typu. Ani tentokrát nám archeologie nemůže říct, za jakým účelem byla nádoba do pukliny uložena. Šlo o obřad, který měl zajistit bohatou úrodu? Možná… 

TIP: Mocná síla šamanů Evropy: Kdo byli dávní duchovní vůdci starého kontinentu?

S nálezy v puklinách můžeme spojovat i některé nálezy z povrchu. Jiné jsou naopak mladší a dokládají, že se na Bacín člověk vypravoval ještě mnoho let po té, co zde přestal provádět obřady s lidskými oběťmi. Posledními takovými návštěvníky byli roku 1999 psychotronici. Rozhodli se využít mimořádný „psychoenergetický potenciál“ hory k navázání blízkého kontaktu s mimozemskými civilizacemi. Ke zhmotnění mimozemšťanů na Bacíně samozřejmě nedošlo, ale kdo ví, třeba se to někdy příště podaří.

Jak vypadá největší autonomní robot světa? Není to žádné bojové monstrum ani robot, který by se skládal do podoby náklaďáku. Leckoho asi překvapí, že momentálně největší robot planety je – nákladní vlak. Jedna z největších těžebních společností světa Rio Tinto v těchto dnech oznámila, že provozuje plně autonomní vlakový systém AutoHaul, který jezdí v Západní Austrálii.

Robotické vlaky obsluhují celkem 14 dolů, jejichž produkty vozí do čtyřech přístavních terminálů. Rio Tinto tento systém budovali deset let a investovali do něj 916 milionů dolarů (asi 20 miliard 615 milionů Kč). Vlaky jsou monitorovány lidskou posádkou na velkou vzdálenost, z města Perth, které je asi 1 500 km daleko.

TIP: Budoucnost se blíží: Evropou projely kolony autonomních kamionů

Autonomní vlaky obvykle vozí železnou rudu a bývají dlouhé 2,4 kilometru. Jejich zavedení snížilo počet nutných zastávek, při nichž se měnily lidské posádky vlaků. Také se ukázalo, že autonomní vlaky pracují o zhruba 6 procent rychleji, než vlaky řízené lidmi. Lidští strojvedoucí totiž ne vždy zcela optimálně přidávají rychlost a brzdí. V Rio Tinto si spočítali, že díky autonomním vlakům AutoHaul v této oblasti zvýší produkci železné rudy o 20 milionů tun ročně.

Jihoafričtí žoldnéři se (alespoň zpočátku) přímo nepodíleli na bojových operacích. Období dešťů se využilo k reorganizaci pravidelné armády, jihoafrická organizace Executive Outcomes (EO) se také věnovala formování a výcviku malých bojových oddílů Kamajors. 

Předchozí část: Krvavé africké diamanty: Občanská válka v Sierra Leone (1)

Dvě ofenzivy 

První vládní útok podporovaný Jihoafričany se uskutečnil koncem srpna 1995. S podporou dvou bojových vozidel pěchoty BMP-2 (z výzbroje EO) postupovaly vládní síly z Freetownu na jihovýchod. Vrtulníky Mi-17 a jediný vládní Mi-24 spolu s nigerijskými letouny Alpha Jet útočily na ustupující bojovníky RUF. V průběhu deseti dní zatlačili jihoafričtí žoldnéři RUF do vzdálenosti 100 km od hlavního města. V následujících sedmi měsících muži z EO ve spolupráci s loajálními jednotkami armády a s přispěním nově vycvičených Kamajors dobyli diamantové doly a hlavní působiště RUF, pohoří Kangari.

V průběhu druhé vládní ofenzivy byla zničena hlavní operační základna rebelů. Jihoafričané dosáhli během několika měsíců výsledky, o které sierraleonská armáda marně usilovala celé čtyři roky války. V únoru 1996 proběhly v zemi svobodné prezidentské volby, jejichž vítězem se stal Ahmed Tejan Kabbah. Následná vládní ofenziva donutila rebely k jednání. Dne 30. listopadu 1996 podepsali prezident Kabbah a vůdce povstalců Sankoh mírovou smlouvu, jejíž součást tvořila dohoda o odchodu jihoafrických žoldnéřů do pěti týdnů od příchodu neutrálních mírových sil. Tím skončila relativně krátká, ale mimořádně úspěšná mise EO v Sierra Leone. 

Nástup diktatury 

Dne 25. května 1997 skupina nespokojených armádních důstojníků osvobodila a vyzbrojila 600 trestanců z věznice Pademba v hlavním městě. Jedním z nich byl také major Johnny Paul Koroma odsouzený v předchozím roce za přípravu převratu. Vzbouřenci v čele s Koromou svrhli vládu a nahradili ji orgánem zvaným Revoluční rada ozbrojených sil (AFRC). Došlo k pozastavení platnosti ústavy, přerušení činnosti všech politických stran a k zákazu pořádání veřejných shromáždění.

RUF opustila úkryty v džungli a spěchala na pomoc pučistům. Koroma pak nabídl rebelům podíl na vládě. Zemi nadále řídil AFRC společně s RUF, prezident Kabbah uprchl se svými bodyguardy vrtulníkem do Guineje. Nový diktátor následně vydal prohlášení, že válka skončila vítězstvím, což odstartovalo vlnu rabování a represí proti civilnímu obyvatelstvu v hlavním městě. Studenti, novináři a další diktaturu odsuzovali stejně jako světové veřejné mínění.

Mezinárodní izolace

Rušila se zahraniční diplomatická zastoupení ve Freetownu, členství země v Britském společenství národů bylo pozastaveno. Sloučením armády s RUF vznikla nová ozbrojená složka nazvaná Lidová armáda Sierry Leone (PASL). V říjnu 1997 uvalila OSN na zemi embargo týkající se dovozu zbraní a ropných produktů. Členům AFRC mělo být znemožněno cestovat do zahraničí. Dodržování sankcí měly vynutit síly ECOMOG, což nutně vyvolávalo konflikty s PASL. V březnu 1998 spustily jednotky ECOMOG ofenzivu proti PASL v hlavním městě.

Operace měla úspěch a umožnila návrat demokraticky zvoleného prezidenta Kabbaha z guinejského exilu. Nově zformovaná armáda označovaná Síly civilní obrany (CDF) se však nedokázala vypořádat s ozbrojenou opozicí AFRC/RUF, což vedlo k dojednání další mírové smlouvy podepsané v červenci 1999 v tožské metropoli Lomé. Vůdce povstalců Sankoh se v souladu s tímto dokumentem vyhnul potrestání, stal se viceprezidentem a především předsedou komise pro diamantové doly, což vyvolalo vlnu protestů doma i v zahraničí. RUF měla být demobilizována a odzbrojena pod dohledem mezinárodních mírových sil. 

Modré barety 

V roce 1999 došlo ke zformování kontingentu vojsk OSN v Sierra Leone (UNAMSIL). Vojenský personál poskytla celá řada zemí, například Indie, Pákistán, Nigérie, Rusko nebo Ukrajina. V této misi se vystřídalo také 31 důstojníků Armády České republiky (mezi nimi jedna žena). Prvních pět dorazilo do země spolu se dvěma slovenskými vojáky 24. října 1999. Zpočátku se počítalo s maximálním počtem šesti tisíc mužů, ale již v únoru následujícího roku působilo v Sierra Leone jedenáct tisíc vojáků OSN a do března 2001 se jejich počet zvýšil na 17 500.

Postupně se stále více příslušníků mírových sil stávalo zajatci dosud aktivních bojovníků RUF, v květnu 2000 přesáhl počet zadržovaných modrých baretů pět set. Vážným problémem se stala také výzbroj (včetně obrněných transportérů), kterou RUF mírovým silám ukořistila a s níž se chystala znovu dobýt Freetown. Součást ruského kontingentu OSN ovšem tvořily čtyři vrtulníky Mi-24 pilotované osádkami se zkušenostmi z Afghánistánu. Tyto stroje představovaly pro RUF vážnou hrozbu.

Dne 7. května 2000 se na plážích poblíž hlavního města začali vyloďovat příslušníci britské námořní pěchoty, kteří ve spolupráci s výsadkáři měli za úkol (mimo rámec mise OSN) evakuovat stovky britských státních příslušníků z Freetownu. Britové obsadili letiště Lungi a zaujali pozice v centru města. Sankoh a jeho nejbližší spolupracovníci se dostali do zajetí a 1 200 britských vojáků s podporou strojů Sea Harrier (vzlétajících z letadlové lodě HMS Illustrious) změnilo poměr sil ve prospěch vlády. 

Operace Khukri 

Většina zadržovaných vojáků OSN se dočkala propuštění na svobodu do konce května 2000, pouze 223 Indů zůstávalo v obklíčení na východě země v Kailahunu. V ranních hodinách 13. července 2000 byla zahájena operace Khukri. Příslušníci indických speciálních sil (120 mužů dopravených letecky z Dillí) ve spolupráci s vojáky UNAMSIL z dalších zemí provedli bravurní operaci, při níž všechna rukojmí osvobodili. Ztráty RUF byly značné, indičtí výsadkáři měli jen dva zraněné.

TIP: Kalašnikovy místo míče: Svět dětských vojáků v Africe

V polovině května 2001 přinesla jednání zástupců vlády a RUF konečně výsledky. Došlo k dohodě o zastavení palby, což umožnilo rozmístit jednotky UNAMSIL i na území kontrolovaném povstalci. Pod dohledem OSN se podařilo odzbrojit a demobilizovat 72 000 bojovníků. Dne 18. ledna 2002 prohlásil prezident Kabbah válku za skončenou. Celkový počet mrtvých civilistů, vojáků a rebelů není znám, nejnižší odhady se pohybují kolem 50 000. Oběťmi opakovaného sexuálního násilí se za války stalo přibližně čtvrt milionu žen.

V prosinci se podařilo zástupcům ESA a chilské vlády podepsat dohody, které umožní výstavbu a následný provoz jižního segmentu CTA-S na Observatoři Paranal. Druhá část - severní segment CTA-N bude umístěn na ostrově La Palma. Zahájení stavby obou částí je očekáváno v roce 2020.

Observatoř CTA (Cherenkov Telescope Array Observatory) je pozemní astronomické zařízení nové generace, jehož součásti se nalézají jak na jižní tak na severní polokouli, tak aby bylo dosaženo maximálního pokrytí noční oblohy. Zařízení bylo navrženo ke sledování záření gama – elektromagnetického záření s velmi vysokou energií, které emitují ty nejžhavější a nejextrémnější objekty ve vesmíru (superhmotné černé díry nebo supernovy). 

„Spuštění CTA-S na observatoři Paranal otevře astronomům ESO, Chile i dalších zemí světa zcela nové okno do vesmíru,“ prohlásil Xavier Barcons, generální ředitel ESO. „Bohaté zkušenosti ESO s realizací a provozem soustav teleskopů v odlehlých oblastech budou pro projekt CTAO cenným přínosem.“  

Budoucí stanoviště CTA-S se nachází v poušti Atacama pouze 11 km jihovýchodně od Cerro Paranal, který je centrem Observatoře Paranal a sídlem soustavy dalekohledů VLT, a jen 16 km od vrcholu Cerro Armazones, na kterém ESO buduje Extrémně velký dalekohled. Tato lokalita patří k nejsušším a nejizolovanějším oblastem na Zemi, ale pro astronomy je doslova rájem s ideálními celoročními pozorovacími podmínkami.

TIP: Na návštěvě v chilské poušti Atacama: Ve výstavní síni evropské astronomie

Současná pole teleskopů pro detekci Čerenkovova záření, která jsou dostatečně citlivá na gama fotony s velmi vysokou energií, jsou složena pouze z několika jednotlivých přístrojů. CTAO – s mnohem větší sběrnou plochu a vynikajícím úhlovým rozlišením – se stane největším a nejcitlivějším zařízením svého druhu na světě. Bude detekovat záření gama s dosud nedosažitelnou přesností a bude 10× citlivější než kterýkoliv předchůdce.

Biologicky aktivní látka známá jako serotonin se v různých formách vyskytuje u pestré palety živočichů. Vědci ji objevili dokonce u rostlin, kde pomáhá regulovat růst. U člověka však slouží k jinému účelu – přenáší signály mezi nervovými buňkami. Případné anomálie v působení pak souvisejí s řadou psychických poruch, například s depresemi. 

Odvěký pamětník evoluce 

Poslední výzkumy překvapivě ukázaly, že „hormon štěstí“ působí podobně i na zvířata, která jsou člověku anatomicky a způsobem života na míle vzdálená – na chobotnice. Badatelé z toho usuzují, že serotonin funguje jako mocný regulátor sociálního chování už nejméně 500 milionů let: tedy od doby, kdy se evoluční linie vedoucí později k lidem a chobotnicím rozešly.

O zmíněné vědecké novince informovali Gül Dölenová z Johns Hopkins University v Baltimoru a Eric Edsinger z Marine Biological Laboratory ve Woods Hole. Ten se už v roce 2015 podílel na úplném dekódování DNA chobotnice dvouskvrnné, vyskytující se v Kalifornii. Se svou kolegyní se později zaměřil na geny, které u těchto hlavonožců regulují serotonin. Zjistili, že u člověka a daného druhu chobotnice existují téměř shodné dílčí sledy „písmen“ DNA zodpovědné za to, že do nervových synapsí může vstoupit další dávka hormonu. 

Hlavonožci na extázi 

Badatelé předpokládali, že by se uvedená genetická totožnost měla promítnout do podobných reakcí chobotnic na další látky, například na MDMA. Následně hypotézu prověřili v rámci pokusů, při nichž chobotnicím dvouskvrnným uvedenou drogu podali. 

Zmínění hlavonožci jsou převážně asociální a upřednostňují samotu. Ve vypjatých situacích se dokonce navzájem zabíjejí a požírají. MDMA na ně však zapůsobila stejně jako na lidi: Po jejím podání se víc družili, a to především mezi pohlavími. Samci věnovali samičkám větší pozornost než obvykle, což tyto opětovaly a protějšků se například častěji neagresivně dotýkaly.

TIP: Tajemství čtyřlístku: Jeho DNA je složitější než ta lidská

Podle vědců je zřejmé, že pokud se sledy „písmen“ DNA v konkrétním genu uchovají po 500 milionů let, musejí být velmi důležité. Jak vysvětluje Gül Dölenová: „Člověk představuje geneticky ohromně složitý systém. Když do něj jen tak nahlédnete, stěží se dozvíte, co je opravdu klíčové. Porovnání s genetickými základy jiných živočichů však umožňuje najít kriticky důležité prvky, jež evoluce nedokázala změnit ani za dlouhé miliony let.“ A právě ty mají podle badatelky takový význam, že je zkrátka nevyhnutné, aby fungovaly. 

Zástupci alkoholového průmyslu razí myšlenku, že umírněné pití alkoholu vám nejen neublíží, ale dokonce vám prospěje. Tato hypotéza získala pozornost a vliv na začátku 90. let, kdy pořad „60 Minutes“ odvysílal reportáž o takzvaném Francouzském paradoxu.

Francouzi totiž mají nízký výskyt srdečních chorob, a to i přes všechno máslo, smetanu, foie gras a další tučné pokrmy obsažené v galské stravě.  Někteří výzkumníci tvrdili, že paradox vysvětlují složky červeného vína, které je u Francouzů ve velké oblibě.

Ochrání sklenka srdce?

Mnohé studie ukázaly, že lidé, kteří pijí jakýkoliv druh alkoholu s mírou – ať už jde o víno, pivo či lihoviny – mají nižší výskyt srdečních chorob než lidé, kteří zcela abstinují, nebo naopak pijí alkohol hodně. Důkazy však zůstávají tvrdohlavě dvojznačné.

Jak na počátku letošního roku informoval magazín Lancet, vědci zkoumající v rámci studie téměř 600 000 pijáků v 19 zemích zjistili, že velmi střídmé pití alkoholu – asi jeden alkoholický nápoj denně – snižuje výskyt určitých druhů infarktu, ale zvyšuje rizika jiných kardiovaskulárních problémů. Výsledky výzkumu také ukázaly, že střídmé pití alkoholu nepřináší ani žádné výhody v oblasti délky života.

Výzkum pití alkoholu notoricky narušují také takzvané falešné účinky. Nejzřetelnější je ten, že nepijící populace zahrnuje i lidi, kteří nemohou alkohol požívat kvůli zdravotním problémům. Zároveň však zdraví lidé mají pocit, že klidně pít mohou. Toto může vytvořit zavádějící dojem příčiny a následku. „Lidé, kteří pijí střídmě, jsou zdravější než lidé, kteří nepijí vůbec. To ale neznamená, že jsou zdravější právě díky pití alkoholu,“ objasňuje Toben Nelson, sociální epidemiolog z University of Minnesota.

Pod drobnohledem vědců

Tento problém měl objasnit desetiletý výzkum střídmého pití alkoholu a kardiovaskulárního zdraví (Moderate Alcohol and Cardiovascular Health, MACH) v ceně sta milionů dolarů, do nějž začali výzkumníci registrovat účastníky začátkem letošního roku. Výzkum sponzoroval Národní institut pro zneužívání alkoholu a alkoholismus (NIAAA), součást Národního institutu zdraví (NIH).

Výzkum měl za cíl sledovat 7 800 lidí starších 50 let s rizikem srdeční choroby na několika kontinentech. Abstinenti a těžcí pijáci pro výzkum nebyli vhodní. Dobrovolníci měli být náhodně rozřazeni do dvou skupin, z nichž jedna by měla konzumovat jeden alkoholický nápoj denně po dobu šesti let, a druhá by se naopak alkoholu denně po šest let zcela vyhýbala. Cílem bylo zjistit, zda střídmé pití sníží výskyt srdečních chorob.

NIH však 15. června celý projekt ukončila s tím, že výsledky takového výzkumu by nebylo možné považovat za věrohodné. Většina prostředků k financování této studie měla přitéci z alkoholového průmyslu prostřednictvím neziskové organizace. Tato skupina, Nadace pro národní instituce zdraví, měla představovat bariéru mezi průmyslem a výzkumníky, ale březnový článek publikovaný v New York Times a následné interní vyšetřování NIH odhalily, že předtím, než vláda výzkum schválila, vědci intenzivně komunikovali se zástupci průmyslu.

Otazníky nad výzkumem

Vyšetřování NIH také odhalilo chyby v zadání studie. Studie neměla dostatek účastníků ani dostatečnou délku trvání, uvedl Michael Lauer, kardiolog a zástupce ředitele pro extramurální výzkum na NIH. Například u rakoviny může trvat mnoho let, než dospěje do detekovatelného stádia.

Studie také nezahrnovala ženy se zvýšeným rizikem rakoviny prsu, a to proto, že jakákoliv konzumace alkoholu, i jeden alkoholický nápoj denně, riziko rakoviny prsu zvyšuje. Rozhodnutí takové ženy do výzkumu nezahrnout je sice eticky v pořádku, mohlo by však konečné výsledky studie pokřivit. Zpráva NIH uvedla, že výzkum by podle současného zadání mohl „ukázat výhody, ale vynechat nebezpečí“.

Podle zadání

E-maily publikované jako součást zprávy NIH také naznačují, že podporovatelé výzkumu očekávali, že studie poukáže na přínos střídmého pití na zdraví člověka. „Výzkumníci by při zahájení výzkumu měli mít vědeckou rovnováhu a měli by přistupovat k otázce naprosto neutrálně,“ říká Lauer. „Události kolem výzkumu MACH jsou velkým zklamáním – není tu ta vysoká úroveň profesionality, na kterou jsme v NIH velmi hrdí,“ dodává kardiolog.

Marion Nestlová, emeritní profesorka potravinářských věd na New York University, tvrdí: „Toto není výzkum s otevřeným koncem. Tohle je marketingový výzkum.“ Hlavní vyšetřovatel studie, Kenneth Mukamal, epidemiolog z Beth Israel Deaconess Medical Center při Harvardu, na žádost o rozhovor neodpověděl. Po rozhodnutí NIH ale Mukamal vydal prohlášení, v němž uvádí, že on i jeho tým „stojí pevně a neochvějně za vědeckou integritou své studie“.

Proměnná v organismu

Alkohol je chemická sloučenina, která složitě účinkuje různými způsoby v mnoha částech těla, a tudíž jeho účinky nelze zredukovat do jednoduché metriky, ať už jsou pozitivní či negativní. Nepopiratelné však je, že alkohol na centrální nervovou soustavu působí jako sedativum, oslabuje vnímání a zpomaluje reakční dobu. Tyto účinky mohou zvýšit riziko nehod nebo způsobit, že opilá osoba bude zranitelnější vůči násilí a zneužití.

„Při extrémní konzumaci dokáže alkohol dokonce zastavit i nejzákladnější tělesné funkce, jako například dýchání,“ tvrdí Nelson, výzkumník z University of Minnesota. Tělo alkohol metabolizuje na chemickou látku, acetaldehyd, který může narušit DNA buněk a potenciálně způsobit rakovinu. Podle organizace CDC alkohol souvisí s rakovinami dutiny ústní a hrdla, s rakovinou hrtanu, jícnu, tlustého střeva a konečníku, jater a rakovinou prsu.

Dvojí metr

Americké stravovací pokyny tvrdí, že pokud zatím nepijete, neměli byste začínat. Také ale uvádí, že alkohol lze konzumovat bezpečně v umírněném množství. Tato míra má přesnou definici – ne více než dva alkoholické nápoje za den pro muže, a ne více než jeden denně pro ženy (u těhotných žen se nedoporučuje pít alkohol vůbec, protože látka narušuje vývoj plodu).

„Potíž tkví v tom, že dvě třetiny pijáků nezvládají pít střídmě,“ upozorňuje Robert Brewer, ředitel oddělení alkoholu CDC. „Stravovací pokyny vnímáme jako něco, čeho bychom chtěli dosáhnout,“ uvedl Brewer. „V současné době je však lidé spíše nedodržují.“ Meze střídmého pití se liší i podle zemí, a to v některých případech velmi markantně.

Příkladem odlišnosti je Británie, která nevydává oddělené normy pro muže a ženy. Studie publikovaná v žurnálu Lancet tento unisex přístup podpořila: vědci v ní prokázali, že délka života klesá bez ohledu na pohlaví, pokud člověk vypije více než 100 gramů alkoholu za týden. To se rovná přibližně sedmi 350 ml lahvím piva nebo sedmi 150 ml sklenkám vína.

Jsou muži odolnější?

Americké stravovací pokyny zohledňují skutečnost, že muži jsou v průměru tělesně mohutnější než ženy a mají v tělesné hmotnosti větší podíl vody. Průměrná hmotnost dospělého Američana je 88,9 kg, průměrná hmotnost dospělé Američanky potom 76,6 kg. Aaron White, vedoucí výzkumu v NIAAA, uvádí, že muži mají v tělesné hmotnosti průměrně 60 % vody, zatímco ženy 50 % vody.

„Muži lijí alkoholický nápoj do většího množství vody,“ objasňuje White. „Mají tedy více tekutin, kterými alkohol zředí.“ Podle Whiteových výpočtů by měli muži k dosažení stejného obsahu alkoholu v krvi jako ženy být schopní průměrně vypít přibližně 1,5krát tolik co ženy. Ale ne dvakrát tolik. „Tvůrci těchto stravovacích pokynů ohledně pití alkoholu k těmto číslům zjevně nedošli pomocí matematiky,“ uzavírá White.

Nesmiřitelní

Mezi vědce, kteří tvrdí, že střídmé pití alkoholu přináší i výhody pro zdraví, patří i epidemiolog R. Curtis Ellison z fakulty medicíny Bostonské univerzity. Tvrdí, že lidé, kteří alkohol konzumují, by si měli dávat trošku každý den, bez vynechávání, protože alkohol snižuje lepivost krevních destiček a udržuje i ostatní rizika krevních sraženin na nízké úrovni.

V opačném táboře je Michael Holmes, epidemiolog z Oxfordské univerzity, který v roce 2014 vedl studii, která žádné výhody pro zdraví neobjevila. Holmes vysvětluje, že alkohol může způsobit zvýšení krevního tlaku, kalcifikaci věnčitých tepen a vyšší podíl tělesného tuku, což jsou všechno faktory související se srdečními chorobami. „Důkazní břemeno se kloní k tomu, že alkohol působí škodlivě v souvislosti se srdečními chorobami, a to i v malých dávkách,“ uvedl.

Ztroskotání testování MACH tedy zanechalo vědce tam, kde jsou zaseknutí už roky, jak Holmes uzavírá: „Jsme na mrtvém bodě.“ Kam se tedy obor ubírá? Lauer uvedl, že když se ho pacienti ptají, jestli jim umírněné pití alkoholu může prospět, jediná odpověď, kterou jim může dát, je: „Nevím.“

Rozpad těla i rodin

Dokonalé klinické testování by podle Lauera bylo jen obtížné sestavit, protože alkohol má obrovské množství různých účinků. Potvrdil však, že je jasné, že extrémně vysoká konzumace alkoholu vede ke všem možným negativním důsledkům, včetně alkoholismu, žaludečních vředů, krvácení ve střevním traktu a chorob jater. „Hrozí i různé druhy rakoviny, včetně například rakoviny ústní části hltanu a jater, dále autonehody, případy špatného úsudku, rozpady manželství a podobně,“ tvrdí kardiolog.

Brewer z CDC tvrdí, že je načase vymyslet nové přístupy, které by nadměrné pití alkoholu pomohly snížit. Možnosti jsou následující: zvýšit daně z výroby a prodeje alkoholu, omezit hustotu míst prodeje alkoholických nápojů, omezit prodejní hodiny a vytvořit kampaň k pozvednutí veřejného povědomí o rizicích nárazové nadměrné konzumace alkoholu.

Pít střídmě, nebo vůbec?

Vzhledem ke známým nebezpečím a katastrofickým důsledkům nárazového pití jsou okolnosti týkající se střídmosti v požívání alkoholu spíše na druhé koleji a nejsou vnímány jako naléhavý problém týkající se veřejného zdraví. Toben Nelson, vědec z University of Minnesota, zase nepovažuje možný přínos jednoho alkoholického nápoje denně za „užitečnou vědeckou otázku, která by stála za vyřešení“.

Koncový bod takového výzkumu by mohl podle něj ukázat na výhody, ale společnost nemá přesvědčivou potřebu dělat z abstinentů konzumenty alkoholu. Nelson považuje na důležitější naopak zmírnit konzumaci alkoholu u těžkých pijáků. „Lidi rádi pijí, rádi se dostávají do nálady a rádi se i opíjejí. Vysoká konzumace alkoholu s sebou ale nese obrovská rizika,“ objasňuje. Jeho informovaný vzkaz veřejnosti, vyslovený beze stínu moralizace, je velmi prostý: „Alkohol vám škodí.“