Boje na Krymu probíhaly již několik měsíců se střídavými úspěchy. V květnu 1942 se Osa začala připravovat na závěrečnou ofenzivu, která by ji konečně zbavila této hrozby v týlu a uvolnila 11. armádu generálplukovníka Ericha von Mansteina k dalším akcím. Přístav Sevastopol, hlavní kotviště sovětské Černomořské flotily, představoval jeden z nejvýznamnějších cílů Osy. Město a přístavní zařízení chránily necelé dvě desítky větších pevností s těžkými děly a podle některých zdrojů více než 3 000 menších postavení zpevněných betonem či dřevem a zeminou. Každopádně šlo o tvrdý oříšek, který by útočící Němci a Rumuni bez artilerie rozlouskli jen velmi těžko. 

Metodický přístup 

Během května přisouvala 11. armáda své síly blíže k Sevastopolu a budovala chráněná palebná postavení pro své baterie, jež měly usnadnit zteč plánovanou na 6. červen. Samotná dělostřelecká příprava začala 2. června 1942 v 5.40, kdy několik praporů vybavených zbraněmi s delším dostřelem spustilo rušivou palbu do sovětského týlu.

O dvacet minut později se připojily divizní houfnice ráže 105 a 150 mm, jež zaútočily na známé nepřátelské pozice v hlavním obranném pásmu. Jednotlivé prapory dostaly přidělené cíle, na které vystřelily vždy tři salvy. Minomety a děla menších ráží přidělená jednotlivým pěším plukům a praporům zaútočila na sovětská přední postavení. Němci sice shromáždili velké zásoby munice, ale stejně jí nemohli plýtvat, protože přísun z Říše na vzdálený Krym vyžadoval mnoho času i úsilí. Proto se neuchýlili k masivní přípravě pokrývající velké oblasti, ale postupovali metodicky.

Stále více olova

Pravidelné přestávky umožňovaly pozemním i leteckým pozorovatelům vyhodnocovat účinky dosavadního snažení a určovat bateriím nové cíle, případně navrhovat opakování úderu na nezasaženou pozici. Armádní dělostřelecké velitelství 306 podléhající 11. armádě rozdělilo nepřátelské území pro lepší orientaci na čtverce a v jejich rámci dostal každý sovětský bunkr či zákop své číslo. Tento systém umožnil rychle přenášet palbu na jednotlivé cíle.

Asi hodinu před polednem se zapojily do akce sborové jednotky vyzbrojené těžkými kanony. Prozatím se však tito mohutní pomocníci boha války drželi zpátky – během prvního dne vypálili pouze 22 granátů ráže 420 mm a 62 projektilů ráže 305 mm. Mezitím Němci lehce pozměnili taktiku a začali pálit na nejtěžší sovětské pevnosti. Většinou na ně směřovaly dvě praporní salvy. Celkově se však Wehrmacht držel první den zpátky, když podstatná část kanonů vystřelila jen 6–12 granátů a šetřila munici na další dny a poté na samotnou zteč Sevastopolu. První den Němci vypálili 362 t munice. S rudoarmějci dosavadní palba příliš neotřásla a jen malá část jejich baterií útočníkům odpovídala. Obě strany věděly, že to hlavní teprve přijde.

Palba se stupňuje

V následujících čtyřech dnech (3.–6. června) německé bombardování pokračovalo, přičemž obvykle startovalo před půl čtvrtou ráno, kdy se začínalo rozednívat a pozorovatelé měli nejlepší podmínky ke své práci. Intenzita dělostřelby se zvyšovala, jak se blížilo datum zahájení ofenzivy. Němci také nebývale agresivně využívali protitankové a protiletadlové kanony. Zatímco slabší 37mm zbraně s pomocí nové munice Stielgranate 41 ničily kulometná hnízda, slavné „osmaosmdesátky“ likvidovaly z první linie bunkry.

Také těžší zbraně měly pečlivě přidělené cíle. Divizní 105mm houfnice pálily na pozice zpevněné dřevem či hlínou, betonová opevnění si vzaly na mušku 210mm minomety. Nejtěžší boje probíhaly v severní části sevastopolského perimetru, kde se také nacházelo nejvíce sovětských těžkých pevností. Dne 4. června Němci pálili na železniční trať spojující sovětské pozice se Sevastopolem, přičemž použili i 305mm a 420mm minomety. Opakovaně se cílem stávala i Mackenzieho hora, kde útočníci předpokládali koncentraci nepřátelských záloh a dělostřelectva.

Naopak na jihu shromáždili Němci k podpoře jednoho sboru pouhých 171 hlavní, z nichž většinu tvořily lehké 105mm houfnice. Co se těžších zbraní týče, v tomto sektoru pálily pouze dva 305mm moždíře a čtyři baterie 240mm houfnic a 150mm kanonů. Vojáci Osy se tedy soustředili pouze na lehčí bombardování doprovázející pěchotní útoky menších jednotek, jež měly vyhnat rudoarmějce z předsunutých postavení a obnažit hlavní obrannou linii.

Obr na scénu!

K ostřelování Sevastopolu Němci soustředili ta nejtěžší děla, jež měli na jaře 1942 k dispozici. Právě zde mělo také dojít k nejvýznamnějšímu bojovému nasazení nového ohromného železničního kanonu ráže 800 mm Dora (původně Těžký Gustav). Protože ale část ukrajinských kolejí nevyhovovala nosností, musela být až k Sevastopolu postavena zvláštní trať. Po ní se do připravovaného palebného postavení u města Bachčisaraj přesunuly všechny vlaky se součástmi a příslušenstvím děla.

Dokončení: Krvavá bouře nad Krymem: Jak vypadalo německé obléhání Sevastopolu (2)

Ženisté prokopali zářez napříč menším vrchem, v němž postavili manévrovací kolejiště. Teprve pak mohli Němci přisunout obrovské portálové jeřáby a zahájit kompletaci, kterou se podařilo dokončit za šest týdnů. Pátého června ráno se mohl kanon vrhající sedmitunové granáty až na vzdálenost 47 km zapojit do bojů.

Ani vyznavači alternativního běhu dějin nemohou svůj světonázor zakládat na prázdných tvrzeních. Jejich víru podporují „nezvratné důkazy“, které vycházejí z reálných archeologických nálezů. Tito „vědci“ je však vykládají velmi neortodoxně.

Pokud se „alternativcům“ nedostane do rukou soška, kladivo, protáhlá lebka ani jiný artefakt, musejí důkaz pro své teorie zfalšovat. Jako příklad slouží nález záhadné stopy nedaleko jihoamerického jezera Titicaca: V roce 2008 oznámila národní tisková kancelář ABI, že tamní domorodci uctívají lidské chodidlo otisknuté do skály – prý jej vytvořila noha prastarého Inky. 

Fanny Pimentelová, která tehdy pracovala jako poradkyně, stopu vyfotografovala a předala snímky výzkumníkům. Podle jejich popisu patřil 29,5 cm dlouhý otisk zřejmě člověku vysokému 170 cm a vážícímu 70 kg. V podstatě by se tak jednalo o průměrného současníka. Problém tkví v tom, že se stopa našla ve skalní formaci, jež vznikala před 5–20 miliony lety. 

Karikatura důkazu

Samozvaní paleontologové Jorge Miranda a Freddy Arce tvrdí, že je otisk starý 5–15 milionů let, tudíž samozřejmě opět popírá evoluci i migrační teorii. Až nebezpečně totiž připomíná chodidlo moderního člověka, nikoliv našich vývojových předků. Zároveň se našel na „špatném“ kontinentu, takže se zkrátka mainstreamová věda musí mýlit. Na první pohled je však zřejmé, že se všechny podobné teorie zakládají na podvrhu: Stopa v kameni se víc než skutečnému otisku podobá karikatuře – je příliš ikonická a málo lidská. 

Minimálně Freddy Arce je navíc spojován s dalším archeologickým podvodem, jenž na základě padělaného nápisu na „starobylé“ sošce vydává za kolébku Sumerů Jižní Ameriku. Stopa u jezera Titicaca, kterou tak „vhodně“ našli nejmenovaní domorodci, tudíž velmi pravděpodobně vznikla novodobou úpravou skalního útvaru připomínajícího část chodidla, nebo ji někdo do kamene rovnou od základu vytesal.

Z historie vědy a techniky víme, že významné objevy přicházejí na svět klikatými cestičkami. Někdy je náhodou či omylem objeveno něco, s čím si momentálně nikdo neví rady, jindy jde o souhrn náhod a schopnost dát dohromady zdánlivě nesouvisející věci. Mnohdy také stačí všimnout si souvislostí a není třeba nic složitě vyvíjet. Takové prozaické souhře okolností vděčíme i za papírové ručníky a utěrky.

Nenápadní společníci

Američan Arthur Scott, tehdy ředitel papírenské společnosti ve Philadelphii (dnes mezinárodní gigant Kimberly-Clark), si jednoho dne roku 1907 lámal hlavu, jak naložit co nejhospodárněji s nepoužitelnou zásilkou papíru. Dodavatel mu totiž omylem dovezl obrovské množství papíru příliš tlustého a nevhodně rolovaného, takže nebylo možné použít jej pro původní výrobní účely - toaletní papír. Má snad celou zásilku poslat zpátky?

Zatímco nevhodný polotovar ležel zapomenut ve skladu, dozvěděl se Scott o počínání jedné učitelky na místní škole. Ta se snažila zabránit nebo omezit nákazu dětí rýmou, a tak těm, kterým kapalo z nosu, rozdávala rozřezaný průklepový papír. Tento papír pro zhotovování kopií na psacím stroji však byl přece jen pevný a tvrdý a pro děti tak nešlo o nic příjemného. Přesto však měl tento počin svůj efekt. Nachlazení žáčci nepoužívali společné ručníky na toaletách a nákaza se tolik nešířila.

TIP: Štěstí přeje připraveným: 7 užitečných vynálezů, které vznikly díky náhodě

Podnikatel si dal dvě a dvě dohromady, nechal papír perforovat, zabalit do rolí a na trh brzy uvedl pod názvem Sani-Towel (sanitární ručník) nový produkt – první papírové ručníky. Po utržení měly ručníky šířku 33 centimetrů a délku 46 centimetrů. Zájem o ně měly hotely, restaurace, nádraží, školy, úřady a další veřejné instituce. V roce 1931 rozšířil svoji nabídku o papírové ubrousky do kuchyní a vytvořil tak nový sortiment papírenských výrobků. Trvalo však ještě řadu let, než si tyto jednoduché pomůcky získaly své místo na slunci.

Medojed kapský: Malý vztekloun, který se nezalekne ani lva

Jen málokterý živočich je opředen tolika mýty a pověrami jako medojed kapský. Přitom už ověřená fakta jsou jen těžko uvěřitelná. Například jeho schopnost „vykuřovat“ včelí hnízda, odolnost proti hadímu jedu nebo odvaha postavit se mnohonásobně silnějšímu predátorovi.

Závod v zóně smrti: Žraloci a jejich kořist s šancí na únik

Žralok bílý dokáže svoji kořist přepůlit jediným kousnutím. Každý lachtan, který se pohybuje na území mořského predátora, proto musí být stále připraven na den, kdy bude muset doslova plavat o život.

Lovci a marný boj jejich kořisti o život: Tvrdá rána z milosti

Pozorovat lvy lovící kaferského buvola se člověku nepoštěstí každý den. Podívejte se na drama, které se od napadení osamělého kusu odvíjí ke snaze stáda o jeho záchranu, přes opakované návraty lví smečky až po překvapivé vyvrcholení celého dramatu.

Tišnovská hora Květnice: Vrch plný pokladů a ráj vědců

Tyčí se nad Tišnovem jako ostrovní hora a hrdě nese své poetické jméno Květnice. Přestože dosahuje výšky pouhých 469,5 metrů nad mořem, je tento izolovaný kopec nepřehlédnutelný.

Tvor (ne)dávné minulosti: Výjimečný král lev berberský

Lev berberský byl jedním z nejimpozantnějších velkých predátorů. Na území severní Afriky byl tento lví poddruh kdysi hojný, dnes jej už ve volné přírodě neuvidíte...

Manul neboli kočka stepní: Neviditelná šelma s výjimečným kožichem

Manul je jednou z nejkrásnějších malých kočkovitých šelem. Vypadá jako velký chomáč chlupů s relativně krátkýma nohama. Chlupy na břiše dosahují v porovnání s ostatní srstí dvojnásobné délky. Bez této spodní izolační vrstvy se vitální šelma neobejde...

Tvorové (ne)dávné minulosti: Podaří se nám oživit vyhubeného tygra kaspického?

Jedna z největších kočkovitých šelem minulosti - tygr kaspický, byl v průběhu 20. století zcela vyhuben. Přesto ale existuje jistá naděje, že bychom mohli tuto nádhernou šelmu znovu oživit...

Vysychající Mrtvé moře je nejhlubším na světě, není ale nejslanějším

Od roku 1960 vědci zaznamenávají výrazný ústup hladiny Mrtvého moře, jehož jediným přítokem je řeka Jordán. V roce 1970 byla hladina 395 metrů pod hladinou moře, v roce 2006 už to bylo 418 metrů. V současnosti úroveň hladiny klesá tempem 1,4 metru za rok...

Všechny barvy světa: Seznamte se s nejbarevnějšími zástupci suchozemské fauny

Podvodní zákoutí plná krásně zbarvené fauny i flóry každý dobře zná. Živočichové s úžasnou kresbou na těle však žijí i na souši – a své přednosti často brání jedem, perfektním maskováním nebo třeba zanedbatelnými rozměry...

Opeření hosté u plných krmítek: Momentky zimních návštěvníků

Intenzivní mrazy způsobují velké starosti nejen lidem, ale i zvěři nebo ptákům. Současně však jde o období, kdy lze u krmítek obdivovat nádherně vybarvené zástupce jindy neviděných ptačích druhů…

Není žádným tajemstvím, že plastová brčka představují velký problém pro životní prostředí. Vyrábějí se v ohromných množstvích, obvykle se použijí jen jednou, aby následně skončily na skládce nebo v oceánu.

Finský startup Sulapac navrhuje jako řešení používat biologicky rozložitelná brčka. Jsou vyrobená z jejich patentovaného materiálu, který je založený na odpadní dřevní štěpce.

TIP: Jak omezit elektronický odpad? Výrobou mikročipů ze dřeva

Velkou výhodou je, že tato brčka je možné vyrábět v již existujících továrnách, navíc za ceny srovnatelné s plastovými brčky. Na rozdíl od nich se ale ekobrčka rychle rozkládají - mikroorganismy je rychle rozloží a přemění na vodu, oxid uhličitý a biomasu, která podle dosavadních experimentů nijak neškodí mořskému prostředí.

Pokus jako zřejmě první svého druhu na světě experimentálně demonstroval znaky nudy u zvířat, která mají málo podnětů. Na 29 norcích chovaných v zajetí se vědci z University of Guelph v Kanadě pokusili doložit, jak na zvířecí psychiku působí prostředí. Jedna skupina norků byla umístěna do jednoduchých klecí z pletiva. Druhá žila v totožných klecích ovšem s přístupem k tunelu, kterým se mohla dostat do většího prostoru s průlezkami, vodou na brouzdání, gumovými hračkami a dalšími předměty. Navíc bylo vybavení v „herně“ každý měsíc vyměněno. Tento stav byl udržován po dobu sedmi měsíců a poté byla zvířata z obou skupin vystavena novým zážitkům v podobě závanů vzduchu, voňavých svíček a pohybujících se kartáčků na zuby.

TIP: Jsou zvířata omezená, nebo vnímavá? Řídí je city, nebo spíše pudy?

Ukázalo se, že norci z prázdných klecí sice reagovali na předměty s větším zájmem, ale častěji žrali, i když neměli hlad, a trávili více času poleháváním ve stavu bdělosti. Podle badatelů je toto chování příznakem pocitu nudy, který u norků vznikl během sedmiměsíční izolace. Přitom nehrálo roli, zda byly nové podněty nabízeny za odměnu, ve stresové situaci či s neutrálním podtextem. Nudu je těžké definovat – lidé ji označují jako pocit od apatie až po depresi. Každopádně má negativní vliv na život každého tvora a tato studie je důležitým krokem při zjišťování, co můžeme udělat, abychom život zvířat v zajetí obohatili. Zahánění nudy zvířat chovaných například v zoologických zahradách patří k prvořadým úkolům, do dnešní doby však nemáme žádný osvědčený způsob, jak měřit úspěch zařazených aktivit.

Příčiny vzniku prstenců okolo planet, zejména těch plynných, v současnosti stále ještě s určitostí neznáme: Je však téměř jisté, že přímo souvisejí s výskytem bohaté rodiny měsíců. Dále zůstává nejasné, jakou mají zmíněné útvary životnost – zda jde o jevy přetrvávající, či přechodné. 

Zformování prstence okolo hvězdy sice nelze přímo vyloučit, přesto je jeho výskyt spíš nepravděpodobný – a to vzhledem k rozměru stálic v porovnání s planetami i s ohledem na časové škály oběhu případných těles, při jejichž srážkách prstence zřejmě vznikají. Myslitelným mechanismem zrodu jakéhosi dočasného prstence by snad mohl být přechod většího objektu (nejspíš kamenné planety) přes kritický bod – tzv. Rocheovu mez – při bržděném pohybu do nitra hvězdné soustavy a jeho rozdrcení slapovými silami.

TIP: Překvapivé zjištění: Prstence jsou ve Sluneční soustavě mnohem častější

Zejména okolo mladých stálic se však často objevují útvary podobné prstencům – protoplanetární disky, v nichž se planety teprve rodí. Jde o zbytky látky po formování hvězdy, a vývojově je tedy mechanismus vzniku téměř jistě jiný než u prstenců. Naproti tomu u starých stálic, například bílých trpaslíků, se vyskytují disky trosek po planetárním systému, jenž okolo hvězdy obíhal před její expanzí do fáze rudého obra.

Překvapivou hypotézu, že na sýru skutečně může vznikat závislost, potvrdili badatelé Michiganské univerzity. Pochoutka ze sraženého mléka totiž vyniká vysokou koncentrací kaseinu – hlavního proteinu mléčných výrobků, který se během trávení štěpí na opiátové sloučeniny zvané kasomorfiny.

„Tyto sýrové opiáty se připojují ke stejným mozkovým receptorům jako heroin či morfin. Nejsou sice dost silné na to, aby vás omámily, ale budou vás nutit vracet se znova a pro víc,“ vysvětluje Neal Barnard, vedoucí amerického týmu, zkoumajícího závislost na sýru. Právě kasomorfiny zodpovídají během kojení za vytváření pouta mezi matkou a dítětem a později také mezi dospělým a ledničkou. 

Šálek mléka obsahuje 7,7 gramu bílkoviny, z níž 80 % tvoří kasein. Srovnatelné množství sýru čedar ovšem obsahuje sedmkrát více proteinu – až 56 gramů. Sýr je nejkoncentrovanější formou kaseinu dostupnou v jakémkoli obchodě. Pokud jíme slané potraviny, uvolňuje navíc náš mozek hormon dopamin, který člověka nabádá, aby konzumoval ještě více. K sýru se tak vracíme znova a znova.

Mimochodem – podle Barnarda je právě konzumace pochoutek ze sraženého mléka hlavní příčinou toho, proč většina vegetariánů nepřejde k veganství, které z jídelníčku vylučuje veškeré živočišné tuky.

Je sýr skutečně jako heroin?

Studie a její závěry pochopitelně vzbudily značné emoce. Podrobnější pohled ale odhalil hned několik nesrovnalostí. Součástí výzkumu byly i odpovědi dobrovolníků, jakého druhu jídla je pro ně nejtěžší se vzdát. Sýr se v tomto „žebříčku hanby“ umístil na 16. místě (za problematický jej označilo 19 % dotazovaných), daleko za čokoládou (27,6 %), zmrzlinou (27 %), hranolkami (27 %) nebo gumovými medvídky (20,5 %). Hůře na tom jsou i smažená kuřecí křídla (20 %), chipsy (25%) ale i třeba snídaňové cereálie (20,6 %).

TIP: Kuřáci vitamínů: Kouření, které prospívá zdraví, nebo jen marketingový tah?

V druhé části výzkumu pak dobrovolníci na stupnici hodnotili, jak těžké pro ně je vzdát se konkrétního jídla (1 vůbec, 7 extrémně). Ani v tomto žebříčku nedopadl sýr nejhůř. Za „nejnávykovější“ dobrovolníci označili pizzu (4,01), čokoládu a chipsy (3,73), sušenky (3,71) a zmrzlinu (3,68). Sýr obsadil 10. místo s průměrným skóre 3,22. Pokud bychom tedy chtěli některou z potravin označit za „potravinářský heroin“ byla by to zmrzlina, čokoláda a pizza.

Rozporuplné pocity také budí sama osoba vedoucího amerického vědeckého týmu, který studii zpracoval. Neal Barnard je totiž známým propagátorem veganské stravy a závěry jeho práce je tak třeba brát s rozumnou rezervou. 

Když před téměř 2 tisíci let došlo k devastující sopečné erupci Vesuvu, která pohřbila Pompeje a další blízká města, neumírali jen lidé. Vedle asi 10 tisíc lidských obětí zemřela i řada různých zvířat, která tvořila nedílnou součást tehdejší společnosti.

Dokládá to i nedávný objev archeologů, kteří v Pompejích postupně odkryli pozůstatky několika ušlechtilých koní, a také jejich sedel a postrojů. Jde o unikátní nález, který potvrzuje, že v Pompejích v době katastrofy žila v luxusu římská smetánka. K objevu došlo v takzvané Vile Mystérií, což je dobře zachovalá římská vila na okraji Pompejí.

TIP: Nešťastníkovi z Pompejí při útěku rozmáčkl hlavu velký kus budovy

Objevení koně podle odborníků museli náležet k těm nejušlechtilejším, které tehdy měli Římané k dispozici. Byli velcí, urostlí a jejich sedla i postroje byly velmi kvalitní. Koně nejspíš patřili vysoce postavenému důstojníkovi, zřejmě nějakému římskému generálovi. Minimálně jeden z koní byl v postroji a připravený vyrazit pryč, záhuba Pompejí ale byla příliš rychlá.

Boj za lásku: Jak to bylo se vztahem Marie Terezie a Františka Štěpána?

Televizní obrazovky rozzářil dvoudílný snímek o začátcích vztahu mezi mladou arcivévodkyní Marií Terezií a Františkem Štěpánem Lotrinským. Skutečně se jednalo o vášnivou lásku, které musely ustoupit státní zájmy?

Lesk a bída Československa: Jak vypadal život nižších vrstev za První republiky?

Ne každý byl Baťa, ne každý byl filmová hvězda. Pod pozlátkem horních vrstev vyvstává otázka: jak si žili obyčejní lidé v Československu? Kolik si vydělávali zaměstnanci v běžných profesích?

Mýty o husitech: Jaká pověst provázela „boží bojovníky“?

Husité mají v českých dějinách značně kontroverzní pověst. Šlo o kruté bezohledné fanatiky, nebo hrdinské obránce morálních hodnot?

Trest i výstraha zločincům: Jak probíhala novověká poprava?

Na hrubý pytel hrubá záplata. Čím dále do minulosti se ohlédneme, tím více toto úsloví platí. Zločinci byli stínáni, věšeni, čtvrceni a jejich ostatky vystavovány na odiv a k odrazení ostatního lidu.

Přiznání na smrt odsouzených: O čem vypráví smolné knihy a jaké tresty hrozily?

Koncem středověku vzrostla zločinnost uvnitř měst a venku na cestách řádilo čím dál více lapkovských družin. A tak města potřebovala svůj soud a právo odsuzovat zločince k smrti. Zápisy o tom vedla v takzvaných smolných knihách...

Nejzoufalejší manželky historie: Výjimečná krása předznamenala jejich pád

Zatímco Marii Stuartovně nevyšlo ani třetí manželství, rakouská císařovna Alžběta před jediným manželem raději sama utíkala. To vévodkyně Georgiana se navíc musela své sokyni v lásce dívat každý den do očí. Tři ženy, tři pohnuté osudy...

Konec továrny na smrt: Jaký pohled se naskytl vojákům při osvobození Osvětimi?

Když 27. ledna 1945 vstoupili vojáci Rudé armády do areálu vyhlazovacího tábora v Osvětimi, naskytl se jim děsivý pohled. Pro zbývající vězně to však byl zázrak, protože jejich utrpení právě skončilo...

Bití, týrání hladem a ponižování: Tak vypadala výchova princů a princezen

Bití, týrání hladem a ponižování – to jsou jen některé výchovné metody, kterým čelily děti královských rodičů. Nelze se divit, že většina z nich si z toho odnesla celoživotní trauma...

Peníze pro zrádce: Štědrou odměnu proměnil Karel Čurda v alkohol a smrt

Po „likvidaci“ strůjců atentátu na zastupujícího říšského protektora Heydricha vyplatili nacisté několika Čechům finanční odměnu. Pro Karla Čurdu to byl spíše danajský dar...

Rány z bojů i popravišť: Jakými zraněními nejčastěji trpěli lidé ve středověku?

Prozkoumejte s námi některé příklady zranění čili traumat dochovaných na kosterních ostatcích nebožtíků ze starověku a středověku – ať už jde o následky nehod, zranění z boje i smrtelných poranění při výkonu práva…