Na unikátní funkce, jakými disponuje Lepší.TV, můžete u klasického lineárního vysílání zapomenout. Možnost pustit si právě vysílaný film od úplného začátku, aniž byste litovali toho, že Vám z něj uteklo již 20 minut, přetáčení pořadů, když Vás nebaví nudné pasáže, pauza ve chvílích, kdy si chcete odskočit do ledničky pro něco dobrého k přikusování nebo zpětné sledování pro ty, co nestíhají, je u Lepší.TV standardem a umí toho mnohem více.

Za příjemnou cenu získáte nejen stovku TV stanic, ale k dispozici budete mít i sekci „To nejlepší z TV“, kterou si zaručeně oblíbíte. Ušetří Vám totiž spoustu času, protože v přehledné nabídce zde najdete to nejlepší, co se v televizi odvysílalo. Takže už žádné starosti se stahováním nebo půjčováním filmů. Stačí si vybrat z pohodlí domova a nabídky více než 650 filmových titulů, sportovního adrenalinu nebo třeba všech dílů oblíbených seriálů. A Lepší.TV Vám na to přispěje celými 30 dny času, což je opravdu bezkonkurenční doba na trhu. 

Nespornou výhodou také je, že Lepší.TV můžete sledovat kdekoliv, kde máte k dispozici internetové připojení. Ať už v notebooku ve vlaku, tabletu v posteli nebo klidně mobilu cestou do práce. Pokud nevlastníte chytrou televizi (tzv. Smart TV), je zde Lepší.TV Box, který z té klasické dokáže vytvořit hotové multimediální centrum. Nejenže Vám „přivede“ do televize internet, ale díky němu budete mít možnost přímo v televizi brouzdat na webových stránkách, číst a posílat e-maily, nebo být ve spojení s přáteli na Facebooku.

Pro chytré televize je zde naopak uživatelsky příjemná aplikace Lepší.TV, kterou podporují téměř všichni výrobci televizí na našem trhu.

Nyní Lepší.TV přichází se skvělou možností, jak zažít všechny výhody sledování televize přes internet. Vánoční nadílku v podobě služby Lepší.TV společně se stanicemi HBO, HBO2 a HBO3 (+ videotékou HBO GO) si můžete vyzkoušet na jeden měsíc jen za 1 Kč, a to bez jakýchkoliv podpisů a smluv. Po vypršení tohoto období, bude pak jen na Vás, zda budete chtít ve sledování Lepší.TV, popřípadě stanic HBO, pokračovat či nikoliv.

Určitě byste nechtěli prošvihnout své oblíbené pohádky nebo pořady, které nám vánoční svátky přichystaly. A že jich je opravdu spoustu! Letos ale můžete stihnout všechny beze spěchu a pustit si je, až na ně budete mít chuť a náladu. S Lepší.TV je to opravdu hračka.

Hned na úvod poznamenejme, že rozměrově největší hvězda nemusí být současně nejhmotnější, tedy „nejtěžší“ – zmíněné veličiny spolu souvisejí jen velmi volně. Zatímco hmotnost stálice se během jejího života mění pouze pomalu a v drtivé většině případů v důsledku tzv. ztráty hmoty klesá, její rozměr se naopak mění značně a úzce se pojí s vývojovým stadiem: Obecně vzato je hvězda největší v „předdůchodové“ fázi tzv. červeného obra. Navíc je určení rozměru objektu obvykle zatíženo významnou chybou v důsledku studia „na dálku“, kdy mnohdy zůstává značně nejistá i jeho samotná vzdálenost. 

TIP: Hladová galaktická monstra: Poznejte svět největších galaxií ve vesmíru

Za největší známou hvězdu se tak považuje rudý nadobr UY Scuti ze souhvězdí Štítu, s odhadovaným poloměrem 1 708 ± 192 poloměrů Slunce. (Pro srovnání: Saturn obíhá ve vzdálenosti 1 940–2 169 slunečních poloměrů od centra naší soustavy.) Proměnnou hvězdu UY Scuti lze pozorovat v malých astronomických dalekohledech, přičemž se její jasnost mění v důsledku pulzací s periodou kolem 740 dnů a její svítivost 340 000× přesahuje Slunce. Nejlepší modely ji popisují jako objekt s hmotností 25 sluncí, v jehož jádře se spaluje helium, zatímco vodík hoří v okolní slupce. Život UY Scuti se téměř jistě završí ve výbuchu supernovy, zřejmě typu II.

Před více než 80 miliony lety, tedy v období křídy, závěrečné éře druhohor, rozdělovalo severní Ameriku vnitrozemské moře na západní Laramidii a východní Appalachii. Těsně nad jeho vlnami plachtil populární ptakoještěr pteranodon, který se mohl pochlubit úctyhodným rozpětím křídel okolo pěti metrů. Najednou pod pteranodonem vybuchla vodní hladina a z moře zaútočil asi dvouapůlmetrový druhohorní žralok druhu Cretoxyrhina mantelli.

Po krátkém a nepochybně divokém boji byl velký pteranodon mrtvý a žralok bez jednoho zubu. Anebo, jak přiznávají paleontologové, možná jenom žralok v moři ohlodával mrtvolu pteranodona.

Popsaný scénář naznačruje objev z roku 1965. Paleontologové tehdy v Kansasu objevili částečnou fosilii dotyčného pteranodona, z jehož krku dodnes trčí asi palcový, tj. 2,4 cm dlouhý žraločí zub. Detaily dávného dramatu ale vyšly najevo až nedávno.

TIP: Opeření dinosauři druhohor byli nelítostní, hladoví a plyšoví

Vědci jsou přesvědčeni, že se žraločí zub do krku pteranodona nemohl dostat náhodou, například působením pohybů mořské vody. Vězí tam dost pevně. Dramatickému souboji mezi pteranodonem a žralokem také nasvědčuje stavba těla žraloka. Podle odborníků je velmi pravděpodobné, že dávní žraloci skutečně mohli lovit rybařící ptakoještěry.

Stejný příběh rádi posloucháme každé Vánoce. Když se Ježíš neboli Ješua narodil ve městě Betlémě v provincii Judea, přišli se mu poklonit tři mudrci z východu – i když to nebyli králové, jak se často tvrdí. K dítěti, které považovali za „krále Židů“, je prý přivedla jasná hvězda na obloze. Jenže zprávy o novorozenci se donesly i Herodovi, skutečnému vládci Judeje – a aby se panovník svého potenciálního soka s jistotou zbavil, nechal údajně v Betlémě povraždit všechny děti do dvou let věku. Ježíšova otce Josefa však ve snu varoval anděl, a celá rodina stihla utéct do Egypta.

Nad příběhem z Matoušova evangelia se už zamýšlela řada astronomů. Zajímalo je totiž, o jakém úkazu na obloze se v něm mluví. Problém tkví v tom, že k identifikaci zmíněného nebeského jevu bychom potřebovali znát přesné časové určení, kdy k němu došlo – a to je vzhledem k nejasné dataci Ježíšova narození problém.

Protichůdné prameny

Veškeré detaily, které máme v tomto ohledu k dispozici, vycházejí ze dvou evangelií. Kromě již zmíněného Matouše nám jisté vodítko poskytuje také evangelium Lukášovo. Jenže tyto dva texty si protiřečí: Podle Lukáše se Ježíš narodil v době, kdy císař Augustus nařídil sčítání lidu po celé říši a „kdy Sýrii spravoval Quirinius“. Kvůli tomuto sčítání se Josef s Marií vydali do Betléma, přičemž víme, že se konalo v roce 6 n. l. Matouš naopak uvádí, že se Ježíš narodil za krále Heroda, který však zemřel v roce 4 př. n. l. V době zmíněného sčítání lidu už byl tudíž deset let po smrti.

Podle amerického historika Richarda Carriera jde o neřešitelný rozpor, přesto se řada dalších odborníků domnívá, že nejlepší odhad data Ježíšova narození spadá mezi roky 6 a 4 př. n. l. Objevil se tedy v té době na nebi úkaz, který bychom mohli považovat za betlémskou hvězdu? Jednou z možností je, že se jednalo o meteor. Jenže, jak známo, padající meteority na obloze velmi jasně zazáří, načež během několika sekund opět zhasnou, což biblickému popisu příliš neodpovídá.

Byla to kometa?

O kometě se v této souvislosti zmiňoval už ve 2. století jeden z církevních otců Órigenés. Podle záznamů čínských astronomů se v inkriminované době ukázaly hned dvě vlasatice: První prozářila oblohu v roce 5 př. n. l. a byla viditelná více než sedmdesát dní. Druhá se objevila 24. dubna následujícího roku, tou dobou byl však už Herodes mrtev, a o betlémskou hvězdu se tedy jednat nemohlo. Při troše fantazie si lze představit, že kometární ohon ukazoval určitým směrem, jak se píše v Bibli. Jenže naši předkové vnímali vlasatice jako předzvěst katastrofy, a mudrci by tudíž podobný jev těžko považovali za dobré znamení.

Podle jiné hypotézy šlo o výbuch supernovy, tedy jeden z nejvýraznějších úkazů, jaké lze na obloze spatřit. Neexistuje však žádný odpovídající historický záznam a navíc se současným astronomům nepodařilo identifikovat nic, co bychom mohli označit za pozůstatek takové exploze.

Hvězda podle Kidgera

Nicméně na seznamu figurují i další kandidáti na betlémskou hvězdu. Víme, že v roce 6 př. n. l. nastalo vzájemné přiblížení Jupitera, Saturnu a Marsu. Mohli tedy mudrcové považovat tento planetární „shluk“ za hvězdu? Z vědeckého hlediska se to nezdá pravděpodobné, neboť zmíněná tři tělesa od sebe dělila úhlová vzdálenost osmi stupňů. Podobně nevěrohodně zní verze, že šlo o samotný Jupiter: tento plynný obr se totiž na obloze objevuje pravidelně a pozorovali jej už babylonští hvězdáři v 8. století př. n. l. – takže ani zde zřejmě nemohlo dojít k mýlce.

Podle britského astronoma Marka Kidgera se možná jednalo o tzv. proměnnou hvězdu, u níž nastávají pravidelné změny jasnosti. Konkrétně měl na mysli objekt DO Aquilae, který lze pomocí teleskopů pozorovat i dnes, přičemž v době Ježíšova narození mohl zazářit jako tzv. rekurentní nova. Uvedenou teorii však v roce 2013 přesvědčivě vyvrátil Bradley E. Schaefer z Louisiana State University: argumentoval tím, že jde o běžnou novu, která zazářila v roce 1925, a není důvod se domnívat, že se podobný úkaz odehrál už v době Ježíšova příchodu na svět. Podle Schaefera navíc nebyla zmíněná nova nikdy tak jasná, aby ji bylo možné pozorovat pouhým okem.

Smyšlený příběh?

Jak tedy zní nejpravděpodobnější vysvětlení fenoménu „betlémská hvězda“? Podle řady současných religionistů a znalců Bible je celý příběh smyšlený. Ve Starém zákoně totiž najdeme proroctví, podle nějž vzejde Spasitel z Betléma. Autoři Lukášova a Matoušova evangelia si proto nejspíš vymysleli příběh, který by naplnění zmíněné předpovědi potvrdil – jejich vyprávění se však navzájem liší. Ježíš se ve skutečnosti zřejmě narodil v Nazaretu a na obloze se při tom žádné podivné úkazy nekonaly.

Každá křesťanská země má své tradiční patrony. Čechy, Morava a Slezsko nejsou žádnou výjimkou. Obvykle to bývají osobnosti, které jsou s těmito zeměmi úzce spjaté jak z hlediska svého původu, tak i působení či smrti. Jako svatá Ludmila.

Když rostla víra křesťanská

Svatá Ludmila, česká kněžna a babička knížete svatého Václava (narozena kolem roku 860), je nejstarší českou světicí. Pochází z knížecího rodu a kmene Pšovanů. Stala se manželkou prvního českého doloženého přemyslovského knížete Bořivoje I. Spolu s ním také přijala v roce 874 křest od svatého Metoděje. Je známá jako horlivá šiřitelka křesťanství a proslula svou dobročinností, proto bývá také označována jako „matka chudých“. 

Po smrti svého syna knížete Vratislava I. v roce 921 vedla svého nejstaršího vnuka Václava ke křesťanské zbožnosti a výchově. Zajímavě ji popisuje Kristiánova legenda o svatém Václavu: „…poněvadž ještě nedorostl k tomu, aby mohl sám vládnout, svěřili malého vévodu i s jeho bratrem Boleslavem Ludmile blahoslavené paměti, služebnici Kristově na vychování, dokud by s pomocí boží nedosáhl dospělého věku“.

Toto nařízení rady starších se však rozhodla nerespektovat její snacha a matka obou chlapců, kněžna Drahomíra. Rozhodla se proto Ludmilu zabít, snad proto, aby zdědila všechno, co Ludmila má a snad i proto, aby ona sama mohla vládnout podle svých představ. 

Měla obavu z velkého vlivu, který měla její tchýně zejména na staršího Václava, předurčeného ke knížecí vládě. Rozpory mezi oběma ženami se stupňovaly. Obě byly zcela odlišného charakteru a morálních zásad. Ludmila vychovávala Václava v přirozené zbožnosti, v lásce ke křesťanským tradicím, k pokoře a slušnosti. Drahomíra byla podle všech dosažitelných údajů žena výrazně emancipovaná, hrdá a pánovitá, synům naopak vštěpovala zásadu tvrdosti a nesmiřitelnosti.

Snacha versus tchyně

Celý jejich vztah se zostřoval, Drahomíra hledala cestu, jak Ludmilin vliv omezit. Ludmila se posléze přestěhovala na přemyslovské hradiště Tetín, kde svůj další život chtěla využít pro tichou službu Bohu, pečovat o spásu duše své i těch ostatních a stranit se veřejného a politického života. Hádky mezi oběma ženami vyvrcholily v létě roku 921. Samozřejmě, nelze spolehlivě říci, že by se plán na fyzickou likvidaci tchýně zrodil jednoznačně v Drahomířině hlavě. Ovšem právě na její popud vnikli na Tetín dva ozbrojení muži, aby Ludmilu zavraždili. Nebohou dámu zardousili, šátkem či šálou. Celý tento morbidní příběh se odehrál patrně v noci z 15. na 16. září 921.

TIP: Raději řeholnicí, než císařovnou: Proč oblékla Anežka církevní roucho?

Ludmilu pohřbili nejprve ve spěchu na Tetíně, dokonce bez rakve. Později ji Václav nechal převézt do Prahy a řádně pohřbil v klášteře svatého Jiří. Matku Drahomíru Václav naopak nechal po svém příchodu na knížecí stolec vyhnat z Prahy. Po Václavově vraždě Drahomíra utekla ze strachu před Boleslavem ze země úplně.

Jako první česká světice bývá zpodobňována jako vdova s pokrytou hlavou, na ní mívá buď knížecí čapku, výjimečně i korunu. Kolem krku má závoj či šátek, někdy má v ruce smyčku, mísu s hrozny nebo reliéf Panny Marie. Na obrazech ji najdeme také, jak vyučuje svatého Václava, jak je křtěna svatým Metodějem nebo stojí mezi českými patrony. Kanonizována byla v roce 1144 a je to první česká a vůbec slovanská světice.

Konec snu o bájném jižním kontinentu

Důležité místo v historii objevování zemí a světadílů má ostrov Arapaoa. Roku 1770 kapitán Cook poprvé přistál v zálivu a vyšplhal na vrchol ostrova Arapaoa. Zde spatřil průliv spojující Tichý oceán a Tasmanovo moře. Tím se Cook ujistil, že nenašel ztracený kontinent “Terra Australis Incognita”. (Učenci totiž věřili, že na jižní polokouli musí být nějaký kontinent vyvažující kontinenty na severní polokouli) a také se rozplynula naděje, že bude kdy objeven. Kapitán Cook záliv pojmenoval po královně Šarlotě Meklenbursko-Střelické, manželce krále Jiřího III. 

Pro vážné zájemce je Cookova vyhlídka (Cook's Lookout) přístupná, pro tento celodenní výlet musíte využít vodní taxi nebo některého z místních průvodců. 

Tradiční maorské jméno zálivu Tōtaranui bylo uznáno až v roce 2014 a od té doby nese oba názvy. Před příchodem Evropanů v oblasti žili stovky let příslušníci kmenů  Ngāti Kuia and Rangitāne. Ti byli také prvními Maory, kteří se setkali s kapitánem Cookem. Ten si oblast velice oblíbil a během jeho tří plaveb v sedmdesátých letech 18. století v zálivu kotvil déle než 200 dní. Až na výjimky byla setkání Cooka s Maory přátelská.

Od padesátých let 19. století se v oblasti usídlovali zejména britští přistěhovalci. Prvně se vykácely původní lesy. Těžbu dřeva následně vystřídaly pastviny - pařezy se vyklučily, zasela se naše evropská tráva a poloostrovy a ostrovy obsadila stáda ovcí. Tehdy ale farmářům nedošlo, že jílovitá a silně erodující půda se pro růst trávy nehodí. Mnozí skončili s chovem nejpozději s příchodem hospodářské krize třicátých let 20. století. Na mnohých místech znovu volně vyrostl druhotný původní les, místy se pro průmyslovou produkci vysázely exotické borovice.

TIP: Zkombinujte přírodu a krásy Nového Zélandu s návštěvou toho nejlepšího v Austrálii na zájezdu To Nej z Austrálie a Nového Zélandu od 129 990 Kč.

Daleko do civilizace, zato klídek

Přes tyto překotné změny si oblast zachovala své kouzlo. V dnešní době je populární prázdninovou destinací. Jsou tu krásné pláže, ubytování v privátu a resorty jsou často dostupné pouze z vody. V zálivech žije komunita lidí, kteří si navzájem pomáhají. Přeci jen je do civilizace daleko - i obyčejná návštěva řemeslníka vyjde draho - musí se mu zaplatit celodenní výlet a doprava lodí. Komunita je pestrou směsí povolání - najdou se klasičtí farmáři se stádem ovcí, mořské farmy s chovem výborných slávek zelenoústých, lososí farmy nebo unikátní chov mušlí paua (česky ušeň) za účelem tvorby perel. Pak tu samozřejmě žijí poskytovatelé turistických služeb a nesmíme zapomenout na freelancery, kteří preferují pomalý a poklidný životní styl na samotě či polosamotě u vody.

Šance přežít  

V oblasti zálivu se nachází několik ostrovů, které jsou vyčištěné od predátorů. Tyto ostrovy jsou důležitým útočištěm pro původní faunu a flóru. S evropskými kolonizátory se totiž dostaly na Nový Zéland také kunovité šelmy, krysy, kočky, psy, navíc byl vypuštěn australský kusu liščí. Původní novozélandské druhy totiž neznaly tyto predátory a neuměly se jim bránit. Začal masakr, na pevnině mnoho původních druhů vyhynulo nebo jim hrozí vyhynutí. A proto se poslední dobou vyčišťují některé ostrovy podél novozélandského pobřeží od predátorů a vypouští se na ně ohrožené druhy. 

Ideálním příkladem je ostrov Motuara Island, který je přístupný veřejnosti. Od roku 1992, kdy byly vyhubené krysy, ostrov doslova kvete. Žijí zde například vzácní papoušci kakariki, laločník sedlatý nebo kiwi. Zde také kapitán Cook roku 1770 prohlásil Jižní ostrov za britské území. Rezervace se dá navštívit s některou z lodních společností, na kajaku nebo v rámci výletu za delfíny spojeného s návštěvou ostrova.

Queen Charlotte Track 

Queen Charlotte Sound je často spojovaný se stejnojmennou 70 km dlouhou stezkou. Ta byla v dnešní podobě dokončena roku 1991 a od té doby je stále populárnější. Stezka je přístupná také pro cyklisty. Začíná v Ship Cove, historickém místě kde kotvil kapitán Cook. Odtud pokračuje střídavě podél pláží a po hřebenu nad zálivy. Po trase jsou privátní ubytování nebo kempy. Nechce-li turista nosit těžký batoh, pak mu ho vodní taxi každý den převeze do místa dalšího noclehu. A jelikož mnoho cestovatelů nemá dostatek času k absolvování celé túry, vodní taxi nabízí jednodenní výlety, kdy vás z Picton ráno odvezou a vysadí na jedné pláži a odpoledne naberou na další pláži a vrátí zpět do civilizace.

V zálivu se dá lehce strávit celý týden, jen samotná plavba trajektem nestačí. Potápěče láká vrak výletní zaoceánské lodě Michael Lermontov, lze pozorovat nebo plavat s delfíny, vydat se na několikadenní plavbu na kajaku nebo na jachtě a po cestě třeba prozkoumat naleziště zlata na výběžku Cape Jackson. A gurmáni musí ochutnat výborné slávky v kombinaci se sauvignon blanc z nedalekých vinic regionu Marlborough.

Láká vás příroda a kouzlo Nové Zélandu? Vyberte si jeden z poznávacích zájezdů na Nový Zéland s českým licencovaným průvodcem Martinem Slívou. 

Japonská společnost Yanmar Agri Corporation upoutala pozornost letos v červenci, kdy představila autonomní traktory pro zemědělství. Teď je o nich slyšet znovu. Použili stejný systém autonomního řízení, který se jmenuje Smartpilot, a postavili autonomního sázeče rýže pro práci v obtížném terénu rýžovišť.

Nový autonomní stroj se jmenuje YR8D. Má dieselový pohon a je možné ho programovat nebo sledovat na dálku pomocí tabletu, který je voděodolný. Rýžoviště jsou v podstatě bažiny, takže se odolnost vůči vodě velmi hodí. Robotický sázeč rýže má na palubě systém GPS, díky němuž sleduje svou polohu na rýžovišti.

TIP: BrambleBee: Autonomní robot specialista na opylování ostružin

Autonomní zemědělec YR8D ušetří náklady na práci lidských zaměstnanců. Podle společnosti Yanmar rovněž zajistí vysazování rýže v hustějším uspořádání, než by zvládli lidští sázeči. Díky tomu bude ke stejné sklizni rýže postačovat menší rozloha rýžovišť anebo stejně velká rýžoviště zajistí vyšší sklizeň. Nový stroj bude na trhu již v únoru roku 2019, prozatím jen v Japonsku. Zájemci si ho mohou pořídit v různých verzích za 35 až 50 tisíc dolarů (asi 790 tisíc až 1 milion 130 tisíc Kč).

Kořeny japonské stíhačky Ki-84 lze vysledovat do roku 1938. Císařské letectvo se tehdy drželo doktríny dvou typů stíhaček, z nichž jedna měla být lehce vyzbrojená a vysoce obratná, zatímco u druhé se akcentovala vysoká rychlost, dobrá stoupavost a silná výzbroj.

Předchozí část: Poslední souboje nad Pacifikem: F4U Corsair vs. Ki-84 Hajaté (1)

První typ si letectvo přálo zejména pro získání vzdušné převahy nad bojištěm, kdežto hlavní úkol druhého spočíval v útocích proti bombardérům. Obě zadání nejlépe splnila společnost Nakadžima Hikoki s lehčím stíhačem Ki-43 Hajabusa (značeným u vojska také jako Typ 1) a těžším Ki-44 Šóki (neboli Typ 2), jež vstoupily do služby roku 1941, respektive 1942.

Od dvou typů k jednomu 

Nicméně už roku 1939, kdy japonské vzdušné síly se staršími stroji Ki-27 (Typ 97) utrpěly ztráty v bojích proti sovětským stíhačkám I-16 nad Chalchyn Golem, se začaly ozývat hlasy, podle nichž koncept dvou stíhaček možná nepřináší zcela optimální výsledky. Letectvo proto začalo formulovat požadavky na nový letoun, jenž propojí obratnost „lehké“ stíhačky s rychlostí a výzbrojí té „těžké“. Kromě toho bylo zřejmé, že bude třeba lepší pancéřová ochrana pilota, pevnější konstrukce a samosvorné palivové nádrže.

To vše zákonitě znamenalo větší hmotnost, z čehož pramenila potřeba výkonnějšího motoru. Naštěstí ale firma Nakadžima pracovala i na něm, byť oproti Spojeným státům už nabírala zpoždění, jelikož její agregát Ha-45 Homare se začal rodit až v době, kdy corsair s motorem R-2800 již létal. Specifi kace letectva, které urgentně žádalo novou stíhačku, byly předány v prosinci 1941 a obsahovaly i požadavek na výzbroj v podobě 20mm kanonů.

Jasuši Kojama, jenž zkonstruoval už typy Ki-27, Ki-43 a Ki-44, tak dále rozvíjel svůj přístup a na jaře 1942 dokončil design, který dostal název Ki-84 Hajaté (vichřice). Prototyp odstartoval v březnu 1943 a napověděl, že jde o velice výkonný stroj s působivými parametry, motor však pronásledovaly potíže, kterých se Ki-84 nikdy zcela nezbavil. Válečnou situací stále více tísněné letectvo však tlačilo na začátek sériové produkce, a proto byl Ki-84 v dubnu 1944 oficiálně přijat. 

Papírově dokonalý stroj

Stroj označovaný v armádě rovněž jako Typ 4, skutečně reprezentoval důležitý pokrok oproti předchozím letounům. Přinejmenším z hlediska „papírových“ parametrů neměl žádný zásadní nedostatek. Byl velice rychlý a obratný, skvěle stoupal a nesl výzbroj, jež mu dovolila bojovat také proti těžkým americkým bombardérům. Tvořily ji dva 12,7mm kulomety v přídi a dva 20mm kanony v křídle, kromě toho byly k dispozici i pumové závěsníky, ale právě nezbytnost boje proti bombardérům přinesla úsilí o další zvýšení palebné síly.

Po standardní verzi, která se označovala jako Ki-84-I Ko, tedy přišla varianta Ki-84-I Ocu, která měla čtyři 20mm kanony, a poté Ki-84-I Hei, jež nesla dva 20mm a dva 30mm kanony. Vznikla také noční stíhačka Ki-84-I Tei, jež obdržela šikmo vzhůru střílející 20mm kanon pro útoky na břicha bombardérů, ovšem sériová výroba všech těchto provedení zůstala na poměrně nízkých číslech. Japonský průmysl, který se potýkal se stále větším nedostatkem surovin, pak přešel na standard Ki-84-II, jak se označovaly stroje se smíšenou konstrukcí, v níž byly některé duralové prvky nahrazeny dřevem či překližkou.

Přetrvávající problémy s motory 

Hlavní problém však spočíval v přetrvávajících problémech s motory, jejichž válce při chodu na nejvyšší výkon nepracovaly hladce, takže agregát hodně trpěl. Motor Ha-45 navíc žádal jen to nejlepší palivo (kterého měli Japonci nedostatek) a byl náročný na precizní údržbu, takže nepřekvapuje, že se ve zhoršující se válečné situaci stále více letounů Ki-84 dostávalo mimo službu.

Vedle toho se zpomalovaly dodávky motorů, jejichž tempo zaostávalo za výrobou draků. Sériové Ki-84 byly poprvé nasazeny do bojů koncem léta 1944 nad Čínou a Barmou, ale piloti US Navy se s nimi ve větší míře potkali až v říjnu nad Filipínami a největší střety proběhly na jaře 1945 nad Okinawou. Je příznačné, že množství Ki-84 tam nasadily i sebevražedné jednotky Šinbu-Tai, jelikož Japonsko trpělo nedostatkem vycvičených pilotů. V poslední den války zbývalo již jen 267 exemplářů Ki-84, z nichž pouze 162 bylo letuschopných. 

Ki-84-I Hajaté

• ROZPĚTÍ: 11,24 m
• DÉLKA: 9,92 m
• VÝŠKA: 3,39 m
• PRÁZDNÁ HMOTNOST: 2 660 kg
• MAX. HMOTNOST: 3 890 kg
• MOTOR: hvězdicový Nakadžima Ha-45 o výkonu 1 342 kW (1 800 koní)
• MAX. RYCHLOST: 630 km/h
• BOJOVÝ DOLET: 1 695 km
• BOJOVÝ DOSTUP: 10 500 m
• VÝZBROJ: 2× 12,7mm kulomet Ho-103, 2× 20mm kanon Ho-5

Měření sil

Srovnání parametrů ukazuje, že Ki- 84 Hajaté (v americkém kódu nazývaný „Frank“) měl nad palubním letounem F4U Corsair převahu po stránce výzbroje, obratnosti a výškových výkonů, kdežto americký stroj vedl z hlediska odolnosti a doletu. Reálné souboje však vyznívaly úplně jasně ve prospěch Američanů. Je ale třeba podotknout, že přesné statistické srovnání trochu komplikuje skutečnost, že v hlášeních US Navy se Ki-84 leckdy zaměňují se staršími letouny. Američtí piloti se totiž zpočátku domnívali, že se jedná o nějakou novou verzi Ki-43, Ki-44 či námořní N1K.

Jisté je, že v podobě Ki-84 měli Japonci k dispozici opravdu kvalitní stíhačku, avšak naneštěstí pro ně se dostala do sériové produkce až v době, kdy schopnosti japonského průmyslu začaly nezadržitelně upadat a kdy již pro tyto stroje neměli dostatek vycvičených pilotů. Japonsko navíc evidentně nikdy nezvládlo velkosériovou produkci motorů v potřebné kvalitě, což se logicky odráželo na nízké spolehlivosti Ki-84.

TIP: Tichomořský souboj lehkých vah: Duel M3 Stuart vs. Typ 95 Ha-Go

Američané měli drtivou převahu, pokud jde o počty vyprodukovaných stíhaček, ale poněkud méně se ví, že vedli i z hlediska taktiky, jelikož daleko dříve přešli na činnost čtveřic (respektive dvou párů) letounů, zatímco Japonci se až do roku 1943 drželi zastaralého a málo flexibilního systému trojic. Pokud by se však měla vybrat jediná rozhodující příčina, kvůli níž „papírově“ lepší Ki-84 prohrávaly většinu soubojů s F4U, pak by to jistě byla kvalita pilotů, jelikož lépe vycvičeným a zkušenějším Američanům zkrátka Japonci nemohli čelit ani se svou nejlepší technikou.

V únoru 2019 by měla odstartovat první soukromá mise na povrch Měsíce. Společnost SpaceIL a izraelská vládní korporace Israel Aerospace Industries (IAI) společně postavili kosmickou loď přezdívanou Berešít s lunárním modulem. Zástupci obou společností v těchto dnech oznámili, že modul dopraví na povrch Luny i digitální časovou schránku se třemi malými disky, které obsahují národní pamětihodnosti Izraele.

Mise k Měsíci společnosti SpaceIL začala díky soutěži Google Lunar X Prize. SpaceIL byl jediným izraelským týmem, který soupeřil o cenu v hodnotě 30 milionů dolarů (téměř 680 milionů Kč). Dostal by ji první soukromý tým, který by přistál na Měsíci a splnil tam požadované úkoly. Soutěž ale byla letos zrušena, když bylo jasné, že ani po opakovaném prodloužení žádný z týmů nestihne zvládnout výzvu včas.

SpaceIL poletí na Měsíc

Osud společnosti SpaceIL a některých dalších ale přesto ukazuje, že soutěž Google Lunar X Prize vlastně splnila svůj hlavní účel – probrat k životu lety na Měsíc a zapojit do nich soukromé firmy. SpaceIL podle všeho skutečně v dohledné době na Měsíci přistanou.

TIP: Lunar Library: Přistávací modul Peregrine dopraví na Měsíc vytištěnou Wikipedii

Kosmická loď Berešít úspěšně prošla náročnými testy a brzy ji přemístí na floridský kosmodrom Mys Canaveral. Do vesmíru ji vynese raketa Falcon soukromé společnosti SpaceX. Pokud modul uspěje, měl by na povrchu Měsíce zůstat i s časovou schránkou po neomezeně dlouhou dobu.