Ne všechny planety obíhají kolem hvězd. Některé z nich se dostaly z gravitační náruče mateřské hvězdy a teď bezcílně letí vesmírem. JVědci je označují jako toulavé planety (anglicky „rogue planet“). Vzhledem k jejich malé velikosti a nízké teplotě bývá velmi obtížné je objevit. Proto jich zatím známe jenom velice málo.

Astronomům se nedávno povedlo najít v naší Galaxii hned dvě nové toulavé planety. Klíčovou roli v tomto objevu sehrál program OGLE (Optical Gravitational Lensing Experiment), který hledá v okolním vesmíru gravitační mikročočky. To jsou krátkodobé nepatrné změny záření hvězd, které vyvolá průchod hmotného objektu v prostoru mezi námi a dotyčnou hvězdou.

Dvojice potulných planet

První z nalezených objektů dostal označení OGLE-2017-BLG-0560 a experiment OGLE ho zachytil v dubnu 2017. Jde o velkého plynného obra, jehož hmotnost odpovídá několika, možná až 20 Jupiterům. Druhý objekt OGLE-2012-BLG-1323 badatelé objevili ve starších datech OGLE z roku 2012. Je to planeta, jejíž hmotnost je někde mezi naším Neptunem a Zemí.

TIP: Jeden z nejbližších hnědých trpaslíků je dost možná potulnou planetou

Ze získaných dat není úplně jasné, jak jsou tyto planety od nás vzdálené. Proto také nemůžeme přesněji určit jejich hmotnost. Vědci jsou ale přesvědčeni, že v obou případech skutečně jde o toulavé planety, které si volně plují Mléčnou dráhou. Počet známých toulavých planet i po nových objevech zůstává velice nízký. V Mléčné dráze ale nejspíš bude těchto planet ohromné množství. A není prý vyloučeno, že některé z nich pocházejí i z mladé Sluneční soustavy.

Islámský pupek světa – stejně jako kámen, který ho vyznačuje – dnes leží v saúdskoarabské Mekce. Podle legendy právě tam svrhl v dávných dobách Bůh z nebe balvan, aby Adamovi a Evě ukázal, kde mají postavit první oltář. Po Velké povodni zbyl ovšem z prvotního chrámu jen jeden kámen. Nalezl jej starozákonní prorok Abrahám a nařídil svému synovi Ismaelovi, aby nechal v místě vztyčit nový chrám. Tak se zrodila Ka’ba – střed světa, nad kterým se měla otevírat nebeská brána a v němž se nalézala i památka nejposvátnější – hadžar al-aswad, doslova „černý kámen“. 

Proměnlivá velikost 

Jedním z prvních nemuslimských cestovatelů, kteří Evropanům podobu legendárního klenotu popsali, se stal Švýcar Johann Ludwig Burckhardt. Mekku navštívil v roce 1814 v přestrojení za muslima a poznamenal si: „Jedná se o nepravidelný ovál o průměru asi sedmi palců (osmnácti centimetrů) se zvlněným povrchem, který sestává zhruba z deseti menších kamenů různých velikostí a tvarů, spojených trochou cementu a dokonale vyhlazených. Vypadá to, jako by někdo celek rozbil na několik kusů a pak spojil.“ Podle učence spočíval kámen v masivním stříbrném pásu, připevněném na vnější straně Ka’by: Dle tradice ho tam umístil sám Prorok. 

Kámen můžete i dnes spatřit na vlastní oči – pokud tedy vyznáváte islám a je vám dovoleno se ke Ka’bě přiblížit. Hadžar al-aswad měří asi 20 × 16 centimetrů, ale jeho původní velikost před rozbitím a opětovným spojením zůstává předmětem sporů a v průběhu času se patrně měnila. Například podle jistého svědka z 10. století měl posvátný klenot dosahovat délky 46 centimetrů, jiné záznamy z počátku 17. století zmiňují dokonce rozměry 1,40 × 1,22 metru. 

Meteorit, nebo čedič? 

Otazníky se vznášejí i nad druhem kamene, který byl podle legendy původně bílý a zčernal teprve pod dotyky hříšníků. Dle nejrozšířenější hypotézy jde o meteorit, řada geologů ho však považuje za čedič, achát či kus přírodního skla, jímž může být například sopečný obsidián. Rozluštění záhady přísně střeženého skvostu brání i fakt, že zatím nikdy nebyl zapůjčen k vědecké analýze. 

Nevysvětlenou zůstává také zvláštní podoba kamene zasazeného ve stříbrném plátu. Některým badatelům připomíná ženské genitálie, a dávají tak klenot i celou Ka’bu do souvislosti s předislámskými ženskými božstvy plodnosti. Před érou proroka Mohameda byl totiž kult ženských bohyň, zahrnující především al-Lát, al-’Uzzá a Manat, skutečně rozšířený po celé Arábii. V severních oblastech se největší slávě těšila al-Lát, uctívaná jako „matka všech bohů“. 

Z bohyní dcerami 

V době před nástupem islámu se zmíněné bohyni dostávalo velké úcty i v Mekce. Podle historika Hišáma ibn al-Kalbího, žijícího na přelomu 8. a 9. století, vykonávali věřící pouť kolem Ka’by již dlouho před Mohamedem, přičemž pronášeli slova „ve jménu Lát, ’Uzzá a Manat“, čímž vzývali nejvyšší ženskou trojici. Krátce po nástupu islámu však byla někdejší polyteistická božstva potlačena. Trojice bohyň sice „nezemřela“ a v muslimské tradici přetrvala, proměnila se však v „bezvýznamné“ Alláhovy dcery. 

Černý kámen hraje při rituálu v Mekce zásadní roli dodnes. Věřící jej buď políbí, dotknou se ho rukama, nebo k němu pozvednou ruce, přičemž pronášejí tzv. takbír – vyznání víry pomocí fráze „Allahu akbar“ neboli „Bůh je největší“. V současnosti, kdy Ka’bu v jednu chvíli obcházejí desítky tisíc lidí, je nemožné se dostatečně přiblížit, natož kámen políbit. Stačí proto ukázat jeho směrem.

Šavlozubí tygři či přesněji machairodonti jsou slavní především díky svým neuvěřitelným horním špičákům. Tyto hrozivě vyhlížející šelmy, které na Zemi žily ještě před 10 tisíci lety, byly ale zajímavé i v mnoha jiných ohledech. Například svým chování se podobali dnešním lvům. Na kočkovité šelmy byli šavlozubí tygři výjimečně společenští, právě tak jako například lvi.

Šavlozubá partička

Američtí paleontologové nedávno prozkoumali lebky šavlozubých tygrů, kteří společně s množstvím dalších šelem uvízli v asfaltových jezírcích La Brea Tar Pits, na území dnešního města Los Angeles. Zaměřili se na detailní strukturu lebek, kterou studovali u pozůstatků 135 šavlozubých tygrů se zdravými čelistmi a u 21 zvířat, která měla na lebce patrná vážná poškození čelistí.

TIP: Afričtí lvi čelí stejným hrozbám, jako vymřelé šavlozubé kočky

Vědci analýzou lebek zjistili, že zdraví šavlozubí tygři jedli maso i kosti, tak jako dnešní lvi. Šavlozubí tygři s poraněnými čelistmi ale podle všeho jedli jenom měkké maso. Hendikepované šelmy by jen těžko ulovili kořist, natož aby si z ní vybírali měkké maso. Prozkoumané nálezy tak podle vědců vlastně ukazují, že zvířata s poraněnými čelistmi byla krmena zdravými šavlozubými tygry ve smečce.

Divoká kachna, nebo také Messier 11, je otevřená hvězdokupa ze souhvězdí Štítu. Své jméno získala podle toho, že se jasnější hvězdy hvězdokupy v dalekohledu jeví jako letící hejna kachen, anebo, z jiného úhlu, připomíná plovoucí kachnu. Hvězdokupa je od nás vzdálená asi 6 120 světelných let a neustále se od nás vzdaluje. Její stáří odborníci odhadují na asi 250 milionů let.

Divoká kachna je jednou z nejbohatších otevřených hvězdokup a obsahuje přibližně 2 900 hvězd. Nedávno pomohla astronomům vyřešit jednu letitou záhadu, která se týká otevřených hvězdokup. Až doposud se totiž vědci nemohli shodnout, jestli otevřené hvězdokupy obsahují jednu generaci hvězd anebo hvězdy více různých generací.

Stáří hvězd Divoké kachny

Právě hvězdokupa Divoká kachna je jednou z těch, jejichž struktura vypovídá ve prospěch teorie, podle které jsou v otevřených hvězdokupách hvězdy více generací. Stejně jasné hvězdy Divoké kachny září různými barvami, což naznačuje, že jsou různě staré. 

TIP: Nově objevená skupina dusíkových hvězd osvětluje historii kulových hvězdokup

Beomdu Lim z jihokorejské univerzity Kyung Hee University společně s týmem spolupracovníků pozorovali Divokou kachnu teleskopem MMT (Multiple Mirror Telescope) observatoře Fred Lawrence Whipple Observatory na hoře Mount Hopkins v Arizoně.

Detailním výzkumem se jim povedlo zjistit, že hvězdy této hvězdokupy jenom vypadají, že jsou různé staré. A je to kvůli jejich rotaci. Hvězdy Divoké kachny totiž z nějakého důvodu rotují velmi odlišnými rychlostmi. Rychlá rotace je přitom pro hvězdu něco jako elixír mládí, protože účinně míchá hvězdným palivem, tedy vodíkem. Rychle rotující hvězdy proto v dalekohledu na první pohled vypadají výrazně mladší, než ve skutečnosti jsou.

Jen málokterý prvek provází tolik tužeb a očekávání, ale i zármutku a neštěstí. Zlato má velkou moc, která sahá až za lidskou civilizaci. Jeho těžba totiž ohrožuje životní prostředí. Američtí vědci nedávno oznámili, že těžba zlata v peruánské části Amazonie ničí velké plochy cenného deštného pralesa.

Jejich data ukazují, že maloplošná těžba zlata na tomto území během posledních 5 let zlikvidovala více než 170 tisíc akrů pralesa. To je, jako by zmizelo více než 200 newyorských Central Parků. Podle odborníků je takový rozsah odlesňování kvůli těžbě zlata šokující. Vše nasvědčuje tomu, že těžba zlata je pro životní prostředí ještě nebezpečnější, než se čekalo.

TIP: Největší zalesňovací projekt historie: V Amazonii vysadí 73 milionů stromů

Likvidaci peruánských pralesů mají kupodivu na svědomí malé týmy těžařů. Tito lidé přitom neočekávají, že narazí na velká ložiska zlata. Namísto toho sbírají malé zlaté šupinky, které jsou roztroušené v pralesní půdě. I tak se jim to ekonomicky vyplácí. Obvyklý postup dnešních zlatokopů zahrnuje nejprve odlesnění a následná těžba pomocí jedovaté rtuti. Výsledkem je proměna pralesa na měsíční krajinu, kde nezůstane téměř nic živého.

O tom, že konzumace jídla za chůze značně zhoršuje trávení, lékaři už dlouhá léta nepochybují. Obezitologové z britské University of Surrey dali nedávno 60 dobrovolnicím za úkol sníst cereální tyčinku a zhodnotit její chuťové vlastnosti. Některé účastnice zadání plnily při procházce, jiné při sledování seriálu a další při rozhovoru s ostatními ženami ve skupině. Poté byly dobrovolnice ponechány v místnosti, kde se mohly libovolně občerstvit.

Výsledky ukázaly, že ty, které jedly tyčinku za chůze, následně zkonzumovaly mnohem víc kalorií než jejich kolegyně. Vědci se domnívají, že za vším stojí náš mozek: Pokud jíme za chůze, pak o tom, že přijímáme kalorie, vlastně vůbec nevíme. Stravování „za pochodu“ tak skutečně může v důsledku vést k nežádoucímu tloustnutí.

Využití robotických pracovníků už zdaleka není jen doménou průmyslových podniků, úřadů či supermarketů. Stroje, které člověka velmi přesně napodobují, se začínají prosazovat také v zábavním, respektive sexuálním průmyslu. Naposledy vzbudil mediální vlnu zájmu „vykřičený dům“ s robotickými prostitutkami v texaském Houstonu.

Podnik „Kinky S Dolls“ hodlal svým klientům nabídnout hned několik druhů „sexbotek“, jak se robotické pracovnice také nazývají. Zákazníci si je měli vyzkoušet na pokojích. Pokud by se jim společnice zalíbily, mohli si je pořídit domů. 

Za hodinové radovánky si provozovatelé účtovali v přepočtu kolem dvou tisíc korun, zatímco cena roboprostitutek měla začínat na 55 tisících. Záleží samozřejmě na požadavcích: Levnější varianty reagují na dotek a zvládají hlasový projev. Pokud si však klient připlatí, může se těšit na robotku s umělou inteligencí, která umí konverzovat a „zažívá“ orgasmus.

Nebezpečný precedens? 

Otevření netradičního podniku ovšem tvrdě narazilo na odpor aktivistů z řad houstonských církevních skupin i místních obyvatel. Věřící se obávají, že bude mít erotická provozovna neblahý dopad na sexuální chování mužů nebo že se stane nebezpečným precedentem a povede například ke vzniku nevěstinců s dětskými roboty. Aktivistka Micah Gamboaová dokonce tvrdí, že „vykřičený dům se sexuálními roboty bude mužům sloužit, aby si natrénovali znásilnění“.  

Odpůrci rovněž zorganizovali petici, ke které se připojilo okolo 10 tisíc lidí. Tvrdí v ní, že robonevěstince by mohly u mužů narušit zdravé chápání sexuality a podnítit nárůst prostituce i obtěžování žen. Nespokojenost ovšem vyjadřují také další obyvatelé metropole. Podnik má podle nich vzniknout v oblasti, kde žije mnoho rodin s dětmi – a tam zkrátka nic podobného nepatří. 

Majitel nezvyklého erotického salonu Yuval Gavriel doposud na uvedené argumenty reagoval spíše úsměvem. Jeho zařízení je totiž podle něj v souladu s americkým právem: Jedná se o „showroom“, tedy o místo, kde si mohou zákazníci vyzkoušet produkt, než si ho koupí.

Nevole obyvatel města ale prozatím slaví úspěch. Radní města nedávno rozhodli, že silikonový nevěstinec na svém území trpět nehodlají. Město si nechalo vypracovat zprávu, podle které neexistuje žádný důkaz o tom, že by sex s roboty byl jakkoliv zdravý. Radní tak na schůzi nevěstinec se sexuálními robotkami zakázali. Podnik ale nadále může své živé panny prodávat.

Majitel podniku měl původně v plánu otevřít do roku 2020 po celých Spojených státech alespoň 10 robotických nevěstinců. Podle deníku Mirror teď chce majitel prozkoumat další možnosti, které by mu jeho plány pomohly přeci jen uskutečnit.

Potěšení z elastomeru 

Texaskému nevěstinci se sice dostalo značné mediální pozornosti, ale například v Evropě už několik podobných podniků funguje. Spíš než o robotky v pravém slova smyslu jde však v jejich případě o umělé panny s dokonale lidskou podobou. První zařízení – Lumi Dolls – slavnostně otevřelo vloni v únoru v Barceloně a zákazníci si tam mohou vybrat ze čtyř typově odlišných „dívek“. Ceny začínají v přepočtu na třech tisících korunách za hodinu a podle provozovatelů klienti při aktu téměř nepoznají, že nedrží v náručí skutečnou ženu. Sexuální pracovnice se totiž vyrábějí z tzv. termoplastického elastomeru, jenž se na dotyk podobá lidské kůži. 

TIP: Sexboti budou umět odmítnout sex, pokud na něj nebudou mít náladu

Podobný salon přivítal letos v červnu první návštěvníky i v Rusku, a to během tamního fotbalového šampionátu. Zakladatel podniku Dmitrij Alexandrov věří, že se jedná o „legální a bezpečnou cestu ke zlepšení sexuálního života a o krok v boji s jedním z nejstarších problémů země, s prostitucí“. Sexuolog Alexandr Polejev však jeho nadšení nesdílí: Žádná technologie podle něj nenahradí způsob, jak naše kůže reaguje na dotek. A právě ten je dle jeho názoru při sexuálním vzrušení klíčový. 

Ostatně ani další odborníci nedokážou s jistotou říct, jakou reakci sex s roboprostitutkami u lidí vyvolá. „Zůstává otázkou, zda rozvoj trhu se sexboty sníží riziko šíření infekcí i násilí, nebo naopak povede k dalšímu vykořisťování lidských sexuálních pracovníků,“ napsali autoři článku publikovaného v časopise BMJ Sexual & Reproductive Health. 

Pokud jde o oslavy vítězství v bitvách, Keltové si je dokázali užívat dosyta. Vyprávějí o tom antické řecké a římské texty, protože Keltové po sobě psané záznamy nezanechali. Problém je ale v tom, že obzvláště Římané s Kelty drsně válčili a jejich líčení historie bývá poněkud přibarvené. Historici si tak lámou hlavu s tím, čemu v římských pramenech o Keltech mohou věřit, a co je jenom dávná válečná propaganda.

Římané například popisovali, jak si Keltové z boje odnášeli hlavy zabitých nepřátel, které si pak balzamovali a vystavovali před svými domy. Takové trofeje pak podle záznamů zvyšovaly prestiž a moc válečníků, stejně jako zastrašovaly jejich případné protivníky. Dělali to ale Keltové doopravdy?

TIP: Vítejte u Keltů! Jak se žilo tajemnému kmeni na českém území?

Nové archeologické nálezy říkají, že podle všeho ano. Francouzští archeologové prozkoumali úlomky lebek z jihofrancouzského naleziště La Cailar z doby Keltů. Od objevu v roce 2000 se zde našlo asi 50 lebek starších než 2 tisíce let, které jsou rozlámané do přibližně 2 500 kousků. Analýzy potvrdily, že část těchto úlomků lebek prošla balzamováním. Je to poprvé, kdy chemický rozbor odhalil balzamování lebek u Keltů doby železné.

Již dříve bylo jasné, že obnovená klepeta humrů nebo jejich „náhradní“ oči jsou menší. Studie věnovaná ještěrkám později dokázala, že dorostlý ocas má daleko k původnímu. „Není to dokonalá replika,“ popisuje Rebecca Fisherová ze Státní univerzity v Arizoně. Nové části se liší chrupavčitou strukturou i délkou svalových vláken. Předmětem studie byl leguánek anolis rudokrký (Anolis carolinensis), jemuž po odpadnutí ocásku naroste nový. Místo obratlů má však dutou chrupavku a je delší.

TIP: Jak rostou korály: Život v podmořské zahradě

„Tyto rozdíly naznačují, že obnovený ocas je méně ohebný, protože ani chrupavka ani delší svalová vlákna neumožňují jemné pohyby,“ vysvětluje Fisherová. „Znovu narostlý ocásek prostě není kopií toho původního. Je to náhrada, která obnovuje jen některé funkce.“

Živočich musí vynaložit hodně energie, aby mu chybějící část těla dorostla. Lidé, kteří klidně ulomí humrovi klepeto, protože mu přece naroste nové, jej nechávají v ohroženém a poškozeném stavu. „Při použití technologií příští generace se určitě přiblížíme k rozluštění záhady genů, které jsou potřeba k dorůstání ocásků ještěrek,“ říká spoluator studie Kenro Kusumi. „Když pak geny upravíme v lidských buňkách, budeme schopni nechat dorůst nový lidský sval či páteř.“

Britská společnost Christie's uspořádala aukci věcí, k nimž měli vztah velcí géniové. Nazvali ji „Na bedrech titánů“ a prodávali tam předměty se vztahem k Isaacovi Newtonovi, Charlesovi Darwinovi, Albertu Einsteinovi, a také k nedávno zesnulému Stephenu Hawkingovi. Právě věci slavného fyzika Hawkinga byly vydraženy za rekordní částky.

TIP: Stephen Hawking: V 76 letech zhasla hvězda vědy. Co všechno lidstvu přinesl?

Například Hawkingovo kolečkové křeslo, na které byl génius upoután kvůli jeho nemoci, amyotrofické laterální skleróze (ALS), bylo prodáno v přepočtu za více než 387 tisíc dolarů (téměř 8 milionů 850 tisíc korun). Přesvědčivým vítězem dražby se stala Hawkingova ručně psaná doktorská práce, která nese název „Properties of Expanding Universes“ (česky „Vlastnosti expandujících vesmírů“). Za tu kupec zaplatil asi 585 tisíc dolarů (téměř 15 milionů 660 tisíc Kč). Celkově byly v této pozoruhodné aukci vydraženy věci géniů za více než 2,35 milionů dolarů (více než 53,7 milionů korun).