Církevní schizma trvá již téměř 1 000 let: Co rozdělilo východ a západ?
Konstantinopolský patriarcha Michael Kerullarios nevěřícně pročítá list, který v chrámu Boží moudrosti zanechalo poselstvo západní církve. Takovou opovážlivost nehodlá strpět! Jenže - opravdu se křesťané rozkmotřili kvůli jediné bule?
Rok 1054 se tradičně připomíná jako datum, kdy došlo ke konečnému rozdělení křesťanstva na západní a východní proud, tedy dnešní katolickou a pravoslavnou církev. Vše prý zavinili nejvyšší představitelé dvou klíčových křesťanských velmocí, kteří se vzájemně vyloučili z církve. Jenže rozmíšky se mezi vyznavači Krista objevovaly prakticky neustále. Dělily je teologické rozdíly, spory o církevní praxi a ze všeho nejvíce otázka rozvržení moci. Tak proč tento spor nevyhasl jako ty předchozí? A opravdu od onoho osudného roku nebylo cesty zpět?
Rozepře o patriarchu
„Hodnost cařihradského patriarchy po právu náleží Fótiovi. Dál o tom s vámi nehodlám diskutovat,“ vzkazuje východořímský císař Michael III. papeži Mikuláši I.
Svatý otec mu však horlivě oponuje: „Sesazení slovutného patriarchy Ignatia a jeho nahrazení vaším oblíbencem Fótiem považuji za akt svévole. Požaduji navrácení úřadu zostuzenému Ignatiovi.“ Jak došlo k závažnému rozkolu, v němž mnozí historikové spatřují kořeny velkého schizmatu?
Patriarcha patřil k nejvyšším církevním hodnostářům. Ten konstantinopolský se svým vlivem téměř mohl rovnat římskému papeži. Nelze se proto divit, že byzantští panovníci chtěli mít tak prestižní úřad obsazený někým, komu důvěřovali. Ignatia nastupující císař Michael III. podezříval z neloajality a za vrchol všeho považoval, když se patriarcha dostal do konfliktu s panovníkovým strýcem Bardou. Proto císař vzpurného duchovního donutil k rezignaci a na jeho místo dosadil vysokého státního úředníka Fótia. Jenže s jeho jmenováním se pojil jeden zásadní problém. Přestože se Fótios mohl chlubit mimořádně kvalitním vzděláním, byl to laik. Jak mohl zastávat funkci duchovního?
Pokud jste císař, běžná omezení pro vás neplatí. Michael III. jednoduše nechal Fótia v extra krátkém čase absolvovat všechny stupně kněžského svěcení, to znamená, že se někdejší laik nejprve stal jáhnem, poté knězem a nakonec biskupem. Co na takové podezřelé machinace řekne papež? Ten nejprve Fótiovo jmenování patriarchou odsouhlasí, protože doufá, že za odměnu obdrží od císaře provincie Ilýrii, Kalábrii a Sicíli. Když však zjistí, že se svými požadavky neuspěje, vyhlásí roku 863 Fótiovo zvolení za neplatné a požaduje navrácení úřadu Ignatiovi.
Prokletý papež
Jak na tento papežův obrat v mínění zareaguje Fótios? Ten ještě přilije olej do ohně, neboť začne vysílat misie do Ruska, Bulharska a na Velkou Moravu. Jenže o tyto oblasti se zajímají také zástupci západní církve. Misijní snahy novopečeného konstantinopolského patriarchy tak ještě zesílují papežovo nepřátelství.
Nemělo by to být jedno? Vždyť přece všichni šíří křesťanství! Naneštěstí si východní a západní část církve křesťanskou nauku vykládají odlišně. Na to naráží i Fótios, který latiníky tvrdě kritizuje za to, že kněžím vnutili celibát, používají nekvašený chléb při mši a propagují sobotní půst. Císař i konstantinopolský patriarcha svorně ignorují protesty z Říma a dokonce roku 867 prohlásí papeže za sesazeného a proklejí ho.
Mohou se tak rozjitřené vztahy ještě urovnat? Prozatím ano. Na čtvrtém konstantinopolském koncilu v letech 869 až 870 je nakonec Fótios sesazen a mezi západními a východními křesťany znovu zavládne křehký mír. Jak dlouho vydrží?
Neústupní soupeři
V 11. století útočí na jih Itálie Normané a vytlačují odsud Byzantince. Proto se východořímský císař Konstantin IX. obrátí na papeže Lva IX., aby společně řádění troufalých nájezdníků zastavili. Jenže navázání spojenectví značně zkomplikuje konstantinopolský patriarcha Michael Kerullarios. Hřímá, že si papež přivlastnil příliš velkou moc. Jenom u slov však nezůstane. Rozhorlený patriarcha dá v Konstantinopoli zavřít všechny kostely latinského ritu.
A papež? Lev IX. vyšle do Konstantinopole poselstvo, které má spor urovnat. Bohužel nemá při volbě vyslanců právě šťastnou ruku. Do čela mise totiž postaví kardinála Humberta de Silva Candida. Jde sice o velmi vzdělaného teologa, který se již v patnácti letech stal expertem na latinu a řečtinu, avšak neústupný je jako buldok. Zdá se, že setkání v Konstantinopoli nemůže dopadnout dobře.
Když papežovi vyslanci dorazí do hlavního města Východořímské říše, pyšný patriarcha se s nimi odmítne setkat. Humberto a jeho druzi se tedy mezitím baví disputacemi s ostatními konstantinopolskými duchovními. Jejich hlavní podstata spočívá v poukazování na mylný výklad křesťanství svých konkurentů. Patriarcha však dál papežské poselstvo ignoruje. Může si to nechat kardinál de Silva líbit?
Nenávistná bula
„Nenechám se dál beztrestně urážet,“ umíní si papežský vyslanec. Naplněn hněvem vloží 16. července roku 1054 na oltář Chrámu Boží moudrosti bulu, jíž vyloučí Michaela Kerullaria a jeho stoupence z církve. Potom vzdorně opustí Konstantinopol.
Duchovní, kteří osudný list najdou, si nejprve myslí, že se jedná o nějaký vtip. Kardinál se přece nemohl opovážit vyloučit patriarchu z církve! Postupně však uvěří. Reakce Michaela Kerullaria na sebe nenechá dlouho čekat. Na oplátku zase on exkomunikuje všechny papežské vyslance!
Roztržku by šlo celkem jednoduše zahladit. Vždyť exkomunikace se týkaly konkrétních osob. Navíc Humberto de Silva v té době jednal jako soukromá osoba. Papež Lev IX., kterého měl v Konstantinopoli zastupovat, totiž mezitím zemřel. Jenže Michael Kerullarios ani další představitelé východního křesťanstva se rozhodně nehrnou do smířlivých akcí. Na západě pak považují spor za definitivní ukončení spolupráce dvou křesťanských mocností. Od teď si každá půjde svou cestou. Svůj nezanedbatelný podíl na tom má i samotný kardinál de Silva, který zastává důležitou roli v papežské kurii. Stane se také poradcem dvou dalších papežů Viktora II. a Štěpána IX.
Přesto se někteří historikové domnívají, že skutečné rozdělení na západní a východní proud nezpůsobily události z roku 1054, ale čtvrtá křížová výprava v letech 1202 až 1204. Tehdy totiž křižáci vyplenili Konstantinopol. Jistě, učinili to ve spravedlivém rozhořčení. Nedostali totiž od císaře Alexia III. slíbenou odměnu za svou pomoc při jeho nástupu na trůn. Nicméně dopustili se na obyvatelích hlavního města Byzantské říše takových ohavností, že na to lze těžko zapomenout. Krev křesťanských bratří přece jenom zapůsobí silněji než věroučné spory!
Další články v sekci
Noční obloha v červnu: Pátrejte po nejjasnější planetce pozemského nebe
Červnové nebe nabídne nejen výjimečný výhled na planetu Saturn, k vidění bude i nejjasnější planetka naší Sluneční soustavy. Poradíme, kde ji hledat
Letošní červnová noční obloha se ponese ve znamení Saturnu. Na planetu opásanou prstenci totiž získáme ten nejlepší výhled napříč celým rokem: 27. června dospěje do opozice se Sluncem a na nebi se bude nacházet přímo naproti němu, v souhvězdí Střelce. Bude tak vycházet současně se západem naší denní hvězdy a v období kolem opozice zůstane viditelná po celou noc.
Noc se Saturnem
Omezíme-li se na sledování Saturnu očima, užijeme si jej do sytosti. Případné teleskopické pozorování ovšem poněkud komplikuje malá úhlová výška planety nad horizontem. Hledíme tak na ni skrz přízemní, a tudíž nejhustší vrstvy pozemského ovzduší. Jejich neustálý pohyb pak obraz Saturnu v dalekohledu více či méně rozmazává a jemné detaily v atmosféře planety či jejích prstencích nejsou pozorovatelné. Vyplatí se proto počkat na dobu mezi jednou a třetí hodinou ranní, kdy Saturn kulminuje nad jihem v úhlové výšce 18°.
Máte-li však k dispozici přístroj s objektivem o průměru alespoň 50 mm a nejméně s třicetinásobným zvětšením, určitě se na Saturn podívejte! V současnosti hezky rozevřené prstence uvidíte vždy a chybět nebude ani největší měsíc planety, Titan – v podobě naoranžovělé „hvězdičky“ v těsném sousedství mateřského tělesa.
Saturn ovšem nepředstavuje jedinou výraznou planetu červnového nebe. Hned zvečera bude nízko nad západem vidět i velmi jasná Venuše, v souhvězdí Vah bude možné takřka celou noc sledovat Jupiter a po půlnoci se nad jihovýchodem objeví také Mars v souhvězdí Kozoroha. Ve dnech 23.–27. června se navíc mezi Jupiterem a Saturnem prosmýkne dorůstající měsíční kotouč.
Nejjasnější planetka
Devatenáctého června dospěje do opozice se Sluncem ještě jedno velmi zajímavé těleso naší soustavy. Nebude to však planeta, nýbrž o poznání menší planetka Vesta. Nejjasnější objekt z říše asteroidů hravě spatříte i v malém dalekohledu, a navíc se bude na nebi nacházet jen kousek od Saturnu (při pátrání po Vestě můžete použít vyhledávací mapku).
Na počátku června dosáhne jasnost planetky 5,7 mag, takže bude teoreticky na hranici viditelnosti očima. Mnohem snáz a rychleji to ovšem půjde s dalekohledem s velkým zorným polem. Začněte u Saturnu a vydejte se od něj 4° na severozápad ke hvězdě Polis ze souhvězdí Střelce. Jedná se o stálici čtvrté velikosti, takže ji určitě nepřehlédnete. Pak stačí přístroj přesunout zhruba 4° směrem na sever a v zorném poli se coby světlý bod objeví i Vesta. V této fázi určitě sáhněte po vyhledávací mapce – jinak byste si planetku mohli splést s některou z podobně jasných hvězd v jejím okolí.
Vesta obíhá kolem Slunce po poměrně protáhlé dráze. V okamžiku průchodu přísluním ji od něj dělí 2,2 AU (astronomické jednotky), zatímco v odsluní jde o 2,6 AU. Její orbita tudíž leží mezi dráhami Marsu a Jupitera, v oblasti tzv. hlavního pásu planetek. Jeden oběh kolem Slunce jí trvá jen 3,6× déle než Zemi, a Vesta se tak poměrně rychle pohybuje i mezi hvězdami pozemské oblohy. Změny její pozice si lze všimnout již s odstupem několika hodin a za pár dnů planetka procestuje značný kus nebe (proto jsou ve vyhledávací mapce uvedeny její polohy pro celý červen).
Výjimečná planetka
Vesta je druhým největším a nejhmotnějším tělesem hlavního pásu planetek, předčí ji pouze trpasličí planeta Ceres. Průměr Vesty dosahuje až 573 km a připadá na ni téměř 10 % hmotnosti všech objektů v hlavním pásu. Představuje také nejjasnější planetku pozemské oblohy – její hvězdná velikost může vystoupat až na 5,5 mag. Zároveň ji jako první planetku navštívila kosmická sonda: V roce 2011 na její oběžné dráze zakotvil satelit Down.
Východy a západy Slunce
| Datum | Východ | Západ |
| 1. června | 5 h 28 min | 20 h 00 min |
| 15. června | 5 h 06 min | 20 h 20 min |
| 30. června | 4 h 50 min | 20 h 39 min |
V první polovině měsíce se Slunce nachází ve znamení Blíženců, 21. června ve 12:08 SELČ vstoupí do znamení Raka; nastává letní slunovrat, začíná astronomické léto
Fáze, východy a západy Měsíce
| Fáze | Datum | Východ | Západ |
| Poslední čtvrt | 6. června | 1 h 22 min | 11 h 57 min |
| Nov | 13. června | 4 h 38 min | 20 h 22 min |
| První čtvrt | 20. června | 12 h 37 min | 1 h 02 min |
| Úplněk | 28. června | 21 h 04 min | 5 h 01 min |
Planety na noční obloze
- Merkur – nepozorovatelný
- Venuše – viditelná večer nad západem
- Mars – viditelný v druhé polovině noci
- Jupiter – viditelný téměř celou noc kromě rána
- Saturn – viditelný celou noc
- Uran – viditelný ráno nízko nad východem
- Neptun – viditelný ráno nízko nad jihovýchodem
Zajímavé úkazy v červnu 2018
- 1. až 4. června – seskupení Měsíce, Saturnu a Marsu ve druhé polovině noci nad jihem (1. června dojde k těsnému setkání Měsíce a Saturnu – bude je dělit úhlová vzdálenost 0,8°)
- 8. června – setkání Venuše a jasné hvězdy Pollux ze souhvězdí Blíženců na soumrakové obloze nad severozápadem (Pollux se bude nacházet v úhlové vzdálenosti 4,7° severně od Venuše)
- 16. června – setkání Měsíce a Venuše na soumrakovém nebi nad severozápadem
- 23. června – setkání Měsíce a Jupitera na noční obloze
- 27. června – Saturn v opozici se Sluncem
- 28. až 30. června – seskupení Měsíce, Saturnu a Marsu na nočním nebi
Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském čase (SEČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.
Seriál pozorování oblohy vzniká ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno
Další články v sekci
Dávný předek: Nejstarší známý ještěr pochází z italských Alp
Megachirella byla ctihodnou matkou všech dnešní ještěrů a hadů
Ve středním triasu, asi před 240 miliony let žila Megachirella, plaz o velikosti chameleona. Vědci důkladně proskenovali pozůstatky tohoto tvora a zjistili, že to byl nejstarší známý šupinatý plaz, pradávný příbuzný dnešních ještěrů a hadů. Doposud jsme měli za to, že šupinatí plazi jsou asi o 70 milionů let mladší. Teď se zdá, že se objevili bezprostředně po a možná i těsně před největším vymíráním všech dob, které proběhlo na konci permu, před 252 miliony let.
Fosilie megachirelly byla objevena už před 20 lety, kdy ji našli v Dolomitech, v severovýchodní Itálii. Jak už to ale v podobných případech bývá, vědci odhalili skutečný význam nálezu až po mnoha letech.
TIP: Starý trik: Ještěři mohli odhazovat ocas již v prvohorách, před 289 miliony let
Tentokrát ovšem nešlo o žádnou náhodu. Paleontologové strávili stovky dní ve více než 50 muzeích a univerzitách, kde studovali fosilie i dnes žijící zástupce šupinatých plazů. Cílem jejich úsilí bylo lépe pochopit ranou evoluci těchto živočichů. A přitom narazili na megachirellu, která se pro ně stala sladkou odměnou za námahu.
Další články v sekci
Smuteční zpěv ptačích nápadníků: Černobylská radioaktivita stále zabíjí
Vědci zjistili, že v nejbližším okolí Černobylu zpívají ptáci s větší intenzitou než v jiných oblastech.
Černobylští ptáci nezpívají víc proto, že by truchlili nad oběťmi katastrofy, jak by si to vyložil mnohý básník. Jde o důsledek radioaktivního záření, které ještě dnes způsobuje vysokou úmrtnost samiček, jež jsou na ně citlivější než samci. Ti jsou nuceni vynaložit velké úsilí na přivábení některé z mála přeživších samic a výsledkem jsou jejich dlouhé, hlasité koncerty.
TIP: Hovory zvířecího světa: Hlučné ryby i velrybí šlágry
Z celkem osmi zkoumaných oblastí vykazujících různý stupeň radioaktivní kontaminace byly ptačí koncerty nejsilnější tam, kde byla radioaktivita nejvyšší. Průzkum navíc prokázal, že se na stejných lokalitách vyskytuje větší množství jednoletých jedinců než dospělců, čímž se potvrdila domněnka o vysoké úmrtnosti ptáků na těchto místech.
Další články v sekci
Na manévrech i na frontě: Ruský car Mikuláš II. mezi svými vojáky
Ruský panovník se od samého začátku své vlády pravidelně ukazoval na vojenských manévrech a své zvyky nezměnil ani během války. Díky tomu existují stovky snímků ruského monarchy ve společnosti generálů i prostých vojáků. Srdcovou záležitost Mikuláše II. představovalo jezdectvo, konkrétně kozáci, kteří tvořili společně s dělostřelci nejspolehlivější část carského vojska.
TIP: Potvrzeno: Jde o ostatky posledního cara Mikuláše II.
A právě ve společnosti kozáků se panovník nechal často fotografovat a navíc se často objevoval na veřejnosti v kozácké uniformě, do níž také oblékal svého syna, careviče Alexeje. V prvních měsících Velké války pak Mikuláš II. vyprovázel některé formace do pole, účastnil se modliteb před odchodem a vyzýval své muže ke statečnosti.
Další články v sekci
Tři soutěsky: Před 15 lety začalo napouštění největšího vodního díla světa
Před 15 lety byla dokončena druhá fáze výstavby jednoho z nejkontroverznějších vodních děl na světě – mamutí čínská přehrada Tři soutěsky se začala plnit vodou
Myšlenka vybudovat obří přehradu na řece Jang-c’-ťiang se zrodila již před dlouhými 99 lety. K definitivnímu schválení projektu přehrady a vodní elektrárny ale došlo až o 73 let později. Cílem monumentální stavby byl hlad rozvíjející se země po elektřině a snaha omezit devastující záplavy na Modré řece. Jen ve 20. století napáchala Jang-c’ velké škody šestkrát během nichž si vyžádala přes 400 tisíc lidských životů. Zničeno 5 milionů domů, zatopeno 21 milionů hektarů orné půdy (trojnásobek rozlohy ČR) a postiženo bylo celkem 290 milionů lidí. Pod hladinou zmizela i vzácná archeologická naleziště.
Obří přehrada ale způsobuje vážné ekologické a geologické problémy. Ze zaplavených a rozkládajících se stromů a rostlin se uvolňují skleníkové plyny, jako je oxid uhličitý nebo metan. Během povodní se u hráze hromadí tolik naplavenin, že lidé mohou doslova chodit po vodě. Kromě odpadků se v přehradě hromadí také chemikálie, třeba hnojiva stékající z polí.
Další články v sekci
SES-12: Raketa Falcon 9 míří na oběžnou dráhu s novým komunikačním satelitem
Na příští týden je naplánován další start rakety Falcon 9. Na oběžnou dráhu má dopravit nový komunikační satelit SES-12. Co všechno se musí stát, aby se na oblohu dostala nová komunikační družice?
Nový satelit byl po vyrobení ve francouzském Toulouse převezen přes oceán do Kennedyho vesmírného střediska na Mysu Canaveral, kde je nyní připravován pro start.
Hovořili jsme s Elodie Viau, senior manažerkou společnosti SES pro oblast dodávek satelitů od společnosti Airbus, která se právě vrátila na Floridu, aby se připojila k posledním přípravám na vypuštění. Ty jsou nyní v plném proudu a start je naplánován na 4. června 2018.
Elodie – Jaký je současný stav příprav na start?
Vše vypadá dobře. Po expedici satelitu SES-12 na místo startu ve dnech 11. a 12. dubna 2018 úspěšně proběhlo funkční testování satelitu a plnění chemickou látkou pro pohon. V minulých týdnech na Floridu také dorazily různé komponenty nosné rakety: 3. května jsme obdrželi aerodynamický kryt, která je nyní připraven ke startu. Proces zahrnoval instalaci akustických přikrývek, které snižují hlukové účinky při vypuštění, instalaci systému pro záchranu krytu, a mnoho kontrol a inspekcí. Druhá fáze rakety SpaceX dorazila minulý týden po důkladném testování v Texasu. Týmy na místě na Mysu Canaveral nyní s maximálním nasazením pracují na sestavení a integraci všech komponent, aby raketa bez problému prošla testováním a úspěšně odstartovala.
Jaké jsou klíčové milníky do startu?
Právě probíhá instalace šifrovacích jednotek satelitu. Jakmile bude hotova, uděláme konečné uzavření družice, které zahrnuje odstranění všech neletových položek. Pak bude satelit připojen k adaptéru rakety, který je zapouzdřen v aerodynamickém krytu, a bude provedena zkouška sekvence startu satelitu.
Dalším důležitým milníkem byl „statický zážeh“, který se uskutečnil 24. května. Následně byla nosná rakety odvezena zpět do přípravného hangáru, kde byl připojen náklad, tj. satelit SES-12, k již popsanému adaptéru. Po závěrečných testech bude 30. května raketa Falcon 9 se SES-12 uvnitř vrácena na startovní plochu, připravena pro svůj start.
K úspěšnému dokončení satelitního programu je potřeba mnoho zkušených lidí – jak to šlo se SES-12?
Ano, konstrukce satelitu opravdu vyžaduje intenzivní a velmi soustředěné týmové úsilí po dlouhou dobu. Výroba SES-12 v Toulouse byla zahájena před čtyřmi lety, v srpnu 2014. Během uplynulých 39 měsíců inženýři kosmických lodí ze SES spolupracovali s týmem společnosti Airbus, aby včas a podle specifikací satelit SES-12 vybudovali. Náš tým v jižní Francii během té doby současně zvládl stavbu tří satelitů Airbus: SES-10, SES-12 a SES-14.
Jádro týmu pro projekt SES-12 tvořil Paul Van Gelder za oblast systémového inženýrství, Chris Hemmings za náklad, Christian Garderes pro zajištění produktu, a Shruti Vyas pro anténu. Ishan Baysal, který je členem programu SES Associates, podporoval tým a přispěl k úspěchu programu.
Pierre Crucis a Pierre Huard se zaměřili hlavně na program SES-14, ale také poskytovali podporu týmu SES-12. Luis Carvalho, náš hlavní inženýr pro všechny externí stanoviště, kde se vyrábějí družice SES, byl také úzce zapojen do programu a stále týmu poskytoval neocenitelné vedení a podporu.Na programu se však nepodíleli jen kolegové z externích stanovišť, jsme velice vděčni za fantastickou podporu, kterou jsme dostali od inženýrských týmů z univerzit v Betzdorfu a Princetonu po celou dobu výroby.
Vybavíte si nějaké zvláštní okamžiky během výrobního procesu?
SES-12 je jako náklad docela složitý k integraci – a klíčovým prvkem tohoto procesu bylo dokončení, testování a včasné doručení komunikačního modulu (CM) do Toulouse. Abychom zajistili dodržení celkového výrobního plánu, bylo rozhodnuto stanovit fixní datum přepravy CM do Toulouse. Byl to těžký termín, a během týdnů do data odeslání celý tým podával maximální výkon, aby tuto práci udělal. Nakonec se nám podařilo dokončit všechny testy CM včas díky odborné a úzké koordinaci mezi všemi zúčastněnými týmy. Vzpomínám si, že jsem byla velmi šťastná, když byl v dubnu 2017 dokončený a otestovaný CM doručen do Toulouse.
Dalším důležitým milníkem ve výrobním procesu bylo dokončení testů ve vakuové komoře během léta 2017, které musely být proveden souběžně s testováním SES-14. Kvůli souběžným termo-vakuovým zkouškám dvou družic musely týmy Airbus a SES pracovat doslova 24 hodin denně po dobu jednoho a půl měsíce. Navíc výměna nosné rakety (Ariane a Falcon) mezi SES-12 a SES-14 přinesla další výzvu na cestě k dokončení obou satelitů v čas a dle specifikací.
Jaká bude mise SES-12 až vstoupí do provozu?
S hmotností 5,4 tuny se jedná se o jednu z největších geostacionárních družic v historii SES. SES-12 je celoelektrická kosmická loď, což znamená, že se bude spoléhat na elektrický pohon pro dopravu oběžnou dráhu i pro manévry na ní. Satelit má na palubě digitální signální procesor, který zvyšuje schopnost satelitu poskytovat šířku pásma na míru našim zákazníkům.
Satelit nahradí NSS-6 umístěný na pozici 95 stupňů východně, a společně se SES-8 bude sloužit potřebám našich zákazníků v celé oblasti Asie a Tichomoří. Rozšíří tak naše schopnosti na tomto důležitém a vysoce dynamickém trhu poskytováním vysílání direct-to-home (DTH), VSAT, Mobility a satelitní datové konektivity s vysokou propustností (HTS) pro naše zákazníky video a datových služeb.
Další články v sekci
Bioinženýři vytvořili 3D tištěnou a funkční lidskou rohovku
Lidstvo potřebuje spoustu náhradních rohovek. Vytiskneme si je na 3D tiskárnách?
3D tisk není jen zábavou pro vesmírné kolonisty nebo vojáky. Jednoho dne by mohl zachraňovat lidi před slepotou. Dokazují to britští vědci, kteří na 3D tiskárně vytiskli náhradní lidské rohovky. Rohovka je průhledná kupolovitá vrstva, která pokrývá přední část oka. Na první pohled vypadá jednoduše, ale ve skutečnosti hraje významnou roli v regulaci světla, které vstupuje do oka.
V dnešním světě trpí více než 5 milionů lidí slepotou v důsledku poškození rohovek, ať už kvůli zranění, popálení nebo třeba nemoci. Dalších 10 milionů lidí čeká na operaci, která by je měla před takovou slepotou ochránit. Lékaři získávají náhradní rohovky od mrtvých dárců orgánů, poptávka ale v tomto případě vysoce přesahuje nabídku.
TIP: Umělé srdce vyrobené pomocí 3D tiskárny bije, jako kdyby bylo živé
Britský tým tiskne 3D rohovky pomocí speciálního bioinkoustu, ze kterého vznikne nejprve „lešení“ budoucí rohovky. Pak už jenom stačí přidat kmenové buňky a nechat je dělat jejich práci. Bioinkoust přitom tvoří unikátní kombinace látek biologického původu alginátu a kolagenu, která je dost hutná na to, aby tisknutá rohovka držela tvar, a rovněž dost měkká, aby s ní bylo možné tisknout. Zároveň tato směs udrží kmenové buňky naživu v pokojové teplotě.
Další články v sekci
Lev ze Sibiře Radola Gajda: Jak se stal z legionáře vůdce Národní obce fašistické?
Radola Gajda vedl československé legie v bojích na Sibiři, po válce se ale stal předsedou české národní obce fašistické...
Radola Gajda se ještě jako Rudolf Geidl narodil 14. února 1892 v Kotoru. Otec pocházel z moravského Kyjova, v Kotoru ale sloužil jako poddůstojník u rakousko-uherského námořnictva. Měl odsloužit dvanáct let a poté navázat kariérou úředníka. Matka byla místní Italka, o které někdy Radola tvrdil, že je černohorská princezna…
Byl nejstarší ze šesti dětí. Doma se mluvilo hlavně německy, dále pak česky a italsky. Trilingvní výchova mu přinesla sice velmi dobrý základ pro další chápání jazyků a bez problémů se domluvil i srbsky, rusky, francouzsky a anglicky, ale ve vzdělávání mu štěstí nepřinesla. Když se rodina vrátila do Kyjova, Rudolf studoval tamější gymnázium, přes kvartu se ale nedostal. Různě pak měnil školy i učební obory a není jisté, čím přesně a kde se vyučil, snad drogistou v Hodoníně. Sám píše jen, že „roku 1907 absolvoval‟.
Do kraje svého dětství se ale brzy vrátí. Otec ho vyšle do Kotoru, kde Rudolf slouží u dělostřelců: jako účetní. Dobrodružství začne ve válce mezi Černou horou a Albánií, kde se mladík neznámo jak dostane do černohorského vojska a pobude nějakou dobu v dobytém Skadaru. Tam také potká svou první ženu Zoru, dceru místního lékárníka, v jehož obchodě bude nějakou dobu pracovat. Když vypukne válka, Geidla přiřadí k slovinskému pluku a Zora odjede za jeho rodinou do Kyjova. O dva roky později Geidl manželku v dotazníku zapře a uvede stav: svobodný.
Podvodný lékař
V rakousko-uherské armádě strávil Geidl rok a co tam přesně dělal, těžko říct. Podle svého vyprávění bojoval a byl povyšován v poli. Podle dopisu příteli se věnoval účetnictví. Zlom přijde v září 1915, kdy se bez odporu nechá zajmout srbskou armádou a obratem vstoupí do černohorské armády, kde měl mít hodnost kapitána. Byl tam též prý osobním sluhou a tlumočníkem vojvody a vedl jednotku dobrovolníků. Černohorská armáda se ale zcela zhroutila – a pokud by Geidl upadl do zajetí, byl by jako přeběhlík okamžitě popraven.
Objevil ale svérázné řešení: ruská sanitární mise se stahovala do Ruska a Geidl odešel s nimi (mimochodem, přes Francii) jako lékař. Coby medik Rodion Gajda také v březnu 1916 nastoupil do srbské armády. Z té odešel v prosinci 1916 na vlastní žádost, aby se mohl okamžitě přidat ke vznikající československé armádě. Lékařské působení je jedním z temnějších období Gajdova života: ačkoli neměl lékařské vzdělání, podával léky, píchal injekce a prováděl operace...
Díky dobrovolníkům, kteří mu potvrdili, že v černohorské armádě dosáhl hodnosti majora, přešel Gajda rovnou na pozici štábního kapitána a velel 1. praporu 2. pluku. Jeho kariéra ale vystřelila vzhůru u Zborova. Zjistil, že jeho ruský nadřízený je natolik posilněn vodkou, že není schopen velet a okamžitě převzal iniciativu. A to velmi úspěšně. Nejen, že zabránil katastrofě a zmatku, ale přinesl i zásadní úspěch a byl jedním ze strůjců legendárního úspěchu československých dobrovolníků u Zborova. Když se pak podobná situace opakovala o měsíc později, byl rovnou ustanoven kapitánem. Jistě už se těšil, jak odjede s elitním jádrem čechoslováků do Francie.
A pak začalo rozsáhlé prošetřování jeho lékařské kariéry, které tak popudilo profesora Masaryka. Nakonec nebyl přímo potrestán, ale do Francie nejel. Pro jeho kariéru to bylo vlastně šťastné řešení. Do Ruska přišla občanská válka a s ní i příležitost.
Proti Rudým
Situace legionářů se rychle komplikovala. V Rusku došlo k další revoluci a říše se rozpadala. Pomalu se rýsovala občanská válka mezi Rudými (komunisty) a Bílými (jejich odpůrci od sociálních demokratů po caristy). V březnu 1918 pak bolševici uzavřeli mír s Německem. Legionáři se domluvili, že se pokusí co nejrychleji odplout ze země přes Vladivostok a kolem celého světa na francouzské bojiště. Rudí ale potřebovali další muže a početní a dobře organizovaní legionáři byli očividný zdroj vojáků. Velení legií dovolilo bolševikům propagační kampaň na odvody do Rudé armády. Do té odešel třeba i Jaroslav Hašek... Ale nestačilo to. Rudí zatlačili znova. Mluvili o tom, zda vůbec legionáře pustí ze země. Když legionáři zachytili 25. května 1918 Trockého rozkaz, aby byl každý ozbrojený Čechoslovák zastřelen, rozhodli se neuposlechnout své politické vedení a proti bolševikům vystoupit.
Gajda se připletl k incidentům s komunisty již dříve a celkově měl mnohem více sympatií k Bílé armádě než k Rudé. Rychle jej přizvali do užšího vedení legií a nastala nejzářnější chvíle jeho života: na bojišti se cítil jako doma. I přes své ego a mnohé nedostatky patřil k výjimečným velitelům. Nechyběla mu odvaha, nápady, strategické i taktické uvažování a dokázal si vybírat vynikající spolupracovníky, kterým dával skvělé podmínky pro jejich práci.
Doma a co dál?
V Československu ho ale slavobrány nečekaly. Místo v armádě ale narozdíl od rakousko-uherských loajalistů našel. Velmi krátce studoval a absolvoval školy ve Francii. Nakonec se stal zástupcem náčelníka generálního štábu. V tu chvíli ale Hrad spustil vykonstruovaný proces, který Gajdu zbavil hodnosti. Uražený a deprimovaný přijal nabídku Národní obce fašistické a stal se jejím vůdcem.
TIP: Česká stopa v Cizinecké legii (1): Generál Josef Šnejdárek a major Karel Hora
Před Mnichovem vyzýval k obraně země za každou cenu. Po Mnichovu se politicky nijak široce nezapojil – měl ale trochu podporovat partyzány. Po válce jej obvinili z kolaborace s nacisty a strávil dva roky ve vazbě. I přes vášnivou obhajobu legendárního prokurátora Urválka pak dostal velmi, velmi mírný trest: dva roky, což bylo v dobovém kontextu čistě symbolické. Veterán pěti armád a držitel 57 vyznamenání zemřel téměř slepý ve věku padesáti šesti let.
Další články v sekci
Protrpěný rekord: Elektromobil Tesla urazil téměř tisíc kilometrů na jedno nabití
Model 3 od automobilky Tesla opět dokázal, že je schopen stanovovat nové rekordy v počtu ujetých kilometrů na jediné nabití. Nový rekord 975,5 kilometrů však není úplně relevantním odrazem schopností vozu v běžném provozu
Dojezd u elektrických vozů je téma na dlouhé povídání. Spolu s cenou se prozatím jedná o jednu z největších slabin tohoto technologického výstřelku. Není proto divu, že při představování nového elektromobilu je dojezd to první, co zákazníky zajímá.
Problém jménem dojezd
Vozy Tesla se mohou pochlubit průměrným až nadprůměrným dojezdem ve srovnání s konkurencí. Ovšem papírový dojezd se od toho reálného liší i u vozů Tesla, a tak jejich majitelé pořádají nejrůznější ekonomické jízdy, při kterých se snaží ujet předem určenou trasu na co nejmenší počet nabití. Oblíbené se v poslední době stalo také lámání rekordů v co největším počtu ujetých kilometrů na jedno nabití. Jak referuje portál TeslaFan.cz, jeden takový nový rekord si nedávno připsal i Model 3.
Tesla u Modelu 3 uvádí dojezd 220-310 mil (354-498 kilometrů). Nový rekord je však stanoven na neuvěřitelných 606,2 mil (975,5 kilometru). Stanovil jej Sean Mitchell, který je držitelem již předchozího rekordního dojezdu tohoto vozu.
Možná si říkáte, že tento chlapík objevil nějaký skrytý mód tohoto vozu nebo jej nějak speciálně upravil. Nic z toho není pravda. Rekord byl stanoven s naprosto běžným sériově vyráběným Modelem 3. Problém tu však přeci jen je...
Protrpěný rekord
Test dojezdu totiž neprobíhal v běžném provozu a při standardních rychlostech, kterými se ve svém voze dopravuje běžný smrtelník. Vše bylo přizpůsobeno tak, aby vůz skutečně dosáhl toho nejvyššího možného nájezdu. Sean s vozem jel rychlostí od 20 do 35 mil za hodinu tedy od 32 do 56 kilometrů v hodině. Navíc jezdil pouze po 1,6 kilometru dlouhém okruhu s minimálním provozem a převýšením. A dokonce vypnul klimatizaci, takže měl ve voze přes 40°C.
Celkem mu test zabral 32 hodin, během kterých měl průměrnou spotřebu 110 Wh na jednu míli (69 Wh na kilometr). To není špatný výsledek, ovšem s přihlédnutím na podmínky, za jakých jej bylo dosaženo, je vlastně nic neříkající. V běžném provozu a podmínkách Model 3 zkrátka nikdy nedosáhne takovýchto výsledků, ani kdyby se rozkrájel.
Na záznam rekordu se můžete podívat zde:
Článek zveřejňujeme s laskavým svolením portálu TeslaFan.cz - magazínu pro fanoušky vozů Tesla.