Delfíni žijící na jihovýchodě Austrálie představují podle nejnovějších poznatků nový, donedávna nepopsaný druh. Vědci se doposud domnívali, že těchto asi 150 jedinců tvořících dvě populace v Port Phillip Bay a v Gippsland Lakes, patří ke známému druhu skákavých delfínů, avšak analýza DNA a studie tvaru jejich lebky je vyvedla z omylu. Novému druhu byl přidělen latinský název Tursiops australis.

TIP: Nespoutaní delfíni kapverdští a jejich anarchie pod mořskou hladinou

„Jde o naprosto úžasný objev, protože od počátku 19. století byly popsány jen tři nové druhy delfínů,“ říká Kate Charlton-Robbová z Monash University v Melbourne. „A ještě úžasnější je, že jsme měli tyto delfíny celou dobu přímo pod nosem a ničeho jsme si nevšimli.“

Ke konečnému stanovení znaků nového druhu bude potřeba ve výzkumu ještě pokračovat. Již nyní je však jasné, že sotva byl nový delfín objeven, už bude zařazen mezi ohrožené australské druhy.

„Formální určení nového druhu je velmi důležité pro další správný postup při jeho ochraně,“ říkají autoři studie, „a to zvlášť v případě jako je tenhle. Jedná se totiž o endemický druh žijící pouze na dvou místech australského kontinentu.“

Ve vzpomínkách našich předků se školní léta posuzují (ať už kladně a s nostalgií nebo kriticky) převážně z hlediska žáků a studentů. Učitelské trápení se obvykle hodnotilo jen podle vztahu k úřadům, s ohledem na nesmyslné direktivy a zastaralé vyučovací postupy nebo na bídné hmotné podmínky kantorů. Problém však představovala i další rizika tohoto povolání. Snad poněkud překvapivě k nim patřily fyzické útoky ze strany dětí a jejich rodičů.

Pokrokové 19. století

Tělesné tresty nebyly jen výchovným nástrojem pedagogů, ale také prostředkem, jak ukázat, kdo je ve škole nebo v obci skutečně pánem. V dobách před zavedením všeobecné školní povinnosti v roce 1774 se lze v učitelských poznámkách dočíst o utrpení, které přináší nutnost předstoupit před žáky a riskovat od nich nebo jejich rodičů výprask. K předpokladům kantorského povolání, které oceňovaly státní úřady, proto patřila fyzická kondice každého zájemce. V roce 1816 například zamítla vídeňská Studijní komise stížnosti týkající se nedostatků v přípravě učitelů s odůvodněním, že jejich znalosti nejsou na prvním místě a že mohou být dokonce škodlivé. Hodnotila se především zbožnost a síla k výkonu tělesných trestů a k vlastní obraně.

Ve druhé polovině 19. století se školský systém zlepšoval. Vzdělání potvrzené vysvědčením se stávalo předpokladem sociálního vzestupu a školou garantovaná kvalifikace se už většinou nepovažovala za zbytečnost. Učitelé postoupili na společenském žebříčku mezi honoraci. Jejich nové sebevědomí souviselo se systémem odměňování. Nemuseli se nadále dožadovat dům od domu své odměny, případně si ji po vzoru místních žebráků odjíst u stolu rodičů svých žáků. Tlak rodičů na učitele sice zcela nezmizel, většinou však nebýval tak přímočarý jako v éře takzvané staré školy. Neústupný učitel mohl být přeložen, škola přišla o podporu městských zastupitelů a podobně.

Skandální případ

O to překvapivější byl incident z roku 1874, ke kterému došlo v jedné z městských škol na Starém Městě pražském. Rozhořčená matka nespokojená s hodnocením svého dítěte zbila učitelku přímo ve třídě a způsobila jí rozsáhlé zranění. Případem se zabývala okresní školní rada, která do budoucna zakázala v době vyučování vstup cizím osobám včetně rodičů do školních budov. Příslušnou vyhlášku nařídila vyvěsit ve všech pražských školách.

Zápisy z tohoto jednání a z pozdější schůze pražského zastupitelstva se tak stal dokladem rizika učitelského povolání, které přežilo i mnohé školské reformy – včetně zákazu tělesných trestů žactva.

28. listopadu 2017 vzlétla z nového ruského kosmodromu Vostočnyj teprve druhá raketa. Soyuz-2.1b v tomto případě vynášel na oběžnou dráhu klimatický satelit Meteor-M a 18 dalších menších satelitů.

První část startu z kosmodromu, který leží v Amurské oblasti na Dálném Východě, probíhala normálně. Raketa se blížila k cílové oběžné dráze, kterou byla polární dráha ve výšce 825 kilometrů nad zemským povrchem.

Neúspěch ruské rakety

Pak se to ale zvrtlo. Ruská kosmická agentura Roskosmos po několika hodinách oznámila, že se jí nepodařilo navázat s klimatickým satelitem kontakt. Ukázalo se totiž, že satelit není tam, kde měl podle plánu být.

TIP: Havárie na Mysu Canaveral: Explodovala raketa Falcon 9 společnosti SpaceX

Podle ruské zpravodajské agentury Interfax mohlo dojít k tomu, že kvůli lidské chybě neskončily vynášené satelity ve vesmíru, nýbrž v Atlantickém oceánu. Ruská média spekulují o tom, že raketový stupeň Fregat-M, jehož ukolem bylo dopravit satelity na oběžnou dráhu, měl pravděpodobně špatnou orientaci. Celá mise pak v důsledku toho skončila naprostým krachem. 

Roskosmos později oznámil, že státní komise jmenovala členy vyšetřovací komise pro havárii startu Sojuzu 2-1b ze dne 28. listopadu. Práce komise by měla být ukončena do 15. prosince.

Zhruba 200 druhů tropických mravenců uplatňuje takzvané legionářské chování. Tato strategie spočívá v mohutném zátahu, při němž mravenčí armáda likviduje vše živé, co se jí postaví do cesty. Z těchto mravenčích nájezdů velmi cíleně profitují některé druhy tropických ptáků.

Opeřenci vyčkávají, až valící se horda mravenců uvede do pohybu masu prchajícího hmyzu a loví právě v těchto pásech hojnosti. To ale není vše. Legionářští mravenci mají dny relativního klidu, které se střídají s obdobím zuřivého lovu a ptáci dokážou předvídat, která mravenčí kolonie se příští den chystá k útoku.

TIP: Nejbojovnější ze všech tvorů aneb Mravenci na válečné stezce

Corina Logan z University of Cambridge a Sean O'Donnell z University of Washington podrobně sledovali chování ptáků. Zjistili tak, že předvídaví opeřenci na konci každého dne kontrolují několik ležení legionářských mravenců. Následujícího dne se pak správně postaví do cesty té mravenčí kolonii, která právě provádí nájezd.

Znamená to, že ptáci jsou nejen schopni zapamatovat si minulé události, ale dovedou z nich vyvodit závěry do budoucna. Jinými slovy umí plánovat. Tato schopnost se přitom dříve přisuzovala pouze lidem. Už nějakou dobu víme, že plánování jsou schopni někteří primáti, krysy a ptáci z čeledi krkavcovitých. Nyní se seznam živočichů schopných cíleně uvažovat opět o něco rozšířil.

V dnešní době už sice existují elektrické letouny, vesměs ale jde o malé a experimentální modely. Společnosti Airbus, Rolls-Royce a Siemens nyní spojily své síly, aby vytvořily elektrické letadlo, které bude velké a praktické.

Společně vyvíjejí hybridní elektrický demonstrační letoun, který nese označení E-Fan X. Je založený na testovací platformě BAE Systems 146 a měl by se dostat do vzduchu někdy v roce 2020.

TIP: Letadlo od kosmické agentury: NASA vyvíjí elektrický stroj X-57

Hybridní elektrické letouny jsou velmi atraktivní jak pro inženýry, tak i pro ochránce životního prostředí a vůbec příznivce zelených technologií. Takové stroje by měly být levnější a snadnější na údržbu, a zároveň budou produkovat mnohem méně emisí skleníkových plynů než klasická letadla.

Pro Julii Agranovičovou to byl den jako každý jiný. Když si na počítači procházela příspěvky na Instagramu, všimla si fotografie, která se nápadně podobala výhledu z okna její ložnice. Julia tudíž neváhala a prošmejdila účet neznámé ženy podrobněji. Ukázalo se, že výhled z okna není jediné, co mají obě ženy společné. Na dalších snímcích poznala i svého manžela.

Kompromitující snímky se Juliin manžel zprvu pokoušel vysvětlovat v duchu rad doktora Plzáka – snímek podle něj vznikl během večírku, který doma pořádal. Pod tlakem dalších „foto důkazů“ se ale nakonec k nevěře přiznal. Když se později ukázalo, že milenka se zálibou ve fotografování nebyla manželovou jedinou, požádala Julia o rozvod. „Napsalo mi mnoho žen, které jsou na tom podobně. Chci jim tímto dodat odvahu, aby udělaly správný krok,“ popisuje Julia důvody proč se se svým příběhem rozhodla svěřit médiím. 

Rada v podobných situacích je přitom prostá – buďte věrní. Pokud nejste, nefotografujte. Když už musíte fotografovat, nedávejte fotografie na internet. A pokud jste je přesto dali na internet, tak se nedivte.

Příslušník izraelské speciální protiteroristické složky Jamam ochotně pózuje fotografovi v poloze ležícího střelce. Přísně tajná jednotka vznikla v roce 1974 a od té doby plní celou řadu těch nejnáročnějších a nejutajenějších úkolů. Od riskantní záchrany rukojmích, přes boj s teroristy až po vypořádání se s organizovaným zločinem – tam všude bychom našli jejich příslušníky. Tito muži dodnes fungují ve velice přísném režimu utajení, o to vzácnější je tento snímek jednoho z elitních vojáků/policistů.

Vžádné jiné části roku nezapadá Slunce tak brzy jako v prosinci. Těsně nad obzorem jej zastihneme již před čtvrtou hodinou odpolední. S pozorováním jiskřivých hvězd mihotajících se v chladném zimním vzduchu tak můžeme začít ještě před večeří. Pro jasné planety to však neplatí: Na noční obloze je nespatříme a musíme si na ně počkat až do ranních hodin.

Jako první se nad jihovýchodem objeví naoranžovělý Mars, po němž následuje i žlutobílý Jupiter. Na sklonku prosince se pak za rozbřesku, velmi nízko nad jihovýchodním horizontem, dočkáme i nevýrazného Merkuru. 

Hvězdy v zákrytu

Chybět samozřejmě nebude ani Měsíc, jenž dospěje 3. prosince do úplňku. Možná jste letos v dubnu a v listopadu sledovali, jak jeho kotouč zakryl hvězdu Aldebaran ze souhvězdí Býka. Bude-li hezky, můžete počet pozorovaných zákrytů ještě zdvojnásobit: V prosinci nás totiž čekají další dva podobné úkazy.

První se odehraje 8. prosince na noční obloze nízko nad východem. Stálicí, která se nám tentokrát skryje za Měsícem, bude nápadný Regulus ze souhvězdí Lva. Souputník Země se nad obzorem objeví krátce před desátou hodinou večerní a hvězdu spatříme těsně pod ním. Ve 22:23 SEČ vstoupí Regulus za dolní okraj měsíčního kotouče a ve 23:08 se opět vynoří zpoza jeho pravého horního okraje. 

TIP: Měsíc jak jej neznáte: Nejlepší snímky rekordního superúplňku

Další zákryt zpestří samotný závěr roku, netradiční silvestrovské oslavy však nečekejte – naopak si budete muset přivstat. K úkazu totiž dojde 31. prosince na ranním nebi vysoko nad jihozápadem a hvězdou, která dočasně zmizí z oblohy, bude opět Aldebaran. Stane se tak ve 2:25 SEČ u levého středního okraje Měsíce, ale už ve 3:09 se stálice objeví u dolního okraje měsíčního disku. Dodejme, že pro pozorovatele napříč Českou republikou se mohou časové údaje začátku a konce zákrytu o pár minut lišit v závislosti na jejich zeměpisné poloze. 

Východy a západy Slunce

Po většinu listopadu se Slunce nachází ve znamení Střelce, 21. prosince 2017 v 17:27 SEČ vstupuje Slunce do znamení Kozoroha; nastává zimní slunovrat, začíná astronomická zima.

Fáze, východy a západy Měsíce

Planety na noční obloze

• Merkur – viditelný na konci prosince ránonízko nad jihovýchodem
• Venuše – nepozorovatelná
• Mars – viditelný ráno vysoko nad jihovýchodem
• Jupiter – viditelný ráno nad jihovýchodem
• Saturn – nepozorovatelný
• Uran – viditelný v první polovině noci
• Neptun – viditelný na večerním nebi

Zajímavé úkazy v prosinci 2017

• 2. listopadu – setkání Venuše a hvězdy Spica ze souhvězdí Panny na ranní obloze nízko nad jihovýchodem
• 3. prosince – nejbližší úplněk v roce 2017, tzv. superúplněk 
• 8. prosince – setkání Měsíce a hvězdy Regulus ze souhvězdí Lva na noční obloze; zákryt Regula Měsícem velmi nízko nad východem (začátek zákrytu ve 22:23 SEČ, konec ve 23:08)
• 13. až 15. prosince – setkání úzkého měsíčního srpku, Marsu, Jupitera a hvězdy Spica ze souhvězdí Panny na ranním nebi nad jihovýchodem
• 14. prosince – maximum meteorického roje Geminid
• 30. prosince – setkání Měsíce a hvězdy Aldebaran ze souhvězdí Býka na noční obloze, zákryt Aldebaranu Měsícem ráno 31. prosince vysoko nad jihozápadem (začátek zákrytu ve 2:25 SEČ, konec ve 3:09)

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském čase (SEČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.

Seriál pozorování oblohy vzniká ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno

Není to tak dlouho, co většina Američanů pracovala na farmách. V dnešní době jich pracuje na farmách méně než 2 procenta, protože práci dříve vyhrazenou lidem zastanou technologie. A podle všeho tento ani zdaleka nekončí.

TIP: Inteligentní roboti budoucnosti nás neohrozí na životě, ale v zaměstnání

Podle nové studie přijde do roku 2030 kvůli postupující automatizaci o práci jedna třetina pracujících v USA, což představuje asi 73 milionů lidí. Na celém světě to pak bude až 800 milionů lidí. Nejvíce ohrožené jsou přitom profese v těch nejbohatších zemích, které si mohou dovolit zavádět roboty. Na druhou stranu ale, i roboty musí někdy stavět, kontrolovat a opravovat. 

Loňský archeologický výzkum v Chrámu Božího hrobu v Jeruzalémě měl mimo jiné přinést odpověď na zásadní otázku: Je toto místo skutečně hrobem Ježíše Krista? Definitivní rozřešení letité záhady ale nepřineslo ani využití nejmodernějších technologií. Některé dílčí a mimořádně zajímavé odpovědi ale přesto archeologové získali.

TIP: Prohlédněte si unikátní fotografie z místa, kde bylo uloženo tělo Ježíše Krista

Testy metodou OSL (optically stimulated luminescence, tedy opticky stimulované luminiscence) ukázaly, kdy byl hrob naposled vystaven slunečnímu světlu. Podle archeologů se tak stalo v roce 345, tedy během, nebo krátce po skončení panování císaře Konstantina Velikého. Podle historických pramenů byla hrobka objevena zhruba o dvě dekády dříve, okolo roku 326, kdy jej za Ježíšův hrob označila císařova matka Helena.

Všechny dosavadní archeologické výzkumy přitom naznačovaly, že hrobový komplex vznikl mnohem později - přiblžně v časech křižáckých výprav před tisíci lety. Závěry archeologů tak potvrzují, že hrob byl vybudován během vlády prvního římského křesťanského císaře Konstantina. 

Výzkum, který provedla Národní technická univerzita v Aténách, tak zatím nepotvrdil a ani nevyvrátil, zda je Ježíš skutečně pohřben v Chrámu Božího hrobu. V souladu s historickým přesvědčením je ale nyní zřejmé, že hrobku zkonstruovali staří Římané už 300 let po jeho smrti.