Své snímky, z nichž se běžným smrtelníkům točí hlava, uveřejňoval Jacob na Instagramu, kde si získal početné publikum. Mezi jeho nejoblíbenější destinace patří londýnské Canary Wharf, the Barbican, Square Mile a místa v okolí Tower Bridge.

TIP: Pohledem sebevraha: Snímky, z nichž se vám zatočí hlava

Jacobova talentu si po čase všimli „lovci hlav“ velkých nadnárodních společností a dnes za své fotografie pořízené z výškových budov po celém světě pobírá tučné honoráře.

Chmelové šištice, tedy samičí květenství liány chmele otáčivého, jsou už dlouhá staletí jednou ze základních surovin pro výrobu piva. Dodávají mu typickou nahořklou chuť a aroma. Němečtí vědci ale tvrdí, že chmel nejspíš také brání játra před nepříznivým vlivem alkoholu. Ukazují to výsledky nové studie účinků různých piv na myši.

Badatelé čepovali myším běžné pivo s chmelem, speciální pivo bez chmelu, a také samotný alkohol. Po 12 hodinách se v játrech myší, které popíjely pivo s chmelem, vytvořilo méně tuku, než v játrech myší na etanolu, a také méně než v játrech myší, co dostaly pivo bez chmelu.

TIP: Příznivé vedlejší účinky: Zavedení lékařské marihuany pomáhá proti obezitě

Autoři studie se domnívají, že právě chmel v pivu možná odpovídá za to, že lidé popíjející tvrdý alkohol umírají (ve srovnání s pivaři) častěji na nemoci jater. Důvodem je zřejmě to, že látky obsažené ve chmelu omezují tvorbu nebezpečných kyslíkových radikálů. Zároveň ale připomínají, že ani chmel nechrání játra pijanů piva stoprocentně.

Indonésii, největší ostrovní stát na světě, velice dobře vystihuje národní heslo „Bhinneka Tunggal Ika“ (jednota je v rozdílnosti), které je součástí státního znaku. Už jen obrovská rozloha 1 919 440 km² a množství 17 508 ostrovů a ostrůvků (z nichž kolem 6 000 je obydlených) napovídá, že příroda a kultura této země má mnoho tváří.

Zhruba 60 % území Indonésie zabírají pralesy, z toho většinu najdete na Sumatře, Borneu a Sulawesi. Značná část pralesů, například na ostrově Jáva, byla ovšem již vykácena a přeměněna v typická terasovitá pole. Fauna a flóra na ostrovech Sumatra, Jáva, Borneo či Bali velice připomíná asijskou. Naopak východně od těchto ostrovů se lze setkat s přírodou podobnou té v Austrálii.

Celá oblast indonéského souostroví je tektonicky velmi aktivní. Nachází se totiž na okraji pacifické, euroasijské a australské litosférické desky. Důsledkem této polohy jsou četná zemětřesení. Údajně jde o 7 000 otřesů ročně, ovšem jen malá část z nich je postřehnutelná lidským vnímáním.

TIP: Na pouštích Maroka aneb Živá poušť Erg Chebbi

Na území Indonésie leží stovky sopek, z toho kolem 150 je aktivních. Největší kráter světa se svými 1 775 km² se nachází právě v Indonésii na ostrově Sumatra a vyplňuje jej jezero Toba. Neméně pozoruhodný je národní park Tengger-Bromo-Semeru na východě ostrova Jáva, který připomíná měsíční krajinu. Zejména za svítání se otevírá nádherný pohled na zvrásněný kužel sopky Batok, aktivní, síru plivající vulkán Bromo a v pozadí ohromnou dýmající sopku Semeru. Vulkány jsou součástí obrovského kráteru Tengger, jehož dno je z části vyplněno obrovským písečným polem.

Usáma bin Ládin se po útoku Al-Káidy na cíle v New Yorku a Washingtonu stal globální „celebritou“ a jedním z nejhledanějších lidí světa. I tak se ale tomuto muži, pocházejícímu z prominentní saúdské rodiny, podařilo na dlouhá léta ztratit a jen občas o sobě dávat vědět prostřednictvím videonahrávek. Protože na vlastní kůži zažil válku proti Sovětům v Afghánistánu, byl na život v utajení zvyklý. Po jeho zmizení na konci roku 2001 ale mnozí již nevěřili, že jej Američané (či kdokoli jiný) ještě vůbec kdy vypátrají.

První pokusy o bin Ládinovo zneškodnění

„Arciterorista“ se do hledáčku amerických zpravodajských služeb dostal už dlouho před 11. zářím 2001. V období okolo prvního útoku islamistů na Světové obchodní centrum v únoru 1993 si skupina tří agentek CIA uvědomila, že z fundamentalistických veteránů války v Afghánistánu se začíná formovat nebezpečná organizace pojmenovaná Al-Káida. Právě tyto agentky, přezdívané „Sesterstvo“, pak dokázaly tuto skupinu spojit i se samotným bin Ládinem a díky jejich informacím vzniklo v roce 1996 samostatné oddělení zaměřené na jeho dopadení.

V roce 1997 vypracovala CIA vůbec první plán na bin Ládinovu likvidaci. V tomto případě měla být využita řízená střela, zaměřená na místo jeho předpokládaného pobytu. Operace sice dostala posvěcení z vyšších míst, ale nakonec byla kvůli obavám z nejistého úspěchu a možných civilních obětí zastavena. Paradoxně ale hned následující rok Američané po teroristických útocích na ambasády ve východní Africe odpálili sérii raket na výcviková centra Al-Káidy.

Na konci 90. let pak protiteroristické centrum CIA dostalo rozkaz zformulovat komplexní strategii na její zničení, kam patřil i zásah proti jejímu nejvyššímu vedení. Kvůli politickým problémům v Pákistánu jej ale nakonec nerealizovalo. Zpravodajská služba nicméně během let 1999 a 2000 dokázala zmapovat podobu sítí Al-Káidy v Afghánistánu a částečně i její aktivity v zahraničí. 

V roce 2000 vznikl další plán na bin Ládinovo zneškodnění, tentokrát za pomoci rakety odpálené z bezpilotního letounu typu Predator. Na podzim roku 2000 ovšem vyslání takového stroje překazilo špatné počasí a série testů na americké půdě v létě následujícího roku nepřesvědčila nejvyšší místa o proveditelnosti akce. Kvůli právním a technologickým komplikacím byl útok na začátku září 2001 odložen na neurčito. Američané ale během let 2000 a 2001 pravidelně prováděli sledovací přelety nad Afghánistánem a postupně dokázali vytipovat místa, kde by se hledaný terorista mohl nacházet.

Těsný útěk z Tora Bora

Vše samozřejmě změnilo 11. září, po němž se dopadení bin Ládina stalo jasnou prioritou. CIA jen pár hodin po útocích informovala prezidenta Bushe, že za akcí nejspíše stojí Al-Káida, a v následujících dnech se zrodil plán na vojenský úder proti jejím afghánským základnám. Prezident v druhé polovině září také podepsal vysoce utajený dokument, kterým CIA pověřil pátráním po špičkách Al-Káidy a dal jí při těchto aktivitách maximální volnost.

Po invazi do Afghánistánu v říjnu 2001 začaly speciální týmy americké armády pročesávat severovýchod země, kde se měl bin Ládin ukrývat. Nejspíše zde skutečně pobýval, ale dařilo se mu před svými pronásledovateli zůstávat o krok napřed. Pozornost se postupně upřela na jeskynní komplex Tora Bora nedaleko hranic s Pákistánem, kde se nacházela jedna z bin Ládinových základen. Na začátku prosince na ni zaútočily americké a britské speciální síly podporované afghánskými ozbrojenci a podařilo se jim v ní opevněné teroristy obklíčit.

Bin Ládin již v té době ztratil některé ze svých nejbližších spolupracovníků a podle pozdějších svědectví jeho spolubojovníků se obával, že ze základny neunikne ani on sám. Postup Američanů a jejich spojenců však nebyl kvůli nedostatku vojáků příliš rychlý a velení opakovaně zamítlo příliš riskantní pokusy o útok. Džihádistům se také povedlo přimět některé místní milice k uzavření příměří, což zdrželo postup západních jednotek ještě více.

Nejpozději 16. prosince bin Ládin Tora Bora opustil a spolu s rodinou a několika spolubojovníky uprchl směrem k pákistánským hranicím. Britské a americké speciální jednotky dobyly poslední části komplexu o den později, ale našly již pouze řadové bojovníky. Podle pozdějších vyjádření armádních představitelů byli Američané právě zde bin Ládinovu dopadení nejblíže. 

Skládání mozaiky

Některé zdroje uvádí, že se po útěku z obklíčení zdržoval v severním Afghánistánu, jiné odhadují, že se přesunul do Pákistánu. Na různých místech v této zemi nicméně žil podle pozdější výpovědi jedné ze svých žen přinejmenším od druhé poloviny roku 2002. Několik týdnů po bitvě u Tora Bora ale natočil video, kde, viditelně zestárlý a zesláblý, vyzval k dalšímu pokračování bojů proti Západu. 

Pro Američany tak začalo pátrání nanovo. CIA nyní čekalo velmi dlouhé období spojování a prověřování útržků informací získaných různými způsoby po celém světě. Jednou z metod bylo i tvrdé vyslýchání zajatých teroristů, a to nejen v podobě známého „waterboardingu“ (mučení spočívající v napodobení pocitů, jaké člověk zažívá při topení se ve vodě) na základně Guantánamo.

Americká zpravodajská služba spolupracovala v období po 11. září například i se syrským nebo egyptským režimem, jejichž bezpečnostní síly se neštítily využívat i mnohem horších metod. Právě informace z těchto kontroverzních výslechů ovšem přivedla Američany na bin Ládinovu stopu. Jeden z islamistických militantů zatčených v roce 2002 v Mauritánii zmínil jméno Abu Ahmed al-Kuwaití. Vyšetřujícím bylo okamžitě jasné, že se jedná o přezdívku (v překladu znamená „otec Ahmeda z Kuvajtu“), ale i tak záznam založili do systému monitorujícího celosvětovou síť islamistických radikálů.

Pokračování: Hon na arciteroristu: Dopadení Usámy bin Ládina v Abbottábádu

Stejné jméno pak zmínil v lednu 2003 po několikaměsíčním tvrdém vyslýchání na základně v Guantánamu i bin Ládinův druh z Tora Bora Mohamed al-Kahtání. Ten zároveň uvedl, že se jedná o blízkého spolupracovníka nejužšího vedení Al-Káidy a nejspíše i bin Ládinova osobního kurýra. Takových zpráv se ovšem i díky odměně, kterou Američané na bin Ládinovu hlavu vypsali, objevovaly spousty a CIA neměla kapacity všechny je prověřovat...

V Evropě i leckde jinde je krajina protkaná elektrickým vedením, které rozvádí elektřinu mezi elektrárnami a spotřebiteli. Co kdybychom ale tuhle síť využili i jinak?

Britští vědci nedávno poprvé v historii přenesli data rozvodnou sítí. Během experimentu použili 20 přijímačů, jimiž úspěšně zachytili 100 procent vyslaných signálů. V budoucnu nebude těžké zavádět podobné technologie do praktických aplikací, protože elektrické sítě už stojí, a není nutné pořizovat novou infrastrukturu.

TIP: Přinesou plovoucí elektrárny revoluci ve využití jaderné energie?

Jde o další významný krok na cestě k inteligentním elektrickým sítím. Takové sítě, které budou regulovat výrobu a spotřebu elektřiny v reálném čase, by mohly významně snížit účty za elektřinu. Britské úřady předpokládají, že kolem roku 2030 by inteligentní rozvodné sítě mohly ušetřit spotřebitelům 8 miliard liber (asi 240 miliard Kč) ročně.

Americká firma MegaBots vyzvala v loňském roce japonskou společnost Suidobashi Heavy Industry k souboji obřích robotů. Na očekávaný velkolepý souboj, který se měl konat v letošním roce, si ale bohužel budeme muset ještě chvíli počkat. Americký robot prý zatím není v optimální kondici.

Čekání na souboj titánů

Čest Ameriky měl původně hájit Mark II, který měří přes čtyři a půl metru a váží 5,4 tuny. Japonský Kuratas je o něco subtilnější – při svých 3,7 metrech výšky váží 4,5 tuny. Japonec je ale podstatně pohyblivější a jak se ukazuje i mnohem lépe ovladatelný.

Američané proto hodlají do souboje nasadit desetitunového Marka III, na jehož dokončení nyní shánějí peníze na crowdfundigovém portálu Kickstarter. Nový Megabot má být nejrychlejším a nejlépe ovladatelným megabotem na světě.

Zda se jim podaří sehnat potřebných 2,5 milionu dolarů, ale není úplně jisté. Přestože se do první kampaně zapojilo téměř 8 tisíc podporovatelů, dokázali vývojáři z MegaBots vybrat z požadovaného milionu dolarů jen zhruba polovinu.

Japonský astronom Daisuke Homma z Tohoko Univerzity a jeho tým objevili novou trpasličí galaxii Virgo I. Je to podle všeho nejméně zářivá galaxie, jakou jsme zatím objevili.

Galaxie Virgo I je ještě o polovinu temnější, nežli galaxie Segue 1, která byla až doposud považovaná za tu nejtmavší ze všech. Virgo I září asi jako 180 Sluncí. To je tak málo, že ji přesvítí jediná jasná hvězda Mléčné dráhy.

Nově objevená galaxie měří napříč jen pár set světelných let, ale galaxie to prý doopravdy je. Hvězdokupa by byla kompaktnější. Virgo I je od nás vzdálená 280 tisíc světelných let, tedy téměř dvakrát více, nežli nejjasnější satelitní galaxie Mléčné dráhy – Velký Magellanův oblak.

Pokud byla Virgo I vždy tak vzdálená od Mléčné dráhy, znamená to, že ji Mléčná dráha nemohla krást hvězdy. V takovém případě Virgo I zřejmě už vznikla jako velice tmavá galaxie.

TIP: Jak hvězdokupa z trpasličí galaxie zlikvidovala kandidáty na temnou hmotu?

Odborníci se už dlouho moří záhadou, proč je v okolí Mléčné dráhy tak málo trpasličích galaxií. Podle kosmologických modelů by Mléčná dráha měla mít stovky satelitních trpasličích galaxií, ale objevili jsme jich jenom zhruba 50.

Objev supertmavé galaxii Virgo I nabízí zajímavé řešení. Satelitních galaxií jsou možná opravdu stovky, ale kvůli jejich extrémně slabé zářizatím jsme je ještě nenašli.

Vulkán Kilauea je v různé míře trvale aktivní od roku 1983. Je jednou z pěti aktivních sopek na Havaji a po celých 30 let nepřetržitě chrlí lávu. Nedávno se na toto uhrančivé místo vydal i fotograf Mike Mezeul. Snímky, které se mu zde podařilo pořídit, doslova berou dech. Proudy rozžhavené horniny, prodírající se po svazích hory, vytváří neuvěřitelné divadlo dokazující sílu přírody.

Takhle vypadaly svahy vulkánu Kilauea v roce 2012:

Někteří živočichové mizí, jiní zase přibývají, na tom není nic divného. Ale pokud jde o motýly, entomologové už řadu let bijí na poplach. V celé Evropě totiž mizí doposud běžné druhy denních motýlů.

Mizející motýli

Letošní sčítání motýlů, které se uskutečnilo ve Velké Británii, v rámci projektu občanské vědy Big Butterfly Count, dospělo ke dramatickým výsledkům. Vědci zjistili, že počty řady druhů motýlů ve Velké Británii letos poklesly naprosto alarmujícím způsobem.

Na projektu se podílelo přes 36 tisíc dobrovolníků, kteří dali dohromady ohromující soubor dat. Díky jejich snaze vyšlo najevo, že mezi nejvíce postižené druhy motýlů náležejí okáč lipnicový, babočka kopřivová, babočka paví oko, babočka bílé C nebo modrásek krušinový. Počty všech těchto motýlů se oproti minulému roku propadly o více než 40 procent. Celkově je letos motýlů rekordně málo.

TIP: Proč se ptáci tolik bojí krásných očních skvrn na křídlech motýlů?

Pro vědce je to záhada, protože letošní počasí je ve Velké Británii pro motýly příznivé. Pro všechny druhy to ale nevypadá až tak špatně. Třeba babočka admirál a bělásek řepkový jsou letos ve Velké Británii mnohem početnější.

Lidé mívají problém se čtením emocí druhých. Co to ale nechat na strojích? Nové zařízení inženýrů MIT zvané EQ-Radio dovede odhadnout lidské emoce z odražených vln bezdrátového vysílání. Jeho úspěšnost je přitom solidních 87 procent.

EQ-Radio analyzuje odražené bezdrátové vlny a odvozuje z nich dýchání a srdeční tep skenované osoby. Stejné parametry se používají ke zjišťování emocí běžně, obvykle je k tomu ale nutné zkoumanou osobu připojit k senzorům.

TIP: Strach při hraní videoher je reálný a hráči si to užívají

Zařízení je menší než běžný Wi-Fi router. Změří člověku dýchání a tep a získaná data pak prožene skrze algoritmy strojového učení, které nakonec dospějí k odhadu emoce analyzovaného. Podle autorů se EQ-Radio přesností odhadů vyrovná nejlepším zařízením pro odhad emocí, které jsou dnes k dispozici.