Přestože pavoučí kousnutí bolí a svědí, většinou nejde o nic vážného. Statisticky jde o poměrně výjimečnou událost a to i v zemích, kde žijí agresivnější druhy pavouků. Například v dvoumilionové Brazílii je ročně evidováno jen okolo 7 tisíc kousnutí pavoukem. Šance, že by vás pavouk kousnul dvakrát během jednoho roku je podle odborníků naprosto mizivá. Říkejte ale něco o statistice nešťastnému Australanovi, známému jen jako Jordan.

Bolestivý jackpot 

Jednadvacetiletého Jordana kousl pavouk poprvé před několika týdny. Stalo se to na záchodcích v Sydney, přičemž pavouk si pro svůj útok vybral pro pány mimořádně citlivé místo. „Ucítil jsem bolestivé kousnutí a pak jsem viděl mizejícího pavouka,“ popsal svou první bolestivou zkušenost Jordan.

Po této nepříjemné zkušenosti věnoval Jordan toaletám větší pozornost. Přesto mu to nebylo nic platné. Nejen že si jej pavouk našel podruhé, stejně jako v prvním případě se opět zakousl do mužova penisu. „Nemůžu uvěřit, že se to stalo znovu,“ hořekuje Jordan.

Útočníkem byla v obou případech snovačka Hasseltova, jedovatý druh pavouka, pocházející ze stejné rodiny jako černá vdova (snovačka jedovatá). Před objevením séra měl tento australský pavouk na svědomí nezanedbatelné množství lidských obětí. Poslední zaznamenané úmrtí v důsledku kousnutí snovačky pochází z roku 1957.

TIP: Osm nohou pod kůží: Pravda, nebo jen další městská legenda?

Podle statistiků je šance, že vás kousne pavouk dvakrát během jednoho roku do penisu, neuvěřitelných 1: 100 milionům. Mnohem větší šanci by měl Jordan na výhru v superjackpotu Sportky – pravděpodobnost, že uhodnete 6 správných číslic z 13 983 816 kombinací je totiž jedna ku 7 milionům.

Podle některých spikleneckých teorií jsou skutečnými vládci světa ilumináti. Pod kontrolu prý mají zednáře i další tajné organizace. Ilumináti tak prý dodnes sledují svůj původní plán, jímž není nic menšího než ovládnutí světa. Co na tom, že spolek bavorských iluminátů byl po jeho devítileté existenci zakázán už v roce 1785?

Kapitola tohoto obzvlášť tajného hnutí (tak tajného, že i jeho členům měla být skutečná náplň odhalena až po dosažení kněžského stupně) se začala psát v roce 1776 v Bavorsku. Bývalý jezuita Adam Weishaupt založil sektu s obzvlášť vysokými cíli: zlikvidovat veškerá náboženství, „zatočit“ s monarchií a takto očištěný svět pak sjednotit pod vládou jediné moci – té jeho, samozřejmě. K tomu potřeboval Weishaupt ve svých řadách výhradně významné osobnosti.

Posedlost kontrolou

Své žáky chtěl vést cestou ctnosti a osobního rozvoje. Nezbytná byla i kontrola. Ilumináti museli každého sledovat a podrobné informace pak předávat nadřízeným. Ve své vrcholné fázi měla organizace kolem dvou tisíc členů, mezi nimiž byla například Johann Wolfgang von Goethe, německý spisovatel, básník a dramatik Fridrich Schiller nebo německý spisovatel, filosof, průkopník preromantické estetiky a protestantský kazatel Johann Gottfried Herder.

Poté, co skutečné cíle iluminátů vyšly najevo, Bavorsko označilo přijímání nových členů do této sekty za trestný čin. A málokdo ví, že samotný Weishaupt se později dokonce svého řádu zřekl. Hnutí ale žije dál – alespoň v příbězích konspirátorů, podle nichž stáli ilumináti v pozadí Velké francouzské revoluce, obou světových válek i teroristických útoků 21. století.

Atakamská velká milimetrová anténní soustava radioteleskopů (ALMA) v severní Chile se opět vyznamenala. V protoplanetárním disku čerstvě zrozené hvězdy Elias 2-27 objevila úchvatná spirální ramena.

Zřejmě jde o projev působení takzvaných hustotních vln (anglicky density waves), gravitačních poruch v protoplanetárním disku. Okolí hvězdy Elias 2-27 díky tomu připomíná spirální galaxii, i když v mnohem skromnějším měřítku.

Podle vedoucí výzkumu Laury Pérez z Max Planck Institute for Radio Astronom v německém Bonnu jde o první přímý doklad existence hustotních vln v protoplanetárním disku. Astronomové už v protoplanetárních discích sice pozorovali podobné jevy už dříve, až doteď si ale nebyli jistí, jestli nejde jen o povrchové struktury. ALMA ale vidí i do protoplanetárního disku a jednoznačně ukázala, že v disku hvězdy Elias 2-27 jsou spirální ramena.

TIP: 7 °C nad absolutní nulou: Protoplanetární disky jsou chladnější, než se čekalo

Hvězda Elias 2-27 je od nás vzdálená přibližně 450 světelných let a vznikla asi před 1 milionem let ve hvězdné porodnici Rho Ophiuchi v souhvězdí Hadonoše. Na to, že hmotnost hvězdy činí jenom zhruba polovinu Slunce, je její protoplanetární disk až neslušně masivní. 

Roboti sice zatím obvykle nevypadají jako C3PO, jsou ale čím dál šikovnější. Společnost Ghost Robotics nedávno představila malého čtyřnohého robota Minitaur, který se poradí s nejednou překážkou.

Minitaur váží 6 kilogramů. Na první pohled sice připomíná konferenční stolek, ale dostane skrz terén, který by spolehlivě zastavil roboty na kolech. Kromě toho dovede vyjít schody, přelézt drátěný plot, a podle šéfa Ghost Robotics dokonce leze po stromech.

TIP: Robot Zenbo: Šikovný společník pro uspěchanou moderní domácnost

Robot je postavený z levných komponent, jako jsou procesory Arduino. Jeden Minitaur vyjde na 10 tisíc dolarů (přes 240 tisíc Kč). Až se rozjede jejich výroba ve velkém, mohla by cena klesnout na cca 1 500 dolarů (přibližně 36 tisíc Kč). Podobní roboti jsou přitom v dnešní době mnohonásobně dražší.

Paleontologové v sedmdesátých letech objevili zvláštní mikroskopické fosilie, které jsou pokryté šupinkami geometrických tvarů z anorganických látek. Podobně jako středověcí rytíři svou zbrojí.

Paleobioložka Phoebe Cohen z Williams College a její tým teď tyto fosilie prozkoumali znovu a dospěli k závěru, že jde o nejstarší známé organismy ze všech eukarytot, které si kolem svých buněk vytvářely schránku z anorganické hmoty – v tomto případě z hydroxyapatitu.

TIP: Nejstarší důkaz rozmnožování komplexního organismu

Dotyčné organismy žily před 809 miliony let, tedy dlouho před začátkem prvohor, a jsou opravdu zvláštní. Podobné nálezy je proto nutné brát s nadhledem. Pokud se ale autoři nepletou, tak eukaryota vytvářela minerální schránky asi o 200 milionů let dříve, než jsme si mysleli.

Svou vojenskou kariéru začal Ľudovít Kukorelli (1914–1944) již v období čs. první republiky, a to jako důstojník letectva. Pokračoval v ní i po vyhlášení samostatného slovenského státu. Od roku 1940 se zapojil do odbojové činnosti skupiny Demec a připravoval odlet celé jedné letky do Jugoslávie. Jeho ilegální aktivity však byly odhaleny a vojenský soud jej odsoudil a propustil z armády. Po odpykání devítiměsíčního trestu jej znovu četníci zadrželi, podařilo se mu ale uprchnout a přes celoslovenské pátrání nakonec našel útočiště na východním Slovensku.

Seriál Nerealizovaný titul Hrdina SNP

Zasloužilí bojovníci (vyšlo 13. září)

Poslanec mezi povstalci Jan Šverma (vyšlo 20. září)

Kontroverzní bojovník Daniel Gonda (vyšlo 27. září)

Ľudovít Kukorelli v čele skupiny Čapajev (vyšlo 4. října)

Československý tankista Štefan Tuček (vyšlo 11. října)

Hrdina Sovětského svazu Ján Nálepka (vyšlo 18. října)

Výsadkář a styčný důstojník Michal Pavlovič (vyšlo 25. října)

Od jara 1943 se ukrýval v horách a stal se jedním z předních velitelů vznikající partyzánské skupiny Čapajev, která se brzy stala nejpočetnější a nejsilnější partyzánskou jednotkou na východním Slovensku. Kukorelli v ní zastával důležitou funkci náčelníka štábu. Vystupoval jako organizátor mnoha úspěšných diverzních i bojových akcí proti německým jednotkám.

Smrt za nevyjasněných okolností

V průběhu povstání skupina Čapajev čelila mimo jiné 357. pěší divizi Wehrmachtu pod velením Josefa Rintelena. Za těžkých bojů ve Slánských vrších utrpěl Čapajev (stejně jako Němci) velké ztráty a partyzáni se z obklíčení stáhli do prostoru Ondavské vrchoviny. Za dosud zcela nevyjasněných okolností však během bojového přechodu partyzánů brigády Čapajev přes frontu 24. listopadu 1944 Kukorelli zahynul. Jeho úmrtí mohlo mít souvislost s vykonstruovaným obviněním jednoho z příslušníků jednotky, že jednotku infiltrovali zrádci.

Dotyčný sovětský důstojník Kokin takto hodlal odstavit stávající velení, zatímco Kukorelli se domnělých zrádců zastával. Protože se při pozdější pitvě v Kukorelliho těle našla kulka zcela atypického kalibru, jaký nepoužívala ani jedna z bojujících stran, o okolnostech jeho úmrtí tak dodnes panují dohady.

Díky podařené vizualizaci ESA si můžete prohlédnout kometu C67/P Čurjumov-Gerasimenko tak, jak ji viděla sonda Rosetta. Jediné co budete potřebovat je WebGL kompatibilní prohlížeč (kompatibilitu si můžete ověřit například zde).

Levé tlačítko standardní myši vám umožní kometou otáčet, pravé tlačítko kometou pohybovat a otáčením kolečka se můžete přibližovat a vzdalovat. Kosmická sonda Evropské kosmické agentury Rosetta obíhala kolem komety C67/P Čurjumov-Gerasimenková od poloviny roku 2014 až do minulého pátku, kdy svou misi završila řízeným dosednutím na povrch komety.

3. října 1994 odstartoval z Bajkonuru Sojuz TM-20 s ruskými kosmonauty Alexandrem Viktorenkem a Jelenou Kondakovovou a s Němcem Ulfem Merboldem. Loď se nakonec připojila ke stanici Mir, přestože začala rotovat a velitel Viktorenko musel při finálním přiblížení převzít manuální řízení.

Merbold strávil na Miru asi měsíc v rámci evropsko-ruského programu Euromir 94 a prováděl tam především experimenty související s dopady vesmírného prostředí na lidský organismus. ESA tehdy připomínala veřejnosti, že podobné pokusy mohou pomoct s léčbou onemocnění srdce, nervového systému, svalů, kostí či krevního oběhu.

3. října 1962 dopadl na území Nigérie meteorit Zagami. Meteorit přistál jen 10 metrů od zemědělce, který vyháněl vrány z kukuřičného pole. Farmář prý zaslechl velkou ránu a pocítil tlakovou vlnu. Meteorit, vážící 18 kilogramů, se zaryl 2 metry do země a jde tak o doposud největší samostatný marsovský meteorit, jaký kdy byl na Zemi nalezen.