pozorování

V noci z 16. na 17. července se odehraje částečné zatmění Měsíce.

Éta Aquaridy jsou meteorický roj asociovaný s Halleyovou kometou. Roj je viditelný každý rok s vrcholem aktivity kolem 5. května.

Na konci února (27. a 28. 2.) bude k vidění zajímavé seskupení Měsíce, Jupitera, Saturnu, Venuše a jasné hvězdy Antares ze souhvězdí Štíra na ranním nebi nad jihovýchodem.

Ilustrace průběhu úplného zatmění Měsíce 21. ledna 2019 znázorňuje postup měsíčního kotouče zemským polostínem (tzv. penumbra) i plným stínem (tzv. umbra). Všechny časové údaje odpovídají středoevropskému času (SEČ)

Hvězdokupa RCW 38 obsahuje stovky mladých, horkých a hmotných hvězd. Nachází se asi 5500 světelných let od nás a na obloze ji naleznete v jižním souhvězdí Plachty.

Zimní slunovrat je spojen s nejkratším dnem a nejdelší nocí v roce – 21. prosince se v naší zeměpisné šířce Slunce vyhoupne nad obzor na pouhých 8 hodin. Během letního slunovratu je to více než 16 hodin.

Řasové mlhoviny v Labuti vznikly v místech, kudy prošla rázová vlna ze supernovy. Stlačený, velmi horký, a tudíž i ionizovaný mezihvězdný plyn září na mnoha vlnových délkách elektromagnetického spektra. 

Již 28. prosince 1612 spatřil Neptun svým vlastnoručně zhotoveným dalekohledem slovutný přírodovědec Galileo Galilei.

Snímek Matthewa Dietericha by klidně mohl pocházet z hollywoodského trháku. Naštěstí nejde o útok mimozemšťanů, takhle vypadal v roce 2015 meteorický roj Perseid nad Mount Ranier ve americkém státě Washington.

Takto vypadalo zatmění Měsíce v roce 2015. Letošní zatmění připadá na 27. července.

Nejjasnější objekt z říše asteroidů hravě spatříte i v malém dalekohledu, a navíc se bude na nebi nacházet jen kousek od Saturnu.

Sombrero od nás dělí asi 30 milionů světelných roků. V jádru galaxie se nachází mohutná černá díra s hmotností miliardy sluncí. 

Maximum meteorického roje Lyrid bude k vidění 22. dubna.

Hora utopená v záři - Kirkjufell, Island

I kdyby neměl žádné polární záře, nabízí Island nepřeberné množství přírodních pokladů – od ledovců přes gejzíry a mohutné vodopády až po sopky. Jsou to však právě dobře pozorovatelné světelné úkazy na obloze, které se s ostrovem nerozlučně pojí. Ty nejkrásnější lze sledovat ze 463 m vysoké hory Kirkjufell na západním pobřeží. Při troše štěstí je však spatříte i na předměstí Reykjavíku, kde se k tomu jako ideální stanoviště nabízí maják Grotta.

Obdélníková mapa uvádí přibližné polohy významných těles Sluneční soustavy na březnovém nebi. U Měsíce jsou zvýrazněny pozice (včetně přesného data), v nichž nastává první čtvrt, úplněk, poslední čtvrt a nov.