Vlézt si do bazénu k téměř čtyřmetrovému krokodýlovi rozhodně není dobrý nápad. Své o tom ví muž, kterého v zábavním parku ve filipínském městě Cagayan de Oro nebezpečný plaz vážně zranil. Nešťastný Filipínec měl živého krokodýla za realisticky vyhlížející model.

Nehemias Chipada navštívil zábavní park Amaya View v rámci oslavy svých 68. narozenin. U jedné z atrakcí se rozhodl pořídit si atraktivní selfie. Sestoupil do veřejnosti nepřístupné části a v bazénu se pokusil pořídit si selfie s krokodýlem. Krokodýl ovšem neměl pro podobné hrátky pochopení. Poté, co muž poplácal krokodýla po hlavě, se na něj vrhl a zakousl se mu do levé paže. Napadenému muži se jen s velkým štěstím podařilo ze smrtícího sevření vyprostit a z bazénu uprchnout.

Zraněný Chipada následně skončil v péči lékařů, kteří mu ošetřili několik zlomenin a zašili osm hlubokých tržných ran na paži a na stehně. O intenzitě útoku svědčí i fakt, že lékaři v jedné ráně objevili vylomený krokodýlí zub.

TIP: Turista chtěl v polských Tatrách selfie s medvědem, šelma ho zranila

Vedení zábavního parku muži uhradilo léčebné výlohy, nicméně jakoukoli další odpovědnost rázně odmítá. Podle mluvčího parku se muž pohyboval v části, která není veřejnosti přístupná. Odmítl také tvrzení dcery zraněného muže, že by místo nebylo dostatečně označené. 

Lovecká výprava sedmapadesátiletého Rusa skončila vskutku neslavně. Zatímco si lovec odskočil z lesní chaty k nedalekému potůčku pro vodu, vnikl do jeho obydlí zvědavý medvěd. Poté, co huňáč prozkoumal zákoutí chaty a rozkousal plastový kbelík, střetl se s lovcem tváří v tvář. Neozbrojený a překvapený lovec vzal duchapřítomně do zaječích a strávil několik dalších hodin v relativním bezpečí lesa.

Po zuby ozbrojený medvěd

Po návratu do chaty si mohl úlevně vydechnout, že jeho nezvaný host je již pryč, jak se ale záhy ukázalo, zvědavý medvěd neodešel s prázdnou. Na cestu zasněženou tajgou si přibalil obě lovcovy zbraně – brokovou dvojku ruské výroby a samonabíjecí brokovnici Vepr.

TIP: V Horní Plané odzbrojil myslivce prchající jelen

Podle policistů, kteří se na místo činu vypravili, je dost dobře možné, že si medvěd obě zbraně odnesl do svého brlohu. A vzhledem k tomu, že se kvapem blíží čas zimního spánku medvědů, možná si je ponechá nejméně do jara. 

Zda jde o dobrou či špatnou zprávu záleží jako vždy na úhlu pohledu – je nyní sibiřská tajga méně bezpečná s ozbrojeným medvědem, nebo je naopak mnohem bezpečnějším místem s odzbrojeným lovcem?

Olympijské hry jsou místem výjimečných sportovních výkonů. Jsou ale také místem, kde se setkává obrovské množství mladých lidí. Zcela přirozeně tak v olympijských vesnicích vznikají krátkodobá i dlouhodobější přátelství. Organizátoři her si jsou toho pochopitelně vědomi a hostitelský servis proto zahrnuje i dodávku kondomů. Pro více než 11 tisíc sportovců z více než 200 zemí v japonském Tokiu jich organizátoři měli pro sportovce připravených 160 tisíc.

Snaha zabránit šíření sexuálně přenosných chorob je spíše druhotným důvodem tohoto kroku. Mezinárodní olympijský výbor po dlouhé době mlčení především veřejně uznává, že i sportovci jsou jen lidé, kteří během třítýdenního kariérního svátku nezůstávají odolní vůči svým tělesným potřebám. Intimní ochrana se poprvé hromadně distribuovala v Soulu v roce 1988, tehdy ještě jako součást celosvětové kampaně v boji proti HIV, nicméně od té doby už kondomy nechyběly na žádných hrách – a to v čím dál větším množství. Jen v brazilském Riu de Janeiru v roce 2016 jich bylo nachystáno 450 000, tedy zhruba 40 pro každého sportovce.

Tisíciletý omyl

Ne každý z nich je ovšem využije. Názory na to, zda sexuální aktivita nějak ovlivňuje fyzickou výkonnost, se totiž mezi trenéry stále velmi rozcházejí – a tak zatímco jedni svým svěřencům nařizují přísnou abstinenci, jiní sportovci se před důležitým závodem mohou bez obav oddávat milostným hrátkám. Těch je nicméně dosud spíše menšina. Přesvědčení, že v rámci důsledné přípravy na špičkový výkon je třeba zdržet se veškeré erotiky, je ve sportovním světě pevně zakořeněno už od dob starověku, kdy se začaly pořádat první organizované soutěže.

Ze záznamů medicíny starověkého Řecka se dochovala doporučení, aby se sportovci sexu pokud možno vyhýbali – věřilo se, že ejakulace vyhání z těla spolu se semenem také výbojnost a agresivitu, které by pak závodník postrádal na startu. Teprve moderní přezkoumání této teorie přineslo důkazy o tom, že podobná hypotéza je s největší pravděpodobností zcela mylná. 

Za vším hledej testosteron

Myšlenka, že sex má co do činění se zvýšeným pocitem nabuzení, je ovšem postavena na reálném základě. Ve starověku pochopitelně ještě neznali chemické pozadí fyziologických dějů doprovázejících sexuální aktivitu, moderní medicína je ale stihla již dostatečně prozkoumat. Hlavní roli v celé otázce hraje hormon testosteron, zodpovědný za rozvoj mužských pohlavních znaků. Mezi ně patří i nárůst svalové hmoty, rychlejší proces zotavení vyčerpané tkáně nebo právě zvýšená agresivita – to vše přijde vhod zejména u silových sportů, například boxu nebo rugby. Ne nadarmo se testosteron v minulosti hojně užíval jako legální doping, než byla v 70. letech jeho aplikace zakázána.

Pokud by tedy platilo, že po pohlavním styku hladina tohoto hormonu poklesne, je logické, že takový sportovec by měl sníženou šanci na úspěch. Ostatně třeba slavný boxer Muhammad Ali nedal na abstinenci dopustit a sám se opakovaně chlubil tím, že před zápasy si záměrně vždy odepře sex nejméně na šest týdnů, aby se dostatečně připravil. Pravda je, že během své hvězdné kariéry skutečně dosáhl na mimořádný počet titulů.

Jeho přístupem se dodnes řídí i někteří profesionální trenéři nejen v boxu. Například kouč mexického národního týmu amerického fotbalu Miquel Herrera se v roce 2014 nechal slyšet, že pokud jeho hráči nejsou schopni vydržet bez sexu po celé dva měsíce konání šampionátu, pak nejsou připraveni stát se profesionály. Možná by ale mluvil jinak, kdyby se seznámil s výsledky studie publikované v předním vědeckém magazínu Frontiers in Physiology. 

Chybějící důkazy 

Vědci se v jednom z vůbec prvních výzkumů na toto jinak velmi populární téma rozhodli ověřit, zda skutečně existuje reálná souvislost mezi oběma fenomény: tedy zda vášnivá noc bezprostředně před závodem může ovlivnit pořadí vítězů. Shrneme-li závěry jejich rozsáhlé práce do jediné věty, je odpověď velice stručná: Není tomu tak. U žádného z účastníků studie se neprokázalo, že by měl sex krátce před startem jakýkoliv vliv na výkonnost daného sportovce, nezměnily se dokonce ani hladiny testosteronu.

Již zmíněná hypotéza se snížením jeho množství po ejakulaci je mezi odborníky dávno překonaná, nutno však podotknout, že konkrétní mechanismus vlivu sexu na hladinu testosteronu dosud nikdo nezná. Existují dokonce studie, v nichž vědci dobrovolníkům po třítýdenním sexuálním půstu zjistili poměrně nečekaný nárůst tohoto hormonu.

TIP: Nástrahy postelových hrátek: Jaké jsou nejčastější úrazy při sexu?

O tom, jak konkrétně sex působí na následnou fyzickou výkonnost, lze s jistotou říct jen velice málo. Ve skutečnosti zřejmě záleží i na konkrétním člověku a jeho zvycích. Někteří sportovci tvrdí, že jim sex před závodem pomáhá uvolnit psychické napětí a cítí se pak na startu jistější. Tento názor zastávala během své úspěšné sportovní dráhy například někdejší česká biatlonistka Gabriela Soukalová, která tvrdila, že sex před závodem je pro ni jako meditace, aby se „hodila do pohody“. A světově proslulý fotbalista Ronaldo by s ní jistě souhlasil – dokonce několikrát v médiích apeloval na trenéry, aby svým svěřencům intimní život nezakazovali. Poněkud pikantní téma vědci tedy ve vzácné shodě uzavírají s tím, že každý musí poznat sám, co funguje právě u něj. 

Společnost Rolls-Royce ve spolupráci s investiční partnerem – americkou společností ACCEL vytvořili nejrychlejší elektrický stroj současnosti. V polovině listopadu jejich elektřinou poháněný letoun „Spirit of Innovation“ dosáhl maximální rychlosti 623 kilometry za hodinu. Pokud bude tento záznam oficiálně potvrzen, půjde o nejrychlejší stroj s elektrickým pohonem.

Nešlo ale o jediný zápis tohoto letounu do historie – „Spirit of Innovation“ rovněž dosáhl rychlosti 555,9 kilometrů za hodinu na tříkolometrovém úseku, čímž překonal dosavadní rekord o 213,04 kilometrů za hodinu. Na pětkrát delším úseku dokázal vyvinout rychlost 532,1 kilometrů za hodinu, což je rovněž nový rekord. Aby toho nebylo málo, elektrický letoun se během pouhých 202 sekund dokázal vyšplhat do výšky tří kilometrů, čímž překonal stávající rekord o minutu.

Výsledky těchto testů byly předány Mezinárodní letecké federaci (FAI), která dohlíží a certifikuje letecké a kosmické rekordy. Podle šéfa Rolls-Royce Warrena Easta jde o fantastický úspěch, který by mohl vyústit v řadu zajímavých aplikací, především pokud jde o pokročilé technologie baterií a elektrického pohonu.

TIP: Pětimístné elektrické aerotaxi startupu Lilium má za sebou první let

Dosavadním držitelem titulu nejrychlejšího elektrického stroje možná poněkud překvapivě nebyl letoun, nýbrž elektromobil Venturi VBB‑3 Streamliner, který před pěti lety dosáhl rychlosti 550 kilometrů za hodinu. Předchozí rychlostní rekord v segmentu elektrických letounů držel stroj Extra 330 LE s elektropohonem Siemens, který v roce 2017 dosáhl rychlosti 342,86 km/h. Pokud FAI čerstvé výkony „Spirit of Innovation“ potvrdí, oba tyto rekordy padnou.

Přistání člověka na Měsíci bylo snem mnoha generací: Splnil se v červenci 1969, když Neil Armstrong a Buzz Aldrin dovedli lunární modul Apolla 11 k měkkému dosednutí v Moři klidu. Do kolektivní paměti lidstva se navždy vtiskla první slova poté, co Armstrong sestoupil po žebříku do nedotčeného prachu. Stejně tak zná každý fotografii Aldrina na měsíčním povrchu, kterou pořídil jeho velitel. Pouze fanoušci kosmonautiky však vědí, jaký první pokrm si lidé na Měsíci dopřáli. A u neznalých možná vyvolá zdvižení obočí fakt, že jeho součást tvořil i alkohol.

Žádná Bible v éteru

Aldrin se coby hluboce věřící presbyterián před misí rozhodl, že pokud přistání dopadne dobře, oslaví jej svatým přijímáním. Ceremonii chtěl doprovázet veršem z Nového zákona a počítal s tím, že se vše bude vysílat na otevřeném komunikačním kanále.

Potíž nastala, když o svém záměru informoval šéfastronauta Slaytona. NASA právě procházela nepříjemným obdobím v souvislosti s misí Apollo 8, během níž posádka četla úvod biblické knihy Genesis. Agenturu následně zažalovala aktivistka bojující za odluku státu a církví. Slayton proti Aldrinovu plánu nic neměl, až na vysílání biblického verše: „Ne, to není dobrý nápad, Buzzi. Klidně si měj svaté přijímání, ale své poznámky drž ve všeobecné rovině.“

Svým vlastním způsobem

Dvacátého července přistál lunární modul Eagle na měsíčním povrchu a necelé tři hodiny poté se do éteru ozval Aldrinův hlas: „Tady je pilot lunárního modulu. Rád bych využil příležitost a požádal každého, kdo poslouchá – ať už je to kdokoliv a kdekoliv – aby se na chvíli zastavil, zamyslel se nad událostmi několika uplynulých hodin a vzdal díky svým vlastním způsobem.“ Původně měla následovat slova: „Mým způsobem bude účast na svatém přijímání.“ Aldrin však dal na Slaytona, vypnul mikrofon a větu si nechal pro sebe. 

Na konzoli počítače AGS si připravil malou hostii a pohárek, do nějž nalil z plastové ampule náprstek vína. Bylo fascinující pozorovat, jak se kapalina v šestinové gravitaci ladně prohání po jeho stěně. Z připravené kartičky se dvěma biblickými citáty poté Buzz potichu přečetl z evangelia sv. Jana: „Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic.“ Nato vložil do úst hostii a vypil víno. Překvapený Armstrong jen přihlížel, neřekl však nic.

Absurdní spojení?

Na zmiňované kartičce měl ovšem Aldrin připraveny dva citáty. Druhý úryvek z Bible využil při televizním přenosu den před koncem mise: „Když vidím tvá nebesa, dílo prstů tvých, měsíc a hvězdy, kterés tam umístil – co je člověk, ptám se, že na něj pamatuješ, co je lidský tvor, že o něj pečuješ?“ Očekávaný rozruch se v daném případě nekonal, protože Aldrin během přenosu pouze vyslovoval svůj osobní pohled na misi a její souvislosti.

TIP: Vtípky a kanadské žertíky: Když se baví američtí astronauti

Pro někoho může být spojení náboženství a kosmonautiky absurdní, pravdou však zůstává, že například v tehdejším oddíle amerických astronautů bychom ateisty hledali jen stěží. Koneckonců třeba velitel Apolla 15 Dave Scott nechal před koncem pobytu na Měsíci na ovládacím pultu lunárního vozítka Bibli a z Jima Irwina a Charlieho Dukea se stali pastoři. Navíc, jak už jsme se přesvědčili, náboženské rituály ve vesmíru nepatří pouze mezi výsady křesťanů… 

Podle dobových pramenů byla osmnáctiletá Eliška Přemyslovna krásnou a urostlou dívkou. Po svých předcích zdědila hrdost a vznešenost, ale také panovačnost, přehnanou ctižádostivost a neústupnost. K teprve dospívajícímu, čtrnáctiletému Janovi Lucemburskému se tak příliš nehodila. Koneckonců i Janův otec, římský král Jindřich VII. (vládl 1308–1313) dlouho váhal, než dal k sňatku souhlas. Podle kronikáře Petra Žitavského se panovník Svaté říše římské snažil oženit s Eliškou spíš svého bratra Walrama. Odpor českých elit byl prý ale natolik silný, že Lucemburk nakonec ustoupil.

Římský král žení syna

Svatba se konala ve Špýru. Zde král Jindřich 31. srpna 1310 nejdříve předal Janovi české země v léno, načež proběhla velká oslava. Navečer se všichni přítomní odebrali do královského paláce, kde kolínský arcibiskup spojil ruce obou snoubenců. Samotný svatební obřad následoval druhý den. Princezna musela tentokrát odložit svůj drahocenný šat a k velkému údivu kronikáře Petra Žitavského: „(…) podivili jsme se nad věcí námi v českých krajinách předtím nevídanou. Neboť vycházela tehdy nevěsta ze své ložnice s vlasy rozpuštěnými a sem tam po svých ramenou rozvolněnými, zcela bez vínku a koruny, ozdob hlavy, celá oděná, nezdobeným velmi dlouhým rouchem francouzským.“ Následovala slavnostní mše ve špýrském chrámu, kde ženich a nevěsta přijali od mohučského arcibiskupa požehnání.

Brzy po bohoslužbách byla vystrojena bohatá hostina. Když už byl předložen chléb a oba králové, římský a český, si podle obyčeje omývali ruce, došlo ke při mezi mohučským a kolínským arcibiskupem. Arcibiskup z Mohuče, Petr z Aspeltu, totiž chtěl usednout po pravici římského panovníka, aby kolínský arcibiskup Jindřich musel sedět po levici. Kolínský prelát však pravil: „Mně právem odedávna patří seděti po pravici.“ 

Kdo usedne po pravici?

Došlo tak k prudké hádce, která málem přerostla v ozbrojenou potyčku, neboť jak popisuje Žitavský: „(…) četní z jejich přátel a služebníků začali běžeti do zbraně, takže náhle vzniklo v onom městě prudké pobouření.“ Naštěstí se do celé situace vložil sám Jindřich VII., který vzal oba arcibiskupy za ruku a dovedl je do svého příbytku, kde jim vystrojil soukromou hostinu a celý spor tak byl rázem urovnán.

TIP: Lvice a Rytíř: Proč zkrachoval vztah Elišky Přemyslovny a Jana Lucemburského?

Kronikář dále uvádí, že neshody obou prelátů nebyly ničím novým: „Když jsou tito dva arcibiskupové, mohučský a kolínský, na místech nějaké soukromé hostiny, navzájem se předstihují a nijak se nepřou, kde by kdo seděl nebo jak by šel, neboť na místě a hostině soukromé, neslavnostní, dává každý z nich před sebou přednost druhému; když však slaví římský král sjezd nebo nějakou slavnost, tehdy dychtivě pospíchá předstihnout jeden druhého.“

V červnu 1940 probíhala u pikardského města Compiègne jednání o podobě příměří mezi Francií a nacistickým Německem. Výsledkem byl dokument, který tvořilo 24 článků.

Předchozí část: Německá odplata za staré pokoření: Příměří v Compiègne 1940 (1)

Kromě zajištění okupovaného francouzského území, které mělo sloužit jako nárazníkové pásmo a zároveň odrazový můstek k invazi do Anglie, požadoval Hitler okamžité propuštění všech válečných zajatců a stejně tak i vězňů odsouzených za proněmeckou činnost. V případech, kdy nešlo vyhovět (například osoby odvezené do kolonií nebo vojáci, kteří utrpěli zranění a museli zůstat po určitou dobu ve zdravotní péči), museli Francouzi co nejdříve poskytnout přesný seznam všech dotyčných se zdůvodněním a přesným místem, kde se nacházejí.

Oproti tomu francouzští vojáci měli zůstat v zajateckých táborech až do skončení celé války. Poražená armáda měla složit zbraně a námořnictvo odzbrojit svá plavidla. Výjimku představovaly ty útvary, letadla a lodě, které udržovaly pořádek v konkrétních oblastech. Němci potřebovali udržet stabilní vládu v zámořských územích, která by se jinak mohla zapojit do války na straně Britů.

Námořnictvo nedáme

Další významné omezení představoval zákaz jakýchkoliv letů nad francouzským územím. Každé letadlo, které by narušilo tento vzdušný prostor, bez ohledu na původ, mohla Luftwaffe považovat za nepřátelské. Dokonce i letiště v neokupované části Francie měla spadat pod kontrolu Německa a Itálie, které je mohly i zlikvidovat. Kromě toho bylo zapovězeno veškeré bezdrátové vysílání rozhlasových stanic v celé Francii.

Za přesně vymezených podmínek mohlo časem dojít k obnovení vysílání ze svobodné zóny. Očekávanou samozřejmostí bylo povolení průchodu německých i italských vojsk přes neokupovanou zónu. Pro další vývoj války měl nesmírný význam článek dohody, který řešil osud francouzského námořnictva. Phillipe Pétain instruoval delegaci před odjezdem, aby v případě požadavku odevzdání loďstva či kolonií jednání přerušila.

Proti bývalým spojencům

Premiér dosáhl navzdory katastrofální situaci na frontách svého. Jednotlivé lodě musely zakotvit, s výjimkou těch nezbytných pro údržbu kolonií, měly být odzbrojeny a ponechány pod francouzskou kontrolou, byť často v přístavech s německou správou. Vítězové pochopili, že by pokořená země své lodě raději sama potopila nebo v horším případě předala Britům. Ti se však přesto obávali nejhoršího a v rámci dodnes kontroverzního červencového útoku na Mers-el-Kébir jádro vichistického námořnictva zneutralizovali.

Ač se to nemusí s ohledem na tvrdé podmínky příměří zdát, francouzská delegace dokázala na místě téměř nemožné a skutečně vymohla lepší oficiální podmínky, než Němci původně žádali. Jako úlitba v tomto směru působí například článek umožňující vládě neokupované zóny zvolit si za své sídlo i Paříž, přičemž okupanti by zajistili její spojení se zbytkem země. Pétainův kabinet si však nakonec vybral Vichy a později i cestu čím dál větší kolaborace. 

Compiègne dnes

Hned 25. června 1940 Němci začali likvidovat památník prvoválečného příměří. Památník Alsaska-Lotrinska rozebrali a převezli do Říše. Zbytek, jako například přístřešek pro vagon, poničili, květiny vytrhali, stromy pokáceli a došlo i na použití dynamitu. Na místě zůstala jen socha maršála Ferdinanda Foche, který měl shlížet na pustinu. Vagon sloužil v Berlíně jako ukázka triumfálního vítězství, později musel být kvůli hrozbě bombardování přesunut do porýnského Ohrdrufu na nádraží vedle koncentračního tábora.

TIP: Znamení smrtihlava (1): Jakých výsledků dosáhla Waffen-SS ve Francii

Pravděpodobně se tam nacházel i na samém konci války, když byla stanice vybombardována, je ale možné, že tuto tichou připomínku dějinných událostí zničili Němci sami. Památník Alsaska-Lotrinska válku přežil a byl znovu instalován na svém původním místě 11. listopadu 1946. V roce 1950 ho doplnil vagon z téže výrobní série vybavený stejně jako původní vůz. V současnosti při památníku funguje muzeum, které se stará o jeho údržbu a pořádá vzdělávací programy

Od dob, kdy mořeplavci vyráželi na výpravy do neznámých krajů za obzorem oceánu, odvedli kartografové pořádný kus práce. V současnosti je skutečně kompletně zmapovaný celý povrch naší planety, i když s rozdílnou mírou detailů. S výjimkou některých polárních oblastí a nedostupných pralesů Střední a Jižní Ameriky lze drtivou většinu míst na Zemi nalézt na mapách přinejmenším v měřítku 1 : 500 000. 

TIP: Proč nám mapy lžou?

Větší potíž představuje aktualizace: S tím, jak se podoba zemského povrchu mění, je potřeba přizpůsobovat i jeho zobrazení v atlasech. Zejména v Africe se však nachází poměrně dost lokalit, u nichž od poslední aktualizace mapy uplynuly již desítky let. 

Velmi šťastnou ruku měl před pěti lety Američan, který při prodeji pozůstalosti koupil za 30 dolarů (700 Kč) kresbu, která měla být moderní kopií díla renesančního umělce Albrechta Dürera. Kunsthistorici ale nakonec prokázali, že se jedná o originál, jehož cena by se v aukci mohla vyšplhat až na 50 milionů dolarů (více než miliardu korun).

Perokresbu s názvem Panna Marie a Ježíšek s květinou na travnaté lavici měl ve své sbírce americký architekt Jean-Paul Carlhian, který zemřel v roce 2012. Když o tři roky později zemřela i jeho manželka, prodávali dědicové vybavení jejich domu poblíž Bostonu, a to včetně zmiňované kresby. Mělo se za to, že jde o kopii Dürera z 20. století. Nový majitel dal ale později dílo posoudit odborníkům a ti nakonec dospěli k překvapivému závěru, že jde o originál vytvořený v prvních desetiletích 16. století.

„Když jsem toho Dürera viděl, byla to neuvěřitelná chvíle. Přede mnou ležela buď naprosto dokonalá kopie, nebo mistrovské dílo,“ řekl serveru Art Newspaper Clifford Schorer, partner londýnské galerie Agnews, která se nyní o dílo stará. Podle něj se znalci Dürera jednoznačně shodli, že perokresba je pravá. Nejspíš jde o přípravnou skicu ke kresbě Madona se zvířátky, která je ve sbírkách vídeňské Albertiny (obraz na fotografii vpravo).

TIP: Poklad z blešího trhu: Fotka za 10 dolarů může sběrateli vynést miliony

Clifford Schorer s majitelem kresby uzavřel důvěrnou dohodu o prodeji a předem mu zaplatil blíže neupřesněnou částku, která jeho rodině dovolila splatit dluhy z kreditních karet, zaplatit opravu střechy a koupit nové auto. Šedesátník, který na kresbu před lety narazil, ale může očekávat, že bude zajištěný až do konce života, protože cena díla se odhaduje na desítky milionů dolarů.

Polští archeologové si připsali velmi zajímavý nález. Během vykopávek v polské jeskyni Stajnia objevili pozůstatky přívěsku z mamutí slonoviny, který byl vyroben přibližně před 41 500 lety. Slonovinový přívěsek je v současné chvíli nejstarším známým zdobeným šperkem, který byl kdy nalezen v oblasti Eurasie.

Přívěsek byl objevený ve dvou kusech během vykopávek v roce 2010, informace o nálezu ale byly zveřejněné až nyní. Stáří přívěsku určilo radiokarbonové datování. Na přívěsku se nachází asi 50 prohlubní a dva kompletní otvory, které procházejí skrz. Badatelé se domnívají, že prohlubně by mohly vyjadřovat záznamy o úspěšných lovech, nebo možná cykly Slunce a Měsíce.

Přívěsek doby kamenné

Jak uvedla vedoucí výzkumu Sahra Talamo, která působí na italské Boloňské univerzitě, přívěsek pravděpodobně někdo nosil kolem krku. Zda tomu tak bylo ale nelze s jistotou říci, neboť přívěsek vznikl v době kamenné, kdy lidé našeho druhu teprve začínali vyrábět šperky a další typy ozdob. Mezi odborníky zatím nepanuje shoda ani na tom, co je k tomu vedlo.

TIP: Překvapení: Analýza DNA šperků ze slonoviny v Kambodži odhalila mamuta

Jeskyně Stajnia je exponovaným místem zajímavých archeologických objevů. Vykopávky, které zde probíhaly v letech 2006 až 2010, odkryly například množství pozůstatků neandertálců, množství artefaktů doby kamenné nebo řadu pozůstatků stepních a tundrových zvířat, která obývala místní krajinu před 2,58 miliony až 11,7 tisíci let.