Italský renesanční mistr Michelangelo Buonarroti by měl jistě radost. Švýcarští vědci a inženýři vyzkoušeli svůj nový postup pro 3D tisk kovových struktur v mikroměřítku a nanoměřítku právě na slavné Michelangelově soše biblického Davida, považované za jedno z nejlepších sochařských vyobrazení mužského těla.

Původní Michalangelův David je z mramoru. Miniaturní 3D tištěná replika je z čisté mědi. Klíčovou součástí nové technologie velice přesného 3D tisku kovu je speciální mikropipeta. S její pomocí je možné elektrochemicky nanášet rozpuštěné kovy na elektricky vodivý substrát s velmi vysokou přesností.

TIP: Nejmenší tištěný barevný obrázek na světě se téměř vejde na lidský vlas

Experiment byl velmi úspěšný a názorně předvedl kvality a možnosti 3D tisku kovových miniatur. Kovová minisocha Davida byla vytištěna najednou, bez jakýchkoliv podpůrných konstrukcí nebo šablon. Tvůrci navíc umístili data potřebná ke 3D tisku Davida na internet, kde jsou teď volně dostupná pro všechny zájemce.

Společnost Boeing se konečně dočkala. V pátek 20. prosince vynesla raketa Atlas V do vesmíru kosmickou loď CST-100 Starliner na vůbec první kosmický let Boe-OFT, tentokrát nepilotovaný. Hlavní úkol mise se bohužel nepodařilo splnit a loď Starliner se nespojila s Mezinárodní vesmírnou stanicí, kvůli chybě v softwaru v řízení lodi, která vedla k vyplýtvání paliva.

Navzdory tomuto neúspěchu se loď Starliner dostala na stabilní oběžnou dráhu, kde mohla splnit většinu naplánovaných úkolů. Délka mise ale byla podstatně zkrácena a z původně plánovaných osmi dnů na orbitě se staly 2 dny a necelé dvě hodiny. V neděli 22. prosince Starliner zahájil přistávací manévr a po necelé hodině úspěšně přistál.

První přistání na americké půdě

Na závěr svého prvního letu si Starliner připsal nepopiratelný historický úspěch. Stal se první kosmickou lodí, schopnou nést lidskou posádku, která kdy dosedla po vesmírném letu na americké půdě. Starliner měkce přistál ve studené poušti areálu White Sands Space Harbor v Novém Mexiku. Doposud všechny takové kosmické lodi přistávaly buď v jiných zemích anebo v oceánu.

TIP: Boeing úspěšně otestoval raketový únikový systém kosmické lodi Starliner

Starliner vstoupil do atmosféry rychlostí Mach 25 a jeho povrch se přitom rozžhavil až na 1 650 °C. Kosmická loď ale vše úspěšně zvládla a nakonec přistála se svými šesti velkými airbagy rychlostí 30 kilometrů za hodinu. Boeing už prý údajně spravil chybu v softwaru, která způsobila problémy s letem. Příští rok by měl Starliner letět s lidskou posádkou.

Podle obecných představ je hlavním důvodem ohromného rozvoje nadváhy a obezity v moderní civilizaci náš usedlý životní styl a bezpečné prostředí, které je prosté choroboplodných zárodků a dalších nástrah. Takový snadný život by měl vést k nízké spotřebě energie a její ukládání do podoby tuku.

Nový výzkum amerických vědců ale tyto tradiční představy, jimiž se řídí rodiče i lékaři, staví do značné míry na hlavu. Badatelé studovali děti z domorodých kmenů v pralesích Amazonie, které ještě stále do značné míry žijí tradičním stylem života a nemají k dispozici vymoženosti moderní hygieny a medicíny.

TIP: Indiáni z hloubi amazonského pralesa mají bakterie odolné proti antibiotikům

Jejich výzkum ukázal, že děti indiánů z Amazonie ve skutečnosti během svého každodenního života nespalují větší množství kalorií, než děti hýčkané moderní civilizací. To přivedlo vědce k závěru, že klíčovým důvodem obezity mnoha lidí v rozvinutých zemích je to, že se v dětství přejídají a nikoliv často podezřívaný nedostatek pohybu. Právě nadměrné množství kalorií v potravě by mělo být na počátku celoživotních problémů, které obezita či nadváha přinášejí.

V dopoledních hodinách 28. října 1981 odváželi dva švédští rybáři svůj úlovek na člunu zpět do přístavu Karlskrona na jihu Švédska, když si všimli velké ropné skvrny na hladině. Jeden z nich, Bertil Sturkmen, se později na místo vrátil a pátral po okolí. Naskytl se mu nečekaný pohled: téměř osmdesátimetrová ponorka čněla z moře uvízlá na mělčině pár desítek metrů od ostrůvku Torumskär. Na její věži stál důstojník, díval se na něj dalekohledem a v rukou držel samopal. 

Vetřelec na mělčině 

Sturkmen se vrátil do Karlskrony a ohlásil svůj nečekaný objev na nedalekou základnu švédského námořnictva, ve které se nacházela flotila pobřežní obrany. Karlskrona byla dobře chráněna před případným útokem, neboť ležela v mělké zátoce přehrazené pásem skalnatých ostrůvků, které vyžadovaly opatrné obeplutí. Ponorka se nějakým způsobem dostala až na necelých 10 km jihovýchodně od švédské základny.

Hlídkový člun Smyge dorazil k uvízlé ponorce kolem 11. hodiny a jeho velitel Karl Andersson navázal s její posádkou konverzaci v němčině. Dostalo se mu informace, že ponorka se kvůli poruše navigačního systému odchýlila z kursu. Šlo o sovětskou ponorku S-363 třídy Projekt 613 (v kódu NATO Whiskey); tato skutečnost dala incidentu přezdívku Whiskey on the Rock (což lze přeložit buď doslova jako „whiskey na skále“ nebo jako frázi „whiskey s ledem“).

Neutrální Švédsko

Ačkoliv podle mezinárodního námořního práva činila vzdálenost hranice teritoriálních vod 12 námořních mil (22,2 km) od pobřeží, sovětské ponorky se ke švédským břehům přiblížily vícekrát už v 60. a 70. letech. Plavidla královského námořnictva na ně dokonce několikrát zahájila palbu, ale bez zjevného účinku.

Švédsko bylo za studené války formálně neutrální, leč zjevná blízkost Stockholmu k západnímu táboru motivovala sovětské zpravodajské aktivity v této oblasti. Švédové opláceli nevítanou pozornost těsným sledováním nezvaných letounů a ponorek vlastními loděmi a letadly, což občas vedlo k napjatým situacím. Například v roce 1985 skončilo střetnutí sovětské stíhačky Su-15 se švédským strojem Saab 37 Viggen smrtelnou havárií vetřelce. 

Připlouvá sovětská flotila 

Večer předchozího dne – bylo to zhruba v době, kdy sovětská ponorka uvízla na mělčině – testovala švédská ponorka Neptun a dva vrtulníky nový typ torpéda, o nějž se Sověti mohli zajímat. Sovětská posádka se zoufale snažila loď vyprostit zvyšováním otáček lodních šroubů, až se rámus dieselových motorů rozléhal na pevninu. Když se zpráva o nevítaném hostovi roznesla, obklopily ponorku čluny pobřežní stráže i žurnalisté.

TIP: Jak chutná studená válka: Drsný nábor do čínských ozbrojených sil

Stockholm požadoval výslech kapitána ponorky Anatolije Gustina, což ovšem Moskva odmítla s tím, že S-363 vstoupila do švédských vod, aby zde hledala pomoc, ačkoliv nevyslala nouzový signál. Později švédské radary zachytily několik sovětských lodí blížících se k ponorce. Flotila pod velením admirála Kalinina zahrnovala raketový torpédoborec Obrazcovyj třídy Kašin, dále starší, děly vyzbrojený torpédoborec, dva raketové čluny, fregatu a remorkér. Zatímco ponorka Neptun se snažila manévrováním zpomalit blížící se flotilu, přístup k S-363 zablokoval ledoborec Thule. 

Dokončení v úterý 24. prosince

Představa, že člověk chytí rýmu a chřipku zároveň, rozhodně nepatří k těm nejpříjemnějším. Ve skutečnosti jsou ale takové dvojité nákazy, na nichž by se podílely viry rýmy i viry chřipky, celkem vzácné. Ve svém novém výzkumu to odhalil tým britských vědců a lékařů. 

Podle jejich výsledků se viry rýmy a chřipky zřejmě dost „nesnášejí“. Když se někde ve zvýšené míře objevuje chřipka, prakticky tam není rýma a naopak. Platí to pro jednotlivce i pro celé populace. Badatelé k tomu dospěli devítiletým výzkumem zdravotního stavu více než 36 tisíc Skotů, kteří jim poskytli vzorky krčních výtěrů. V nich pak vědci pátrali po přítomnosti celkem 11 různých virů onemocnění dýchacích cest (rinovirů, chřipkových virů A a B, respiračních syncytiálních virů a adenovirů). Analýza vzorků ukázala, že alespoň jeden z virů mělo ve svém těle 35 % pacientů, u pouze 8 % z nich se ale objevila koinfekce nejméně dvěma viry.

TIP: Nejen zbytečné, ale i škodlivé: Braní antibiotik zhoršuje chřipku

Zatím není jasné, co je konkrétní příčinou toho, že se viry rýmy a chřipky nesnášejí. Vědci jsou přesvědčeni, že mezi těmito viry probíhá konkurence. Konkurují si o zdroje v dýchací soustavě a také o to, kdo nakonec rozjede infekci. Přesto je bratrovražedná válka mezi viry pro nás nejspíš dobrou zprávou. Ve hře prý také mohou být i další důvody vzácnosti vícenásobných infekcí. Například nemocní lidé se s větší pravděpodobností zdržují doma a mají menší šanci se nakazit dalším virem.

Přestože Spojené státy vynakládají na zdravotní péči nejvíc ze všech států světa, podle statistik tam očekávaná délka dožití klesá, a to zejména ve skupině lidí od 25 do 64 let. Podle údajů z roku 2017 umírá stále více Američanů právě v tomto věku.

Podle deníku The Washington Post je tento trend v prudkém kontrastu vůči všem ostatním vyspělým zemím světa, kde se očekávaná délka dožití neustále zvyšuje. Problém se týká celé americké populace napříč etnickými, sexuálními, náboženskými nebo rasovými skupinami. Nejvíce se od roku 2010 do roku 2017 zhoršil výhled skupiny Američanů ve věku 25 až 34 let.

„Děje se něco špatného“

„Očekávali bychom, že úmrtnost bude klesat, jako v ostatních zemích,“ uvedl hlavní autor výzkumu Steven H. Woolf. „Ale fakt, že toto číslo roste, nám říká, že se děje něco špatného.“

Úmrtnost na 100 tisíc osob se v USA mezi lidmi v pracovním věku zvýšila v období 2010 až 2017 o 6 procent (ze 328,5 úmrtí na 100 tisíc obyvatel na 348,2 úmrtí na 100 tisíc obyvatel). Vyšší úmrtnost je u mužů, ženy ale zase umírají častěji na nemoci a problémy, které byly dříve rozšířené především mezi muži. Typickými příklady jsou sebevraždy a nemoci jater spojené s nadměrnou konzumací alkoholu. Úmrtnost ve středním věku začala růst mezi bělochy roku 2010, u latinsko-americké populace roku 2011 a u afroamerické roku 2014.

Dalším alarmujícím zjištěním je, že mezi roky 1999 a 2017 se u žen ve středním věku zvýšilo riziko předávkování drogami o 486 procent. U stejné kategorie mužů došlo k nárůstu o 351 procent.

Hlavní příčina je neznámá 

Podle Stevena Woolfa se zatím nepodařilo identifikovat jedinou příčinu všech těchto problémů. „Něco z toho připadá na obezitu, něco na závislost na drogách a něco může být i vlivem toho, že lidi dnes rozptylují mobilní telefony,“ míní profesor. Jasné ale podle něj z dat je, že „příčiny jsou systémové a musí mít nějaké kořeny, které jsou příčinou horšího zdravotního stavu napříč tolika rovinami u pracujících dospělých.“

Profesorka Ellen Mearová z Dartmouth Institute for Health Policy and Clinical Practice vidí jednu z hlavních příčin ve stresu: „Lidé se cítí hůř a víc se bojí o svoji budoucnost, což je vede k tomu, že více dělají destruktivní a nezdravé věci.“

TIP: Víme, na co zemřete: 5 nejčastějších příčin smrti podle WHO

Mezi roky 1959 a 2014 očekávaná délka dožití rostla a stoupla z 69,9 roku na 78,9 roku. Tento pokrok byl hnán vpřed především lepší léčbou zranění a snižováním úmrtnosti na rakovinu. Roku 2011 se ale hodnota přestala zvyšovat a od roku 2014 klesá. V roce 2017 se průměrný Američan dožil 78,6 roku.

První signály o změně se objevily už na konci dvacátého století. Od roku 1998 se růst délky dožití v USA začal vůči zbytku vyspělých zemí zpomalovat a postupně docházelo k čím dál větším rozdílům. Američtí experti se obávají, že by se tyto změny mohly v budoucnu ještě více zhoršovat, a vybízejí politiky i veřejnost k urychlené akci.

Když Marie Ernestina zesnula, zavlály smuteční prapory, rozezněly se zvony a do Českého Krumlova začaly přicházet kondolence z celé Evropy. Nechyběly ani projevy soustrasti ze strany říšských kurfiřtů a řady dalších význačných dvorů. Jednu z nich podepsal a zapečetil pruský král Bedřich Vilém. Ernestina zemřela ovdovělá a bezdětná jako poslední členka české větve rodu Eggenberků. Veškerý majetek odkázala svému jedinému žijícímu přímému příbuznému v mužské linii, synovci Adamu Františkovi ze Schwarzenberka, a jméno Eggenberk jejím odchodem prakticky zmizelo z jeviště dějin.

Jediná rodina, kterou měla, byla ta, ze které vzešla – Schwarzenberkové. K Eggenberkům, k nimž se provdala, si nikdy srdečné vazby nevytvořila. Před jejich rodinným pohřebištěm ve Štýrském Hradci dala přednost poslednímu odpočinku po boku svého otce ve schwarzenberské rodinné hrobce v augustiniánském kostele ve Vídni. Ve stejné rakvi, ve které spal věčným spánkem už skoro patnáct let její milovaný bratr Ferdinand.

Knížecí dcera

Marie Ernestina se narodila v roce 1649 jako nejstarší dcera Jana Adolfa I. knížete ze Schwarzenberka a jeho manželky Justiny hraběnky ze Starhemberka. Přestože z manželského svazku jejích rodičů vzešlo celkem sedm dětí, byla spolu se svým o tři roky mladším bratrem Ferdinandem jediná, kdo překonal dětský věk a dožil se dospělosti.

Je nasnadě, že Marie Ernestina byla více než žádanou partií. Nedochovalo se mnoho zpráv o její kráse, ale v době sňatků z rozumu, kdy se žena poměřovala především podle výše věna, na vzhledu vlastně příliš nezáleželo. Čím však Marie Ernestina beze sporu oplývala, byl intelekt. V ničem si nezadala se svým otcem, který plynně hovořil a psal pěti jazyky (česky se ovšem pro pokročilý věk nestihl naučit) a z jehož dopisů čiší obdivuhodný přehled v mnoha oblastech. Díky své sečtělosti a moudrosti byla tato šlechtična později nazvána dcerou bohyně moudrosti, „druhou Pallas Athénou“. O to větší bylo překvapení vídeňské společnosti, když padla při výběru ženicha volba na Jana Kristiána z Eggenberku.

Jan Kristián sídlil na Českém Krumlově, kam si krátce po uzavření sňatku přivedl i svou mladou manželku. Nezastával politické funkce u dvora a neměl zájem ani o diplomatickou kariéru. Možná právě absence touhy po moci a upřednostňování života v ústraní se staly hlavními důvody, proč ve Vídni panovaly pochybnosti o jeho duševním zdraví. Ve skutečnosti nebylo po sníženém intelektu ani stopy a nový knížecí pár upnul veškeré síly ke správě panství a k budování své rezidence. Dá se říct, že na sklonku eggenberské éry Český Krumlov naposledy ožil ruchem skutečného velmožského dvora. 

Stánek múz

Jak Jan Kristián, tak Marie Ernestina vynikali láskou k múzám a na jejich podporu byli ochotni vynakládat nemalé prostředky. Vedle dvorního malíře tak bylo na krumlovských nádvořích možné potkat členy dvorní kapely, v níž po určitou dobu působil italský kastrát jménem Maisel, a rovněž herce ze stálého divadelního ansáblu. Dvorní kapela patřila v případě vysoké šlechty k běžnému bontónu, neboť hráči byli využívání každodenně – jak při běžných činnostech, jakými bylo stolování a bohoslužby, tak při významných událostech – příjezdech a odjezdech vrchnosti, slavnostech, honech.

Provozování vlastního divadla však již zcela obvyklé nebylo a svědčilo o vysoké kulturní úrovni, které Český Krumlov pod vládou Jana Kristiána a Marie Ernestiny dosáhl. Láska k hudbě a divadlu se odrazila i v odběru pravidelného zpravodaje o operních novinkách a italském hudebním světě, s nímž manželé udržovali kontakt při cestách na své panství Gradisca v dnešní Itálii.

TIP: Pavlína ze Schwarzenberku: Krátký život okouzlující kněžny

Zdaleka největší vášní však byly pro Marii Ernestinu knihy. Kněžna z Eggenberku byla vášnivou čtenářkou a v jistém smyslu i zapálenou knihovnicí. Fond zámecké knihovny osobně roztřídila podle jazyků a pravidelně jej obohacovala zejména o italská a francouzská díla včetně překladů antických autorů. Jednotlivé svazky nechávala svázat do desek z jemného bílého pergamenu a opatřit supralibros s iniciálami ME. Jí pořízené knihy jsou tak i po několika staletích v rámci knihovny nezaměnitelné. Ernestina však nezůstávala pouze u péče o knihy, lze s jistotou předpokládat, že valnou většinu z nich také přečetla. Pozoruhodné je, že si sama vyzkoušela i roli překladatelky. V rodinném archivu je uložen její vlastnoručně vyhotovený překlad vybraných listů římského filosofa Senecy z francouzštiny do němčiny.

Američtí paleontologové si přpsali vskutku výjimečný objev. Na východním pobřeží Spojených států se jim podařilo odkrýt pozůstatky dávného prvohorního lesa, který se v období devonu rozkládal na území o velikosti cca 400 kilometrů, mezi dnešními státy New York a Pensylvánie. Badatelé tento les objevili na dně pískovcového dolu u města Cairo.

Až doposud byl za nejstarší les světa paleontology považován „Gilboa Forest“, který se shodou okolností nalézá pouhých 40 kilometrů od nálezu v Cairo. Badatelé odhadují, že les, který odkryli v Cairo, je starý asi 385 milionů let. Zároveň zjistili, že je asi o 2 až 3 miliony let starší, nežli zmíněný „Gilboa Forest“. Navzdory podobnému stáří a malé geografické vzdálenosti se ale druhové složení a struktura obou pravěkých lesů až překvapivě liší.

TIP: V Číně objevili nejstarší les Asie: Devonský les rostl před 365 miliony let

Nejstarší les tvořily tři typy stromů, alespoň pokud můžeme soudit podle fosilních nálezů. Byly mezi nimi i rostliny rodu Archeopteris, které tehdy rostly po celém světě a náležejí k nejstarším známým pravým stromům. Sdílejí řadu znaků moderních stromů společně se znaky kapradin. Nález v Cairo potvrdil představy, podle nichž se nejstarší lesy na Zemi objevily právě v období devonu.

Když se nad Benátkami v pozdním odpoledni nečekaně rozprostře šedá tma, kapitán vaporetta na Canalu Grande přirazí s plavidlem ke břehu. Tyto vodní autobusy křižují benátské kanály v devatenácti linkách. Nyní se štosují u mola, řidiči se dávají do družného hovoru a čekají. Přichází bouře. Hromy a blesky se kolem města na laguně točí jako v barokní tragédii a vše završí prudké krupobití. A pak najednou, zničehonic, živel utichá. Historické dláždění na náměstí Svatého Marka zaplavila voda: Turisté se brodí a dál fotografují, místní jsou na podobné miniaturní pohromy zvyklí. S klidem přijímají, že si příroda čas od času uzurpuje město pro sebe: „Dokud nemusím jet do práce ulicemi na loďce, je to v pohodě,“ shrnuje situaci Sylvia, která žije v centru už desítky let. 

Když město vydechne

Atmosféra podvečerního náměstí Svatého Marka je neopakovatelná. Tisíce turistů se po celém dni stráveném chozením po památkách vrátí k večeři na obrovské výletní lodě, a tak se dá v centru volně dýchat. Idylu italských ulic dokresluje koncert několika kvartet, soutěžících o přízeň publika. Okolní podniky lákají k posezení a zaposlouchání se do temperamentní hudby. 

Nicméně jako v každém historickém srdci města i zde číhají na návštěvníky lákavé pasti. Patří k nim také kavárna Florian, právě na zmíněném náměstí. Uvnitř pocítíte ducha milovníka Casanovy či dramatiků Goldoniho a Goetha. Za kávu tam ovšem dáte i desetinásobek běžné ceny, a ještě si povinně připlatíte za živou hudbu. Jak se podobným nástrahám vyhnout? Stačí se pozorně dívat. 

I na nejrušnějších ulicích se totiž mezi kýčovitými prodejnami suvenýrů ukrývají podniky, kde nemají potřebu závratně zvedat ceny. Jako pravý Ital si to můžete namířit rovnou do kavárny Quadri, jen pár metrů od Caffè Florian. Kdysi tam zákazníky směla obsluhovat první číšnice ve městě. V nenápadném baru si objednejte na stojáka espresso či nešizený Aperol Spritz bez turistické přirážky. Navrch dostanete benátské sušenky, jež k odpolednímu popíjení neodmyslitelně patří.

Za zvuku zvonů a varhan

Na náměstí Svatého Marka stojí rovněž bazilika zasvěcená témuž světci, jejíž interiér na vás zapůsobí především bohatou výzdobou – mozaikovou, malířskou i sochařskou. Rozlehlému náměstí dominuje téměř sto metrů vysoká zvonice, nabízející mimo jiné vyhlídkovou plošinu. K nejvýznamnějším památkám Benátek se řadí monumentální Dóžecí palác, který se nachází hned vedle. Jeho současná podoba se datuje do roku 1424 a vzor stavby je třeba hledat v arabské architektuře.

Kousek cesty po vodě objevíte kostel Santa Maria della Salute, který nechali Benátčané vystavět jako dík Panně Marii za spásu před morovou epidemií. Návštěvu bohatě zdobeného svatostánku je nejlepší si naplánovat na všední den kolem půl čtvrté. Místní varhaník totiž tou dobou hraje pro návštěvníky kostela zdarma. Za malý poplatek pak můžete vstoupit do nenápadné sakristie, jež ovšem ukrývá několik děl slavného renesančního malíře Tiziana.

Kolébka ghetta

Židovská komunita zůstává v Benátkách stále aktivní, i když je menší než kdysi. Ve čtvrti Cannaregio najdete někdejší židovskou část Ghetto Nuovo a právě od ní se odvozuje označení pro vykázanou minoritu města. Ghetto vzniklo v 16. století v místech bývalé slévárny, která stála na ostrově. V 17. století tamní domy – pro Benátky netypicky vysoké, s nízkými stropy a mnoha patry – pojaly přes pět tisíc lidí.

Z pěti synagog jsou vysvěcené dvě: první na letní měsíce, druhá na ty zimní. Synagogy v Benátkách však kvůli nedostatku místa nenajdete jako samostatné budovy. Jedna z nich už není přístupná, jelikož se nachází uprostřed rezidenčního domu, a další se skrývají v patrech členité zástavby. Můžete se však vydat na jejich komentovanou prohlídku, stejně jako navštívit Židovské muzeum. Naskytne se vám pohled na historické interiéry s podlahou zvlněnou léty a s opulentní výzdobou.

Sláva a moc na březích

Největší historické bohatství Benátek představují paláce. Ve městě jich stojí mnoho a každý je jiný. Jejich prostřednictvím můžete nahlédnout do dávných časů a zjistit, jak se v místě kdysi žilo. Z nejluxusnějších spodních pater lze pozorovat hemžení na Canalu Grande, takže si obyvatelé dali opravdu záležet na opulentní výzdobě, jež demonstrovala jejich slávu, moc a bohatství. 

Gotický Ca’ d’Oro má nádherné atrium s mozaikami. V Palazzo Fortuny se celé patro zachovalo tak, jak v něm na přelomu 19. a 20. století přebýval malíř Mariano Fortuny s rodinou, včetně sbírek tradičního ošacení a módních doplňků. Poněkud nudnou expozici domu dramatika Carla Goldoniho zachraňuje půvabné gotické schodiště ve dvoře a Ca’ Rezzonico vás víc než výstavou moderního umění osloví honosnými interiéry, poetickou kavárnou, z níž lze pozorovat projíždějící lodě, a hlavně tichou zahradou, kde si odpočinete od chvátajícího davu. 

TIP: Zázrak zrozený z bažin: Kde se vzaly slavné Benátky?

Mramorový barokní Ca’ Pesaro skrývá v podkroví ojedinělou kolekci historických předmětů z Asie, spatříte tam ovšem i díla malířů Chagalla či Miróa. A v Palazzo Mocenigo navštivte výstavu tradičních parfémů: Kdysi je přivezli obchodníci z orientu a nadchli jimi elegantní benátské dámy, na svou dobu velmi emancipované. Dodnes se luxusní vůně jako mandarinka či santalové dřevo prodávají, ovšem nikoliv levně. Svou nabídkou proslula parfumerie The Merchant of Venice.