Kochová přiletěla na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS) 15. března. Stávající rekord nejdelšího nepřerušeného pobytu ženy do vesmíru překonala v sobotu 28. prosince. Dosavadní rekordmankou byla bývalá astronautka NASA Peggy Whitsonová, která v letech 2016-2017 strávila ve vesmíru 288 dnů.

„Je to báječná věc pro vědu,“ řekla Kochová v rozhovoru, který poskytla z paluby orbitálního komplexu televizní stanici CNN. „Vidíme další aspekt toho, jak na lidské tělo dlouhodobě působí pobyt v mikrogravitaci. A to je skutečně důležité pro náš budoucí plán vesmírných letů mířící na Měsíc a na Mars,“ dodala.

TIP: Nejdelší, nejkratší, nejnebezpečnější: Rekordní výstupy do otevřeného vesmíru

Podle časového harmonogramu NASA by se Kochová měla vrátit na Zemi v únoru. Jen o několik dní zůstane za americkým mužským rekordem 340 dní pobytu ve vesmíru, který v letech 2015-2016 vytvořil Scott Kelly. Světovým rekordmanem je ruský kosmonaut Valerij Poljakov. Ten na palubě Mezinárodní vesmírné stanice strávil v letech 1994 až 1995 nepřetržitě 437 dní a 18 hodin.

Koření si dnes pořídíte za pár korun v každém obchodě. Dřív se však vyvažovalo zlatem a ze zemí svého původu jej obchodní karavany vozily často s nasazením vlastního života. I proto bylo ceněno a často se dostávalo na stůl jen těm nejbohatším. Zároveň sloužilo jako vzácné zboží v rukou ranhojičů a lékařů. Stejně může při jednoduchých potížích pomoct i vám. Zkušeného lékaře sice nenahradí, ale poskytne vám úlevu, než se k němu budete moci vydat.

Nahraďte cukr, spalte tuky!

Skořicí se nemusíte jen dusit v rámci šílených výzev na internetu. Špetkou skořice můžete nahradit běžná sladidla ve svých pokrmech. Kromě příjemné vůně vás může hezky rozehřát a vyvolat ve vás pocit „sladkého zaplavení“. Prapříčinou tohoto jevu je chemická sloučenina cinnamaldehyd, obsažená v kůře tropických skořicovníků. Co na tom, že jejím účelem v přírodě je „aromatická“ obrana před okusujícím hmyzem: U lidí spíše apetit podporuje. Skořici můžete tedy v patřičném množství využívat k podpoře trávení a k vytvoření sladké chuťové stopy.

Rozhodně si prospějete, protože substituce aktivně snižuje hladinu cukrů obsažených v krvi (což oceníte nejen při diabetu II. typu), a současně dokáže částečně potlačit hladinu triglyceridů a vysokého cholesterolu. Ne, není to náhrada za konvenční medikamenty, ale může vám pomoct s vaším trápením. Štěpí a zlepšuje metabolismus tuků, stimuluje zažívací trakt, uklidňuje koliky, průjmy, nevolnosti i nadýmání. Údajně dokáže tlumit i menstruační bolesti. Pozor si dávejte jen na správné dávkování (určitě ne více než 5 gramů za den) a na možnou alergickou reakci.

Žlutý šafrán z Indie

Kdo by v České republice neznal koření kari? Pravda, ne každý už ví, že ve skutečnosti nejde o zrovna přírodní produkt, ale spíše směs 11 druhů koření ve stylu „co indický dům dal“. Typický oranžovo-žluto-zelený odstín mu dodává až indický žlutý šafrán, jak je někdy produkt ze sušeného mletého oddenku kurkumovníku dlouhého nazýván. Kurkuma a její hlavní obsahová látka kurkumin jsou přitom nenápadný zázrak s velmi výrazným efektem. V přírodě byste totiž nenašli zase tolik látek s tak výraznými protizánětlivými a antioxidačními účinky.

K čemu všemu se dá využít? Například snižuje bolesti otoků artritických kloubů. Tlumí zánětlivá ložiska, přispívá k rychlejšímu hojení. Stimuluje paměť, potlačuje deprese. Spekuluje se i o tom, že dokáže zlepšit stav pacientů s Alzheimerovou chorobou a blokovat rozvoj zhoubných ložisek a lézí. Jen si musíte dát pozor na přehnané nekritické nadšení. Zmíněné pozitivní výsledky ještě povětšinou potřebují solidní ověření lékařskou studií. Přece jen, porce jinak hořké a zemité kurkumy, které spořádá za života průměrný Ind, stojí poměrově někde jinde než ty vaše. A není tedy stoprocentně jisté, kam až síla tohoto žlutého šafránu sahá. Při zánětu si ale čajovou lžičkou kurkumy určitě neuškodíte.

Aby břicho nebolelo

Je s podivem, jak dokážou často pomoct právě taková koření, která vás mohou při konzumaci rozplakat. Třeba ostrý zázvor. Nápad naloupat či nastrouhat štiplavý oddenek zázvoru lékařského se přitom datuje až někam k předhistorické Číně a brzy se rozšířil i do asijských tropů. Což bylo výtečné: Tady se totiž obyvatelé žijící v ne zrovna hygienických podmínkách často potýkali s nevolností, bolestmi břicha a průjmy. A právě na ně výtečně zázvor zabíral svou kombinací protizánětlivých a antibakteriálních účinků.

Kromě toho ještě snižuje cholesterol, stimuluje krevní oběh a činnost srdce. Tady je zapotřebí trochu zbystřit – je totiž jasné, že pokud si některé obsažené látky (třeba zingiberen a bisabolen) pohrávají s frekvencí vašeho srdečního tepu, jsou tu i rizika. Ne každý u zázvoru ustojí plnou dávku a vyhýbat by se mu měly děti a lidé s cukrovkou. Jinak se ale v odvaru ze zázvoru skrývá odpověď na křeče i bolesti z nevolností. Pokud vám žaludek rozhoupal let nebo dlouhá plavba, je čaj ze zázvoru s medem to pravé. A jako zázrak působí toto exotické koření při nachlazení a rýmě, tedy neduzích, se kterými se zase obyvatelé tropů na rozdíl od obyvatel Česka tolik nepotýkají.

Pálivostí proti bolesti

Mnozí z vás se při vyslovení sousloví „chilli papričky“ jen orosí. Oprávněně. Tento silný, ostrý a velmi aromatický plod, usušený a zpracovaný do podoby koření, je skutečně extrém. Za jeho pálivostí, která může být někdy povznášející a jindy ničivá, stojí hlavně účinná látka kapsaicin. A byť to může znít zvláštně, právě tento nositel pikantní chuti je unikátním prostředkem, jak se zbavit bolesti, zvláště té chronické. Lidské receptory pro vnímání bolestivých podnětů totiž papričky dokážou svým působením doslova přehlušit, a po prvotní „šokové“ fázi nastupuje fáze analgetická, tlumicí.

Po požití „kajenského pepře“ (jak je koření z chilli papriček nesprávně nazýváno) bude prostě mozek získávat méně podnětů o tom, že tělo něco bolí. K čemu to může být dobré? Pokud vás trápí agónie, její příčina sice nezmizí, ale podobně jako po požití prášků proti bolesti se budete cítit lépe. Podobně kapsaicin dokáže v rozumném množství „zklidnit“ žaludeční vředy, zahřát vaše prokřehlé klouby, zlepšit krevní cirkulaci a podpořit metabolismus. Dokonce zažene i hlad.

Zubařská péče z dávnověku

Když náhodou zabloudíte na ostrovy na severu Indonésie a uvidíte patnáctimetrový strom hřebíčkovec kořenný, asi byste nečekali, že právě odtud pocházejí malé „hřebíčky“, dnes používané v každé kuchyni. Do světa odtud skutečně měly dlouhou cestu. Pomohla jim však jejich nesporná pozitivní reputace a okouzlující vůně, za kterou stojí silice z fenolické sloučeniny eugenol. Ano, může být poněkud dráždivá. Ale na druhé straně funguje jako perfektní lokální anestetikum a pomáhá i s místní dezinfekcí. A to je hlavní důvod, proč toto koření můžete používat při tlumení bolestí zubů.

Jistě si přitom vzpomenete na své předky, jejichž jedinou alternativou v podobné situaci byla nejbližší kovárna a kleště zručného kováře-stomatologa. I proto byl hřebíček vyvažován zlatem. Dnes jej můžete využít pro tlumení zubních zánětů a bolestí nervů. Je znecitlivující a uklidňující. Jeho další účinná látka, karvakrol, má jako bonus efekt antimikrobiální, antifungální a částečně antivirový. Je to prostě kapesní lékárna sbalená na cesty. Mimochodem, věděli jste, že z každého jednoho vzrostlého stromu se dají sklidit jen čtyři kilogramy tohoto zázraku?

Kudy chodí, tudy pomáhá

Což takhle snítku rozmarýnu? Na pečené maso, proč ne. Hezky jej tím provoníte. Jenže význam rozmarýnu lékařského přesahuje gastronomické pásmo a brzy si uvědomíte, že tu nemáte co do činění s nějakou přímořskou hluchavkou. Funguje i jako účinný lék proti kašli – je to přírodní antiseptikum proti zahlenění plic. A to je teprve začátek. Uvolňuje navíc zažívací trakt, čistí jej zvýšenou koncentrací tříslovin a je lehce močopudný. Zlehka také „masíruje“ vaše cévy, odstraňuje únavu a vyčerpání.

Rozmarýn zvyšuje krevní tlak, a tím vás startuje z útlumu do normální aktivity. Prospívá vaší pleti, odpuzuje hmyz. Nenápadný rozmarýn má prostě široký záběr. Nicméně není úplně univerzální a pro každý z popsaných efektů byste ve vašich kořenkách našli ještě něco o drobet účinnějšího. Rozmarýn lékařský ale zvládne toto všechno dohromady. Jestli je v něčem unikátní, je to ve schopnosti potlačovat nejrůznější nežádoucí reakce, které se týkají vdechování. Ano, je vynikající proti pylovým alergiím. V současnosti se jedná o intenzivně zkoumanou rostlinu, protože alergie jsou velkou komplikací života spousty lidí.

Všední zázrak

Žádná exotika, ale ta nejobyčejnější klasika. Kmín. Pro někoho naprostý plevel a zbytečnost, která plave v hrnci s vařenými bramborami „jen tak pro chuť“, nebo se drobí z kůrky chleba. Ve skutečnosti se ale jedná o jednu z nejstarších kořenících položek na světě. Proč? Kmín totiž po tisíciletí pomáhá lidem s trávením, a to i dost nestravitelných věcí. Obsahuje totiž karvon, látku, která potlačuje vedlejší aktivity žaludku. Třeba nadýmání, plynatost a křeče, které obvykle zažijete, když sníte něco, co vám úplně nesedí. 

TIP: Voňavoučké koření: Rostlinky, za které se kdysi platilo zlatem

Lidé se naučili, že pokud k připravovanému pokrmu přidají pár usušených semínek, výrazně tím zvýší jeho stravitelnost. Proto se kmín podával i při různých virových onemocněních trávicího traktu a také ve formě odvarů jako pomoc na žaludeční (a menstruační) křeče. Dnes se doporučuje i při nachlazení, protože má schopnost uklidňovat bolavý krk. Vyzkoušejte a uvidíte. Minimálně zjistíte, že ono chlebové „kmínové“ aroma uklidňuje váš podrážděný nervový systém. 

K zakódování a jemnému doladění našich vzpomínek dochází během extrémně nízké činnosti mozkových vln (tzv. delta-vln), což je fakt odborníkům léta známý. Dlouho se však nevědělo, jak přesně ukládání probíhá, a detaily procesu odhalila teprve nedávná studie: Během spánku se většina neuronů v mozkové kůře vypne, nicméně ještě před „vytažením klíčků ze zapalování“ značně vzroste aktivita především v hipokampu, tedy v části mozku zpracovávající vzpomínky. Ihned poté se převážná část mozkové kůry odmlčí. 

TIP: Chcete si pamatovat své sny i po probuzení? Vědci radí, jak na to!

Vědci dlouho předpokládali, že vzpomínky vznikají během této fáze „ticha“. Jenže jak? Nová studie ukázala, že ticho není úplné: V hipokampu zůstane aktivních několik klíčových mozkových buněk, jež pečlivě pracují dál a ukládají naše vzpomínky. Delta-vlny tak zřejmě představují jakési oznámení ostatním mozkovým buňkám, že několik důležitých neuronů nyní potřebuje klid na práci v osamění.

Zápach na dvoře krále Slunce: Jaké byly hygienické podmínky ve Versailles?

Za veškerou pompou versailleského dvora, který imponoval celé Evropě, se skrývaly stísněné příbytky, úděsné sanitární poměry, málo tepla, mnoho špíny i větrné a nezdravé okolí. Pověstný a vyhledávaný dvůr „krále Slunce“ nebyl zdaleka pohádkovým místem, jak by se mohlo zdát...

Když je otcem neznámý vojín: Znásilnění ženy vojákem bylo v minulosti běžné

Kdo je otcem dítěte? Někdy matka neví, nebo nechce sdělit – pro tyto případy znalo právo pojem „Neznámý vojín“, který sloužil jako uspokojivá odpověď pro úřady...

Duel nahých šlechtičen: Proč se rakouská kněžna poprala s hraběnkou?

Hájení vlastní cti s pistolí v ruce že by bylo výlučně mužskou záležitostí? Za ranního rozbřesku se často utkávaly v souboji i ženy. V případě souboje rakouské kněžny Pauline Metternichové a hraběnky Anastázie Kielmannseggové šlo dokonce o souboj „nahoře bez“

Komenský sexuální osvěty: Karel Obrátil zachytil erotiku českého venkova

Období národního obrození charakterizoval mimo jiné znovuprobuzený zájem o lidovou slovesnost a folklor. Své místo však dostala pouze tvorba dokazující mravní vyspělost českého národa. Světlou výjimkou byla díla Karla Jaroslava Obrátila, který se věnoval například erotice a sexualitě...

První úspěšný císařský řez podstoupila manželka Jana Lucemburského

Císařský řez dnes patří k běžným chirurgickým zákrokům. Ten úplně první, při němž nezemřela ani matka ani dítě, se uskutečnil v roce 1337 v Praze. Syna zde porodila Janu Lucemburskému jeho druhá manželka Beatrix Bourbonská...

Prostituce ve středověku: Proč církev tolerovala hampejzy?

Ne nadarmo se o prostituci říká, že je nejstarším řemeslem na světě. Lidstvo doprovázela od pradávna a tolerance k ní se ve společnosti prostupně proměňovala. Stejně tak tomu bylo i ve středověkých Čechách. Někdy nechávali radní prostitutky pracovat, jindy je nemilosrdně vyháněli z měst...

Zikmund Lucemburský a Barbora Celská: Císařský pár spojovala velká náruživost

Barbora Celská se Zikmundem Lucemburským patřili k k nejkrásnějším párům v Evropě. Co je spojovalo? Tělesná náruživost, láska k přepychu, touha po moci a bezstarostném způsobu života a nebývalá ctižádostivost...

Upír ze švédské bažiny: Kdo byl tajemný muž z Bockstenu?

V roce 1936 nalezl sedlák na okraji bažiny zvané Bocksten ve švédské provincii Halland zachovalé tělo muže, které je datováno do pokročilého 14. století. Kdo byl onen tajemný muž a proč měl srdce probodnuté dřevěným kůlem?

Mučení a krutá smrt: Proč Římané pronásledovali křesťany?

Proč křesťané umírali v římských arénách? Aby uhasili žízeň Římanů po pomstě, ale i po zábavě…

Manželka vlastizrádce: Co čekalo Josefu Slánskou po zatčení manžela?

Osudy generálního tajemníka ÚV KSČ Rudolfa Slánského byly už mnohokrát popsány. Co však dnes víme o jeho manželce Josefě?

Mezinárodní vesmírnou stanici ISS udržuje na zvolené oběžné dráze systém palubních počítačů, známý jako Data Management System. Počítače ale, jak známo, velmi rychle zastarávají a týká se to i počítačů na oběžné dráze. Evropští a ruští inženýři nedávno definitivně potvrdili úspěch významného zákroku, kterým zhruba před rokem vylepšili počítačový systém ISS.

Otevřená operace srdce

Zní to jednoduše, ale podobné zásahy bývají ve vesmíru velmi komplikované. Podle představitelů Evropské kosmické agentury ESA to bylo jako otevřená operace srdce orbitální stanice. Tak jako obvykle, specialisté tento zákrok nejprve důkladně naplánovali a otestovali na Zemi. Hlavní důraz přitom kladli na to, aby nedošlo k žádnému ohrožení stanice a především jejích obyvatel. 

Jakékoliv opravy či upgrady zařízení na oběžné dráze jsou obvykle velmi časově náročné. Doposud bylo nutné takové zařízení nebo jeho komponenty dopravit na Zemi, tam provést požadované úpravy a zařízení opět vyslat na oběžnou dráhu. Evropský a ruský tým ale vyvinuly nový technologický postup, který zkracuje trvání takových zásahů z půl roku na pár dní.

TIP: Vesmírní údržbáři: Astronauti NASA vyrazili ven a opravili vadnou pumpu

Možnost vyrábět náhradní díly přímo na palubě a provádět opravy přímo ve vesmíru by mohla pomoci Mezinárodní vesmírné stanici přežít do roku 2030. Vesmírní inženýři by také získali cenné zkušenost pro budoucí orbitální projekty, včetně připravované lunární orbitální základny Lunar Gateway, která by měla sloužit jako vstupní brána na Měsíc.

Akademik Lomonosov je první ruská plovoucí jaderná elektrárna. Její stavba a příprava trvala od jara roku 2007 až do léta 2019. Je vybavena 2 tlakovodními reaktory o celkovém elektrickém výkonu 70 MW. 144 metrů dlouhé plavidlo o výtlaku 21 tisíc tun nemá vlastní pohon a při přemísťování musí být taženo remorkéry.

Plovoucí elektrárna by měla zajišťovat elektrickou energii v nouzových situacích, zejména v severních oblastech Ruska, které se velmi těžko zásobují ze standardní rozvodové sítě. Prvním místem, kde je tato pozoruhodná jaderná elektrárna nasazena, se stalo čtyřtisícové městečko Pevek na Čukotce, společně s okolními nalezišti ropy a zemního plynu.

TIP: Přinesou plovoucí elektrárny revoluci ve využití jaderné energie?

Letos 9. září dorazil Akademik Lomonosov na své kotviště u Peveku. Před pár dny tam začal dodávat elektřinu a stal se tím nejsevernější jadernou elektrárnou na světě. Experti varují, že plovoucí jaderná elektrárna představuje značné riziko, protože by při případné katastrofě bylo velmi obtížné zasahovat. Plavidlo si proto vysloužilo přezdívky „plovoucí Černobyl“ nebo „jaderný Titanik“.

Jsou Češi Slované? Co o našem původu prozradila analýza DNA?

Analýzy DNA dnešních lidí podávají svědectví o dávných událostech a nabízejí odpověď na otázku, kdo jsme a odkud pocházíme. Vyvracejí také mnohé mýty, které vytvořili národní buditelé a šiřitelé myšlenky o rasové nadřazenosti...

Záhadný původ Tibeťanů: Co o obyvatelích náhorní plošiny prozrazuje DNA?

Původ Tibeťanů se stal v poslední době „výbušným tématem“. Pokud by se ukázalo, že mají společné kořeny s většinovou populací čínských Chanů, pak by to nejspíš čínské vládě posloužilo jako argument pro ospravedlnění anexe Tibetu z roku 1951. Co na původ Tibeťanů říkají vědci?

Vyzkoušejte si Rorschachův test: Co o vaší osobnosti prozradí skvrny?

Motýl? Krásný květ? Rozpíjející se kaluž krve? To všechno může člověk vidět v sadě deseti obrazců, které dohromady tvoří test používaný k rozboru osobnosti. Rorschachův test si sami nevyhodnotíte, můžete si jej ale vyzkoušet...

Nerovné války: Jak ve skutečnosti probíhala slavná bitva u Thermopyl

Díky filmovému trháku 300: Bitva u Thermopyl víme, že úzká soutěska, ležící nedaleko malebné řecké vísky Thermopyly, byla dějištěm slavné byť poněkud krvavé bitvy. Jak ale tato slavná bitva probíhala ve skutečnosti?

Šestý, sedmý a osmý lidský smysl: Organismus člověka vnímá víc, než tušíte

S určením základních pěti smyslů člověka přišel Aristoteles už před více než dvěma tisíci let. Spojil je vždy s konkrétní viditelnou a výraznou částí těla a rozdělil je do pěti kategorií. Co když však tento prastarý výčet není vyčerpávající? Jaké další smysly lidé mají?

Pátrání po Atlantidě: Podmořské průzkumy přinesly překvapivé objevy

Podmořská archeologie vybavená řadou moderních technologií slaví již patnáct let opravdové žně. Svá tajemství tak vydávají potopená města, která pamatují trojskou válku, tajemný chrám pod hladinou jezera Titicaca či zaplavená sídla u řecké pevniny, jež jsou tak stará, že ani neznáme jejich jména... 

Život v zastaveném čase: Jak se žije v komunitě ultrakonzervativních Amišů

V dnešní vyspělé době plné elektroniky, počítačů, telefonů a aut žijí v USA a Kanadě lidé, kteří se „zasekli v čase“. Auta nahrazují bryčkou taženou koněm a obejdou se i bez elektřiny. Stačí jim Bible, pevné manželství a kousek půdy k obživě. Seznamte se s ultrakonzervativní komunitou Amišů...

Děti darované Molochovi: Barbarský zvyk potvrdily archeologické vykopávky

V obecném povědomí značí slovo „moloch“ něco velkého, obludného a hrozného. Ve starověku šlo ovšem o jméno božstva a židovská tradice popisovala Molocha jako bronzovou sochu rozpálenou ohněm, do níž se házely dětské oběti...

Neuvěřitelná země: Jak se žije v severokorejském ráji pracujících

Severní Korea vězí pevně v sevření komunistické strany, jejíž představitelé si se svou vlastí dělají, co chtějí: V zemi se pravidelně konají „zbytečné“ volby, kalendář se odvíjí od narozenin Kim Il-sunga a drobný přestupek může celou rodinu na tři generace uvrhnout do pracovního tábora...

Hašima: Betonová skvrna na japonské minulosti

Ostrov Hašima dnes protíná horizont pahýly betonových staveb a hustým zeleným porostem, který zchátralé budovy pomalu, ale jistě pohlcuje. Někdejší japonská těžební kolonie se pro mnohé změnila v celu smrti...

Po prohrané válce se mělo Německo stát zemí, z níž už nemělo nikdy přijít nebezpečí války – alespoň tak to plánovali tehdejší vítězní spojenci, kteří ratifikovali Versailleskou smlouvu. Již během 20. let začaly však zbrojní koncerny tajně vyvíjet nové progresivní zbraně a v takzvaném Reichswehru se připravovala řada důstojníků na kariéru v nové armádě. Po nástupu Hitlera k moci začala třetí říše postupně ignorovat všechny mírové dohody a výstavba nových ozbrojených sil – Wehrmachtu – se rozběhla naplno. Během pouhých šesti let se Německu podařilo postavit armádu, která se více než vyrovnala silám bývalých vítězů.

Struktura německé armády

Ozbrojené síly třetí říše sestávaly ze tří hlavních částí: pozemní armády, letectva a námořnictva. SS měly vlastní velitelskou hierarchii a mezi oběma ozbrojenými složkami panovala značná řevnivost. Důstojníci, zvláště ti starší, se považovali za zcela apolitické a SS neuznávali za skutečné vojsko, což zvláště Hitler a jeho okolí těžce nesli. Naproti tomu u SS byl zaručen rychlý kariérní postup, protože jednotkám chyběli zkušení důstojníci a poddůstojníci a jen málo příslušníků pravidelných ozbrojených sil se nechalo zlákat ke změně uniformy.

Vrchní velení armády – Oberkommando des Heeres (OKH) bylo ustaveno v roce 1934 spolu s vrchním velením vzdušných sil (OKL) a válečného námořnictva (OKM). Koordinaci těchto složek zajišťovalo Vrchní velitelství ozbrojených sil (OKW), které také provádělo strategické plánování v globálním měřítku. Pro jednotlivá polní tažení vznikla jedna nebo více Skupin armád, jejichž štáby zodpovídaly za operační plánování a splnění strategických záměrů. Hlavní operační sílu představovaly pěší divize, které se spolu s dalšími podpůrnými a týlovými jednotkami sdružovaly do armád, které však neměly v různých obdobích srovnatelné síly. Zvláště po porážkách na východní frontě tyto svazky slábly a některé zničené divize již nebyly obnoveny buď vůbec, nebo jen v omezeném rozsahu.

Pěchota stále kraluje

I v roce 1939 stále hlavní útočnou sílu představovala pěchota s hipomobilním dělostřelectvem a týlovými jednotkami, jejichž struktura se příliš nelišila od jiných armád. Vojáci byli vycvičeni na dlouhé pěší přesuny s výzbrojí a odlehčenou výstrojí, zatímco důstojníci většinou jezdili na koních. K převozu munice, výstroje a těžkých zbraní sloužily koňské povozy a jen ve velmi omezené míře nákladní automobily. Hlavní výzbrojí pěšáka se stala opakovací puška, lišící se jen délkou od zbraní z Velké války. Samopaly na začátku války disponovali jen nižší velitelé nebo různí specialisté a podíl pušek ve výzbroji se během války snižoval ve prospěch automatických zbraní jen pomalu. Hlavní palebnou silou menších pěších jednotek byly kulomety a lehké minomety.

I přes propracovanou strategii blitzkriegu německá armáda disponovala jen malým množstvím polopásových obrněných transportérů, jež se přednostně dodávaly k tankovým a motorizovaným divizím. Pěší divize tak musely za útoku spoléhat pouze na nohy vojáků (pokud nedostaly k dispozici nákladní automobily z divizních jednotek). Motorizace probíhala jen pozvolna a ještě během operace Barbarossa se mnoho jednotek přesunovalo pěšky.

Málo mobilní artilerie 

Během první světové války představovalo těžké dělostřelectvo až do příchodu tanků rozhodující sílu pro podporu útoků a ničení nepřátelských cílů. V německé armádě nebylo mnoho přesvědčených zastánců novátorských taktik, většina velitelů věřila spíše vyzkoušeným postupům. Základ plukovního a divizního dělostřelectva tvořily kanony ráže 75 až 155 mm tažené koňmi nebo polopásovými tahači. Velká pozornost na předválečných cvičeních se věnovala správnému vypracování palebných plánů a výcviku předsunutých pozorovatelů.

Hlavním nedostatkem zůstávala v roce 1939 nízká mobilita jednotek, které musely při rychlém postupu přerušit palbu a přesunout se do dalších postavení. Tento problém odstranila během války samohybná děla, jež však byla před válkou spíše ve stadiu úvah. Dělostřelecké jednotky spadající pod velení armád měly k dispozici těžká děla a až 240mm moždíře určené k likvidaci opevněných cílů, jejich nasazení však vyžadovalo rozsáhlejší přípravy a jejich mobilita byla velmi malá.

TIP: Osmnáctidenní kampaň: Blesková porážka Belgie v roce 1940 (1)

Novým typem zbraně se stalo protitankové a protiletadlové dělostřelectvo. Každá divize měla ve stavu tažené 37mm protitankové kanony, jejichž výkony v roce 1939 postačovaly k likvidaci tehdejších obrněnců, ale během války se staly neúčinnými a musely je nahrazovat hlavně větší ráže. Protiletadlovou obranu divize zabezpečovaly lehké baterie FlaKu s automatickými kanony ráže 20 a 37 mm proti nízkoletícím cílům a těžké baterie 88mm děl, jež se během války proslavily hlavně jako účinné protitankové prostředky. 

Dokončení ve čtvrtek 2. ledna

A tenhle znáte? Sejdou se takhle tři vědci u oběda a baví se o čokoládě? Mohla by mít i jinou barvu než hnědou nebo bílou? To, co zní jako začátek vtipu, je ve skutečnosti popis jedné schůzky švýcarských vědců polytechnické školy v Curychu. Patricka Rühse, Etienna Jeoffroye a Henninga Galinskiho obědové tlachání inspirovalo natolik, že se vrhli do experimentování.

Čokoláda v barvách duhy

Ke svým prvním pokusům o přebarvení čokolády si vybrali jedlé povlaky zlata a oxidu titaničitého. Výsledkem (v závislosti na množství přidané látky) byla zlatožlutá a temně modrá čokoláda. Tento postup ale kvůli jeho nepraktičnosti a přílišné složitosti vědci zavrhli.

Namísto přísad vědci vsadili na nový výrobní postup. Zjednodušeně řečeno – jejich čokoláda neměla být přebarvená, měla ale díky novému postupu budit dojem jiné barevnosti. Do týmu proto přijali studentku materiálových věd Anitu Zinggovou, která se problematikou barevnosti zabývá v rámci svého vlastního projektu. Po sérii neúspěšných pokusů a omylů narazili na zlatý grál – podařilo se jim vyrobit třpytící se čokoládu v barvách duhy. Následné ladění pak třpyt proměnilo v záři.

TIP: Ruby: Nová čokoláda vypadá a chutná jako žádná jiná

Přesný postup zůstává z pochopitelných důvodů tajný. Vědci si své know-how pojistili patentem a oslovili tradiční výrobce čokolád s nabídkou rozšířit portfolio o duhovou verzi. Kdy a zda vůbec se duhová čokoláda dostane na trh jasné v tuto chvíli není, co ale jasné je, že tento pozoruhodný „čokoduhový projekt“ je dokonalou ukázkou multidisciplinární spolupráce napříč několika vědeckými obory.

Viděno optikou našich dávných předků vůbec nezáleželo na tom, jestli hrajete s kostkami vyrobenými ze slonoviny, kostí, mramoru, dřeva nebo pálené hlíny. O tom, co padne, totiž rozhoduje štěstěna a vůle bohů. Že jsou kostky nevyvážené, odřené, nebo nedodržují přesný tvar kvádru? To vše ke hře patří. A na tom samozřejmě falešní hráči a šejdíři staví svůj úspěch. Je totiž těžké prokázat jim úmyslný podvod.

Dokud každá strana kostky nese odlišné číslo, je technicky vše v naprostém pořádku. Že to není fér? To je pojem, o kterém hazardující Římané nebo kupčíci ve středověkých krčmách nemají ponětí. Možná proto Jelmer Eerkens, profesor antropologie z Kalifornské univerzity v Davisu, podrobil fenomén hracích kostek důsledné analýze. 

Což prý nebylo zrovna snadné. „V archeologických nálezech se objevují spíše jako jednotlivé artefakty, často ztracené mezi odpadky domácností, nebo v kapsách pohřbených osob. Archeologové se navíc dosud spokojovali s tím, že se soustředili na samotný fakt nálezu hracích kostek, případně na materiál, z jakého byly vyrobeny. Nikdo se ale zatím nepodíval na to, co vlastně kostky nesou na svých stěnách.“

Eerkens prozkoumal 110 pečlivě datovaných kostek z různých lokalit i historických údobí. A výsledek? Za poslední dva tisíce let urazily dlouhou cestu k tomu, aby se staly „férovější“. Teprve v období renesance se totiž pod vlivem tehdejších učenců začalo měnit rozložení čísel na kostce.

Kostky jsou vrženy

Můžou za to vlastně Blaise Pascal, francouzský matematik a filosof a jeho kolega Pierre de Fermat. Oba renesanční géniové se totiž pustili do výpočtů pravděpodobnosti. A zjistili, že nenáhodné rozmístění čísel na hracích kostkách vede k předpověditelným výsledkům. O tom, co padne při hře, tedy nerozhoduje Bůh nebo štěstěna, ale prostá a přesná pravděpodobnost. Své závěry přitom často konzultovali s hráči kostek, včetně těch, kteří se živili podvodnou hrou. Jim tahle matematická hádanka byla zřejmá už delší dobu. A na základě „objevu“ matematiků se sami hráči začali shánět po kostkách, kde sestava čísel zvyšovala podíl náhody a snižovala riziko podvodné manipulace. Jak tedy vypadaly kostky dříve? 

TIP: Je libo partičku latrunculi? Tajemství pravidel hry, kterou se bavili staří Římané

Pokud ponecháme stranou rozmanitý materiál a tvar, který často neodpovídal ideální krychli, dočkali bychom se překvapení. Za časů starého Říma totiž bylo zvykem číslovat kostky zcela náhodně. Pozice jednotlivých cifer nebyla dána. Za hlubokého středověku (kolem roku 1100) se pak čísla na kostce řadí do „primů“. Jednička je naproti dvojce, trojka naproti čtverce. Mimochodem, tento model číslování se do Evropy dostal z Egypta. Teprve kolem roku 1450 se začínají objevovat první kostky řazené podle „sedmiček“, tedy tak, aby součet protilehlých stran dal číslo 7 (šestka naproti jedničce, dvojka naproti pětce).

„Je to zvláštní, jak taková obyčejná věc jako hrací kostka může odrážet měnící se pohled lidí na víru a svět okolo,“ říká Eerkens. „Velká popularita ´standardních a férových´ sedmičkových kostek je totiž příkladem toho, jak hráči začali chápat, že jejich hru neřídí osud či Bůh, ale matematická pravděpodobnost.“