Na konci 30. let minulého století se do Británie dováželo 70 % potravin (asi 20 milionů tun ročně). Po vypuknutí války ohrožovaly německé ponorky zásobování tak vážným způsobem, že hrozilo hladovění obyvatelstva. Podle evidence válečného kabinetu se roční dovoz potravin snížil do roku 1941 na 14,65 milionu tun.

Králíci, kuřata, kozy

Ministerstvo zemědělství ve spolupráci s Královskou zahradnickou společností proto zahájilo v říjnu 1939 kampaň apelující na občany, aby podle svých možností přispěli k domácí produkci. Slogan „Rýče, ne lodě“ povzbuzoval obyvatele k zakládání zahrádek na všech dostupných pozemcích.

Do poštovních schránek roznesli doručovatelé 10 milionů letáků s pokyny, jak pěstovat zeleninu a ovoce. K obohacení jídelníčku, který omezoval striktní přídělový systém, bylo možné chovat králíky, kuřata či kozy. Nejedna městská rodina postavila na dvorku chlívek pro vepře, kterého vykrmovala zbytky z kuchyně. 

Zelenina z vodního příkopu

Do roku 1942 se polovina občanů zapojila do národní „zahradní fronty“ a bylo obděláváno 26 000 čtverečních kilometrů. Školní hřiště, veřejné zahrady nebo nádvoří továren se proměnily v zahrádky. Ve vodním příkopu kolem Toweru rostla zelenina, a dokonce i královská rodina obětovala své růžové záhony pro pěstování cibule. Kreslené postavičky „Doktor mrkev“ a „Péťa brambora“ přispěly do kampaně svými písněmi a knihami receptů.

Každou neděli si miliony lidí poslechly v rozhlase rady první zahrádkářské celebrity Cecila Henryho Middletona, který svůj pořad In Your Garden prokládal typickým britským humorem, když například radil použít omítku opadanou z domů po bombardování k vápnění půdy. Podle Královské zahradnické společnosti se počet zahrádek v Británii zvýšil během války ze 700 000 na dvojnásobek a podařilo se na nich vyprodukovat 1,3 milionu tun zemědělských plodin.

Spolu se státními investicemi, které pomohly klasickým farmářům, vedla kampaň k tomu, že Spojené království dokázalo snížit svou závislost na dovozu potravin o polovinu. Masivní vládní kampaně se objevily také v jiných válčících zemích, například v Austrálii, Kanadě či USA, ale největší intenzity a úspěchů dosáhli v oblasti samozásobení pravděpodobně Britové.

Mezinárodní astronomická unie (IAU) nedávno uskutečnila rozsáhlou celosvětovou kampaň s pojmenováváním vybraných exoplanet a hvězd. U příležitosti stého výročí svého založení IAU oslovili obyvatele 112 zemí světa, kteří poslali celkem 420 tisíc hlasů pro 360 tisíc původně navržených jmen.

Lidé v každé zemi vybírali jméno pro svou národní planetu, a také pro hvězdu, okolo které planeta obíhá. Ve všech případech jde o plynné obry o hmotnosti mezi jednou desetinou a desetinásobkem hmoty Jupiteru. Hvězdy přitom byly zvoleny tak, aby byly v dané zemi pozorovatelné, a to již s malým dalekohledem.

První česká exoplaneta

V České republice lidé poslali celkem 1 700 návrhů, z nichž porota vybrala 9 finalistů. Mezi nimi se rozhodlo opět hlasováním, kterého se zúčastnilo téměř 4 500 zájemců. Daleko nejvíce hlasů přišlo pro jméno Cimrman, ale po Járovi Cimrmanovi je již pojmenovaná planetka, takže ho organizátoři museli vyřadit.

TIP: Úspěch dobrovolníků: Amatérští vědci objevili superzemi v obyvatelné zóně

V České republice jsme pojmenovali horký jupiter XO-5b, který obíhá žlutého trpaslíka XO-5 v souhvězdí Rysa, vzdáleného od nás asi 910 světelných let. Nakonec zvítězilo jméno pro exoplanetu Macropulos a její hvězda se teď jmenuje Absolutno. Oba názvy pocházejí ze slavných děl Karla Čapka. Pokud jde o další země, například v Irsku zvítězila jména mytologických psů Bran a Tuiren z irských legend. V Malajsii si lidé nejvíce oblíbili názvy drahých kamenů Baiduri a Intan (česky diamant), zatímco v Jordánsku vyhrála jména velkého vádí Wadirum a dávného města Petra.

V dnešní době jsme svědky celé řady projektů startupu, v nichž vznikají zajímavé letouny nové konstrukce. Kalifornský startup Skyryse využil poněkud jiný přístup. Jejich technologie využívá již existující helikoptéry, které vybavují systémem pro autonomní řízení. Nedávno uskutečnili první plně autonomní let s helikoptérou tohoto typu, která nese jméno Luna.

Luna je vlastně upravená komerční čtyřmístná lehká helikoptéra Robinson R44 od americké společnosti Robinson Helicopter Company. Během historického zkušebního letu byli na palubě lidští piloti, ale po celou dobu nechali umělou inteligenci Luny, ať let řídí sama a do řízení helikoptéry nezasahovali.

TIP: Autonomní vrtulníkový dron Airbus VSR700 má za sebou první let

Technologie autonomního řízení pro již existující helikoptéry Skyryse Flight Stack vznikla během vývoje systému pro asistenci lidským pilotům, kteří se podílejí na záchranných operacích a dalších misích, v nichž jde především o čas. Technologie Skyryse Flight Stack využívá celou řadu senzorů, které zajišťují bezpečný let helikoptéry. Společnost Skyryse hodlá v budoucnu postavit celou flotilu transportních helikoptér, které by autonomně létaly s jejich technologií.

V době válečného běsnění a nacistických triumfů vystoupal Jan Masaryk na vrchol diplomatické dráhy. Stal se exilovým ministrem zahraničních věcí a svými jednáními s britskými a americkými představiteli významně přispěl k obnově samostatnosti republiky v roce 1945. Po druhé světové válce nepřipadal v úvahu jiný kandidát do čela Černínského paláce, centra československé diplomacie.

Ministrem v exilu

V červenci 1940 dosáhl Edvard Beneš v britském exilu uznání takzvaného Prozatímního státního zřízení a jeho právní kontinuity s Československou republikou. Vedením ministerstva zahraničí pověřil Beneš přítele a bývalého velvyslance Jana Masaryka. Struktura zahraničního úřadu samozřejmě odpovídala válečným podmínkám a nedostatku kvalifikovaného personálu. Skládala se z kabinetu ministra, politického odboru, právně-administrativního odboru a klíčového informačního odboru, kam spadala i oddělení pro propagandu, tisková kancelář a rozhlasové oddělení československého vysílání BBC. Masaryk díky osobním vztahům se světovými státníky a diplomaty dostal Československo znovu mezi elitu, dojednávající poválečnou podobu mezinárodního uspořádání, postaveného na Organizaci spojených národů coby garantovi míru.  

Když se přiblížila porážka nacismu a Benešův londýnský kabinet jednal s vedením komunistického exilu v Moskvě, Masarykovo setrvání na ministerském postu bylo jednou z podmínek pro vznik společné vlády doma. Komunisté nicméně prosadili jako státního tajemníka, ministrova zástupce, spolehlivého Vladimíra Clementise.

Diplomacie nové doby

V polovině května 1945 se vládní aparát začal přesouvat do osvobozené Prahy. Masaryk však zůstával až do poloviny léta v San Franciscu, kde se konala ustavující konference OSN. Budování ministerstva v československé metropoli proto probíhalo převážně pod taktovkou KSČ.

Mnozí diplomaté z předválečného ministerstva či z Londýna, s nimiž Masaryk úzce spolupracoval, skončili na dlažbě vinou politických intrik. Naopak řada levicových intelektuálů rozšířila řady úřednictva a měla ovlivňovat směřování ministerstva dle přání ústředního sekretariátu KSČ.

Osobitý Masaryk po návratu nicméně znovu zamíchal kartami a vymínil si setrvání některých lidí. Především generální sekretář Arnošt Heidrich, přesvědčený demokrat a „masarykovec“, měl detailní přehled o každém šustnutí v Černínském paláci a představoval důležitý protipól státního tajemníka slovenského komunisty Clementise. 

Struktura úřadu navazovala na První republiku. Kromě generálního sekretariátu, kabinetu, prezidia a protokolárního oddělení na ministerstvu sídlil politický odbor, rozdělený na jednotlivá teritoriální oddělení a zároveň vyřizující agendu spojenou s vysídlením Němců a Maďarů, dále odbor zpravodajský, pod který spadali též překladatelé, knihovna a archiv, a konečně národohospodářský odbor, jenž po vzniku ministerstva zahraničního obchodu poněkud ztratil na významu.  

(Ne)obnovení mezinárodních vztahů

Hlavním úkolem ministerstva bylo obnovit válkou zpřetrhané diplomatické vztahy ve světě a znovu otevřít zastupitelství. Do komunistického převratu se podařilo znovu vybudovat 35 velvyslanectví a vyslanectví a 27 generálních konzulátů a konzulátů. Bohužel se však zcela rozdrolila zahraničně-politická koncepce a Benešova představa o ČSR jako mostu mezi Západem a Východem.

Sám Masaryk z ní ostatně příliš nadšený nebyl a s oblibou používal bonmot, že po mostech se akorát šlape. SSSR stejně hned v prvních poválečných měsících ukázal, že nemíní podporovat ČSR jako silného hráče ve střední Evropě, ale že bude razit vlastní tvrdou imperiální politiku.

TIP: Jan Masaryk: Trudný život ve stínu výjimečného otce

Českoslovenští delegáti na mezinárodních jednáních včetně Masaryka se ocitli pod tlakem svých sovětských protějšků a museli hlasovat v souladu se stanoviskem Moskvy. Tato slabost, servilita a ústupky Sovětům, namísto pevného odhodlání bránit „střední cestu“ a orientaci Československa i na západní spojence, bývá nejčastěji Masarykovi vyčítána. Zůstává otázkou, na kolik měl omezený manévrovací prostor, když o osudu země fakticky rozhodly velmoci na Jaltské konferenci. 

V rámci měření, kde se bere v potaz, o kolik nejvyšší bod hory vyčnívá nad okolní terén, se Mount McKinley dokonce řadí na třetí místo na světě – za Mount Everest a Aconcaguu. (Ve zvláštní kategorii jsou v tomto případě havajské sopky, jejichž základna je hluboko pod mořskou hladinou).

Obdivovatelům hory a milovníkům přírody Národního parku Denali, jehož je hora součástí, proto zaznělo jako poplašná zpráva sdělení Meada Treadwella, které tehdejší náměstek guvernéra Aljašky pronesl před šesti lety. Treadwell v září 2013 oznámil veřejnosti, že podle posledního měření není hora vysoká 6 194 metrů, ale její vrchol je o 25 metrů níž. Nově uznaná výška, kterou akceptoval i americký geologický ústav, je tedy stanovena na 6 168 metrů.

TIP: Honba za nejvyššími vrcholy světadílů: Na střeše nejchladnějšího kontinentu

Znamená to, že hora od posledního měření o tolik poklesla? Veřejnost uklidnil guvernér i články v populárních časopisech. Hora Denali neklesá, ale vlastně ještě stále roste. Nový údaj je prostě jen zpřesněním výsledků získaných méně spolehlivou metodou už v roce 1952.

Silice neboli esenciální oleje jsou těkavé a ve vodě nerozpustné látky, které si rostliny vytvářejí jako ochranu před býložravci. Často výrazně voní, takže si již dávno nalezly cestu do našich domácností jako součást vonných směsí. Jak ale varují australští odborníci, v poslední době se stále častěji objevují případy, kdy se lidé, často děti, těmito silicemi závažným způsobem otráví.

Podle údajů australských center pro otravy Poisons Informations Centres, jsou právě vonné silice za zhruba polovinou telefonátů kvůli otravám. Centrum Poisons Information Centre v Novém Jižním Walesu mezi červencem 2014 a červnem 2018 zaznamenalo celkem 4 412 závažnějších případů otrav esenciálními oleji. Asi dvě třetiny z nich se týkaly dětí mladších 15 let. Počet případů v jednotlivých letech přitom zvolna stoupá.

TIP: Nebezpečné koření: Výrobci v Bangladéši pančují kurkumu jedovatým olovem

Vonné silice mohou být toxické, i když proniknou kůží. Nejzávažnější otravy ale obvykle vznikají po požití, přičemž nemusí jít o velká množství. Některé esenciální oleje mohou u malých dětí vyvolat velmi rychle se rozvíjející a život ohrožující otravu již po požití 5 mililitrů. Ve většině případů jde o záměnu za nějaké pití nebo lék, takže dobrou prevencí je dávat si pozor a nenechávat lahvičky s oleji volně dostupné v domácnosti.

V letošním roce zasáhly severní polokouli rekordní teploty. Například červenec byl v Evropě nejteplejší v historii měření a podle všeho se rok 2019 zařadí mezi roky s nejvyšší naměřenou teplotou vůbec. Teď je prosinec a léto dorazilo na jižní polokouli. Zatím to vypadá, že si tam užijí pořádné horko.

Podle aktuálních předpovědí by Austrálie mohla prožít doslova pekelně žhavé Vánoce. Mluví se o teplotách ve stínu nad 45 °C, které by tím pádem přesáhly dlouhodobý průměr v tomto období roku o cca 12-16 °C. Australští hasiči se intenzivně připravují a rozesílají varování ohrožené veřejnosti, některá z nich s ikonickým malým Yodou z připravovaných Hvězdných válek.

TIP: Šokují předpověď počasí: Australská města v roce 2040 zažijí 50 °C ve stínu

Zvláště obyvatelům Queenslandu naléhavě doporučují, aby co nejvíce omezili pobyt venku, a aby si hlídali svůj pitný režim. Přednost by přitom lidé měli dávat dobře provzdušněným budovám a budovám, které jsou vybavené kvalitní klimatizací. Horko by tentokrát mohlo být opravdu devastující, i když vše záleží na vývoji počasí, které není možné předpovídat se 100% jistotou.

Astronomové pozorují každým rokem celou řadu supernov. Jsou to ale všechno exploze ve velmi vzdálených galaxiích. V Mléčné dráze jsme supernovu neviděli už velice dlouho, protože k nim v dnešní době dochází jen vzácně. Jak ale ukázal nedávný výzkum, nebylo tomu tak vždy.

Francisco Nogueras-Lara z německého Max Planck Institute for Astronomy a jeho spolupracovníci zjistili, že centrum Mléčné dráhy asi před jednou miliardou let prošlo divokou érou intenzivního tvoření hvězd, která byla spojená s početnými explozemi supernov. Můžeme jen litovat, že k tomu nedochází v dnešní době. S trochou nadsázky to muselo jako galaktický ohňostroj, který trval možná 100 milionů let.

Galaktický ohňostroj

Během tohoto bouřlivého období vzniklo v oblasti centra Galaxie tolik hvězd, kolik se dnes za stejnou dobu zrodí v celé Galaxii. Většina z těchto hvězd je stále mezi námi. Jen ty největší a nejvíce zářivé z nich již ukončily svůj život explozí supernovy, kterých bylo možná několik set tisíc. Ve zbytku Mléčné dráhy se takový ohňostroj nekonal. Éra supernov prý také stojí za tím, že naše Galaxie není jednoduchá spirální galaxie, ale spirální galaxie s příčkou.

TIP: Napomáhají růstu supermasivních černých děr exploze supernov?

Badatelé vyčetli bouřlivou minulost z nového snímku centra Mléčné dráhy s ohromujícím rozlišením: Snímek pořídilo zařízení HAWK-I, které je nainstalované na soustavě teleskopů Very Large Telescope Evropské jižní observatoře ESO v chilské poušti Atacama. Vědci zároveň došli k závěru, že naše supermasivní černá díra získala většinu své hmoty asi před 8 miliardami let.

Jak se z obyčejného lazebníka stane neklidný přízrak, který se toulá Prahou? Jednoduše. Mladý holič pracuje u dvora Rudolfa II. Je úspěšný. Peníze mu nechybí. Ale i tak by jich mohlo být víc. Co zkusit tu pověstnou alchymii? Císař vědce podporuje a kdo je šikovný, dokáže si vyrobit i zlato! Lasebníkovy pokusy se ale nevydaří. Zadluží sebe i celou rodinu. Musí prodat dům. A co víc, už neuživí ani manželku a děti. Z dcer se stávají prostitutky, manželka zešílí a vezme si život.

Přízrak s břitvou

Z kdysi milého holiče se stane agresivní blázen. Aby se dostal alespoň k nějakým penězům, zvolí to nejhorší. Přepadá kolemjdoucí. Mává před sebou břitvou a z očí mu šlehají zlostné jiskry! Jeho život skončí brzy. Někdo z přepadených se prý pokusí bránit a jedinou ránou ho zabije. Je mrtvý? Ne tak docela...

TIP: Jack Rozparovač: Deset týdnů, které otřásly Londýnem

Duch agresivního holiče se dodnes zjevuje právě v okolí Karlovy ulice. V noci jej můžete spatřit coby průhledného chudáka s děsivým výrazem ve tváři. S nepostradatelnou břitvou. Bude vás chtít oholit. Když utečete, nic se vám nestane. A kdyby se našel někdo, kdo se do jeho péče svěří? Prokáže mu velikou službu. Jedině tak dojde duch holiče věčného klidu...