Ve vápencové jeskyni na indonéském ostrově Sulawesi pracovali dávní umělci před více než 40 tisíci lety. Zdejší nálezy jeskynního umění jsou o něco starší než v Evropě a ukazují, že lidská kreativita se rozvíjela současně na řadě různých míst planety. Badatelé nedávno právě v jeskyni na Sulawesi objevili nejstarší známé zobrazení lovu.

Tato lovecká scéna vznikla asi před 43 900 lety. Znázorňuje skupinu napůl lidských a napůl zvířecích tvorů, kteří mají kopí a loví s nimi prasata a buvoly. Zároveň jde o nejstarší zobrazení náboženského myšlení, v tomto případě schopnosti představit si mýtické tvory při lovu.

TIP: Vědci ve Španělsku objevili orlí náhrdelník vyrobený neandertálci před 40 tisíci lety

Zmíněná malba je vyhotovená tmavě červeným pigmentem a ukazuje nejméně osm pololidských bytostí, které loví dvě prasata celebeská a čtyři buvoly. Podle vědců přináší celou řadu cenných informací a detailů o životě tehdejších lidí. Jak se zdá, propracované jeskynní malby vznikaly už dávno a na řadě míst světa, který se stále ještě třásl v sevření nejmladší doby ledové.

Krátce poté, co americký meziplanetární průzkumník OSIRIS-REx dorazil k planetce Bennu, odborníci s překvapením zjistili, že tato 490 metrů velká planetka chrlí do vesmíru hmotu. Poprvé tento jev pozorovali letošního 6. ledna, tedy zhruba týden poté, co OSIRIS-REx zaparkoval na oběžné dráze planetky.

Od té doby vědci a operátoři mise OSIRIS-REx tento podivuhodný jev zkoumají. Je to podle nich unikátní příležitost, jak rozšířit naše vědomosti o planetkách ve Sluneční soustavě. Během sledování Bennu zaznamenali několik takových událostí, přičemž tři největší se odehrály 6. ledna, 19. ledna a 11. února. K těmto výtryskům hmoty přitom došlo na různých místech povrchu planetky.

Záhadné výtrysky kamení na Bennu

Částice hmoty vyvržené při takové události nejprve krátce obíhaly po oběžné dráze kolem planetky. Jejich počáteční rychlost byla až 3 metry za sekundu. Poté tyto částice buď spadly zpět na povrchu Bennu anebo odlétly do okolního vesmíru. Ke všem těmto událostem došlo v pozdním odpoledni, podle průběhu dne na planetce.

TIP: Sonda OSIRIS-REx objevila vodu na planetce Bennu

Badatelé nejprve zkoumali celou řadu vysvětlení tohoto jevu a pak jejich počet zúžili na tři, přičemž ve hře nemusí být jenom jediné z nich. Původcem mohou být zásahy asteroidu Bennu malými meteority. Ve vesmíru k tomu dochází velmi běžně. Dalším možnou příčinou je praskání povrchu asteroidu kvůli rychlému střídání extrémně rozdílných teplot, během 4,3 hodinového dne na Bennu. A viníkem by mohla být i vodní pára, která by se mohla z nitra planetky postupně uvolňovat.

Během posledního roku první světové války tvořily německé dělnice 55 % osob zaměstnaných v průmyslu. Oproti Britkám a Francouzkám vyvíjel stát na Němky mnohem větší tlak a pracovaly také za horších zdravotních i bezpečnostních podmínek.

Předchozí část: Ze sukně do kalhot: Emancipace žen za první světové války (1)

Jeden příklad za všechny – zatímco Francie nepovolovala mladým matkám práci v muničních továrnách, císařství žádná omezení nestanovilo a ženy všeho věku musely zvládat i šedesátihodinový pracovní týden.

Vliv na módu

V mužských rolích se objevovaly nejen za anonymními zdmi továren, ale i ve veřejných službách. V některých městech se nedostávalo personálu hromadné dopravy, a tak Němky navlékly uniformy a řídily koňské omnibusy, poštovní vozy nebo tramvaje. I když po roce 1918 v technických profesích zůstalo jen nízké procento žen, měla prožitá zkušenost obrovský vliv na emancipaci.

Mnohé příslušnice něžného pohlaví si uvědomily, že dokážou náročná povolání zastávat stejně dobře jako jejich partneři, a dožadovaly se kvalifikovanějších pozic i adekvátních platů. Svůj vliv měla práce v průmyslu a dopravě také na módu. Právě za války dívky poprvé místo sukní a šatů dlouhodobě nosily kalhoty (byť šlo o montérky nebo uniformy), které se záhy staly běžnou součástí jejich šatníku i symbolem rovnoprávnosti. 

Místo do zákopů na pole

Odlivu mužských pracovních sil na frontu čelilo vedle průmyslu též zemědělství. Rodinné farmy se s potížemi vyrovnávaly tak, jak bylo po staletí v krizových dobách zvykem – práci zastávaly ženy s pomocí dětí a seniorů. Horší situace nastala v podnicích obhospodařujících tisíce hektarů půdy a statisíce zvířat.

Ve Francii k poklesu produkce přispěla i německá okupace části území, takže roku 1917 nezbylo vládě než uvolnit 300 000 vojáků a poslat je na pole. Berlín řešil problémy nucenými pracemi civilistů z obsazených regionů – v roce 1918 působilo na německých farmách 100 000 Belgičanů a šestkrát více Poláků. Ani Británie se nevyhnula náhradě rolníků rolnicemi a vznikl státem sponzorovaný Ženský pícninový sbor, v jehož rámci dobrovolnice pomáhaly při sekání trávy a sušení sena – nezbytného krmiva pro stáda armádních koní.

Nedostatek služebných

Roku 1915 se ustavila Ženská zemědělská armáda (Women’s Land Army) coby reakce na potřebu placených pracovních sil na plný úvazek. Celkem začalo během války v zemědělství působit 113 000 Britek, významnou roli pro produkci potravin hráli i bývalí vojáci a němečtí zajatci. Svůj dopad mělo válečné dění také na práci žen v kancelářích. Ten nebyl na první pohled tak znatelný, ale jeho důsledky trvaly o to déle.

Pokračování: Ze sukně do kalhot: Emancipace žen za první světové války (3) (vychází v úterý 17. prosince)

Jen ve Francii se úřednictvo rozrostlo oproti mírovým stavům o 25 %, celá armáda žen psala na strojích nejrůznější dokumenty a zvedala telefony státních agentur. Na těchto pozicích se uplatnily i osoby bez kvalifikace, jimž práce pro vlast zvedla sebevědomí. Po propuštění ze státních služeb často odmítaly vykonávat pomocné práce a mnoho zámožných britských rodin tak po roce 1918 nemohlo sehnat služebné.

Kaňon řeky Fish na jihu Namibie je největší průrvou afrického kontinentu. Obrovská strž je zhruba 160 kilometrů dlouhá a až 27 kilometrů široká. Hloubka v některých částech dosahuje 550 metrů. Řeka Fish, která kaňon během stovek milionů let vyhloubila, je nejdelší vnitrozemskou řekou Namibie. Prořezává se suchou, kamenitou planinou, která je řídce pokryta rostlinami, jež dokážou dlouhodobě odolávat suchu.

TIP: Velká průrva řeky Yellowstone: Kaňon rozervané krásy

Přes mohutnost kaňonu je řeka Fish pouze občasná. Během pozdního léta se výrazně rozvodní a v tuto dobu není prakticky možné ji překročit. Proto jsou i povolení k pohybu v kaňonu vydávána pouze na období, kdy je řeka mírná nebo zcela vysychá a zůstanou po ní jen na sebe navazující bazénky stojaté vody.

Malá Lilibet, jak rodiče Alžbětě v dětství přezdívali, si až do svých deseti let představovala, že bude žít obklopená koňmi, psy a krávami a jednoho dne se provdá za farmáře. Ani v nejmenším si nemyslela, že časem usedne na královský trůn. Když ovšem její strýc král Eduard VIII. abdikoval, aby se mohl oženit s rozvedenou Američankou Wallis Simpsonovou, stal se nástupcem trůnu jeho bratr, Alžbětin otec. 

Introvertní a koktavý Jiří VI. byl tedy nečekaně hlavou Spojeného království a dcera jeho přímou následnicí. A zatímco v jejich domě na Piccadilly byla zvyklá běhat po zahradě, jak se jí zachtělo, a skákat s tatínkem panáka, v Buckinghamském paláci musela najednou nosit klobouk, otci se klanět a chovat se způsobně, stejně jako její sestra princezna Margaret.

Nezávislá královna

Po smrti svého otce v roce 1952 se Alžběta stala královnou 16 států označovaných jako Commonwealth realm, které kdysi patřily pod správu Britského impéria a po získání nezávislosti si ponechaly britského monarchu jako symbolickou hlavu státu. Kromě Spojeného království a Severního Irska se k nim řadí i Austrálie a Nový Zéland, Kanada, Šalamounovy ostrovy či Bahamy. (Tyto země spolu s dalšími 19 státy pak tvoří tzv. Commonwealth, který je však jen jakýmsi zájmovým sdružením zemí, jež si kdysi britská koruna podmanila). 

Panovnice sice v souladu se zvykovým právem zasahuje do politiky Spojeného království jen výjimečně, nedá se ovšem říct, že by nevěděla, co se v její zemi děje. Má právo kdykoliv svolat a rozpustit parlament nebo za premiéra vybrat kteréhokoliv občana. Výsadou panovníka jsou dále tři základní práva: být konzultován, doporučit a varovat. V důsledku toho si královna dává každý týden soukromou schůzku s premiérem, skutečnou hlavou státu, která řídí každodenní politiku, což britským monarchům umožňuje setrvávat mimo běžné žabomyší války v parlamentu. 

Pozice královny je tak zcela dána tradicí, protože Británie nemá ani psanou ústavu. Stát funguje díky systému „good chaps“, doslova „správní chlapi“ – tedy víry, že vládnoucí politické vrstvy dobrovolně nikdy neporuší zvyklosti a pravidla slušného chování, výměnou za což je občané nechají u moci. Tento spletenec zákonů a obyčejů se ovšem v poslední době, především kvůli brexitu, rozpadá. 

Hra na schovávanou

Královna plní sice především ceremoniální funkce, neznamená to však, že představuje pouhou figurku. Když například v roce 1978 pod tlakem ministerstva zahraničí souhlasila s návštěvou rumunského diktátora Nicolae Ceaușescu s manželkou Elenou, nemínila s nimi prohodit víc slov, než bylo podle protokolu nutné. 

Samotná návštěva se pak neobešla bez několika absurdních situací. Ještě před příletem rumunského páru zazvonil v Buckinghamském paláci telefon a ozval se francouzský prezident Valéry Giscard d’Estaing, aby královnu varoval před zlodějskými praktikami manželů. Doporučil jí odstranit z toaletních stolků veškeré stříbro, které by mohli ukrást. V den jejich příjezdu se pak panovnice ukrývala v zahradě, aby se vyhnula další konverzaci. Podle jejích slov totiž měli diktátor s manželkou na rukou krev.

Do uniformy!

V současnosti je Alžběta známá jako dáma libující si v křiklavých kostýmcích a kloboucích nejrůznějších tvarů. Ve svých 19 letech během druhé světové války však oblékala vojenskou uniformu, když se jako nižší důstojnice roku 1945 připojila k ženskému pomocnému sboru. Cvičila se v řízení a údržbě vojenských nákladních vozidel a dosáhla funkce mladší velitelky. 

Dnes je jediným žijícím panovníkem, který během druhého světového konfliktu sloužil v uniformě. Zároveň představuje nejdéle vládnoucího panovníka v britských dějinách: V roce 2015 překonala i svou praprababičku Viktorii, jež setrvala na trůnu 63 let a 7 měsíců. Dlouhověkost mají ženy v této rodové linii zřejmě v genech: Matka současné královny, Alžběta Angela Marguerite Bowes-Lyon, zemřela v roce 2002 ve věku 101 let.

Podivné vloupání

Svých 93 let se ovšem Alžběta II. nemusela dožít. V roce 1981 na ni během slavnostní přehlídky, jíž se účastnila v koňském sedle, šestkrát vystřelil jistý mladík z pistole. Náboje byly slepé, ale nenadálá situace vyplašila jejího plnokrevníka. Královna zachovala chladnou hlavu, i díky dlouholetým zkušenostem se nenechala ze sedla vyhodit a zvládla vraníka zklidnit. Loni pak po odtajnění dokumentů vyšlo najevo, že se ji ve stejném roce během návštěvy Nového Zélandu pokusil zastřelit sedmnáctiletý Christopher Lewis. Když panovnice vystupovala z auta, vypálil na ni z pušky. Naštěstí minul. 

O něco obskurnější případ se odehrál v roce 1982, kdy se do Buckinghamského paláce skrz nezavřené okno vloupal Michael Fagan. Podle svého tvrzení v sídle pojídal čedar s krekry, pil víno, prohlížel si královské portréty a zevloval. Po odpočinku na trůnu se vydal prozkoumat další zákoutí paláce, až došel i do královniny ložnice. Když Alžbětu probudil podezřelý zvuk, spatřila na okraji postele sedět cizího člověka. Místo hysterického záchvatu však přivolala ochranku a do příjezdu policie s mužem hovořila.

Jak vědí rodiče malých dětí, vši jsou mistry ve skrývání a přežití. A jak se zdá, dělají to už nejméně 100 milionů let. Nedávný objev prozradil, že vši řádily již v období křídy na sklonku druhohor. Vše nasvědčuje tomu, že trápily tehdejší opeřené dinosaury, kterým se uhnízdily v peří.

Paleontologové původně pátrali po zajímavých nálezech v myanmarském jantaru, který je proslulý bohatou úrodou fosilií z období křídy. Ve dvou případech nalezli u fosilií s pěkně zachovalým prachovým peřím velice drobné hmyzí parazity. Bylo jejich celkem 10 a byli skutečně maličcí, s tělem o délce asi dvou desetin milimetru.

TIP: V jantaru se našla nacucaná klíšťata z dinosaura: Jurský park ale nebude

Objevitelé zjistili, že jde o vši a to nikoliv dospělce, ale nymfy vší. V dospělosti by měly mít velikost asi milimetr. Nový druh pojmenovali Mesophthirus engeli. Tyto pravši byly bezkřídlé, stejně jako ty dnešní. Patřily k těm, které se neživí krví, ale spíše kousky peří, které jim pomáhají trávit symbiotické bakterie. Vše nasvědčuje tak tomu, že vši doprovázely létající opeřené dinosaury již od samotného počátku.

Největší asijská nízkonákladová letecká společnost AirAsia hodlá rozšířit své podnikání ze vzduchu i na matičku zem. Během příštích 5 let hodlá společnost otevřít 100 restaurací po celém světě. Primárně chce nabízet stejná jídla jako v letadlech.

První restaurace tohoto druhu již funguje v nákupním centru v malajsijském Kuala Lumpuru. Jídelní lístek restaurace v podstatě kopíruje nabídku palubního menu a většina jídel vyjde v přepočtu zhruba na 70 korun. V nabídce ze stálého menu AirAsia nechybí ani nejoblíbenější položky – kuře satay s arašídovou omáčkou či rýžový pokrm s chilli omáčkou.

„Cítili jsme velkou poptávku po našem palubním menu. Restaurace, jakou je Santan, představují naši odpověď,“ uvedla generální manažerka restaurace, Catherine Goh. AirAsia doufá, že restaurace zaujmou případné klienty, kteří pak dají letecké společnosti přednost před konkurenty. Podle generálního ředitele Tonyho Fernandese Nikkeiho je novinka součástí širšího plánu společnosti stát se značkou životního stylu.

Na nízkých oběžných drahách kolem Země se dnes pohybuje neuvěřitelné množství odpadu. Nachází se tam více než tři tisíce nefunkčních satelitů a desítky milionů menších úlomků kosmického odpadu. Každý kus odpadu se přitom na orbitě pohybuje značnou rychlostí desítek tisíc kilometrů za hodinu. Někdy se velké kusy odpadů srazí a vznikne ohromné množství dalších malých kousků, které se rozletí po oběžné dráze jako kulky.

Vesmírné agentury i soukromé společnosti se snaží s vesmírným odpadem vypořádat. Evropská vesmírná agentura ESA nyní do boje nasadí čtyřrukého robota ClearSpace-1. Na svůj první test by měl vyrazit v roce 2025, přičemž by měl na oběžné dráze předvést ukázkové sebeobětování.

Sebevražedný uklízeč

Tým mise ClearSpace-1 už robotovi vybral jeho cíl, středně velký kus odpadu, který má přezdívku Vespa. Krouží kolem Země ve výšce asi 800 kilometrů a jeho hmotnost je asi 100 kilogramů. ClearSpace-1 přiletí k Vespě, obejme ji svými čtyřmi končetinami a pak společně zamíří dolů do hustší atmosféry, kde jak robot, tak i vesmírný odpad zaniknou.

TIP: Britský satelit RemoveDEBRIS úspěšně harpunoval kosmický odpad

Celá mise sebevražedného úklidového robota přijde na zhruba 133 milionů dolarů (asi 3,66 miliardy korun). Je jasné, že takový typ mise, při které je možné s vysokými finančními náklady zlikvidovat jediný kus orbitálního odpadu, nejspíše nebude univerzálním řešením problému na oběžné dráze. ESA si ale slibuje, že by ClearSpace-1 mohl nalézt uplatnění při likvidaci vybraných velkých a nebezpečných kusů vesmírného odpadu.

Přibližně třetinu lidí ochromuje strach i v situacích, které nepředstavují reálné nebo závažné nebezpečí. Často jde o příznaky úzkosti nebo dalších psychologických poruch souvisejících se stresem. Terapie a antidepresiva zbaví úzkosti asi polovinu těchto lidí. Miliony dalších ale trpí dál úzkostmi navzdory léčbě.

Američtí vědci a lékaři navrhují nový přístup, který podle jejich výzkumu přináší úlevu, když člověka přemůže umrtvující úzkost. Jejich doporučením je pořídit si symbol nebo třeba zvukový signál, který je pro daného člověka silně spojený s pocitem bezpečí. Podle badatelů to může být hudební melodie nahraná do chytrého telefonu, obrázek, fotografie blízké nebo oblíbené osoby nebo třeba plyšové zvířátko. Jinými slovy, může to být cokoliv, co pro dotyčného člověka představuje talisman bezpečí.

TIP: Jak na trému nebo úzkost? Provětrat mozek elektrickou stimulací!

Zní to poněkud lacině, ale ve skutečnosti je za tímto doporučením špičkový výzkum na myších i na lidských pacientech. Dosavadní terapie úzkosti často spočívá v tom, že terapeut pozvolna vystavuje pacienta tomu, co vyvolává jeho úzkost, aby si na takový podnět zvykl. Pokud se někdo bojí pavouků, terapeut mu ukazuje pavouky, a podobně. U mnoha lidí s úzkostí ale tento postup nezabírá. Talismany bezpečí využívají úplně jiné mozkové dráhy, než terapie zvykání, a podle prvních výsledků fungují velice dobře.