Začněte třeba na podvečerní a ještě světlé soumrakové obloze nízko nad jihozápadem, kde narazíte na žlutobílého Jupitera v souhvězdí Hadonoše. S nástupem noci se plynný obr sice skryje za obzor, na nebi se však objeví jeho planetární dvojče Saturn v sousedním Střelci. 

Od druhé poloviny listopadu se v uvedené části oblohy navíc začne ukazovat i Venuše. Velmi nápadnou večernici hledejte podobně jako Jupiter v souhvězdí Hadonoše, nízko nad linií horizontu. Bude se k Jupiteru rychle přibližovat, přičemž 23. a 24. listopadu ji na nebi zastihnete takřka přímo pod ním v úhlové vzdálenosti cca 1,5°. Nedlouho poté, 28. listopadu, pak mezi planetární dvojici vpadne i uzoučký srpek dorůstajícího Měsíce. 

Nejbližší i nejvzdálenější

Na další pár planet se musíte vybavit dalekohledem a vyhledávací mapou. Jde totiž o nejvzdálenější a pro pozemské pozorovatele rovněž nejslabší oběžnice Sluneční soustavy, tedy o Uran s Neptunem. Zatímco modrozelený Uran bude v listopadu pozorovatelný po celou noc kromě rána v souhvězdí Berana, namodralý Neptun na nebi setrvá pouze v první polovině noci v souhvězdí Vodnáře.

Ve výčtu nám ještě chybí zbytek tzv. terestrických planet, tedy Mars a Merkur. Oba lze vyhledat na ranní obloze nad jihovýchodem, v případě druhé zmíněné oběžnice je však potřeba vyčkat až na druhou polovinu měsíce. Zkuste na ně zacílit třeba 24. či 25. listopadu, kdy se do blízkosti naoranžovělého Marsu v souhvězdí Panny a nenápadného Merkuru ve Vahách dostane tenký srpek Měsíce krátce před novem.

K pozorování Merkuru však dostaneme ještě jednu, zcela mimořádnou příležitost: 11. listopadu v odpoledních hodinách se na něj budeme moct podívat za bílého dne! Čeká nás totiž přechod Merkuru přes Slunce (k události připravujeme samostatný článek).

Maximum meteorického roje Leonid

Na listopad vychází maximum meteorického roje Leonid (největší aktivity roj pravděpodobně dosáhne v brzkých ranních hodinách 18. listopadu). Leonidy patří k nejznámějším meteorickým rojům. První záznamy o jejich pozorování pochází z Číny z roku 902 našeho letopočtu. Zdrojem tohoto roje je kometa Tempel-Tuttle, kterou objevili astronomové Ernst Tempel a Horace Tuttle až v roce 1866. Oběžná doba komety je 33 let. Leonidy se od jiných rojů liší především tím, že obíhají kolem Slunce v opačném směru než Země. Díky tomu je rychlost vstupu částic do atmosféry rekordní - 72 km/s. Pro představu uveďme, že například kosmické družice, raketoplán a Mezinárodní kosmická stanice se pohybují na oběžné dráze kolem Země rychlostí jen okolo 8 km/s.

Východy a západy Slunce

V první polovině měsíce se Slunce nachází ve znamení Štíra, 22. listopadu v 15:59 SEČ vstoupí do znamení Střelce.

Fáze, východy a západy Měsíce

Planety na noční obloze

• Merkur – viditelný ve druhé půli listopadu zrána nad jihovýchodem
• Venuše –  viditelná ve druhé půli listopadu večer nízko nad jihozápadem
• Mars – viditelný ráno nad jihovýchodem
• Jupiter – viditelný večer nízkonad jihozápadem
• Saturn – viditelný večer nad jihozápadem
• Uran – viditelný po celou noc kromě rána
• Neptun – viditelný v první polovině noci

Zajímavé úkazy v listopadu 2019

• 2. listopadu – setkání Měsíce a Saturnu na večerní obloze nad jihozápadem (bude je dělit cca 5°)
• 11. listopadu – přechod Merkuru přes Slunce, začátek úkazu ve 13:35:29 SEČ, z území ČR je pozorovatelná pouze první polovina až do okamžiku západu Slunce za obzor cca v 16:15 SEČ
• 13. listopadu – setkání Měsíce a jasného Aldebaranu ze souhvězdí Býka na nočním nebi (nejblíž si budou 14. listopadu v ranních hodinách nad západem, kdy je bude dělit cca 2,5°)
• 17. listopadu – maximum meteorického roje Leonid (největší aktivity roj pravděpodobně dosáhne v brzkých ranních hodinách 18. listopadu)
• 19. listopadu – setkání Měsíce a jasného Regula ze souhvězdí Lva na noční obloze (nejblíž si budou krátce po východu nad jihovýchodní obzor zhruba hodinu před půlnocí, kdy je budou dělit cca 3°)
• 23. a 24. listopadu – setkání Venuše a Jupitera na soumrakovém nebi nízko nad jihozápadem (bude je dělit cca 1,5°), nedaleko dvojice bude pozorovatelný také Saturn
• 24. a 25. listopadu – seskupení velmi úzkého měsíčního srpku, Marsu, Merkuru a jasné hvězdy Spica ze souhvězdí Panny na ranní obloze nad jihovýchodem
• 28. listopadu – velmi těsné setkání Venuše, úzkého měsíčního srpku a Jupitera na večerním nebi nízko nad jihozápadem (tělesa budou shromážděna na ploše o úhlovém průměru cca 4,5°)
• 28. listopadu – Merkur v největší západní elongaci (20° od Slunce)
• 29. listopadu – setkání úzkého měsíčního srpku a Saturnu na večerní obloze nad jihozápadem (bude je dělit cca 3,3°), nedaleko bude pozorovatelná také Venuše a Jupiter

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském čase (SEČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.

Seriál pozorování oblohy vzniká ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno

Krevní transfuze představují nezbytný zákrok v celé řadě situací, v nichž jde často doslova o život pacienta. Krev dostávají lidé, kteří silně krvácejí kvůli zranění, chirurgickému zákroku nebo třeba porodu, lidé s rakovinou či jiným závažným onemocněním anebo třeba pacienti s anémií. 

Jak ale ukázal nový výzkum, v současné době celá planeta čelí kritickému nedostatku nejcennější tekutiny, tedy lidské krve. Přísun potřebné krve obvykle zajišťují dobrovolní dárci krve. Tento zdroj ale bohužel až příliš často nedokáže plně uspokojit potřeby medicíny v dané zemi.

TIP: Novou umělou krev bude možné použít pro všechny krevní skupiny

Podle badatelů trpí ve střední, východní a západní subsaharské Africe, ve většině Oceánie a v jižní Asii prakticky každá země nedostatkem darované krve pro krevní transfuze. Podle statistik to platí pro 119 zemí z celkového počtu 195 zemí, což představuje 61 procent. V rámci těchto zemí jde o nedostatek krve v průměrném množství 1 849 jednotek krve pro transfuze na 100 tisíc obyvatel dané země. Jedna jednotka krve přitom zhruba odpovídá množství krve od jednoho dárce. Nedostatkem krve strádají především chudší země.

Necelých padesát kilometrů od kolumbijského přístavu Tumaco se s trojicí pašeráků začala potápět loď. Závadu se zločincům opravit nepovedlo, a tak jejich bárka nakonec klesla ke dnu – na hladině zůstaly jen bedny s více než 1,2 tuny kokainu. Pobřežní stráž zareagovala na volání o pomoc z vln Tichého oceánu až po třech hodinách a ztroskotance posléze vylovila i s jejich „krabicemi poslední záchrany“. Na souši se pak také postarala, aby skončili za mřížemi.

Roboti nemusejí být jen z kovů, plastů a robustních součástek. V poslední době se bouřlivě rozvíjí měkká robotika, která přináší roboty netradičních tvarů a vlastností, často napodobujících živočichy nebo rostliny. Tým amerických odborníků se při vývoji měkkých robotů inspiroval pozoruhodným loveckým stylem chameleonů.

Tito bizarní ještěři nespoléhají na rychlé nohy nebo nebezpečné drápy. Namísto toho používají velice pružné jazyky, s nimiž lapají hmyz doslova smrtící rychlostí. Tento lovecký styl převzali i noví měkcí roboti, kteří dovedou velice rychle uchopovat předměty a pohybovat s nimi.

TIP: Vědci vyvinuli materiál, který mění barvu jako chameleóní kůže

Jeden z těchto měkkých robotů se dovede natáhnout až do pětinásobné délky a přitom chytí živého brouka za letu. Trvá mu to pouhých 120 milisekund. Konstruktéři měkkých robotů se přiučili i u jiných zajímavých organismů, jako je datlík tříprstý s jeho pevnými šlachami nebo masožravka mucholapka s obdivuhodnými pastmi na hmyz.

Na Měsíci by mohla být docela slušná zásoba vody, kterou by nepochybně uvítali první kolonisté. Měli bychom to ale vědět s jistotou a měli bychom mít představu, kde se voda na Měsíci nachází. Americká vesmírná agentura NASA proto vyšle na Lunu robotickou laboratoř VIPER (Volatiles Investigating Polar Exploration Rover), která má zmapovat výskyt a také koncentraci vodního ledu.

VIPER je rover velikosti golfového vozíku, který bude jezdit po měsíčním povrchu v okruhu několika kilometrů. Pomocí svého vybavení, jehož součástí je i metrový vrták, bude rover odebírat vzorky v různých typech lunárního prostředí. VIPER by nám měl prozradit, kde přesně máme hledat na Měsíci vodní led a jak hluboko pod povrchem by se mohl skrývat.

Robotický prospektor na Měsíci

VIPER míří do oblasti jižního pólu Luny. Právě tam by měly být zásoby měsíční vody a tam také v roce 2024 poletí první mise programu Artemis, který by měl vrátit NASA zpátky na Měsíc. VIPER by měl dosednut na Luně již v prosinci 2022 a pracovat by zde měl nejméně 100 dnů.

TIP: Nové zprávy o vodě na Měsíci přinášejí důvody k optimismu

Podle odborníků NASA je právě voda klíčem k osídlení Měsíce, stejně jako i na Zemi. Když v roce 2009 narazila do oblasti jižního pólu Měsíce americká sonda LCROSS, vědci zde spolehlivě detekovali přítomnost vodního ledu. Otázkou je, kolik ledu tam vlastně je a kde ho hledat. Až to VIPER zjistí, můžeme začít plánovat jeho těžbu a zpracování pro první měsíční základny.

Dnešní oceány jsou zaneřáděné spoustou plastového odpadu. Je nejvyšší čas s tím něco dělat, pokud nechceme žít ve světě s plastovými kulisami. Technologie mediálně známého projektu Ocean Cleanup po překonání počátečních obtíží již nějaký čas sbírá plast z mořských vln v oblasti Velké tichomořské odpadkové skvrny, kde se soustředí plastový odpad ze severního Tichého oceánu.

Ocean Cleanup se teď rozhodl vyrazit „proti proudu“ a vyvinul podobnou technologii Interceptor, která sbírá plastový odpad z hladiny řeky. V tuto chvíli jsou v provozu již dva systémy Interceptor a usilovně sbírají plast na řekách v Asii. Interceptor přitom dokáže odstranit z řeky až 50 tun plastového odpadu denně.

TIP: Plovoucí bariéra pro čištění oceánů Ocean Cleanup se rozpadla a čeká ji oprava

Odborníci odhadují, že tisícovka řek, které jsou nejvíce znečištěné plasty, zodpovídá za zhruba 80 procent plastového odpadu v oceánu. Pokud bychom na většinu z nich nasadili systémy Interceptor, nejspíš by se nám povedlo alespoň výrazně zpomalit příval plastů do těžce zkoušených oceánů.

O původu našeho druhu toho víme překvapivě mnoho, alespoň v porovnání s jinými druhy. To ale neznamená, že by v naší historii nebyla už žádná bílá místa. Například, jsme si obstojně jistí, že moderní lidé Homo sapiens vznikli zhruba před 200 tisíci let v Africe. Zatím ale nebylo jasné, kde na černém kontinentu k tomu vlastně došlo.

Tým australských vědců tvrdí, že nedávno vystopoval původ moderních lidí. Podle nich je kolébkou dnešního lidstva území jižně od řeky Zambezi, které dnes leží v Botswaně na jihu Afriky. Tehdy se tam rozkládalo jezero Makgadikgadi, které asi před 10 tisíci let vyschlo. Dnes je v těchto místech solná pánev Makgadikgadi, jedna z největších na světě, která je součástí pouště Kalahari.

TIP: Lebky z Řecka zdvojnásobují stáří prvního příchodu moderních lidí do Evropy

Odborníci si dlouho mysleli, že lidé pocházejí z Afrického rohu ve východní Africe. Ukazovaly na to nejstarší fosilní nálezy lidí Homo sapiens. Zároveň ale existovala alternativní teorie, podle které náš druh přišel z jižní Afriky. Australští vědci to nyní potvrdili, když sledovali historii našeho druhu pomocí analýz mitochondriální DNA dnešních lidských populací, společně s údaji o jazycích, kultuře, geografii a archeologii. Jejich výsledky následně ukázaly právě na Makgadikgadi.

Životní příběh Sofie Frederiky Augusty (1729–1796), která se do historie zapsala jako ruská carevna Kateřina II. Veliká, by vydal na obsáhlou knihu. Podstatnou část by přitom zahrnoval popis poněkud komplikovaných vztahů s nejrůznějšími milenci. Někteří setrvali po jejím boku týdny, jiní dlouhá léta. Z dvaadvaceti věrně doložených mileneckých svazků a bezpočtu palácových romantických afér se však jeden vymyká - vztah mezi carevnou Kateřinou a knížetem Grigorijem Potěmkinem.

Favorité? Klíč pro cestu vzhůru

Kdo jí zahříval postel předtím? Mezi nejvýznamnější jistě patří Sergej Saltykov, gardový důstojník, který z třiadvacetileté Kateřiny učinil ženu a pravděpodobně byl otcem prvního dědice trůnu. Dále Grigorij Orlov, vůdce palácového převratu z roku 1762, během kterého byl sesazen a zabit car Petr. Kateřina s Orlovem udržovala styky dlouhých čtrnáct let a zapudila ho teprve po té, co se dozvěděla, že svedl svou třináctiletou neteř.

V loži i ve funkci ho na čas vystřídal adjutant Alexej Vasilčikov, a ten je zase nahrazen litevským šlechticem Stanislavem Poniatowským. S ním se carevna seznámila v Petrohradu, a pokud byl Orlov klíčem k palácovému převratu a trůnu, Poniatowský zase cestou k získání kontroly nad Polskem. S pomocí armády jej učinila poslušným polským králem. 

Důstojník na svém místě

Celou dobu ale v pozadí stojí jeden muž, který se všech dějinných epizod účastní, aniž by do nich výrazně zasahoval. Je to Grigorij Alexandrovič Potěmkin-Tavričeskij (1739–1791), mladičký důstojník z gardového pluku. Sleduje rozpaky nové velkokněžny Kateřiny, která je dvorem odsuzována za to, že stále není schopna dát carovi mužského potomka.

Je pravděpodobně u toho, když „tchýně“ - carevna Alžběta I. Petrovna Kateřinu peskuje za nedostatečný zájem o jejího dětinského synovce Petra, budoucího cara. Nebo když opět Alžběta o devět let později omezuje Kateřininu snahu vychovávat vlastního syna Pavla. Potěmkin v hodnosti gardového strážmistra nechybí ani u palácového převratu. Neorganizuje jej, podílí se na něm nepřímo. Tím ho ale fakticky umožní. Proto si ho Kateřina také všimne. 

Rozhodně nepatří k nejhezčím mužům v Rusku, má však nepopiratelné kouzlo. Není to únavně dvorný Saltykov, divoký hulvát Orlov, vypočítavý kariérista Vasilčikov nebo pohodlný změkčilec Poniatowski. Zdá se naprosto jiný: srší energií, umí přemýšlet a je prý neskonale vtipný.

Půl roku stráví v diplomatických službách ve Švédsku a počíná si úspěšně. Není slaboch, bitevní vřavy se nebojí. V roce 1768 se přihlásí jako dobrovolník do kampaně proti Turecku. I když není jisté, kdy ze sympatií mezi Kateřinou a Potěmkinem vznikl milenecký vztah, ti dva dlouhou dobu udržují čilou korespondenci. Jeho hvězda neochvějně stoupá a carevna naslouchá jeho radám i lichotkám. Milostné madrigaly jí sice skládá půlka gardového pluku, ale jediný Potěmkin jí skutečně rozumí. Nebo si to aspoň myslí.

Avantýry bez rizika

Čím je tento jednooký růžolící muž s nápadným buclatým nosem tak výjimečný? Především tím, že se chová prozíravě. Už z výčtu dosavadních milenců je patrné, že Kateřin sexuální apetit byl spalující. Velká carevna si byla své slabosti pro mladé muže dobře vědoma. Po špatných zkušenostech s příliš ambiciózními amanty si proto nedovolovala žádné nepřiměřené excesy. Lásku, kterou dávala, doprovázela vždy nebývalou rozvahou. Diskrétnost, stejně jako určitou úroveň svých milenců vždy uměla ocenit. Prostě si ráda užívá, a přitom neztrácí hlavu.

Potěmkin to chápe a nesápe se na vrchol. I když na důvěrném vztahu s Kateřinou rozhodně netratil, na první dojem nepůsobí dojmem kariéristy, ale spíše člověka, kterého baví jízda první třídou. Když musí přesednout na jinou kolej, stará se carevně o přísun nových milenců.

Ti dva se prostě museli potkat

Grigorij a Kateřina rozhodně nebyli dokonalým párem. Jeden byl myšlenkovým protipólem toho druhého. Snivá vzletnost carevniných vznešených idejí postavená vedle strohého bodového plánování knížete se však výtečným způsobem doplňovala. Ona měla představu, které on dodal patřičnou formu. Byl úžasný, když přišlo na administrativní vedení, Kateřina zase disponovala patřičnými prostředky k dosažení cíle. Grigorij věděl, jak konkrétně uvést soukolí moci k činnosti. Společně tak dokázali snít v reálných intencích a plánovat zářnou budoucnost celého velkoruského kolosu. Zdaleka ne vždy došly jejich smělé záměry naplnění, některé skončily vyloženým propadákem. Kníže měl řadu vlastních nedosažitelných vizí, kterým chyběla hloubka, carevna jej za to neodsuzovala. 

Dohromady tvořili sehraný duet nespoutaných myslí. Nebránili si v tvůrčím rozletu, a přitom se stále pohybovali ve sféře rozumu. Měli velmi podobný smysl pro humor, sdíleli stejný pohled na politikaření i urputnou chtivost šlechty. Grigorij prý nebyl tak cynický jako carevna, zvlášť když přišlo na politická řešení. Jejich společným koníčkem bylo utrácení peněz za luxus a exotické zboží. Radost z něho jim rozhodně nekalil fakt, že jde o peníze ze státní pokladny. Byl to skoro nevyčerpatelný zdroj, byť sám kníže mu vydatně pouštěl žilou. Žádný jiný milenec prý Kateřinu nepřišel tak draho! Co je ale hlavní: ti dva si dokonale rozuměli v posteli. Což vlastně není docela přesné - nejčastěji se totiž milostným hrám oddávali v lázních. 

Přiměřená vášeň, prozíravá láska

Grigorij rozhodně nebyl typickým alfa-samcem nebo super-výkonným milencem. Uměl ale velmi dobře naslouchat potřebám těla i duše carevny a vždy intuitivně vycítil, jestli pohlazení zrovna potřebuje její psyché či spíše fyzická schránka. Pro Kateřinu se proto záhy stal nepostradatelným a nenahraditelným. Viděla v něm muže, který ji podpoří, a přitom ji nemůže ohrozit. Zavalila svého drahého milence právě takovým množstvím titulů a funkcí, aby uspokojila jeho touhu vládnout, a současně jeho moci vytýčila pevné limity.

Grigorij se jejím přáním bez okolků podvolil. Zařadil se přesně tam, kde jej carevna chtěla mít. Stal se chápavým přítelem, něžným milencem, rádcem a pomocníkem. Proto pro něj měla slabost a dala na jeho názor i poté, když prvotní vášeň vystřídal sexuální nezájem.

Úřad vrchního dohazovače

Byl to pravděpodobně právě Potěmkin, který zavedl do praxe carského dvora celou řadu opatření, která Kateřině umožňovaly provozovat milostné avantýry „bez následků“. Podle momentální chuti jí doporučoval vhodné adepty. Ostatně - sám moc dobře věděl, co má carevna ráda. Úroveň, eleganci, inteligenci. Takovým mužům ji uměl přiblížit. Někdy jsou zapotřebí vznosná slova básníků, jindy ryze fyzický výkon. Byl to hluboce propracovaný systém...

Pokud šlo čistě o sex, vybral Potěmkin vhodného mladíčka z důstojnické gardy. Poté, co byl hoch zasvěcen do všech podrobností a zavázán mlčenlivostí, jej prohlédl dvorní lékař. Pokud na adeptovi neshledal závad, následovalo další kolo praktického testu. Ten zajišťovala hraběnka Praskovja Alexandrovna Bruce zvaná Brussja, carevnina přítelkyně. Potenciální milenec, který svou dovedností obstál u ní, mohl být připuštěn až do carevniných pokojů.

Milenci bez záruky

Pro vybraného milence se s touto „službou vlasti“ pojilo hned několik výhod: titul generálního adjutanta, stálý plat 10 000 rublů a bohatá výsluha po propuštění z „aktivní služby“ ve formě polností nebo venkovského zámečku. Potěmkin tento diskrétní systém udržoval v chodu a díky tomu si udržel svou pevnou pozici, i když už nebyl řazen mezi favorizované milence. Někdy bylo zapotřebí něco pikantnějšího, jindy naopak klidnějšího. Vrchní dohazovač si vždy věděl rady. 

V lednu roku 1775 se vítr obrací. Na pozici vrchního adjutanta se dostává carevnin mladý kultivovaný tajemník Pjotr Zavadovskij. Pravděpodobně se vším, co k tomu náleží. Tentokrát ho ale Potěmkin osobně nedoporučil. Žárlí. Kateřina jej sice utěší titulem prince Svaté Říše římské, ale doporučí mu se vzdálit.

Zaplněné lože, prázdné srdce

V dobře placeném exilu však Grigorij dlouho nevydrží. Vrací se zpět. Carevna jej vezme na milost: nejprve mu na usmířenou daruje petrohradský palác Aničkov a později mu uvolní pokoje v sousedství svých komnat v Zimním paláci. Roztržka je zapomenuta, Potěmkinova pozice u dvora zůstává neotřesitelná. Coby nejmocnější muž Ruska pak Kateřině dále zajišťuje přísun milenců a zůstává její nepostradatelným důvěrníkem. 

TIP: Poprava carské rodiny: Postřelené princezny doráželi bolševici bajonetem

Roku 1791 Potěmkin během diplomatických jednání s Turky umírá, pravděpodobně na břišní sepsi způsobenou perforací žlučníku. Kateřina truchlí. Fyzických radovánek se ale nevzdá. Pravděpodobně posledním mužem v loži velké carevny se tak stává dvaadvacetiletý mladíček z jezdecké gardy Platon Zubov. S ním ve věku 67 let carevna ještě naposledy dokáže zažít vášeň a vzrušení, ale již ne harmonii, jakou jí dával její nejvytrvalejší přítel, rádce, milenec a možná tajný manžel Grigorij Potěmkin.

Šestatřicetiletý Nirmal ‘Nims’ Purja, bývalý člen britských speciálních vojenských sil, zahájil svou misi s názvem Possible 14/7 výstupem na Annapurnu 23. dubna a završil ji pondělním zdoláním Šiša Pangmy. Mezitím v květnu během 48 hodin vystoupil na vrcholy Mount Everestu, Lhoce a Makalu, čímž se zapsal do Guinessovy knihy rekordů.

„Než jsem začal, každý se tomu smál,“ řekl Purja. „Musíte věřit ve své schopnosti a vždy zůstat pozitivní, protože někdy věci nepůjdou tak, jak byste chtěli. Pak můžete dokázat nemožné,“ dodal.

TIP: Ďábelský triatlon kolem světa: Přes oceán, na kole i přes Mount Everest

„Je to jedinečný milník v horolezectví, co se logistiky, diplomacie a provedení týče,“ řekl Ital Reinhold Messner, který všech 14 osmitisícových vrcholů zdolal v roce 1986 jako první na světě, navíc bez použití kyslíku. „Purja dokázal něco, co už dřív slibovalo několik horolezců ze Západu, ale většina z nich s tím ani nezačala,“ dodal pětasedmdesátiletý Messner, jemuž dobytí Koruny Himálaje trvalo 16 let.

Dosavadní rekordní zápis patřil Korejci Kim Čchang-ha. Tomu zdolání všech 14 osmitisícových vrcholů trvalo sedm let, deset měsíců a šest dnů. Na rozdíl od Nepálce to ale Korejec dokázal bez kyslíkových přístrojů.

Západní vesmírné agentury slaví Halloween s nedávno pořízeným snímkem galaktického přízraku. Jde o velmi vydařenou srážku galaxií, kterou letošního 19. července (2019) zachytil v oblasti viditelného záření Hubbleův vesmírný dalekohled, pomocí svého zařízení Advanced Camera for Surveys.

Tato srážka galaxií nese označení Arp-Madore 2026-424 a dochází k ní ve vzdálenosti 704 milionů světelných let od Sluneční soustavy. Srážky galaxií jsou ve vesmíru vlastně docela běžné. Tahle je ale rozhodně výjimečná. V tomto případě se totiž galaxie srážejí „čelně“ a pohybují se přímo proti sobě.

Prstencová srážka galaxií

Výsledkem takové srážky může být dočasný prstenec galaktického materiálu, který teď pěkně obklopuje obě galaxie a tvoří obličej a nos galaktického přízraku. V tomto prstenci právě probíhá intenzivní tvorba nových hvězd. Velmi neobvyklé je i postavení obou galaktických jader vedle sebe, které ukazuje, že galaxie, co se srážejí, byly původně zhruba stejně velké.

TIP: Kosmický motýl Westerhout 40 je domovem stovek mladičkých hvězd

Prstencové galaxie jsou vzácné. V okolních vesmíru jsme jich objevili sotva pár set. Vznikají obvykle jen tehdy, když dojde ke srážce galaxií, které jsou vůči sobě orientované určitým způsobem. Prstenec navíc existuje jen relativně krátkou dobu, alespoň z hlediska délky existence celých galaxií. Časem zmizí, srážející se galaxie splynou do jedné velké galaxie a pak už téměř nic nenasvědčuje, že došlo ke galaktické srážce.