Již mnoho let se traduje, že pěstování rostlin v domácnosti má blahodárný vliv na vzduch, který uvnitř lidé dýchají. Američtí vědci se rozhodli ověřit, jak je to doopravdy. Jejich výzkum ukazuje, že tradiční představy jsou nejspíš úplně mimo. Dospěli k tomu analýzou řady dřívějších výzkumných prací za posledních 30 let.

Badatelé dospěli k závěru, že by bylo nutné pěstovat v místnosti stovky rostlin, aby se jich vliv na vzduch v této místnosti alespoň přiblížil efektu, který má na vzduch zcela jednoduchý úkon – větrání. Vše nasvědčuje tomu, že za představy o mocném působení rostlin může velmi vlivný výzkum NASA z roku 1989, který zjistil, že rostliny odstraňují z ovzduší těkavé organické látky. Podobné výzkumy ale obvykle neprobíhají v reálném prostředí. A podle novějších studií je dokonce možné, že některé rostliny těkavé organické látky naopak vylučují do prostředí.

TIP: Phytl Signs: Budeme si v budoucnu povídat s rostlinami?

I když by ale pokojové rostliny neměly příznivý vliv na čistotu ovzduší v místnosti, rozhodně to neznamená, že je jejich pěstování k ničemu. Láska či alespoň kladný vztah k rostlinám spojuje lidi rozmanitých kultur po celém světě a očividně ji máme ve svých genech. Pro naše dávné předky byly rostliny významné a my dál neseme jejich dědictví. Jejich společnost nás těší.

Ať chceme nebo ne, do leteckých, pozemních i námořních jednotek armád řady zemí vstupují váleční roboti. Tvůrci vojenských plánů s nimi musejí počítat a soustředit se na vývoj strategií a taktik, které roboty využijí. Od roku 2018 na tom pracuje i australská armáda, která by ráda časem zahrnula roboty jak do bojových operací, tak i do průzkumu i logistického zajištění jednotek.

Společnost BAE Systems v průběhu šesti měsíců speciálně upravila dva studenoválečné obrněné transportéry M113, které americká armáda úspěšně používala již ve Vietnamu, v pokročilé variantě M113AS4. Vybavila je technologií pro autonomní provoz, který jim dovoluje operovat bez lidské posádky.

TIP: Královské námořnictvo chce čistit oceány novými robotickými minolovkami

Australská armáda nedávno tuto dvojici autonomních obrněných transportérů prověřila na vojenském cvičišti Majura Training Site, které se nachází poblíž australského hlavního města Canberra. Představitelé armádního velení sledovali, jak se autonomní transportéry společně s lidmi řízenými transportéry osvědčí v simulovaném boji.

Kosmické záření přichází od zdrojů daleko v naší Galaxii i z jiných hvězdných ostrovů. Jeho původci jsou nejrůznější procesy ve vzdáleném vesmíru. Jedná se o vysokoenergetické nabité částice, mezi nimiž mají velké zastoupení ionty těžší než vodík či helium. 

TIP: Které vesmírné objekty jsou zdrojem rentgenového záření?

Tyto částice přilétají do naší soustavy, kde se srážejí s nabitými částicemi ze Slunce, jejichž původ souvisí s magnetickou aktivitou. Čím je naše hvězda aktivnější, tím víc nabitých částic vyvrhuje do okolí a tím složitější je meziplanetární magnetické pole, které také ovlivňuje pohyb částic systémem. Ve slunečním maximu se tak do systému „prodere“ méně částic kosmického záření a naopak – v minimu se jejich tok zvýší. I proto lze měření efektů kosmického záření využít k odhadu úrovně sluneční aktivity v minulosti. 

Experimenty s Higgsovým bosonem, tedy základní částicí ve standardním modelu částicové fyziky, pokusy s antihmotou a mnoho dalšího již řadu let vynáší Evropskou organizaci pro jaderný výzkum neboli CERN na titulní strany časopisů i předních vědeckých médií. Nejedná se však pouze o rozsáhlý komplex, jehož součást tvoří největší částicový urychlovač světa: Aby mohli vědci analyzovat data naměřená při jeho fungování, museli vytvořit také vlastní infrastrukturu, jejíž výpočetní výkon jen těžko nachází srovnání. 

Setkání zakladatelů

O vzniku organizace, která posléze dostala název CERN (z francouzského „Conseil Européen pour la Recherche Nucléaire“), se mezi 29. červnem a 1. červencem 1953 radili zástupci 12 států. Jednalo se převážně o západoevropské země, z nichž se posléze stali zakládající členové, ale nechyběla mezi nimi ani tehdejší Jugoslávie. 

Smyslem CERNu byl od počátku ryze civilní vědecký výzkum a nejprve se bádalo s využitím menších urychlovačů. Náročnost pozdějších experimentů však vědce přiměla budovat nové zázemí a zdokonalovat to stávající. Původní urychlovače se tedy neodstavovaly, ale slouží dodnes: Nejstarší dosud funkční byl uveden do provozu v roce 1959. Zájem o částicovou fyziku projevily v průběhu let také další země, a proto má nyní k technologii přístup 23 států, včetně České republiky – jediným mimoevropským je Izrael. 

Co si člověk neudělá…

Z CERNu se tak stal tavicí tyglík vědců, inženýrů a odborníků obecně. To se velmi hodilo, protože aby v jeho útrobách mohly probíhat průlomové pokusy, bylo zapotřebí si vyrábět vlastní vybavení. Na světě je totiž jen málo firem, které by dokázaly zkonstruovat dostatečně odolné přístroje, jež by zvládaly extrémně vysoké teploty a mimo jiné fungovaly i ve vakuu. CERN si proto často musí pomoct sám, a pokud potřebuje nový urychlovač, detektor či měřič, obvykle jej vyvíjejí i vyrábějí „domácí“ inženýři a technici. Dá-li se však práce tzv. outsourcovat neboli zajistit zvnějšku, dostane zakázku třeba i plzeňská Škoda: Z jejích dílen tak pochází například vnější stínění do detektoru ATLAS. 

Zřejmě nejznámější zařízení CERNu představuje velký hadronový urychlovač neboli LHC, z anglického „Large Hadron Collider“, který je největší a nejsilnější svého druhu na Zemi. Jedná se o gigantický podpovrchový tunel o celkové délce téměř 27 km a rekordní byla i jeho výstavba a cena, jež se zastavila v přepočtu na 230 miliardách korun. Navzdory všeobecným předpokladům navíc není kulatý: Pro co nejhladší průběh experimentů je totiž lepší, mají-li magnety směrující tok částic v tunelu pomyslné kontrolní body, kde lze proudění korigovat. Čistě z praktických důvodů je proto LHC osmiúhelníkový. Překvapivě také do země není uložen vodorovně: Táhne se od úpatí francouzsko-švýcarského pohoří Jura asi 60 m pod povrchem k Ženevskému jezeru, pod nímž se kvůli spodním vodám musel vést mnohem hlouběji – některé jeho části leží víc než 150 m pod zemí. 

Francie bez internetu

Ani komplikovaná poloha urychlovače však nebrání, aby CERN jeho prostřednictvím trhal světové rekordy: Například v roce 2012 se díky srážce dvou jader olova podařilo dosáhnout nejvyšší člověkem vyvolané teploty vůbec – měření se zastavilo na hranici pěti bilionů stupňů Celsia, což zhruba odpovídá teplotě vesmíru těsně po Velkém třesku. Aby vědci mohli srážky zkoumat, mají speciálně uzpůsobená místa pro kontakt částic, která jsou obložena snímacími plochami výkonově srovnatelnými zhruba s dvěma tisíci digitálních zrcadlovek. Datový výstup zařízení je obrovský a technické zázemí si s ním musí poradit i v případě, že bude docházet až ke 40 milionům kolizí za sekundu. 

Získaná data je potřeba uložit a zpracovat, o což se stará vlastní datové centrum CERNu, sestávající z 11 tisíc serverů. Jde nejen o důležitý prostředek k provádění experimentů, ale zároveň o významný internetový uzel, bez nějž by se k síti sítí nepřipojili lidé v Ženevě ani v části jižní Francie. Ovšem zatímco výpadek internetu kvůli poruše by byl relativně neškodný, některé části datacentra hlídající průběh experimentů se za žádných okolností vypnout nesmějí. Také proto je jistí dieselové agregátory coby záložní zdroje energie. 

Český příspěvek

„Každý rok vyprodukuje CERN zhruba pětatřicet petabytů surových dat, která zachycují neopakovatelné události po srážkách částic,“ vysvětluje Jarka Schovancová, česká inženýrka pracující v datacentru. Například během experimentů urychlovače ATLAS zachytí detektor přibližně 40 milionů „událostí“ za sekundu. Naměřená data poté projdou filtrem a výsledná výstupní hodnota oproštěná o opakující se jevy činí zhruba 1 200 událostí za sekundu. Teprve pak se data uloží, aby je mohla zpracovat nejen pracoviště přímo v CERNu, ale i 170 dalších ústavů, univerzit a podobných institucí ve 42 zemích světa – včetně České republiky. 

Čeští studenti a výzkumníci z oboru fyziky, techniky nebo také informačních technologií mají do CERNu dveře otevřené. V poměru k příspěvku, který naše země do společné kasy platí, se jich však hlásí poměrně málo: Česko přispívá zhruba 220 miliony korun ročně, což činí necelé 1 % celkového rozpočtu centra. 

Kolik stojí metr tunelu

Dalo by se říct, že kromě technologicky unikátních a velikostně jedinečných součástí urychlovačů – mezi něž patří například jedny z největších magnetů světa, vážící stejně jako Eiffelova věž – se v podzemí pod areálem „ukrývá“ také hodně peněz. Třeba kritická část detektoru ALICE, tedy vnitřní trubice, kudy proudí částice, je ze vzácného beryllia: Extrémně lehký prvek zaručuje, že nově vzniklé částice obíhají urychlovačem po nejlepší možné dráze. Nicméně metr tunelu stál v přepočtu 23,5 milionu korun. Levné není ani ostatní zařízení kolem urychlovačů, případně likvidace vysloužilých částí, neboť komponenty mohou být po letech používání radioaktivní. Pokud je nelze znovu zapojit do systému nebo bezpečně umístit do muzea, zachází se s nimi stejně jako s radioaktivním odpadem. 

Hlavní řídicí velín CERNu tvoří rozlehlá hala se čtyřmi samostatnými „ostrůvky“, kde se každý stará o svůj zadaný úkol, od produkce částic přes jejich urychlení až po finální dodání do experimentálních laboratoří. Kromě řady obrazovek a počítačů zahrnuje místnost i speciální povrch jako obklad, který brání odrazům zvuku. Na pracovišti tudíž nepanuje velký hluk, ani když je plné lidí. Vybavení místnosti navíc podléhá přísným ergonomickým normám, a to nejen kvůli pohodlí zaměstnanců, nýbrž i s ohledem na bezpečnost. Pracovník provozu totiž musí z pochopitelných důvodů nepřetržitě a bez problémů vidět na všechny důležité obrazovky.

Urychlovač na pružinách

Kromě samotného řízení experimentů je důležitá také schopnost vědců výzkum ukončit – například pokud se částice nechovají, jak je potřeba. I v tomto ohledu je však bezpečnostní systém CERNu dvakrát jištěný: Zařízení zabudované v urychlovačích částice automaticky hlídá a v případě nutnosti je odstraní. „Z hlediska bezpečnostních opatření fungujeme podobně jako jaderná elektrárna,“ popisuje fyzička Ina Chalupková. 

TIP: Monumentální srážeč částic LHC v evropském CERNu vyřadila obyčejná kuna

Kreativitě a všestrannosti zabezpečení se meze takřka nekladou – i proto se v CERNu nachází třeba urychlovač hned ve dvojitém tunelu, přičemž ten vnitřní, kde probíhají experimenty, stojí na pružinách. „Když se tunel například zaplaví vodou, bude prostě zaplavený vodou, ale nikoho neohrozí. Oprava nám sice potrvá pár let, ale zvládneme ji. Na podobné problémy se specializují Japonci, kteří se třeba po zemětřesení dokážou vzpamatovat už za tři dny,“ dodává Chalupková. 

V mexickém Tultepecu, který se nachází severně od Mexico City, objevili fosilní pozůstatky minimálně 14 mamutů obou pohlaví a různého věku. Bylo to celkem více než 800 mamutích kostí, včetně osmi lebek, které ležely ve dvou okrouhlých jámách. Podle vědců šlo o pasti, do nichž lovci před 15 tisíci let zaháněli mamuty, aby je ulovili.

Objevené mamutí pasti měli průměr asi 25 metrů a byly hluboké 1,7 metru. Badatelé se domnívají, že mamuty s jejich pomocí lovily skupiny 20 až 30 lovců. Lidé používali pochodně a větve, aby oddělili jednoho mamuta od stáda, a pak ho zahnali do některé z pastí, kde mamuta čekala smrt.

TIP: Proč mnohem častěji umírali v pastech mamutí samci než samice?

Je prý možné, že na tomto místě bylo více podobných pastí, uspořádaných do linie. Tím vy lovci zvýšili šanci, že mamuta skutečně uloví. Některé z kostí byly záměrně uspořádané, což podle vědců ukazuje na rituály, které se na tomto místě zřejmě odehrávaly. Nálezy ukazují, že lovci použili žebra mamutů ke krájení mamutího masa a jejich loketní kosti snad posloužily k oddělení mamutího tuku od kůže. Stav lebek napovídá, že lovci snědli jejich jazyky. 

Svítí slunce, za pár dnů bude červenec. Příroda bzučí a mladí manželé si mohou užívat klidu ve společnosti svých malých dětí. Obloha se ale zatáhne velkým mrakem. Následník trůnu František Ferdinand d´Este je mrtvý! Vrahem je srbský anarchista Gavrilo Princip. Všem je jasné, že tato událost nadobro změní dění v Evropě. Bude válka! Nástupníkem na trůně se stává právě arcivévoda Karel I. Je potřeba, aby se brzy seznámil se vším, co jeho nový život obnáší. 

Cesta na trůn

V roce 1916 císař František Josef zemře a na jeho místo nastoupí mladý a dobrotivý arcivévoda Karel. Přebrat vládu nad rozpadající se monarchií v době světového války? Nelehký úkol. Karel má vojenské vzdělání, odjíždí na frontu a snaží se nepříznivou situaci řešit. Je jediným panovníkem, který na konflikt dohlíží přímo na bojovém poli. Ví, že válka bude jednou velkou prohrou. Umírají během ní tisíce lidí. Kraje jsou zpustošené a nálada ponurá. Snaží se o spoustu mírových jednání, ale marně. Nikdo nechce ani o píď ustoupit.

Rok 1918 přinese rozpad dlouholeté říše a hlavně rozpad Evropy. Státy se osamostatní. Jeho rodné Rakousko je nyní německým územím. Zklamal jako panovník? Mnoholetý odkaz jeho předků vidí padnout na kolena. Co teď? Ví, že sem už nepatří. A lidé to mladému manželskému páru dávají jasně najevo. Není jiné cesty, než svou zemi opustit. Zatímco lidé jásají nad ukončením bojů, Karel a Zita hledají útočiště v okolních státech. Dle nových zákonů jsou vyhoštěni a jejich majetek zkonfiskován.

Nenáviděná Italka?

Arcivévodkyně Zita, Karlova manželka, je úctyhodná dáma. Je silně věřící. Snaží se pomáhat, kde to je jde. Založí několik charitativních spolků. Sama organizuje sbírky na pomoc chudým a nemocným. Během světové války se její snahy ještě zvýší. Nic ji nelze vyčíst. Někteří si ale přece jen důvod najdou. Karel si snaží získat sympatie německých obyvatel v Rakousku. Ví, že dohoda s některými nepřátelskými zeměmi by mohla být dalším krokem k tolik touženému válečnému příměří. Pro mír je ochoten obětovat mnoho. Ví, že jeho říše už nikdy nebude stejná, jako před válkou. Nabízí tedy jakési vykoupení. Mír je ochoten zaplatit.

Pomůže mu Zita. Je z rodiny italského vévody. Ve Franci je jako doma. Osloví tedy své dva bratry, kteří bojují na opačné frontě. Mají francouzské vládě předat mírovou nabídku. Dopis, který Karel velmi citlivě napíše. Vše je na dobré cestě. Plán ale zkrachuje. Rakouský ministr zahraničí oznámí, že nabídka o smír přišla od druhé strany. Francie si to nenechá líbit a zveřejní originál Karlova dopisu. Spojenci zuří. Důstojníci zuří. Mnozí Karla označují za slabocha. Císařovnu za italsko- francouzskou zrádkyni! To ona za všechno může. Ví se, že Karel s ní probírá všemožné politické tahy. Je inteligentní, energická a jistě svého manžela při jednáních a rozhodování ovlivňuje. Ve svůj prospěch. Ve prospěch Itálie a Francie. Skandál v době zuřícího konfliktu? Nepomůže ani přímluva papeže ani stále více zbídačený lid.

Tato aféra je pro Rakousko-Uhersko vraždedná. Nacionálně ladění Němci v monarchii organizují doslova štvavou kampaň. Veškeré dobré skutky manželského páru jsou zapomenuty. Karel se začíná o svou rodinu bát. Ví velice dobře, jak se zachází v Rusku s cary, kteří se znelíbí. Čeká je krvavý lynč! Hrůzy, které viděl ve válce. Nebezpečí, jež číhá ze všech stran. I tyto okolnosti přispěly k rychlému odjezdu rodiny už na jaře roku 1919. 

Život v Exilu

Když dvorní vlak dorazí do Švýcarska, sedí v něm císař Karel se svou rodinou. Po milovaném Rakousku se jim stýská, ale věří, že jejich exil je jen dočasný. I nadále bojují o návrat na trůn. Zita manžela podporuje, jak jen to jde. Jezdí s ním na jednání s vládami okolních států. Každý pokus o vzdání rezolutně odmítá. Vladařství bere jako boží záměr a nehodlá sklonit hlavu. Maďarsko je ochotno uznat Karla svým vládcem. Tady by mohli i spokojeně žít. I tyto plány později ale také zkrachují. Kde bude teď jejich domov? Šťastná léta prožili v Brandýse. Co tady? V novém Československém státě by mohli žít. Sice jako obyčejní lidé, ale v bezpečí! Úřady jejich nabídku zamítnou. Rodina se vydává na dalekou plavbu. Zakotví až na ostrově Madeira.

Po dlouhé době uslyší první vřelá slova, ne jen nadávky, odmítání a vyhrožování. Rodina žije v bezpečí, ale  v těžkých podmínkách. Nemají peníze. Jen něco málo zachráněných šperků. Zita je těhotná. Starostí je víc než dost. O poslední zbytek majetku se jim má postarat spřátelený hrabě - ale ouha. Jednoho dne zmizí a s ním i ta trocha peněz. 

Život na ostrově není lehký. Letní vilka, ve které bydlí, není na zimní období zařízena. Vlhké pokoje a nedostatek jídla zapříčiní dlouhodobé nachlazení hlavy rodiny. Doktora si dovolit nemůžou. Císař Karel I. umírá v bídě na zápal plic. Je mu pouhých 35 leta Zita se stává vdovou. Bez prostředků se musí postarat o sedm dětí. Osmé je na cestě, narodilo se dva měsíce po Karlově smrti. Vyhlídky na klidný život se dávno rozplynuly. Co bude dál? Opět nastává balení kufrů a další stěhování. Tentokrát do Belgie.

TIP: Budu to dělat jinak: Jaké úkoly čekaly v prvních dnech na císaře Karla I.?

Zitin bratr jim nabídne pomoc. Alespoň trocha klidu! A Zita se opět dává do boje. Žádá zrušení nového rakouského zákona, díky kterému rodina o vše přišla. Chce taky vyjednat návrat na trůn pro svého nejstaršího syna Ottu. Jednou je to dědic, vládnout má z boží vůle a o jeho právo ho nikdo nesmí připravit!

Ledacos se vydaří. Vláda skutečně z některých bodů zákona ustoupí. Trvá to ale léta. A je tady jiná hrozba. Hitler! Po anšlusu Rakouska v roce 1938 jsou všechny snahy zmařeny. Životy jsou opět v ohrožení. Pokud chce císařovna zachránit sebe a děti, musí pryč! Přes Francii, Španělsko a Portugalsko vycestuje rodina do Ameriky. Usadí se v Kanadě. Další velkou válkou zmítaná Evropa je za mořem, oni konečně v bezpečí. 

V září, na nějž byla naplánována naše cesta, jsou mladí levharti (Panthera pardus) obvykle zhruba tři měsíce staří. Levhartí samice obývají menší teritorium než samci, teritoria jednotlivých zvířat se přitom mohou překrývat. Vybraná oblast je vždy nedaleko vodního zdroje, protože mládě potřebuje často pít. Navíc k vodě každodenně přichází i nejčastější kořist, kterou je v těchto místech antilopa impala (Aepyceros melampus). Obecně jsou ovšem levharti nesmírně přizpůsobiví a v subsaharské Africe patří na jejich jídelníček více než 90 zvířecích druhů.

Objeveni podle kořisti

V Botswaně jsem navštívil celkem tři oblasti a k mému štěstí jsme zde vždy měli možnost pozorovat levhartí rodiny opakovaně téměř každý den. Vybírali jsme příhodné lokality vždy kolem vody a průvodce mi poradil, že snadněji než šelmu vystopujeme někde na stromě vytaženou impalu. A skutečně, ve všech třech případech jsme levharty našli díky jejich kořisti. Zkrátka tam, kde visí na stromě impala, nebude daleko levhart.

Když levharty objevíte, závisí vše další na trpělivosti, dobrém světle a pohotovosti. Levhartí kotě je jako každé mládě neposedné a na jednom místě nevydrží déle než 30 minut. Starostlivá matka je velmi blízko, ne dál než 20 metrů.

Nebezpečný plyšák

Pozorování a fotografování probíhalo i v noci a jednou jsem byl velmi zaskočen. Zastavili jsme v místě, odkud jsme ve dne pozorovali leopardího samce v koruně stromu. Na svém předchozím místě však nebyl. Menší baterkou jsem kontroloval okolí našeho vozu a najednou ze tmy zasvítily oči na mohutné kočičí hlavě.

TIP: Proč nedráždit opice: Nekrmte paviány! Jsou to velmi nebezpečná zvířata

Samec ležel se vztyčenou hlavou asi jen dva metry ode mne v suché trávě. Choval se naprosto uvolněně a světlo baterky ani nepravidelné intenzivní výboje externího blesku ho nijak neznepokojovaly. Vypadal sice jako přerostlý plyšák, ale nutkání nafotit jej pěkně od země mi průvodce s úšklebkem okamžitě rozmluvil. Pohled do levhartích očí z bezprostřední blízkosti mi i tak zůstane dlouho vryt do paměti.

Během bojů neměly prvosledové jednotky mnoho času starat se o civilní obyvatelstvo a navazovat s ním výraznější kontakty, jakmile se ale fronta převalila přes město či venkovskou aglomeraci a utichla střelba, bylo nutné začít organizovat péči o ty, kteří přežili ve sklepích nebo se vraceli zpět do svých domovů. V taktických plánech se proto pro významnější města určoval vojenský velitel, který měl podle velikosti daného osídlení k dispozici nejen štáb specialistů, ale také dopravní a pořádkové síly. Pokud v oblasti působily známé jednotky odboje, mohli se na ně velitelé obrátit kvůli identifikaci kolaborantů a vězněných osob, často tyto skupiny představovaly také spolehlivý zdroj tlumočníků a průvodců.

Řešení každodenních problémů 

Ihned po skončení bojů také zdravotníci ve spolupráci s místními lékaři ošetřovali raněné civilisty za pomoci dodávek léků a zdravotnického materiálu z armádních zdrojů, protože místní zásoby většinou nedostačovaly. To nicméně neplatilo vždy a všude – například japonská armáda se s pomocí civilistům na dobytém území rozhodně nezdržovala stejně jako Wehrmacht při většině svých tažení. Chování vojáků se tedy silně odvíjelo od toho, zda dobývali, nebo osvobozovali a také zda se pohybovali na území svém, spojeneckém, nebo protivníkově. 

I v zájmu armádních představitelů nicméně byla co nejrychlejší obnova orgánů státní správy a služeb, především policie a četnictva, hasičů, pošty, vydávání novin, vodohospodářských a elektrických podniků. Ve městech, o něž se vedly tuhé boje, musely být alespoň provizorně zprůjezdněny ulice zavalené troskami a zajištěno přinejmenším základní zásobování potravinami a vodou. Pro tyto účely sloužily dopravní roty s nákladními automobily, dovážející vše potřebné ze skladů.

Kolaboranty postřílet

Armádní velitelé se také snažili využít místních zdrojů a kořistních zásob, proto byly všechny nalezené sklady v dané oblasti střeženy kvůli možnému rabování. Tam, kde to šlo, spolupracovali vojáci s předválečnými starosty a dalšími funkcionáři, kteří znali místní situaci a obyvatele. Tento postup platil hlavně při osvobozování Francie a dalších západních zemí spojeneckými vojáky, na východní frontě rudoarmějci většinou všechny, kteří jakkoli spolupracovali s Němci a nestačili uprchnout, buď předali jednotkám NKVD, nebo bez soudu postříleli.

Vojenská městská velitelství musela řešit obrovské množství každodenních problémů. Bylo třeba pohřbít mrtvé civilisty i vojáky obou stran a pořídit jejich přesnou evidenci, odstranit trosky a vraky techniky ze silnic, co nejdříve obnovit železniční spojení nebo pátrat po vlastních vojácích, které nepřítel držel v zajateckých táborech. Pokud byl v oblasti objeven koncentrační nebo pracovní tábor, což zejména v Německu nepředstavovalo žádnou vzácnost, musely se na místo vydat zdravotnické odřady poskytující alespoň základní zdravotní péči. Zároveň bylo třeba dbát na to, aby se osvobození vězni, často trpící nakažlivými chorobami, nedostali předčasně mezi obyvatelstvo.

Na území poražených

Tak plynuly týdny, a zatímco na osvobozených územích se výkonná moc vracela postupně do rukou místní samosprávy, na území Německa a Japonska, stejně jako o několik let dříve na dobytém území SSSR, začaly vznikat okupační úřady. Bez ohledu na místo, období či armádu představoval velký problém černý trh, na němž mnoho vojáků prodávalo nebo vyměňovalo za cennosti komodity pro civilisty jinak nedostupné, benzinem počínaje a léky konče.

Spojenci dováželi do Evropy po invazi obrovské objemy zásob a vybavení, které se dopravovalo vlaky a kolonami nákladních aut na velké vzdálenosti. Udržet přehled o těchto dodávkách bylo obtížné, a tak si někteří vojáci dokázali zřídit vedlejší zdroj příjmů plynoucí od různých překupníků, s nimiž dokázali v nově obsazených městech rychle navázat spolupráci. Vojenská policie se snažila proti této trestné činnosti bojovat, ale příliš se jí to nedařilo, protože jak vojáci, tak civilisté nepovažovali tento obchod, byť někdy jen jednostranně výhodný, za závažné porušení zákonů.

Průzkum a kolonizace vesmíru zní lákavě, ale nebude to nic jednoduchého. Budoucí astronauti a kolonisté v tom ale nebudou sami. Společnost jim budou dělat rozmanitá důmyslná zařízení, včetně hejn chytrých robotů, jaké teď vyvíjí kalifornský startup OffWorld.

Technologie hejn chytrých robotů je prý zatím ještě v plenkách. OffWorld už ale mají zákazníky, kteří chtějí jejich roboty tady na Zemi, například pro těžební průmysl. Představitelé OffWorld se nechali slyšet, že by je potěšilo, pokud by jejich roboti mohli asistovat astronautům NASA na Měsíci během programu Artemis.

Hejna chytrých robotů

Roboti startupu OffWorld by měli pomáhat s těžkou prací při přípravě základen a kolonií na Měsíci i jiných těles Sluneční soustavy. Zároveň by tito roboti měli být chytří, protože se budou učit pomocí algoritmů strojového učení. Prvním úkolem robotů OffWorld by se měla stát těžba vody na Měsíci pro rozmanité využití, od pitné vody pro astronauty, až po výrobu raketového paliva.

TIP: Vesmírné tankování: Robotické doplňování paliva satelitům se blíží

Podle startupu OffWorld by jejich roboti měli pracovat v hejnech, vzájemně spolupracovat a v případě potřeby se sami rozhodovat. Díky tomu by se roboti měli adaptovat na konkrétní prostředí, ať už to bude na Zemi, na Měsíci nebo třeba na Marsu. Roboti OffWorld jsou poháněni solární energií a v budoucnu by měli být schopni se replikovat z místních surovin.

Státní a federální úředníci ve Washingtonu vyšetřující záhadná onemocnění plic spojovaná s používáním elektronických cigaret objevili shodné chemikálie ve vzorcích marihuanových produktů lidí postižených onemocněními v různých částech Spojených států. Objevenou chemikálií je olejový derivát z vitamínu E.

Vyšetřovatelé amerického Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) našli tento olej v konopných produktech ve vzorcích shromážděných od pacientů, kteří onemocněli, a to po celých Spojených státech. Úředníci FDA sdíleli tuto informaci se státními zdravotnickými úředníky při telefonickém brífinku na začátku září.

Nebezpečný derivát

Mluvčí amerického ministerstva zdravotnictví uvedla, že tatáž chemická látka byla také nalezena v téměř všech konopných vzorcích posbíraných od pacientů, kteří onemocněli v nedávných týdnech v New Yorku. Vitamín E se v přirozené formě nachází v určitých potravinách, například v řepkovém či olivovém oleji a v mandlích. Olejový derivát z tohoto vitamínu, známý jako acetát vitamínu E, je běžně k dostání jako doplněk stravy a používá se při lokálním ošetření pleti. Není známo, že by při použití způsoboval nějaké komplikace, ať už při požití ve formě doplňku stravy, či při aplikaci na pleť.

Odborníci vysvětlují, že název látky zní neškodně, ale její molekulární struktura by mohla být riziková při vdechnutí. Zdravotníci tvrdí, že olejovité vlastnosti acetátu lze spojovat právě i s druhy respiračních symptomů, které mnoho pacientů uvádělo: kašel, dušnost, bolestivost v hrudníku. „Z dřívějšího testování v New Yorku jsme se dověděli, že našli acetát vitamínu E, ale že by o tom mluvil úřad FDA ve svém celkovém plánu testů, je nanejvýš pozoruhodné,“ uvedl jeden úředník a zároveň účastník brífinku, jenž nebyl pověřen veřejným vyjádřením. Podle dalšího účastníka úřad FDA také státním úředníkům sdělil, že jeho laboratorní testy neobjevily v nikotinových produktech posbíraných od pacientů nic neobvyklého.

Padělky coby viník?

Státní ministerstva zdravotnictví nyní hlásí nové případy onemocnění každý týden. K 27. srpnu bylo nahlášeno 215 případů v 25 státech. Podle Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) jsou další hlášení plicních onemocnění nyní předmětem vyšetřování, a to právě pod vedením CDC. Oregonské ministerstvo zdravotnictví uvedlo, že dospělý pacient středního věku, který zemřel na konci července v důsledku těžkého onemocnění dýchacího ústrojí, před onemocněním používal elektronickou cigaretu obsahující marihuanový olej, zakoupenou z legální lékárny. Jedná se o druhé úmrtí spojené s používáním elektronických cigaret ve Spojených státech, a první úmrtí spojované s legálně zakoupeným produktem. Ministerstvo zdravotnictví ve státě Illinois ohlásilo před nedávnem první takové úmrtí, zpráva však neuvedla, o jaký konkrétní produkt se v tomto případě jednalo.

Státní i federální zdravotní úřady uvádějí, že pravděpodobnou příčinou plicních onemocnění spojených s používáním elektronických cigaret by mohly být kontaminanty nebo padělané látky, a na tento předpoklad se ve vyšetřování soustředí. Mnoho pacientů úředníkům sdělilo, že konopné produkty koupili pokoutně na ulici. Mnozí z nemocných také uvedli, že užívali elektronické produkty obsahující marihuanu, ale někteří použili i tradiční nikotinové e-cigarety. Hodně pacientů udává, že používá obojí. Úřady sdělují, že z podezření nelze vyloučit ani příměsi v nikotinových elektronických produktech pro kuřáky.

Hlavní podezřelý

Přestože nález běžné chemikálie v laboratorních testech provedených úřadem FDA a newyorskou vysoce ceněnou laboratoří Wadsworth nabízí možné vysvětlení, úředníci varují, že jsou stále na míle daleko od zjištění, co přesně zapříčinilo onemocnění tolika lidí. Mluvčí úřadu FDA uvedl, že agentura „prozkoumává potenciální vodítka šetřením jakékoliv konkrétní složky nebo sloučeniny, která by mohla být problematická“. Úřad FDA také analyzuje vzorky široké škály chemických látek, včetně nikotinu, THC, dalších kanabinoidů, ředicích látek, jimiž mohou být produkty „říznuty“, dalších aditiv, pesticidů, opiátů, jedů a toxinů.

„Počet obdržených vzorků se nadále zvyšuje, nyní jich máme na testování už přes 100,“ uvedl Michael Felberbaum, mluvčí úřadu FDA. Ne všechny vzorky jsou však k testování vhodné. Podle vyjádření úřad FDA analyzoval 12 použitelných nikotinových vzorků a 18 použitelných produktů s THC. Acetát vitamínu E byl nalezen v 10 z těchto 18 vzorků THC produktů. „Byla to jediná věc, která se ukázala v 10 z 18 konopných produktů,“ uvedl na brífinku jeden státní úředník.

Neschválený doplněk

Zdá se, že výsledky analýz ze státu New York potvrzují i federální laboratorní výsledky. Federální laboratoř zjistila „velmi vysoké hladiny acetátu vitamínu E v téměř všech testovaných vzorcích konopí“. Mluvčí ministerstva zdravotnictví pak uvedla, že bylo testováno více než dvanáct vzorků. Ministerstvo vydalo prohlášení, že s každým pacientem, který poskytl vzorek na testování, je spojen alespoň jeden produkt do elektronických cigaret obsahující acetát vitamínu E.

„Acetát vitamínu E nepatří mezi aditiva schválená pro elektronické cigarety Programem pro léčebné využití marihuany státu New York (New York State Medical Marijuana Program) a nebyl zjištěn v nikotinových produktech, které jsme testovali. V důsledku toho je acetát vitamínu E nyní hlavním podezřelým ve vyšetřování ve státě New York,“ uvedl zdravotní komisař státu New Yorku Howard Zucker ve svém prohlášení.

Potíže napříč státy

Stát New York obdržel od lékařů 34 hlášení těžkého plicního onemocnění u pacientů od 15 do 46 let věku, kteří před onemocněním používali na elektronické kouření alespoň 1 produkt obsahující marihuanu. Podle úředníků všichni pacienti hlásili nedávné použití různých produktů na elektronické kouření. U mnoha těchto produktů vyvstalo podezření, že jsou to padělky nebo vapingové produkty obsahující marihuanu k rekreačnímu využití dostupné v ostatních státech.

Druhá zpráva o úmrtí ještě zdůraznila riziko tohoto plicního onemocnění. „Je překvapující, že se pacient objevil zničehonic, bez jakýchkoliv dalších zdravotních komplikací, a onemocněl natolik, aby v důsledku toho syndromu zemřel,“ uvedla Ann Thomasová, lékařka při zdravotním úřadu Oregon Health Authority.

V americkém státě Utah léčili kliničtí lékaři pacienty s akutním zraněním plic, kterým byla diagnostikována vzácná porucha známá jako lipoidní pneumonie, jejíž příznaky zahrnují bolestivost v oblasti hrudníku a dýchací obtíže. Podle ošetřujících lékařů tito pacienti měli abnormální imunitní buňky naplněné lipidy.

Nebezpečný koníček

Jak objasňují odborníci, na rozdíl od lidského trávicího ústrojí se schopností cizí látky rozložit a zbavit se jich nejsou plíce na nic kromě plynů stavěné. Podle Laury Crotty Alexanderové, výzkumnice plicních zánětů a elektronických cigaret na lékařské fakultě univerzity v Kalifornii, není jasné, zda je toxická tato chemikálie sama o sobě nebo její vedlejší produkty. „Na toxicitu vitamínu E v plicích jsme se nedívali,“ říká. „Plíce jsou stavěné k výměně molekul plynů, ne na zacházení s jinými chemickými látkami.“

TIP: Kuřáci vitamínů: Kouření, které prospívá zdraví, nebo jen marketingový tah?

Když plicní buňky zaniknou, často to vyvolá zánětlivou reakci, „kdy je potřeba, aby přišly jiné buňky a uklidily ten buněčný nepořádek“, říká Alexanderová. Plíce jsou však velmi jemný orgán. Když do nich vstoupí buňky navíc, „překážejí výměně plynů“, vysvětluje dále. Kvůli tomu je pro kyslík mnohem těžší proniknout do krevního oběhu. „Zánět může také způsobit hromadění tekutiny v plicích, což následně vede k dýchacím potížím,“ uzavírá.