Některé archeologické objevy vzbuzují nadšení u jiných je třeba dobrý žaludek. To je případ i nedávného nálezu v zatopené jámě v anglickém městě Aylesbury, které se nachází poblíž Oxfordu. Archeologové zde objevili celkem čtyři vejce z dob antického Říma, která vydržela neporušená neuvěřitelných 1 700 let.

Během jejich vyzvedávání se bohužel ukázalo, že taková vejce jsou nesmírně křehká. Tři ze čtyř vajec se rozpadla, přičemž se z nich uvolnil extrémní zápach se sírovou příchutí. Puch dávných vajec vznikl dlouhým hromaděním produktů rozkladu a hnití bílkovin ve vejcích, především globulinu a keratinu.

TIP: Extrémně horké léto v Anglii odhalilo doposud skrytá archeologická naleziště

Nejde o první nález vajec z doby Římské říše. Těch už se našla celá řada. Ale prakticky vždy to jsou jen úlomky. Teď je to poprvé, kdy se našla římská vejce v této oblasti neporušená a zároveň jde o teprve druhý podobný nález na světě. Kromě unikátních vajec archeologové v jámě nalezli i celou řadu dalších cenností, včetně mincí, bot nebo nástrojů.

Pokud jste radioamatér se zálibou ve vesmírných technologiích, máte nebyčejnou příležitost – Evropská kosmická agentura ESA pro vesmírné nadšence vyhlašuje soutěž. Hlavní roli v téhle soutěži má nový experimentální cubesat OPS-SAT, který bude během letu na oběžnou dráhu partnerem pro ostře sledovaný evropský vesmírný teleskop CHEOPS. Ten by se měl stát novým lovcem exoplanet.

Teleskop CHEOPS a cubesat OPS-SAT by společně s dalšími malými satelity měly vzlétnout na oběžnou dráhu již dnes – 17. prosince 2019, z kosmodromu Guyanského kosmického centra. Vynést je má nosná raketa Sojuz ST-A s horním stupněm Fregat.

Orbitální zábava pro radioamatéry

Až se OPS-SAT dostane na oběžnou dráhu, rozloží své solární panely a anténu pro vysílání na ultra krátkých vlnách. Pak přijdou na řadu radioamatéři. Nejde přitom jen o samotné pátrání po signálu satelitu. Podle ESA se případní zájemci mohou i přímo zapojit do projektu, pokud požádají o detailní informace.

TIP: ESA připravuje revoluční evropský satelit vybavený umělou inteligencí

Vzhledem ke své velikosti je cubesat OPS-SAT až překvapivě vybavený technologiemi. Má na palubě počítač, který je nejméně desetkrát výkonnější, než jakýkoliv jiný počítač na satelitu ESA. Také nese kameru s vysokým rozlišením, vybavení pro radiokomunikaci a další technologie. Pro účastníky experimentu tak půjde doslova o hi-tech hračku na oběžné dráze.

Jak dokládají dokumenty dochované v českých zemích z období Velké války, mimo zaměstnání se ženy s neblahou válečnou realitou vypořádávaly různě. Všeobecného rozšíření dosáhl strach o příbuzné na frontě, podobně ženy trápily existenční problémy. U slabších povah mohly obavy vyústit až v nervovou poruchu – což potvrdila jistá manželka železničního úředníka: „Vstávala jsem denně s úzkostným vědomím, že je válka, že bída roste, a tato neustálá úzkost podryla navždy mé zdraví.“ 

Nárůst kriminality 

Specifickým rysem válečného hospodářství, jenž zasáhl i ženskou část populace, se stal nezbytný podíl venkova na výživě městského obyvatelstva. Objevovaly se spory, v nichž rolníci osočovali měšťany z lakomství a naopak – jak dokládá vzpomínka Vendy Gajové: „Lidé táhnou s batohy na zádech silnicemi. Jedni sem, jiní tam. Snaží se něco koupit za každou cenu. Smlouvat by se žádný neosmělil. Jediní rolníci mají všeho dost. (…) Prodají-li něco, dávají pocítit, že prokazují velkou milost. Nechají člověka stát v síni a čekat.“

Podle rakousko-uherských policejních záznamů přinesl konflikt také nárůst ženské kriminality. V roce 1914 se Češky podílely na celkovém počtu odsouzených v zemi z 13,5 %, v roce 1917 už šlo o 52,8 %. Z velké části se jednalo o prostituci, s níž se snažili bojovat soukromníci i úřady. Václav Pácalt z Jaroměře si v lednu 1915 zapsal: „Následkem ubytování vojska rozmohla se zde prostituce. Nyní bude choditi každý večer hlídka, která má rozkaz zatknout každou ženskou, kterou najde na ulici v průvodu vojáka, ať je mladá nebo stará, vdaná nebo svobodná.“ K morálním pokleskům však ve velké míře docházelo též u mužské části obyvatelstva.

Proti monarchii 

Přestože historici roli tuzemských odbojářů přisuzují zpravidla mužům, ani ženy se neváhaly zapojovat do protirakouských projevů. Obchodnice v krámcích nabízely třeba slovanské vlaječky nebo kravaty v barvách trikolory. Ke kurióznímu případu došlo v Klatovech, kde takovéto předměty prodávaly dvě dámy německého původu. Strážníci podobné delikty trestali pokutou nebo několika dny vězení, čemuž neušla ani majitelka dalšího klatovského obchůdku Marie Hostýnková – a to jen za to, že nabízela společenskou hru Královská česká pošta v červeno-modro-bílé krabici.

Mezi další projevy vlastenectví se zařadilo provolávání slávy státům, proti nimž monarchie vedla válku. Obvykle šlo o spontánní výkřiky, nicméně policejní spis z Ústí nad Labem dokládá i pikantní kauzu, kdy prostitutka Anna Bušková v červenci 1915 lákala protirakousky smýšlející pánskou klientelu výkřiky „Sláva Srbsku!“ Až dva dny za mřížemi si mohly vysloužit ženy, které povzbudivými pokřiky zdravily dohodové zajatce – což se na jaře téhož roku stalo Anně Löwové z Mostu za volání „Na zdar!“ na ruské vojáky. 

Prostořeké milovnice piva

K mnoha výrokům vedoucím do věznice docházelo pod vlivem alkoholu – a výjimku nepředstavovaly ani ženy. Častý pobyt v pivnici se nevyplatil A. Máchové z Kraselova u Strakonic. Začátkem června 1915 před císařovou podobiznou prohlásila: „Tohohle vola jste si sem pověsili? Chtěl válku, tak ať si válčí sám.“ Když obraz nezmizel, po pár dnech hostinské řekla: „Ten vůl tu ještě visí? Sundejte ho a hoďte za kufr, jinak sem nikdo nepůjde.“ Podobných výroků měla milovnice piva na kontě více a obvykle následovala nedobrovolná návštěva policejní stanice. Dodejme, že takové případy sice mohou znít humorně, jenže jejich aktérům šlo o život – nejeden obyvatel českých zemí skončil za protistátní výroky před popravčí četou.

TIP: Krystyna Skarbek: Churchillův nejoblíbenější špion

Samostatnou kapitolu představuje přímá účast žen v bojích, která se už za války těšila značné pozornosti tisku. Na frontách se objevily občanky dohodových i centrálních mocností, ale přesné statistiky chybějí. Někteří historici to přisuzují skutečnosti, že tyto bojovnice jen málokdy zaznamenávaly své válečné vzpomínky v denících.

Dokončení v pátek 20. prosince

Devátá symfonie Ludwiga van Beethovena byla jeho poslední – z té Desáté složil jen několik not, které si stačil poznamenat, než roku 1827 zemřel. Tým muzikologů a programátorů se nyní pokouší tuto skladbu dokončit. Projekt běží za podpory německého Telekomu, jako součást připravovaných oslav.

Počítač v roli skladatele

Příští rok totiž oslavíme 250 let od narození tohoto geniálního skladatele. Pokud umělá inteligence uspěje, což by neměl být problém, dokončená Desátá symfonie bude mít světovou premiéru v německém Bonnu. Tvůrci si vývoj této umělé inteligence pochvalují, jako velmi zajímavý a nevypočitatelný. Je prý jako malé dítě, které poznává Beethovenovu hudbu.

Beethoven podle poznámek nalezených v jeho odkazu začal na Desáté pracovat ve stejné době, kdy se věnoval komponování Deváté, která obsahuje slavnou Ódu na radost.

TIP: Stejně dobrá jako Mahler? Umělá inteligence dokončuje nehotovou symfonii

Práci na Desáté symfonii ale rychle vzdal, zůstalo po ní jen několik poznámek a notových záznamů. A to musí specializované umělé inteligenci stačit, aby se ji pokusila vytvořit znovu. Programátoři ji „nakrmili“ všemi ostatními Beethovenovými díly a na základě této znalosti nyní sama pokračuje v práci geniálního hudebníka.

Marihuanu schovanou do malého balonku předala údajně nejmenovanému trestanci při návštěvě přítelkyně. Ve snaze ukrýt drogu před dozorci si muž balíček zasunul do pravé nosní dírky, ale z dutin se mu ho již nepodařilo vydolovat. Marnou snahu si vysvětlil tím, že balonek spolkl, a dál problém neřešil.

Kontraband mu nicméně stále doslova vězel v hlavě, postupně se obaloval vápníkem a hořčíkem a měnil se v kámen. Teprve po osmnácti letech začalo cizí těleso nešťastníkovi působit bolesti: Lékaři pak zřídlo problémů odhalili, ložisko operativně vyjmuli a výtečník se již ze zákroku zotavil. 

TIP: Argentinská policie postrádá 540 kilogramů marihuany: Sežraly ji krysy?

O kuriozním případu informoval prestižní lékařský magazín British Medical Journal ve své případové studii. Ta neupřesňuje, kdy se případ odehrál, zmiňuje ale, že ho řešil lékařský tým z nemocnice Westmead Hospital v Sydney pod vedením doktora Eugena Wonga.

Nedostatek spánku obvykle škodí zdraví. Jak ale ukazuje nový výzkum čínských vědců, ani přemíra spánku zdraví příliš neprospívá. Badatelé zjistili, že když někdo spí déle než 9 hodin anebo si dopřává dlouhé polední „šlofíky“, více riskuje, že ho postihne mrtvice. V poslední době se objevilo již několik podobných výzkumů, které společně tvrdí, že v případě spánku je nejlepší zlatá střední cesta.

Čínský výzkum zahrnuje více než 30 tisíc lidí, jejichž průměrný věk je 62 let. Vědci je sledovali pod dobu téměř 10 let. U těchto lidí došlo ke zhruba 1 500 případům mrtvice. Ukázalo se, že když si někdo dopřává polední spánek delší než 90 minut, tak ho mrtvice postihne s pravděpodobností vyšší o 25 procent, v porovnání s lidmi, kteří kolem oběda spí jen hodinu nebo kratší dobu.

TIP: Osvědčené tipy pro zdravý spánek: Jak přes noc opravdu dobít baterky

Podobné je to podle výsledků čínského výzkumu i s délkou spánku. Spánek delší než 9 hodin zvyšuje riziko mrtvice o 23 procent. Podle badatelé je takový nadměrný spánek dokonce horší, než když někdo spí méně než 7 hodin.

Úplně nejvyšší riziko mrtvice přináší nadměrný spánek v kombinaci s příliš dlouhým poledním odpočinkem. V takovém případě je riziko mrtvice o 85 procent vyšší, než u lidí, kteří spí kratší dobu a kolem oběda méně odpočívají. Biologické příčiny souvislosti mezi nadměrným spánkem a mrtvicí ale zatím nejsou známé. Není prý vyloučeno, že delší spánek je jen dalším symptomem zdravotního stavu, který vede i k mrtvicím. Každopádně ale může sloužit jako důležitý indikátor.

Zámkem v Schönbrunnu drnčí telefon. „Počkat!“ křičí rakouský císař František Josef I. Ale není mu to nic platné. Telefon vyzvání dál. Panovník si nakonec zavolá svého komorníka Evžena Ketterla, aby mu telefon přinesl, a to na místo, kam i císař pán chodí sám. A tam také přístroj coby nechtěná moderní vymoženost zůstane… 

Jak František Josef stárl, přibývalo vědeckých i technických novinek, panovník se jim ovšem bránil: Raději vyšel několik pater pěšky, než by se svezl výtahem. O důležitosti elektřiny a osvětlení ho přitom přesvědčilo až několik požárů v divadlech i dalších veřejných budovách, způsobených klasickými lampami s otevřeným ohněm.

Železný režim

František Josef byl velmi konzervativní a vyhovoval mu neměnný stav věcí. I komorník Ketterl ve svých pamětech psal, že koupelnu s tekoucí vodou a splachovacím záchodem nechal v paláci vybudovat potají. Předtím císař prováděl hygienu ve skládací kaučukové vaně.

Panovník měl přesný každodenní režim: Vstával o půl čtvrté ráno, vykonal toaletu a krátkou modlitbu, načež usedl k psacímu stolu s akty z jednotlivých centrálních úřadů, která zpracovával a podepisoval. Mezi čtvrtou a pátou ranní snídal – vždy kávu, pečivo, máslo a šunku. Nad úředními papíry i obědval, takže listiny často neunikly mastným flekům. Práci vladař končil okolo páté odpolední, následovala večeře a spávat chodil v devět. Ostatně jeden z důvodů, proč řada rakousko-uherských úředníků musela nastupovat do práce už okolo šesté, spočíval právě v příkladu monarchy. 

Nespoutaná manželka

Do života konzervativního panovníka s železným denním režimem musela jeho žena Alžběta Bavorská vnést svěží vítr a trochu nespoutanosti. František Josef si svou sestřenici Sissi, jak se jí přezdívalo, vzal ve 23 letech, zatímco nevěstě bylo v den svatby pouhých šestnáct. Brzy tak pocítila tlak dvora a přísné etikety.

Manželům se narodily čtyři děti: Žofie Frederika ve dvou letech zemřela na tyfus a její smrt Sissi natolik zdrtila, že péči o další dvě ratolesti, Giselu a Rudolfa, přenechala jejich babičce Žofii. V roce 1868 pak přišla na svět Marie Valerie, kterou císařovna považovala za svého jedináčka. 

Manželé se postupně odcizili a císař měl od roku 1875 poměr s Annou Nahowskou. Později až do své smrti udržoval vztah s Kateřinou Schrattovou. Údajně ho s ní seznámila sama císařovna, aby herečka zčásti zastoupila její manželské povinnosti, a ona tak mohla cestovat po Evropě.

České zklamání

František Josef I. žil 86 let, z toho 68 roků vládl. Zemřel v roce 1916, takže se nedožil vyhlášení samostatného československého státu. Pro Čechy bylo velkým zklamáním, když se po jejich projevu loajality k Rakousku po prusko-rakouské válce roku 1866 dočkali jen toho, že se říše rozdělila na dvoustátí Rakousko-Uhersko. Privilegovaní tak náhle byli Maďaři, kteří se během válečného konfliktu netajili svou náklonností k Prusku. 

Císař se navíc ani nenechal korunovat českým králem, jak slíbil. Češi tak prostřednictvím demonstrací a táborů na památných místech dávali najevo svou nespokojenost a zklamání, což nakonec vedlo k rozchodu s Rakouskem a ke vzniku Československa.

Gigantické bouře v atmosférách plynných obrů generují obrazce podivuhodných tvarů a velikostí. Díky nedávnému snímku sondy Juno, která obíhá kolem Jupiteru, jsme dostali příležitost být svědky vzniku obrovského šestiúhelníku na jižním pólu této planety v přímém přenosu.

Na jižním pólu Jupiteru se nacházejí velmi pravidelně uspořádané gigantické cyklony. Donedávna tam pět takových cyklon, jejichž velikost se blíží pozemským kontinentům, vytvářelo tvar pětiúhelníku, se šestou cyklonou uprostřed. Na nových snímcích sondy Juno se ale objevila další cyklona, která doplnila šestý vrchol obrazce na jižním pólu Jupiteru, takže tam vznikl šestiúhelník.

Geometrické bouře

Tyto cyklony v blízkosti pólů plynných obrů jsou podle vědců novým fenoménem, který jsme dříve ani nepředpovídali. Naše dosavadní počítačové modely na ně byly krátké. Jak se zdá, komplikované fyzice pohybu kapalin a dalším jevům v husté atmosféře plynných obrů ještě ani zdaleka nerozumíme.

TIP: Bizarní Hexagon v atmosféře Saturnu je ještě divnější, než se zdálo

Meziplanetární sonda Juno tyto snímky pořídila poté, co doslova „utekla hrobníkovi z lopaty“. Záchranným manévrem se vyhnula dlouhému 12 hodinovému průletu ve stínu Jupiteru, který by ji téměř jistě zničil. Všechno ale nakonec dobře dopadlo a sonda Juno nás dál zásobuje pozoruhodnými momentkami ze života největší planety Sluneční soustavy.

Na naší planetě je nejníže položeným odkrytým místem souše slavné Mrtvé moře mezi Izraelem a Jordánskem. Jeho hladina se nachází asi 420 metrů pod hladinou moře. Jak ale ukazuje nový objev polárních geologů, pod ledovci se mohou ukrývat ještě mnohem hlubší místa. Pokud by led na nimi roztál, Mrtvé moře by o své prvenství bezpochyby přišlo.

Američtí odborníci nedávno představili zatím nejpodrobnější mapu terénu Antarktidy, který se skrývá pod masou ledu. Při tvorbě této mapy využili data o tloušťce antarktického ledu 19 výzkumných institucí a množství dostupných radarových dat. Mapa nese název „BedMachine“ a je volně dostupná na stránkách amerického centra US National Snow and Ice Data Center.

TIP: Objevy pod ledem: Vědci hlásí stovku nově nalezených sopek z Antarktidy

Na této mapě se objevilo i nové nejníže položené místo souše. Jde o ledovec Denman, jehož podloží zasahuje až do hloubky 3,5 kilometru pod hladinou moře. Kromě tohoto objevu přinesl průzkum terénu pod antarktickým ledem ještě mnohá další překvapení, zejména v místech, která do této doby nebyla detailně zmapována radary.

Na horizontu se objevilo osm lodí a klidnou hladinu nedaleko japonského Taidži brzy zbrázdila skupina zhruba dvanácti delfínů. Rybáři na plavidlech poté začali tlouct do ponořených tyčí, čímž vytvořili jakousi podvodní zeď hluku, a zvířata tak zahnali do úzké zátoky podél skalnatého zalesněného břehu. Jakmile kořist vplula do pasti, zahradili jí cestu sítí a postupně ji utahovali, až delfíny polapili. Pod provizorní plachtou pak nastal masakr a voda zátoky se zbarvila do růžova krví…  

Na maso a na export

Letos se jednalo již o druhý lov, který město uspořádalo bez ohledu na kritiku zbytku světa. Odehrál se začátkem září a rybáři během něj zpracovali na maso jedenáct plískavic šedých, kytovců z čeledi delfínovitých. Na volné moře pustili pouze mládě, které však při masakru ztratilo matku, takže na svobodě velmi pravděpodobně zahyne. 

Lov delfínů v Taidži nechvalně proslul už v roce 2009, po uvedení dokumentu The Cove ověnčeného Oscarem. Je ovšem potřeba dodat, že děsivou tradici nedrží při životě pouze maso ryb: Za něj lze totiž v přepočtu dostat zhruba jen 11,5 tisíce korun, zatímco živý delfín Ehrenbergův – druh, který se nejrychleji učí reagovat na lidské povely – má cenu až 230 tisíc. A suma za vycvičeného „akrobata“ se pak pohybuje okolo 920 tisíc. Takže ačkoliv se delfíni stále ještě zabíjejí, často je výhodnější je chytit a prodat. 

Ustupující armáda

Ušetření delfíni se většinou posílají do Číny, která v současnosti zažívá boom aquaparků, fungujících mimo mezinárodní regule na ochranu zvířat. Jen v letech 2017–2018 se tam importovalo na 200 živých delfínů či kosatek. „Taidži představuje výchozí bod pro veškerý obchod s ulovenými delfíny,“ tvrdí Rachel Carbaryová z organizace Ric O’Barry’s Dolphin Project. 

Taidžinské rybáře svazuje pouze systém kvót, podle nějž smějí během půlroční lovecké sezony chytit 1 749 delfínů nebo kosatek. A jelikož lov těchto savců vzbuzuje kontroverzi a nikde na světě v takovém měřítku neprobíhá, stalo se městečko dodavatelem pro akvária a aquaparky celé planety: Na delfíny z Japonska narazíte v Dubaji, Mexiku, Thajsku, Rusku a mnoha dalších zemích. Kupovalo je dokonce americké námořnictvo, načež je učilo například hledat miny. Nicméně po vlně nevole, jež se vzedmula v roce 2015 na popud organizace World Association of Zoos and Aquariums (WAZA), už (nejen) armáda delfíny neodebírá. Taidži se tak proměnilo v hlavního dodavatele Číny, která si s globálním veřejným míněním hlavu neláme. 

Snímky mrtvých delfínů

V lidové republice patří do WAZA pouze jediný z více než 85 aquaparků. A například Naomi Roseová, která se věnuje studiu vodních savců na washingtonském Animal Welfare Institute, využívala on-line přenosy a streamy z těchto zábavních podniků, aby poukázala na zdravotní problémy a stres, jaký vodní savci zažívají v nádržích. Ve volné přírodě delfíni například denně uplavou až 40 km a vytvářejí komplexní společenstva, takže není divu, že v zajetí tolik trpí. 

Taidži sice žije z lovu delfínů a velryb již od 17. století, nicméně záběry masakru ve zmíněném dokumentu The Cove poštvaly proti obci celý svět. Aktivisté z organizace Sea Shepherd pochodovali městem v černých tričkách a obyvatelé si pak stěžovali, že jim neustále míří do tváří kamerami a že ukazují fotky mrtvých delfínů či velryb dětem. V současnosti sice v Taidži panuje klid, ale místní jsou nervózní: Policisté například doprovázeli Rachel Carbaryovou, zatímco natáčela lov, a loď pobřežní stráže dohlížela, aby průběh odchytu nikdo nenarušoval. 

Copak je v tom rozdíl?

„Lidé v Taidži loví velryby víc než čtyři století a jedná se o nedílnou součást našeho života,“ vysvětluje Jošifumi Kai, vedoucí rybářské asociace. „Ve městě neexistuje žádný jiný průmysl a půdy k pěstování plodin je v okolí málo. V takovém prostředí nám nezbývá než živit se rybolovem.“ Doba se však pomalu mění. Aktivisté z Sea Shepherd už do Taidži nejezdí, což z velké části představuje důsledek činnosti imigračního oddělení, které jim zakázalo vstup na ostrovy. Letos je tak vystřídala víc než třicetičlenná skupina protestujících Japonců.  

Ti pochodovali také okolo taidžinského muzea velryb, kde turisté zrovna žasli nad delfíny, kteří za zvuků kýčovité hudby předváděli nejrůznější triky. Po představení se sice mnoho rodin svěřilo, že se masu delfínů či velryb vyhýbají, ale zároveň všichni obhajovali japonskou kulturu stravování. „Pojídání tohoto masa tvoří součást naší tradice. Je to pro nás zcela přirozené,“ prohlásil padesátiletý muž, který se na show přijel podívat z nedaleké Wakajamy. „Podle cizinců jsou zvířata roztomilá, ale přitom jedí hovězí, vepřové a další maso,“ dodal přihlížející, jenž se rozhodl zveřejnit pouze své příjmení Go. „Copak je v tom rozdíl?“ 

Vláda na straně lovu

Starosta Taidži Kazutaka Sangen má dobré konexe na vládnoucí liberálně-demokratickou stranu i na mocnou konzervativní lobby nakloněnou rybolovu. Město si tak může dovolit ignorovat kritiku zbytku světa a v případě potřeby povolat na pomoc například pobřežní stráž nebo imigrační oddělení. I podle Sangena by se však měl postoj místních změnit: „Taidži si lidé po celém světě představují jako zlé město, a takovou vizi nechceme podporovat.“ 

Aby svému přesvědčení dostál, přišel starosta s ambiciózním plánem, jak obec přetvořit v centrum akademického výzkumu zabývajícího se delfíny a velrybami: Než aby mořské savce držel ve stísněných klecích, plánuje přehradit nedaleký záliv Moriura sítí, čímž by vznikl pomyslný mořský výběh o ploše asi 40 fotbalových hřišť. Lidé by si tam mohli s delfíny zaplavat nebo zajezdit na kajaku, zatímco vědci by zvířata zkoumali přímo v přírodě. Během 10–15 let by se síť odstranila, neboť se předpokládá, že delfíni by si tou dobou oblast již oblíbili a sami by se tam vraceli. 

Pomalu, ale jistě

Mořští biologové ze Západu však s plánem nesouhlasí a vnímají ho pouze jako další zneužívání mořských savců. Nicméně podle Jaye Alabastera, který se v Taidži usadil kvůli práci na doktorátu s tématem lovu delfínů, obec pomalu vnímá změny ve zbytku světa související s postojem k delfínům a velrybám. „Taidži se postupně změní v město, které by mohli akceptovat i nejextrémnější aktivisté,“ tvrdí. „Prostě jen potřebuje čas a prostor, aby do takové fáze došlo.“ 

TIP: Pravda o delfíní inteligenci: Jsou příliš chytří pro život v zajetí?

Dokonce i Rachel Carbaryová uznává, že je třeba místní lov pojímat z globálního hlediska. „Nejde jen o lokální problém. Prostřednictvím delfínů v nádržích se do něj zapojuje celý svět,“ tvrdí bioložka. „Lidé musejí pochopit, že když si zajedou na dovolenou do Mexika a zaplavou si tam s delfíny, podporují tím trh a tvoří součást příčin, kvůli nimž lov v Taidži stále pokračuje.“