Řekne-li se Scotland Yard, většina z nás si představí zamlžené podvečerní londýnské ulice ozářené světlem plynových lamp, po nichž v tvídových trenčkotech kráčejí obávaní strážci zákona. Realita je však o něco prozaičtější. Oprostíme-li se od fantastického popisu Arthura Conana Doyla, vyvstane před námi zcela obyčejné britské velitelství Metropolitní policie, které bylo založeno dne 29. září roku 1829. Od té doby má za sebou instituce mnoho úspěchů i nezdarů, mezi něž patří například hon na masového vraha Jacka Rozparovače. Přes nasazení velkého týmu policistů nebyl bestiální psychopat nikdy dopaden. 

Po založení londýnské policie stanuli v jejím čele plukovník Charles Rowan a Richard Mayne, kteří obývali dům na Whitehall Place. Legenda vyprávěla, že se v blízkosti měla nacházet půda, na níž si skotští králové chtěli vystavět svou rezidenci. Přestože stavba zůstala pouze na papíře, jméno Scotland Yard se promítlo do nové policejní instituce. 

TIP: Jak vyzrát na zločince: Tyto metody znamenaly revoluci v kriminalistice

Během let a především s příchodem nového století se řady ochránců pořádku neustále rozšiřovaly. Záhy již nestačila stará budova a celý komplex se rozmnožil o další stavby. Přestože název Scotland Yard původně pokrýval jen velitelství, dnes je synonymem pro celou londýnskou policejní složku. 

Kdyby Ťia a Ťia neměli nářadí, vypadali by jako zasloužilí veteráni na procházce. Přes svá tělesná postižení den co den vyrážejí do okolí své vesnice, aby zasadili nové stromy. V Číně, kde byla ochrana životního prostředí donedávna prázdným pojmem a ani dnes rozhodně nepatří mezi priority úřadů, dva postižení muži vědí přesně, co mají dělat, aby jejich potomci mohli dýchat zdravý vzduch. 

Spojenými silami

Podle všeho tento velký ekologický příběh začal náhodně zasazenou větvičkou, která se ujala: „Díky tomu, že stromek rostl, a díky propagačním spotům v televizi jsem postupně začal chápat, že výsadba stromů může zlepšit životní prostředí. S tím, jak naše stromy rostly, vyvíjel se i náš způsob myšlení,“ vypráví bezruký pěstitel Ťia Wenqi. 

Oba muži v posledních letech překročili padesátku. Výborně se doplňují. Společně dokážou přebrodit řeku, vykopat jámu a rostlinku po zasazení zalít. Starší z mužů byl částečně slepý od narození. O zbytky zraku jej pak připravil pracovní úraz v továrně. Jeho nerozlučný kamarád přišel o ruce ve třech letech, když se popálil o drát elektrického vedení. Své hendikepy ale oba v rámci své mise považují za výhodu. 

„Jsem možná slepý, ale díky citu v rukou jsem schopný urazit i desítky mil. Normální člověk může mít problém ujít třeba jen sto metrů, a to má oči otevřené dokořán. My lidé s postižením máme vytrvalost, která ostatním často chybí,“ vysvětluje slepý pěstitel Ťia Haixia.

Duchem zdraví

Ťia a Ťia takto do rodného údolí vyrážejí už třináct let. A za tu dobu vysadili více než 12 000 stromů. To vychází na dva a půl stromu každý den, v létě i v zimě. Je jasné, že se tihle dva chlapíci rozhodně neflákají. 

„Naše výsadba nemá příliš velký význam pro tuto generaci, naši potomci už ale budou žít obklopeni zelení. Jsme tělesně postižení, ale duševně zdraví a máme velký sen – odkázat kousek zeleně našim dětem,“ vysvětluje slepý Ťia. 

Z počátku jim nikdo nevěřil a většina je považovala za blázny. Provincie Che-pej má nádherné hory, daleko víc je teď ale známá kvůli silně znečištěnému ovzduší. A s tím, jak povědomí o životním prostředí roste, mají Ťia a Ťia stále více zastánců. Úřady jim daly kus půdy, finance i další materiální podporu. Lidé z vesnic jim zase ochotně pomáhají udržovat nářadí. 

Přesto si oba amatérští ekologové umějí představit větší podporu. „Jednoduše doufáme, že lidé se přidají k našemu hnutí a přispějí tak k tomu, aby byla naše planeta zelenější,“ svěřuje se bezruký Ťia.

Ťia, který nic nevidí, má nově přislíbenou operaci, která by mu část zraku mohla vrátit. Jedním dechem ale dodává, že svého druha nikdy neopustí a ve své originální misi bude pokračovat dál.

Podle Světové zdravotnické organizace WHO v dnešním světě 9 z 10 lidí dýchá zdravotně závadný vzduch. WHO zároveň vyzývá k okamžitým a rozsáhlým opatřením proti znečištěnému ovzduší, které si podle odhadů odborníků každoročně vyžádá několik milionů životů.

Podle Marii Neiry, vedoucí oddělení WHO pro veřejné zdraví a životní prostředí, jsou nová data o ovzduší natolik závažná, že je to důvodem k velkému znepokojení. Experti WHO zdůrazňují, že problém s ovzduším je sice nejvíce akutní ve velkých městech, ale že i v mnoha oblastech venkova je kvalita vzduchu horší, než si mnozí lidé myslí.

TIP: Vražedné znečištění ovzduší: Ročně zabije přes 3 miliony lidí

Podle zprávy WHO mají chudší země mnohem více znečištěný vzduch nežli země bohaté. Nekvalitní vzduch ale prý postihuje prakticky všechny státy světa, a také všechny vrstvy jejich společností.

Když se v těle objeví nádor, imunitní systém se pustí do bitvy a snaží se nádor zlikvidovat. A někdy se mu to povede. Když se ale nádor začne zvětšovat nebo i šířit po těle, stává se pro imunitní systém neviditelným.

Vědci Univerzity Britské Kolumbie zjistili, jaký trik při tom rakovinné buňky využívají. Zároveň začali pracovat na tom, aby obranu nádorových buněk prolomili.

Klíčový je interleukin-33

V maskování rakovinných buněk před imunitou hraje klíčovou roli protein interleukein-33 (IL-33). Interleukiny jsou proteiny, které regulují jednotlivé děje v imunitě.

Interleukin-33 je vlastně značka, kterou na sobě vystavují nemocné buňky a navádějí na sebe pozornost imunity. Když ale rakovinné buňky ztratí schopnost vyrábět interleukin-33, mohou se vydat na smrtící tažení tělem.

TIP: Mimořádný úspěch: Geneticky upravené T-lymfocyty porazily leukémii

Vědci experimentálně navrátili interleukin-33 do buněk metastazujícího nádoru, který tím přišel o své maskování. Imunitní systém pak opět dovedl nádor rozpoznat.

Spor o vztah k Říši je nejčastěji uváděn jako důvod rozkolu mezi bratry, který ale mohl mít i kořeny v již dřívějších sporech mezi Ludmilou a Drahomírou. 

Mučedník

Legendy se shodují na jediném: k události došlo v pondělí 28. září ráno, když Václav mířil do kostela. Bratra Boleslava měl přemoci, ale protože ho nechtěl zabít, jen ho odzbrojil a pokračoval v cestě. Tu ho ale měli dostihnout Boleslavovi přívrženci a ubít ho. Legendy se pak rozcházejí hlavně v detailech - kdo zasadil smrtelnou ránu, co řekl či neřekl Václav a podobně. Nejdůležitějším rozdílem zůstává, zda šlo o akci důkladně plánovanou (jak v některých legendách naznačuje zaznamenaný příběh o poradě na Hněvsově dvoře), nebo spíše impulzivní.

První kroky k posílení kultu sv. Václava učinil právě Boleslav, když nechal přenést jeho ostatky tři roky po činu (který proběhl buď roku 929 či spíše roku 935) do Prahy. Z Václava se postupně stal světec, patron českých zemí, ideální vladař a křesťan. Jako jeden z mála českých králů je relativně známý i mimo české země. Jedna z nejpopulárnějších anglických koled Good King Wenceslas vypráví příběh o tom, kterak se Václav vypravil s pážetem obdarovat na Štěpána chudého muže. V české kultuře pak má své zásadní místo Svatováclavský chorál, který se dočkal řady hudebních aktualizací. 

Ať už se pondělního rána cestou do kostela stalo cokoliv, ať už šlo o promyšlenou vraždu, impulzivní čin či sérii nešťastných náhod, jedno je jisté: Václav se stal symbolem české státnosti a zemským patronem, ke kterému se po tisíciletí poddaní české koruny obraceli, aby „jim nedal zahynouti“. Symbolický význam pak nese i dnes. Právě kolem jeho sochy se shromažďují nejrůznější demonstrace. 

Vojenské verze pušek Tavor se dostaly do ozbrojených sil či sborů asi dvou desítek zemí, například do Ázerbájdžánu, Brazílie, Gruzie, Chile, Kolumbie, Indie, Mexika, Nigérie, Portugalska, Turecka či na Ukrajinu. Židovský stát poskytl některým i práva na licenční produkci zbraní řady Tavor. Patří mezi ně i Ukrajina, kde se o licenční produkci stará firma Fort, která vyrábí základní podobu pušky Tavor pod názvem Fort-221, zatímco varianta pro ostrostřelce STAR-21 se dodává jako Fort-222.

Předchozí část: Útočná puška Tavor TAR-21: Izraelská zbraň pro 21. století (1)

Kompaktní puška Micro-Tavor

Vývoj se však nezastavil a na konci století byl představen nový model „rodiny“ Tavor, jenž je někdy označován i za samostatnou konstrukci, respektive za počátek nové řady. Nejznámější je pod jmény Micro-Tavor či MTAR-21, ale označuje se také jako Tavor-2 nebo X95. Používá stejný mechanismus jako předchozí varianty pušky, je však vyřešena jako vysoce kompaktní, a proto je určena především pro elitní a zvláštní síly, případně také pro takové vojenské profese, které běžně „nefasují“ standardně dlouhé zbraně, například pro osádky bojových vozidel či obsluhy zbraňových systémů.

Izraelská armáda dříve spoléhala především na legendární samopaly Uzi, a proto chtěla zbraň schopnou střílet pistolovou municí. V základní podobě tak MTAR-21 používá střelivo ráže 5,56 mm, lze jej však snadno přestavět na munici 9×19 mm Parabellum. V této obměně používá „samopalový“ mechanismus s pohonem zpětným rázem a zasouvají se do něj zásobníky na 20, 25 nebo 32 ran ze samopalu Uzi. Kromě toho existují též konverzní sady, po jejichž použití může MTAR-21 pálit municí 7,62×51 mm NATO a ruskou municí 5,45×39 mm.

Standardní verze MTAR-21 neboli X95 má hlaveň o délce 33 cm, ale na trhu se objevila i varianta X95L s hlavní dlouhou 42 cm a několik dalších modifikací, jež mají extrémně kompaktní rozměry a jsou určené pouze pro 9mm střelivo. Také puška MTAR-21 se kromě služby v izraelské armádě (která si ji cení zejména v boji ve městech) dočkala velikých exportních úspěchů, z nichž nejvýznamnější je ten v Indii.

TIP: H&K MP7: Kompaktní, ale výkonná specialita

Tam se rozběhla licenční výroba produkující zbraně zvané Zittara, což je místní derivát MTAR-21 pro nové indické střelivo typu 5,45×30 mm MINSAS. Tyto pušky jsou určené zejména pro elitní policejní či pohraniční útvary. Také Micro-Tavor se dočkal licenční produkce na Ukrajině, a sice pod jmény Fort-223 (ráže 5,56 mm) a Fort-224 (ráže 9 mm). Během střetů se separatisty na východě Ukrajiny byly nové pušky zaznamenány zejména u útvarů Národní gardy. 

Radioastronomie se dočkala významné posily. Číňané zapnuli svůj nový radioteleskop FAST (anglicky Five Hundred Meter Aperture Spherical Telescope), který je o 195 metrů větší, než dosavadní držitel titulu největší radioteleskop světa – portorická observatoř Arecibo. V čínské provincii Kuej-čou tento teleskop stavěli déle než pět let.

Čínští vědci už potvrdili, že s teleskopem FAST, jemuž Číňané přezdívají Tianyan (Nebeské oko), zachytili první rádiové vlny z okolního vesmíru. Radioteleskop při své premiéře přijal rádiové signály pulzaru, který je vzdálený 1 351 světelných let.

I když to bude trvat ještě asi tři roky, než bude tento ohromující radioteleskop správě kalibrovaný, samotné zapnutí FAST je významným počinem pro astrofyziku – nejen v Číně, ale na celém světě.

TIP: Arecibo přijde o prvenství: Čína dostavěla největší radioteleskop světa

Radioteleskop zachytí rádiové signály z nezměrných vzdáleností a odborníci předpokládají, že díky němu vylepšíme poznání těch nejvíce energetických objektů ve vesmíru, od pulzarů až po kvasary. FAST bude hledat možné zdroje gravitačních vln, a také by mohl přispět k objevení stop po mimozemském životě, pokud nějaký takový existuje.

Dne 6. června 1912 došlo v jihovýchodní části Aljašky k sopečnému výbuchu, jenž byl desetinásobně silnější než známá erupce na hoře Mount St. Helens v americkém státě Washington v roce 1980. Na Aljašce bylo do atmosféry vyvrženo asi 25 kubických kilometrů popela, jenž pokryl údolí zabírající plochu 105 čtverečních kilometrů nánosem od 30 až do 200 metrů hlubokým. Krátce po této geologické události dostalo údolí své jméno „Valley of 10 000 smokes“, tedy Údolí deseti tisíc kouřů. Přesně takový pohled se totiž naskytl prvním lidem, kteří se na místo dostali po erupci – pohled na údolí pokryté žhavým popelem, z nějž na nesčetných místech stoupal k nebi kouř. Výjimečnost oblasti dala impulz ke vzniku národního parku Katmai, který byl založen v roce 1918.

Pachatel odhalen po 40 letech

Po výbuchu v roce 1912 první návštěvníci údolí zjistili, že zmizel vrchol hory Mt. Katmai, po níž byl později park pojmenován. To vedlo k závěru, že právě tato sopka byla původcem nezvykle silné erupce a téměř 40 let o tom byli geologové přesvědčeni. V roce 1950 po podrobnějším geologickém výzkumu se ovšem zrodila nová, dodnes uznávaná hypotéza, že výbuch má na svědomí nově vzniklý kráter, který získal jméno Novarupta. Kráter Mt. Katmai nevybuchl, ale naopak se propadl do sebe po uvolnění tlaku magmatu při výbuchu Novarupty.

Paradoxně, i když byl výbuch v roce 1912 mnohem silnější než jiné erupce známých sopek, které připravily o život desítky tisíc lidí, nezanechal za sebou žádné oběti. Významně se o to jistě přičinilo řídké osídlení. Obyvatelé vesnice Katmai nicméně v jeho důsledku přišli o domovy a celá vesnice byla donucena se přesídlit.

Výbuch otevřel roh hojnosti

Tak jak to v životě a především v přírodě chodí, zánik je základem pro vznik nového života. Výbuchem Novarupty bylo zasypáno popelem veliké území ale zároveň vznikl do údolí průchod, který umožnil medvědům lehce proniknout k jezeru Naknek a získat tak přístup k hojnosti potravy.

TIP: Šelma v klatbě aneb Vlci obdivovaní i pronásledovaní

Základ letního jídelnička medvědů představují četně se vyskytující lososi, kteří táhnou od Biskajského zálivu k jezeru Naknek a do okolních jezírek a potůčků. Díky vysoké nutriční hodnotě a hojnosti zdejších lososů patří místní medvědi k největším na světě a rovněž se zde vyskytují v nejvyšší světové koncentraci. Zatímco evropští bratranci aljašských grizzlyů, naši medvědi hnědí, se živí převážně rostlinnou potravou a dosahují maximální hmotnosti kolem 400 kilogramů, někteří aljašští huňáči mají i 700 kilo.

Tahanice „pánů řeky“

Grizzlyové jsou samotářské povahy a žárlivě střeží svoje teritorium. Projevuje se to i při lovu lososů na řece Brooks, i když díky hojnosti potravy jsou medvědi přece jen tolerantnější.

Nejsilnější jedinci mají nejlepší pozice a ty pozorně střeží před ostatními. Zajímavá je jejich technika lovu. Čím starší je medvěd, tím je jakoby lenivější. Sedí ve vodě a čeká, až se rybě uráčí dát se sežrat. Nejlíp, když mu skočí rovnou do tlamy. Zato mladí samci, kteří nemají tak dobrá místa, se musí snažit a uplatňují různorodé aktivní techniky lovu. Skáčou za lososy, nebo se potápějí a hledají je v řece. Když jsme medvědy pozorovali, byl tah lososů slabý, a tak docházelo i k tomu, že mladý samec s ulovenou rybou rychle pelášil do bezpečí. Staří samci po něm jinak ihned vystartovali a úlovek mu sežrali.

Samice s mláďaty se musí spokojit s místy, která na ně zbudou. Samci by mláďata zabili, a tak se od matky s medvíďaty drží co nejdál. Totéž platí i pro lidi, protože pohyb v parku mezi medvědy je adrenalinové dobrodružství. Po příchodu dostane každý návštěvník instrukce, jak se chovat, k tomu odznak o proškolení a musí zdejší „pány řeky“ respektovat. Člověk je jenom host a tak mají medvědi všude přednost.

Kde rybaří medvědi

Dnes už nad údolím neuvidíte 10 000 kouřů, které zmizely po zchladnutí horkého sopečného popela. Jméno ale údolí zůstalo a i dnes poskytuje návštěvníkům fascinující podívanou. Nádherná panoramata lze obdivovat při lehčím zhruba osmikilometrovém nebo delším až osmidenním treku. Doprava do údolí je možná autobusem z Brooks Camp, vzdáleného necelých 37 kilometrů.

Fascinující a vyhledávanou podívanou je ale zejména pozorování medvědích „rybářů“. Nejvyšší sezona výskytu medvědů grizzly u světoznámých vodopádů Brooks Falls je v červenci, kdy sem přicházejí na tah lososů. Samotný tah začíná koncem června a trvá přibližně do poloviny září.

Zájemci o návštěvu parku mohou využít nabídku jednodenního výletu hydroplánem, který je spojen s návštěvou vodopádů. Druhou možností je rezervovat si ubytování v Brooks Lodge, vzdálené od vodopádů přibližně 2,5 kilometru. O velikém zájmu návštěvníků svědčí také fakt, že prodej rezervací na rok 2011 začal již v lednu 2010.

Události 28. září 935 jsou dodnes zahaleny rouškou tajemství. Den, který připomíná smrt českého knížete Václava, dnes přibližují pouze legendy. Jisté ale je, že toho dne začala Václavova cesta k postu svatého patrona českých zemí. 

TIP: Poslední boj knížete Václava: Otazníky kolem skonu legendárního Přemyslovce

Kníže se nacházel ve Staré Boleslavi, kam jej údajně pozval na hostinu mladší bratr Boleslav. Druhý den ráno se Václav vydal do kostela na ranní pobožnost, ale do svatostánku už dorazit nestihl. Na prahu kostela ho dostihli družiníci jeho bratra, kteří knížete připravili o život. Jestli však jednali na rozkaz Boleslava, nebo se pouze zastali svého pana při jeho údajné potyčce s bratrem, se dnes už nejspíš nedozvíme.