Vydra říční (Lutra lutra) je dokonalá šelma, která je přizpůsobena životu ve vodě. Umí výborně plavat a potápět se pod hladinu, kde na jedno nadechnutí vydrží téměř celou minutu.

Jídelníček podle možností

Vydra je velmi obratná a dokáže ukořistit nejen drobné ryby, ale i malé savce, ondatry, hraboše, vodní ptáky, žáby a také raky a různý hmyz. Nad ostatními šelmami vyniká tím, že je schopna měnit jídelníček v různých typech prostředí. Vědci nazývají takto uzpůsobená zvířata „potravní oportunisté“, což znamená, že se mohou uživit prakticky kdekoli. Složení potravy vyder se mění nejen během roku, ale jsou jedinci, kteří se přímo specializují na určitý druh ryb, vodních ptáků, či dokonce na divoké králíky nebo domácí drůbež.

Vědci zjistili, že vydry loví převážně drobné ryby, které měří 15–20 cm a dosahují váhu kolem deseti gramů. V potocích a říčkách pahorkatin loví především okouny, plotice a jelce. Na horských potocích zase převládají pstruzi, potom jsou zastoupeni drobní savci a nakonec lipani. Na rybnících je prokázáno, že vydry loví ve stejné míře okouny a kapry, potom následují plotice. Denní spotřeba potravy představuje u vyder asi 12 % hmotnosti těla.

Výběr určité potravy je ovlivněn i tím, jak snadno je kořist dosažitelná. Vydra se, stejně jako ostatní šelmy, raději nevěnuje dlouhým honičkám, ale šetří svou tělesnou energii.

Lovec i „řezník“

Každá vydra má svůj lovecký revír. Jeho velikost je dána nejen dostatkem potravy, ale i hustotou stromů, keřů či rákosím, kde se nachází vždy několik bezpečných úkrytů. Vydra je známa především jako vynikající plavec a potápěč, ale nešikovná není ani na zemi. Běžně se pohybuje rychlostí kolem 3 km/h, ale v případě potřeby běží i trojnásobným tempem. Jestliže jí hrozí skutečné nebezpečí, dokáže dělat až jeden a půl metru dlouhé skoky, při nichž upaluje až 15 km/h rychle. Rovněž umí obratně šplhat po nakloněných kmenech stromů, kde slídí po potravě.

TIP: Vládci říjnových lesů aneb Jelení námluvy z první řady

Vydry umí lokalizovat potenciální oběť i v kalné vodě, k čemuž jim slouží dlouhé hmatové vousy kolem čenichu. Úlovek vždy chytí do ostrých zubů a vynesou na břeh nebo na balvan vyčnívající z vody. Při konzumaci si kořist přidržují předními končetinami a kusy svaloviny uřezávají jen jednou stranou čelistí. Sousto potom drtí mezi zuby, což je často provázeno hlasitým mlaskáním a křupáním. Tento zvuk ji může v noci prozradit.

Vydry loví i živočichy, kteří mají obranné jedové orgány – jedná se především o některé druhy žab. Malé šelmy jsou však natolik inteligentní, že si potenciálně nepoživatelný úlovek dokáží upravit. V případě, že vydra chytí ropuchu, stáhne jí kůži, aby se vyhnula účinkům jedu. Naproti tomu skokany zelené požírá celé i s hlavou.

Rodný list vydry říční (Lutra lutra)

Vydry mají dokonalý sluch. Na souši přesně reagují na okolní zvuky a také používají řadu hlasových signálů. Je-li vydra pod hladinou, její zvukovod je pevně uzavřený.
Vydra může především v zimním období, kdy nutně potřebuje co nejvíce energie pro udržení tělesné teploty, ulovit i větší rybu. Z hlediska tělesné námahy a vydané energie je ale pro ni rozhodně nejvýhodnější lov malých ryb.
Doba potopení činí 20–60 sekund a vydra se dostane do hloubky 1–12 metrů.
Vydry chrání hustá srst, která roste ve svazcích po 20–30 chlupech. Mezi těmito svazky chlupů se udržuje „izolační“ vrstva vzduchu. Na jednom centimetru plochy těla roste až 50 000 chlupů, proto celé tělo vydry může být pokryto 80–100 tisíci milionů chlupů. Samec využívá 30–40 km toku řeky, samice jen do 20 km. Plocha loveckého revíru činí 14 až 57 km², vždy záleží na jeho úživnosti.
Pohlavní dospělost: ve druhém až třetím roce.
Délka březosti: 61–63 dní
Počet mláďat: 1–3 (výjimečně i více)
Doba rozmnožování: od května do října
Velikost: Délka těla je až 80 cm, ocas měří 30–50 cm. Hmotnost je 5–12kg. Samci jsou vždy výrazně větší.
Legislativní statut: Podle vyhlášky o ochraně přírody je vydra říční zařazena mezi zvláště chráněné, silně ohrožené druhy.

Společnost Breda ve 20. letech reagovala na požadavek italské armády na nový lehký kulomet a vyvinula několik modelů. Armáda nakonec jako standardní přijala Modello 30, který se stal základním italským typem během druhé světové války. Nelze však říct, že šlo o povedenou konstrukci – spíše naopak.

Dodnes přetrvává názor, že se jednalo snad o nejhorší lehký kulomet, jaký kdy existoval. Zbraň využívala dosti zvláštní mechanismus pracující na bázi krátkého zákluzu hlavně a uzamčení závěru otočnou objímkou. Systém ale byl extrémně nespolehlivý a další zdroj problémů představovalo vyhazování nábojnic, jež potřebovalo jejich olejování, takže součástí kulometu muselo být olejové čerpadlo. To však způsobovalo, že se zbraň pořád zanášela prachem a pískem, což mělo zejména v Africe fatální následky.

Nejhorší lehký kulomet

Za šťastné nelze považovat ani zásobování náboji, protože zbraň měla z jakéhosi záhadného důvodu zásobník, do kterého se zasunoval velmi křehký pás s 20 náboji ráže 6,5×52 mm. Pokud došlo k jakémukoliv poškození zásobníku nebo pásu (a to se stávalo často), zbraň byla nepoužitelná. Kromě toho se kulomet často přehříval. Hlaveň se sice dala vyměnit, jenže postrádala jakýkoli držák či rukojeť, takže k manipulaci voják potřeboval rukavice.

Problémy působilo i přenášení, jelikož spousta výstupků zachytávala za oděv a výstroj. A když všechno (jen velice vzácně) fungovalo tak, jak mělo, nebyly výkony kulometu Breda Modello 30 nijak výjimečné. Vadila hlavně nízká kadence (max. 500 ran za minutu) a málo výkonné střelivo. Menší množství kulometů bylo sice později adaptováno na novou ráži 7,35×51 mm, ale zmíněné nedostatky to samozřejmě nenapravilo a zbrani už navždy zůstala její mizerná pověst.

Start z floridského Mysu Canaveral je naplánován na 8. září v 7:05 hodin východního času (9. září v 1:05 našeho času) a do vesmíru má sondu dopravit raketa Atlas V411. Sonda OSIRIS-REx má zamířit k přibližně 490 metrů velké planetce 101955 Bennu, patřící do do Apollonovy skupiny planetek. Bennu je jednou z planetek, která je zařazena na seznam možných hrozeb dopadu na Zemi, což je i jeden z důvodů proč je tato planetka cílem vědecké mise OSIRIS-REx.

K planetce by měla dvoutunová sonda dorazit v roce 2018, s návratem vědci počítají v roce 2023. Úkolem sondy je přistát na planetce, pokusit se z ní odebrat 60 až 2 tisíce gramů vzorků a dopravit je zpět na Zem. Po planetce Itokawa, ze které se podařilo odebrat a dopravit zpět vzorek povrchového prachu, se tak Bennu má stát další planetkou, jejíž vzorky budou cíleně dopraveny na Zemi.

Vědecké nástroje sondy OSIRIS-REx

• OCAMS (OSIRIS-REx Camera Suite) - sestava tří kamer: PolyCam, MapCam a SamCam. Kamery dodala Arizonská univerzita a mají za cíl zkoumat asteroid Bennu z různých pohledů.
• PolyCam – Kamera PolyCam má poskytnout globální pohled a pořídit snímky během přibližování k planetce.
• MapCam – Kamera MapCam bude pátrat po průvodu planetky a jejích plynových vlečkách. Kamera má také (barevně a ve vysokém rozlišení) zmapovat místo odběru vzorků.
• SamCam – Kamera SamCam je určena ke kontinulálnímu sledování odběru vzorků.
• OLA Laserový výškoměr (OSIRIS-REx Laser Altimeter) - je scanovací Lidar, poskytující topografické informace ve vysokém rozlišení.
• OVIRS  - Spektrometr pracující ve viditelném a infračerveném spektru poskytující informaci o minerálním a organickém složení povrchu a tím i o vhodném místě pro odběr vzorku.
• OTES - Spektrometr (OSIRIS-REx Thermal Emission Spectrometer), má pořídit spektrální mapy na základě teplotních dat z infračervené spektroskopie v rozsahu 4 - 50 µm.
• REXIS  - Rentgenový spektrometr (Regolith X-ray Imaging Spectrometer) vytvoří mapu planetky v rozsahu rentgenového záření.
• TAGSAM  - Systém pro odebrání vzorku (Touch-And-Go Sample Acquisition Mechanism) složený z odběrové hlavy a robotické manipulační paže.

8. září 1966 absolvoval televizní premiéru seriál Star Trek. Petice, sepsaná jeho fanoušky v 70. letech, přiměla NASA pojmenovat první vyrobený raketoplán pro testování Enterprise.

Tvůrcem seriálu je televizní scenárista Gene Roddenberry, válečný veterán, který se účastnil bojů v Pacifiku, od mládí rád snil o cestování vesmírem a o možnostech čekajících ve vzdálených galaxiích.

Před rokem 1989 nebyl Star Trek nikdy v Československé televizi vysílán a sledovat jej bylo možné pouze na sousedních televizích, jako například na rakouské ORF. Na českém televizním kanálu byl poprvé vysílán až v roce 2002.

Dotyčná kupa galaxií nese jméno CL J1001+0220 (nebo zkráceně CL J1001) a nachází se 11,1 miliardy světelných let od Země. Tento objev přitom posouvá datum vzniku kup galaxií o 700 milionu let dál do minulosti.

Jádro kupy galaxií CL J1001 tvoří 11 masivních galaxií, z nichž 9 podle našich pozorování intenzivně tvoří nové hvězdy. Ročně tam vznikají tam hvězdy o hmotnosti přes 3 tisíce Sluncí, což je úctyhodné.

TIP: Vědci objevili nejvzdálenější kupu galaxií: Je tisíckrát hmotnější než Mléčná dráha

Observatoře Chandra a XMM-Newton detekovali v oblasti kupy CL J1001 rozptýlené rentgenové záření, pocházející od ohromné spousty horkého plynu. To je přitom jeden z klíčových znaků, které definují doopravdovou kupu galaxií. Vše nasvědčuje tomu, že kupu CL J1001 pozorujeme velmi krátce po jejím vzniku, ve fázi evoluce kup galaxií, jakou jsme ve vesmíru zatím ještě neviděli.

Bavlněná trička zvýší teplotu těla při nošení o 6,1 °C, trička z plastových materiálů o 5,2 °C. Nový materiál ze Stanfordu zvyšuje teplotu o pouhých 1,4 °C. Rozdíl pár stupňů je přitom významnější, než vypadá. S takovým tričkem by lidé v mnoha případech nepotřebovali klimatizaci.

V čem spočívá trik? Novým supermateriálem neprochází jen vodní pára jak je běžné, ale také infračervené tepelné záření, kterého projde ven zhruba 96 procent, tedy prakticky všechno.

TIP: Inteligentní sportovní podprsenka větrá, když se majitelka zapotí

Není to sice ještě úplně perfektní, protože materiál je k dispozici jen v jedné, nepříliš lákavé barvě. A také není zrovna příjemný na dotek. Ale věřme, že je to jen začátek.

Nový londýnský mrakodrap za 26,5 miliardy korun má měřit 235 metrů a bude mít celkem 65 pater. Nevyšší patra budou určena superboháčům – rezidence se třemi ložnicemi v této části mrakodrapu vyjde na 95 milionů korun. Za menší apartmány ve střední části stavby zájemci zaplatí okolo 19 milionů a nejspodnější patra mají být vyhrazena bytům pro běžné smrtelníky.

TIP: Život v nejdražším městě světa: Londýn za všechny peníze

Stavbu, které se pro její tvar přezdívá Flower Tower, mají financovat čínští investoři. Půjde o nejvyšší rezidenční budovu nejen v Londýně, ale i v celé západní Evropě. Aktuálně je nejvyšší obytnou stavbou v Londýně dvaapadesátipatrový mrakodrap St George Wharf Tower, který měří 181 metrů.

V Italských obchodech nejde o nic neobvyklého – v regálech s vínem jsou k mání láhve s podobiznou Adolfa Hitlera, Benita Mussoliniho, Lenina, Stalina nebo třeba Che Guevary. Nejde o žádné sběratelské kousky, nebo historické rarity – vína pocházejí z běžné současné produkce a nakupují je především turisté.

Zatímco v Itálii lze tato vína koupit zcela legálně, stačí je převézt pár kilometrů na sever a je zaděláno na pořádný průšvih. Své o tom ostatně ví i německý hospodský z Augsburgu. Na čtyři lahve vystavené v jeho restauraci upozornil policii jeden z návštěvníků. Vzhledem k tomu, že propagace a symbolika Třetí říše je v Německu a v Rakousku přísně zakázána, hrozí nyní hospodskému až tři roky vězení.

Mluvčí policie uvedl, že devětačtyřicetiletý muž z Augsburgu nemá žádné vazby na krajně pravicové radikály. Víno prý dostal jako dárek a lahve mu přišly prostě vtipné.

„Bylo to těžší, než jsem čekala. Vlastně mnohem těžší,“ prohlásila po nervydrásající vycházce po laně nataženém mezi řeckými skalisky čtyřiadvacetiletá Polská slacklinerka Laetitia Gonnon. Pro svůj adrenalinový výstup si vybrala skaliska nad řeckým Leonidiem. Trasa, kterou musela Laetitia zdolat, měřila 85 metrů a od země ji v tu chvíli dělilo ohromujících 90 metrů. Laetitia Gonnon ovšem není žádná začátečnice – v loňském roce vytvořila v jižní Francii nový světový rekord, když zdolala 120 metrů dlouhou trasu na laně vinoucím se 100 metrů nad zemí.