V dnešní době je velkým strašákem rakovina, která v rozmanitých podobách ohrožuje zdraví i život mnoha pacientů. Podle nového výzkumu amerických badatelů ale ve skutečnosti více nemocných zabíjí sepse, čili otrava krve vyvolaná patogenními bakteriemi. Když dojde k rozvinutí septického šoku,  začínají selhávat životně důležité orgány a život pacientů visí na vlásku. Situaci dále komplikují infekce, které jsou rezistentní vůči antibiotikům.

Vědci odhadují, že v roce 2017 se na celém světě sepse objevila u přibližně 49 milionů lidí. Z nich asi 11 milionů kvůli těžké sepsi zemřelo. Tento výzkum více než zdvojnásobuje počet obětí, které má na kontě tento velmi závažný stav. Podle údajů Světové zdravotnické organizace WHO přitom na všechny možné případy rakoviny v roce 2017 ve světě zemřelo asi 9,6 milionů lidí.

TIP: Nelichotivé prvenství: Rakovina se stává nečastější příčinou úmrtí v bohatých zemích

Více než polovina zaznamenaných případů sepse se v roce 2017 objevila u dětí, z nichž mnohé byli novorozenci. Podle badatelů je přitom v mnoha případech možné sepsi předejít dobrou prevencí, a také je možné ji léčit úspěšněji. Autoři studie doporučují se soustředit na prevenci a léčbu sepse u novorozenců, což by mohlo zachránit mnoho životů.

Wolemie vznešená je starobylý jehličnan z příbuzenstva blahočetů. Tyto prehistorické stromy, kterých v současnosti ve volné přírodě přežívá méně než dvě stovky, rostou v odlehlé hluboké rokli národního parku Wollemi v australských Modrých horách severozápadně od Sydney a dosahují stáří 500 až 1000 let.

Když letos na Austrálii udeřily extrémní požáry, bylo jen otázkou času, kdy se oheň dostane do národního parku Wollemi. Také k tomu došlo a požáry zasáhly 90 procent rozlohy parku. Rokle s unikátními wolemiemi ale zůstala prakticky netknutá, i když to nebylo jen tak.

TIP: Ohnivé peklo: Požáry v Austrálii si vyžádaly životy až 500 milionů živočichů

Vláda Nového Jižního Walesu totiž zorganizovala bezprecedentní tajnou záchrannou operaci, během které vyslala do rokle s wolemiemi speciální jednotku hasičů. Hasící letouny kole rokle vylily množství vody a speciálních zpomalovačů hoření, zatímco hasiči specialisté pronikli přímo do rokle a udělali tam nezbytné zásahy pro ochranu wolemií. Mise skončila fenomenálním úspěchem. Plameny olízly jen pár wolemií a populace jednoho z nejcennějších druhů dřevin jinak zůstala netknutá. 

V prostředí byznysu dnes vládnou anglicismy – jako třeba „byznys“. Oproti tomu v žargonu řemeslníků nejčastěji slýcháme germanismy. Samotný obecný výraz pro pracovní nářadí „vercajk“ pochází z německého slova „Werkzeug“ stejného významu.

Zajímavý případ konkrétního náčiní představuje inbus. Původně se jedná o zkratku názvu patentu, který v němčině zní „Innensechskantschraube Bauer und Schaurte“. Toto stěží vyslovitelné, natož zapamatovatelné spojení můžeme přeložit jako „vnitřně šestihranný šroub a klíč firmy Bauer und Schaurte“. 

TIP: Co říkáme, když nemáme peníze: Nemáme ani vindru, jsme plonk a úplně švorc

Inbus najdeme v každém vercajku, ale v žádném slovníku. Jde totiž o nespisovné slovo, jež nemá stanovenu pravopisnou podobu. Vlivem rozšířené výslovnosti „imbus“ se takto mnohdy i píše, ačkoliv původnímu názvu odpovídá varianta „inbus“. 

Zákoutí jazyka objevuje Markéta Gregorová twitter.com/jazykovedma.

Nejbližší hvězdou za hranicemi Sluneční soustavy je červený trpaslík Proxima Centauri, který je vzdálený asi 4,22 světelných let. Když tam před pár lety astronomové objevili planetu o velikosti Země, tedy Proximu b, coby nejbližší exoplanetu, vzbudilo to pochopitelný rozruch. Teď se zdá, že u Proximy Centauri bude planet dokonce více.

Soustava radioteleskopů ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) před časem detekovala doposud neznámý zdroj záření z oblasti Proximy Centauri. Tým odborníků, který vedl Mario Damasso z italského National Institute for Astrophysics, se proto rozhodl opět detailně prostudovat tento nejbližší planetární systém.

Stopy Proximy c

Badatelé využili data z pozorování Proximy Centauri, která zahrnují pozemského 17,5 roku. Jejich analýza ukázala, že pohyby hvězdy zřejmě ovlivňuje ještě další planeta. Podle dosavadních výpočtů by tato planeta, která by měla nést označení Proxima c, měla být minimálně 5,8krát hmotnější než Země a Proximu by měla oběhnout jednou za 5,2 pozemských let.

TIP: Chladný disk kolem Proximy Centauri možná ukrývá další planety

Damasso a jeho spolupracovníci upozorňují, že i když jde o velmi vzrušující zjištění, stále ještě nejde o potvrzený objev existence Proximy c. Tým hodlá na v započaté práci pokračovat a bude se snažit získat další důkazy o existenci této planety. Definitivní rozřešení této hádanky by mohlo přinést pozorování evropské observatoře Gaia. V tomto případě ale bude nutné počkat ještě několik let, až bude k dispozici finální soubor dat tohoto teleskopu.

Lidé odjakživa vzhlíželi k ptákům a toužili létat po obloze jako oni. Pro konstruktéry letounů byli ptáci vždy vzorem a inspirací. Pokud to bylo možné, tak se inženýři snažili napodobovat jednotlivé prvky ptačího těla nebo ptačího letu. Američtí vědci a inženýři ze Stanfordu v tom nedávno zašli zase o něco dál.

Nejprve detailně prostudovali křídla holubů, získaná z mrtvých ptáků. Zkoumali strukturu křídla a uspořádání per a zajímala je také mechanika křídel a jejich změny za letu. Součástí výzkumu byly i testy holubích křídel v aerodynamickém tunelu, které přinesly zajímavé informace nejen pro konstruktéry, ale i pro ornitology a jejich výzkumu evoluce a fungování ptačího letu.

TIP: Bionic Bird: Dron, který vypadá a také létá jako pták

Získané znalosti badatelé následně využili ke stavbě unikátního rádiem řízeného dronu „PigeonBot“. Křídla tohoto dronu jsou vytvořena z celkem 40 pravých per a jeho tvůrci jej podrobili intenzivním testům. Poznatky z výzkumu bude možné uplatnit nejen ve výzkumu a vývoji letounů, ale i v medicíně nebo v módě.

Meditaci se po celém světě věnují miliony lidí. Její historie sahá tisíce let nazpět a provází v různých obměnách mnoho kultur, etnik, náboženských i filozofických směrů. Tento fenomén tedy nemohl uniknout pozornosti vědců, a ti jej již po mnoho let podrobují různým výzkumům. A vědeckým studiím se opravdu daří prokazovat pozitivní vliv meditace na lidské tělo, zdraví a mozek. Dnes není pochyb o tom, že meditace a různé relaxační techniky působí blahodárně na lidskou psychiku i organismus, snižují napětí ve svalech, dochází při nich ke zpomalování srdečního rytmu a celkově pomáhají lidskému tělu odpočívat.

Výzkumy z posledních let prokazují i řadu dalších efektů, které meditace může přinášet: například změny v šedé kůře mozkové, a dokonce i její obnovu v některých specifických oblastech. Rozvoj technologií umožňuje odborníkům lepší a detailnější zkoumání různých procesů, jež se dějí v tomto fascinujícím a nesmírně složitém lidském orgánu během samotné meditace nebo při jejím dlouhodobém praktikování. Při zkoumání různých vlivů na mozek také vstupuje do hry nedávné zjištění z 20. století, že organizační a řídící centrum organismu je tzv. neuroplastické, čili schopné se vyvíjet a měnit i v průběhu dospělého života. Je tedy opravdu možné, že vliv meditace na organismus je něco víc než pouze trochu zveličený účinek prosté relaxace.

Meditační techniky a vědomé bytí

Různých meditačních a relaxačních technik existuje nespočetné množství. Velká část z nich má svůj základ v některých náboženských směrech nebo filozofiích, jiné vznikají jako sekulární pouze za účelem práce s vlastní myslí. Mezi ty nejzákladnější patří způsob meditace, jehož podstatou je vědomí přítomného okamžiku. V tomto stavu se mysl ustálí v bezpředmětném pozorování. Tuto techniku lze obecně nazvat meditací všímavosti, anglicky mindfulness, a právě ona bývá předmětem řady výzkumů. Mindfulness meditace je založena na relativně jednoduchém principu, kdy se meditující snaží nezúčastněně pozorovat a nijak nehodnotit psychické dění, ať je jakékoliv.

To se může při prvních pokusech zdát téměř nemožné, protože lidský mozek má tendenci zaplavovat mysl různými myšlenkami tím naléhavěji, čím více se je snažíme potlačit, ale s trochou cviku a s použitím správných technik to lze brzy zvládnout. Na základě principů mindfulness vyvinul profesor Jon Kabat-Zinn již na konci sedmdesátých let 20. století na lékařské fakultě univerzity v Massachusetts léčebný program pro snižování stresu, tzv. Mindfulness-based stress reduction (MBSR).

Cílem programu byla pomoc pacientům lépe zvládat stres a různé projevy jeho dlouhodobého působení, jako je úzkost, deprese a vyčerpání. Západní medicína využívá intervence založené na mindfulness pro snižování stresu a zdravotních příznaků již desítky let a v USA a západní Evropě program poskytují stovky zdravotnických zařízení.

Měřitelné změny v mozku 

Mezi nejznámější výzkumy potvrzující fyziologicky prospěšné účinky meditace patří ten, který provedli vědci z Harvardské univerzity v nemocnici v Massachusetts. Trval osm týdnů, během nichž skupina 16 dobrovolníků pravidelně meditovala každý den přibližně půl hodiny. Hlavní autorka Sara Lazar, která vede v Massachusettské nemocnici psychiatrický výzkumný program, využila pro zkoumání dobrovolníků zejména techniky zobrazování mozku. Dobrovolníkům byly zhotoveny snímky mozku pomocí magnetické rezonance dva týdny před zahájením bádání a následně i po jeho skončení. Tyto snímky byly následně porovnány a analyzovány. Odborníci se v analýze zaměřovali zejména na ty části mozku, na nichž byly patrné změny v jeho stavbě.

Z výzkumu vyplynulo, že soustředěná meditace má za následek měřitelné změny v mozku v oblastech spojených s pamětí, vědomím sama sebe, empatií a stresem, konkrétně v hipokampu, zadní cingulární kůře, mozečku a dalších jeho částech. Mozky nově meditujících také zaznamenaly zmenšení amygdaly, oblasti mozku spojené se strachem, úzkostí a agresivitou. Menší velikost amygdaly korelovala také se sníženou úrovní stresu.

Iniciátorka výzkumu účinků meditace na lidský mozek Brita Holz, členka týmu v Massachusettské nemocnici, k zjištěným výsledkům uvedla: „Je úžasné si uvědomit, že je lidský mozek tvarovatelný a že právě my můžeme pomocí meditace hrát aktivní roli při jeho přetváření, což se projeví na celkovém lepším zdraví a kvalitě lidského života.“ 

Výzkum meditace v České republice

První český neurovědecký výzkum meditace a jejího vlivu na mozkovou aktivitu začal v roce 2013. Tým vedený neurologem MUDr. Oldřichem Vyšatou se zaměřil na zmiňovanou meditaci všímavosti (mindfulness) a hledal rozdíly mezi meditujícími a nemeditujícími. Projektu se zúčastnilo sedm zkušených a pravidelně meditujících a kontrolní skupinu tvořilo naopak sedm lidí bez předchozí zkušenosti s meditací. Vědci průběžně analyzovali signály z EEG (elektroencefalografie), což je diagnostická metoda používaná k záznamu elektrické aktivity mozku. Zkoumali zejména, jakým způsobem se vzájemně ovlivňují různé části mozku.

Dosavadní výsledky zkoumání například ukázaly, že je možné s vysokou mírou přesnosti odlišit zkušené meditující od nemeditujících právě v souvislosti s odlišnou aktivitou různých částí mozku, především ve frontální (čelní) a okcipitální (týlové) oblasti.

Praktické využití meditace a technik mindfulness v tuzemském prostředí je možné ilustrovat například na tréninkovém programu Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Odborníci z univerzity vytvořili osmitýdenní program pro studenty, vyučující a zaměstnance, během kterého s pomocí sociálních sítí rozesílají přihlášeným lidem zprávy, v nichž jim ukazují různé meditační metody. Program pomáhá účastníkům především se zvládáním stresových situací. Podobné programy fungují i v zahraničí, zejména ve Velké Británii a ve Spojených státech. 

Ledový muž Ötzi představuje nejstarší známou mumii s geometrickým tetováním. Loni pak vyšla studie týkající se dvou unikátních mumií starých víc než pět tisíc let, nazývaných Muž z Gebeleinu a Žena z Gebeleinu – podle egyptského naleziště, kde se je podařilo objevit. Už sto let spočívají v Britském muzeu, ale až dosud se nikdo příliš nezabýval kresbami na jejich kůži. 

Saze pod kůží

Na rameni prvního zmíněného nebožtíka se nachází divoký býk a ovce, žena má na téže části těla motivy ve tvaru písmene S. Podle Daniela Antoina, jenž se na výzkumu podílel, jsou popsané náměty výjimečné: Býk podle něj odkazuje na společenské postavení mrtvého, stejně jako na jeho sílu. Odhalení přesného významu symbolů však značně ztěžuje fakt, že oba dávní lidé žili někdy mezi léty 3351 a 3017 př. n. l, tedy ještě než se začaly používat egyptské hieroglyfy. Jelikož byla kultura Egypta v té době již na vysoké úrovni, mohou mít kresby hluboce symbolický, magický význam a nejspíš sloužily jako duchovní ochrana. 

Egyptská technika tetování se zřejmě podobala té dnešní: Jehlou se pod kůži vnášelo barvivo na bázi uhlíku, pravděpodobně saze. Archeologové se dřív domnívali, že si podobně nechávaly zdobit tělo pouze ženy, a to z erotických důvodů nebo aby zvýšily svou plodnost. Nový výzkum však potvrdil tetování u obou pohlaví.

Některá pojednání o druhé světové válce budí klamný dojem, že šlo o konflikt takřka výhradně „mobilní“ a že o výsledcích bitev obvykle rozhodovaly tanky. Skutečnost ovšem byla podstatně složitější a v řadě střetnutí hrály rozhodující roli „tradiční“ druhy vojsk, zejména pak pěchota a těžké dělostřelectvo. Druhá zmíněná kategorie techniky měla obrovský význam díky své drtivé palebné síle, jež se nejvíce uplatňovala při přípravě ofenziv, během obléhání pevností nebo při umlčování děl protivníka. Sovětské houfnice ML-20 a německé zbraně sFH 18 se tak mnohdy dostávaly do přímých soubojů. 

Rozvoj francouzské konstrukce 

Kořeny zrodu proslulé sovětské houfnice sahají do Francie, což je překvapivé pouze na první pohled. Mezi důležité dodavatele zbraní pro carskou armádu totiž náležela i francouzská značka Schneider, jež před první světovou válkou vyvinula obléhací dělo vz. 1910 ráže 152,4 mm. Licenční výroba pak probíhala v Putilovských závodech, a ačkoli exempláře z této linky zpočátku trpěly závadami, celkově se jednalo o velice povedenou konstrukci těžké dělostřelecké zbraně.

Sloužila tedy i v rámci Rudé armády, kde v průběhu času absolvovala dvě stadia modernizace. Z prvního vzešlo dělo vz. 1910/30, které se vyznačovalo úsťovou brzdou a větší nábojovou komorou, zatímco výsledkem druhého byla zbraň vz. 1910/34, která zkombinovala hlaveň „třicítky“ s lafetou 122mm děla vz. 1931. Tím konstruktéři zamýšleli vyřešit snad nejvážnější slabinu původního vzoru v podobě omezené pohyblivosti. 

Houfnice i kanon

Zbraň však byla značně komplikovaná, a proto Hlavní dělostřelecká správa (GAU) vydala roku 1936 požadavky na nové 152mm dělo, jež by výhledově nahradilo všechny obměny francouzského modelu. Vývoj probíhal v konstrukční kanceláři Závodu č. 172 ve městě Motovilicha a v čele stál Fjodor Fjodorovič Petrov. Původní zadání GAU se odrazilo ve zrodu zbraně ML-15, ovšem Petrov kromě toho z vlastní iniciativy navrhl i alternativní konstrukci ML-20.

Ta sice byla o něco těžší, a tudíž i méně pohyblivá, ale oproti „patnáctce“ se vyznačovala výrazně jednodušším a levnějším designem. Důvod tkvěl ve skutečnosti, že využívala víc prvků z „rodiny“ vz. 1910, vedle hlavně a zákluzového systému (jež převzala také ML-15) také některé části lafety. A to při zkouškách, které začaly v roce 1936, nakonec rozhodlo v její prospěch. Oba typy totiž vykazovaly takřka stejné balistické parametry, nicméně zahájení sériové výroby ML-15 by trvalo déle a vyžádalo by si vyšší náklady. Dne 22. září 1937 tak byla ML-20 přijata do služby jako 152mm kanonová houfnice vz. 1937, což odráželo fakt, že šlo primárně o houfnici, která mohla omezeně zastat i roli kanonu.

Široké spektrum střeliva 

Zbraň se tedy užívala zejména pro nepřímou střelbu, k čemuž napomáhal panoramatický zaměřovač a mechanické výpočetní zařízení, jež dovolovalo zohlednit meteorologické podmínky (vlastně šlo o speciální logaritmické pravítko). ML-20 ale měla i teleskopický zaměřovač, který sloužil pro vedení přímé palby. Vysoce univerzální použití podporovala i skutečnost, že se dodávalo celkem 13 typů prachových náplní a okolo 30 druhů granátů. Nejčastěji se uplatňovaly trhavé a tříštivo-trhavé, ovšem k dispozici byly také střely protipancéřové a protibetonové, dále protipěchotní šrapnely, osvětlovací granáty a také chemická munice, byť ta se naštěstí nasazení nedočkala.

Samotná houfnice poprvé promluvila do boje proti Japonsku na Chalchyn-Golu v roce 1939 a brzy poté její salvy zaduněly i v zimní válce proti Finům, kteří jistý počet těchto zbraní ukořistili. Nejrozsáhlejší použití ale přinesla válka s Německem, při jejímž vypuknutí se ML-20 nalézaly vesměs v sestavě dělostřeleckých pluků střeleckých sborů.

Konec střeleckých sborů

Šlo o jeden ze dvou hlavních typů takzvaného sborového duplexu (kdežto druhým bylo 122mm dělo A-19), jenže samotné střelecké sbory se neosvědčily a čekalo je rozpuštění. Teprve později během války se sborové dělostřelectvo dočkalo obnovení, ovšem ML-20 byly organizovány také jako součást dělostřeleckých pluků (a později i brigád) v armádách, navíc se nacházely i u Zálohy hlavního velení.

Nejvíce se osvědčily při ničení opevněných objektů či palbě proti postavením německé pěchoty, ale ničivá síla 152mm granátů dokázala vyřazovat i obrněnou techniku, což vedlo ke vzniku úpravy ML-20S určené pro montáž do samohybného děla SU-152. Vzniklo i několik dalších pokusných variant, žádná se ale do služby nedostala a ML-20 se v podstatě beze změn vyráběla až do roku 1946. V sovětské armádě ji následně nahradil typ D-20, avšak v několika armádách třetího světa se zbraně ML-20 užívají dodnes.

Kolem léčiv se točí velké peníze. Proto také často dochází k falšování lukrativních léků, což přináší mnohem horší problémy, než jenom finanční ztráty farmaceutických firem. Například falšované opiáty podle dostupných údajů již zavinily úmrtí ve 46 státech USA. Odborníci tvrdí, že falšované léky dnes tvoří až 10 procent globálního trhu a jsou každým rokem přímo zodpovědné za tisíce mrtvých po celém světě.

Vědci a výrobci léků se proto snaží přijít s technologií, která by takové padělání léků co nejvíce zkomplikovala. Prozatím takové snahy nebyly příliš úspěšné. Padělatelé jsou vynalézaví a dovedou leccos obejít nebo napodobit. Třeba se teď prosadí novinka amerických badatelů, kteří vytvořili pozoruhodné fluoreskující a zároveň jedlé štítky, které fungují jako kolky na jednotlivé tobolky léku.

TIP: Chytrý obal dokáže sám zjistit, jestli není jídlo zkažené

Tyto štítky mají podobu tenké průhledné folie, která obsahuje syntetické proteiny, založené na přírodních proteinech hedvábí a zároveň na proteinech, které fluoreskují v několika různých, jasně odlišných barvách. Když na tento štítek někdo posvítí LEDkou, tak ihned uvidí fluoreskující barevný vzor, který bude důkazem pravosti dotyčné tobolky léku. Proteinové štítky jsou zároveň jedlé a perfektně stravitelné. V budoucnu by si uživatelé mohli kontrolovat své léky aplikací chytrého telefonu.