V letošním premiérovém ročníku se na trať postavili pouze domácí běžci z Ruska, závod ale přilákal diváky z celého světa. Povzbudit odvážné maratonce přijeli fanoušci z Austrálie, Tchaj-wanu, Japonska nebo třeba z Indie. „V příštím roce rozhodně plánujeme další ročník, sportovci z celého světa jsou vítáni,“ láká odvážné běžce organizátorka Sargylana.

V extrémním počasí byly k vidění skutečně působivé výkony. Anastasia Stepanova, matka osmi dětí, zvládla 25kilometrovou trať za 4 hodiny a stejně se vedlo i další ženě na startu Valentině Dorgujevě. Nejstarší účastník závodu, 71letý Jegor Permjakov, si poradil s 15kilometrovou tratí za dvě a půl hodiny. Nejmladší běžec 21letý Innokentij Olesov uběhl 10kilometrovou trať za hodinu a 8 minut.

TIP: Běžela v sukni a v sandálech z pneumatik: Přesto vyhrála ultramaratonský závod

Nejdelší vzdálenost zdolal Ilja Pesterev, mimo jiné starosta jakutské obce Emissy, který 39 kilometrů dlouhou trať zvládl za 3 hodiny a 53 minut. V okamžiku, kdy Pesterev do závodu vybíhal, ukazovala rtuť teploměru –52 °C. Po čtyřech hodinách extrémní dřiny teploměr ukazoval –48 °C. Do cíle maratonského běhu mu tentokrát chyběly pouhé 3 kilometry.

Nekonečné ledové pustiny, mráz, sníh a led. To je Grónsko, kterému původní obyvatelé říkají „Kalaallit Nunaat“ neboli „země lidí“. Na největším ostrově světa o rozloze téměř 2,2 milionů km² (asi jako pětina Evropy) přitom žije jen asi 56 000 obyvatel. Během půlročního pobytu na Islandu se mi podařilo navštívit východní pobřeží Grónska, konkrétně inuitskou vesničku Kulusuk. Jak se asi žije v naprosté geografické izolaci uprostřed panenské Arktidy?

Vrtulníky místo autobusů

Vesnice Kulusuk se nachází na jihovýchodním pobřeží Grónska, 110 kilometrů jižně od polárního kruhu. I v měřítku řídce osídleného Grónska tvoří východní pobřeží slabě rozvinutý a málo osídlený region. Kulusuk se rozprostírá na stejnojmenném ostrově o průměru kolem deseti kilometrů a během dlouhé zimy „přimrzá“ k pevnině mořským ledem. Pobřeží je v těchto končinách velmi členité, se spoustou fjordů, ostrovů a ostrůvků. Vždyť celková délka pobřežní linie Grónska čítá přes 40 000 kilometrů, což odpovídá obvodu celé zeměkoule. Povrch ostrůvku Kulusuk je, stejně jako celé nezaledněné pobřeží Grónska, hornatý a nachází se zde několik jezírek, která slouží jako zdroje pitné vody.

Přelet nad zamrzlým oceánem a samotné přistání na nerovné zledovatělé ploše letiště uprostřed skal, hor, sněhu a ledu dává tušit, jak moc jsou zdejší vesničky izolované od světa. A to přesto, že má letiště v Kulusuku dokonce mezinárodní status. Velká část našich spolucestujících z malého vrtulového letadla přesedá na letišti do helikoptéry, kterou se dostanou do dalších vesnic. Vrtulníky zde fungují téměř jako autobusy, mimo zimní období se k dopravě po grónském pobřeží samozřejmě využívají i lodě.

Tradiční společnost lovců

Vesnice Kulusuk, oddělená od letiště jedním ze zdejších kopců, je zajímavá především tím, že si zachovala původní loveckou tvář. Nejsou zde zpracovatelské továrny, rybářské doky nebo cokoli jiného, v zimě tudy dokonce ani neprojede auto. Všude kolem jsou jen barevné dřevěné domky a jejich obyvatelé s huňatými psy v nekonečné zamrzlé krajině plné vysokých zasněžených hor. Přestože byla vesnice založena až na počátku 20. století, působí dojmem, jako by zde stála již věky. Z tohoto pohledu má lokalita obrovský turistický potenciál.

Zdejší společnost je tradičně zaměřená na lov tuleňů, ale v současnosti je zde registrováno pouze 25 lovců. Dodnes jsou k lovu využívána psí spřežení, s nimiž lze v zimě dojet až na okraj mořského ledu a poté pokračovat na tradičním kajaku. Lovci tuleně buď harpunují dírou v ledu, nebo je chytají do sítě, která je nastražená okolo plovoucích kusů ledovce. Tulení maso slouží jako zdroj obživy jak pro zdejší obyvatele, tak pro jejich psy. Maso z tuleně vypadá jako vepřové nebo hovězí, chutná jako ryba, ale rozhodně moc nevoní. Ve zdejším obchůdku lze zakoupit i takové speciality jako třeba narvalí kůži.

Polární záře i přes mračna

Přestože soužití místních Inuitů s drsnou přírodou vypadá přímo idylicky, realita je trochu jiná – alkoholismus, nezaměstnanost a značně nejisté vyhlídky. Před 25 lety míval Kulusuk přes 400 obyvatel, dnes jich tady žije jen asi 300, přičemž jejich počet rok od roku dál klesá. Přestože byl na východním pobřeží Grónska zakázán tvrdý alkohol, místní komunita s nadměrným pitím bojuje i nadále.

Není divu. Vždyť zima je zde na severu tvrdá a dlouhá a běžně napadají až čtyři metry sněhu. Kulusuk je také velmi větrné místo. Během našeho příjezdu zde však panovaly překvapivě vysoké teploty v oblasti plusových hodnot. Obloha se každý večer zatáhla a v noci sněžilo. To nám znemožňovalo užívat si magického fenoménu severské zimy – polární záře. Jednou ale byla aurora borealis tak výrazná, že i přes zataženou oblohu rozzářila nebe nad námi do zeleného nádechu.

Uprostřed nekonečného sněhu

Atmosféra ve vesnici je přes všechny klimatické nepříjemnosti opravdu neuvěřitelná. Zejména po ránu, když Arktidu probouzí slunce, anebo navečer, kdy se do ticha šumícího větru ozývají jen místní vyjící psi. Vesnice je jich doslova plná a jsou opravdu nádherní. Jen těžko si lze představit, jak to tady vypadalo v době největší slávy, kdy bylo pro lov potřeba mnohem více psích spřežení. V současnosti klesá zájem o tulení kůže k minimu a Inuity čekají těžké časy. Podobné je to i s rybolovem, místní budova na zpracování ryb již mnoho let pouze zapadává sněhem.

Díky dánské správě má každá grónská vesnice školu, kostel a obchod. Po celém Grónsku se hlavně díky nově objeveným nerostným surovinám čím dál hlasitěji ozývají snahy po nezávislosti na Dánsku. Nicméně bez dánských dotací by životní úroveň místních obyvatel pravděpodobně jen klesala.

Místní si rádi přivydělají alespoň prodejem vyřezávaných sošek a amuletů ze zvířecích kostí náhodným turistům, ale takových příležitostí moc nemají. Vždyť i pro místní děti byla naše skupinka velkou atrakcí. Večer nás chodily zdravit za okno a někteří z nás od nich dokonce dostali dopis na rozloučenou.

Pohádka o pro a proti

S místními lovci jsme domluvili výlet na saních tažených psím spřežením. Za špatného počasí, jaké nás potkalo, dostala nenáročná vyjížďka poněkud expediční charakter. Sněžení střídá vichřice a dokonce i Eskymák si nasazuje kapuci. Desítka psů táhne sáně slušnou rychlostí a během dvou hodin lze po mořském ledu dojet až k vedlejšímu ostrovu, kde ledovec stéká až do moře.

TIP: Grónsko: Výlet do doby ledové

V současnosti je pro místní obyvatele úbytek a kolísání ledové pokrývky velkým problémem. Po generace ověřené cesty po mořské hladině přestávají být bezpečné. Běžně se zde vyskytují lední medvědi, na konci zimy a během jara driftují na mořském ledu ze severu Grónska. Přestože se prý v okolí vesnice v době našeho pobytu dva medvědi pohybovali, my jsme je na našich toulkách bohužel (naštěstí) nepotkali.

Zatímco plovoucí kry jsou domovem pro lední medvědy, ve zdejších ledových vodách se prohání několik druhů velryb včetně kosatek. Eskymáci tyto mnohdy celosvětově chráněné druhy stále loví. Vzhledem k tomu, že z jejich hlediska jde o historicky tradiční akt, který jejich životy provázel odjakživa, jen stěží je lze za toto konání odsuzovat či hanět. Život v panenské přírodě Grónska má svá pro a proti. Oko Evropana, který sem přijede na pár dní, vidí romantickou bílou pohádku. Pro Eskymáky je mimo to podstatná každodenní snaha zajistit obživu svým rodinám.

Krycí název chystané operace zněl BENJAMIN a Riedl měl v prvé řadě za úkol prakticky vyzkoušet nový způsob dopravy na území protektorátu. Dále obdržel náhradní krystaly pro radiostanici a poselství od prezidenta Beneše, ministra národní obrany Sergěje Ingra a velitele zpravodajského odboru Františka Moravce, které měl tlumočit vedoucím činitelům domácího odboje. 

Zásadní omyl

Parašutista měl seskočit u vesnice Křečhoř západně od Kolína, kde jej mělo očekávat příjmové družstvo odbojářů. Pokud by se s nimi nesešel, měl Riedl po ukrytí padáku odjet do Prahy a s koupeným časopisem Světozor vyčkat v jedné vinohradské spořitelně, než ho někdo osloví dohodnutým heslem. Po řadě odkladů se operace uskutečnila 16. dubna 1941 a Otmar Riedl se tak stal historicky prvním československým válečným parašutistou. 

Má ovšem ještě jedno prvenství. Při výsadkových operacích docházelo k řadě větších či menších omylů, avšak navigační chyba operace BENJAMIN nemá obdoby. Po přistání totiž Riedl zjistil, že ho místo Křečhoře na Kolínsku vysadili nedaleko Landecku v rakouských Alpách! Navzdory pochopitelnému šoku reagoval rychle a rozvážně. Spolkl kapsli, v níž měl ukrytá poselství do vlasti, a krystaly pro vysílačku zahrabal do sněhu. Pokusil se zorientovat, ale po 24 hodinách bloudění ve sněhu jej zcela vysíleného zadržela hlídka německých celníků. Ani tehdy neztratil duchapřítomnost a dokázal si rychle vymyslet, že prchá z právě okupované Jugoslávie domů do protektorátu.

Využil faktu, že před válkou pracoval ve firmě Baťa v Jugoslávii a uvedl i svoje pravé jméno. Po ověření údajů byl parašutista v Innsbrucku odsouzen za nedovolený přechod hranic ke dvěma měsícům vězení. Trest si odpykal již ve vyšetřovací vazbě, takže se mohl ihned vydat vlakem k rodičům do Kroměříže. 

Odbojář za pultem

Po zotavení odjel Riedl k firmě Baťa do Zlína a přijal místo vedoucího prodejny v jižních Čechách. Ještě zkusil navštívit spořitelnu v Praze-Vinohradech, ale po třech měsících, které uplynuly od jeho přistání, ho pochopitelně žádný odbojář nekontaktoval. Neměl záchytné adresy ani jiný způsob, jak navázat spojení s ilegálním hnutím. A tak se v relativním klidu dožil konce války. Žádný zákazník nakupující v baťovské prodejně v Trhových Svinech netušil, že ho obsluhuje první československý parašutista druhé světové války.

TIP: Mýty kolem atentátu na Heydricha

Když podal Riedl po osvobození osobní raport nadřízeným, neskrývali své ohromení. Na otázku, proč si tehdy před čtyřmi lety v Anglii vybrali právě jeho, mu plukovník Karel Paleček odpověděl: „Víš, Riedle, ty máš tak pitomý ksicht, že nikdo, kdo tě potká, neuvěří, že bys mohl být parašutista.“  

Úterý 8. ledna 2019 bylo teprve druhým dnem letošního největšího světového veletrhu spotřební elektroniky Consumer Electronics Show (CES). A CES už má za sebou pozoruhodnou nehodu, která se okamžitě dostala do médií po celém světě, i když při ní nezahynul jediný člověk. Autonomní elektromobil Tesla Model S totiž srazil nešťastného autonomního robota.

Obětí se stal robot model v4 ruské společnosti Promobot, která se specializuje na výrobu autonomních robotů. V pondělí večer byl Promobot právě na cestě do své obslužné stanice, když ho zasáhla projíždějící Tesla. Střet autonomních inteligencí skončil pro mnohem menšího Promobota fatálně.

TIP: Náročná škola: Jak se roboti se učí správě pohybovat mezi lidmi?

Podle mluvčího společnosti Promobot je poškození jejich robota tak rozsáhlé, že ho již není možné opravit. Na druhou stranu, společnost Promobot znalo do dnešního dne jenom nemnoho lidí, kteří se zajímají o autonomní roboty. Teď je zná celý svět. Oběť jejich robota tedy nebyla marná...

Britská vláda společně s vědci intenzivně bojuje proti černému obchodu se slonovinou, který vede k vybíjení zbývajících slonů. Součástí jejich snah jsou i testy DNA rozmanitých produktů ze slonoviny, s jejichž pomocí zjišťují původ slonoviny a snaží se tak určit střediska obchodu s touto krvavou komoditou.

Britský tým nedávno prozkoumal bižuterii ze slonoviny, která pocházela od prodejců v Kambodži. Právě Kambodža představuje významný trh na cestě pašované slonoviny od pytláků v Africe k zákazníkům v Asii. Většina testovaných vzorků podle očekávání obsahovala DNA slonů indických i slonů afrických.

TIP: Sibiřské bílé zlato: Jak se žije lovcům mamutů z 21. století

Několik vzorků slonoviny ale vědce podle jejich slov překvapilo. Vůbec totiž nešlo o slonovinu slonů, nýbrž mamutů. Vědci předpokládají, že v budoucnu se zřejmě budou výrobky z mamutích klů, vydávané za slonovinu, objevovat stále častěji. Cena slonoviny totiž dosahuje astronomických výšek, takže se hledačům mamutích klů vyplatí prohledávat polární pustiny a prodávat nalezené mamutí fosilie jako slonovinu.

Ať už se pozemští astronauté vydají na Měsíc, Mars nebo na další cizí světy, vždy je tam budou čekat rozmanitá rizika, od odlišné gravitace po nebezpečné kosmické záření. Na řadě světů ale číhá ještě jedno, často přehlížené nebezpečí, které přitom může astronauty vážně ohrozit nebo jim alespoň pořádně ztrpčit život.

Tímto nebezpečím je prach. Na první pohled vypadá nevinně, ale například měsíční prach podle nových výzkumů zabíjí lidské buňky, mění DNA, a zvyšuje riziko rakoviny. Kromě toho je prach na Měsíci výjimečně přilnavý a také si velmi dobře dovede najít cestu i do těch nejmenších štěrbin a skulin. Na vlastní kůži si to zažily americké posádky misí Apollo, pro které byl prach jedním z nejhorších protivníků.

Jak si poradit s prachem?

Inženýři společnosti Boeing proto pracují na pozoruhodném řešení problémů s prachem. Vyvíjejí samočistící kosmické skafandry. Tyto kosmické obleky by měly odpuzovat prach a zabránit tomu, aby se nalepoval na astronauty a jejich životně důležité vybavení.

TIP: Boeing vyvinul nové stylové skafandry pro své vesmírné mise

Nově vyvíjený kosmický oblek obsahuje integrovaný systém pro odstraňování prachu SPIcDER (z anglického SPacesuit Integrated Carbon nanotube Dust Ejection/Removal). Je vyrobený z vláken založených na uhlíkových nanotrubičkách, do nichž systém pouští elektrický proud. Tím vzniká elektrické pole, které odpuzuje nežádoucí prach.

Každý rok vyprodukuje lidstvo zhruba 320 milionů tun plastů, z čehož asi osm milionů skončí v oceánech, jež se tak pomalu, ale jistě mění v obrovská smetiště: Z předpovědí World Economic Forum vyplývá, že se tímto tempem octne do roku 2050 ve slaných vodách světa tolik umělohmotného odpadu, že bude vážit víc než všechny oceánské ryby. 

Stávající trend je zcela jasně neudržitelný, a co nejdřív se proto musejí zavést bezpečnostní opatření: Je třeba nejen regulovat vyvážení odpadu do oceánu, ale také se postarat o sběr toho, který již vody zanesl. S řešením druhého zmíněného problému se snaží pohnout mladý Nizozemec Boyan Slat, který v roce 2013 ve svých 18 letech navrhl systém sběru oceánského plastu a pro jeho realizaci založil neziskovou organizaci The Ocean Cleanup. 

Naděje s otazníky

Jeho vize postupně prošla několika proměnami, nicméně princip je jednoduchý: Na oceán se vyveze speciální plovoucí konstrukce o délce 600 metrů, z níž ční do hloubky tří metrů ještě textilní lem. Vlny, proudy a vítr pak zařízení přirozenou cestou prohnou do písmene „U“, v němž se bude hromadit odpad. Nakonec loď sebraný plast odveze na pevninu k recyklaci. 

Na první pohled neprůstřelný plán má však řadu odpůrců, kteří tvrdí, že by konstrukce mohla znečištění ještě zhoršit. Pokud by ji totiž rozmetala například silná bouře, zůstala by v oceánu hromada nových trosek. Pesimisté také upozorňují, že plasty narušené sluncem a slanou vodou nebudou k recyklaci právě vhodné. A ozývají se i biologové, podle nichž bude lem fungovat coby past na mořské živočichy, kteří pak v útrobách lapače zemřou. Ocean Cleanup ovšem kontruje vlastními výzkumy: Plovoucí konstrukce prý zvířata neohrožuje a měla by odolat i rozmarům počasí.

Minimálně druhé tvrzení se ale příliš nepotvrzuje. Systém, který vyrazil do akce v září loňského roku se po třech měsících rozpadl a bude se tak muset vrátit do přístavu a opravit. Podle zakladatele projektu Boyana Slata ale nejde o nic fatálního a vzniklé potíže rozhodně neznamenají konec ambiciózního projektu. 

TIP: Život v polévce z plastů: Děsivá fakta o světových oceánech

Z hlavní, zhruba 600 metrů dlouhé části záchytné bariéry se odlomil jeden z 18metrových konců, na němž jsou umístěny nejrůznější senzory a také systém pro satelitní komunikaci, takže bez něj nelze dál efektivně fungovat. Pravděpodobným důvodem poškození bariéry je podle vývojářů únava materiálu kombinovaná s velkým tlakem na danou část.

I přes technické potíže si projekt připsal i množství kladných bodů. Na doprovodnou loď se podařilo vyzvednout zhruba dvě tuny odpadu a více než tříměsíční provoz také přinesl množství užitečných dat, která hodlají vývojáři zhodnotit v další fázi. Pokud vše půjde podle plánu, měl by se Ocean Cleanup vrátit do akce již během letošního roku.  

14. září 1515 došlo ke slavnému vítězství francouzského krále nad Švýcary u Marignanu. František I. plný elánu a sil dva dny po 21. narozeninách a v prvním roce své vlády porazil papežovy spojence pár kilometrů od Milána. Předtím však s třicetitisícovou armádou a šedesáti bronzovými děly ztekl Alpy, čímž napodobil obdivuhodný výkon dávného Hannibala. Avšak jeho vojenské úspěchy neznamenaly trvalé výdobytky.

K vládě nepředurčen

František z Angoulême se narodil na zámku v Cognaku, západofrancouzském městě známém svou brandy, 12. září 1494 Luise Savojské a Karlovi z Angoulême, bratranci vládnoucího krále. František nebyl rodem předurčen k získání trůnu, ale ve vládnoucí větvi postupně vymírali dědicové, a tak se roku 1499 stal vévodou z Valois a získal titul Monsieur le Dauphin. Roku 1514 si vzal za manželku dceru krále Ludvíka XII., Klaudii, vévodkyni Bretaňskou, a po Ludvíkově smrti, 1. ledna 1515 se stal králem Františkem I.

Za vlády jeho předchůdců vedla Francie dlouhou sérii válek s Itálií. Do země se tak dostaly nové, renesanční myšlenky, které ovlivnily následníkovu matku i jeho učitele. Ti mladému šlechtici vštípili hlubokou lásku k této zemi. František získal vzdělání v aritmetice, zeměpisu, gramatice, historii a jazycích – zvládl hebrejštinu, italštinu, latinu či španělštinu. Bral lekce v jezdectví, tance a hudby. Jeho vášní byla lukostřelba, sokolnictví, lov, tenis a boj. Četl filozofické a teologické spisy, obdivoval umění, literaturu, poezii a vědu a velmi ho ovlivnil humanismus.

Po prababičce Valentině Visconti zdědil František nárok na vévodství milánské, a proto se na počátku vlády rozhodl vytáhnout na zmiňovanou válečnou výpravu proti Švýcarům okupujícím oblast Milána. Jeho jednání bychom také mohli považovat za formu odvety za předchozí italské války, v nichž Františkovi královští předchůdci ztratili některá území. 

Na Miláno!

Po přechodu Alp Františkovi vojáci zajali papežského velitele i s jeho jednotkou. To znervóznilo papeže a jeho švýcarské spojence natolik, že uzavřeli s Františkem dohodu. Ovšem nově příchozí čerstvé posily ji nerespektovaly a u Marignana zaútočily. S podepsanou smlouvou Francouzi neočekávali boj. František si údajně právě zkoušel ve svém stanu novou zbroj, když mu přišel zvěd referovat o příchodu Švýcarů. Francouzská armáda se urychleně rozdělila na tři části: pravé křídlo vedl vévoda z Bourbonu, středu velel král a levému křídlu vévoda z Alençonu. František mohl spoléhat na svá děla, proslulou Černou legii německých lancknechtů a na jednotku rytíře Bayarda, jednu z nejlepších v Evropě. Švýcarské vojsko bylo méně početné a nemělo děla. Ovšem v předchozích letech vyhrávalo mnoho bitev taktikou rychlého útoku i nad silnějšími protivníky. 

Při západu slunce Švýcaři zaútočili a na nějakou dobu protivníka zmátli, ale francouzská jízda v čele se samotným králem dokázala situaci zvrátit. Temná noc bitvu ukončila, ale již za rozbřesku krutá řež pokračovala se střídavým úspěchem na obou stranách. Francouzům pomohl až pozdní příchod benátských posil. Bitva skončila jasným vítězstvím Francouzů a ziskem Milána a celé Lombardie. Roku 1516 byl podepsán mír se švýcarskými kantony platný až do roku 1798.

Císařské ambice

Po smrti císaře Maxmiliána I. Habsburského (1519) se přirozeným kandidátem na nástupnictví stal Karel I., Maxmiliánův vnuk, španělský král a Františkův velký nepřítel. Zájem projevil také Jindřich VIII. Anglický, vévoda Jiří Saský a František I., který se snažil předejít tomu, aby víc než polovinu Evropy a Nový svět ovládal habsburský panovník. Po vydatném přemlouvání a za velké peníze říšští kurfiřti zvolili Habsburka, jehož papež korunoval na Karla V. 

Františkovo království bylo obklopeno Karlovou říší a jediným manévrovacím prostorem se staly rozdrobené italské městské státy. A tak se opět rozhořely další italské války, v nichž Francie ztrácela. Na stranu císaře se přidal i papež.

Roku 1524 František opět překročil Alpy, znovu dobyl Milán a rozhodl se vytáhnout na Pávii, kterou část zimy obléhal. Ve tři hodiny ráno 24. února 1525 oslabené císařské jednotky začaly útočit na Francouze, aby demoralizovaly útočníky a mohly se stáhnout do bezpečí. Francouzské dělostřelectvo a jízda sice útok odrazily, ovšem za cenu toho, že se jízda vzdálila od pěchoty a navíc byla zaklíněná v lese bez možnosti se bránit. Císařští tak snadno mohli výkvět francouzských válečníků pobíjet.

František udatně bojoval, ale jakmile pod ním padl kůň, musel se vzdát. Francouzské jednotky, které ztratily 10 000 mužů, se stáhly do Milána a královský vězeň byl převezen do Španělska. Tady jej drželi až do 14. ledna 1526, dokud nebyla podepsána Madridská dohoda, která mimo jiné stanovovala, že se francouzský král vzdá svých nároků v Itálii, Flandrech i Artois, odevzdá Burgundy, pošle své dva syny jako rukojmí na španělský dvůr a vezme si za ženu Karlovu sestru Eleanoru. František byl v té době již vdovcem.

Protože dohodu považoval za vynucenou, zahájil potom další válečná tažení v Itálii, která dočasně ukončil mír v Cambrai v srpnu 1529. Říkalo se mu také dámský mír, protože jej uzavřela Františkova matka s císařovou tetou Markétou Habsburskou. Ani v Cambrai lehce zmírněné podmínky Madridské dohody nebránily Františkovi ve válčení pokračovat. Jeho celoživotní osobní antipatie vůči Karlovi stály na počátku mnohaletého nepřátelství mezi Habsburky a Francií.

Sultánův spojenec

Francouzský král hledal spojence proti Karlovi všude, i ve střední Evropě – Polsku a Uhrách. Za jeho uvěznění ve Španělsku se situace ještě přiostřila a Františkova matka Luisa Savojská zahájila vyjednávání s osmanským sultánem Sulejmanem Velikým. František potom podporoval Sulejmana ve vojenských akcích proti Karlově říši jak ve Středozemí, tak ve střední Evropě, kde Turci ohrožovali Vídeň a částečně ovládali Uhry. Vzpomeňme na bitvu u Moháče 29. srpna 1526, kde zemřel český a uherský král Ludvík Jagelonský a na jeho místo nastoupili Habsburkové. 

Francie obdržela jako první křesťanská země výsadu svobodných obchodních plaveb v tureckých vodách a v podstatě získala obchodní monopol v Orientu. Francouzi mohli v Osmanské říši praktikovat svou víru a cestovat na křesťanská svatá místa. Sultán také poskytoval Francii výraznou finanční podporu. „Nemohu popřít, že si přeji vidět Turka mocného a připraveného k válce, ne kvůli němu samému – on je nevěřící a my jsme křesťané – ale kvůli oslabení síly císaře,“ napsal František I. benátskému vyslanci roku 1531.

TIP: Úsvit rodu Habsburků: Co obětoval Ferdinand I. pro českou korunu?

Tehdy také začal finančně podporovat Šmalkaldský spolek, alianci protestantských knížat uvnitř římskoněmecké říše, čile zabírající půdu a vyhánějící biskupy a katolická knížata. Výrazně tím napomohl šíření protestantského náboženství Evropou. Teprve když císař Karel uzavřel s Františkem jedno z dílčích příměří, mohl snadno porazit byť početnější, ale nejednotné šmalkaldské vojsko (1547). Bratření francouzského „nejkřesťanštějšího krále“ s Osmany i protestanty, hnané osobní záští proti císaři, vyvolaly v katolické Evropě obrovské pobouření.

Dny Františka I. byly na jaře 1547 sečteny. Zemřel na svém zámku Rambouillet a byl pohřben po boku své první ženy Klaudie Francouzské.

U rakoviny vždy platí, že čím dříve se ji povede správně diagnostikovat, tím vyšší jsou pak šance pacienta na vyléčení nebo alespoň delší život. V dohledné budoucnosti by přitom diagnostika rakoviny mohla být až tak jednoduchá, jako je orientační testování řidičů na alkohol.

Ve Velké Británii v těchto dnech zahajují testování diagnostického zařízení, které zjišťuje rakovinné bujení z dechu pacienta. Nová metoda je přitom založená na detekování těkavých organických látek, které vznikají v lidském těle. Pokud se v člověku spustí rakovinné bujení, změní se i složení těkavých organických látek, které jsou obsažené ve vydechovaném vzduchu. A diagnostické zařízení je dokáže rozpoznat.

TIP: Nový DNA test detekuje osm typů rakoviny ze vzorku krve

Nové zařízení, které je jak relativně jednoduché, tak i levné, budou testovat v nemocnici Addenbrooke's Hospital v Cambridge. Testů se zúčastní na 1500 lidí. U některých z nich mají lékaři podezření na ranou fázi rakoviny, jiní dobrovolníci by měli být v rámci možností zdraví. Odborníci za nějaký čas porovnají výsledky diagnostiky z dechu s dalšími diagnostickými metodami a posoudí, nakolik je nové zařízení užitečné.

Úspěšná společnost vesmírných technologií SpaceX Elona Muska je k nezastavení. V této době se intenzivně připravují na první start kosmické lodi s lidskou posádkou ve SpaceX i v celé historii vesmírných letů soukromých společností. Nedávno ve SpaceX přikročili k dalším testům, které je posouvají opět blíže ke startu pilotované lodi.

SpaceX přesunuli kosmickou loď Crew Dragon na historickou startovací rampu Launch Pad 39A v Kennedyho vesmírném středisku na floridském Mysu Canaveral. Pokud vše půjde podle plánu, měla by 17. ledna 2019 Crew Dragon vzlétnout ke svém prvnímu testovacím vesmírném letu, označovaném jako Demo-1.

Lety lodi Crew Dragon

Vzhledem k pokračujícímu boji prezidenta Trumpa a Kongresu Spojených států o podobě nového rozpočtu, je ale datum prvního letu lodi Crew Dragon do vesmíru ohroženo. Odstavení vládních úřadů totiž postihlo i značnou část americké vesmírné agentury NASA.

TIP: Kosmickou loď Dragon čeká zítra ostrý test: Absolvuje simulaci havárie

Pokud ke startu lodi Crew Dragon nakonec přece jen dojde a vše proběhne podle plánu, hodlá SpaceX ve spolupráci s NASA letos vypustit i svoji první lidskou posádku. Měli by ji tvořit astronauti NASA Bob Behnken a Doug Hurley. Prozatím tak platí, že by loď Crew Dragon s astronauty měla odstartovat v červnu.