Kanadská letecká společnost Opener postavila pozoruhodný jednomístný letoun s kolmým startem a přistáním, který se jmenuje BlackFly, čili česky „muchnička“. Podle výrobce jde o první ultralehký a kompletně elektrický letoun s pevnými křídly na světě.

Stroj je vybavený 8 elektrickými motory, které ho na jedno dobití baterií donesou do vzdálenosti 40 kilometrů, při maximální rychlosti 100 kilometrů za hodinu. Je rovněž obojživelný a může operovat jak z pevné země, tak i vody. Velkou výhodou „muchničky“ je jednoduché ovládání, a také to, že k jeho řízení není nutný komplikovaný výcvik ani pilotní licence.

TIP: Nové létající auto od výrobce jetpacků bude elektrická multikoptéra

BlackFly je výsledkem devíti let vývoje a více než tisícovky testovacích letů. Jeho baterie je možné dobít za méně než 30 minut, provoz letounu je poměrně tichý a pilot má k dispozici tlačítko pro automatický návrat domů. Podle společnosti Opener by se letouny jako BlackFly mohly stát klíčovým dopravním prostředkem pro venkovské i městské komunity, které využívají obnovitelné energetické zdroje.

Velká Británie se chystá vstoupit do kosmického věku s vlastním kosmodromem. Podle britské vesmírné agentury UK Space Agency by měl nový kosmodrom vyrůst ve skotském Sutherlandu a zahájit provoz na počátku dvacátých let tohoto století.

Kosmodrom na odlehlém poloostrově severního pobřeží Skotska vybuduje společnost Highlands and Islands Enterprise, která obdržela počáteční finance ve výši 3,3 miliony dolarů (téměř 73 miliony Kč). V okresu Sutherland žije jen 12 tisíc lidí, pro které může být příliv kosmických technologií zajímavou příležitostí.

Vesmírný přístav ve Skotsku

Z nového kosmodromu by měly startovat především malé nosné rakety se satelity pro polární dráhy nebo heliosynchronní dráhy. Asi tam neuvidí rakety jako je Falcon Heavy od SpaceX, ale rozhodně by to mohly být rakety jako Electron od Rocket Lab. Podle BBC News se v dnešní době po celém světě vyvíjí asi 60 typů malých nosných raket a některé z nich by mohly startovat právě ze Sutherlandu.

TIP: Poloviční úspěch: Novozélandští Rocket Lab vypustili svou první raketu

Ve Velké Británii doufají, že jim vesmírné aktivity a vypouštění menších satelitů přinesou během příštího desetiletí 5 miliard dolarů (přes 110 miliard Kč).

Michaelovi Rotondovi je 30 a stále žije u svých rodičů, kde se až do letošního února měl jak v bavlnce. Pak ovšem jeho chlebodárcům došla trpělivost – a když se syn nechtěl odstěhovat, aby se postavil na vlastní nohy po dobrém, zkusili ho vyhnat. Dali mu ultimátum, že má do 14 dnů odejít. Současně mu však nabídli pomoc s hledáním bydlení a placením prvních nájmů. Svou žádost posléze několikrát odložili, ale když syn odmítal spolupracovat, obrátili se na soud.

TIP: Milion dolarů za výchovu a vzdělání, tolik má zaplatit syn své matce

Ačkoliv se Michael hájil, že ho z domu rodiče vyhazují příliš rychle a neměl ještě čas zařídit si náhradní bydlení, soudce se rodičů zastal. Nezvedený syn se sice hodlá odvolat, jeho pobyt v „rodném hnízdě“ se však pravděpodobně chýlí ke konci. 

O vhodnosti tělocviku se první úvahy vedly až v polovině 19. století. Tehdy vznikla takzvaná Bonitz-Exnerova modernizační reforma podepsaná císařem Františkem Josefem I. v šestém roce jeho panování. I tělocviku byla už pootevřena vrátka. Leč valná část novot obou teoretiků pedagogiky – pražského profesora Exnera a pruského profesora Bonitze – vzala vzápětí opět za své, když uzavřením takzvaného konkordátu s Vatikánem o rok později vrátil císař vládu nad školstvím z kompetence státu opět do rukou katolické církve.

Nepovinný zpoplatněný předmět

Po obnovení ústavnosti v roce 1861 zůstala z předchozí Bonitz-Exnerovy reformy osmiletá gymnázia, povinné maturity, důraz na exaktní předměty a ještě pár dalších podružnějších věcí. A tak se život škol znovu rozhýbal až po zrušení konkordátu a vzniku duálního Rakouska-Uherska v letech 1867 až 1868. Proměna školství probíhala v sérii dílčích reorganizací.

Zásadní novoty přinesl až takzvaný Hasnerův říšský zákon z roku 1869. Ten kodifikoval povinnou osmiletou školní docházku od šesti do čtrnácti let – obecná škola, plus tři (později čtyři) třídy měšťanky. Paralelně zaváděl osmiletá klasická a reálná gymnázia. Zaručil rovnoprávnost vyučovacích jazyků, němčiny a češtiny. A zavedl též systém nepovinných předmětů, včetně tělocviku. 

Jak to chodilo ve školách s tělocvikem, když byl ještě nepovinným předmětem? Za modelový příklad si vezmeme typické gymnázium. Kromě předmětů obligatorních (tedy povinných) jako byly čeština, latina, dějepis, zeměpis (až do roku 1909 byly dějepis a zeměpis sloučeny do předmětu jednoho) a dále matematiky, biologie a fyziky (té se ovšem tehdy říkalo silozpyt), existovaly i předměty fakultativní (neboli výběrové). Zapsáním nepovinného předmětu se pro studenta stal povinným. A které z těch nepovinných předmětů měli středoškoláci na výběr? Byl to krasopis, těsnopis, kreslení, zpěv, tělocvik a zejména některý z živých jazyků, tehdy se preferovala hlavně francouzština.

Situace v zařazování předmětů mezi nepovinné nebyla jednotná – leckde se třeba kreslení učilo jako povinné, na některých jiných ústavech tomu tak bylo i s tělocvikem. Dlužno však dodat, že účast v hodinách tělocviku i v ostatních nepovinných předmětech byla zpoplatněna, příspěvky však nebyly nikterak přehnané. Lišily se podle škol, neexistoval celoplošný předpis.

Kolem roku 1870 se za pololetí platila částka kolem šedesáti krejcarů (mistr zedník si ji vydělal v té době za den). Později tato takzvaná taxa v souvislosti s inflací stoupala, nikoli však závratně. A sociálně slabí studenti mohli požádat o osvobození, čemuž se celkem velkoryse vyhovovalo. Osvobozena od tax bývala v průměru třetina studentů. 

Chyběli učitelé i prostory

Jestliže se ve škole mělo cvičit, byť nepovinně, tak musela být náležitě vybavena – jednak učiteli s aprobací, jednak tělocvičnami. Tělocvičny většinou chyběly, a tak se cvičilo mezi lavicemi ve třídách, na školním dvoře, občas v parcích, v pronajatém, většinou zaprášeném skladišti. V zimním období a za ošklivého počasí se výuka tělocviku rušila. Praha měla až do začátku 20. století jedno jediné hřiště – na Letenské pláni. Hlavně ale chyběli kvalifikovaní tělocvikáři, jejichž vzdělání se nikdo po desetiletí nevěnoval. Zpravidla předmět odbývali tím, že žáky sekýrovali. Prostě akceptovali obecný požadavek vojensky železné disciplíny.

TIP: Tereziánská reforma po česku: Co čekalo žáky po zavedení školní docházky? 

Ta se nejlépe pěstovala pořadovými cviky, obraty a pohyby v útvaru, vlastně předvojenskou výchovou. Čili tělocvik byl většinou sucharský dril, nuda a šikana, kdy prostná, hra v mety (což byl starší typ vybíjené), nebo tlučení špačka byly v závěru hodiny pořadových cvičení jakýmsi bonusem za slušné chování celé třídy. Po celá dlouhá léta kromě toho přetrvávaly negativní nálady ve společnosti a tělovýchova se pořád ještě považovala za druh zahálky, za zbytečnost, v případě mladých lidí za organizované uličnictví. 

Pokud se během letních veder cítíte bez energie, jste zpomalení a otupělí, jako kdyby se vám roztékal mozek, vězte, že v tom nejste sami. Američtí lékaři a specialisté z Harvardu nedávno prokázali, že lidské mozky za velkého vedra přestávají fungovat.

Jejich experimenty, které proběhly v Bostonu, během horkého léta 2016, kdy vedra v USA dosahovala rekordních teplot, přesvědčivě ukázaly, že za velmi horkých dnů mají lidé, kteří žijí bez klimatizace, citelně sníženou mentální kapacitu.

Výzkumu se zúčastnilo 44 studentů, kteří nějaký čas žili v klimatizovaných nebo naopak neklimatizovaných prostorech. Vědci přitom sledovali kognitivní schopnosti studentů pomocí důmyslných testů prostřednictvím mobilních telefonů.

TIP: V Arizoně jsou tak velká vedra, že se na silnici usmaží i vajíčka

Vědci varují, že pokračující globální oteplování by mohlo více zasáhnout duševní kondici lidí, především v těch zemích, kde není zvykem pravidelně používat klimatizaci.

Italští fašisté se cítili odstrčení, když viděli, že rumunské jednotky útočí po boku Wehrmachtu na Sovětský svaz a podílejí se například na obléhání Oděsy. Duce proto nabídl Hitlerovi vyslání italského sboru a německý diktátor s díky přijal. Na východní frontu se chystaly 9. motorizovaná divize Pasubio a 52. motorizovaná divize Torino. Šlo o formace binárního typu, jež měly pouhé dvě pěší a jeden dělostřelecký pluk, ale zase disponovaly poměrně silnými podpůrnými jednotkami v podobě protiletadlového, ženijního a dvou minometných praporů, dvou protitankových rot a dalších menších formací zajišťujících fungování útvaru.

Desetitisíce mužů na východ

Obrněnou pěst sboru měla představovat 3. jízdní divize vévody Amedea z Aosty, jež byla také částečně motorizována. Vedle dělostřeleckého a dvou kavaleristických pluků se skládala z cyklistického praporu bersaglierů a praporu lehkých tanků. Velitel sboru generálporučík Giovanni Messe měl k dispozici také ještě sborové jednotky v podobě dělostřeleckého pluku a motorizovanou legii fašistických Černých košil. Celková síla takzvaného Italského expedičního sboru v Rusku dosáhla 62 000 mužů, 5 500 vozidel, 220 polních a 92 protitankových děl a asi 4 600 koní.

Vzdušnou podporu jim měla zajišťovat 22. stíhací skupina o čtyřech perutích a 61. bombardovací skupina o třech perutích, jež měly dohromady 83 letadel. Generální štáb dal Messeho sboru prioritu při přidělování nového vybavení, a tak se jednalo o formaci, která měla na italské poměry dobrou výzbroj i výstroj. Ve skutečnosti ale byly mnohé jednotky motorizovány jen podle názvu, podstatná část kanonů pamatovala ještě první světovou válku a obrněnou podporu představovaly slabě pancéřované i vyzbrojené lehké tančíky. Na Italy nečekalo v Sovětském svazu nic jednoduchého.

Konečně úspěchy

Italský expediční sbor byl přidělen k 1. tankové skupině (formace na úrovni armády) polního maršála Ewalda von Kleista, která se probíjela jižní Ukrajinou. Do akce se vojáci z Apeninského poloostrova dostali poprvé 10. srpna 1941, divize Pasubio napadla u Bugu silný zadní voj sovětských jednotek a zahnala jej na útěk. Italové v boji ztratili asi stovku mrtvých a raněných, ale Mussolini potřeboval každé vítězství, takže celou srážku propagandisticky zveličil a hned odletěl na frontu, aby vojákům osobně pogratuloval.

Na konci září dokonce Messeho sbor provedl samostatnou obkličovací operaci, když v bitvě u Petrykivky nejdříve po tři dny odrážel těžké sovětské útoky na předmostí na východním pobřeží Dněpru a poté přešel do protiofenzivy. Třetí jízdní divize vázala nepřátelské síly stojící před ní, zatímco 52. motorizovaná vyrazila z předmostí na sever. Druhé rameno kleští vytvořila 9. motorizovaná, jež na severu překročila řeku a postupovala vstříc svým spolubojovníkům.

Akce skončila zajetím 10 000 rudoarmějců při vlastních ztrátách asi 300 mužů. I v následujících měsících se Italský expediční sbor v Rusku tlačil na východ a úspěšně porážel Sověty v řadě menších střetnutí. K další velké bitvě došlo v prosinci, kdy Rudá armáda spustila ofenzivu na řece Mius. Nápor dopadl mimo jiné na divizi vévody z Aosty, která musela ustupovat, rozdělila se a vytvořila oddělené uzlové obranné pozice. Italové ale odolali a udrželi Sověty na uzdě. Koordinovaný protiútok divize Torino a německých jednotek potom zle tísněné kavaleristy vyprostil a obklíčil čtyři nepřátelské divize, jež zanedlouho kapitulovaly. Italové sice odepsali asi 1 400 mužů, ale připsali si dosud největší vítězství na východní frontě. 

Reformace na armádu

Hitler byl s výkony Italského expedičního sboru v Rusku spokojen, a tak souhlasil s Mussoliniho návrhem na další rozšíření této formace. Duce původně chtěl na východní frontu poslat dalších 20 divizí, ale náčelník generálního štábu Ugo Cavallero jej přesvědčil, že není moudré tříštit síly mezi Sovětským svazem a severní Afrikou. Na východ tak nakonec zamířilo „pouze“ sedm divizí. Tři z nich se skládaly z alpínů (horských jednotek) a výhledově se počítalo s jejich nasazením na Kavkaze.

V polovině roku 1942 již byly nové síly na místě a došlo k velké reorganizaci. Nově vznikla Italská armáda v Rusku (někdy je nazývána také 8. italská armáda), přičemž dosavadní tři divize vytvořily XXXV. sbor, čtyři nové pěší divize zformovaly II. sbor a zmíněné útvary horské pěchoty představovaly páteř Sboru alpínů. Celkově měli Italové na východní frontě mohutnou sílu 235 000 vojáků s tisícovkou děl, 420 minomety, 17 000 vozidly a 25 000 koňmi.

Pochod k Volze

Velitelem celé formace se stal generálporučík Italo Gariboldi, protože osvědčený Giovanni Messi nesouhlasil s rozšířením formace před jejím náležitým vybavením a Mussolini jej odvolal. V létě 1942 se Italové znovu dali do pohybu, tentokrát v podřízenosti skupiny armád B, která měla za úkol dobýt Stalingrad. Zpočátku šlo všechno dobře a vojáci z Apeninského poloostrova si opět připsali řadu úspěchů.

Mezi nimi vyniká jeden z posledních úspěšných jízdních útoků v dějinách. Dne 24. srpna pluk Savojské kavalerie s asi 700 muži napadl víc jak trojnásobně silný a k obraně připravený 812. sibiřský střelecký pluk. Italský velitel viděl, že musí nepřítele nějak překvapit, a tak vyslal 2. eskadronu se šavlemi a granáty v rukou na zteč sovětského levého křídla. Dělostřelectvem podporovaní jezdci se přehnali přes pozice zakopané nepřátelské pěchoty, ale Sověti vstávali a pálili jim do zad.

TIP: Za Volhou už není země: Jak vypadalo dobývání Stalingradu v roce 1942 

Čtvrtá eskadrona proto sesedla z koní a postupovala k nepřátelské linii čelně, čímž dala svým druhům čas k seskupení. Účastníci prvního útoku udeřili na sibiřské střelce z týlu a k náporu se přidala i 3. eskadrona, která dokonala zkázu sovětského pluku. Rudoarmějci ztratili asi 1 000 mužů a množství výzbroje i výstroje. Italský jízdní pluk za vítězství zaplatil jen stovkou padlých a zraněných, přičemž na bojišti zůstal ležet mimo jiné i Silvano Abbà, bronzový medailista z pětiboje na berlínských olympijských hrách v roce 1936. 

Dokončení v pátek 20. července

Experimentální kosmoplán Phantom Express, na jehož vývoji se podílí americká vojenská agentura DARPA, a také společnost Boeing, potřebuje pořádný motor. Pohánět jej má raketový motor AR-22, který jim vyvíjí společnost Aerojet Rocketdyne.

Konstrukce tohoto motoru vychází z hlavního motoru amerického raketoplánu Space Shuttle. Je navržený tak, aby kosmoplán mohl vzlétat v krátkých intervalech. Až bude Phantom Express hotový, měl by vynášet satelity na oběžnou dráhu tak rychle, jako komerční linky vozí pasažéry dopravními letadly.

Motor raketoplánu prochází testy

DARPA s Boeingem plánují, že Phantom Express dokáže vynést 1500 kilogramů těžký satelit v hodnotě 5 milionů dolarů (přes 111 milionů Kč), desetkrát za 10 dní. Raketoplán bude bezpilotní a autonomní. Do vesmíru bude vzlétat vertikálně ze startovací rampy a na zem se vrátí stejně jako letadla.

TIP: Raketoplán americké armády XS-1 by mohl létat do vesmíru každý den

Aerojet Rocketdyne nedávno motor AR-22 úspěšně otestovali v testu opakovaných zážehů. Motor zvládl 10 spuštění během 240 hodin, čili 10 dní. Pokud vše půjde i nadále podle plánu, dočkáme se prvního startu nového raketoplánu v dohledné době.

Řada lidí se při pohledu do zrcadla přinutí nasoukat se do sportovního a vyrazit ven. Čím více jejich tělo zchátralo, tím úporněji se jej snaží rozhýbat. Není divu, když se při tom něco natáhne či praskne. Jaký sport zvolit, abyste neskončili stejně rychle, jako jste začali?

Chůze o holi

Čím dál častěji můžete vidět v lesích, parcích, ale i na ulici lidi na procházce s tyčkami v rukou. Tito sportovci většinou vyvolávají udivené pohledy a shovívavý úsměv na rtech. Když se však jednou rozhodnete, že ten „legrační sport pro důchodce“ vyzkoušíte, už vás nepustí. Chůze s holemi je fenoménem dnešní doby.

Chodí s nimi muži, ženy, sportovci, zdraví i ti se zdravotním hendikepem. Důvod je nasnadě – chůze je zdravá! Když k ní navíc přidáte dvě tyčky a pohyb v přírodě, zjistíte, že je přímo zázračná. V každé zemi se tomuto sportu říká trochu jinak. Většinou o něm uslyšíte pod pojmem Nordic walking, anglicky Pole walking, u nás severská chůze a ve Finsku – kolébce Nordic walkingu – sauvakävely.

Šetrný trend

Nordic walking je sportovní dynamická chůze se speciálními holemi. V minulosti lidstvo trávilo svůj čas lovem, sháněním potravy a bojem o přežití. Dnes tráví většina lidí svůj čas sezením v kancelářích a v lepším případě se pak snaží vzdorovat civilizačním chorobám protáhnutím těla a relaxací mysli po práci. A na to je severská chůze jako dělaná.

Ideálním prostředím pro provozování tohoto sportu je příroda. Na „Nordicu“ si každý může najít to, co ho naplňuje – nabízí totiž velkou škálu možností. Může se pro vás stát skvělým kondičním tréninkem, posilovnou, relaxační vycházkou, zdravotním cvičením, prostředkem k redukci váhy i společenskou událostí.

Náhoda u zrodu

Tento stále oblíbenější styl pohybu vznikl vlastně náhodou. 5. ledna 1988 se měl v Helsinkách konat symbolický happening k oslavám narození finského sportovce, novináře a profesora Lauriho „Tahko“ Pihkaly. Celá akce, jež byla naplánována jako jízda na běžeckých lyžích, byla ovšem ohrožena nedostatkem sněhu.

Organizátoři přišli s alternativním řešením. Na místo dovezli 50 párů běžkařských holí a účastníci s nimi šli, jako by běžkovali. Touto událostí byl nevědomky položen základ nového sportu. Sportovci si totiž všimli, že chůze s holemi je srovnatelná s během na lyžích a že to jde i bez sněhu.

Oficiálním sportem

Už dříve využívali hole k chůzi běžci na lyžích během letních příprav a při chodeckých cvičeních. Na základě nových i starých zkušeností se odborníci na cvičení začali věnovat dalšímu výzkumu tohoto specifického pohybu. Srovnání efektivnosti kondiční chůze a chůze s holemi jednoznačně prokázalo zvýšené účinky Nordic walkingu.

V roce 1997 začal ve Finsku vývoj speciálních holí určených pro chůzi a v roce 1998 bylo v Helsinkách založeno centrum pro severskou chůzi. V tomto roce také spatřil světlo světa marketingový název Nordic walking. V roce 2000 byla založena International Nordic Walking Association (INWA), která začala šířit severskou chůzi do celého světa.

Když chodit, tak s holemi

Použití hůlek při chůzi snižuje zátěž na klouby až o 30 %. Nordic walking je tak vhodný i po úrazech či pro osoby s problémy pohybového aparátu nebo s nadváhou. Hůlky vás nutí k napřímení postavy, uvolníte si tak šíji a můžete zamezit bolestem krční páteře i hlavy.

Díky rotaci, ke které během chůze dochází, zapojíte hluboký svalový aparát a šikmé břišní svaly, čímž dochází k uvolnění bederní páteře. Neposledním přínosem je vyplavování endorfinů – hormonů štěstí – a relaxace v přírodě. Navíc pravidelný celoroční pohyb venku zvyšuje funkci imunitního systému. Tyto pozitivní účinky však nejsou unikátní jen pro tento sport a dosáhnete jich i řadou dalších činností. 

Šetrné sporty

Nordic walking není jedinou možností, kterou máte, když se chcete začít hýbat po dlouhé době nicnedělání. Pro řadu dalších sportovních aktivit také platí, že jsou ohleduplné k tělu a prospěšné pro zdraví. Důležité je správné provádění jejich techniky a pravidelné opakování alespoň 3× týdně. Ideální je sportovat pod dozorem školených instruktorů, kteří vás správnou techniku naučí, opraví vám chyby a dokážou vám pomoci třeba i s případným zdravotním problémem.

Jako ryba ve vodě

Mezi šetrné sporty vhodné hlavně pro lidi s omezením pohybového aparátu patří plavání. Je to sport, který může provozovat každý bez rozdílu věku. Při plavání jsou zapojeny všechny hlavní svalové skupiny horní i dolní poloviny těla. Jeho největší výhodou je minimální zátěž kloubů. Svaly jsou zatěžovány rovnoměrně a pravidelný rytmický pohyb je přínosný pro kardiovaskulární systém. Pobyt ve vodě přináší uvolnění napjatých svalů a napomáhá regeneraci. Pohyby, které při plavání provádíte, zvyšují rozsah hybnosti kloubů. Zároveň tento sport představuje ideální dechové cvičení, zvyšuje kapacitu plic a působí jako prevence bronchitidy a zánětu horních cest dýchacích.

Brusle na asfalt

Vhodným sportem při potížích s pohybovým aparátem je také in-line bruslení. Nedochází při něm k nárazům, které by poškozovaly klouby, jako třeba u běhu. Pro ženy je jistě lákavé zpevňování nohou a hýždí, pravidelné cvičení navíc zlepšuje koordinaci a rovnováhu těla. Při in-line bruslení jsou díky pohybu do strany používány i přitahovače vnitřní strany stehen a odtahovače hýždí, tedy svaly, které se při většině jiných fitness sportů nezapojí. U tohoto sportu je potřeba dbát zvýšené opatrnosti, neboť je při něm velké riziko pádů, jež mohou mít nepříjemné následky. Proto dbejte na ochranné pomůcky, především nepodceňujte helmu. 

Královna koloběžka

Koloběžka už dnes není jen hračkou dětí. Vyberete-li dobře, může ji používat rodič i jeho potomek. Koloběh je stejně jako předchozí sporty šetrný ke kloubům a zvyšuje rozsah jejich hybnosti. Při správné technice zatěžuje obě strany stejně, nedochází tedy ke svalové nerovnováze. Na rozdíl od cyklistiky zapojíte svaly horní i dolní poloviny těla a udržíte tak namáhání svého organismu v rovnováze. Během jízdy provádíte několik základních cviků dohromady – kliky, dřepy a zanožení – čímž posilujete celé tělo. Díky udržování rovnováhy dochází k posilování hlubokého stabilizačního systému. Koloběžka také efektivně zpevňuje zádové svalstvo, může vám proto pomoci zbavit se bolesti zad a bývá doporučována jako doplněk k rehabilitačním cvičením.  

„Zdá se, že tučňáky do jisté míry ovlivňují všechny lidské aktivity,“ uvádí vedoucí studie Vincent Viblanc, který zkoumal reakce tučňáka patagonského na stresové podněty.

Viblanc mimo jiné porovnával patnáct tučňáků hnízdících v oblasti, kde se pravidelně vyskytovali lidé, s osmnácti tučňáky hnízdícími na klidných místech. Všichni zkoumaní jedinci zrovna vychovávali mládě staré dva dny až jeden měsíc.Vědci napodobovali turisty a přibližovali se k hnízdištím na vzdálenost deseti metrů, přičemž měřili srdeční tep zvířat, který je indikátorem hladiny stresu. Ukázalo se, že na hluk, lidský hlas a přiblížení člověka reagují zrychleným srdečním tepem všichni tučňáci, a to i ti, kteří jsou na přítomnost turistů zvyklí. Jejich reakce však byla mírnější. Naopak při odchycení byla stresová reakce u všech tučňáků stejná.

Autoři studie z toho vyvozují, že tučňáky sice přítomnost člověka stresuje, ale že si na ni dokáží do určité míry zvyknout a neplýtvají pak tolik energií na stresovou reakci. Viblanc proto navrhuje, aby byla stanovena přísná pravidla pro pozorování těchto zvířat a určena hranice, kterou turisté již nesmí překročit. Sledování v tichosti a z dálky pomocí dalekohledu se zdá být ideálním způsobem, jak vyjít vstříc oběma stranám. Když si zvířata na turisty zvyknou, vyhodnotí jejich přítomnost jako něco, co je bezprostředně neohrožuje a kvůli čemu se nemusí znepokojovat.

TIP: Stres zabiják: Nadprodukce stresového hormonu může leguány zabít

Podle Viblanca lze výsledky studie přenést nejen na ostatní druhy tučňáků, ale i na mnohá jiná zvířata. I dobře míněné zásahy lidí mohou totiž vyvolávat stres, jenž postupně zhoršuje fyzickou kondici. Nakolik zvířatům ubližuje dlouhodobá přítomnost člověka, zatím není jasné. Viblanc se chystá měřit a porovnávat hladinu stresových hormonů u populací tučňáků žijících v permanentní blízkosti člověka a těch, které si zatím mohou užívat života v nenarušených podmínkách.

Díky souhře náhod a tání ledovců mají vědci k dispozici úžasně zachovalého muže Ötziho, který žil před 5 300 lety. Ötzi byl objeven v roce 1991 a od té doby nám přinesl velké množství pozoruhodných informací o době, ve které žil.

Nejnovějším objevem jsou výsledky analýz obsahu žaludku tohoto pět tisíc let starého muže. Ukázalo se, že Ötzi jedl stravu s překvapivě vysokým obsahem tuků. V jeho žaludku vědci objevili zbytky tuku z divoce žijících kozorožců, masa z jelena, pradávné pšenice jednozrnky a kupodivu také hasivku orličí, což je poněkud jedovatá kapradina.

TIP: Tajemství muže z ledu: Kdo byl a jak zemřel pravěký horal Ötzi

Vědci spekulují, že Ötzi jedovatou kapradinu mohl pojídat jako lék, v lidovém léčitelství se takto totiž využívala po staletí. Efektivní je především proti parazitům – a s nimi se Ötzi prokazatelně potýkal – v těle měl hlístici, v posledním půlroce před smrtí byl zřejmě opakovaně nemocný. Dřívější studie odhalila, že trpěl pokročilou aterosklerózou, která u něj bezprostředně hrozila infarktem nebo mozkovou mrtvicí. 

Druhou hypotézou, se kterou vědci pracují, je, že se spory této kapradiny dostaly do jeho těla omylem nebo náhodou. Ötzi si do ní totiž mohl balit potravu, například maso – aniž by znal účinky na svůj organismus.