Magnetická pole známe především ze Země. Poslední dobou je ale objevujeme i ve vesmíru, kde mohou být extrémně silná a extrémně velká, a mohou hrát významnou roli v mnoha procesech.

Kate Pattle z Univerzity centrálního Lancashire a její kolegové z týmu známého jako BISTRO, jako první pozorovali extrémně slabá magnetická pole, která prostupují slavné Pilíře stvoření, elegantní struktury z kosmického prachu a plynu v Orlí mlhovině.

Magnetická pole stvoření

V Pilířích stvoření se před našima očima rodí nové hvězdy. Pattleová a tým BISTRO zjistili, že právě slabá magnetická pole, která protínají Pilíře, významně přispívají k formování a udržování jejich tvarů.

TIP: Pilíře stvoření ve 3D: Nový pohled na Orlí mlhovinu odhaluje nové detaily

Zároveň se tato magnetická pole podílejí na vzniku nových hvězd ve hvězdných porodnicích Pilířů. Badatelé pozorovali magnetická pole Pilířů stvoření s pomocí submilimetrového radioteleskopu James Clerk Maxwell Telescope (JCMT) havajské observatoře na Mauna Kea.

Proč prarodiče stále poslouchají Elvise a rodiče nedají dopustit na Abbu? Zajímavý výzkum nedávno odhalil fenomén, který je za toto všechno zodpovědný. Pokud vám ještě nebylo třicet, připravte se na hudební paralýzu!

Britská služba pro streamování hudby Deezer nedávno uskutečnila průzkum mezi svými uživateli ve Velké Británii. U tisícovky z nich zjišťovali jejich hudební preference a zvyky při streamování hudby.

TIP: Hudba ovlivňuje naše utrácení v restauracích a obchodech

Když pak dali všechny výsledky dohromady, zjistili, že průměrně ve věku 30,5 u posluchačů dochází k něčemu, co nazvali „hudební paralýzou“. Lidé přestávají poslouchat nové hudebníky anebo hudební žánry a „zamrznou“ v tom, co poslouchali doposud.

Vědci říkají, že novým věcem v hudbě jsou nejvíce otevření teenageři, zejména ve věku od 11 do 14 let. Pak zájem lidí o novou hudbu pozvolna slábne a u většiny na sklonku dvacátých let života prakticky úplně vymizí.

V případě klasického pluhu se při práci odděluje zemina asymetrickou radlicí, na niž navazuje odvalová deska, která zeminu obrací na jednu stranu. Místo toho ruchadlo spojuje radlici a odvalovou desku do jednoho, mírně válcovitě prohnutého tělesa. To ornici nejen krájí a obrací, ale také drolí a kypří.

Jak zjednodušit orbu

Autoři nápadu byli dva a vešli do historie jako bratranci Veverkové, mladší František (1799–1849) byl sedlák, který neustále něco vylepšoval, zatímco Václav (1796–1849) se živil jako kovář. Oba hnala touha proces orby co nejvíce usnadnit. 

Po řadě zkoušek dospěli v roce 1827 k finální podobě ruchadla. Jejich nadšení nad výsledkem bylo obrovské. Obsluha vyžadovala méně námahy než jiná, tehdy běžně využívaná oradla, a hlavně se snížily požadavky na tažnou sílu. A jako bonus navíc docházelo i ke zjednodušení kultivace ornice. Jejich ruchadlo se později stalo jedním ze základních typů takzvaných plužních těles většiny konstruovaných pluhů.

A proč právě ruchadlo? Název ruchadlo (někdy se uvádí také rucháč) prý vznikl podle tradice naprosto spontánně, a to právě po prvním předvedení vynálezu, který „ruchal“, tedy drobil a rozrušoval půdu.

Přelomový vynález?

Ano i ne… Ruchadlo na jednu stranu vyhovovalo navyklým způsobům orby i ekonomickým možnostem zemědělců, kteří si orební nářadí dovedli vyrobit sami nebo tak činili za pomoci místních řemeslníků. Přesto historikové nadšení interpretů ruchadla coby vynálezu zlomového významu mírní, protože nemá univerzální využití. Orba s tímto typem plužního tělesa se osvědčila hlavně na lehkých a středně těžkých půdách. 

TIP: Od bláznivého nápadu k hitu: Kde se vzaly kolečkové brusle?

Podle doktorky Hany Vincenciové z Východočeského muzea v Pardubicích je mnohem zajímavější jiná věc, a to společenské a životní podmínky, postavení a vzdělání tvůrců ruchadla. K nápadu totiž dospěli bez odborného školení a vycházeli přitom pouze z vlastních zkušeností a postřehů. To také nejspíše bylo důvodem, proč jim bylo autorství vynálezu přiznáno teprve až mnoho let po jejich smrti. Výraznou měrou se na tom podílely české vlastenecké kruhy. 

Elon Musk je centrálním mozkem celé Tesly a patří k ní stejně jako Steve Jobs k Applu. Někteří lidé si však myslí, že se ve své společnosti angažuje až příliš a chtějí jeho odstoupení z pozice předsedy představenstva. Musk tento post zastává od roku 2004 a za 14 let udělal z automobilky pojem. I přesto se však nyní musí o své křeslo obávat.

Zhao a 12 akcií

Jak inforfmuje portál TeslaFan.cz, na vině je jeden z akcionářů Tesly jménem Jing Zhao, který drží celých 12 akcií společnosti. I tak malý podíl jej opravňuje k tomu, aby podal návrhy k vedení společnosti, což také v dubnu tohoto roku učinil, když navrhl, aby byl Elon Musk ze své pozice odvolán.

Podle Zhaova mínění je neefektivní, aby byl Musk generálním ředitelem společnosti a zároveň předsedou představenstva. Dle jeho názoru by odvolání Muska z druhé jmenované pozice pomohlo automobilce v získávání lepších pozic na trhu. Zároveň se mu nelíbí Muskovy zájmy ve společnostech Boring Company a SpaceX, které by mohly být zdrojem budoucích konfliktů.

Návrh nezůstal bez odezvy

Zhaoův návrh získal podporu hned několika zastupitelských orgánů, které navíc podpořily i další návrh týkající se odvolání tří členů správní rady společnosti a to Antonia Graciase, Jamese Murdocha a Kimbala Muska, a to z důvodu nedostatku relevantních zkušeností.

Podle předběžných informací však může být Elon Musk relativně klidný. Analytik David Whiston poznamenal, že šance na jeho vyloučení z pozice předsedy nejsou příliš velké. Důvodem je silná podpora ze strany velkých investorů, kteří tohoto jedinečného podnikatele plně podporují. Whiston své vyjádření doplnil touto větou: „Pochybuji, že by hlasovali proti Elonovi. Protože pokud by nevěřili v Elona, proč by drželi akcie společnosti?“

Jak celé hlasování dopadne, bychom se měli dozvědět v příštích dnech. Rozhodující slovo zde budou mít především investoři T.Rowe Price Group a Fidelity Invesments. Ti se svým podílem 9% a 8% patří mezi největší držitele akcií společnosti a na jejich hlasu bude skutečně velice záležet.

Automobilka s problémy i velkými cíli

První čtvrtletní výsledky společnosti sice nepřinesly příliš pozitivní výsledky, ovšem poslední měsíc se nesl ve znamení postupného zlepšování, především co se výroby Modelu 3 týče. Splnění cíle 5 tisíc vyrobených modelů za jeden týden do konce druhého čtvrtletí tohoto roku se zdá být reálné. Tesla navíc v květnu zaregistrovala 18 tisíc nových VIN Modelů 3 a nechala si i dovézt nové výrobní roboty až z Evropy. Ti by měli pomoci vyřešit některé výrobní problémy v Gigafactory1.

Článek zveřejňujeme s laskavým svolením portálu TeslaFan.cz - magazínu pro fanoušky vozů Tesla.

Každý vojenský mobilní prostředek, snad s výjimkou jaderným pohonem vybavených plavidel, disponuje relativně omezenými zásobami pohonných hmot. Zvlášť markantně se tento stav projevuje v letectvu. Vždyť zatímco balony a vzducholodě dokázaly díky přírodním zákonům setrvat ve vzduchu i několik dní, výdrž jejich těžších nástupců se i přes veškeré snahy konstruktérů za normálních okolností pohybuje řádově v hodinách.

Navíc, na rozdíl od pozemních prostředků, potřebná příprava před opakovaným startem představuje obvykle mnohem složitější proceduru. Kromě tankování totiž zahrnuje i celou řadu dalších nezbytných kroků, což ve svém důsledku v kritických momentech boje výrazně zkracuje celkové možné operační nasazení stroje ve vzduchu.

Opatrné začátky

Počátkem dvacátých let minulého století začaly britské i francouzské ozbrojené síly zkoumat možnosti doplňování paliva za letu. Jenže velmi brzy svůj vesměs teoretický výzkum ukončily. Nezávisle na sobě totiž usoudily, že spíše než o operačně proveditelnou činnost jde o akrobatický prvek vhodný k předvádění v rámci tehdy populárních leteckých cirkusů.

Naproti tomu za oceánem už v roce 1921 požádal na základě předchozího dlouhodobého výzkumu o patent na tankování ve vzduchu aviatický průkopník a zastánce strategických bombardovacích sil ruského původu Alexander de Seversky (1894–1974).

Až po spuštění železné opony

Jeho poznatky použilo už o dva roky později americké letectvo, když začalo tuto technologii uvádět do života. První experimenty proběhly v červnu 1923 a v srpnu téhož roku už dokázala dvojice letounů Airco DH.4 v roli tankerů devětkrát doplnit třetí stroj téhož typu (celkem 2 600 l benzinu a 140 l motorového oleje), takže vydržel kroužit více jak 37 hodin ve vzduchu.

Ačkoliv ve 30. a 40. letech vývoj v této oblasti pokračoval a zapojily se do něj i předtím váhající evropské armády, u letadel operujících v druhém světovém konfliktu bychom systémy umožňující jejich tankování ve vzduchu hledali marně. Teprve nástup studené války doprovázený rozvojem strategických bombardérů schopných operovat v globálním měřítku vedl k zavedení technologie doplňování paliva za letu do praxe. 

Různé způsoby

Během téměř stoletého vývoje pochopitelně vzniklo hned několik různých systémů tankování. Za zmínku stojí typ „z křídla na křídlo“, provozovaný v praxi zejména v tehdejším Sovětském svazu, nebo „hadice se smyčkou“, při němž tanker letěl za doplňovaným strojem a před vlastním přečerpáním paliva zachytával jím vypouštěnou trubici.

V současné době je nejčastěji používán ráhnový systém, reprezentovaný teleskopickou dutou tyčí s pohyblivými křidélky (často ve tvaru písmene V) ovládanou palubním specialistou. Ten musí po přiblížení příjemce zasunout konec výsuvného potrubí do hrdla umístěného na horní části trupu spojeného s palivovou nádrží. Doplňovat pohonné hmoty může v tomto případě pouze jediný stroj, zato ale celý proces probíhá velmi rychle (například u Boeingu KC-135 Stratotanker dosahuje průtok ráhnem až 3 800 litrů za minutu).

Více letounů najednou

Uvedený způsob tankování ovšem nelze aplikovat u všech typů letadel. I proto je nadále využíván vývojově jen o něco starší typ tvořený flexibilní hadicí ukončenou „košem“, jehož trychtýřovitý tvar ulehčuje pilotovi připojení pevného nebo výsuvného ramena (sondy) doplňovaného stroje.

TIP: Z Pardubic do Prahy: Před 107 lety se zrodila česká aviatika

U tohoto systému může jeden tanker obsloužit až tři příjemce současně. Ačkoliv se díky výraznému technologickému posunu i stále častějšímu využití stala z této činnosti do jisté míry rutina, rozhodně není bez rizika. I proto musí piloti, jejichž stroj má být ve vzduchu doplňován, procházet opakovaným výcvikem. 

Štěstí amerických robotických průzkumníků na Marsu je vrtkavé. Curiosity v těchto dnech ohlásila další významné objevy, zatímco menší rover Opportunity (oficiálně Mars Exploration Rover – B), který studuje povrch Marsu od počátku roku 2004, právě zasáhla gigantická písečná bouře.

Písečnou bouři zaznamenala jako první sonda NASA Mars Reconnaissance Orbiter, působící na oběžné dráze Marsu. Operátoři sondy zjistili, že se písečná bouře formuje v oblasti, kde pracuje Opportunity, a upozornili na to tým operátorů roveru. Ti se pak mohli v rámci možností připravit na příval písku.

Opportunity v bouři

Po krátkém čase bouře skutečně udeřila. V pátek 8. června pokryla více než 18 milionů kilometrů čtverečních povrchu rudé planety, což přesahuje rozlohu celé severní Ameriky. Podle NASA nejsou sice podobné bouře na Marsu úplně běžné, ale ani zcela výjimečné. Vznikají náhle, ale pak trvají celé týdny, někdy i měsíce.

TIP: Opportunity v ohrožení: Vážnou závadu vyřešil reset paměti

Od 6. června významně poklesla úroveň energie, kterou má Opportunity k dispozici, očividně kvůli solárním panelům pokrytým pískem. Pokud bouře potrvá příliš dlouho, mohl by být rover bez energie ohrožený přílišným chladem. Právě chlad zřejmě v roce 2010 vyřadil z činnosti dvojče Opportunity, rover jménem Spirit. Inženýři v NASA jsou ale optimističní - rover Opportunity už podle nich zvládl i horší věci.

Společnost Signify nedávno vyvinula červené LED osvětlení ClearField, které na rozdíl od běžného pouličního osvětlení nenarušuje chování netopýrů. Nizozemské město s těžko vyslovitelným jménem Zuidhoek-Nieuwkoop se stalo prvním na světě, které takové osvětlení používá.

Řada druhů netopýrů se vyvinula tak, že loví v prostředí, které je velmi temné. Proto se často drží stranou od klasických pouličních světel. Problém je v tom, že města dnes bývají plná takových světel, takže netopýrům se nedostává vhodného prostředí. Tradiční lampy zároveň mocně přitahují hmyz, který se tak ocitá mimo dosah nešťastných netopýrů.

TIP: Osvětlení s LEDkami je nejen úsporné, ale také mnohem méně láká hmyz

Experimenty společnosti Signify ukázaly, že netopýři se vyhýbají bílému, žlutému a také zelenému světlu. Červené světlo jim nevadí a zároveň je stále dostačující pro potřeby lidských obyvatel. Město Zuidhoek-Nieuwkoop již dříve pořídilo krmící prostor pro vzácné netopýry a teď jim vyšli vstříc ještě více. Otázkou je, zda si obyvatelé zvyknou na poněkud démonické červené osvětlení, které se navíc pojí s některými negativními emocemi. 

Ocas chápanů je tak dlouhý a silný, že slouží jako plnohodnotná pátá končetina a chápani jej často využívají při krmení ve větvích stromu. Ocas unese celé zvíře, přičemž dospělí samci váží až 9 kilogramů. A nejen to. Jeden z druhů chápanů, konkrétně chápan vlnatý (Lagothrix lagotricha) má ve své páté končetině takovou sílu, že unese nejen sám sebe, ale údajně by dokázal udržet ještě stokilové závaží. Je tedy mezi chápavými opicemi považován za skutečného siláka.

Chápani žijí ve skupinách čítajících 10–45 jedinců. Při shánění potravy se ovšem dělí na menší skupinky o dvou až šesti členech, čímž je zaručena menší řevnivost při krmení. Komunikují mezi sebou nejen hlasově, ale také vizuálními a dotekovými prostředky. Významnou roli při dorozumívání chápanů hraje pach.

TIP: Soužití lidí a zvířat: Město, kterému vládnou opice

Přirozeným nepřítelem těchto opic jsou některé druhy dravých ptáků a kočkovitých šelem. Hlavním predátorem jsou ovšem lidé, kteří chápany loví nejen jako potravu, ale taky jako ceněnou zásilku ilegálního obchodu se zvířaty.

Slavný obraz Nu couché (sur le côté gauche) – v překladu „ležící akt (na levém boku)“ – byl součástí jediné výstavy Modiglianiho děl, jež se konala za jeho života: Uskutečnila se roku 1917 v Paříži a údajně trvala jen několik hodin. Nahota na obrazech totiž pobouřila veřejnost a na místo přispěchala policie, která díla označila za obscénní.

TIP: 50 miliard na plátně: Deset nejdražších obrazů historie

Prodej zmíněného obrazu zajistila nejstarší a největší aukční síň světa Sotheby’s: Cena plátna se nakonec vyšplhala v přepočtu na 3,4 miliardy korun, a stalo se tak nejdražším artiklem, jaký kdy společnost pomohla prodat.

Rok 1335 nezačal pro Lucemburky vůbec dobře. Jejich plán na získání alpských zemí (Korutan a Tyrolska) sňatkem mladšího syna Jan Lucemburského, Jana Jindřicha, s dědičkou Markétou Pyskatou se začal hroutit. Na dědictví si totiž činili zálusk Habsburkové, které podpořil proti vrůstající lucemburské moci i římský císař Ludvík Bavorský. Ten udělil 2. května 1335 Korutany a Tyrolsko Habsburkům jako odumřelé říšské léno, čímž zcela pominul nároky prince Jana Jindřicha a jeho manželky.

Císař hledá spojence

Bylo jasné, že dojde k otevřené konfrontaci a císař Ludvík se snažil dostat Lucemburky do politické izolace. Vedl jednání s polským králem Kazimírem Velikým a 25. července téhož roku s ním uzavřel smlouvu o vojenské pomoci proti českému králi Janovi. Situace Lucemburků se v tu chvíli jevila jako kritická. Král Jan se zotavoval v Paříži po těžkém zranění, které utrpěl při turnaji. České země za jeho nepřítomnosti spravoval následník trůnu, teprve devatenáctiletý moravský markrabě Karel.

Císař i jeho habsburští spojenci se však přepočítali. Zapomněli, že  proti sobě mají otce a syna – rytíře a diplomata každým coulem. Nejprve jim přichystal překvapení Jan. Navzdory sotva doléčenému zranění vsedl na koně a již 30. července projel pražskými branami. Ihned svolal zemskou hotovost a chystal se vytáhnout proti svým soupeřům. Ale k válce nedošlo. Mezitím se totiž v pozadí činil markrabě Karel. Zaměřil se na nejslabší článek protilucemburské fronty – polského krále Kazimíra.

Problém polské koruny

Piastovský panovník dostal od historiků přízvisko „Veliký“. A nikoliv nadarmo. Dobře si uvědomoval, že jednáním s Lucemburky může získat daleko víc než válkou za zájmy římského císaře. A Jan s Karlem měli v této diplomatické hře na ruce kartu, o kterou Kazimír velmi stál. Jan totiž nebyl jen králem českým, ale nosil i titul krále polského. Ten získal spolu s rukou Elišky Přemyslovny, dcery Václava II., jenž byl roku 1300 korunován polským králem. Lucemburské nároky na polský trůn měly tedy zcela legální podklad. Naproti tomu Kazimírův otec Vladislav Lokýtek, byť člen královské dynastie Piastovců, se zmocnil polského trůnu vzpourou proti legitimním přemyslovským panovníkům. Přestože na něm on i jeho syn Kazimír seděli pevně, Lucemburkové se polské koruny odmítali vzdát.

Markraběti Karlovi bylo jasné, že lucemburské nároky na polské dědictví jsou naprosto iluzorní. V kritické mezinárodní situaci je tedy bez mrknutí oka hodlal obětovat a zahájil s polským králem neformální jednání. Piastovec dal již 9. srpna svým vyjednavačům plnou moc přijmout jeho jménem z rukou Lucemburků polský královský titul. Za to měli být odškodněni ústupky ve Slezsku a finanční náhradou až ve výši 30 000 kop pražských grošů.

Prostředkování při jednáních i hostitelské úlohy se ujal Kazimírův švagr, uherský král Karel Robert, jemuž zase nebyla po vůli vrůstající moc Habsburků. Karel zároveň docílil i toho nejdůležitějšího. Polský král za této situace odmítl vojensky podpořit císařovu protilucemburskou koalici a její plány na ofenzivu se tak zcela zhroutily.

Lucemburkové přebírají iniciativu

Závěrečná česko-polská jednání se odbývala v hornouherském Trenčíně. Tam 20. srpna 1335 přijeli král Jan, jeho syn Karel a pět polských vyslanců. O čtyři dni později uzavřeli takzvaný trenčínský mír. Podle něj se Jan Lucemburský zřekl polské koruny v Kazimírův prospěch. Ten se naopak zřekl polských nároků na Slezsko. Oba panovníci tak obětovali to, co stejně vlastnili jen na papíře. Jan věděl, že se polským králem nikdy nestane, Kazimír si zase uvědomoval, že Slezsko ovládají Lucemburkové, protože tamní piastovská knížata raději přijímala poměrně velkorysou svrchovanost českého krále než Kazimírovy centralizační snahy. Ohledně finanční náhrady českému králi osvědčilo polské poselstvo skvělého obchodního ducha, když nakonec uhádalo celkovou sumu na „pouhých“ 20 tisíc kop.

Lucemburkové pak spěchali na další královskou schůzku. Tentokrát do Visegrádu, kde je očekával uherský panovník Karel Robert. Po cestě se k nim připojil i Janův mladší syn Jan Jindřich. Již 3. září ve Visegrádu oba panovníci uzavřeli obranný spolek proti Habsburkům, kteří ohrožovali zájmy uherské i lucemburské. Lucemburkové tak převzali iniciativu do svých rukou. Císař Ludvík Bavor s nimi nejprve počátkem září uzavřel příměří a následně v listopadu mír. 

Druhá schůzka ve Visegrádu

Staroslavný uherský Vyšehrad však na svou hvězdnou chvíli teprve čekal. Nadešla mezi 12. a 26. listopadem roku 1335, kdy se zde sešli tři králové: polský Kazimír, uherský Karel Robert a český Jan, doprovázený synem Karlem. Sešli se tu i další významné osobnosti z celé střední Evropy. V osobě olomouckého biskupa Jana Volka, nemanželského syna Václava II., tu byl přítomen i zástupce přemyslovské dynastie. Roli hostitele hrál opět Karel Robert a jeho žena Alžběta, která se zde setkala se svým mladším bratrem Kazimírem.

TIP: Skandál v nejvyšších kruzích: Ošklivka Markéta zavrhla svého lucemburského manžela

Na schůzce korunované hlavy stvrdily svou pečetí dohody, ústně sjednané v srpnu v Trenčíně. Kromě toho vládci upravili hranice mezi državami českého a polského krále a domluvili sňatek Kazimírovy dcery Alžběty s vnukem Jana Lucemburského, Janem Dolnobavorským. Český král potvrdil svou rezignaci na polskou korunu a Kazimír na oplátku předání Slezska pod svrchovanost Lucemburků. Zvláštní postavení si udrželo ze slezských knížectví pouze Svídnicko s Javorskem. Proto také Karel později velmi usiloval o jeho získání pro Českou korunu, což završil svým sňatkem s dědičkou Annou Svídnickou. A protože do Visegrádu přijeli i zástupci Řádu německých rytířů, byly na popud Lucemburků urovnány i dlouhodobě napjaté vztahy mezi Řádem a Polskem.

Vítězství bez války

Druhá visegrádská schůzka znamenala jednoznačné diplomatické vítězství pro všechny zúčastněné strany. Polský a uherský panovník upevnili své pozice a pokračovali na cestě úzké spolupráce mezi oběma zeměmi, která vyvrcholila roku 1370 personální unií Uher a Polska v osobě Ludvíka Uherského, syna Karla Roberta a synovce Kazimírova. Nejvíc však získali Lucemburkové. Zajištěním východních hranic se jim uvolnily ruce k realizaci dlouhodobých dynastických plánů v Říši. Ačkoli se jim nepodařilo získat Tyroly a Korutansko, dokázali vzdorovat císaři Ludvíkovi. Jejich úsilí bylo završeno roku 1346 volbou markraběte Karla římským králem a roku 1355 jeho císařskou korunovací ve Věčném městě.