Prosincovou podvečerní hvězdnou oblohu ozdobí na sklonku roku velmi nápadná večernice neboli planeta Venuše putující ze souhvězdí Střelce do Kozoroha. Na začátku prosince však získá silného konkurenta v podobě dorůstajícího Měsíce. Aby upevnila své výsostné postavení, spojí na pár dnů síly se Saturnem, rovněž ve Střelci, k němuž se na nebi přiblíží na přelomu druhého a třetího prosincového týdne. 

Prosincové Geminidy

V té době začne být na obloze čím dál aktivnější i meteorický roj Geminid, jehož činnost vyvrcholí v noci z 13. na 14. prosince. Bohužel jen o dva dny dřív nastane úplněk, takže se pozorování meteorů letos omezí zejména na ty nejjasnější v podobě tzv. bolidů. 

Na ranním nebi nalezneme na počátku prosince dvojici jasných planet v souhvězdí Vah nad jihovýchodem: Zatímco Mars budeme moct pozorovat až do konce roku, výhled na Merkur se nám naskytne pouze v první půli prosince – a navíc jen krátce před rozbřeskem nízko nad obzorem. 

Přejdeme-li od nápadných planet a žhnoucích bolidů ke hvězdám, bude se prosincová podvečerní obloha jevit poněkud fádně. Souhvězdí jako Vodnář, Ryby, Velryba či Eridanus jsou totiž chudá na jasné stálice a o mnoho lépe na tom není ani výše položený Pegas. Abychom tento prvotní dojem zvrátili, je potřeba si vypomoct dalekohledem: Teprve s ním ve vodních souhvězdích i v okřídleném lichokopytníkovi odhalíme řadu pozoruhodných objektů vzdáleného vesmíru.

Na lovu přízraků

Kromě nejrůznějších mlhovin či hvězdokup se nabízejí i nevšední galaktické triplety, tedy seskupení tří galaxií, jež se naráz vtěsnají do zorného pole dalekohledu. Jen je potřeba, aby přístroj disponoval objektivem o průměru alespoň 20 cm. Vždyť i nejbližší z uvedených hvězdných ostrovů leží od Země asi 50 milionů světelných roků a ten nejodlehlejší pak víc než pětkrát dál. Jejich jasnost se proto pohybuje v rozmezí 10–13 mag. 

V případě nenápadných galaxií platí dvojnásob, že je kromě dostatečně velkého dalekohledu nezbytná i tmavá obloha. Při sledování těchto úhlově malých a velmi slabých objektů je dobré se vyvarovat jakéhokoliv rušivého osvětlení, dokonce i vzdálených světel na horizontu (není-li zbytí, lze si při pozorování zastínit hlavu například kapucí apod.).

Pokud na první pohled nic neuvidíte, nebuďte zklamaní. Zkuste nepatrně pohybovat dalekohledem ze strany na stranu a lovit na sunoucím se hvězdném pozadí „mlhavé přízraky“. Vyzkoušejte i různá zvětšení, jež mají zásadní vliv na jas zorného pole: Optimální hodnota silně závisí na aktuálních pozorovacích podmínkách, počítejte však se zvětšením v rozsahu 50–120×.

V souhvězdí Pegase

Zpočátku si zřejmě povšimnete pouze nejjasnější galaxie z dané trojice a zbylé rozeznáte až o něco později. Anebo se místo tria dočkáte pouze dua… S pozorováním začněte u nejsnazšího cíle – galaktického tripletu v souhvězdí Pegase, který tvoří hvězdné ostrovy NGC 7769, NGC 7771 a NGC 7770. 

V prvním kroku vyhledejte na obloze dvojici stálic Beta a Gama Pegasi viditelnou pouhýma očima. Vydáte-li se od Gamy směrem k Betě, narazíte přibližně ve třetině cesty – asi 7,25° od Gama Pegasi – na nejnápadnější členku tripletu: Za dobrých podmínek rozpoznáte u přibližně kruhové NGC 7769 s 12 mag i její bodové jádro. 

Pouhých 5′ na jihovýchod pak objevíte podobně jasnou, avšak výrazně protáhlou NGC 7771 s 12,3 mag. Největší výzvou bude poslední z trojice, slaboučká NGC 7770 s 13,8 mag. Coby drobný flíček se nachází jižně přímo pod NGC 7771. Pozorování naznačují, že by danou trojici mohlo pojit vzájemné gravitační působení. Všechny zmíněné galaxie se totiž nacházejí zhruba stejně daleko od Země.

Trojice z Velryby

Za dalším galaktickým triem se přesuňte do jihovýchodního cípu souhvězdí Velryby, poblíž hranice se sousedním souhvězdím Eridanu. Právě tam se nachází triplet složený z galaxií NGC 1035, NGC 1042 a NGC 1052. Nejnápadnější stálici v jeho blízkosti představuje Éta Eridani, kterou na nebi snadno dohledáte i bez dalekohledu. Od ní se přesuňte 4° na západ a trojice hvězdných ostrovů, rozmístěných do vrcholů rovnoramenného trojúhelníku, by se měla objevit v zorném poli vašeho přístroje. 

Nejvýraznější členkou skupiny je východně položená, mírně oválná NGC 1052 s 10,5 mag a jasným jádrem. Posunete-li se od ní asi 15′ na jihozápad, dospějete k o něco větší, avšak slabší NGC 1042 kruhového tvaru s 11,0 mag. Uvedená dvojice tvoří základnu zmíněného rovnoramenného trojúhelníku. Na jeho vrcholu pak objevíte maličkou a silně protáhlou NGC 1035 s 12,2 mag, ležící zhruba 25′ severozápadně od NGC 1052.

Ostrovy v Rybách

Poslední pohledný triplet, složený z NGC 7782, NGC 7778 a NGC 7779, okupuje souhvězdí Ryb nedaleko stálice čtvrté velikosti Omega Piscium. Od ní se vydejte 1,75° na severozápad a jako první vám nejspíš padne do oka dvojice přibližně stejně jasných kruhových galaxií NGC 7779 a NGC 7778 (obě s 12,7 mag). 

Na obloze je dělí pouze 2′, tudíž vypadají jako dvojčata. Jsou natolik atraktivní, že snadno zastíní i NGC 7782 s 12,2 mag, která je z celého tripletu úhlově největší a také nejzářivější. Nachází se zhruba 9′ severovýchodně od předchozí dvojice a vyniká jasným bodovým jádrem i oválným tvarem. 

V podobném duchu bychom mohli pokračovat – zmíněná trojice galaktických tripletů totiž představuje pouhý zlomek z mnoha dalších, jež lze na hvězdném nebi nalézt. Jejich počet navíc rychle roste se zvětšujícím se průměrem objektivu. Soustředěný pohled na „mlhavé přízraky“ přitom vždy znamená, že v jednom okamžiku obhlížíte stovky miliard hvězd naráz! 

Východy a západy Slunce

V první polovině měsíce se Slunce nachází ve znamení Střelce, 22. prosince v 5:19 SEČ vstoupí Slunce do znamení Kozoroha; nastává zimní slunovrat a začíná astronomická zima

Fáze, východy a západy Měsíce

Planety na noční obloze

• Merkur – viditelný v první půli prosince zrána nad jihovýchodem
• Venuše –  viditelná večer nad jihozápadem
• Mars – viditelný ráno nad jihovýchodem
• Jupiter – nepozorovatelný
• Saturn – viditelný v první půli prosince večer nízko nad jihozápadem
• Uran – viditelný po celou noc kromě rána
• Neptun – viditelný večer nad jihozápadem

Zajímavé úkazy v prosinci 2019

• 10. a 11. prosince – setkání Měsíce a jasného Aldebaranu ze souhvězdí Býka na noční obloze
• 11. prosince – setkání Venuše a Saturnu na večerním nebi nad jihozápadem (bude je dělit úhlová vzdálenost cca 1,8°)
• 16. prosince – setkání Měsíce a jasného Regula ze souhvězdí Lva na noční obloze (nejblíž si budou 17. prosince v ranních hodinách nad jihozápadem, kdy je bude dělit úhlová vzdálenost cca 3°)
• 23. prosince – setkání úzkého měsíčního srpku a Marsu na ranním nebi nízko nad jihovýchodem (bude je dělit úhlová vzdálenost cca 3°)
• 28. a 29. prosince – setkání úzkého měsíčního srpku a Venuše na večerní obloze nízko nad jihozápadem

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském čase (SEČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.

Seriál pozorování oblohy vzniká ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno

U většiny savců je sex omezený na pouhé vteřiny – je totiž energeticky pořádně náročný, není možné se při něm soustředit na okolní predátory a táhne myšlenky zvířat pryč od shánění jídla, což je přece v životě nejdůležitější. Jenže lidé, jako ostatně všechno v přírodě, tento krátký slastný pocit, vymyšlený jako odměnu za rychlé předání DNA, přetvořili k obrazu svému. Zrodil se dlouhý, protahovaný styk, který je sice příjemný, ale také s sebou nese nejedno riziko. Podle výzkumu britské firmy Euroklinix utrpělo v ložnici nějakou formu zranění nejméně 17 % dospělých, z čehož 2 % „dovádějících“ musela postelovou show ukončit návštěvou nemocnice. Jste zvědaví na ty nejběžnější bolísky?

Natažený sval 

V kdejaké příručce zdravého životního stylu se dočtete, že sex je stejně dobrý jako běhání. Moc rádi bychom tomu věřili, bohužel to není pravda – podle výzkumu Harvardské univerzity se tepová frekvence při pohlavním styku zvedá na asi 130 úderů za minutu (lidský klidový průměr je 60–100 úderů) a sex tak lékaři kvalifikují jako „mírnou aktivitu“. Samozřejmě, najdou se mezi námi i vášniví jedinci, kteří neznají mezí a pohlavní spojení pojímají jako svého druhu gymnastiku. Jenže na rozdíl od sportu, k němuž neodmyslitelně patří protažení a zahřátí svalů, do postelového dostihu obvykle vpadnete tak nějak po hlavě a často se sklenkou alkoholu. To samozřejmě v mnoha případech skončí přetížením svalů, které si až dosud hověly v klidu a očekávaly poklidný večer a odchod do hajan. Naštěstí nejde o závažné zranění, stačí několik dní klidu a analgetický krém.

Fraktury kostí 

Nejbezpečnější sex se odehrává ve vodorovné poloze, v kontrolovaném prostředí, v klidu, bez stresu, s přiměřenou vášní a vzájemnou ohleduplností partnerů. Jenže chtít toto po lidech je jako vysvětlovat teenagerům, že procházka je méně riziková aktivita než sjíždění zábradlí na skateboardu. Sex se tedy provádí všude možně, na okraji gauče, vestoje o zeď, nebo ve sprše. Uklouznutí jsou častá a pády bolavé. Ať už trefíte hlavou noční stolek, nebo rukou topný koupelnový žebřík, máte zaděláno na otřes mozku či sádru. Podle lékařských historek je to přesně ten druh zranění, který pacienti na chirurgii často maskují jako „uklouznutí“, a příliš se nechtějí bavit o detailech.

Věci ztracené „tam dole“ 

Ztracené či zaseknuté předměty v tělních dutinách jsou zdrojem mnoha a mnoha historek z nočních chirurgických pohotovostí, které lékaři ideálně demonstrují na velmi výmluvných snímcích z rentgenu. Tyto nehody se dějí jak dámám, tak labužnickým pánům, protože hladká svalovina je velmi elastická a lidské tělo dokáže pojmout neuvěřitelné věci.

Lékaři tak musejí vytahovat nejen vibrátory (nedopatřením zajeté příliš hluboko), ale také nemálo předmětů běžné denní potřeby či zeleninu, jež mají alespoň zhruba falický tvar. Ovšem zdaleka nejčastějšími pacienty nejsou ani tak milovníci kvalitně zašpuntovaného těla, jako spíše oběti nehod. Lékaři tak obvykle „loví“ tampony, na které majitelka zapomněla, nebo kondomy, jež se při sexu shrnuly – a už se je nepodařilo najít.

Vnitřní zranění 

Jedná se o jeden z vůbec nejčastějších problémů. Vagína je přírodou konstruovaná tak, aby byla mimořádně elastická (většina žen si až do porodu neumí představit, že by jí prošla hlava dítěte), ale aby tuto vlastnost spolehlivě projevila, potřebuje zahřívací čas nutný k lubrikaci. Proto je předehra tak důležitá, i kdyby se pánové nakrásně toužili jen tak narychlo „připojit“ a poté se odvalit do sladké dřímoty. Průnik penisu do příliš suché pochvy způsobí v jejích stěnách mikrotrhliny, které pekelně pálí, a v extrémních případech dojde i na větší krvácení. Dalším citlivým místem je děložní hrdlo, jež může při trochu divočejším sexu dostat pár tvrdých úderů. Jeho pohmoždění sice není životu nebezpečné, ale žena si na pár dní užije bolesti břicha a křeče. Mnoha problémům lze předejít používáním umělého lubrikantu. Mimochodem, ten by se měl vyskytovat poblíž každé partnerské postele.

Zlomený penis 

„Zlomení“ penisu ve skutečnosti není možné, protože neobsahuje žádnou kost (věřte nebo ne, ještě náš prapředek homo erectus ji před 1,9 milionu let měl), může ale dojít k bolestivému poškození topořivých tělísek – což se zlomenině ve finále podobá. Penis je vybaven dutými „vaky“, jež se při vzrušení plní tepennou krví; penis tak napřímí a dají mu tvrdost nutnou k průniku do vagíny. Tím ovšem tělíska ztratí flexibilitu a stanou se náchylná ke zranění, které může v extrémních případech skončit jejich prasknutím a vyřinutím krve.

TIP: Intimní superskandál: Chytrý vibrátor tajně odesílal vývojářům data o používání

K nehodě může dojít při velmi tvrdém sexu nebo při styku v krkolomné poloze, z níž partnerka spadne. Jediné, co můžete s tímto extrémně bolavým zraněním dělat, je okamžitá cesta do nemocnice, kde chirurgové odsají uniklou krev a zacelí protrhnutou stěnu topořivého tělesa. Obnovit funkci penisu se podaří v 90 % případů, nicméně na sex můžete na pár měsíců zapomenout. Jde spíše o vzácné zranění, ale přiznejte si to – na tuto část jste se v článku celou dobu těšili.

Korálové útesy dostávají v dnešním světě pořádně zabrat. Vadí jim znečišťování mořské vody, ohrožují je vzrůstající teploty a okyselování oceánů, a také na nich řádí devastující choroby. Jejich krásné scenerie, plné barev a života pod vodou, se stávají vzácností. Vědci a ochránci přírody s tím bojují všemi možnými prostředky.

Britští badatelé vsadili na hodně netradiční metodu. Rozhodli se zachraňovat poškozené korálové útesy podvodními reproduktory. Jde o to, že zdravé útesy, které dýchají životem, jsou plné roztodivných zvuků. Naproti tomu poškozené, skomírající útesy jsou zlověstně prázdné a tiché. To je problém, protože jak se ukazuje, takové prostředí odrazuje mladé ryby od toho, aby se usadily.

TIP: Jak zachránit Velký bariérový útes? Stimulací elektrickým proudem!

Pestré a početné populace ryb jsou přitom pro korálové útesy velmi důležité. Fungují jako údržbáři útesu a zároveň se starají o přísun potřebných živin. Proto vědci pouštějí z reproduktorů ponořených na poškozených útesech podvodní zvuky nahrané na útesech kypících životem, aby se tam mladé rybky nebály. Nová metoda se velmi osvědčila v experimentu na Velkém bariérovém útesu u Austrálie, kdy podvodní reproduktory přilákaly na poškozené korálové dvojnásobné množství nových ryb oproti místům bez těchto reproduktorů.

Když si uvědomíme, že Slezsko bylo tehdy stále ještě součástí zemí Koruny české a že z měst jako Jeseník nebo Nisa (dnes Nysa ležící v Polsku kousek od českých hranic) to bylo do Velkých Losin coby kamenem dohodil, stojíme před jednou z významných příčin severomoravských procesů.

Jesenické procesy

Jeseník, tehdy Frývaldov, náležel podobně jako Nisa pod vládu vratislavského biskupa. Čarodějnické procesy zde začaly ve 20. letech 17. století a měly zřejmou souvislost s tím, že v knížectví tehdy řádil dobytčí mor. Ztrátu cenného dobytka nesli obyvatelé v časech třicetileté války obzvláště špatně. Není divu, že vinu za jeho uhynutí svalovali na temné síly a nekalé čarování. Hledání původce onoho neštěstí v okolí vedlo k celé sérii tragédií. 

Na počátku stálo závažné obvinění městského pastýře z Frývaldova Kryštofa Schmieda, učiněné na smrtelné posteli. Pastýř obvinil svou ženu z travičství a čarování. Barbora Schmiedová sice vydržela všechny stupně tortury, nakonec však ze stejného zločinu obvinila dalších šest žen, včetně místní porodní báby Marty Wenzelové. Barbora jako jediná unikla kruté smrti upálením, protože zemřela ještě ve vězení. Předtím se však přiznala k tomu, že jako neviditelná létala jiným lidem do sklepů, z nichž kradla mléko, připravovala „čarodějnické máslo“, škodila dobytku bylinami a mořila svého muže. Kromě toho létala spolu s ostatními čarodějnicemi na sabat, kde se při orgiích zřekla křesťanství. 

Pozitivní vliv války

Podruhé se jesenická vrchnost rozhodla vymýtit čarodějnice v letech 1636–1641. Atmosféra podezřívání a všeobecného strachu zachvátila Nisu a Zlaté Hory (Zukmantl). Kat měl tolik práce, že se pokoušel „stávkovat“, aby si vymohl lepší finanční ohodnocení své práce, a pomáhat mu měla pec na čarodějnice. Městské rady dotčených měst posléze přišly na chuť novému způsobu „podnikání“, rodiny vyšetřovaných musely platit takzvané kajícné peníze jako příspěvek na náklady spojené s vězněním a popravou. 

V roce 1642 se přivalila švédská i císařská vojska a Nisa byla nějaký čas v obležení. Třebaže procesy pokračovaly v omezené míře dál, válka je odsunula do pozadí. Po podepsání vestfálského míru roku 1648 třicetiletá válka končila, ale klid zbraní naneštěstí opět obrátil pozornost k údajnému řádění čarodějnických tlup. Tehdy propukla třetí, nejhorší vlna pronásledování na Jesenicku a Zlatohorsku. Teror vyvrcholil v roce 1651. Zpráva z října onoho roku uvádí celkem 155 osob upálených pro zločin čarodějnictví, z toho jen v Jeseníku a okolí 88 lidí! 

Ta hrůza!

Vše začalo na jaře roku 1651 doznáním sotva osmiletého Martina Schirna ze vsi Široký Brod k tomu, že se s Uršulou Schnurzelovou účastnil sabatu. Uršula, zvaná též Dlouhá Ševcová, ho měla také učit, jak zaklínat dobytek. S pokračujícími výslechy Martin postupně kromě Uršuly obvinil další ženy a ty zase udávaly další známé a sousedy. 26. května 1651 Uršula zahynula na hranici v Jeseníku poté, co se přiznala k více jak dvacetileté „čarodějnické kariéře“. Děsivá byla rychlost procesů. Vzhledem k tomu, že jesenický tribunál neobesílal apelační soud, jako tomu bylo v Čechách a na Moravě, nejdéle čtrnáct dní po zatčení končily jesenické oběti na hranici. V létě shořelo jen na jesenické hranici 33 lidí. Za oběť padly i všechny ženy jesenických radních. 

Ukončení jesenických procesů bývá připisováno zásahu vratislavského biskupa Karla Ferdinanda Vasy. Tento vzdělaný muž, bratr polského krále Jana II. Kazimíra a bratranec císaře Ferdinanda III., doporučil zemskému hejtmanovi neotvírat další procesy a k již obviněným se chovat nanejvýš ohleduplně:  „Připadá nám, jakoby i více osobám se stalo příliš mnoho, jako by byly příliš zastrašovány a mučeny... Tímto způsobem by nejen slabé a práva neznalé ženské pohlaví, ale i silnější mužové mohli býti dohnáni k přiznání.“ 

Chapadla až do Prahy

Téměř paralelně s děním na Jesenicku propukla hysterie i ve Zlatých horách. Kraj tehdy zasáhla epidemie dobytčího moru a za pouhý půlrok hledání viníků pohromy bylo na hranici posláno 54 osob. Podle Theatrum Europaeum měli ve Zlatých Horách roku 1651 celkem 8 katů, „kteří mají každý den spoustu práce.“

Za královnu tamějších čarodějnic (Hexenkönigin) byla označena Uršula Schmelzerová. Na popravišti skončily její tři dcery, devatenáctiletá vnučka a strašnému osudu neunikla dokonce ani její dcera provdaná do Prahy. V Praze byla zatčena, vyslýchána a na následky mučení zemřela ve vězení na Starém Městě pražském 20. dubna 1651.

TIP: Inkvizitor Boblig a čarodějnické procesy na losinském panství

Oběti se zlatohorskému tribunálu přiznaly, že ďáblovi prodaly celou úrodu ovoce z Čech a Moravy, za což dostaly každá 3 haléře, dohromady však dva tisíce říšských tolarů – to mělo být důkazem, jak velké skupiny lidí se toto spiknutí týká. Létaly na Petrovy kameny. Uršula Schmelzerová tam měla za galána samotného ďábla, říkala mu však něžně „Hänsel“. Tvrzení zlatohorských čarodějnic se přitom velmi nápadně podobají pozdějším výpovědím losinských a šumperských obviněných. Přísedícím zlatohorského tribunálu byl tamní rodák, Jindřich František Boblig z Edelstadtu…

NASA plánuje k průzkumu Jupiterova měsíce misi, která by měla zmapovat povrch měsíce a dokonce odebrat vzorky z polárních výtrysků. 

Vybírá se raketa

Start zatím nepojmenované sondy (některé zdroje ji neoficiálně označují jako Europa Clipper) se plánuje na příští desetiletí. Půjde o vlajkovou misi NASA a její cena by se měla pohybovat kolem dvou miliard dolarů – bez nosné rakety, o níž se ještě nerozhodlo: Zvažuje se osvědčený Atlas V, probíhají však intenzivní diskuse mezi managementem „Clipperu“ v pasadenské Jet Propulsion Laboratory a týmem připravované superrakety SLS neboli Space Launch System. Údajně se dokonce již řešil design aerodynamického krytu nákladu pro start SLS se sondou k Europě.

Nepřehlédněte předchozí část článku: Jupiterův měsíc Europa: Najdeme život pod ledem? (1.)

Superraketa bude využívat silné motory, které dřív poháněly mohutné raketoplány; zvládne přitom vyprodukovat tolik energie, že by plavidlo o hmotnosti několika tun poslala na přímou přeletovou dráhu k Jupiteru, po níž by cesta k cíli trvala necelé dva roky. Z NASA unikly informace, že tým SLS předběžně počítá s vynesením sondy k obří planetě při jednom ze dvou startů rakety v roce 2025 (při druhém by zřejmě zamířila do hlubšího kosmu pilotovaná loď Orion). Gigantický nosič bude několikanásobně silnější než Atlas V, podobný nepoměr ovšem bohužel platí, i pokud jde o cenu jeho nákladové kapacity.

Každopádně, po příletu k cíli se sonda usadí na eliptické dráze kolem Jupitera, přičemž jej obkrouží asi za dva týdny. Radiačně stíněné plavidlo, zásobované energií ze solárních panelů, by pak mělo na orbitě plynného obra pracovat asi tři pozemské roky a uskutečnit až 45 blízkých průletů okolo Europy ve výšce 25–2 700 km nad jejím zmrzlým povrchem. 

Evropa na Europu?

S nabídkou spolupráce na misi k Europě loni také NASA předběžně oslovila Evropskou kosmickou agenturu (ESA). Prvotní design družice má totiž ještě hmotnostní rezervu kolem 250 kg – například pro malou evropskou sondu. ESA nadšeně souhlasila a nyní zvažuje dvě nejpravděpodobnější možnosti: Mohla by vyrobit malý orbiter, který by se na americký automat pro přelet k Jupiteru „připíchl“ a po oddělení by pak prováděl vlastní výzkumy Europy či měsíce Io s aktivními vulkány na povrchu. Druhou možnost představuje impaktor, jenž by ve vysoké rychlosti narazil do povrchu Europy a pomohl by americké sondě nahlédnout pod její pokličku. 

Podle vědců však zmíněné návrhy nemusejí být konečným výběrem pro spolupráci za 500 milionů eur. Na malý evropský subsatelit si navíc možná brousí popravčí sekeru američtí zákonodárci, kteří požadují, aby mise zahrnovala i přistávací lander.

Přistání na povel

Za přistání na Europě velmi lobbuje texaský republikán John Culbertson, předseda komise, která sestavuje návrhy rozpočtu NASA. Už v minulých letech se tento kongresman postaral o přísun peněz do Pasadeny, aby mohli tamní inženýři studovat možnosti přistání na Jupiterově měsíci. Americká vědecká organizace Planetary Society informovala, že na přelomu roku Culbertson ze své pozice zákonodárce agentuře NASA nařídil, aby měla sonda k Europě přistávací modul a odstartovala již v červnu 2022 na raketě SLS.

Modul by měl vážit kolem 230 kg (takže by „spolkl“ celou kapacitu pro případné evropské zařízení), z čehož by 20–30 kg připadalo na vědeckou výbavu. Po dosažení orbity Jupitera by se přistávací část oddělila od mateřské sondy a vylétla by na vyšší dráhu, kde by vyčkávala dostatečně daleko od radiace planety. Mezitím by probíhala primární mise, jež by zahrnovala i snímkování Europy a hledání vhodné přistávací zóny – bezpečné, ale zároveň vědecky zajímavé. Ideální by bylo místo, kde z hloubky vyvěrá na ledový povrch voda, aby měly přístroje landeru co analyzovat.

Samotný sestup na povrch měsíce by řídil automatický systém detekce rizika, který použila například čínská lunární sonda Čchang-e 3, jež dopravila na náš Měsíc vozítko Jutu. Zmíněný systém využívá aktuální snímky z kamer a vyhodnocuje, zda je bezpečné dosednout v místě přímo pod modulem – umožňuje tak přistát i v komplikovanějším terénu. V posledních fázích sestupu by přišel na řadu manévr Sky Crane, jenž se uplatnil i u roveru Curiosity na Marsu: Sestupová plošina brzdí pomocí raketových motorů a spouští vědecký modul dolů na lanech. Na povrchu Europy by měla sonda odebírat vzorky z okolí a analyzovat je po dobu asi deseti dní, dokud jí nedojde energie v bateriích. 

Drahý podnik s nejistým osudem

Pokud však k ceně sondy připočítáme i přistávací modul a start na raketě SLS, dostaneme se zhruba na 3,5 miliardy dolarů. A to už je dost drahý podnik na to, že má mezi politiky jediného zastánce. Nátlaku Johna Culbertsona se navíc brání sama NASA. Její ředitel, bývalý astronaut Charles Bolden, prohlásil: „Moji lidé, kteří plánují let k Europě, říkají, že tento svět musíme nejdřív prozkoumat, abychom věděli, zda má vůbec cenu tam chtít přistát. V tomto bodě se momentálně s kongresmanem Culbertsonem rozcházíme. On chce drahou misi, která bude mít všechno včetně přistávacího modulu, nicméně podle nás jde z vědeckého hlediska o nesmírně zbrklý přístup.“

TIP: NASA potvrzuje: Na Jupiterově měsíci Europa se vyskytuje vodní pára

Culbertson ve své iniciativě přesto pokračuje a zdá se, že Kongres k uvolnění zhruba půl miliardy dolarů na přistávací modul přiměje. Co však udělají další politici s tak komplexní a drahou misí, pokud Culbertson o svou funkci přijde nebo jeho strana ztratí vliv? Takový projekt pak bude jasným kandidátem na úsporu financí.

Jihokorejský šéfkuchař Eo Yun-gwon se obrátil na vydavatele michelinského průvodce s žádostí o vyjmutí své restaurace z průvodce restaurací Michelin. Důvod? Eo Yun-gwon nesouhlasí s konceptem průvodce – považuje jej za krutý a nespravedlivý.

Krutý a ponižující systém

Podle jihokorejského kuchaře koncept nutí kuchaře, aby celý rok čekali na zkoušku, aniž by věděli, kdy (a zda) přijde. „Je to krutý a ponižující systém. V Soulu existuje tisíce restaurací, které jsou lepší než ty, které jsou v průvodci uvedené. Je to nezdravé,“ okomentoval michelinského průvodce Eo. Šéfkuchaři také vadí nejasný systém hodnocení michelinského průvodce.

Žádosti šéfkuchaře vydavatelé v letošním vydání nevyhověli a restauraci Ristorante Eo do n knihy zařadili. Yun-gwon se proto obrátil na soud s tím, že zařazení do průvodce považuje za urážku. Zda soud šéfkuchaři vyhoví není jasné. Podle jihokorejských zákonů je za urážku či pomluvu považováno vulgární nebo jinak nepravdivé negativní označení, snižující sociální postavení.

TIP: Michelinský průvodce si popletl restaurace: Hvězdu udělil malému bistru

Přestože je případ jihokorejského šéfkuchaře neobvyklý, není ani zdaleka prvním, kdo se proti michelinskému kultu ostře vymezil. V roce 2017 byla z průvodce vyjmuta restaurace slavného francouzského šéfkuchaře Sébastiena Brase, držitele tří michelinských hvězd. Také v jeho případě bylo hlavní motivací vaření s větší svobodou a pod menším tlakem. Zápis do proslulého průvodce v minulosti odmítl také Brit Marco Pierre White nebo pařížský restauratér Alain Senderens.

Vulkán Anak Krakatoa se objevil v Sundském průlivu mezi indonéskými ostrovy Jáva a Sumatra teprve v roce 1927, v místě zkázonosné erupce sopky Krakatoa, která se odehrála v roce 1883. Od té doby vyrostl do výšky 338 metrů. Není to nic divného, protože toto místo náleží mezi nejvíce vulkanicky aktivní oblasti světa.

V druhé polovině roku 2018 byl Anak Krakatoa aktivnější. Zhruba před rokem, v noci 22. prosince 2018 došlo k další v řadě nevelkých erupcí. Po této erupci se ale sopečný kužel sopky zhroutil do moře a vyvolal asi 5 až 13 metrové vlny tsunami, které se prohnaly Sundským průlivem. Při této katastrofě zahynulo 437 lidí a sopka Anak Krakatoa se snížila na pouhých 113 metrů.

TIP: Neslavně proslulá indonéská sopka Anak Krakatau spustila vánoční tsunami

Je to jistě děsivé. Jak ale zjistil tým britských a japonských vědců, ve skutečnosti mohla být tato katastrofa ještě mnohem horší. Sesunutí kráteru totiž vymrštilo mořskou vodu do počátečních výšek mezi 100 až 150 metry. Výška gigantické vlny sice rychle klesala, hlavně kvůli gravitaci a působení tření vln o mořské dno, ale když tato tsunami zasáhla neobydlený ostrov ve vzdálenosti několika kilometrů od vulkánu, tak měla ještě výšku kolem 80 metrů. Kdyby v těch místech bylo nějaké osídlení, ztráty na životech mohly být daleko vyšší. V okolí sopek jako je Anak Krataoa musejí místní lidé s podobnými katastrofami počítat a v maximální možné míře se na takovou situaci připravit.

Za pozdější ohromný rozmach vděčil Řím nejen obratné politice, ale i poloze na významné křižovatce cest spojujících Evropu s Asií a severní Afrikou. Strategické umístění přinášelo vedle obchodních benefitů rovněž kontakt s jinými kulturami, z nějž bylo možné těžit. A nejednalo se zdaleka jen o Řeky: Silný vliv na počátky impéria mělo rovněž sousedství s Etrusky, kteří do Říma přinesli mnohé – počínaje znalostí kamenného oblouku a kanalizace přes závody válečných vozů až po náboženské zvyky. 

Krize pod povrchem

Právě Etruskové seznámili Římany s upravenou řeckou abecedou a z řad jejich šlechty usedali na trůn první římští králové. Když éra království roku 509 př. n. l. skončila, vystřídala jej republika a strmě se rozrůstala díky výbušné vojenské politice. Vítězstvím v punských válkách roku 146 př. n. l. se její pozice definitivně upevnila: Stala se jedinou dominantní silou v celém západním Středomoří.

Navzdory stálé expanzi se ovšem již tenkrát stát potýkal s hlubokou krizí, kdy ideály kolektivně spravované republiky cíleně ničili ctižádostiví a mocní muži, kteří se snažili urvat co největší podíl na moci. Vše vyvrcholilo roku 27 př. n. l., kdy byl Octavianovi udělen titul „Augustus“ (viz Diktátor v čele republiky) a republikánské zřízení se proměnilo v imperiální v čele s jediným „caesarem“. Pod Augustovým vedením pak říše po desetiletích válčení zažila blahobyt a rozkvět. Zhruba ve stejné době ji obývalo bezmála 57 milionů lidí, čímž se zařadila k nejpočetnějším civilizacím starověku. 

Armáda jako základ

Pakliže první Perskou říši charakterizovala tolerance a tu Maurjovskou dokonalý administrativní aparát, římské císařské impérium soustředěné pod nadvládu jediného diktátora stavělo na perfektně řízené vojenské moci. Na rozdíl od republiky se totiž opíralo o stálou armádu (nikoliv milice svolávané v čase krizí), kterou tvořili skvěle vycvičení a vysoce organizovaní profesionálové, loajální císaři.

Administrativně se rozsáhlé území členilo na provincie, v jejichž čele stáli prokonzulové. Uplatňovalo se tam římské právo a vojenská kontrola početných legií, které nelítostně potlačovaly jakékoliv náznaky vzpoury. V jednotlivých podrobených oblastech přitom Římané používali různý stupeň dominance: „Civilizovaným“ národům přiznávali práva blížící se těm římským, zatímco k lokalitám odpírajícím poslušnost či regionům, jež považovali za barbarské, přistupovali mnohem razantněji. Oba způsoby přitom fungovaly poměrně efektivně.

Betonová revoluce

Augustus věnoval značný zájem architektuře a okázalé stavby budované za jeho vlády měly ještě zvýšit lesk impéria. Dohlížel také na přeměnu Říma, který byl podle něj „cihlový, když tam přišel, a až ho opustí, bude celý z mramoru“. Vznik mnoha tehdejších budov a děl umožnila i technologická novinka: beton. Nový materiál znamenal v římském stavebnictví opravdovou revoluci a hodil se především tam, kde měla konstrukce nést velkou zátěž. 

Právě beton dovolil zrod takových skvostů, jako je Koloseum nebo kupole Panteonu. A s jeho užitím vznikaly i rozsáhlé vodovody, mosty či celé přístavy, k nimž se řadila například Caesarea Maritima v Judeji. 

Mramor versus hlína 

Pro běžné občany neznamenal ovšem přerod v císařství podstatnější změny. Obyvatelstvo se dál dělilo na majetnou šlechtu neboli patricije, obyčejný lid čili plebejce a ohromnou masu otroků bez práv. Ti tvořili hybnou sílu celého kolosu a zajišťovali, že se kola impéria nepřestávala točit. Představovali však bezmála třetinu populace, což vedlo k prohlubování sociálních nepokojů. 

TIP: Základ každé domácnosti: Jak se žilo otrokům v římských dobách?

A zatímco Octavius nechal vztyčovat jeden architektonický skvost za druhým a hlásal přerod Říma v mramorové město, životní realita většiny lidí byla úplně jiná. Plebejci a otroci se tísnili v jakýchsi nízkonákladových starověkých „činžácích“ zvaných insulae: Vznikaly ze dřeva, hliněných cihel a betonu a zahrnovaly průměrně šest až sedm bytů. V 1. století, kdy starověkou metropoli obýval asi milion lidí, jich tam údajně stálo až 15 tisíc. 

Nejspíš to znamená, že jste se ocitli poblíž některého z ruských kosmodromů, snad přímo na Bajkonuru, a to právě při startu rakety do vesmíru. Tzv. Koroljovův kříž totiž nepředstavuje pojem z astronomie, nýbrž z kosmonautiky, a souvisí s poměrně specifickou konstrukcí ruských nosičů.

TIP: Utajený sovětský hrdina: Raketový konstruktér Sergej Koroljov

Drtivá většina sovětských i ruských raket vycházela a dodnes vychází z nosiče R-7, tzv. semjorky neboli sedmičky. Už její první exemplář tvořil centrální válcový stupeň, na jehož špici pak spočívala družice či pilotovaná loď. Zmíněný válec může být vícestupňový a po bocích se k němu do kříže připojují čtyři kuželovité bloky prvního stupně. Motory centrálního stupně i bočních bloků jsou vždy čtyři a při vzletu hoří všechny současně. Při pohledu zespoda tak startující raketa vypadá jako symetrický kříž, jenž vynikne zejména v okamžiku, kdy se postranní bloky po dohoření oddělují. Tento kříž přitom dodnes nese jméno konstruktéra rakety R-7 i mnoha dalších vesmírných nosičů, Sergeje Koroljova.   

Originální výmluvu měl jistý kočí v Polsku, kterého policisté chytili, když pod vlivem alkoholu řídil povoz. Vysvětloval jim, že jeho kůň je střízlivý a trefí sám domů. Nic tak podle něho nebránilo tomu, aby pokračoval v jízdě. Informovala o tom policie v dolnoslezském Walbrzychu.

Případ se stal v sobotu ve vesnici Gluszyca nedaleko českých hranic. Policisté zkontrolovali 68letého muže, když se s povozem vracel domů. Při dechové zkoušce mu naměřili 1,3 promile alkoholu a vozka přiznal, že popíjel tvrdý alkohol.

Policisty nepřesvědčily jeho argumenty o tom, že by ho domů mohl odvézt jeho kůň, když je střízlivý. Dál jet nesměl a navíc dostal pokutu ve výši 500 zlotých (asi 2 960 korun).