Sovětské velení těžce neslo jakékoliv narušení svého vzdušného prostoru a přeletům amerických průzkumných strojů chtělo zabránit za každou cenu. Právě proto vznikl přepadový MiG-19P a pak ještě lépe vybavený MiG-19PF. Letoun měl kvalitnější přístrojové vybavení než jeho předchůdci a také výzbroj. Sovětům se totiž podařilo zavést do výzbroje tepelně naváděné rakety R-3 a „péčka“ dostala dva závěsy pro tyto střely pod křídla.

Předchozí část: Studená válka se Sovětským svazem: Jak vypadala protivzdušná obrana SSSR (1)

Stále výše a rychleji 

Devatenáctky se už na podzim 1957 účastnily několika neúspěšných pokusů o sestřelení špionážních U-2. Při známém incidentu se strojem Francise Powerse 1. května 1960 zasáhla jedna střela komplexu S-75 Dvina i jeden narušitele stíhající MiG-19P, jehož pilot zahynul. O dva měsíce později pak nad polárním kruhem sestřelil pilot „devatenáctky“ průzkumný RB-47H Stratojet. Koncem 50. let začalo přímých střetů ubývat, zato se množily hloubkové průniky moderních proudových průzkumných strojů nad SSSR.

Dne 1. července 1960 se stíhačům podařilo sestřelit jeden Boeing B-47 Stratojet. Tyto stroje často pronikaly nad SSSR, přičemž radarem a fotoprostředky prozkoumávaly cíle až ve vzdálenosti 250 km od své pozice. Sovětská PVO prošla v témže roce reorganizací a její letectvo začalo do výzbroje zavádět specializované přepadové stíhačky vybavené radiolokátorem. V říjnu sovětské letectvo do výzbroje přijalo Suchoj Su-9.

Další zářezy

Tento stroj s delta křídlem létal rychlostí až 2 135 km/h a ve výzbroji měl radarem naváděné střely RS-2US. Do poloviny 60. let bylo na tento stroj přezbrojeno 30 stíhacích pluků. Na začátku roku 1962 začaly k jednotkám přicházet modernější Su-11 s výkonnějším radiolokátorem a střelami R-8M. Koncem roku 1963 vstoupily do služby dvoumístné dvoumotorové Jakovlevy Jak-28P určené k záchytům nízko letících cílů. Dne 14. prosince 1965 se nedaleko Oděsy podařilo sovětským stíhačům sestřelit americký průzkumný Martin RB-57.

Sověti pokračovali ve vývoji přepadových stíhačů a roku 1967 začaly do výzbroje přicházet Su-15. Ty dosahovaly maximální rychlosti 2 200 km/h a jejich hlavním posláním mělo být odvracení náletů Boeingů B-52 v případě vypuknutí války. Su-15 si ale připsal první vítězství proti úplně jinému protivníku. Dne 11. září 1970 donutil jeden z pilotů Su-15 k přistání na Krymu řecký transportní Douglas C-47. Jeho pilot ho unesl na základně Kania na Krétě a jako jeden z nemnohých požádal v SSSR o politický azyl.

Boeing 707 pod palbou 

Mnohem hůře skončil zásah Su-15 z 20. dubna 1978. Toho dne letěl z Paříže do Soulu dopravní Boeing 707 jihokorejské společnosti Korean Air Lines se 109 lidmi na palubě. Nad Severním ledovým oceánem ale piloti chybně upravili kurs na autopilotu a boeing se stočil do sovětského vzdušného prostoru. Z letiště u Archangelsku proto vzlétl Su-15 pilotovaný kapitánem Alexandrem Bosovem od 431. stíhacího pluku.

Dokončení: Studená válka se Sovětským svazem: Jak vypadala protivzdušná obrana SSSR (3)

Ten v noční temnotě nedokázal typ letounu vizuálně identifikovat. Pilot dopravního stroje sovětské stíhačky zpozoroval, zpomalil, zapnul přistávací světla a pokusil se s nimi navázat rádiové spojení. Boeing se ale vzdaloval ze sovětského vzdušného prostoru k finským hranicím a kapitán Bosov dostal rozkaz k palbě. Vypustil dvě rakety R-60. První minula, druhá ale zasáhla levé křídlo a poškodila jeden z motorů. Civilní stroj naštěstí zůstal ovladatelný a pilotům se s ním podařilo nouzově přistát na zamrzlém jezeře Korpijärvi. Zahynuli dva cestující a dalších deset utrpělo zranění.

Supermasivní černé díry až na výjimky nalézáme v centrech galaxií, kde sedí jako bájná monstra. Často jsou klidné a nenápadné, a někdy zase nenasytně pohlcují hmotu a září do okolního vesmíru s extrémní intenzitou. Nový výzkum ale ukazuje, že pro trpasličí galaxie to nemusí až tak úplně platit.

Amy Reines z americké Montana State University se svými kolegy detailně pozorovali s pomocí soustavy radioteleskopů Karl G. Jansky Very Large Array (VLA) celkem 13 vytipovaných trpasličích galaxií. Tyto galaxie jsou od nás vzdálené méně než miliardu světelných let a mají supermasivní černé díry, které aktivně hltají hmotu.

Supermasivní černé díry na procházce

Během výzkumu vědci zjistili, že zhruba u poloviny z těchto trpasličích galaxií jejich supermasivní černá díra není v centru galaxie, ale je od něho zřetelně vzdálená. Ke stejnému závěru dospěly i počítačové simulace, podle nichž zhruba polovina supermasivních černých děr trpasličích galaxií se prostě jen tak potuluje mimo centrum galaxie.

TIP: Trpaslík překvapil: Malá galaxie poprvé přistižena při kanibalismu

Všech těchto 13 trpasličích galaxií je přinejmenším 100× méně hmotných než naše Mléčná dráha. Náležejí k vůbec nejmenším galaxiím, v nichž jsme doposud objevili supermasivní černé díry. Reinesová a spol. předpokládají, že hmota těchto supermasivních černých odpovídá v průměru asi 400 000 Sluncí. Podrobný výzkum těchto trpasličích galaxií by nám mohl napovědět, jak vlastně vznikly supermasivní černé díry v raném vesmíru.

Ve Spojených státech roste počet sebevražd – aktuálně je na nejvyšší úrovni od druhé světové války. Američtí vědci se na tento neblahý trend zaměřili a přišli s jednoznačným a poměrně jednoduchým doporučením. Podstatná část sebevražd je motivovaná chudobou a zoufalou životní situací. Zároveň se ukázalo, že se sebevraždami chudých a málo vzdělaných lidí velmi úzce souvisí minimální mzda. Badatelé tudíž doporučují jako jednoznačnou prevenci alarmujícího počtu sebevražd zvýšit minimální mzdu.

Vše ale nasvědčuje tomu, že jejich výzkumu nebude dopřánu sluchu u politiků a americké administrativy. Minimální mzda nebyla v USA na federální úrovni zvýšena od roku 2009 (aktuálně je stanovena na 7,25 $ na hodinu, v přepočtu zhruba 160 Kč). Což znamená, že kvůli inflaci fakticky setrvale klesá. Více než polovina států USA má ale ještě své vlastní, vyšší minimální mzdy, které se různě mění, což poskytlo vědcům dostatek materiálů k výzkumu.

TIP: Lékaři v USA patří mezi profese s nejvyšším počtem sebevražd

Autoři studie převedli své výsledky na strohá čísla. S každým přidaným dolarem k minimální mzdě za hodinu práce poklesne počet sebevražd mezi lidmi ve věku 18-64 let, kteří dosáhli středoškolského a nižšího vzdělání, zhruba o 3,5 až 6 procent. Americký Senát a prezident jsou ale každopádně v současné chvíli proti zvýšení federální minimální mzdy.

Ačkoliv o proslulých obrazcích víme již od 16. století, dodnes nedokážeme s jistotou říct, k čemu sloužily. Datují se do prvních století před přelomem letopočtu, přičemž zachycují nejen zvířata a lidské postavy, ale také rostliny či geometrické tvary. Největší z nich měří na délku zhruba 370 metrů, a právě v důsledku obřích rozměrů je lze nejlépe rozeznat z vyvýšených míst nebo například z vrtulníku. I proto řada záhadologů tvrdí, že se jedná o dávnou „vábničku“, která měla upoutat pozornost mimozemských lodí.  

Zapomenuty v čase

Podle seriózních vědců však geoglyfy plnily víc účelů: Ty rozsáhlejší pravděpodobně hrály roli při rituálech a obřadech, zatímco menší – jelikož se nacházejí podél stezek – zřejmě pomáhaly cestovatelům s orientací v terénu. Stále se ovšem jedná o pouhé domněnky, které se nemusejí blížit pravdě. 

Obrazce vyrývala civilizace peruánských indiánů a předchůdců Inků do tmavého vulkanického povrchu, v pouštní oblasti zhruba 360 km jihovýchodně od Limy. Za jejich zachovalost vděčíme klimatu, jež na náhorní plošině panuje: Území je dobře izolované od zbytku světa, tamní teploty příliš nekolísají a okolní hory slouží jako ochranná bariéra před silnými větry. Ani ideální podmínky však nezabránily zubu času, aby rýhy hluboké až 15 cm postupně obrousil. 

Učenlivý Watson

Z jasných obrazců tak dnes zbyly jen málo patrné náznaky, které by lidské oko bez pomoci rozeznalo pouze stěží. Proto nepřekvapí, že se o nejnovější průlom v Nazce postarali japonští vědci z univerzity v Jamagatě pod vedením profesora Makata Sakaie, kteří si při hledání geoglyfů vzali k ruce umělou inteligenci: Za posledních deset let objevil asijský tým v dané lokalitě 143 rytin, přičemž poslední vystoupila z erodovaného povrchu až díky revoluční spolupráci s japonskou pobočkou firmy IBM. 

„Vyvinuli jsme speciální technologii na zkoumání rozličných vzorů a tvarů,“ vysvětlil Akihisa Sakurai z IBM Japan, který se na výzkumu podílel. Strojové hledání geoglyfů však nebylo snadné, protože se všechny dosud nalezené rytiny liší tvarem i velikostí, tudíž neexistuje žádný univerzální vzorec pro jejich identifikaci. Jinými slovy, umělá inteligence IBM Watson Machine Learning se neměla čeho chytit – a aby dokázala odhalit nové obrazce, musela si nejprve osvojit parametry již známých rytin.  

Co oči nevidí

Ačkoliv výsledný algoritmus nebyl dokonalý, dokázal určit několik stovek kandidátů na nové geoglyfy. Zevrubného prozkoumání se pak ujali japonští vědci a výsledkem se stalo objevení 143. rytiny, jež zachycuje člověka s ozdobami na hlavě a v pravé ruce zřejmě se zbraní. Obrazec je 4 metry dlouhý, zhruba 2 metry široký, a nejspíš tedy sloužil k orientaci v terénu.

TIP: Dávní inženýři z planiny Nazca: K čemu sloužily tajemné obrazce

„Rytina se nachází v oblasti, kterou jsme již několikrát zkoumali, ale figury jsme si nikdy nevšimli,“ poukazuje Makato Sakai na význam historicky prvního obrazce objeveného pomocí umělé inteligence – a prý rozhodně ne posledního. Předchozí nasazení IBM Watson Machine Learning představovalo spíš experiment. Ovšem nyní, když se pokus vydařil, přejde projekt do druhé fáze: Cílem bude spojit všechny snímky plošiny, jež Japonci za uplynulou dekádu pořídili, a sestavit ucelený obraz lokality. „Získáme tak lepší představu o lidech, kteří rytiny vytvořili, i o účelu obrazců,“ uzavírá Akihisa Sakurai. 

Americký lovec exoplanet TESS (Transiting Exoplanet Survey Satellite) je ve vesmíru od dubna 2018. Nedávno si připsal významnou kořist, první objevenou exoplanetu velikostí podobnou Zemi, která svou hvězdu obíhá v obyvatelné zóně. Právě takové světy nás přitom pochopitelně zajímají nejvíc.

Jde o systém hvězdy TOI 700, což je červený trpaslík s asi 40 procenty hmotnosti a velikosti našeho Slunce, který je od nás vzdálený jen asi 100 světelných let. Díky relativně malé vzdálenosti teď bude možné na nově objevený svět zaměřit i další přístroje a zajímavou planetu detailněji prozkoumat.

Tři planety systému TOI 700

Teleskop TESS objevil v systému trpaslíka TOI 700 hned tři různé planety, z nichž dvě jsou velikostí blízké Zemi. Nejblíže hvězdě obíhá planeta TOI 700 b, která je zhruba velikosti Země a hvězdu oběhne jednou za 10 pozemských dní. Uprostřed obíhá planeta TOI 700 c, která je asi 2,6 větší než Země a zřejmě jde o plynnou planetu, takzvaný minineptun. Jeden oběh stihne za 16 pozemských dní. Oba tyto světy jsou z našeho pohledu příliš horké.

Nejzajímavější je pro nás planeta TOI 700 d, která je o asi 20 procent větší než Země a červeného trpaslíka oběhne jednou za 37 dní. Tato planeta obíhá hvězdu v obyvatelné zóně, takže by tam přinejmenším teoreticky mohla existovat kapalná voda.

TIP: Vesmírný teleskop TESS objevil planetární Disneyland

Planeta TOI 700 d přitom dostává asi 86 procent záření v porovnání s ozářením Země Sluncem. Asi nejlepší zprávou je, že za 11 měsíců výzkumu badatelé nepozorovali žádnou hvězdnou erupci, takže hvězda TOI 700 by mohla patřit ke klidným červeným trpaslíkům. To by dramaticky zvýšilo šance, že jde o obyvatelný svět.

Bylo parné červencové odpoledne roku 1214. Napětí bylo doslova hmatatelné. Vlámští rytíři, kteří tvořili předvoj spojenecké armády, se nemohli dočkat okamžiku, kdy se konečně utkají s voji francouzského krále. Pokud by rozvaha přemohla dychtivost, mohla bitva u Bouvines dopadnout úplně jinak. Anebo nemusela...

Faktem je, že zatímco již zuřila, přicházeli na bojiště stále ještě oddíly spojenců. Kdo byli spojenci a o co se u Bouvines hrálo? Nešlo o nic menšího než o celistvost a trůn Francie a budoucnost Anglie na kontinentu. V sázce bylo mnoho pro obě strany.

Francouzský král Filip II. August usiloval o vytlačení Angličanů ze země a vytvoření silného, konsolidovaného a prosperujícího státu, čemuž se Angličané a jejich spojenci pochopitelně bránili. Anglický král Jan I., později zvaný Bezzemek, se snažil udržet své anjouovské dědictví na kontinentě, seč mu síly stačily. Francii ale porazit nedokázal. Střet u Bouvines navíc upevnil její pozici a dal vzniknout skutečné velmoci.

Kdo s koho

Jednoznačným vítězem od Bouvines se stal francouzský král Filip II. August. Nebyl totiž vítězem „pouhé“ bitvy, ale také vleklého soupeření mezi Anglií a Francií. Jako člen dynastie Kapetovců nastoupil na francouzský trůn roku 1180. O deset let později se jako první panovník začal titulovat „král Francie“, zatímco jeho předchůdci ještě stále byli „králi Franků“. Největším, nikoliv však jeho jediným problémem byli Angličané, kteří ovládali nemalou část dnešní Francie. Anglický král Jindřich II., první Filipův velký soupeř, se tituloval také jako hrabě z Anjou, vévoda z Normandie a vévoda akvitánský. To kromě jiného znamenalo, že skrze francouzské tituly byl anglický král vazalem francouzského.

S tím měl Jindřich II. i jeho následníci pochopitelně problém. Doména francouzského panovníka byla tímto naopak značně omezená, což mělo vliv na jeho příjmy i vojenskou hotovost. Filip si ale dokázal poradit a Jindřichovi vzdorovat. Dokonce se mu podařilo získat podporu Jindřichova syna Richarda, později známého jako Lví srdce.

Král zakladatel

Zlom přinesla Jindřichova smrt a především dobytí Jeruzaléma sultánem Saladinem. Roku 1189 se Filip společně s anglickým králem Richardem a římským císařem Fridrichem Barbarossou vydal na třetí křížovou výpravu. Netrvalo ale dlouho a starý spor opět propukl. Zatímco Richard bojoval v Palestině, Filip po návratu do Francie vykonstruoval novou příčinu k válce s Anglií. Aby dosáhl svého, začal pletichařit s Richardovým bratrem Janem Bezzemkem, čímž se chtěl zbavit právoplatného a respektovaného vládce Anglie. Král Richard výzvu přijal a v letech 1192–1199 úspěšně čelil všem atakům Filipa II., přešel do ofenzivy a nemile francouzskému králi zatápěl, od roku 1198 za pomoci nového římského krále Oty IV. Brunšvického. Štěstěna dala Filipovi trumf, když Richard Lví srdce roku 1199 zemřel. Na anglický trůn usedl Jan Bezzemek, což Filipovi přišlo vhod.

TIP: Milenec královny, nebo krále: Kým byl tajemný vévoda z Buckinghamu?

Byl uzavřen mír, Filip však zároveň skrytě rozdmýchával nespokojenost s Janem v jeho francouzských državách. Rozhořel se vleklý spor, který nalezl rozuzlení až v bitvě u Bouvines roku 1214. Filip z něj vyšel posílen a přízvisko Augustus si právem zasloužil. Stejně jako povznesl římský císař Augustus Řím, přivedl Filip II. Francii k nové slávě a velikosti.

V Paříži, již opevnil mohutnou hradbou, vystavěl pevnost Louvre, založil univerzitu i centrální městské tržiště. Významně rozmnožil území pod svou vládou, zkrotil mocné šlechtice, podporoval města, byl prvním králem budujícím francouzské loďstvo. Když roku 1223 skonal, napsal autor Kronik ze Saint-Denis, že „zemřel na hradě v Mantes dobrý král Filip, velmi moudrý král vznešených ctností a velkolepých skutků, jehož pověst byla zářná, vláda slavná a účast v bitvách vítězná“.

Tradiční uhelné elektrárny jsou na odpis. Ve Spojených státech nedávno odstavili stovky uhelných elektráren a podle detailních odhadů amerických vědců to zachránilo množství lidských životů. Posun americké energetiky od uhlí k zemnímu plynu a dalším zdrojům energie se vyplatil, alespoň pro zhruba 26 tisíc lidí, jejichž životy to podle odhadů zachránilo mezi lety 2005 a 2016. Odstavení uhelných elektráren by také mělo přinést vyšší úrodu kukuřice, sóji a pšenice.

Nejde přitom jen o omezení emisí skleníkových plynů. Uhlí je „nejšpinavějším“ ze všech fosilních paliv a je zodpovědné za největší množství znečišťujících látek. Odstavení uhelných elektráren tedy vede ke snížení znečištění ovzduší v jejich širokém okolí. Místní lidé byli nuceni po dlouhou dobu dýchat koktejl mikroskopických sazí, rtuti, oxidů síru a dusíku i dalších látek.

TIP: Nenápadný vrah: Znečištěné ovzduší usmrtí ročně až 4,5 milionu lidí

Takové ovzduší závažně zhoršuje zdraví lidí a podstatně zvyšuje riziko předčasného úmrtí, především kvůli onemocněním srdce a dýchací soustavy. A nejde jenom o lidi. Znečištění pocházející z uhelných elektráren těžce postihuje i rostliny. Podle závěrů řady studií významně snižuje výnosy celé řady plodin. Odstavení elektráren tak prospívá i zemědělství v dané oblasti.

Altruismus, čili jednání ve prospěch jiných lidí, bývá spojováno s vysokým morálním standardem. Jak ale ukazuje nedávný výzkum týmu čínských vědců, naši ochotu pomáhat druhým ovlivňují i faktory okolního prostředí, jako jsou například barvy. Některé lidský altruismus zesilují, jiné naopak oslabují.

Modrá je dobrá, už je to tak...

Už delší dobu víme, že barvy mohou významně ovlivňovat chování řady druhů živočichů. Kupříkladu červená barva podstatně zvyšuje agresivitu u některých druhů ptáků. A v posledních letech probíhají výzkumy vlivu barev na lidské chování a emoce. Vědci už například zjistili, že červená barva vede lidi k agresivnějším nabídkám na aukcích.

TIP: Jaká barva nejvíce uklidňuje? Jaká je barva luxusu? A jaká je nejvíce sexy?

Experimenty s dobrovolníky, kteří byli při hraní hry vystaveni různým barvám, ukázaly, že obzvláště modrá barva vyvolává u lidí sklony k altruismu a nezištnému chování. Naopak vystavení červené barvě vede k tomu, že lidé volí více sobecké postupy. Klíčem je zřejmě to, že barvy ovlivňují mechanismy, s nimiž mozek zpracovává informace. Nových poznatků bude možné využít například při reklamních či charitativních kampaních.

Nacházíme se na Shetlandských ostrovech, jichž se týká vaše celoživotní práce. Kam se tady podíváme, vidíme vaše fotografie – na stěnách, v místních časopisech i v turistických brožurách. Cítíte se jako slavný fotograf přírody?

Určitě si nepřipadám jako slavný fotograf. Myslím, že místním lidem se moje práce líbí, znají mou vášeň pro přírodu a úctu k ostrovům. I když jsem v prvé řadě fotograf, pro mou práci je klíčová znalost shetlandských druhů. Bez ní by určitě nebyly vidět ani výsledky mé práce.

Vaším každodenním chlebem je také doprovázení nebo možná spíš dohled nad těmi, kdo sem za zvířaty přijeli. Není vám líto, že tak máte méně času na vlastní focení?

Často si přeju, abych měl víc času na vlastní fotografická zadání a projekty, na nichž aktuálně dělám, nebo je plánuji. Mí klienti a jejich snímky jsou však stejně důležití a pro mne je velkým závazkem, že na ně mohu působit a ovlivňovat jejich chování. Středobodem mého snažení je, aby při své vášni pro dokonalé záběry především nerušili zvířata. Když mi to čas dovolí, snažím se získávat další vědomosti o zdejších zvířatech. Nesmírně rád studuji jejich chování a zachytávám klíčové momenty na fotografiích.

My sami jsme přijeli jen na sedm dní a máme pocit, že šlo o úplnou fotografickou žeň. Je to u vašich hostů běžné? Odkud sem vlastně jezdí?

Shetlandy a zdejší zvířata mají nadčasový magnetismus. Místní příroda je ve světě známá a díky unikátní kombinaci divoké zvěře a nezkažené krajiny sem přijíždějí fotografové přírody z celého světa. Každoročně jsem potěšen a taky fascinován tím, jak dalekou cestu váží přírodní nadšenci, čehož jste vy dva názorným příkladem. Třeba jen v roce 2013 jsem tady měl například hosty z Kanady, Austrálie, Belgie, Francie, Švýcarska, Itálie … To je prostě úžasné! Všichni sem sice jedou nadšení a plni očekávání, ale troufám si tvrdit, že skutečnost jejich představy ještě trumfne.

Velice nás potěšilo vlídné přijetí a laskavost místních lidí. Každý se zná s každým a lidé stěží cítí potřebu zamykat auta nebo domy…

Ano, toho si všimne asi každý, kdo Shetlandy navštíví. Je to zřejmě všeobecný jev menších komunit, které cítí silnou sounáležitost a hrdost na svůj domov a chtějí odpovídajícím způsobem přivítat návštěvníky. Tohle je určitě něco, v čem Shetlandy vynikají a snad se dá i říct, že je zdejší pohostinnost proslavená.

Jaká je tady na Shetlandech vaše oblíbená fotografická zkušenost? Nebo jinak řečeno – jaký zvířecí druh vám rozbuší srdce a rozproudí adrenalin?

Měl jsem veliké štěstí, že jsem vyrůstal mezi zvířaty tady na Shetlandech a mohl jsem zažít hodně jedinečných setkání: kosatky jen meter nebo dva od lodi, na břehu zase zatoulané ptáky z Ameriky nebo ze Sibiře. Viděl jsem dřemlíka tundrového nebo potáplice malé, jak krmí na hnízdě své mladé… Těch báječných setkání byla spousta, ale přesto mám jeden oblíbený druh, jenž mi pokaždé, úplně pokaždé zvedne adrenalin a pulz. Vydry! Po týdnu se mnou asi víte proč.

Pozoruhodnou shodou okolností jsme se včera dívali na televizi, kde běžel dokument BBC o Shetlandech. Byli jsme celkem překvapeni, když jsme vás viděli na obrazovce, jak stopujete vydry…

Příležitost pracovat na televizním dokumentu je úžasná. Nejsem sice velký řečník a před kamerou jsem nervózní, ale jsme nesmírně hrdý, že mohu být součástí pozitivní prezentace Shetland a toho co dělám. Tým BBC televizního pořadu Countryfile byl skvělý a práci s nimi jsem si ohromně užil.

Šlo o ojedinělou zkušenost?

Spolupracoval jsem už na několika televizních dokumentech. Někde jsem se objevil i na obrazovce, jindy jsem se zapojil do výzkumných prací a prací za scénou. Má znalost místních lokalit a druhů je při podobných projektech potřebná i v zákulisí.

V rámci samostatných projektů jste fotografoval některé druhy hnízdících ptáků, pro jejichž zachycení je potřeba mít speciální licenci. Kterých druhů se to týká?

Mnoho druhů ptáků, kteří na Shetlandech hnízdí, jsou v rámci Velké Británie skutečnými raritami. Primárními příklady jsou severní druhy jako potáplice malá, koliha malá a lyskonoh úzkozobý. Jde o druhy ptáků, které hnízdí v Arktidě a Shetlandy jsou nejjižnějším území jejich hnízdního teritoria. Tito ptáci jsou zákonem chráněni v rámci Skotského přírodního dědictví (SNH) a na jejich fotografování v teritoriu hnízdění a na hnízdě samotném je potřeba mít právě zmíněnou speciální licenci. Obdobně je na seznamu SNH taky dřemlík tundrový. Byl jsem velmi poctěn, když jsem na zachycování všech těchto druhů mohl s vydanou licencí pracovat. Přineslo mi to jedny z nejúžasnějších setkání ve světě přírody a výsledkem byly jedny z nejoblíbenějších sekvencí fotografií, jaké jsem kdy pořídil. Zodpovědný přístup a porozumění ptačím druhům jsou základními podmínkami pro tyto projekty. Bez nich by licence nikdy nebyla vydána.

I v praxi jsme měli možnost vidět, že je pro vás zásadní, aby fotografovi víc záleželo na zvířeti než na snímku. Jak byste popsal zodpovědného fotografa?

Už jako dítě, když jsem se učil poznávat a chápat přírodu, jsem podvědomě chápal, že je důležité to dělat zodpovědně. Měl jsem to vepsáno do srdce dávno před tím, než jsem do ruky chytil fotoaparát. Žádný snímek nemůže být důležitější než fotografovaný subjekt. Představa potenciální slávy z unikátní fotografie nesmí člověka ovládnout natolik, že by zvířata vyrušoval. Tohle je pro mě nesmírně důležitý princip a právě tento postoj si nejvíc cením na fotografech, které doprovázím.