Mezi nejzajímavěší události srpnového nebe bude patřit maximim meteorického roje Perseid, které letos připadá na období okolo 12. srpna. V tento den vstoupí Země na své cestě kolem Slunce do proudu drobných prachových částic, které se v minulých staletích uvolnily z jádra komety Swift-Tuttle. Některá tato tělíska zamíří přímo k Zemi a při průletu atmosférou se rychle ohřejí a vzápětí vypaří. My pak zahlédneme světelný doprovod takového zániku – meteor.

Slzy svatého Vavřince

V případě proudu prachových částic z komety Swift-Tuttle se nám zdá, že padající hvězdy vylétají jakoby ze souhvězdí Persea a právě proto se jim říká Perseidy. První záznamy o jejích průletech pochází z Číny z roku 36 našeho letopočtu. Čínští, japonští i korejští hvězdáři je pak sledovali několik dalších století. Také v našich zemích se srpen zapsal jako měsíc „hojnosti padajících hvězd“. A to především kolem 10. srpna, kdy se vzpomíná na svatého Vavřince.

Odtud název „Slzy svatého Vavřince“. Tento italský mučedník byl jedním z církevních hodnostářů, kteří strážili majetek v Římské říši. Jelikož ale všechno rozdal chudým, byl za trest popraven císařem Valeriánem. Od té doby prý padají z nebe jeho třpytivé slzy.

Letos nastávají příhodné pozorovací podmínky, protože Měsíc bude krátce po novu. Nebude tedy rušit svým svitem. Meteory je nejlepší sledovat jen očima a vleže. Ideální je přitom místo co nejméně poznamenané světelným znečištěním, z něhož přehlédnete maximální část oblohy.

Možná srážka se Zemí

V roce 1862 američtí astronomové Lewis Swift a Horace Parnell Tuttle objevili kometu, která se pohybovala na stejné dráze jako proud Perseid. Romantické představy byly pryč. Perseidy jsou drobné prachové částice, které cestou kolem Slunce trousí právě tato kometa. Výpočty přitom naznačují, že vlasatice 15. září roku 4479 prolétne těsně kolem Země. Dokonce existuje velmi malá pravděpodobnost, že se kometa Swift-Tuttle promění v tu největší Perseidu, tedy že se srazí se Zemí. Pokud by k tomu došlo, byla by to drtivější katastrofa než v případě vyhynutí dinosaurů.

Východy a západy Slunce

V první polovině měsíce se Slunce nachází ve znamení Lva, 23. srpna v 6:09 SELČ vstupuje Slunce do znamení Panny.

Fáze, východy a západy Měsíce

Planety na noční obloze

• Merkur – na konci srpna viditelný ráno nízko nad východem
• Venuše – viditelná večer nízko nad západem
• Mars – viditelný téměř celou noc
• Jupiter – viditelný pouze z večera nízko nad jihozápadem
• Saturn – viditelný pouze v první polovině noci
• Uran – viditelný téměř celou noc kromě večera
• Neptun – viditelný celou noc

Zajímavé úkazy v červnu 2018

• 6. a 7. srpna – setkání ubývajícího Měsíce a jasné hvězdy Aldebaran ze souhvězdí Býka na ranní obloze
• 12. srpna – maximum meteorického roje Perseid (největší aktivity roj pravděpodobně dosáhne v brzkých ranních hodinách 13. srpna)
• 14. srpna – setkání úzkého měsíčního srpku a Venuše na podvečerní obloze nad západem (Venuše se bude nacházet v úhlové vzdálenosti asi 5° jižně od Měsíce)
• 16. a 17. srpna – setkání Měsíce a Jupitera na večerní obloze nad jihozápadem (v jejich blízkosti bude pozorovatelná i jasná hvězda Spica ze souhvězdí Panny a Antares ze souhvězdí Štíra)
• 17. srpna – Venuše v největší východní elongaci (v úhlové vzdálenosti 46° od Slunce)
• 20. a 21. srpna – setkání Měsíce a Saturnu na večerní obloze nad jihem
• 22. a 23. srpna – setkání Měsíce a Marsu na noční obloze 
• 26. srpna – Merkur v největší západní elongaci (v úhlové vzdálenosti 18° od Slunce)

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském čase (SEČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.

Seriál pozorování oblohy vzniká ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno

Nedávná analýza ostatků neandertálce označovaného „Šánidar 1“ nebo „Nandy“ určila, že se tento mužský jedinec dožil více než 40 let, a to i přesto, že byl hluchý, chyběla mu část paže a utrpěl i další vážná zranění. 

Vědci si myslí, že tato zranění muži způsobil pád skály, nebo se jedná o případ atrofie pravé ruky způsobený poškozením nervů pravděpodobně související se zraněním levého oka. Je také možné, že mu byla pravá ruka amputována v lokti, pokud je to pravda, jednalo by se o první chirurgický zákrok v lidské historii.

TIP: Bizarní léčebné postupy: 5 slepých uliček k lidskému zdraví

Podle amerických antropologů muž nemohl přežít bez dlouholeté pomoci ostatních příslušníků kmene, což vrhá nové světlo na sociální cítění neandertálců. Muž žil před asi 50 tisíci lety na území dnešního Iráku, pohřben byl v jeskyni Šánidar, kde se našlo celkem devět hrobů neandertálců. 

Prach je na Marsu všudypřítomný. Je ho tam tolik, že při velkých prachových bouří pokryje prakticky celou planetu. Vědci nedávno zjišťovali, odkud všechen ten prach pochází a přišli na překvapující věc, Téměř veškerý prach rudé planety pochází z jediného místa – z útvaru Medusae Fossae Formation.

„Kaňony Medúzy“ se na povrchu Marsu táhnou do vzdálenosti 5 tisíc kilometrů. Jsou to ohromné vrstvy vyvřelin, které zřejmě vznikly během extrémní erupce na povrchu Marsu, k níž došlo před více než 3 miliardami let.

Prach z Medusae Fossae

Planetární vědci už znají složení hornin Medusae Fossae. A Lujendra Ojha z John Hopkins University s kolegy zjistili, že prach v atmosféře Marsu, se specifickým poměrem síry a chlóru, tomuto složení zcela odpovídá. Od svého vzniku Medusae Fossae postupně erodují a marťanské podnebí z nich drolí stále nový a nový prach.

TIP: Vyřešeno: Medúzu na Marsu vytvořil explozivní vulkanismus

Badatelé odhadují, že za uplynulé miliardy let útvar Medusae Fossae přišel o 60 procent své hmoty. Přitom ale stále jde o největší uloženiny vyvřelého materiálu ve Sluneční soustavě. V současné době je prý prachu z Medusae Fossae v atmoféře Marsu tolik, že kdyby všechen usedl na povrch, tak po celé planetě vytvoří vrstvu o výšce 2 až 12 metrů.

V budoucnu lidstvo nejspíš čeká intenzivní spolupráce s pokročilými počítači a inteligencemi. Počítačům by se v řadě situací jistě hodilo poznat, s kým mají tu čest. Jakou má ten který člověk povahu. A podle nového výzkumu je to vlastně docela snadné.

Vědci z Austrálie vybavili 42 pokusných osob nositelnou elektronikou. S její pomocí sledovali pohyby očí dobrovolníků při jejich běžných činnostech během dne. Účastníci experimentu rovněž vyplnili dotazníky, s jejichž pomocí se běžně zjišťují osobnostní rysy člověka.

TIP: Technologie přírody: Jaké je vlastně rozlišení lidského oka?

Po sesbírání potřebných dat si vědci vycvičili umělou inteligenci, která nakonec dokázala propojit pohyby očí s lidskou povahou. Vycházeli přitom z takzvané Velké Pětky (anglicky Big Five), což je psychologický model osobnosti, který zahrnuje pět faktorů lidské povahy. Výsledky výzkumu ukázaly, že z pohybů očí člověka je možné vyčíst čtyři z pěti faktorů: neuroticismus, extrovertismus, přívětivost a svědomitost. Jenom otevřenost vůči zkušenosti s pohyby očí podle všeho nesouvisí. 

I když moudivláčka lužního (Remiz pendulinus) ve volné přírodě spatříte jen s velkými obtížemi, mohli byste si všimnout hlasu – tenkého, protáhlého a pomalu klesajícího „síííh“. Jestliže se však budete pohybovat v přirozeném prostředí tohoto drobného pěvce, možná se vám podaří narazit alespoň na hnízdo spletené z divokého chmele nebo kopřiv a vystlané jemným chmýřím z nažek topolů a vrb. Moudivláček je prvotřídní stavitel, jehož hnízdo s tunelovitým vchodem připomíná výtvory afrických snovačů.

TIP: Trpaslík, král rybář a ostatní- Rybaříci všech barev a velikostí

Tento neobyčejný druh se u nás poprvé objevil teprve ve 20. století. Zhruba do 2. světové války byl v Česku nesmírně vzácný a teprve později začal naše území výrazněji osidlovat. Moudivláčci přilétají ze zimovišť většinou v dubnu a zpět se vracejí od září do října. Někteří zůstávají až do listopadu.

Zřejmě nikoho nepřekvapí fakt, že vrah milované císařovny neprožil idylické dětství. Jeho italská matka ho přivedla na svět ve Francii, kde jako nemanželské dítě tráví svá batolecí léta v dětském domově. Posléze vystřídá několik rodin. Pro náhradní rodiče je ale Luigi především zdrojem opatrovného, tedy státních příspěvků na péči.

Ani Luigiho školní docházka není z nejvzornějších. Častěji, než do školních lavic, mířil do práce. Pracoval jako stavební zedník. Rachitický chlapec byl dokonce nucen nosit těžké železniční pražce. Jako mladík se dostává na stavby až do Švýcarska. A léta páně 1896 pak k italské kavalérii. Tři roky vojenského života jsou pro Lucheniho tím šťastnějším obdobím života. Nemá nouzi o pravidelnou stravu a čisté oblečení, i když pro svou vzpurnou povahu se dostává do sporů s veliteli.

Nepřítel mocných

První setkání s podobně smýšlejícími lidmi, s nepřáteli monarchie, se uskuteční pravděpodobně v Janově. Nuzný život nižších tříd tehdejší Itálie a vlastní bytí v chudobě ho názorově ovlivní natolik, že začne studovat díla anarchistických teoretiků. Jeho nenávist vůči vrchnosti roste. V panovnících a knížatech vidí parazity, darmožrouty a zpovykané vykořisťovatele. Když dává italský král Umberto I. v květnu roku 1898 krvavě potlačit dělnické povstání, slíbí si Lucheni, že všechny oběti bezpráví pomstí. Začne plánovat atentát. K velkému Umbertově štěstí se ale Luigi nachází právě ve Švýcarsku a nemá peníze na cestu do Itálie.  

Protože si Luigi nikdy nekladl malé cíle, rozhodne se zavraždit také prince Orleánského. Ten se ale o chystaném atentátu včas dozvěděl a stihl změnit původní plán cesty. U ženevského jezera se ale nedlouho nato objeví jiný významný evropský panovník, je to samotná šedesátiletá císařovna Alžběta, zvaná Sissi.

Luigi si na ni v klidu počká u luxusního hotelu Beau-Rivage. Odtud svou oběť sleduje až k parníku, do kterého se s dvorní dámou chystají nastoupit. Pak Luigi přiběhne k císařovně a prudce máchne rukou. Sissi upadne na zem, ale bez problémů se zvedá. Císařovna se domnívala, že neznámý mladík jí chtěl ukrást její hodinky. Po pár chvílích si ale začala stěžovat na bolestivý tlak na hrudi. Omdlela a ještě týž den odpoledne zemřela. Pětadvacetiletý tmavovlasý mladík s knírem totiž zabodl Alžbětě Bavorské do srdce pilník.

Pyšný anarchista

Luigi byl několik minut po útoku zastaven kolemjdoucími a předán na policii. Okamžitě se přiznává. Když se pak po několika hodinách dozvídá, že Alžběta je mrtvá, zažívá pocit triumfu. Měsíc poté stanul Lucheni před soudem. Svého činu ani na okamžik nelitoval a bez uzardění tvrdil, že by jej spáchal znovu. Po zatčení pro sebe požaduje Lucheni trest smrti. Dokonce tak moc, že požadoval, aby ho švýcarské úřady vydaly do Itálie, kde na rozdíl od Ženevy nebyl trest smrti zrušen. Ovšem nestalo se tak.

TIP: Trudnomyslná Sissi: Stála za císařovninými útěky duševní choroba?

Luigiho šílené nasazení a agresivita ho neopustily ani ve vězení. Pravidelně napadal své dozorce. Na ředitele věznice dokonce zaútočil šídlem na šití bot, které měl k práci ve své cele. Nakonec byl odsouzen k doživotnímu vězení, ale už roku 1900 se pokusil o první sebevraždu. Snaží se podřezat si žíly otvírákem na konzervy. Jak víme, úspěšnější byl při svém druhém pokusu sprovodit se ze světa oběšením.     

V květnu 1967 egyptský prezident Gamál Násir oznámil, že hodlá uzavřít Tiranský průliv. Tel Aviv si vymohl otevření této důležité tepny vedoucí do přístavu Ejlat po konci sinajské války v roce 1956 a diplomacie židovského státu jasně uváděla, že jakýkoli pokus o uzavření průlivu bude považovat za válečný akt. Uzavření úžiny vedlo k výrazné eskalaci už tak napjaté situace v regionu.

Předchozí části: 

Obávané izraelské Super Shermany: Tanky M50 a M51 (1)

Obávané izraelské Super Shermany: Tanky M50 a M51 (2)

Když Násir na základě nepravdivých sovětských hlášení o shromažďování izraelských sil nařídil mobilizaci, zahájil židovský stát masivní preventivní úder ze vzduchu, kterým celé egyptské letectvo prakticky zničil. Začal tak konflikt známý jako šestidenní válka, ve které Izrael i přes výraznou početní převahu Arabů dokázal dobýt rozsáhlá území a způsobit arabským armádám ničivé ztráty. 

Šestidení válka

Vzhledem k nedostatku jiné obrněné techniky byly do bojů vrženy prakticky všechny tanky M50 i M51, které působily na všech třech hlavních válčištích (tj. na západním břehu Jordánu, na Sinaji a na Golanských výšinách). Zvláště se vyznamenala zmíněná 14. obrněná brigáda plukovníka Mordechaje Ciporiho, působící jako součást 38. obrněné divize brigádního generála Ariela Šarona. Divize byla nasazena na jižním úseku fronty, po začátku bojů 5. června 1967 se probila egyptskou obranou a po tuhých bojích u Um-Katefu a Abú Agejly postoupila o celých 120 km na jihozápad.

Tanky M50 a M51 zde po boku modernějších centurionů a pattonů čelily primárně vozidlům z období druhé války, například tankům T-34/85 a samohybným dělům SU-100 a ISU-152. Zvláště u Um-Katefu, silně opevněném opěrném bodu drženém egyptskou 2. pěší divizí, se odehrála velká tanková bitva, v níž byly některé střelecké souboje vedeny na vzdálenost pouhých několika metrů. Izraelci zde za cenu 19 ztracených vozidel dokázali zničit přes 40 egyptských tanků a zlikvidovat několik stovek egyptských pěšáků.

Na jordánské frontě pak konvoj tanků M48 chvatně ustupující před Izraelci narazil na malou jednotku několika strojů M51. Ačkoliv byly jordánské obrněnce mnohem modernější než Super Shermany, v nastalé přestřelce vedené na krátkou vzdálenost dokázali izraelští tankisté vyřadit 15 jordánských vozidel za cenu ztráty pouze několika strojů. 

M51 Sherman

• DÉLKA: 6,3 m (jen podvozek)
• ŠÍŘKA: 3 m
• VÝŠKA: 3,4 m
• HMOTNOST: 39 t
• OSÁDKA: 4 muži
• POHON: Cummins VT8-460 (343 kW)
• MAX. RYCHLOST: 43 km/h
• DOJEZD: 240 km
• VÝZBROJ: 1× 105mm kanon, 2× 7,62mm M1919A4

Stárnoucí bojovníci

M50 i M51 odvedly během šestidenní války výbornou službu, počátkem 70. let již ale Super Shermany rychle zastarávaly. Jako první začaly být vyřazovány starší stroje M50 Continental a do roku 1972 se v aktivní službě nenacházel ani jediný exemplář. Plánovalo se i vyřazení tanků M50 Cummins, tomu ale zabránil překvapivý útok arabských států 6. října 1973.

Šlo o začátek jomkipurské války, ve které se vůbec poprvé Izraelci ocitli na pokraji porážky. Do služby byla povolána prakticky veškerá dostupná vozidla a staré M50 a M51 nebyly výjimkou. Minimálně jeden prapor vozidel M51 se zúčastnil velké tankové bitvy na Golanských výšinách, která se udála v místě známém jako Údolí slz. Izraelská 7. obrněná brigáda o síle 100 vozidel zde dokázala během třídenních bojů zastavit postup téměř pětinásobné přesily syrských tanků a na 300 jich zničit, byť za cenu obrovských ztrát. M51 se následně účastnily i postupu k Damašku, kdy se izraelské tanky zastavily pouhých 20 km od syrské metropole.

Během jomkipurské války Super Shermany prokázaly svou hodnotu, když dokázaly kumulativními střelami ničit i moderní tanky T-55 a T-62. Po skončení bojů však už nic nestálo v cestě tomu, aby konečně odešly do zaslouženého důchodu. Do poloviny 70. let byly vyřazeny i tanky M50 Cummins a počátkem 80. let zmizely ze služby také M51. Dodnes jsou oba stroje skvělým příkladem toho, jak moderní výzbroj dokáže proměnit i silně zastaralou platformu ve vysoce efektivní zbraň. 

Dostat smyk v prudké zatáčce uprostřed lesa – noční můra. Na rozdíl od auta, jehož vrak je obvykle dobře viditelný pro každého okolo jedoucího řidiče, motorka může v hustém porostu doslova zmizet. Záchranáři vás – s trochou štěstí – začnou hledat až když se večer nevrátíte domů. A to je v době, kdy byla na záchranu vašeho života každá minuta dobrá, skutečně pozdě.

Řešením se pro podobné situace může stát speciální světlo Cosmo moto společnosti Satomar, které si jezdec pomocí magnetu připne na týlovou stranu helmy. Silné podsvícení LED diodami funguje v režimu brzdového světla, které tak mají řidiči aut přímo ve výšce očí. Světlo má navíc vestavěnou GPS, která je schopná při nehodě odeslat SOS signál záchranným složkám s přesnou polohou jezdce.

Japonská meziplanetární sondy Hajabusa 2 odstartovala 3. prosince 2014 a vyrazila na cestu ke zhruba kilometrovému asteroidu 162173 Ryugu. Cílem mise je přistát na asteroidu, odebrat z něj vzorky, a pak je dopravit zpět na Zemi. Letos 27. června Hajabusa 2 konečně dorazila k cíli a přešla na oběžnou dráhu kolem asteroidu.

Sonda teď bude studovat asteroid po dobu 18 měsíců. Po odebrání vzorků se vydá zpátky, přičemž k Zemi by měla dorazit v prosinci 2020. Přistát by měla u základny a kosmodromu Woomera v jižní části Austrálie.

Odběr vzorků na asteroidu

Hajabusa 2 obíhá kolem Ryugu v průměrné vzdálenosti asi 20 kilometrů. Občas se ale dostane podstatně blíž. Před pár dny operátoři mise snížili vzdálenost sondy od asteroidu až na zhruba 6 kilometrů, aby mohli co nejlépe pozorovat povrch Ryugu.

TIP: Hajabusa 2: Japonská sonda přistane na planetce a přiveze vzorky na Zemi

Takto se jim podařilo získat zatím nejvíce detailní snímky asteroidu Ryugu. Jsou na nich patrné krátery, a také značný počet balvanů na povrchu asteroidu. Podle představitelů japonské kosmické agentury JAXA jsou tyto snímky velmi důležité při výběru vhodného místa pro přistání a odběr vzorků.

Genetické testy lidských pozůstatků byly ještě poměrně nedávno na pomezí science-fiction. V posledních letech se ale objevují pokročilé genetické metody, které přinášejí ohromné možnosti. Například v identifikování obětí děsivých katastrof, po nichž zůstaly jen nepatrné tělesné pozůstatky.

Po teroristických útocích ze dne 11. září 2001 v New Yorku bylo objeveno celkem 21 905 lidských pozůstatků. Mezi nimi byla i jedna velmi poškozená kost, která doposud vzdorovala identifikaci. Pozůstatky katastrofy, včetně jejich DNA, jsou poznamenané explozí, ohněm, leteckým palivem, Sluncem, počasím a dalšími vlivy. Vědci teď konečně zjistili, že kost pochází z těla Scotta Michaela Johnsona, tehdy 26-letého bezpečnostního analytika společnosti Keefe, Bruyette, & Woods.

TIP: Staletí stará DNA prozradila původ koster otroků v Karibiku

Johnson, který pracoval v 89. podlaží Jižní věže dvojice Twin Towers Světového obchodního centra, se stal v pořadí 1 642. zemřelým, kterého se podařilo identifikovat. U 1 111 obětí se to zatím ještě nepovedlo. I tak je to velký úspěch. Podle odborníků jde o jedny z nejobtížněji určitelných pozůstatků, s nimiž kdy pracovali.