Začínal ve francouzské armádě, v níž prý statečně bojoval na počátku války o španělské dědictví. Neúměrným rozhazováním peněz si ale znepřátelil jednoho ministra, který ho nechal za prostořeký dopis a dluhy vsadit do vězení.

Ahmed paša

Odtud ale uprchnul a už příštího roku bojoval po boku Habsburků u Turína proti Francouzům! Opět prý velmi statečně, a proto byl doma označen za vlastizrádce. V habsburských službách pak vynikl, získal hodnost podmaršála a byl přítelem Evžena Savojského. S ním také roku 1717 bojoval proti Turkům o Bělehrad.

Protože se mu ale nedostalo žádné výnosné funkce, zahořkl a intrikoval proti Evženovi i jeho lidem a dokonce proti nim sepsal a roku 1724 v Bruselu vydal vulgární pamflet. Opět ho uvěznili a rozzlobený Evžen zařídil, aby nad ním válečný soud vynesl trest smrti. Naštěstí pro Bonnevala to byl pro císaře Karla VI. příliš krutý trest, a tak zařídil jeho převoz do vězení na brněnském Špilberku.

Po propuštění Bonneval bloudil Evropou a chtěl se Habsburkům pomstít. To se nedalo udělat nikde lépe než ve službách Turků! Odešel k nim v roce 1729, přijal islám a jméno Ahmed. V Turecku se znovu vyznamenal, byl povýšen na pašu, ovšem šťastný prý nebyl a na konci života uvažoval o další změně tábora – tentokráte chtěl vstoupit do služeb papeže. K tomu už ale nedošlo, protože v roce 1747 zemřel. A jak praví jeden historik, „možná sám netušil, zda míří do muslimského ráje, katolického očistce, nebo jen do libertinské nicoty“.

Holení intimních partií je podle statistik poměrně běžnou procedurou. V rámci výzkumu, kterého se v USA zúčastnilo 7 580 lidí ve věku od 18 do 65 let, se k pravidelné úpravě svého pubického ochlupení přiznalo 75 % respondentů. Zřejmě nikoho příliš nepřekvapí, že intimní holení je častější u žen, z 4 244 žen se k pravidelné údržbě intimních partií přihlásilo 84 %. U mužů to bylo jen 66 %.

TIP: Žiletkou ke kráse: Kdy se ženy začaly holit?

Kromě toho, zda si lidé holí své intimní partie, zajímalo výzkumníky i to, jakým způsobem to dělají a jak často. Nejčastěji používaným nástrojem je klasický holicí strojek (61 %), 42 % lidí dává přednost elektrickým depilátorům a elektrickým holicím strojkům. Pouze čtvrtina dotazovaných používá nůžky. Pokud jde o četnost „údržby“ 17 % dotazovaných ji provádí alespoň jednou měsíčně, 22 % dokonce jednou týdně.

Více holení, více nemocí! 

Ač by se mohlo zdát, že pravidelná péče o intimní partie je cestou k lepší hygieně a nižšímu riziku onemocnění pohlavně přenosnými nemocemi, opak je podle výzkumníků pravdou. Celkem 13 % dotazovaných se v minulosti nakazilo některou z pohlavně přenosných nemocí – herpetem, lidským papilomavirem HPV, kapavkou, HIV, muňkami, příjicí a dalšími chorobami. Statistika navíc ukazuje, že čím častější holení intimních partií, tím vyšší je pravděpodobnost nákazy.

U lidí, kteří používají žiletku týdně je riziko nákazy vyšší až o 80 %, u méně častého holení dochází k přenosu pohlavních nemocí až 4× častěji než u lidí, kteří se vůbec neholí. Výzkum zohlednil i skutečnost, že lidé holdující úpravě svých intimních partií mají více sexuálních partnerů. Hlavním problémem jsou podle vědců drobná poranění, která při holení vznikají. Takto poškozená místa jsou pak ideálním terčem pro nebezpečné viry a bakterie.

Na severovýchodě Španělska, v katalánském městě Tarragona, se nedávno konal již 26. ročník soutěže Concurs de Castells: mezinárodní týmy při ní zkoušejí postavit co nejvyšší lidskou věž. Netradiční veselí je nedílnou součástí katalánské kultury a její kořeny údajně sahají až do 18. století. Letošního ročníku se zúčastnilo 32 stavitelských týmů, jejichž líté zápolení sledovalo přes 20 tisíc diváků. Nejvyšší věž měla nakonec deset pater a vztyčilo ji domácí uskupení Vilafranca.

Co udělá proud vroucí vody vychrstnutý v mínus 35 stupních? Vyčaruje krásu. Úžasný snímek (popravdě ne nepodobný loňské parádě pořízené Michaelem Daviesem) zachytil nedaleko kanadského města Yellowknife kanadský fotograf Cody Roy. Yellowknife je hlavní město kanadských Severozápadních teritorií. Leží v jižní části teritoria při severním břehu Velkého Otročího jezera. Obyvatelé této části světa jsou na nízké teploty nepochybně zvyklí, momentálně zde i denní teploty padají pod -20 °C, v noci se dokonce blíží -40 °C.

Astronomický výzkum bývá nákladný. Často ho proto omezují nedostatečné zdroje. Badatelé ale už před časem našli způsob, jak náklady na výzkum rozdělit na velkou komunitu dobrovolníků.

Příležitost pro nadšence

Jedním z takových projektů distribuovaných výpočtů, využívajích počítače lidí, kteří mají zájem se zapojit, je i projekt Einstein@Home. Tento projekt se zabývá hledáním signálů rotujících neutronových hvězd v datech detektoru LIGO, velkých radioteleskopů nebo vesmírné gama observatoře Fermi.

Mezinárodní tým, který vedl Patrick Lazarus z Max Planck Institutu pro radioastronomii, nedávno potvrdil objev počítačů projektu Einstein@Home, které vystopovaly vzácnou neutronovou dvojhvězdu.

TIP: Kosmická observatoř Fermi objevila rekordní gama dvojhvězdu

Dvojité neutronové hvězdy jsou velkou raritou. Z asi 2 500 známých pulsarů jich je pouhých 14 v neutronových dvojhvězdách. Nově objevená neutronová dvojhvězda dostala jméno PSR J1913+1102. Je od nás vzdálená asi 25 tisíc světelných let a neutronové hvězdy této velmi těsné dvojhvězdy okolo sebe oběhnou jednou za 27,3 milisekundy.

Lidé vyrobili hodně věcí. Města, vesnice, farmy, infrastrukturu, stroje a přístroje, které jsou v provozu na souši, na moři i ve vzduchu. Vědci britské Univerzity v Leicesteru se rozhodli odhadnout, o jak velké množtví věcí vlastně jde. Z jejich výpočtů vyplývá, že veškeré produkty lidské civilizace, takzvanou technosféru, by bylo možné rozmístit po povrchu planety tak, že na každý čtvereční metr povrchu Země by připadalo asi 50 kilogramů technosféry.

TIP: Nová inventura pozemského života: Kolik váží veškerý život na Zemi

Když se hmotnost celé technosféry vyjádří jediným číslem, půjde o hodnotu 30 bilionů (tedy 30 tisíc miliard) tun. Toto závratně vysoké číslo navíc umocňuje fakt, že tzv. technosféra je velice mladá. Hmotnost lidské civilizace je proti tomu až směšně malá - podle studie z roku 2012 z London School of Hygiene and Tropical Medicine (Londýnská škola hygieny a tropické medicíny) váží celá lidská populace asi 316 milionů tun (měřeno vahou živé biomasy). Jak vidno, technosféra se vyvíjí doslova raketovým tempem.

Čím se vlastně živili naši prehistoričtí předci? Nálezy rostlin z pravěkého jídelníčku bývají vzácné, nové nálezy pozůstatků jedlých rostlin z Izraele teď ale přinášejí řadu zajímavých informací.

Na nalezišti, které se nachází na pobřeží Chulského jezera (v Bibli známého jako Meróm) v severním Izraeli, vědci objevili více než 9 tisíc pozůstatků jedlých rostlin z doby před 1,75 miliony až 250 tisíci let.

Archeologové identifikovali celkem 55 různých druhů jedlých rostlin, z nichž se našla semena, plody, ořechy, listy, stonky, kořeny nebo hlízy. Překvapilo je, že celkem 7 různých druhů jedlých rostlin pocházelo přímo z jezera.

TIP: Pokročilá archeologie: Nový objev s pomocí satelitů, dronů a Google Earth

K uchování zbytků rostlin přispělo jejich zaplavení vodou a rychlé převrstvení sedimenty. V prostředí bez přístupu vzduchu se tak nálezy mohly zachovat až do dnešní doby.

Čtyři stroje typu Sikorsky YR-4 byly přiděleny v Indii k 1. skupině leteckého komanda (1st Air Commando Group). Šlo o jednotku USAAF, určenou k podpoře operací speciálních jednotek (takzvaných Činditů) v týlu nepřítele. Vedle vrtulníků 1st ACG využívala rovněž stíhačky, bombardéry a transportní letouny. A právě stroj přidělený této netypické jednotce byl 23. dubna 1944 úspěšně užit k evakuaci pilota a tří zraněných mužů ze spojovacího stroje L-1, který havaroval na území kontrolovaném Japonci.

Americký konstruktér Igor Sikorsky zkonstruoval první funkční vrtulník v USA roku 1939. Podařilo se mu u typu VS-300 novátorsky vyřešit problémy s ovládáním pomocí vyrovnávacího rotoru umístěného na zádi stroje. Tato koncepce se úspěšně používá u vrtulníků až do dnešních dnů. Americké armádní letectvo na jaře 1941 objednalo víceúčelový dvoumístný vrtulník XR-4 (VS-316A) obdobné koncepce. XR-4 poprvé vzlétl 14. ledna 1942 a poté následovalo 30 kusů ověřovací série: tři YR-4A a 27 YR-4B (tato verze mohla pojmout nosítka nebo lehké pumy).

Sikorsky R-4B Hoverfly

• Rozpětí (rotor): 11,6 m
• Délka: 14,65 m
• Vzletov hmotnost: 1 153 kg
• Max. rychlost: 120 km/h
• Dostup: 2 440 m
• Max. dolet: 209 km
• Pohonná jednotka: 1× hvězdicový Warner R-550-3
• Výkon motoru: 150 kW
• Osádka: 2 muži
• Uživatelé: Velká Británie, Kanada, USA

Letouny byly podrobeny testům, mimo jiné v Barmě či za arktických podmínek na Aljašce, při kterých USAAF i US Navy (získalo tři YR-4B, značené HNS-1) hledaly pro vrtulníky to pravé využití. V úvahu připadaly zejména spojovací lety, záchranná služba a evakuace raněných. Roku 1944 bylo objednáno 100 sériových R-4B. Část jich převzalo USAAF, celkem 20 exemplářů coby HNS-1 získala letectva US Navy a USCG (pobřežní stráže). Pro akce z vodní hladiny byly některé stroje vybaveny jednoduchými plováky. Sedm YB-4B a 45 RB-4B obdrželi Britové, kteří je pod označením Hoverfly Mk.I provozovali u RAF a u námořního letectva FAA. 

Podobně jako u atmosféry Země je i atmosféra největší planety naší Soustavy stlačována dopadem nabitých částic ze Slunce. Tato magnetická komprese směřuje nabité částice k pólům Jupitera a dolů do jeho atmosféry. Z atmosférických plynů jsou následně vyráženy elektrony, které rekombinací s atmosférickými ionty, způsobují vznik úchvatných polárních září.

TIP: Nalezen objekt s polární září tisíckrát jasnější než na Jupiteru

Jednu takovou zachytila během svého posledního průletu kolem Jupitera i sonda Juno. Netradiční pohled je dán infračervenou kamerou, kterou sonda použila. Údaje ze sondy Juno předběžně ukazují, že magnetické pole Jupitera a jeho polární záře jsou nečekaně silné a složité. Dřívější pozorování ukázala, že polární záře na Jupiteru jsou až tisíckrát silnější, než na Zemi.

Další blízký průlet čeká sondu Juno již tuto neděli. Po nedávných problémech, kvůli kterým sonda přešla do nouzového režimu, půjde o její první plnohodnotně vědecky zaměřený průlet.

Píše se rok 1857. Maršál Radecký právě večeří v milánském hotelu Danieli. Jako hlavní chod mu doporučují specialitu cotolettu milanese. 

Vídeňský řízek  neboli Wiener Schnitzel