V okrajových částech Sluneční soustavy se pohybuje mnoho tajuplných objektů, o kterých prakticky nic nevíme. V příštích letech by se ale naše poznání v tomto směru mohlo rozšířit – jeden takový objekt se totiž na své velmi velké a extrémně protáhlé oběžné dráze v tomto desetiletí přiblíží ke Slunci.

Objekt nese označení 2014 UN271. Astronomové ho odhalili teprve nedávno, v datech pozorování Dark Energy Survey, která pocházejí z let 2014 až 2018. Podle astronomů jde o transneptunické těleso podobné kometě. Není to žádný střízlík. Odborníci odhadují, že jeho velikost činí cca 100 až 370 kilometrů.  Pokud je 2014 UN271 opravdu kometou, jde rozhodně o megakometu nevídaných rozměrů.

Oběh jednou za 612 190 let

Asi nejzajímavější je na objektu 2014 UN271 (vedle jeho velikosti) jeho oběžná dráha kolem Slunce. Putuje mezi vnitřní částí Sluneční soustavy a Oortovým oblakem, přičemž jeden oběh tělesu trvá 612 190 let. V současné době je objekt vzdálený od Slunce asi 22 AU, tedy méně než Neptun. Nejblíže ke Slunci by se měl dostat v roce 2031, kdy se k němu přiblíží na vzdálenost 10,9 AU, což se velmi blíží oběžné dráze Saturnu.

Již předtím by měl objekt 2014 UN271 vytvořit typickou podobu komety, tedy koma a ohon, kvůli zahřívání slunečním zářením. Pro astronomy půjde o fascinující příležitost detailně pozorovat a analyzovat návštěvníka z okraje Sluneční soustavy. Pro veřejnost bez astronomického vybavení to ale zase taková show bohužel nebude.

TIP: Konec vesmírného návštěvníka? Mezihvězdná kometa Borisov se rozpadá

Předpovědět, zda se nějaká kometa stane velkou kometou, je velmi těžké, protože na jasnost komety působí mnoho faktorů. Obecně řečeno, pokud má kometa velké a aktivní jádro, bude procházet blízko povrchu Slunce a není v momentě nejvyšší jasnosti v zákrytu za Sluncem, má velkou šanci se zařadit mezi velké komety. Přestože Kohoutkova kometa v roce 1973 všechna tato kritéria splňovala, očekávaná podívaná se nekonala. Naopak kometa West, která se objevila o tři roky později a která se velkou kometou stát neměla, nakonec byla velmi působivá.

Pár desítek kilometrů severně od Melbourne narazil náhodný kolemjdoucí na „hromadu“ vlny, z níž se překvapivě vyklubal beran. Přivolaní ochránci zběha odchytili a odvezli na stanici Edgar’s Mission Farm Sanctuary, kde došlo na náročné stříhání.

Přes vlnu vážící víc než 35 kilogramů nebohý sudokopytník skoro neviděl a špatně se mu chodilo i žralo, takže byl podvyživený. Během stříhání také utrpěl pár škrábanců, ale jinak byl Baarack, jak jej na stanici pojmenovali, čilý, a brzy se proto mohl přidat k ostatním ovcím na stanici. Obludné beránčí rouno pak ochránci vyhodili.

TIP: Ovce, která utekla před 7 lety před požárem, se vrátila na domovskou farmu

Ovce se musí stříhat nejméně jednou ročně, aby nedocházelo k plstnatění, a z průměrné ovce lze ostříhat zhruba pět kilo vlny. 35 kilogramů, o které přišel beran Baarack tak představuje mimořádnou, byť ne rekordní porci vlny. Rekodmankou je v tomto směru jiná ovčí tulačka - v roce 2015 se podařilo ze zaběhnuté ovce Chris ostříhat dokonce 41 kilogramu vlny.

Slovnímu spojení „platit bezpečně“ dali Češi nový význam: Vědci z Akademie věd se totiž postarali, aby byly platby papírovými bankovkami zcela bez rizika. Jde o významné přenašeče virů, a některé mikroorganismy na nich přežijí až dvacet let. O totální likvidaci nezvaných tvorů se má postarat unikátní anticovid papír, respektive jeho plnivo, které zničí 99 % bakterií do 60 sekund a nový koronavirus i jeho příbuzné vymýtí do deseti minut. Speciální papír z Česka se využije hlavně na tisk bankovek, dokladů a dalších cenin či dokumentů.

Zájem celé planety

„Když se bakterie nebo vir dostanou do kontaktu s tímto plnivem, dochází k jejich smrti či inaktivaci, ale plnivo funguje dál a je funkční i poté,“ vysvětluje Jiří Sobek z Ústavu chemických procesů AV ČR. Antibakteriální a antivirové bankovky měly původně obíhat v zemích třetího světa, ale po vypuknutí pandemie má o český papír zájem řada států. Výroba zázračného plniva není drahá, a zůstává tak možná jen otázkou času, kdy si český vynález doslova ohmatají lidé z celé planety.

„Proti virům a bakteriím účinkují komplexy zinku a stříbra nanesené na anticovidovém papíru,“ popisuje Sobek. Kdybychom jej však u nás chtěli uplatnit hned, museli bychom stáhnout veškeré papírové oběživo, které mezi občany koluje. Pás používaných českých bankovek vyrovnaných za sebou by přitom téměř dvakrát obepnul Zemi kolem rovníku – měřil by přes 70 tisíc kilometrů.

Hřebci, lustry a buvol

„Kdybychom uvažovali o jiném materiálu, znamenalo by to úplně změnit koncepci bankovek. Staré motivy nelze jednoduše převést na plastové bankovky, proces by musel proběhnout úplně od začátku, se vším všudy,“ uvádí Oldřich Dědek, člen bankovní rady ČNB. 

Od vzniku samostatné České republiky vzrostlo množství peněz v oběhu 31krát, přičemž jednotlivé finanční krize včetně té současné tisk nových bankovek ovlivňují. Ve zlých časech se totiž možná víc než jindy rádi „pomazlíme“ s Emou Destinnovou či tatíčkem Masarykem. Po 30 letech však studenti pražské umělecké průmyslovky nabízejí alternativu: Je libo nafukovacího buvola místo legendární pěvkyně? Porcelánové hřebce namísto Palackého? Či nahradit Tomáše Garrigua skleněnými lustry?

Důvod k hrdosti

„Klíčové je nalézt nějaký řetězec symbolů, které by reprezentovaly stát. Což se ukázalo jako docela těžký úkol, už proto, že naše republika zažila za několik posledních dekád různé politické kotrmelce a doba komunismu státní symbol degradovala. Také z toho důvodu již nemáme příliš vlasteneckou kulturu, nejsme nijak zvlášť hrdí na žádnou určitou oblast, na niž bychom se mohli odkazovat,“ objasňuje typograf a prorektor pražské UMPRUM Radek Sidun.

TIP: Zrod koruny československé: Zavedení měny nového státu probíhalo v tajnosti

„Říkal jsem si, že by bylo zajímavé to bohatství vyjádřit skrz významné české produkty, a došel jsem k designovým výrobkům, které jsem se snažil zařadit napříč stoletou historií,“ popisuje svůj návrh student zmíněné školy Tuan Vuong. Bankovky představují vizitku země a při jejich navrhování se musí počítat se spoustou věcí. Motivů je třeba připravit celou řadu, ale na rozmáchlá umělecká gesta lze rovnou zapomenout. Navíc se do malého prostoru musejí vejít i bezpečnostní prvky.

Nahá ochrana

Dřív ke zmíněným prvkům patřila třeba i nahá těla – a jedno chránilo také stokorunu z roku 1932. Návrh Maxe Švabinského pobouřil veřejnost, neboť žena vyvedená do nejmenších detailů poněkud odváděla pozornost od Masaryka. Přesto bylo její vyobrazení z bezpečnostního hlediska možná důležitější než tvář prvního československého prezidenta.

„K ochranným prvkům se řadí i technika hlubotisku, a právě v něm jsou většinou postavy vyvedeny. Kůže je na rozdíl od hladkých šatů různě zvrásněná, a tak se hůř falšuje,“ vysvětluje Tomáš Hebelka, generální ředitel Státní tiskárny cenin. Padělatele naštěstí víc než koruny přitahují dolary či eura. K přijetí evropské měny se zavázalo i Česko, do té doby však možná bankovky nahradí virtuální oběživo. 

Společnost Safdie Architects dostala zelenou od kanadských úřadů v Torontu pro svůj projekt Orca. Má zde vzniknout devět vzájemně propojených věží, které lidem umožní procházet mezi nimi, aniž by museli vstoupit na ulici. Jedna z věží má sloužit jako kancelářský komplex, ve zbytku bude 3 000 soukromých bytů.

TIP: Nová dominanta Sydney: 40patrový eko-mrakodrap ze dřeva, skla a oceli

Komplex Orca je součástí snahy o revitalizaci a návrat společenského života do dříve převážně průmyslové části města, která je dnes od zbytku „starého“ Toronta oddělena železniční tratí. Návrh architektů počítá s komerční infrastrukturou v podobě obchodů, restaurací a velké nákupní galerie. Ta má být v zimních měsících krytá, v létě se pak otevře a propojí s městským parkem. Další odpočinkové zelené plochy mají vzniknout na mostech, které spojují jednotlivé věže. King West Village, na kterou projekt Orca navazuje, patří k nejrychleji rozvíjejícím se částem Toronta. Odborníky je srovnávána například s čtvrtí SoHo v New Yorku.

Mnozí z nás  dobře vědí, že tma dovede pořádně vystrašit. Iracionální strach či úzkost jsou u lidí, především v dětství, typickou reakcí na tmu. Australský tým odborníků nedávno odhalil zajímavý mechanismus ohledně působení světla v lidském mozku, který by se strachem ze tmy mohl úzce souviset.

Vědci zjistili, že osvětlení části mozku zvané amygdala tlumí aktivitu v této oblasti. Platí přitom nepřímá úměra – čím více světla, tím méně je amygdala aktivní. Právě tato část mozku hraje zásadní roli při zpracování emocí, včetně radosti a strachu. Světlo rovněž zesiluje spojení mezi amygdalou a takzvanou ventromediální prefrontální kůrou, další oblastí mozku, které se podílí na ovládání strachu.

TIP: Proč se bojíme pavouků? Arachnofobii máme v genech

Badatelé sledovali 23 dobrovolníků, které osvětlovali různě intenzivním světlem a zároveň skenovali jejich mozky s pomocí magnetické rezonance. Výsledky jejich výzkumu potvrzují, že lidský mozek je citlivý na světlo a že různá míra osvětlení ovlivňuje jeho fungování. Nejde přitom jen o strach. Z předchozích výzkumů vyplývá, že světlo ovlivňuje mozek při usínání, má vliv na náladu nebo na to, jak zvládáme stresové situace.

Nejzajímavější snímek sondy Juno zachycuje Ganymed v pozoruhodných detailech. Fotografie, pořízené kamerou JunoCam z výšky pouhých 1 038 kilometrů, ukazují povrch plný světel a stínů, zbrázděný hřebeny, které podle vědců mohou představovat známky tektonické aktivity.

Těsný průlet využila Juno ke gravitačnímu manévru, díky kterému se zkrátí její oběžná dráha kolem Jupiteru z 53 na 43 dnů. Na příští rok je naplánován podobný manévr v blízkosti dalšího z Jupiterových měsíců – Europy a o rok později průlet kolem dalšího Jupiterova souputníka – vulkanického měsíce Io.

TIP: Na Jupiterově měsíci Ganymedu se zřejmě nachází největší impaktní kráter Sluneční soustavy 

Jupiterův Ganymed navštívilo v minulosti již několik pozemských sond – první byl americký Pioneer 10 následovaný Pioneerem 11. Ani jedna z meziplanetárních sond ale mnoho poznatků o měsíci nepřinesla. Po nich soustavu navštívila v roce 1979 dvojice amerických sond Voyager 1 a Voyager 2. Průlet Voyagerů pomohl určit průměr měsíce a ukázal povrch měsíce pokrytý trhlinami a prasklinami. V roce 1995 přiletěla do soustavy sonda Galileo. Mezi lety 1996 až 2000 provedla celkem šest těsných průletů kolem Ganymedu s cílem podrobně ho zmapovat a prozkoumat. Průlet z roku 1996 přinesl objev magnetické pole měsíce, později bylo ohlášeno objevení podpovrchového oceánu. V roce 2007 proletěla kolem Ganymedu americká sonda New Horizons na své cestě k Plutu. Sonda během průletu vyhotovila topografickou mapu jeho povrchu. Od Jupiterova měsíce ji ale v době průletu dělilo 3,5 milionu kilometrů.

Ačkoliv se to vzhledem k výzbroji, váze (zejména v případě Jagdtigeru a Ferdinandu) a síle pancéřování nezdá, společným předkem všech německých těžkých stíhačů tanků byl malý a lehký Panzerjäger I. Toto vozidlo vzniklo v roce 1940 jako kombinace podvozku tanku PzKpfw I a čs. protitankového kanonu KPÚV vz. 38 ráže 47 mm umístěného ve shora otevřené, lehce pancéřované nástavbě. Po invazi do SSSR v létě 1941 pak následoval další vývoj konceptu Panzerjägeru I, který vyústil například v sérii stíhačů tanků Marder či v prototypy Dicker Max a Sturer Emil.

Na počátku kanon

Vrchol této konstrukční filozofie přišel v roce 1942, kdy zbrojovka Krupp vytvořila protitankový kanon PaK 43 ráže 88 mm. Zbraň disponovala hlavní o délce 71 ráží (6,28 m) a její protipancéřové projektily dokázaly probít přibližně 230 mm pancíře na krátkou vzdálenost a okolo 150 mm na vzdálenost 2 000 m. Díky tomuto výkonu se PaK 43 ve své době stal vůbec nejvýkonnější protitankovou zbraní Wehrmachtu a požadavek na vývoj samohybné verze na sebe nenechal dlouho čekat.

Úkolu se zhostil podnik Alkett, který v únoru 1942 představil design založený na pásové platformě Geschützwagen III/IV, tedy kombinaci součástek tanků PzKpfw III a IV. Kanon PaK 43 konstruktéři umístili do shora otevřené, lehce pancéřované nástavby. Vzniklé vozidlo získalo označení Hornisse (sršeň) a jeho sériová výroba se rozběhla na počátku roku 1943. Ještě před bojovým debutem pak Alkett do designu zapracoval několik menších úprav a stroj dostal definitivní jméno Nashorn (nosorožec).

I přes výhodu výkonné výzbroje měl design vážnou slabinu v podobě slabé pancéřové ochrany. Ta nepřesahovala 30 mm, v boji proto musel nashorn spoléhat pouze na střelbu ze zálohy či na dlouhé vzdálenosti. Ve stejné době ale slavilo úspěch útočné dělo StuG III vybavené plně uzavřenou a solidně pancéřovanou nástavbou a vyzbrojené 75mm kanonem. Právě to se stalo inspirací pro druhou větev vývoje německých stíhačů tanků, která nově kromě palebné síly kladla důraz i na silnou pasivní ochranu. 

Hybridní průkopník

Prvním představitelem této nové filozofie se stal těžký stíhač tanků Ferdinand, jehož vývoj má kořeny v prototypu těžkého tanku VK 45.01 (P). Tento stroj z rýsovacího prkna slavného konstruktéra Ferdinanda Porscheho soutěžil o zakázku na první německý těžký tank a mohl se pochlubit ve své době zcela revolučním hybridním pohonem, kdy hnací kola roztáčel pár elektromotorů napájených dvojicí benzinových agregátů.

Pokračování: Hitlerovi těžkotonážní predátoři: Německé těžké stíhače tanků (2)

Porsche se dlouhodobě těšil Hitlerově přízni a nebylo proto překvapením, když z diktátorovy iniciativy ještě před zkouškami prototypů započala výroba stovky podvozků dle zmíněného návrhu. Při testech ale prototyp zcela propadl a z největší míry neslo na neúspěchu vinu právě novátorské, avšak také složité a vysoce poruchové pohonné ústrojí. Vítězem tendru se tak stal konkurenční návrh Henschelu (později zaveden do výzbroje jako PzKpfw VI Tiger), zatímco na Porscheho podvozky čekalo jiné využití v podobě přestavby na těžká útočná děla. Design schválený v říjnu 1942 měl kombinovat již zmíněný kanon PaK 43 s do té doby nevídaným pancířem o síle až 200 mm.

Recyklace je alchymií dnešní doby. Proměňuje použité věci na nové výrobky. A občas jde o přeměny skutečně nečekané. Týká se to i nové technologie britských recyklačních vědců, kteří dovedou proměnit PET lahve na vanilkovou zmrzlinu. Přesněji řečeno na syntetický vanilin, čili vanilkovou příchuť, kterou je možné použít k výrobě dobrot, ale i pestré škály dalších produktů, od kosmetiky a farmaceutických produktů, až po čisticí prostředky a herbicidy.

Může se to možná zdát úsměvné, ale po vanilinu je ohromná poptávka. Velká většina této látky, asi 85 procent, se dnes přitom vyrábí z chemikálií, pocházejících z fosilních paliv. V roce 2018 se ve světě spotřebovalo asi 40 tisíc tun vanilinu a v roce 2025 to bude asi 65 tisíc tun. Technologie, která získá vanilin z méně problematického zdroje, je tak považována za skutečný majstrštyk recyklace.

TIP: Recyklace pro pokročilé: Bydleli byste v domě z odpadního kalu?

Biotechnolog Stephen Wallace z britské University of Edinburgh a jeho kolegové vytvořili geneticky vylepšené bakterie E. coli, které umí přeměnit kyseliny tereftalovou, produkt raných fází recyklace PET lahví, na vanilin. Využili přitom šťastné souhry okolností, díky níž mají kyselina tereftalová a vanilin velmi podobnou chemickou strukturu. Geneticky upravené bakterie se pak vlastně ani moc nenadřou. Stačí několik malých změn a z PET lahví se stane vanilin. Vědci nový postup dále vylepšují a věří, že časem by se mohl dočkat využití v běžném životě.

Od chvíle, co Felmetovi Esme adoptovali, se u ní začaly projevovat její sběratelské sklony a touha nosit rodině malé dárečky. Dokud pobývala jen uvnitř domu, byly to kousky látek a šatičky pro panenku. Během prvních výprav do okolního světa přešla k plastovým sáčkům a kouskům papíru.

Postupem času začal být Esmin lov pokročilejší a domů začala přinášet vybrané předměty. Na začátku pandemie podržela tlapku na tepu doby a rodině nosila spoustu ochranných roušek. Přibíhala postupně s jednou rouškou po druhé, vybírala všechny možné druhy a v jednu chvíli dosáhla osobního rekordu – jedenácti roušek za jediný den.

„Jsem lékařka na jednotce intenzivní péče, takže jsme měli trochu obavy. Zdá se, že má Esme prapodivnou schopnost nosit domů věci, které nějak souvisí s tím, o právě děláme,“ řekla majitelka kočky Kate Felmetová.

Učenlivá kočička

Například když se Felmetovi rozhodli vymalovat pokoj své dcery, Esme domů nosila roličky lepící pásky a náhradní návleky na malířský váleček. Jindy, když Kate chystala dětem halloweenské kostýmy, donesla Esme domů tři různé druhy látek na jejich dokončení.

Během deštivého počasí si Esme dala od svých loupeživých spádů pauzu a opět se k nim vrátila se začátkem jara, kdy Felmetovi začali zahradničit. A protože její ohleduplnost nepolevila, začala Esme krást zahradnické rukavice. Nosila je sice po jedné, ale pokaždé celý pár.

Když už Esme páchala své kočičí činy v sousedství celý rok, Kate Felmetová vyvěsila na zahradě oznámení, kde Esminy sklony vyzradila. Hned vedle prádelní šňůry se zavěšenými nakradenými rukavicemi a rouškami na ceduli napsala: „Moje kočka je zlodějka. Prosím, vezměte si tyto věci, pokud jsou vaše.“

Díky nápisu se podařilo část věcí vrátit jejich právoplatným majitelům – byť některé dílem přičinlivé Esme opět skončily u Felmetových. „Teď už alespoň sousedé vědí, kde mají své věci hledat,“ řekla majitelka kočičí kleptomanky. „Stalo se, že jel kolem školní autobus, zastavil, řidič vystoupil a šel si vzít pár věcí.“

TIP: Zrzka zlodějka: Divoká liška z Berlína ukradla více než stovku bot

Kate Felmetová si není tak docela jistá, odkud vzala Esme své zlodějské tendence, ale možná souvisejí s tím, jak kočku chválila, když jí místo uloveného ptáčka, myšky či jiného malého tvora donesla nějaký neživý předmět. „Co nosí domů rukavice, už prakticky vůbec neloví ptáky. Ví, že když přinese rukavice, pochválím ji, a když přinese domů ptáčka, nepochválím ji.“ Kdykoli Esme dorazí domů s nejnovějším nálezem, ohlásí svůj příchod hlasitým: „Mňau,“ a čeká na pochvalu. „Mňouká u zadních dveří tak dlouho, dokud nepřijdu a neřeknu: 'Dobrá práce, Esme.'“