Rozhodující bitvy druhé světové války: Zahájení střetu titánů

Hitlerova invaze do Sovětského svazu představovala největší vojenskou operaci v dějinách lidstva. I když se tento tah často skloňuje jako jedna z nejzásadnějších strategických chyb nacistického diktátora, nemuselo tomu tak doopravdy být.

Kdo bude první?

Stačilo jen, aby Wehrmacht disponoval dlouhodobým strategickým plánováním a nepřecenil vlastní logistické možnosti. Sám Hitler se nechal opakovaně slyšet, že nejtěžší boje se odehrají během pouhých šesti týdnů, Rudá armáda bude zcela zničena, bolševismus se zhroutí jako domek z karet a Velká Británie pak bude muset požádat o mír. Střet Německa a SSSR byl zřejmě nevyhnutelný a šlo jen o to, kdo zaútočí první.

Zachránit průmysl

Sovětské velení předpokládalo vítěznou válku svedenou na území nepřítele a ani přes řadu náznaků Stalin nevěřil, že by na něj dosavadní spojenec mohl zaútočit jako první. To se ale 22. června 1941 stalo a v následujících dnech a týdnech čelila Rudá armáda skutečné apokalypse.

Při všem zmatku, ústupech, zoufalých protiútocích, pokusech o průlomy z kotlů i nesmyslných rozkazech často zcela nekompetentních velitelů se ale Sovětům přece jen něco podařilo – odsunem na východ zachránili značnou část svých průmyslových kapacit, zcela nezbytných pro další vedení války. Wehrmacht tak sice do listopadu zničil obrovské síly nepřítele a dosáhl dosud nevídaných územních zisků, Stalinův téměř nekonečný lidský rezervoár společně s přicházející zimou ale umožnil sovětskému režimu přežít, zatímco statisíce německých vojáků si měly brzy vysloužit medaili zvanou „Zmrzlé maso“.