ptáci

Ptáci, včetně tohoto květozoba oranžovobřichého (Dicaeum trigonostigma), vidí barvy jinak. Záběr pořízený speciální kamerou dole napodobuje způsob ptačího vidění, nahoře je běžný pohled lidským okem.

Medosavka novozélandská (Anthornis melanura) je jedním z druhů, které dostaly introdukcí nepůvodních druhů na frak, ale nepatří mezi silně ohrožené. Její hlas je jedním z typických zvuků ranního ptačího chorálu. Legendárnímu kapitánu Cookovi její hlas zněl jako „jemně vyladěné zvonečky“ (ostrov Tiritiri Matangi).

Vole hoacina funguje podobně jako bachor přežvýkavců. Žádný jiný pták takhle potravu netráví. (zdroj: Shutterstock)

Kondor krocanovitý (Cathartes aura, vlevo) na mršině kajmana. Společnost mu zde dělá několik kondorů havranovitých (Coragyps atratus).

Obraz Médúmské husy: nahoře malba husy velké a dvojice hus běločelých, vlevo dole vyhynulé bernešky a husa velká.

Zoologové zkoumali rovněž zobáky papuchalků severních (Fratercula arctica), mořských ptáků, kteří patří do čeledi alkovitých. Zobáky papuchalků mají při pohledu z boku tvar širokého trojúhelníku, ale zároveň jsou velmi úzké.

Hnízdo potápky černokrké bývá většinou postaveno daleko od břehu. V podstatě jde o malý plovoucí ostrov

Ptáci ztratili zuby, ale k rozmělnění potravy jim pomáhá třeba i polykání štěrku nebo kamínků (gastrolity). U pštrosů mohou být gastrolity i 10 centimetrů dlouhé.

Sýček obecný je velký zhruba jako kos, takže není problém jej v krajině přehlédnout. Člověk si jej většinou všimne díky jeho charakteristickému hlasovému projevu.

Pelikán kadeřavý (Pelecanus crispus) při přeletu nad řeckým jezerem Kerkini. Let takto těsně nad hladinou je po energetické stránce velmi úsporný.

Lidé labutě v zimě rádi krmí, často ale bohužel volí zcela nevhodnou potravu.

Včely z mršin zrozené

Pověrám se nevyhnuly včely medonosné (Apis mellifera), považované za vzor pilnosti. Mnozí středověcí lidé se domnívali, že včely vznikají velmi nevábným způsobem – rodí se v mršinách dobytka a jiných zvířat. V té době se ještě věřilo na spontánní tvoření, například na vznik much ze zkaženého masa. Obdobně z jakýchsi drobných mušek, rodících se uvnitř mršin, pak měly vznikat dospělé včely. Středověký člověk odchovaný v patriarchální společnosti věřil, že si včely vybírají nejnoblesnějšího zástupce rodu a korunují jej za svého krále. Klíčovou roli královny poznali lidé mnohem později.

Věřilo se prý také, že včely mají své souboje cti a řídí se přísnými zákony roje. Pokud se například některá z včel provinila proti pravidlům, spáchala sebevraždu vlastním žihadlem. A konečně – včely byly někdy považovány za nejmenší zástupce ptáků!

S velkými pelagornitidy se další ptáci Antarktidy období eocénu nemohli vůbec měřit

Křídla ambopteryxe připomínají netopýří. A nebyla moc funkční