Několik jsme měli možnost sledovat osud Projektu Loon. Jeho cílem bylo vybudovat technologii pro širokopásmové spojení s internetem v odlehlých oblastech, pomocí stratosférických balonů. Projekt Loon vznikl v roce 2013, jako jeden z nápadů odborníků ve službách společnosti Google.

Technologie balonů Loonu se postupně vyvíjela. Byla testována na Novém Zélandu a v Brazílii. Rovněž jsme byli svědky toho, jak balony Loony pomohly obnovit komunikační linky v roce 2017 na Portoriku, které bylo poničené hurikány Maria a Irma. Objevily se i nad odlehlými oblastmi africké Keni.

TIP: 312 dnů nepřetržitého letu: Stratosférický balon Loon překonal vlastní rekord

Sen o internetových balonech teď ale podle všeho končí. Navzdory těmto úspěchům a slibnému vývoji šéf projektu Loon Alastair Westgarth v těchto dnech oznámil, že náklady na vybudování sítě balonu Loon jsou příliš vysoké na to, aby zaručily dlouhodobě životaschopný byznys. Podle komentátorů se na ukončení projektu Loon podepsalo i úspěšné budování satelitní sítě Starlink společnosti SpaceX.

Skupina francouzských záchranářů vyráží na pomoc horalům, které zavalila lavina. Do vrtulníku s nimi nasedá i odvážný čtyřnohý pomocník – šestiletý německý ovčák Nitro. O pár chvil později už se Nitro i se svým psovodem vydávají do míst, kde by helikoptéra nemohla přistát. Tentokrát jde jen o cvičný zásah, při němž bude záchranářský pes hledat pod sněhem schované dobrovolníky, kteří se skrývají v předem připravených iglů. Vchod je zasypaný, aby nebyli vidět a nápodoba skutečné situace byla co nejreálnější.

Neúprosný závod o čas

Když Nitro nastoupí do akce, nejprve si okolí pořádně očichá. Jakmile zachytí pach, začne hrabat. Netrvá dlouho a dostane se až k zasypané oběti. To vše provádí s vidinou drobné odměny, která ho nemine ani při ostrém zásahu. „Jakmile lidi vytáhneme, postaráme se o ně a zajistíme první pomoc. Zároveň někdo jiný vleze do vyhrabané díry s hračkou, která je pro psa vytouženou odměnou,“ vysvětluje Nitrův psovod Baptiste Braun.

Laviny patří k nejzrádnějším nebezpečím hor. Utrhnout se může až milion tun sněhu a tato hmota se pak svahem řítí rychlostí dosahující stovek kilometrů v hodině. Každá záchranná akce po pádu laviny je pak nelítostným soubojem s časem. Ačkoli se už v minulosti podařilo z laviny zachránit lyžaře i po pěti hodinách, obvykle lidé pod sněhem přežijí sotva pár minut. Šance na šťastný konec se snižují s každým dalším momentem stráveným pod dusivou bílou pokrývkou.

Hory nejsou Disneyland

Jaké jsou zásady chování v případě pádu laviny? „Pokud nejste v lavině, je v prvé řadě nutné kontaktovat nouzovou linku a držet se pohromadě s ostatními. Jestliže jste byli uvězněni pod lavinou, zůstaňte klidní, nehýbejte se a zkuste odhrabat prostor pro dýchání. Hlavní je nepanikařit a dát pozor, aby vám nedošel dech,“ popisuje Olivier Ducastel, velitel horské záchranné služby.

V době, kdy se planeta potýká s globálním oteplováním, je riziko lavin vyšší než kdy dřív. Od druhé poloviny dvacátého století jsou laviny podle podrobného průzkumu švýcarských vědců častější a intenzivnější. Lyžaři a turisté by se tak měli mít skutečně na pozoru – obzvlášť pokud vyrážejí mimo vyznačené sjezdovky a trasy. A neměli by zapomínat na základní lavinovou výbavu.

„Lyžaři musejí mít na paměti, že nejsou v Disneylandu. Musí být opravdu opatrní a ptát se horské služby, jaké jsou podmínky. Měli by vyjet s někým, kdo hory zná, kdo zná dané středisko,“ zdůrazňuje záchranářská dobrovolnice Charlène Trenelová.

Prohrabat se do poštovních schránek

Jestli jste si jako ideálního záchranářského psa představovali mohutného bernardýna se soudkem na krku, musíme vás vyvést z omylu. Nejčastějšími pomocníky horské služby jsou němečtí ovčáci, border kolie nebo zlatí retrívři. K motivaci svých čtyřnohých kolegů používají horští záchranáři hračky, na které si chlupáči zvykají už od štěňat, aby pak při výcviku ve sněhu měli motivaci je hledat. Záchranáři nejdřív hračky pouští jen do otevřených děr. Ty postupně uzavírají a nechávají v nich menší a menší otvory, aby se psi museli ke svým milovaným „plyšákům“ (a později pochopitelně k potenciálním obětem) prohrabat.

TIP: Norské zmrtvýchvstání: Lyžařka přežila 80 minut pod ledem. Lékaři jí naměřili 13,7 °C

„Říkáme tomu poštovní schránky. Jde o opravdu malé otvory, aby pes zachytil pach. Pak do sněhu propíchneme jen malou díru, aby se pach rozšířil. Nakonec s tím vším přestaneme a psi se zaměřují jen na svou hračku. Pes nehledá oběť, ale hračku, takže je to pro něj hra,“ popisuje výcvik Baptise Braun. Kariéra psího záchranáře trvá několik let. Když je psům více než deset roků, je pro ně práce těžší a těžší. Proto například Nitrova jedenáctiletá kolegyně Dipsy odchází v tomto věku do důchodu. Měl by ji čekat klidný zbytek života. I penzi prožije ve společnosti své paničky – záchranářky, která si ji nechá jako domácího mazlíčka. 

Budoucí stíhač Alexander Baturin (1915 až 1985) se narodil v Kazachstánu. V orenburském aeroklubu se naučil pilotovat a roku 1938 vstoupil do vojenského letectva. Po dvou letech dokončil výcvik a byl převelen k 71. stíhacímu pluku letectva Baltského loďstva vyzbrojenému dvouplošníky I-153.

Nad Baltem

Letci hlídkovali nad Finským zálivem a po přepadu SSSR se zapojili do bojů s Němci. První sestřel nahlásil Baturin 25. srpna 1941, kdy při obraně estonského letiště Lagsberg zničil Ju 88. Na hlídku 21. září už vzlétal coby poručík a velitel šestičlenné formace. Tu napadla skupina Bf 109 z JG 54 a Alexander se čelně vrhl na vedoucí messerschmitt. Celou dobu pálil ze čtveřice kulometů a byl přesvědčen, že protivníka poslal k zemi, jenže všichni Němci se vrátili na základnu.

Také stíhač Luftwaffe ohlásil sestřel, byť Sověti vyvázli beze ztrát. O šest dnů později se velká formace I-153 a I-16 utkala nad Kronštadtem se třemi skupinami Ju 87 a Ju 88 eskortovanými „stodevítkami“. Baturin sestřelil štuku, avšak utrpěl zranění pravého oka.

Přes dvacet supů na kontě

Rodině napsal: „Celkově jsem v pořádku až na bolest oka a střepiny v nose. Létám v brýlích, na které se mi těžko zvyká. Ale musím bojovat – i když mám jen oko a půl, už jsem sundal pět supů.“ Do poloviny roku 1942 se Baturin stal jedním z nejlepších stíhačů pluku. Nad leningradským bojištěm se střetával jak s Luftwaffe, tak s finskými letci a podílel se na zničení tří Fokkerů D.XXI.

TIP: Messerschmitt Bf 109: Nadčasová stíhačka a nebezpečný protivník

V polovině roku 1942 byl dekorován Zlatou hvězdou hrdiny SSSR a Leninovým řádem – za šest vítězství (a podíl na 14 skupinových) během 421 misí. V létě 1943 se pluk – mezitím přeznačený na 10. gardový stíhací – přezbrojil na La-5. V dubnu 1944 byl Baturin zraněn při souboji s přesilou Fw 190, přesto dokázal dva sestřelit. Válku završil s devíti individuálními a 15 skupinovými vítězstvími. I za míru pokračoval v šarži majora ve službě u Baltské flotily, roku 1948 odešel ze zdravotních důvodů do penze.

Milánský trůn zmítají po smrti vévody Filippa Viscontiho v roce 1447 nepokoje. Na uvolněný trůn si dělají zálusk hned čtyři zájemci: orleánský vévoda Karel, rakouský arcivévoda Zikmund, římsko-německý císař Fridrich III. a Alfons V., král Aragonie, Sicílie a Neapolska. Kartami ale zamíchá muž v pozadí – vojevůdce a Viscontiho zeť - Francesco Sforza.

Předchozí část: Lstivý had Francesco Sforza (1): Vzestup hvězdy italského vojevůdce

V lednu 1448 se konají nové volby do republikánského sněmu. Většinovou pozici po nich v Ambrosiánské republice získávají guelfové známí svou nelibostí vůči Sforzovi. Konkurenční ghibellini se naopak ocitají v opozici. Nová politická situace připomínající pověstnou „italskou domácnost“ s sebou přináší razantní změny. Hrdina Sforza rázem upadá v nemilost. Guelfové mají strach, že pro sebe Sforza uzurpuje moc a pokusí se obnovit vévodství. Nemohou tušit, že svými následujícími kroky mu ve splnění tohoto cíle spíše pomohou…

Guelfové se dávají do mírových vyjednávání s Benátkami. Proti tomu však ostře vystoupí dva zástupci ghibellinů, kteří na svou stranu strhnou milánský lid. Guelfský plán na rychlé ukončení války a odstavení Sforzy od moci tak ztroskotává. Rada volitelů kapitánů nakonec Sforzovi uděluje mandát pro pokračování ve válce. Pod jeho velením vlajka republiky brzy zavlaje nad Cremonou a Caravaggiem.

Zatímco Sforza válcuje své nepřátele na bitevním poli, doma upadá čím dál více v nemilost. Navenek sice republika jeho tažení podporuje, její vedení však v tichosti spřádá plán na Sforzovu likvidaci. Mezi žoldáky se rozšíří zpráva o tom, že pokud zůstanou se svým vojevůdcem, nedostanou po skončení války ani vindru. Kdo by v této situaci nepanikařil!

Uprostřed obléhání Brescie, města slíbeného Sforzovi za odměnu, nakonec fáma mezi vojáky způsobí rozvrat. Samotný Sforza je navíc zčistajasna z obléhání odvolán! Netuší, že republikáni mezitím tajně brescijským měšťanům slíbili, že když proti Sforzovi vytrvají, dočkají se místo jeho vlády svobody. Zpráva o zradě, kterou na něj Ambrosiánská republika ušila, se však nakonec včas dostane i k jeho uším.

Zrádci jsou zrazeni

Co si teď počít? Většina jeho armády ve strachu o svůj žold utekla. Slíbenou Bresciu už zřejmě nezíská a hlavně – co dělat s tím trpkým pocitem zrady? „V prvních měsících jsem republiku zachránil! Na prahu její existence jen díky mé osobě přežila! A teď se obrací proti mně? Dobrá tedy. Tak dobrá!“ hněvá se Sforza. Vztek ale nezastře jeho bystrý úsudek. V hlavě se mu brzy rodí geniální plán na pomstu. Je třeba být liška podšitá, všemi mastmi mazaná!

V noci 18. října 1448 podepisuje milánský vojevůdce smlouvu s bývalým úhlavním nepřítelem – Benátskou republikou. Benátčané si moc dobře uvědomují, že právě Sforza stál za veškerým úspěchem Milána v dosavadní válce. Získat ho na svou stranu může znamenat zásadní obrat. Dohoda zní jasně: pokud Sforza dovede Benátky k vítězství a navrátí jim dobytá města, může si nechat celou Lombardii! Kola války se znovu roztáčejí.

Hlavy na kůlech

Dalšího roku nastává v celé severní Itálii chaos. Okolní mocnosti si uvědomují, že větším nebezpečím než Ambrosiánská republika je právě sám Sforza a jeho vůdcovské schopnosti. Proti jeho armádě, která už postupuje směrem na Milán, vyrážejí vojska savojského vévody Ludvíka. Ani ten však na zázračného hrdinu nestačí a vrací se domů s nepořízenou.

Mezitím v samotném Milánu propukají otevřené boje mezi guelfy a ghibelliny. Faktickou moc však mezi léty 1448 až 1450 drží v rukou spíše místní zbojnické bandy. Země je rozklížena zločinem a korupcí. Milán také stíhá tvrdá ekonomická krize a následný hladomor. Ani to ale znesvářeným rodům nezabraňuje v dalších vzájemných konspiracích. Ghibellini se nakonec pokusí o puč, ten je ale guelfy odhalen a jeho hlavní strůjce, jeden z „otců republiky“ a profesor pavijské univerzity Giorgio Lampugna skončí spolu se svými souputníky na popravišti. A jejich hlavy jsou pro výstrahu napíchnuty na kůly před milánským parlamentem.

Zde se však guelfové přepočítali. Lampugnovu smrt vnímá většina obyvatel jako nespravedlnost. Z nebožtíka se rychle stává mučedník. Když navíc guelfové odmítají v řádném termínu vypsat nové volby, město vře. Volby se nakonec uskuteční v červnu 1449. Poprvé od vzniku republiky v nich vítězí ghibellini podporující Francesca Sforzu!

Ten se mezitím blíží k Milánu. Nechává za sebou jedno dobyté či lstí a handlem získané město za druhým. Když už se zdá, že jeho vítězství nemůže po třech letech stát nic v cestě, o slovo se znovu přihlásí zrada! Benátčané, v jejichž službách Sforza již skoro dobyl Ambrosiánskou republiku, se na poslední chvíli zalekli moci, kterou by vítězstvím získal. Jako se o to pokusili dříve sami milánští, Benátky se rozhodly Sforzu odstavit. Obě republiky tak spolu ze strachu z něj narychlo uzavírají mírovou smlouvu. Sforzovi je zanechána Pavia, Cremona a Piacenza. Slíbili mu ale celou Lombardii! Další zradu už nemůže snést! „Kdo mě teď donutí rozpustit mé vojsko?“ kuje ihned pikle.

Nová dynastie

Francesco Sforza na počátku roku 1450 pokračuje ve svém boji o milánský trůn. Mírová smlouva ho nezajímá. Obě strany jej zradily, takže teď už sleduje jen své vlastní zájmy a nehodlá se zastavit. V únoru toho roku už Sforzova armáda okupuje samotný Milán a hodlá město vyhladovět. Navzdory očekávání však žoldáci nedrancují okolní venkov, čímž si získávají sympatie obyvatel celé Lombardie. Milánští ghibellinští kapitáni pod tíhou okolností rozhodují ve prospěch obdivovaného vojevůdce a 22. března do Milána slavnostně vstupuje Sforza i se svou armádou. Město kapitulovalo, Ambrosiánská republika je rozpuštěna. Dobyvatel je ve městě uvítán jako hrdina a sám se jmenuje nejen kapitánem lidu, ale především milánským vévodou!

TIP: El Cid Dobyvatel: Kdo byl nejslavnější španělský válečník?

Po tříletém válečném tažení je Sforza ve svém cíli. Ačkoliv mu v cestě stála několikerá zrada, jeho plán na získání trůnu a titulu vévody nakonec vyšel. Právě to, že byl prohnanější a mazanější než jeho nepřátelé, nakonec přineslo vytoužené ovoce. Každé lsti byl schopen čelit ještě špinavější lstí.

Francesco Sforza se tak stal zakladatelem své vlastní panovnické dynastie, která nad Milánem a Lombardií vládla po celé další století. Nic z toho by se však nestalo, kdyby hlavní aktér našeho příběhu nebyl geniální, leč slizký had. A že má Milán ve znaku, který zdědil po rodu Visconti, hada, jenž kohosi požírá? To je určitě jen hříčka náhody…

Dovolená často přináší inspirativní zážitky. Ne jinak tomu bylo i v případě Pauly a Lese Ansleyových. Během jejich návštěvy jihoafrického přírodního parku jim strážce parku vysvětlil, že sloni jsou sice velmi vybíraví, pokud jde o složení stravy, jejich tělo ale vstřebá sotva polovinu toho, co pozřou. Zbytek z nich opět vychází v nestráveném stavu ven. 

Paulu proto napadlo, zda by se nestrávené zbytky ze sloního trusu nedaly využít, konkrétně coby originální přísady při výrobě ginu. Ačkoliv neměli žádné zkušenosti s výrobou alkoholu, pustili se odvážně do práce a v roce 2018 vznikl Indlovu Gin – nápoj chucený nestrávenými zbytky sloního jídelníčku.

Byliny získané ze sloního trusu nejdříve prochází procesem sušení a sterilizace. Poté se opět namáčí a podruhé suší. Takto získané látky jsou pak vedle obligátního jalovce a koriandru speciální přísadou při výrobě Indlovu Ginu. Jedná se hlavně o nejrůznější traviny, kůru a ovoce, včetně například aloe a akácie.

TIP: Motorový gin: Motocyklový fanda vyrábí alkohol s příchutí Harley Davidson

Každá láhev je následně opatřena datem a GPS souřadnicemi, které odkazují na přesné místo, kde byl sloní trus sebrán. Každá várka je tak v podstatě originálem s vlastní osobitou chutí. Patnáct procent z výtěžku navíc Ansleyovi věnují na podporu ochrany slonů. Sloní gin je k dostání i v Evropě – německý distributor jej nabízí za 45 euro.

Amonité byli velkou skupinou hlavonožců se schránkami, často ornamentálně tvarovanými, kteří žili v oceánech od devonu až do katastrofálního vymírání na konci období křídy. Z fosilních vrstev jich známe velké množství druhů, rozmanitých velikostí a tvarů. Doposud ale pokaždé šlo o nález schránky z uhličitanu vápenatého, která snadno vytváří fosilii.

Měkká těla se uchovávají mnohem vzácněji a obvykle jsou k tomu nutné speciální podmínky prostředí. Takové podmínky se vyskytly asi před 150 miliony let, na samotném konci období jury, v oblasti tehdejšího souostroví Solnhofen. Tehdy vznikla fosilie amonita, která je zcela výjimečná v tom, že se zachovaly měkké tkáně. Schránka se tentokrát naopak nezachovala.

TIP: Extrémně vzácný nález: Vědci objevili vyhynulého hlavonožce v jantaru

Christian Klug z univerzity v Curychu a jeho spolupracovníci našli tuto fosilii poblíž bavorského města Eichstätt. Podle vědců připadají v úvahu dva možné scénáře vzniku fosilie – amonit mohl trpět nějakou nemocí či nepřízní osudu, která způsobila odpadnutí schránky, anebo přišel o schránku při útoku nějakého mořského predátora. Ať tak či onak, podobné nálezy jsou pro paleontology velmi cenné a nabízejí zajímavé poznatky o tělesné stavbě dotyčných živočichů.

Na severní polokouli Saturnova měsíce Titanu se nachází Kraken Mare, největší známá vodní plocha na tomto vesmírném tělese. Podle toho co o něm víme, jde o kapalné moře či jezero (rozlohou větší než například Kaspické moře), tvořené směsí tekutého etanu a metanu. Podle původních dat z roku 2014 by mělo být hluboké nejméně 35 metrů.

Valerio Poggiali z amerického výzkumného centra Cornell University Center for Astrophysics and Planetary Science a jeho kolegové nedávno zpracovali novější data, která pocházejí od dnes již neexistující sondy Cassini. Ta je shromáždila během jednoho ze svých posledních průletů nad Titanem v roce 2017.

Hloubka Krakenova moře

Z analýzy těchto dat vyplývá, že Kraken Mare je mnohem hlubší než jsme si doposud mysleli. Podle vědců dosahuje hloubky minimálně 300 metrů. Může ale být i podstatně hlubší, protože radar na palubě sondy Cassini nedosáhl do větších hloubek. Z nového určení hloubky Kraken Mare teď může vyplynout celá řada nových poznatků.

TIP: Proleťte se nad povrchem Saturnova měsíce Titanu

Již nyní je například jasné, že Kraken Mare obsahuje zhruba 80 procent kapalin na povrchu Titanu. Kdyby bylo na Zemi a mělo velikost ve stejném poměru k povrchu planety, bylo by větší než všech pět Velkých jezer v severní Americe. Určení jeho hloubky také podle vědců přispěje k lepšímu poznání stále záhadné uhlovodíkové chemie Titanu.

Zvyšování lidské populace vede k většímu tlaku na oblasti dříve vyhrazené divočině, ale zároveň se stále víc prosazuje turistický ruch (ten je v současnosti pochopitelně ohrožen, ale místní věří, že na nadlouho), v centru jehož zájmu je africká fauna – tady konkrétně například nosorožci, zebry Grévyho nebo psi hyenovití. Lidé proto odstraňují některé tradiční bariéry, aby tak mohli profitovat nejen ze zemědělství, ale díky přítomnosti divokých zvířat na svých pozemcích také z turismu. 

Toto soužití dobytka a divokých zvířat na stejném prostoru má své nevýhody: Častější zabíjení dobytka šelmami, větší potravní konkurenci býložravců o vodu a pastvu a také společné choroby přenášené klíšťaty – například theileriózu, Q-horečku nebo anaplazmózu krav.

Výzkum, který v Laikipii prováděli profesor Brian Allan a profesorka Felicia Keesingová, ovšem ukázal, že často praktikovaný postřik dobytka klíšťata hubícími prostředky nese své výsledky bez ohledu na to, zda jsou pozemky farem a divočiny sloučené, nebo oddělené. V procentuálním zastoupení infikovaných klíšťat nebyl žádný rozdíl mezi tím, zda je biologové sbírali na místech, kde dobytek nebyl vůbec chován, nebo na pozemcích, kde žil jak dobytek, tak divoká zvířata pohromadě. Celková hojnost klíšťat byla ovšem na spojených pozemcích o 75 % nižší než na místech vyhrazených pouze divočině!

TIP: Velká migrace bez diváků: Pandemie koronaviru sráží Afriku na kolena

Rovněž se ukázalo, že na sloučených pozemcích byla z nějakého důvodu vyšší kvalita pastvy než tam, kde žil jen dobytek nebo jenom divoká zvířata. Za zmínku stojí i to, že v místech s větší hustotou chovaných krav žilo méně divokých zvířat, ale tam, kde lidé chovali jen kozy nebo ovce, se jejich hustota na množství divokých zvířat neprojevila.

Příjmy místních lidí navíc z plných 70 % pocházely dohromady ze zemědělství a z turistického ruchu. Data tak naznačují, že za určitých okolností může být spojené využití pozemků pro farmaření a divoce žijící tvory funkční a všichni z něj mohou těžit.

Učitelka ze základní školy v americkém Vermontu Jennifer Ellisová má zálibu v pletení vlněných rukavic. Jeden pár hnědých palčáků před pěti lety poslala svému oblíbenému senátorovi Bernie Sandersovi jako útěchu po prohře v demokratických primárkách. Téměř osmdesátiletý Sanders si její rukavice oblékl na inauguraci prezidenta Joea Bidena a přitáhl jimi pozornost celého světa. Autorka rukavic během pár dní dostala tisíce objednávek na stejné palčáky.

Senátor Bernie Sanders vzbudil v pletených rukavicích úsměvy i pohoršení nad nedostatkem módního vkusu. Jeho fotografie se ale okamžitě stala hitem sociálních sítích a lidé ji zakomponovali například vedle Toma Hankse na lavičku ve filmu Forrest Gump nebo do scén z Harry Pottera. Humorné koláže sdílela i řada známých osobností.

Bernieho palčáky jsou z recyklované vlny a podšité flísem vyrobených z recyklovaných plastových lahví. Jennifer, 42letá matka malé dcerky, mu pár rukavic poslala v roce 2016. Když se dozvěděla, že je rád nosí, poslala mu dalších deset párů. Od středeční inaugurace jí bez přestání vyzvání telefon a dostala okolo 13 000 emailů s objednávkami na stejné palčáky, jaké má senátor.

TIP: Kanadské žertíky: Když je legrace na hraně

Na internetu se podobné rukavice objevily v prodeji za 85 dolarů. Ellisová se však rozhodla, že se bude raději věnovat rodině a bude ráda, když z náhlé popularity vlněných palčáků budou profitovat jiní výrobci. Z její strany prý šlo o dárek, který má zůstat jedinečný.