Cena slonoviny dosáhla astronomických výšek. Gangy pytláků a pašeráků této převzácné komodity se tím pádem neštítí vůbec ničeho. Vědci se s nimi snaží bojovat, jak to jenom jde, protože bez neutralizace zločineckých sítí kolem slonoviny jsou dny slonů na této planetě pravděpodobně sečteny.

Američtí vědci používají ke stopování pašeráků testování DNA ze zabavené slonoviny. Nejprve sestavili genetickou mapu populací slonů v Africe, Následně analyzovali DNA z celkem 38 velkých nákladů slonoviny, které byly zabaveny během uplynulých tří let.

TIP: Blíží se konec obchodu se slonovinou? V Keni shoří sloní kly za miliardy

Když vědci porovnali DNA sloních populací s DNA vytažené ze zabavené slonoviny, mohli určit, jakými cestami se pašovaná slonovina pohybuje. Ukázalo se, že většina ze zkoumaných zásilek slonoviny ve skutečnost prošla stejnou sítí pašeráků, která operuje ve třech afrických přístavech, v Keni, Ugandě a Togu. Pokud se úřadům povede zasáhnout klíčové kartely pašeráků slonoviny, mohlo by to mít značný vliv na boj o záchranu slonů.

Obyvatelé Jižní Koreje si letos zažili zničující vedra, před nimiž mnozí prchali na pláže či do bazénů. Zatímco však takto uniknou horku, vystaví se hledáčkům skrytých kamer, které je natáčejí nahé nebo v nelichotivých situacích. Neustále se zhoršující problém spojený se šmíráctvím řeší jihokorejská policie mimo jiné pomocí speciálních týmů, jež jsou vyzbrojeny infračervenými skenery a detektory napětí. Jednotky pak pročesávají okolí bazénů, pláže, převlékací kabinky či veřejné toalety a skryté kamery hledají. „Poslední dobou vyrážíme do akce mnohem častěji,“ potvrdil Lee Su-hyun, policista z města Čchangwon. 

Během nedávné zastávky v čchangwonském bazénu prohledal tým vše, od šaten až po rámy dveří, záchodové mísy a sprchové hlavice. Jednotka sestávající z několika policejních příslušníků, ze dvou školaček a dvou matek v domácnosti však žádnou ilegální kameru nenašla. Prohlídky se v provincii Jižní Kjongsang odehrávají od loňského září, ovšem kontroloři zatím na podobná zařízení nenarazili – ostatně skrytou kameru dosud neobjevil žádný z jihokorejských policejních týmů. Přesto nejde o mrhání penězi ani časem: Zemi zaplavila videa zachycující ženy při mnoha intimních činnostech a policie demonstruje svou ochotu jednat. 

Já taky!

Společnost Jižní Koreje aktuálně žije bojem proti sexuálnímu obtěžování: Za poslední rok se tamnímu hnutí #metoo („já taky“) povedlo usvědčit z protizákonného jednání hned několik vysoce postavených mužů – neunikl ani An Hee-jung, někdejší stoupající hvězda demokratické strany. 

Ačkoliv strach ze špionážních kamer a ilegálního filmování není v zemi ničím novým, v posledních letech nabírá na obrátkách. Počet obviněných stoupl z 1 354 v roce 2011 na loňských 5 363 – v 95 % případů se přitom jednalo o muže. Letos v létě došla společnosti trpělivost: Desítky tisíc žen vyrazily do ulic Soulu protestovat proti nezákonnému natáčení. Nesly transparenty s nápisy jako „Můj život není vaše porno“ a mezi hlavními požadavky zaznívalo zpřísnění trestů nejen pro šmíráky, nýbrž i pro ty, kdo jejich videa sledují. 

Mezi roky 2012 a 2016 identifikovala jihokorejská policie na 26 tisíc obětí ilegálního natáčení a přes 80 % tvořily ženy. Většina postižených se však nedozví, že se proti vlastní vůli objevila na internetu. „Kdybychom dokázali vyhledat všechny oběti, byl by jejich počet desetinásobný,“ tvrdí Oh Yoon-sung, profesor kriminologie na Soonchunhyang University. 

Pobouřený sever

O kontroverzi se dozvídají dokonce i Severokorejci. „Co mají jihokorejští muži za problém?“ zeptal se údajně jeden z předních představitelů Severní Koreje novináře z jihu. Také jihokorejský prezident je rozhořčen tím, že se prý špehovací kamery staly součástí každodenního života. Pro dopadené voyeury proto požaduje přísnější tresty. 

Malá skupina korejských žen se rozhodla vzít situaci do vlastních rukou a nahrála na internet videa pořízená v pánských převlékárnách. Většina „odboje“ však naštěstí dopadá na bedra autorit. Během posledního roku přijala policie řadu opatření: Mimo jiné zkoumala internetové stránky s nahranými videi a sledovala podezřelé prodeje kamer. 

Prohledávání veřejných prostranství ovšem představuje nejviditelnější a svým způsobem nejúčinnější krok, i když se nepodaří odhalit žádné prohřešky – působí totiž jako prevence. Minulý měsíc dostala dokonce místní policejní jednotka na boj se šmírováním dotaci v přepočtené výši šesti milionů korun. 

Zničeni humorem

Nedávno rozdávali muži zákona u vchodů do škol kulaté samolepky, jež se umisťují okolo fotoaparátů na chytrých telefonech. Cílem bylo připomenout žákům, že skryté natáčení znamená vážný zločin. Podle policisty Kim Kyoung-woona se jedná o důležitý postup, protože pojem skrytá kamera má v zemi „hravé“ konotace: Může za to televizní pořad z 90. let, jenž zachycoval reakce chodců na ulici, kteří se stali obětí žertů či připravených scének. Mnoho lidí si proto skrytou kameru spojuje spíš s humorem a neuvědomuje si, jak zničující následky může šmírování mít.  

Někteří však o zavedených opatřeních pochybují. Podle mluvčí Korejské asociace právniček Kim Young-mi, která problém zkoumá pro potřeby legislativy, mají prohlídky veřejných prostranství velmi malý dopad. Mnohem významnější by podle ní bylo, kdyby usvědčení zločinci museli čelit vyšším trestům. Šmírákům v Jižní Koreji hrozí až pět let za mřížemi nebo pokuta v přepočtu necelých 200 tisíc korun. Jenže ze statistik vyplývá, že ve vězení skončí pouhých 5,3 % chycených hříšníků. 

Život bez kamer

Na druhé straně je potřeba dodat, že prohlídky některé obyvatele uklidnily. Herečka Hong Ah-reum, která byla na návštěvě Kjonggi, přiznala, že měla ze skrytých kamer obavy. „Teď jsem o něco klidnější,“ dodává. Mnozí v Jižním Kjongsangu vnímají situaci obdobně. „Dnes jsme nic nenašli,“ shrnuje šestnáctiletá studentka Park Jeong-yeon z pátracího týmu, „takže se cítím trochu líp.“ 

TIP: Velký bratr v akci: Britská policie skenovala tváře 90 tisíc účastníků festivalu

Lee Jung-hee, šedesátiletá žena v domácnosti, která byla rovněž součástí jednotky, také projevila radost z neúspěšného lovu. V reakci na otázku, jak by problém šmírování vyřešila, se však místo do mužů obula do žen. „Podle mě by se dívky měly oblékat méně vyzývavě a víc se o sebe starat,“ vysvětlila se smíchem. „Pak by na ně útočilo méně mužů.“ U kolegů její názor vyvolal rozpaky. „Kdyby něco podobného řekl muž, rozpoutal by velkou diskusi,“ dodal policista Chae. 

„Bolí vás hlava? Kašlete a máte zimnici? Raději byste měli sepsat poslední vůli!“ hlásá jeden z plakátů pohřební služby Beyond.Life neboli „onen svět“. Její daleko hravější reklama pak zachycuje mladý pár běžící po pláži, který má ovšem místo surfových prken víka od rakví. V tomto případě společnost nabízí „jednosměrný výlet do spalujících tropů“, čímž odkazuje ke kremaci.

TIP: Pohřby jinak: Veselé rakve a diamanty z mrtvých

Ne každého však spojení smrti a slovních hříček nadchlo: Například z londýnské hromadné dopravy nakonec pohřební plakáty zcela zmizely. Společnost Beyond uznala, že jsou reklamy poněkud ostřejší. Zároveň ale dodala, že cílem bylo vyvolat lehký poprask a připomenout, že všichni jednou zemřeme – takže bychom měli být připraveni.

Slavný obraz Mony Lisy stále vyvolává otázku, koho to italský mistr Leonardo da Vinci ve skutečnosti maloval. Modelem krásky s melancholickým úsměvem mohlo být totiž hned několik žen. A možná i mužů...

1. Lisa del Giocondo

Jisté je jen to, že Lisa del Giocondo dala dílu jméno. Třetí manželku florentského obchodníka Franceska Bartolomea del Giocondo označil za předlohu obrazu už v polovině 16. století, tedy zhruba třicet let po Leonardově smrti Giorgio Vasari, autor knihy Životy nejlepších italských malířů, architektů a sochařů. Logiku by to mělo – na okraji knihy florentského úředníka Agostina Vespucciho z října 1503 najdeme zmínku, že da Vinci, k jehož přátelům Vespucci patřil, „pracuje souběžně na třech malbách, z nichž jedna je portrét Lisy del Giocondo“.

Lisu si del Giocondo vzal roku 1495 a téměř padesátiletý Leonardo by ji tak dle Vasariho maloval v jejích dvaceti čtyřech letech, krátce poté, co přišla o dítě. V domě se prý tou dobu střídala spousta hudebníků, kteří měli nešťastnou ženu rozptýlit z její melancholie. Ani po čtyřech letech však perfekcionista da Vinci malbu nedokončil a vzal si ji s sebou do Francie. Spekuluje se také o tom, že portréty byly vlastně dva – alespoň se o tom prý zmiňuje roku 1584 malíř Giovanni Paolo Lomazzo, když píše, že „dva nejkrásnější a nejdůležitější portréty od Leonarda jsou Mona Lisa a Gioconda“.

2. Isabela Aragonská

Německá historička Maike Vogt-Lüerssenová tvrdí, že tajemný úsměv patří milánské vévodkyni Isabele Aragonské, dceři krále Alfonse II. Neapolského provdané za Gian Galeazzu Sforzu, synovce mocného vládce Milána Ludovica Sforzy. Leonardo totiž celých jedenáct let pro milánský vévodský dvůr pracoval jako dvorní malíř a temně zelený oděv Mony Lisy prý naznačuje, že jde o členku rodu Sforzů. Pokud by Leonardo skutečně namaloval cosi jako oficiální portrét nové milánské vévodkyně, vznikl by ne roku 1503 či 1504, ale už na jaře 1489, kdy Isabella přijela do Milána na svůj svatební obřad.

Jisté je, že Ludovico proti své přivdané neteři čile intrikoval, dokonce ji zcela odřízl od jejího prvorozeného syna a de facto i od milánské společnosti. Dokončit portrét této „nežádoucí“ osoby by mohlo být vlastně dosti riskantní... Možná i proto putoval portrét s Leonardem do Francie. Některé spekulace dokonce označují Leonarda a Isabelu za tajné milence, pak by si obraz milované ženy nechával z ryze osobních důvodů. Zajímavé je i to, že se Isabela Aragonská dle analýzy kosterních pozůstatků nakazila syfilidou a měla zčernalé zuby, důsledek tehdejší léčby rtutí.

3. Leonardova matka

Nebo šlo pouze o výplod malířovy představivosti? Obraz totiž nezachycuje žádné zjevné detaily, které by portrétovanou osobu zařadily do nějakého tehdejšího italského rodu či alespoň poodkryly její společenský status. V Leonardových dokumentech také chybí objednávka na tento portrét. Navíc na něm pracoval několik roků a do konce života ho opatroval. Proč? Kdyby ho maloval za peníze, jistě by ho po dokončení odevzdal. Jiná verze označuje tajemnou ženu za malířovu matku – portrét se totiž podobá dobovým vyobrazením madon. Nemanželský synek Leonardo svou matku, která byla podle teorie historika Francesca Cianciho pouhou otrokyní, opustil v dětství, když si jej vzal k sobě jeho biologický otec, notář Piero da Vinci.

4. Leonardo, či jeho žák

Existují i teorie, které tvrdí, že do ženské podoby Leonardo „zašifroval“ svůj vlastní autoportrét. Rysy tváře jsou si prý podobné. Objevila se i hypotéza, že Leonardo maloval svého žáka. Gian Giacomo Caprotti da Oreno zvaný Salai – tedy Ďábel, nebo Malý špinavec se narodil roku 1480 a o deset let později se ocitl v Leonardově dílně jako jeho pomocník. A zůstal s ním dalších osmadvacet let! Francii opustil až rok před Leonardovým skonem. Odjel do Milána, snad aby se staral o Leonardovu tamní vinici. Svému mistrovi stál modelem například k obrazu Jana Křtitele. Dokonce existuje kresba nazvaná Vtělený anděl, na níž je vyobrazený nahý mladík se ztopořeným penisem, nápadně podobný Janu Křtiteli – tedy Salaiovi z Leonardova díla. Zajímavé je, že světec je na slavném obraze sice zpola opásán kožešinou, ale i tak dosti odhalený. Jeho pohled na diváky lze klasifikovat jako dosti svůdný a ukazováček má vztyčen k nebi v poněkud falickém gestu. 

5. Úplně jiná kráska

Francouzský vědec Pascal Cotte s pomocí reflexní světelné technologie „zobrazil“ nejstarší vrstvy ležící pod povrchem obrazu a našel tak dva nové portréty – jeden stínový obrys s větší hlavou, nosem i rukou, ale menšími rty a zřetelnějším úsměvem. Tato dáma na rozdíl od dnešní verze hledí více na stranu. Druhá postava má perlovou čelenku a sponky ve vlasech. Analýzou malby strávil Cotte 10 let a jeho metoda funguje tak, že na obraz promítá sled intenzivních světel, přičemž kamera následně měří světelné odrazy, z nichž lze jednotlivé vrstvy zrekonstruovat. „Obraz můžeme oloupat jako cibuli,“ okomentoval to sám Cotte. Podle vědce jsou portréty zcela odlišné od Mony Lisy, kterou známe. Prý jde i o jinou ženu! Historik umění Martin Kemp je umírněnější a považuje odhalené náčrty za součást vývoje práce na obraze.

Navzdory tomu, že OSN vyslala do světa několik desítek operací k udržení míru, Charta OSN nezná pojem „peacekeeping“. Tvůrcové Charty v roce 1945 nepředpokládali, že bude potřeba něco takového potřeba. Byli ale přesvědčeni o nutnosti „uchránit budoucí generace lidstva před metlou války“. Charta proto obsahuje ustanovení pro mírové řešení sporů, použití síly k ukončení konfliktu a úlohu regionálních organizací pro udržování mezinárodního míru a bezpečnosti. Pro peacekeeping existuje v literatuře vícero definic. V podstatě jde o mírové operace zahrnující vojenský personál, ale bez donucovacích pravomocí, realizované OSN za účelem udržet nebo obnovit mezinárodní mír a bezpečnost v oblastech konfliktu.

První mise 

Každá z mírových misí OSN ale byla ve své podstatě jistým způsobem odlišná a při každé bylo potřeba zohledňovat různá hlediska, charakteristická pro daný region, ve kterém mise působila. Navzdory rozličným podmínkám jednotlivých mírových operací se postupně od 50. let 20. století vyvinulo několik základních principů, kterými se řídila většina mírových operací OSN. Za otce moderního peacekeepingu jsou považováni Lester B. Pearson, diplomat a pozdější kanadský premiér, a Dag Hammarskjöld, švédský diplomat a druhý generální tajemník OSN. Ti v průběhu 50. let stanovili základní pravidla pro fungování mírových operací OSN.

První mírová mise byla zahájena už v květnu 1948, když Rada bezpečnosti OSN schválila nasazení menšího počtu vojenských pozorovatelů na Středním východě pro monitorování dohody o příměří mezi Izraelem a jeho arabskými sousedy. Za posledních 70 let sloužilo více než milion mužů a žen pod vlajkou OSN ve více než 70 mírových misích. V současnosti působí víc než sto tisíc vojáků, policistů a civilního personálu ze 125 zemí světa ve 14 operacích OSN.

Kdy vyslat vojáky? 

Na začátku jakékoliv mírové mise je Rada bezpečnosti OSN (RB), která rozhoduje o vyslání mírových sil. Někdy může Radu upozornit na novou vážnou hrozbu pro světový mír generální tajemník OSN. Když vznikne nový konflikt, případně se probíhající rozvine a zhorší, odehrává se v OSN a RB řada konzultací k nalezení nejlepšího řešení pro mezinárodní společenství. Při hledání řešení či vyslání nové mírové mise musí RB počítat s řadou faktorů: zda přetrvání vzniklé situace může ohrozit mezinárodní mír a bezpečnost, zda by mohly být do řešení zapojeny regionální a mezivládní organizace, existuje-li příměří mezi znepřátelenými stranami a znepřátelené strany jeví snahy k dosažení politické dohody.

Dále musí být definován jasný politický cíl, který bude odrážet mandát mírové mise, a případně zda by se našly členské státy OSN, které budou ochotny poskytnout jednotky apod. Během této „jednací fáze“ může generální tajemník OSN požádat o strategické hodnocení možností pro reakci OSN. Sekretariát v tomto případě obvykle nasadí do terénu Technickou hodnoticí misi.

Vyhodnocení situace

Ta se skládá z příslušníků několika oddělení a úřadů sekretariátu, případně z členů specializovaných agentur, fondů a programů a jejím úkolem je analyzovat bezpečnostní stav, vojenskou situaci, dodržování politických a lidských práv v oblasti apod. Pokud RB rozhodne, že vyslání mise je pro udržení míru nejlepší řešení, formálně to potvrdí přijetím rezoluce. V té je obsažen mandát operace, její rozsah a detaily úkolů, které budou určeny „strážcům míru“.

Na rozdíl od jiných orgánů OSN jsou rezoluce RB na základě článku 25 Charty závazné pro všechny členy OSN. V průběhu mise může RB v souvislosti se vzniklou situací rozhodnout o rozšíření, doplnění či ukončení mírové mise. K tomu jí slouží pravidelné monitorování stavu mise prostřednictvím zpráv generálního tajemníka o situaci v dané misi a následné jednání v Radě samotné. 

Mandát a úkoly 

Jednotlivé mírové mise se navzájem liší jak svým mandátem, tak úkoly v něm obsaženými. V závislosti na mandátu se od mírových operací může požadovat: rozmístit jednotky a tím předejít vypuknutí konfliktu či překonat přeshraniční konflikty; stabilizovat konfliktní situace po uzavření příměří a vytvořit prostředí pro znepřátelené skupiny ve snaze dosáhnout trvalého míru; asistovat při implementaci všeobecných mírových dohod; vést státy či teritoria ke stabilní vládě založené na demokratických principech, dobré správě a ekonomickém rozvoji.

K dosažení mandátu mise musí peacekeepeři pracovat na více mírotvorných aktivitách: odzbrojení, demobilizace a reintegrace bývalých bojovníků, odminování, ochrana a propagace lidských práv, dohled nad volbami, podpora znovunastolení a rozšíření státní autority, propagace sociální a ekonomické obnovy a rozvoje či reforma sektoru bezpečnosti a jiné činnosti související s právním stavem.

TIP: Bouře v Africkém rohu: Jak vypadala intervence modrých přileb v Somálsku 

Rozpočet a zdroje pro misi následně schvaluje Valné shromáždění OSN, které prostřednictvím svého 5. výboru (administrativní a rozpočtový) určuje financování mise a její vybavení. To vše na základě podkladů od generálního tajemníka OSN. Od roku 1965, kdy došlo k založení Zvláštního výboru pro mírové operace, monitoruje Valné shromáždění výkon peacekeepingových operací pro komplexní prozkoumání všech otázek souvisejících s mírovými misemi. 

Pokračování v neděli 23. září

Software pro automobily Tesla ještě ani nedostal svou nejnovější aktualizaci s označením 9.0 a Elon Musk ředitel automobilky již mluví o dalším velkém updatu s označením 10. Ten by měl udělat velkou radost všem, kteří se nestydí pořádně si za volantem zazpívat. Bude totiž obsahovat speciální karaoke mód.

Mód pro všechny zpěváčky

Jak referuje portál TeslaFan.cz, Musk na Twiteru oznámil, že nový update by měl přinést pokročilé funkce streamování videa přímo na obrazovku infotainmentu vozů Tesla. Tato nová funkce bude sloužit především pro krácení dlouhé chvíle každého, kdo bude ve voze sedět a zároveň bude součástí nového módu.

O konkrétní podobě plánované novinky toho generální ředitel automobilky příliš mnoho nezveřejnil. V odpovědi fanynce jen potvrdil, že se chystají vydat speciální mód, který ponese název „Tesla Car Karaoke“. Ten by měl dle jeho slov přijít s chystanou verzí softwaru vozu s označením číslo 10.

Hudba v Tesle

Jasné ani není, jak přesně by karaoke mód měl vypadat. Text písní zobrazovaný na obrazovce nejspíš nebude úplně nejlepším řešením v případě, kdy by si takové karaoke chtěl zazpívat řidič během řízení. Sledování souvisle běžícího textu na obrazovce a zároveň sledování provozu moc dohromady nepůjde. Doufejme tedy, že Tesla bude myslet na veškerá bezpečností rizika a karaoke mód nebude řidiče obírat o pozornost.

Tesla navíc uvažuje, že by vyvinula i vlastní hudební streamovací službu, která by mohla nahradit služby třetích stran jako je Slacker v USA a Spotify v Evropě.

Nový připravovaný update 9 by měl dorazit během několika týdnů. Kdy se dočkáme desítky, však momentálně není vůbec jasné. Proto si všichni milovníci zpěvu ve voze musí ještě počkat a zpívat bez nápovědy.

Článek zveřejňujeme s laskavým svolením portálu TeslaFan.cz - magazínu pro fanoušky vozů Tesla.

Korupce je všudypřítomná a provází lidstvo od pradávna. Jak ale nedávno zjistili vědci, lidé mají ve svém mozku zabudovaný obstojně účinný detektor korupce. Je to doslova „šestý smysl“, díky němuž lidé poznají zkorumpované politiky.

Tento pomyslný detektor samozřejmě není neomylný. To by ve volbách vítězili jenom samí kovaní poctivci, což se očividně nestává. Detektor je to ale dost dobrý, aby lidé se slušnou úspěšností rozpoznali politika ochotného nechat se zkorumpovat z pouhé fotografie tváře. Funguje to, i když lidé nevědí vůbec nic o kariéře dotyčného politika, jeho osobnosti ani o jeho politických názorech.

V rámci testu ukázali výzkumníci stovce dobrovolníků černobílé fotografie 72 bělošských politiků, kteří v minulosti zastávali funkce na státní nebo federální úrovni. Polovina z nich byla v minulosti odsouzena za korupci a druhá polovina měla čistý rejstřík. Dobrovolníci na základě fotografií určili korupčníky s téměř 70% přesností. Obdobně si vedli i v testu 80 kalifornských politiků z místní úrovně. I zde dobrovolníci určili nečestné politiky s téměř stejnou úspěšností.

TIP: Co prozradí emoce: Dokážete poznat lháře podle fotografie?

Hlavním znakem, kterým se lidé při poznávání zkorumpovatelných politiků řídí, je podle vědců šířka tváře. Politici či obecně lidé se širokými tvářemi jsou odhadováni jako ti nejvíce zkorumpovaní. Na obrázku je to tvář zcela vpravo. V dřívějších výzkumech je rovněž považovali za více agresivní a sobecké, než jsou ostatní. Zároveň ale také bývají odhadováni jako kompetentní a ambiciózní.

Naše Mléčná dráha je jako majestátní vesmírná spirála, kterou zkrášlují trpasličí galaxie. Na naší obloze je nápadná blízká dvojice nepravidelných trpasličích galaxií, čili Velké a Malé Magellanovo mračno. Z velké kosmické dálky to musí být úchvatný pohled. Podle nového výzkumu to tak ale nebývalo vždy. 

Benjamin Armstrong a Kenji Bekki z australského centra International Centre for Radio Astronomy Research (ICRAR) detailně prozkoumali strukturu Velkého Magellanova mračna. Zaměřili se přitom na jeho zvláštní rysy, s nimiž si astronomové lámou hlavu už celá desetiletí.

Proč je Velké Magellanovo mračno zvláštní?

Například, většina hvězd obíhá centrum Velkého Magellanova mračna po směru hodinových ručiček, ale část hvězd se pohybuje opačně. Anebo, hvězdy ve Velkém Magellanově mračnu jsou buď velmi staré, nebo naopak velmi mladé.

TIP: Velké a Malé Magellanovo mračno spojuje proud hvězd a proud plynu

Vědci si původně mysleli, že Velké Magellanovo mračno krade hvězdy svému menšímu jmenovci. Výpočetně náročné simulace ale ukázaly, že nejpravděpodobnějším vysvětlením bude srážka a splynutí původního Velkého Magellanova mračna s třetím Magellanovým mračnem, které rovněž obíhalo Mléčnou dráhu. Mělo k tomu dojít asi před 3 až 5 miliardami let.

Těžební průmysl stále ještě produkuje ohromné množství závažně znečištěné vody, což je v dnešní době ostuda. Vědci proto usilovně vyvíjejí technologie, které by takovou vodu účinně, rychle a hlavně levně vyčistily. 

Na australské univerzitě vyvinuli nový materiál, který je založený na zvláštním způsobem uspořádaném krystalizovaném železu. Atomy materiálu jsou uspořádané tak, že se mezi nimi pohybují elektrony mnohem volněji než obvykle. Díky tomu se k materiálu snadněji váží látky, které znečišťují vodu, a pak se rozloží na neškodné molekuly.

TIP: Snadno a rychle: Tento malý černý obdélník dokáže za pár minut vyčistit vodu k pití

Nový materiál je dost účinný na to, aby z vody dostal barviva, těžké kovy i organické látky, a to během pouhých minut. Vědci rovněž vyzkoušeli, že je možné se stejnými proužky tohoto materiálu vyčistit vodu nejméně pětkrát po sobě. Nejlepší je, že na důkladné vyčištění tuny znečištěné vody stačí tento materiál v ceně  pouhých 10 amerických dolarů (asi 220 Kč).

Na zmrzlém severu jakoby doba ledová ještě neskončila. Lidé tam stále nacházejí úžasně zachovalé pozůstatky zvířat, která zahynula před desítkami tisíc let. Jeden takový pozoruhodný objev se odehrál v létě 2016 v Yukonu, v okolí města Dawson City.

Horníci tam objevili neuvěřitelně zachovalé vlčí mládě z doby ledové a spolu s ním i mládě soba. Paleontologové je od té doby intenzivně studují. Pomocí radiokarbonového datování určili jeho stáří na více než 50 tisíc let. Vlče tedy zmrzlo na vrcholu nejmladší doby ledové.

TIP: Vědci na kanadském pobřeží objevili lidské stopy staré 13 tisíc let

Mládě soba je starší a pochází z doby asi před 80 tisíci let. Obě nalezená mláďata podle odborníků představují nejstarší mumifikované tkáně savců s kůží, srstí a svaly na světě. Zvláště vlče je zachovalé prakticky celé a vypadá, že jenom usnulo. Přitom je to jediný mumifikovaný vlk z doby ledové, kterého jsme kdy našli.