Americká agentura NASA připravuje start planetární sondy InSight (Interior Exploration using Seismic Investigations, Geodesy and Heat Transport). Sonda má přistát na povrchu Marsu a vědci s její pomocí poprvé prozkoumají vnitřní části rudé planety. 

Hlavní část výzkumu bude probíhat podobně jako na Zemi, kde vědci využívají seismické vlny vznikající při zemětřesení. Robot InSight má na palubě seismometr SEIS, s nímž bude zkoumat vlastnosti seismických vln při marsotřesení.

Robotický seismolog na Marsu

Pokaždé, když se Mars zatřese, pořídí seismometr „snímek“ vnitřku planety. Tým mise InSight odhaduje, že robotický seismolog během své mise zaznamená několik desítek až několik stovek marsotřesení. Další otřesy pro účely mise nabídnou dopady malých asteroidů, které prší na planetu vcelku pravidelně.

TIP: Sonda InSight zná nový termín mise na Mars: Na cestu se vydá v květnu 2018

InSight by tak mohl přinést velmi cenné informace o struktuře Marsu a přispět tak k hledání odpovědí na otázky o vzniku planet. Zároveň nejde o úplně první misi NASA, která zahrnuje výzkum otřesů. Mise Apollo měly na Měsíci k dispozici celkem čtyři seismometry, s nimiž uskutečnili řadu  experimentů na Měsíci.

Zneklidňující počet amerických mileniálů věří, že Země je placatá. Vyplývá to alespoň z průzkumu výzkumné agentury YouGov, která počátkem roku zmapovala postoje na reprezentativním vzorku 8 215 dospělých Američanů.

TIP: Jeden ze čtyř Američanů neví, že Země krouží kolem Slunce

Ve věkové kategorii 18 až 24 let je o kulatosti Země přesvědčeno jen 66 % dotazovaných. Devět procent dotazovaných přiznalo, že sice dříve věřili, že je naše planeta kulatá, v současné době si tím ale nejsou úplně jistí. Teorii o placaté Zemi věří mírně vyšší počet žen než mužů a rozdíly jsou patrné i mezi lidmi s různými příjmy. Mezi těmi, kteří vydělávají více než 80 tisíc dolarů ročně věří v kulatou Zemi 92 % dotazovaných. U lidí s polovičním příjmem je to už jen 79 %.

Zřejmě nejpodstatnější roli v přijmutí, nebo naopak odmítnutí teorie ploché Země hraje (ne)překvapivě náboženství. Více než polovina příznivců teorie ploché Země sama sebe označuje za silně věřící a nábožensky silně založené. Mezi ateisty je to jen 17 % dotazovaných.

Ve Středozemním moři docházejí ryby. To je problém pro rybáře, ale také pro delfíny. Ještě horší je, že se lidé a delfíni dostávají do konfliktu, který by mohl mít tragické důsledky. Delfíni jsou totiž chytří a učí se nové taktiky shánění ryb. Jednou z nich je loupení ryb ze sítí rybářů.

Vědci nedávno zkoumali vztah mezi rybáři a delfíny ve vodách severně od Kypru. Zjistili, že v místech výskytu delfínů s šestkrát vyšší pravděpodobností dochází k poškození rybářských sítí. Vše nasvědčuje tomu, že delfíni kradou ze sítí ryby a přitom často sítě potrhají.

TIP: Komando drsných delfínů bude chránit kriticky ohrožené sviňuchy kalifornské

Od delfínů je to riskantní a občas některý z nich v sítích uvízne. Rybáři mají kvůli delfínům ještě nižší úlovky a navíc přicházejí o další peníze za opravy sítí. Nejde přitom o drobné, ztráty rybářů se počítají na tisíce euro ročně.

Když odborníci hledají život na jiných vesmírných tělesech, obvykle se soustředí na povrch, případně na podpovrchové prostory. Platí to pro Mars, Saturnovy měsíce Titan a Enceladus, i pro Jupiterovy měsíce Europa, Ganymed a Callisto. Pokud jde ale o Venuši, je pro hledání případného života nutná větší porce fantazie.

Sanjay Limaye z Wisconsinské univerzity v Madisonu a jeho tým nedávno oprášili starší myšlenku, že by na Venuši přece jen mohl být život – nikoli ale na rozpáleném povrchu, ale vysoko v oblacích. Pozemské organismy, především bakterie, ostatně nacházíme až do výšek přes 40 kilometrů.

Hledání života v atmosféře

Limaye je přesvědčen, že Venuše měla dost času na to, aby se tam vyvinul život podobný tomu našemu. Podle některých modelů měla Venuše po zhruba 2 miliardy let obyvatelné klima a na povrchu kapalnou vodu. Pak se to zvrtlo. V atmosféře Venuše ale snad mohly přežít nějaké původní organismy.

TIP: Pekelné dvojče Země: Venuše je možná Zemi podobnější, než se zdálo

A jak vědci chtějí prozkoumat atmosféru Venuše? Jednou z možností je americký projekt Venus Atmospheric Maneuverable Platform, čili zkráceně VAMP. Tento průzkumný stroj se může vznášet v atmosféře Venuše celý rok a sbírat tam data i vzorky. Mohl by nést LIDAR, meteorologické a chemické senzory, spektrometry, a třeba i mikroskop.

Dlouho jsme si mysleli, že rozlehlé džungle Amazonie představují panenskou přírodu, celé věky netknutou lidmi. Archeologové ale postupně zjišťují, že to byl omyl. Svědčí o tom důkazy, které se objevují v odlesněných oblastech Amazonie.

Vědci nedávno objevili 81 nových archeologických lokalit v doposud neprozkoumané oblasti brazilské řeky Tapajós, která se z jihu vlévá do Amazonky. Našli zde celkem 104 geoglyfy, geometrické obrazce nejasného účelu, které vybudovali dávní obyvatelé.

TIP: Překvapení: Amazonskou divočinu ve skutečnosti tvoří pěstované stromy

Nové nálezy potvrzují, že ve 13. a 14. století obýval souvislé území dnešní Amazonie o délce 1 800 kilometrů až jeden milion lidí. Badatelé netvrdí, že takto hustě osídlená musela být celá dnešní Amazonie, ale původní představa panenské džungle dostala další ránu.

S trochou nadsázky by se dalo říct, že není tequily bez netopýra. Toto zvíře je pro proces výroby mexického alkoholu klíčové, protože je hlavním opylovačem agáve – sukulentní rostliny, ze které se tequila vyrábí. 

K netopýrům přátelská tequila

V Mexiku začínají být netopýři, kteří agáve opylují, kriticky ohrožení. Jejich populaci nesvědčí ani metody průmyslové výroby tequily, a proto skupina mexických ekologů propaguje v Mexiku projekt, jehož název by se dal volně přeložit jako „k netopýrům přátelská tequila“.

„Snažíme se tady udělat krok vpřed. Chceme vysvětlit barmanům, spotřebitelům i široké veřejnosti, že netopýři opylují agáve už miliony let. My se jim teď snažíme tuto službu splácet,“ popisuje záměry ekologů Rodrigo Medellín, který se na výzkum netopýrů specializuje. 

Do projektu už se zapojilo několik majitelů plantáží a výroben tequily, kteří se snaží respektovat netopýry jako důležité opylovače agáve. Už přes 150 let totiž výrobci tequily v Mexiku zastavují přirozený proces růstu agáve tím, že rostlinu zpracují dříve, než začne kvést. Tím ji ze svého hlediska lépe zužitkují, protože v ní zůstane více potřebného cukru. 

Budoucnost přirozeného pěstování

Někteří podnikatelé si díky ekologům naštěstí uvědomili, že květy jsou pro následnou reprodukci rostliny a její pěstování klíčové. Agáve proto nechávají růst tak, jak jí přírodní procesy velí a těží z toho jak oni, tak netopýři.

Salvador Rosales, jeden z místních výrobců tequily, si uvědomil výhody, které přirozený proces přináší: „Zajímavé na tomto projektu je, že na konci sklizně můžeme získat taky velké množství semen, která opět zasadíme. Díky tomu jde o velmi zdravé plantáže, ze kterých pak vzejdou zdravé rostliny naprosto přirozeným procesem.“

Mexičtí výrobci tequily se do netopýřího projektu nezapojují jen z lásky k těmto létajícím savcům, ale také kvůli zlepšení podmínek zdejší půdy, která v minulých desetiletích utrpěla velké újmy. Musela čelit plísním a nebezpečným bakteriím, a to vše právě kvůli nepřirozenému procesu pěstování agáve.

Rodrigo Medellín shrnuje prozatímní zkušenosti s prosazováním projektu slovy: „Spousta výrobců mi řeklo, že do tohoto projektu musí investovat velké peníze. Ale všichni se shodují na tom, že to stojí za to, protože znamená investici do budoucnosti. Mohlo by se totiž klidně stát, že tady za několik let už žádná agáve neporoste.“

Spojené síly milovníků tequily

Pravá tequila se vyrábí pouze z takzvané modré agáve, které se také říká Zázračný strom. Destilát, jenž obsahuje 38–40 % lihu, se vyrábí už od 16. století, kdy s produkcí začali španělští kolonizátoři na území dnešního Mexika. Na její výrobě se podílejí desítky dělníků i odborníků a tequilářský průmysl je tak důležitým zdrojem obživy mnoha mexických rodin.

TIP: Zapomeňte na tequilu: Mexiku teď vládne „burčák“ pulque

„Jedná se asi o 70 000 rodin, které jsou na tomto průmyslu závislé. I z toho důvodu se musíme o agáve starat. Pokud tomu má tento projekt přispět, rozhodně ho musíme dál podporovat a rozvíjet,“ komentuje vládní postoj Ramón González, který je ředitelem Rady pro dohlížení nad výrobou tequily.

Na tom, že alkohol spojuje, asi nakonec bude něco málo pravdy. Mexičané, a s nimi i nezanedbatelná část světa, si prostě nedokážou život bez tohoto tekutého zlata představit. A hodlají si proto agáve, a s nimi i netopýry, do budoucna pěkně hýčkat. 

Na podzim roku 72 př. n. l., po mnohých drtivých a ponižujících porážkách, se nedostávalo vhodných uchazečů, kteří by mohli Spartakovi čelit. Nejlepší generálové Říma byli mimo Itálii, a tak senát jmenoval velitelem nové armády nejbohatšího Římana Marca Licinia Crassa. Ješitný Crassus léta čekal na příležitost zaskvět se na poli vojenské slávy, k čemuž nasbíral dost bojových zkušeností. Senátoři správně vytušili, že tento magnát udělá pro vítězství vše. 

Crassus vzal své jmenování velitelem proti Spartakovi skutečně vážně. Jelikož situace volala po definitivním vyřešení vzpoury, postavil ze svých vlastních prostředků šest legií a připojil k nim i dvě legie nedávno poražených konzulů. Jeho vojsko tak čítalo až padesát tisíc plně vyzbrojených a disciplinovaných římských vojáků, což představovalo ekvivalent deseti legií! Spartakus natolik ponížil Římany, že táhnout s Crassem proti uprchlým gladiátorům a otrokům bylo otázkou cti. A tak ve výpravě nechyběl nikdo, kdo v tehdejším Římě něco znamenal.

V pasti

Je zima roku 71 př. n. l. a Spartakus se rozhodl pochodovat k Brundisiu (dnešní Brindisi), obchodnímu a válečnému přístav v jižní Itálii obstarávajícímu spojení s Řeckem. Odtud chtěl patrně odplout do Thrákie. Ale svůj plán úniku musel změnit, když zjistil, že místodržitel Makedonie Marcus Terentius Varro Lucullus se právě v Brindisiu vylodil se svou armádou. To vyvolalo neshody o tom, co dál. Gannicus a Castus, galští velitelé Spartakovy armády, se o dalším postupu se Spartakem nepohodli, oddělili se od něho a utábořili se u Lukánského jezera. 

Rozdělení vojska využil Crassus. Rozhodl se nejdříve napadnout Gannika a Casta, ale ne přímým úderem, nýbrž pomocí léčky. Poslal šest tisíc mužů na jakýsi pahorek blízko tábora povstalců, kde měli zůstat nepozorováni. Tohoto přesunu si však údajně povšimly ženy otroků, které právě před nepřátelským římským táborem obětovaly bohům. Tato epizoda však nic nezměnila na tom, že Crassovo vojsko v nastalé bitvě pobilo přes dvanáct tisíc rebelů. Plútarchos sice později obdivoval statečnost padlých vzbouřenců, z nichž prý pouze dva měli rány na zádech a všichni ostatní padli stojíce na svých místech a bojujíce s Římany, ale galské oddíly byly rozmetány.  

Spartakus se zatím stahoval do hor u Petelie (dnešní Strongoli v Kalábrii). Crassus proti němu poslal legáta Quinta a kvestora Scrofa a třebaže byly Spartakovy oddíly oslabené a v defenzivě, ještě jednou slavně zvítězily a málem zajaly samotného zraněného kvestora, kterého jen s potížemi římští vojáci vyrvali nepřátelům.

Plútarchos popsal, co se stalo po vítězství: „Tento úspěch Spartaka zničil, protože domýšlivost uprchlých otroků po něm velmi stoupla. Teď už se nechtěli vyhýbat boji ani poslouchat velitele, ale už na cestě je obklopili se zbraněmi v rukou a přinutili je táhnout zase Lukánií proti Římanům – nic nebylo Crassovi vítanější, než jejich spěch.“

Poslední bitva

Crassus toužil svést co nejdříve rozhodnou bitvu. Postavil římský tábor hned vedle Spartakova. Římané kopali příkop a Spartakovci, obávajíce se obklíčení, při tom římské vojáky napadali.

„Spartakus nakonec viděl, že se nedá nic dělat, a dal své vojsko nastoupit v bitevní šik. Když mu byl přiveden kůň, vytasil meč a koně probodl se slovy, že zvítězí-li, bude mít množství krásných koní od nepřátel, bude-li poražen, nebude už žádného potřebovat. Pak se pustil středem ozbrojenců v pršce ran přímo na Crassa, k němu se sice nedostal, zabil však dva centuriony, kteří na něho společně zaútočili. Nakonec, když všechno kolem něho uteklo, zůstal tam stát sám, byl obklopen mnoha vojáky, bránil se, až byl ubit,“ vylíčil poslední den nesmrtelného Thráka Plútarchos. 

TIP: Druhové, nebo rivalové? Kdo byli Spartakovi ne(věrní) spolubojovníci?

Zbytek Spartakova vojska byl hromadně pobíjen. Ty, kterým se podařilo z bojiště uprchnout do hor, začal Crassus pronásledovat. Uprchlíci se rozdělili na čtyři skupiny a pokračovali v boji, dokud všichni, až na šest tisíc, nepadli.

Zajatce čekal strašlivý osud, který vstoupil do dějin jako symbol římské krutosti. Všichni byli pro výstrahu ukřižováni, kříže lemovaly celou asi dvousetkilometrovou cestu z Capuy až do Říma. Tak na jaře roku 71 př. n. l. skončila třetí a největší válka s římskými otroky zvaná Spartakovo povstání. 

Ruská státní pošta plánovala nasazení dronů od roku 2016. Zatím se jí ale příliš nedaří. Poslední test skončil dokonalou blamáží. Dron v hodnotě 400 tisíc korun, vyrobený ruskou firmou Rudron/Expeditor, měl doručit malý balík ze sibiřského města Ulan-Ude do nedaleké vesnice. Přibližně po minutě ale v plné rychlosti narazil do nedaleké budovy a roztříštil se.

Přestože samotný dron skončil v troskách, nikomu se nic nestalo a také obsah zásilky zůstal neporušený. Ruská pošta ale i tak dává od incidentu ruce pryč. Akce prý byla zcela v režii výrobce dronu. Za havárii podle informací ruských médií mohlo být rušení velkým počtem Wi-Fi sítí. 

Ačkoli se mroži (Odobenus rosmarus) nemohou s rypouši pokud jde o hmotnost měřit, tunu až jeden a půl tuny těžcí samci rozhodně budí úctu. O to víc, když si člověk uvědomí, že jejich kly, sloužící mimo jiné k obraně proti predátorům, jsou až metr dlouhé a bezmála pět kilo těžké. Kvůli klům byli mroži mezi 18. a polovinou 20. století bezmála vyhubeni. Ačkoli se jejich populace za posledních 50 let vzpamatovaly, přesné aktuální stavy nejsou zoologům známy. Podle studie vědců z Kanadské královské geografické společnosti (The Royal Canadian Geographical Society) čítá současná populace mrožů okolo 250 tisíc jedinců. Mrožů ledních je pak podle odhadů jen asi 20 tisíc.

(Ne)snadná kořist

Vedle člověka a klimatických změn jsou jedinými nepřáteli těchto zvířat kosatky a lední medvědi. Oba predátoři se ovšem vyhýbají konfrontaci s dospělými jedinci a zaměřují se v prvé řadě na mláďata.

Lední medvědi mají různé taktiky lovu. Mroži jsou velmi společenská zvířata a často odpočívají v početných shlucích. Medvěd se snaží takovou pokojnou skupinu překvapit a vyplašit. V nastalé skrumáži může dojít ke zranění i smrti menších a slabších jedinců, které medvěd bez námahy zkonzumuje.

TIP: K čemu je kosatkám dobrá menopauza?

Druhá medvědí taktika spočívá v odříznutí osamoceného mrože od únikové cesty pod vodní hladinu. I zraněný mrož je ovšem pro ledního medvěda hrozivý protivník a případné boje bývají dlouhé a vyčerpávající. Dokonce byly zaznamenány případy, kdy se medvěd zraněnému mroži nakonec raději klidil z cesty. Zápasy mrože s kosatkou jsou k vidění nesmírně vzácně, ale odborníci věří, že někdy se mroží samci dokáží útoku mnohem většího kytovce ubránit.