V dubnu 1584 stál před městským soudem v Nymburce zlodějíček Havel Pískač, který s několika kumpány řezal oběšence z šibenic a části jejich těl, oděvů a provazů prodávali krčmářkám. Ty lidské maso sušily a mlely na prach, kterým trávily lidi. Podobný případ šetřil o osm let dříve i mělnický městský soud, před nímž stanula šenkýřka Maruše a děvečka Apolena. Apolena vyznala, že slyšela od šenkýřky z Posádovic, že kdyby kdo měl palec od viselce a zavěsil ho do sudu, že bude mít tolik hostí, jako když někoho vedou na šibenici.

A tak když šla kolem šibenice, odtrhla oběšenci jednu ruku, uřízla z ní palec a ruku i s nožem zahodila. Palec dala šenkýřce Maruši, která na něj ušila pytlíček a s trochou hřebíčku a bobku ho strčila do sudu s pivem. To pivo pak točila hostům a pila ho i sama. O sto let později by to možná vyvolalo další vlnu čarodějnických procesů, ale tehdy se ještě takové ohavnosti posuzovaly jinak. 

Bez inkvizice

Černou magií se koncem středověku a v raném novověku v českých zemích nejčastěji zabývaly městské soudy, přičemž právem meče, tedy privilegiem odsouzené i popravovat, jich v zemi disponovalo na šest set. Soudy však musely pracovat s písemnou žalobou obsahující popis provinění. K soudním řízením s obviněnými z čarodějnictví proto docházelo zřídka, a pokud přece, východiskem pro všechny obviněné těšící se dobré pověsti byla obvykle takzvaná očistná přísaha. Prostor pro osobní mstu a vykonstruovaná obvinění tedy nebyl velký. 

Městské právo u nás nicméně již od třicátých let 14. století znalo i inkviziční proces pro vyšetření případů těžkých zločinů. Inkviziční vyšetřování do městského práva pronikalo zřejmě zkušeností s procesy vedenými církevní inkvizicí, o jejímž působení na území Českého království máme první doklad z roku 1318. Církevní inkvizice však u nás neměla lehkou pozici, protože z podstaty své existence zasahovala do vnitřních záležitostí země, a husitské války učinily jejímu působení nadobro konec. Velká nechuť, která vůči církevní inkvizici panovala a kterou poznal i sám autor Kladiva na čarodějnice inkvizitor Kramer, zabránila jejímu návratu i v následujících staletích. 

Vyšetřování po česku

Rovněž použití tortury jako vyšetřovacího prostředku zákoníky až do 17. století nijak neupřesňovaly, vše se ponechávalo na úsudku konkrétního soudce. A navíc ani v definici samotného deliktu čarodějnictví nebyly předpisy příliš konkrétní. Teprve Koldínův zákoník z roku 1579 charakterizuje čarodějnictví jako „zlá kouzla“ a ukládá za něj trest stětí nebo upálení zaživa pro muže a zahrabání zaživa nebo upálení pro ženy.

TIP: Kruté potírání magie: Jak vypadaly první čaroděnické procesy v českých zemích?

Výzkum předbělohorských soudních akt lidí vyšetřovaných a mučených pro čarodějnictví (crimen magiae) přitom prokázal, že nikdo z nich nebyl k nejvyšším trestům odsouzen za čarování, ale za travičství, vraždu nebo infanticidu. 

O stíhání čarodějnic píše už v roce 1519 třeboňský úředník Petrovi z Rožmberka. Dvě ženy tam přišly na radu k pastýřce, aby je naučila nejhorší kouzlo, jaké svede. Ta je nakonec naučila, jak na dům přivolat ostudu. K tomu bylo potřeba pod práh domu zakopat lidské kosti spolu s kostmi fen a odříkat příslušnou formuli.  

První procesy

Nejstarší proces v prostředí městského práva proběhl zřejmě v roce 1540 v Náchodě, kde odsoudili jako čarodějnici Markytu, ženu městského drába. Dotyčnou dostalo do rukou soudců objevení skrýše kradených věcí v náchodském městském špitále. Markyta, která tam uklízela, byla obviněna z podílu na zločinu. Na mučení udala jistého Martina Berana a ten ji na oplátku obvinil z čarodějnictví. Měla mu podávat očarovaný pokrm, aby ztratil zájem o jakousi mladou pastýřku a zamiloval se do Markytiny dcery. Nešťastná Markyta nakonec při dalším mučení vše potvrdila a pro škodlivá kouzla byla odsouzena k upálení na hranici. 

Kromě jednotlivých případů odsouzení pro zlá kouzla a travičství proběhla v sedmdesátých letech 16. století série soudů s čarodějnicemi ve Velké Bíteši. V průběhu pěti let bylo u tamního městského soudu odsouzeno na dvě desítky žen pro travičství a kouzlení proti dobytku. Případ zachytila bítešská smolná kniha, tedy kniha městského soudu, do níž se zaznamenávaly výslechy při útrpném právu. 

Změny za Habsburků

V průběhu 16. století se v městském soudnictví začal stále častěji uplatňovat inkviziční proces i v případech civilního, nekriminálního charakteru. Tím teoreticky vzrůstala i možnost vyvolání procesu s obviněnými z čarodějnictví. V pozadí tohoto prosazování inkvizičního soudního řízení stál král Ferdinand I., který v roce 1547 zřídil královský apelační soud v Praze.

Soud vznikl po neslavném protihabsburském odboji českých měst, aby dohlížel na městské soudnictví a měl právo druhé instance – odvolání od městských soudů ze zemí Koruny české, vyjma měst moravských, která se rebelie neúčastnila. Od samých počátků měl přitom tendenci prosazovat formou pokynů u městských soudů řízení inkviziční. 

TIP: Lidská krev, trus i pot oběšenců: Když se z mrtvol vyrábějí léky

Tento trend pokračoval po potlačení českého stavovského povstání po bitvě na Bílé hoře. Obnovené zřízení zemské zavedlo mnohá nová ustanovení a rozšířilo inkviziční proces i mimo oblast městského práva. V roce 1644 se navíc kompetence pražského apelačního soudu rozšířila na všechny ostatní soudy působící v Českém království, pokud neměly privilegium neodvolatelnosti. Zajímavé je určitě to, že poslední oblast, kde v městském prostředí inkviziční soudní proces zdomácněl, byla severní Morava.

Elon Musk, šéf společnosti SpaceX, zřejmě přeřadil na vyšší rychlostní stupeň. Jeho další velmi očekávaná raketa, která nese hrdý název Big F*cking Rocket, čili BFR, bude připravená na testy již příští rok.

Jestli to Musk myslí vážně, máme se na co těšit. Big F*cking Rocket je gigantická opakovaně použitelná raketa, se kterou chce SpaceX kolonizovat Mars. Uveze totiž až 100 kolonistů najednou.

V neděli 11. března Musk odpovídal na dotazy na konferenci South by South West (SXSW) v Austinu, Texas. Během svého vystoupení prozradil, že ve SpaceX ve skutečnosti už staví první raketu BFR. Už v první polovině příštího roku by měla absolvovat první krátké lety. Pokud bude raketa BFR úspěšná, měla by se časem stát hlavní raketou SpaceX.

TIP: Elon Musk překvapil: Na Mars prý lidé poletí již za 9 let

Nutno dodat, že Elon Musk je známý i tím, že pokud jde o časovou náročnost, jeho plány bývají poněkud ambiciózní. Ale famózní úspěch prvního startu nového typu rakety Falcon Heavy rozhodně jeho slovům dodal váhu. 

Empatií neboli „vcítěním se“ označujeme porozumění emocím a motivům druhého člověka. Pro schopnost empatie je užitečné umět odložit svoje vlastní názory, hodnoty a předsudky. Jde o to být schopný pochopit jak a proč člověk jednal tak, jak jednal, jaké z toho má pocity a jaký má na věc názor. Není žádným tajemstvím, že obecně bývají empatičtější spíše ženy než muži. Proč tomu tak ale je? Na tuto otázku hledala odpověď Marie Warrierová z univerzity v Cambridge mezi 47 000 uživateli domácího genetického testu 23andMe. Vedle rozboru DNA respondenti odpovídali i na 60 otázek týkajících se míry jejich empatie.

Jsou muži z Marsu a ženy z Venuše?

Závěry potvrdily obecný předpoklad, že ženy jsou empatičtější než muži. V průměru ženy dosahovaly o deset bodů vyššího emočního skóre. Co se ovšem nepodařilo prokázat, je vztah mezi genetikou a empatií. Ženy tak podle Warrierové nejsou geneticky předurčeny k empatii lépe než muži. Proč jsou tedy ženy empatičtější?

TIP: K čemu je ženám orgasmus? Evoluční záhada možná našla vysvětlení

Podle Marie Warrierové hrají rozhodující roli dva faktory – sociální a biologický. U žen častěji očekáváme schopnost vcítění se do pocitů druhých a ženy se toto očekávání snaží naplňovat. Důležitá je zde především výchova.

Na biologické úrovni jde pak především o hormony a jejich úrovně. Míru empatie může podle Warrierové ovlivňovat hormon oxytocin, kterého mají ženy výrazně více a který může ovlivňovat empatii. Naopak dominantním hormonem mužů je testosteron, který v oblasti empatie funguje jako tlumič.

Bouřím se piloti letadel rádi vyhnou. I přesto ale do každého dopravního letadla udeří blesk v průměru jednou ročně. Přestože tato statistika vypadá poněkud děsivě, následky takového úderu blesku ve skutečnosti nebývají velké. Dnešní letadla jsou z vodivých materiálů a vlastně fungují jako létající Faradayovy klece, protože elektrický náboj je soustředěný na povrchu vodiče, tedy letadla, a nikoliv v jeho vnitřku.

Nabité letadlo

V USA se naposledy zřítilo letadlo kvůli úderu blesku v roce 1967. Letečtí inženýři ale nechtějí pokoušet osud a snaží se vyvinout technologie, které by letadlům pomohly vyhnout se bleskům.

TIP: Překvapivé zjištění: Nákladní lodě na moři možná vytvářejí blesky

Experimenty s modely letadel ukázaly, že když je letadlo elektricky nabité, značně se sníží možnost, že by ho zasáhl blesk. Okolní elektrické pole by totiž muselo být dvakrát silnější než pole nabitého letadla, aby do letadla mohl udeřit blesk. Inženýři teď ověřují, zda by taková protiblesková technologie byla pro dopravní letouny praktická.

Vždycky jsem toužil pochopit, jak svět poznávají zvířata. Proto jsem podle svého vlastního návodu již mnohokrát klopýtal nazdařbůh únorovým listnatým lesem, váben Ariadninou nití omamné, těžko popsatelné vůně...

Jedovatý vlčí pepř

Hned poprvé mne čich přivedl ke skromnému keříku s růžovými květy, který se nenápadně krčil mezi dvěma kameny. Nevýraznost keře je v kontrastu s jeho vlastnostmi. Jde totiž o lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), prudce toxický keř z čeledi vrabečnicovitých (Thymelaeaceae). Keřík oplývá lidovými názvy. Říká se mu čertovo lejko, lejkovec, vlčí lýko, vlčí pepř, divoký pepř, nešlechetník, mordýř lidský nebo vrah lidský.

Lýkovec je většinou 30–100 centimetrů vysoký a je chudičce větvený. Tento listnatý opadavý keř rozkvétá často již v únoru (ještě před rozvinutím listů) a výrazně aromatické růžové květy mu vydrží do dubna. Není však radno vychutnávat si jejich vůni příliš dlouho a zblízka, protože si tak můžete přivodit bolesti hlavy a závratě. Plody – kulaté červené peckovice – prý mají hořkou chuť, ale já to nikdy nezkoušel. Obsahují totiž prudce jedovaté terpenoidní látky. Smrtelnou dávku představuje pro dospělého člověka pouhých dvanáct plodů.

Šatičky lesních víl

Dalším poslem jara z družiny mocné paní Flóry je bledule jarní (Leucojum vernum) – jednoděložní rostlina z čeledi amarylkovitých (Amarillidaceae). Tato donedávna běžná květinka v květomluvě říká: „Moje láska je věčná.“ Pro vyjádření náklonnosti vůči svým blízkým ale prosím použijte jiné květy. Bledule bohužel dnes již patří k ohroženým druhům a je přísně chráněna zákonem.

Bledule jarní je 10–30 centimetrů vysoká vytrvalá rostlina s podzemní cibulkou. Z ní vyrůstají tři až čtyři přisedlé listy s čárkovitými čepelemi. Něžné bělostné kvítky na převislých stopkách vyrůstají z paždí toulce a na okrajích jsou navíc zdobeny žlutou (až zelenou) skvrnkou. Husté porosty bledulí jarních na březích potůčků a bystřin evokují dojem, že zde leží bělostné šatičky, které tu v noci při tanečním reji odhodily vodní žínky a lesní víly.

Bledule jarní kvete od února do dubna a v Česku ji můžete vidět zejména v luzích a v suťových lesích, na vlhkých podmáčených loukách a na březích potoků od nížin až do hor. V karpatské části Moravy je bledule jarní nepůvodní, najdeme zde však zplanělé populace „uprchlíků“ ze zahrádek (kde je rostlina pěstována již od počátku 15. stol.). Směrem na východ začíná další přirozený areál bledule jarní až ve Východních Karpatech na východním Slovensku a na Ukrajině, kde se vyskytuje někdy rozlišovaný endemický poddruh Leucojum vernum subsp. Carpatium.

Tajemné nokturno

Rozmarné předjaří ale dokáže uspokojit nejen váš čich a zrak. Na své si přijde i sluch, neboť s prodlužujícím se dnem se probouzí i akustická aktivita pěvců. V tomto období o sobě dávají vědět i sovy žijící na našem území, a to především kalous ušatý a nejhojnější evropská sova puštík obecný.
Kalous ušatý (Asio otus) je veliký asi jako holub a k poznání je díky typickým dlouhým perům kolem uší. V Česku žije 4 000–7 000 párů. Kalousové v zimě často nocují pospolitě a proslulé je kupříkladu jejich hromadné zimoviště na jehličnanu v rohu zahrady benediktinského kláštera v Rajhradu u Brna.

Obvykle ale hnízdí v lesích a loví na jejich okrajích a na pasekách. Ozývají se již v únoru, ale především v březnu a dubnu, rytmickým, ale tlumeným a nenápadným „hu“. Samečci si tak vymezují teritorium a lákají do něj samičky. V lokalitě výskytu k sobě můžete kalouse snadno nalákat. Stačí za soumraku třít kouskem polystyrenu o sklo (postačí i sklíčko kapesní svítilny), čímž napodobíte pištění kořisti, například rejsků.

TIP: Labyrinty kamenných poutníků – Rezervace Maštale ve Východních Čechách

Puštík obecný (Strix aluco) je oproti kalousům větší a mohutnější. Běžně hnízdí v lesích, remízcích, starých sadech ale i ve větších městských parcích. V Česku žije 6 000–9 000 párů. Puštík se již v únoru během toku za šera a noci ozývá melancholickým „huu-u- huhuhuhu“, které má stejný význam jako volání kalousů. Kromě toho vydávají puštíci pronikavé a daleko slyšitelné „kuvik“.

Slavnosti smyslů

Předjaří nabízí našim smyslům po dlouhé uniformní zimě pravé orgie rozmanitých chutí. Nepromarněte tento čas! Josef Hora kdysi napsal básnickou sbírku Kořist smyslů. Když smečku svých smyslů vypustíte v předjaří na lov do probouzející se přírody, určitě se nevrátí s prázdnou.

Pod našima nohama se rozprostírá nedozírná masa hornin a minerálů, které tvoří vnitřní část naší planety. Je to extrémní svět a pro nás je bohužel prakticky nepřístupný. Nejhlubší průzkumný vrt - označovaný jako Kolský superhluboký vrt, vznikal mezi léty 1970 až 1992, je hluboký 12 261 metrů a na svědomí jej mají sovětší inženýři.

TIP: Díra do pekla: Neuvěřitelný příběh nejhlubšího vrtu světa

Vědci proto dnes vnitřní část planety obvykle zkoumají pomocí nepřímých metod, například studiem seismických vln. Další možností je prozkoumat vnitřek odolných minerálů, které se k nám dostávají neporušené z velké hloubky. A jedním z nejodolnějších minerálů je diamant.

Vědci nedávno analyzovali diamanty, které pocházejí z dolů v jižní Africe a Číně. Objevili v nich zvláštní formu vodního ledu a přinesli tím důkaz, že i v hloubkách kolem 600 kilometrů pod zemským povrchem existuje kapalná voda.

Potrpíte si na netradiční módu? Máte rádi neobvyklé módní doplňky? Pak si nejspíš zamilujete nabídku hyperrealistických zvířecích hlav od japonských návrhářů Kamonohashizokei. Firma se sice primárně orientuje na reklamní průmysl, zvířecí hlavu si ale u ní může pořídit každý.

Aktuální nabídka čítá hlavy lvů, vlků, koček, beranů a pořídit si můžete dokonce hlavu se zobákem afrického člunozobce. Ruční výroba a vysoká míra detailů je pochopitelně znát na prodejní ceně a jedna hlava tak vyjde zhruba na 50 tisíc korun.

Tento působivý a neobvyklý záběr zachycuje část Velké mlhoviny v Orionu, která je rozsáhlou oblastí s probíhajícími procesy formování nových hvězd ležící asi 1 350 světelných let od Slunce.

Snímek kombinuje červeně zobrazenou mozaiku záběrů pořízených v pásmu milimetrových vln pomocí radioteleskopů ALMA a IRAM s do modra laděnou fotografií stejného pole v oboru infračerveného záření. Skupina jasných hvězd v levém horním rohu je Trapez – malá hvězdokupa mladých horkých hvězd starých pouze několik milionů let.

Jemné vláknité struktury viditelné na tomto rozsáhlém snímku jsou dlouhé filamenty chladného plynu, které je možné zachytit pouze teleskopy pracujícími v milimetrovém pásmu vlnových délek elektromagnetického záření. Jinak jsou tyto útvary zcela nepozorovatelné, a to jak ve viditelném světle, tak v infračerveném záření. 

Tento plyn představuje materiál, který dává vzniknout novým hvězdám – oblak postupně kolabuje působením vlastní gravitace, dokud není dostatečně hustý na to, aby se v něm utvořila protohvězda – objekt předcházející vzniku hvězdy.

Při rutinních vykopávkách odkryli archeologové starobylý chrám bohyně lásky Afrodity, který pochází z 6. století př. n. l. Na tom by nebylo nic tak tajemného, kdyby nezjistili, že chrám zřejmě cestoval v čase. Je totiž postaven na mnohem mladších základech, tedy zcela obráceně, než velí logika. Základy pocházejí až z římské doby, z 1. století n. l. Jak je to možné? 

Zastánci konspiračních teorií jásali a prohlašovali, že o své minulosti vlastně nic nevíme. Archeologové ovšem brzy vrátili úder. Zjistili, že starověcí architekti záhadný chrám kus po kuse rozložili a jako gigantické puzzle znovu složili na novém místě. Přesné důvody tohoto obtížného přesunu však zůstávají dodnes záhadou.

TIP: Ve východním Srbsku vykopali římský hrob s kletbami

Z dobových pramenů ovšem víme, že v 1. století n. l. stál ve městě chrám Julia Caesara. Významný římský diktátor byl zpravidla uctíván spolu s Afroditou, matkou mytického hrdiny Aenea, zakladatele Říma a bájeslovného otce Římanů. Historici se proto domnívají, že přesun chrámu mohli obyvatelé Soluně zorganizovat proto, aby se zavděčili novému římskému císaři Oktaviánovi. Chtěli se tak nejspíše omluvit za to, že v předchozí občanské válce podporovali císařovy nepřátele Antonia a Kleopatru. 

Chrám byl poprvé odkryt v roce 1936. Pak ale nadlouho upadl v zapomnění a „ke slovu“ se znovu dostal až v roce 2000 kvůli demolici domu, pod kterým se nacházel. Tehdy také archeologové přišli na „záhadu“ římského schodiště a o sedm staletí starších sloupů. Dnes je z chrámu odhalena jen část, zbytek je skryt o několik metrů níž.

Kolem Marsu již dvanáctým rokem krouží americká sonda Mars Reconnaissance Orbiter (MRO), která zde s pomocí své kamery HiRISE (High Resolution Imaging Science Experiment) pořizuje skvělé snímky povrchu rudé planety.

NASA nedávno zveřejnila jeden z těchto snímků, který sonda MRO získala 28. ledna 2018. Snímek zachycuje oblast severního pólu Marsu a pozoruhodné duny. Písek je v těchto místech vytvarovaný tak, že připomíná slavný Bat-signál, kterým se občané Gothamu dovolávali pomoci maskovaného hrdiny Batmana.

Duny rudé planety

Není to poprvé, kdy tvar dun z oblasti severního pólu rudé planety vzbudil rozruch. Na snímku z roku 2014 se zase nápadně podobají znaku Hvězdné flotily, čili průzkumné a obranné složky Spojené federace planet ve světě Star Treku.

TIP: Zvláštní zvlněnou krajinu Marsu možná vytvářel levitující písek

Ve skutečnosti o žádný signál z Marsu pochopitelně nejde. Písečné duny rudé planety netvarují zoufalí obyvatelé, ani příslušníci Hvězdné flotily, ale zdejší vítr, který zde vane rychlostí až 100 kilometrů za hodinu. V tomto případě jde o srpkovité duny, čili takzvané barchany, které na Zemi známe například z písečných pouští Sahary.