Tradice těchto slavných děl je spjata s ruským carským dvorem a oslavou pravoslavných Velikonoc. Když v roce 1885 zakoupil car Alexandr III. (1845–1894) pro svou manželku carevnu Marii Fjodorovnu (1847–1928) první ze série divukrásných vajíček, netušil, že tímto ojedinělým činem založil zvyklost, která se bude na ruském dvoře udržovat až do pádu carské říše (1917) a v obnovené podobě vstoupí i do 21. století.

Rodina Fabergé

První velikonoční vajíčko vyrobil pro cara Alexandra III. u příležitosti 20. výročí zasnoubení carského páru klenotník ze slavné šperkařské rodiny Peter Carl Fabergé (1846–1920). Jeho hugenotští předkové byli po zrušení ediktu nantského (1685) vyhnáni z francouzské Pikardie. Zákaz vyznávat protestantské náboženství donutil rodinu usadit se v německém městě Schwedt an der Oder. Po zhruba 115 letech (okolo roku 1800) přesídlil Peterův dědeček Carl do tehdejší ruské provincie Pernau u Baltu v jihozápadním Estonsku. Tam se také narodil Peterův otec Gustav, který se o pár let později vyučil u vyhlášených petrohradských klenotníků Andrease Ferdinanda Siegela a Johanna Wilhelma Keibela řemeslu, které mělo o několik desetiletí později vynést rodinu Fabergé na pověstný klenotnický Olymp. 

Otevření petrohradské klenotnické dílny firmy Fabergé v roce 1842 završilo dosavadní snažení rodiny a otevřelo jí v novém prostředí nečekané možnosti. Gustav Fabergé se však podvědomě cítil doma více v Německu než v Rusku a toužil se tam vrátit. Pod záminkou poskytnutí čerstvě narozenému synovi Peterovi co nejlepší vzdělání, využil situace a s rodinou se v roce 1860 přestěhoval do Drážďan. Vedením petrohradského obchodu a řízením všech záležitostí kolem jeho provozu pověřil jednoho ze svých kolegů a přátel.  

Dobytí Ruska 

Peter se s klenotnickým řemeslem seznamoval nejprve v dílně vyhlášeného frankfurtského odborníka Friedemanna, formální vzdělání pak ukončil absolutoriem na šperkařské škole v Hanau. Při studijních cestách po Evropě se zejména ve Francii, Británii a Itálii seznámil s tradičními technikami i novinkami v oboru a po návratu do Ruska (1870) se ihned zapracoval v otcově dílně, kterou v roce 1872 v pouhých šestadvaceti letech převzal.

Společně s bratrem Agathonem (1862–1895), který se věnoval navrhování šperků, začali dobývat ruský trh. Zájem petrohradské smetánky zajistila skvělým klenotníkům zejména velká moskevská výstava roku 1882, na které se firma prezentovala kopiemi šperků antického pokladu starověkých Skythů. Nevšední zájem cara Alexandra III., který převzal nad výstavou záštitu, zajistil Peterovi a jeho firmě nejen zlatou medaili, ale také přízeň carevny, která si u Fabergeů zakoupila manžetové knoflíčky ve tvaru hmyzu, jednoho z oblíbených starořeckých symbolů.   

Dánská inspirace

Prvotřídní umělci vyráběli stolní stříbro, hodiny, dekorativní sošky, šperky a další klenotnické skvosty broušením kamenů nevídané hodnoty, tepáním, gravírováním, cizelováním, ale zejména technikou emailování. Od roku 1885 se začala firma specializovat na výrobu vajíček pro ruský carský dvůr. Fabergého údajně k tomuto nápadu inspirovala návštěva dánského královského dvora, v jehož klenotnici se jedno takové vajíčko nacházelo. 

Myšlenka spojit tradici ruských Velikonoc se zlatnickým a šperkařským uměním se u carského dvora, podporujícího vše ruské, setkala s mocnou odezvou. Alexandr III., nadšený nápadem, se rozhodl udělat radost své manželce, rozené princezně dánské, a u klenotníka jí objednal první velikonoční vajíčko. Navenek jednoduchý model z bílého smaltovaného zlata však v sobě skrýval mnohem hlubší smysl. Vnitřní stranu vajíčka totiž tvořila zlatá skořápka – žloutek, v němž seděla zlatá slepička, a v té se nacházela replika ruské imperiální koruny ozdobená rubínovým přívěskem. Carevnin úžas nad manželovou pozorností a chvála překrásného dárku zajistila firmě Fabergé výsadní postavení u dvora a samotnému Peterovi titul vrchního carského zlatníka a dodavatele.    

Šestapadesát klenotů

Vajíčka o průměrné velikosti 10–15 centimetrů vyráběli klenotníci po dobu delší než rok z porcelánu, slonové kosti, případně z křišťálu. K jejich zdobení používali zlato kombinované s perlami a drahokamy. Všech šestapadesát klenotů, vyrobených v období 1885–1917, si zachovalo „filozofii“ prvního vajíčka v řadě a ve svých útrobách ukrývaly (na způsob ruských matrjošek či dnešních německých kindervajíček) důmyslná překvapení.

Peter Fabergé, jehož firma o sedmi stech zaměstnancích expandovala kromě Petrohradu také do Moskvy, Oděsy, Kyjeva a Londýna, vyrobila v průběhu let 1882–1917 na 150 000 kusů šperků a klenotů a stala se jednou z nejvyhledávanějších šperkařských firem světa. V roce 1900, u příležitosti světové výstavy v Paříži, prezentovala se svolením carské rodiny klenotnická vajíčka, která se zatajeným dechem obdivovali návštěvníci ze všech koutů světa.

I přesto, že se Peter Fabergé stal nositelem řady mezinárodních titulů (například dvorní klenotník skandinávských králů) a ocenění (například zlatá medaile z výstav v Norimberku a Kodani, mistr pařížských klenotníků, řád čestné legie), zůstal věrný ruskému carskému dvoru, pro který nadále vyráběl své mistrovské kousky. Nejprve pro cara Alexandra III. a po jeho smrti v roce 1894 pro jeho syna a posledního ruského panovníka Mikuláše II. (1868–1918).

Každý kus byl vyroben pouze v jednom provedení a svou podobou sledoval většinou konkrétní událost spojenou s historií nebo současností vládnoucího rodu Romanovců. Vrcholu dosáhla firma Fabergé v roce 1913, kdy celé Rusko slavilo společně s carem a jeho rodinou třísté výročí trvání dynastie Romanovců. Při té příležitosti vyrobila jubilejní vajíčko s osmnácti miniaturami ruských vládců od prvního Romanovce na ruském trůně Michaila Fjodoroviče přes Petra Velikého a Kateřinu II. až po Mikuláše II.

Zlé časy

Vstup Ruska do války vedl k omezení obchodní činnosti. Firma se zapojila do válečných dodávek a dotovala značné množství zbrojního i humanitárního materiálu, ale nadále se věnovala také výrobě jubilejních vajíček. Jejich náměty kopírovaly válečnou tematiku, která se odrazila zejména na stříbrozlatém vajíčku s motivem červeného kříže (1915), nebo na ocelovém vojenském vajíčku z nefritu (1916) připomínajícím zbrojení a hrůzy války. 

Revoluce roku 1917, pád režimu a brutální vyvraždění carské rodiny znamenaly definitivní konec starého světa. Pro Petra Fabergého nastaly zlé časy. Znárodněním podniku a založením zaměstnaneckého komitétu přišel téměř o veškerý majetek. Aby zachránil alespoň holý život, spěšně opustil Rusko a přes Finsko uprchl do německého Wiesbadenu, kde se natrvalo usadil. Zemřel v září 1920 během návštěvy syna ve švýcarském Lausanne. Pochován je ve francouzském Cannes. 

Tragický osud svého tvůrce kopírovala také jeho díla. Ve víru revolučního běsnění se některá ztratila, jiná byla zničena a řada prodána nastupujícím režimem do zahraničí. Potomci slavného klenotníka postrádali geniálního ducha otce a předků a v jejich díle dále nepokračovali. Zůstali však držiteli licence na receptury a výrobu slavných klenotů a přemýšleli jak s ní naložit.

Až v roce 1989 dospěli Fabergého potomci k rozhodnutí prodat ji dávnému souputníku, firmě Viktor Mayer, sídlící v německém Pforzheimu. Klenotnická společnost, která se stejně jako Fabergé účastnila roku 1900 pařížské světové výstavy, navázala na slavnou tradici ruské ruského podniku a vedle drobných šperků na bázi Fabergého vajíček vyrobila v roce 1990 u příležitosti udělení Nobelovy ceny míru bývalému ruskému prezidentovi Michailu Gorbačovovi první novodobé Fabergého vajíčko v historii.

Image

Čtěte také

Šperkovnice z ruského Fedoskina: Dědictví v podobě ručně malovaných krabiček

Daliborovi Farnému svět blikajících číslic uvnitř digitronů naprosto učaroval. Jenže, jak líčí: „Bylo vlastně nemožné dostat se k někomu, kdo by znal jejich technologii. Neměl jsem kontakty na žádné pamětníky. Informací o výrobě samotného digitronu se překvapivě nedochovalo moc.“

Skleněná baňka naplněná směsí plynů, uvnitř s několika drátky ve tvaru číslic, nepředstavuje na první pohled nic složitého. Lidé, kteří už měli s výrobou nějakou zkušenost, přesto Dalibora odrazovali s tím, že nemá šanci digitrony opětovně vyvinout – a už vůbec ne sám, jelikož jde o zapomenutou technologii, kterou by musel znovu objevit.

Fascinující retro

Drátěné cifry ve skleněné nádobě, které rozsvítil výboj plynů, znamenaly v 50. letech vrchol zobrazovací technologie číselných údajů. S digitrony se veřejnost mohla setkat na pokladnách v podobě hodin nebo u stolních kalkulaček. Konec jejich zlaté éry však přinesla 80. léta, kdy je nahradily levnější „ledky“.

Technologie výroby se sice od té doby nezměnila, ale nově se při ní přece jen uplatnily některé inovace. Základem přesného času digitronových hodin se stalo připojení k internetu a 3D tisk: Aby se povrch elektronky během přechodu z jedné výrobní fáze do druhé nepoškodil, vytváří se na 3D tiskárně jeho ochrana.

Jediný na světě

Vyrobit výbojky tak, aby byly spolehlivé stejně jako před padesáti lety, představovalo problém. Tehdy měly továrny plné inženýrů dost peněz i času na vývoj. Dalibor musel správný recept objevit sám, a dokonce ani dnes nemá pocit, že je u konce bádání. Co se zpočátku zdálo jednoduché, to se postupem času komplikovalo.

Bývalý „ajťák“ však dokázal digitrony po půl století vzkřísit. Začínal ve sklepě, ale v současnosti je jediný na světě, kdo je dokáže vytvořit. Každý kus vzniká ručně a projde pečlivou kontrolou i testováním. Za den jich Dalibor vyrobí maximálně deset, čemuž odpovídá také cena – okolo tří tisíc korun za jeden. Zároveň se ovšem nápad ukázal jako geniální: Po podobném kousku totiž mnozí toužili, ale trh jej nenabízel. Tedy až do nedávna. 

Letci s Davidovou hvězdou na křídlech si vydobyli respekt už za první arabsko-izraelské války v roce 1948, byť tehdy ještě létali na vrtulových spitfirech, mustanzích či aviích. Podobně jako samotné letouny přebírali z druhoválečných dob i taktické postupy – řada stíhačů se ostatně rekrutovala z jejích veteránů. 

Úspěšní od začátku

Skutečnou slávu si však židovští piloti získali až po přechodu na proudovou techniku v polovině 50. let. Prvními „turbínami“ ve výzbroji se staly francouzské letouny Dassault Ouragan. Výkonnostně zaostávaly za svým hlavním protějškem v podobě MiGu-15, ovšem lepší výcvik Izraelců hendikep vyrovnával.

Prvního vítězství dosáhl jeden z ouraganů 12. dubna 1956, kdy šel k zemi egyptský de Havilland Vampire. Za suezské krize v témže roce si ouragany připsaly na konto další čtyři „vampýry“ a dvakrát se střetly i s migy. Tentokrát souboje skončily poškozením izraelských letounů, ale oba se dokázaly vrátit na základny – právě kvalitní výcvik izraelských pilotů zabránil povrchněji připraveným Egypťanům využít lepších parametrů svých strojů.

Vládce Blízkého východu

Současně s ouragany používali stíhači i o něco modernější Mystére IVA od téhož výrobce. Jejich hvězdný okamžik přišel 30. října 1956, kdy se šest strojů dostalo do souboje s přesilou dvaceti „patnáctek“. Izraelci bez vlastních ztrát jeden mig sestřelili a několik poškodili. Následujícího dnes podstoupila dvojice mystére boj s dvojnásobným počtem vampyrů a během několika minut všechny zničila.

Dramatický výkonnostní nárůst znamenal příchod elegantních Mirage IIICJ začátkem 60. let. Ačkoliv šlo o letoun s omezeným doletem i nosností, který potřeboval dlouhou vzletovou dráhu, ve vzduchu se měnil na obratný stroj s příjemnou pilotáží dosahující dvojnásobku rychlosti zvuku. Po odladění dětských nemocí se z mirage stal vládce vzdušného prostoru Blízkého východu, jenž si měl za dvacet let služby v Izraeli připsat přes 300 sestřelů. 

Prevence nad zlato 

V lednu 1967 disponoval Izrael asi 300 stíhacími letouny v porovnání s 850 stíhačkami arabských států. Napětí se stupňovalo a bylo jen otázkou času, než se promění v regulérní válku. I přes sbližovací rozhovory se situace zhoršovala a v Tel Avivu se podle rčení „nejlepší obranou je útok“ rozhodli pro preventivní úder. Aby dosáhli maximálního účinku, zohlednili Izraelci kulturní zvyklosti nepřítele – k úderu na egyptská letiště mělo dojít krátce po úsvitu 5. června, kdy se muslimský personál modlí.

Pokračování: Sedmdesát let v boji proti přesile: Taktika izraelských stíhačů (2)

Vantoury, Mystére, Ouragany, Magistery, Super Mystére i Mirage III se vrhly do bleskového útoku na egyptská letiště, při němž zničily 32 stíhaček MiG-21 na zemi a těžce poškodily zařízení. Osmi pilotům nepřítele se podařilo odstartovat a sestřelit dva útočníky, ovšem všichni šli záhy v plamenech k zemi. Útok trval několik hodin a Izraelci vyřadili též odpalovací stanoviště protivzdušných raket SA-2 i další dvě desítky letounů MiG-19 a 21, které se přiřítily na pomoc z jihu. Protivníci, kteří nebyli přímo sestřeleni, museli nouzově přistát, neboť všechna letiště v doletu se nacházela v troskách. Egyptské stíhací letectvo přestalo existovat – z 340 strojů podlehly tři stovky izraelské palbě.

Ve Spojených státech i jinde ve světě v posledních letech dramaticky narůstá počet dívek se závažnými depresemi a sebevražednými sklony. Stejně tak vzrůstá počet dívek ve věku mezi 10 a 14 lety, které trpí sebepoškozováním. Odborníci mají již delší dobu podezření, že s nárůstem psychických obtíží mezi teenagery souvisí intenzivní používání chytrých telefonů.

Dnešní teenageři náležejí k takzvané generaci iGen (též generaci Z) a jsou první, kdo stráví celé dospívání ve společnosti chytrých telefonů. Zároveň je jasné, že chytré telefony používají jak chlapci, tak i dívky. Tak proč dívky čelí psychickým problémům častěji?

TIP: Proč jsou teenageři tak hrozní? Jejich mozek nepozná, co je důležité

Američtí badatelé analyzovali tři průzkumy, které zahrnovaly více než 200 tisíc teenagerů ze Spojených států a Velké Británie, a jsou přesvědčeni, že už znají odpověď.

Klíčovou roli podle nich hraje fakt, že chlapci s chytrým telefonem tráví více času hraním her, zatímco dívky se věnují spíše komunikaci a sociálním médiím. Sociální média přitom mohou být zdrojem značného stresu, který tím pádem zasahuje dívky více než chlapce. Zároveň je prý rovněž možné, že sociální média jako taková působí na dívky více než na chlapce.

SpaceX si v neděli 19. ledna 2020 připsali další úspěch v přípravě na první pilotovaný kosmický let soukromé společnosti. Za ohromného zájmu médií i fanoušků kosmických letů SpaceX uskutečnili test záchranného systému lodi Crew Dragon v nejnáročnější části startu nosné rakety, kdy je raketa nejvíce aerodynamicky namáhána.

Byl to nepovinný test, ale jeho bravurní provedení značně zvýšilo prestiž jak samotné lodi Crew Dragon, tak i společnosti SpaceX. Maximálně zjednodušená nosná raketa Falcon 9 vyletěla do výšky asi 19 kilometrů a tam loď Crew Dragon zahájila únikový manévr. Asi desetisekundový zážeh motorů SuperDraco dostal loď Crew Dragon do bezpečné vzdálenosti od nosné rakety.

Naplánovaný ohňostroj

Jak inženýři SpaceX a NASA očekávali, po oddělení lodi Crew Dragon došlo k destrukci nosné rakety a její explozi. Jen velmi zřídka je takový výbuch rakety vítán s jásotem a potleskem. V tomto případě to ale bylo plánované a podle předpokladů to byl úžasný ohňostroj. Při reálných letech na oběžnou dráhu jsou takové nehody naštěstí velice vzácné, jak se ale zdá, Crew Dragon by v takové nehodě nejspíš obstál a zachránil by posádku.

TIP: Kosmická loď Dragon pro lidskou posádku už trénuje na startovací rampě

Po méně než pěti minutách po zahájení záchranného manévru loď Crew Dragon aktivovala své padáky a zhruba 9 minut po startu hladce přistála do vln Atlantiku, asi 30 kilometrů od pobřeží Floridy. Na palubě Crew Dragonu byly tentokrát jen figuríny, ale příště už nejspíš poletí lidská posádka. Po úspěšném testu je to jenom otázkou času.

V dnešní době je velkým strašákem rakovina, která v rozmanitých podobách ohrožuje zdraví i život mnoha pacientů. Podle nového výzkumu amerických badatelů ale ve skutečnosti více nemocných zabíjí sepse, čili otrava krve vyvolaná patogenními bakteriemi. Když dojde k rozvinutí septického šoku,  začínají selhávat životně důležité orgány a život pacientů visí na vlásku. Situaci dále komplikují infekce, které jsou rezistentní vůči antibiotikům.

Vědci odhadují, že v roce 2017 se na celém světě sepse objevila u přibližně 49 milionů lidí. Z nich asi 11 milionů kvůli těžké sepsi zemřelo. Tento výzkum více než zdvojnásobuje počet obětí, které má na kontě tento velmi závažný stav. Podle údajů Světové zdravotnické organizace WHO přitom na všechny možné případy rakoviny v roce 2017 ve světě zemřelo asi 9,6 milionů lidí.

TIP: Nelichotivé prvenství: Rakovina se stává nečastější příčinou úmrtí v bohatých zemích

Více než polovina zaznamenaných případů sepse se v roce 2017 objevila u dětí, z nichž mnohé byli novorozenci. Podle badatelů je přitom v mnoha případech možné sepsi předejít dobrou prevencí, a také je možné ji léčit úspěšněji. Autoři studie doporučují se soustředit na prevenci a léčbu sepse u novorozenců, což by mohlo zachránit mnoho životů.

Wolemie vznešená je starobylý jehličnan z příbuzenstva blahočetů. Tyto prehistorické stromy, kterých v současnosti ve volné přírodě přežívá méně než dvě stovky, rostou v odlehlé hluboké rokli národního parku Wollemi v australských Modrých horách severozápadně od Sydney a dosahují stáří 500 až 1000 let.

Když letos na Austrálii udeřily extrémní požáry, bylo jen otázkou času, kdy se oheň dostane do národního parku Wollemi. Také k tomu došlo a požáry zasáhly 90 procent rozlohy parku. Rokle s unikátními wolemiemi ale zůstala prakticky netknutá, i když to nebylo jen tak.

TIP: Ohnivé peklo: Požáry v Austrálii si vyžádaly životy až 500 milionů živočichů

Vláda Nového Jižního Walesu totiž zorganizovala bezprecedentní tajnou záchrannou operaci, během které vyslala do rokle s wolemiemi speciální jednotku hasičů. Hasící letouny kole rokle vylily množství vody a speciálních zpomalovačů hoření, zatímco hasiči specialisté pronikli přímo do rokle a udělali tam nezbytné zásahy pro ochranu wolemií. Mise skončila fenomenálním úspěchem. Plameny olízly jen pár wolemií a populace jednoho z nejcennějších druhů dřevin jinak zůstala netknutá. 

V prostředí byznysu dnes vládnou anglicismy – jako třeba „byznys“. Oproti tomu v žargonu řemeslníků nejčastěji slýcháme germanismy. Samotný obecný výraz pro pracovní nářadí „vercajk“ pochází z německého slova „Werkzeug“ stejného významu.

Zajímavý případ konkrétního náčiní představuje inbus. Původně se jedná o zkratku názvu patentu, který v němčině zní „Innensechskantschraube Bauer und Schaurte“. Toto stěží vyslovitelné, natož zapamatovatelné spojení můžeme přeložit jako „vnitřně šestihranný šroub a klíč firmy Bauer und Schaurte“. 

TIP: Co říkáme, když nemáme peníze: Nemáme ani vindru, jsme plonk a úplně švorc

Inbus najdeme v každém vercajku, ale v žádném slovníku. Jde totiž o nespisovné slovo, jež nemá stanovenu pravopisnou podobu. Vlivem rozšířené výslovnosti „imbus“ se takto mnohdy i píše, ačkoliv původnímu názvu odpovídá varianta „inbus“. 

Zákoutí jazyka objevuje Markéta Gregorová twitter.com/jazykovedma.

Nejbližší hvězdou za hranicemi Sluneční soustavy je červený trpaslík Proxima Centauri, který je vzdálený asi 4,22 světelných let. Když tam před pár lety astronomové objevili planetu o velikosti Země, tedy Proximu b, coby nejbližší exoplanetu, vzbudilo to pochopitelný rozruch. Teď se zdá, že u Proximy Centauri bude planet dokonce více.

Soustava radioteleskopů ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) před časem detekovala doposud neznámý zdroj záření z oblasti Proximy Centauri. Tým odborníků, který vedl Mario Damasso z italského National Institute for Astrophysics, se proto rozhodl opět detailně prostudovat tento nejbližší planetární systém.

Stopy Proximy c

Badatelé využili data z pozorování Proximy Centauri, která zahrnují pozemského 17,5 roku. Jejich analýza ukázala, že pohyby hvězdy zřejmě ovlivňuje ještě další planeta. Podle dosavadních výpočtů by tato planeta, která by měla nést označení Proxima c, měla být minimálně 5,8krát hmotnější než Země a Proximu by měla oběhnout jednou za 5,2 pozemských let.

TIP: Chladný disk kolem Proximy Centauri možná ukrývá další planety

Damasso a jeho spolupracovníci upozorňují, že i když jde o velmi vzrušující zjištění, stále ještě nejde o potvrzený objev existence Proximy c. Tým hodlá na v započaté práci pokračovat a bude se snažit získat další důkazy o existenci této planety. Definitivní rozřešení této hádanky by mohlo přinést pozorování evropské observatoře Gaia. V tomto případě ale bude nutné počkat ještě několik let, až bude k dispozici finální soubor dat tohoto teleskopu.