Královská obrněná pomsta: Britské bitevní lodě třídy Revenge
Britské námořnictvo během Velké války jednoznačně panovalo na mořích a oceánech. Mohutná flotila se opírala o několik desítek bitevních lodí, přičemž mezi nejmodernější kousky patřila třída Revenge
Krátce před vypuknutím první světové války byly v britských loděnicích položeny kýly šesti moderních superdreadnoughtů třídy Revenge (Pomsta, Odveta). Příchod globálního konfliktu však přiměl Londýn k omezení výroby a objednávka na šestou jednotku (Resistance) byla v srpnu 1914 zrušena.
V bitvě u Jutska
Na ostatních pěti nakonec zavlála britská vlajka a v rozmezí únor 1916–září 1917 vstoupily do služby. Bitva u Jutska znamenala ostrý křest ohněm pro obrněnce, po němž dostala jméno celá třída – HMS Revenge. Její posádka však nejprve 17 minut pálila na německý křižník Wiesbaden, poté se alespoň šikovně vyhnula nepřátelskému torpédu. Těsně před koncem prvního dne bitvy se naštěstí dělostřelci zastříleli a zle pošramotili křižníky Derfflinger a Von der Tann. Tím pro ni však bitva prakticky skončila poté, co vypálila 102 granátů, aniž utrpěla jediný zásah.
Po zbytek války už se posádka Revenge do boje nedostala, ačkoliv v listopadu 1918 doprovázela válečné lodě Kaiserliche Marine k internaci do Scapa Flow. Během následujícího konfliktu zprvu doprovázela konvoje a v roce 1940 si připsala na konto první potopenou loď poté, co omylem taranovala kanadský travler Ypres. Léta těžké služby však způsobily, že v roce 1943 Revenge skončila v přístavu, kde na ni nějakou dobu cvičili námořníci a dokonce se musela vzdát svých děl ve prospěch jiných bitevních lodí. Na podzim 1948 skončila dřívější chlouba Royal Navy ve šrotu.
Do křížku s Francouzi
Půl roku po bitvě u Jutska vstoupila do služby HMS Resolution. Posádka však nepřítele spatřila až po podepsání příměří, když bitevní loď doprovázela německou flotilu do Scapa Flow. Do ostré akce se dostala až v roce 1940 během norské kampaně, kdy se ji několikrát pokoušeli napadnout letci Luftwaffe. Poté musela zasáhnout proti bývalému spojenci - francouzskému loďstvu. Během bitvy o Dakar ji torpédovala francouzská ponorka Bévéziers a Resolution skončila na několik měsíců v opravách.
Následovala relativně nudná služba, kdy posádka doprovázela konvoje východně od Afriky, protože pokročilý věk plavidla nedovoloval ostré nasazení proti Japoncům. V roce 1943 zamířila definitivně domů a po zbytek války sloužila pro výcvik námořníků. Osud Resolution se naplnil o pět let později, kdy byla, stejně jako její starší sestra, prodána na šrot.
Zářez na německé pažbě
Do bitvy u Jutska se zapojila z celé rodiny už jen HMS Royal Oak, i když o poznání výrazněji než Revenge. Nejprve si posádka vyměnila několik zásahů s nepřátelským křižníkem Wiesbaden, ale britskému obrněnci Němci sotva poškrábali nátěr. Následovalo několik zásahů adresovaných Derfflingeru a obrněnému křižníku Seydlitz a ke slovu se před západem slunce dostala i sekundární výzbroj, když pomáhala odrazit útok nepřátelských torpédoborců. Tím však pro posádku bitva skončila.
Nudu po zbytek první světové války námořníkům "okořenila" pouze kolize s hydroplánovým tenderem Campania, který se důsledkem toho potopil, a doprovod německé flotily do Scapa Flow. Jestliže se posádka o dvacet let později těšila na další ostré nasazení, měla smůlu. Dne 14. října 1939 totiž do Scapa Flow, kde Royal Oak odpočívala, vnikla U-47 kapitánporučíka Günthera Priena nejprve zasáhla bitevní loď jedním torpédem, aby ji o pár minut později poslala ke dnu salvou dalších tří.
Ve službách SSSR
Námořníci z bitevní lodě Royal Sovereign museli zůstat v přístavu, zatímco jejich kamarádi mířili v květnu 1916 do bitvy u Jutska. Britští admirálové totiž usoudili, že loď má příliš nezkušenou posádku, protože vstoupila do služby teprve před pár dny. Služba čtvrté lodi ze třídy Revenge tak byla téměř stejná jako na ostatních sesterských plavidlech.
TIP: Britská ponorka S-class: Osamělý lovec královského námořnictva
A tak si na ostrou akci musela počkat dalších 20 let, kdy už byla zastaralá natolik, že se hodila pouze k ostraze konvojů. Dvakrát unikla torpédům nepřátelských ponorek a koncem jara 1944 zavlála na jejím stěžni sovětská vlajka poté, co ji Londýn zapůjčil SSSR. Poté posádka zažila krušné chvíle, když na bitevní loď pod jménem Archangelsk opakovaně útočili Němci. Po krátké službě, kdy chránila konvoje v severním moři, ji Sověti v roce 1949 vrátili Britům. Při prohlídce královští námořníci zjistili, že je v žalostném stavu, dokonce některé věže zarezly a nešly otáčet, takže Royal Sovereign skončila ještě ten rok ve šrotu.
Poslední z rodiny
V září 1916 byla na vodu spuštěna HMS Ramillies, ale během této operace došlo k poškození kýlu a místo do služby musela do oprav. Její osudy během Velké války tak prakticky kopírují Resolution, protože posádka ostrou akci nezažila. Během následujícího konfliktu doprovázela konvoje, bránila domácí ostrovy, ale na rozdíl od sester její služba v roce 1943 neskončila, když v červnu 1944 bombardovala nepřátelské pozice před a během vylodění v Normandii a jižní Francii. Koncem ledna následujícího roku byla přesunuta do rezervy v Portsmouthu a o tři roky později skončila ve šrotu. Její děla se však dochovala jako součást expozice Imperial War Museum v Londýně.
Další články v sekci
Zpomalovače hoření a pesticidy jsou hlavními viníky snižování IQ v USA
Mezi lety 2001 a 2016 způsobily chemické látky pokles intelektuálních schopností u více než milionu amerických dětí
Některé z běžně užívaných chemických látek zasahují do vývoje dětí a mohou vést k omezení jejich intelektuálních schopností. Donedávna se na tomto neblahém vlivu v USA podílely především těžké kovy, zejména olovo a rtuť. Během posledních desetiletí tam ale postupně omezovali používání těchto látek a jejich vliv na děti klesá.
Podle nedávného výzkumu amerických vědců teď byly v roli hlavních škůdců intelektuálního rozvoje dětí těžké kovy vystřídány jinými látkami. Jsou to především zpomalovače hoření a pesticidy. Obsah nebezpečných látek v prostředí se v USA sice postupně snižuje, i tak ale byly tyto látky v letech 2001 až 2016 zodpovědné za více než milion případů snížení intelektuálních schopností.
TIP: Evoluční překvapení: Žáby se stávají odolnými vůči pesticidům
Badatelé to vyjádřili i v počtu ztracených IQ bodů. V letech 2001 a 2002 přišli v USA kvůli působení chemických látek asi o 27 milionů IQ bodů ročně. V letech 2015 a 2016 to bylo přibližně 9 milionů IQ bodů ročně. Celkový pokles negativního vlivu chemikálií na vývoj dětí je sice dobrou zprávou, stále je ale na čem pracovat.
Další články v sekci
Římští císaři měli větší šanci zahynout násilnou smrtí než gladiátoři v aréně
Absolutní moc římských císařů ve skutečnosti přinášela absolutní riziko. Neustále jim šlo o život
Po zhroucení demokracie římské republiky přišlo necelých 400 let císařství. A nebyla to procházka růžovým sadem. Mezi lety 14 a 395 našeho letopočtu vládlo Římu celkem 69 císařů. Pokud víme, celkem 43 z nich (62 %), zahynulo násilnou smrtí. Buď padli v boji, nebo rukou vrahů.
Američtí vědci nedávno sestavili statistický model rizika, které souviselo s vládnutím Římu na maximálně prestižním postu císaře. Ukázalo se, že tento úřad byl doslova smrtící. Vládcům Říma hrozila násilná smrt pravděpodobněji, než gladiátorům, kteří pro pobavení publika bojovali v arénách po celé římské říši.
TIP: Když jde v práci o život: Jaká jsou nejnebezpečnější zaměstnání?
Řada císařů Říma zemřela opravdu velmi násilně. Například mladý císař Publius Septimius Geta zemřel v roce 211 našeho letopočtu v náručí své matky, na příkaz svého staršího bratra Caracally. Sám Caracalla byl jako císař zavražděn jen o 6 let později, údajně při vykonávání potřeby u cesty. Císaře Commoda, který vládl v letech 177 až 192 našeho letopočtu, se nejprve pokusili otrávit, aby ho později uškrtil atlet v lázni.
Další články v sekci
Svět českýma očima: Ohlédnutí za 25. ročníkem Czech Press Photo
Česká novinářská soutěž Czech Press Photo slaví letos už čtvrt století. Devítičlenná mezinárodní porota zvolila vítězné snímky celkem v 17 kategoriích. Přinášíme výběr těch nejlepších z nich
Další články v sekci
Kdo byl Václav Janík? Fašista, který se nelíbil ani gestapu
Jihočeský rodák Václav Janík se stal jednou z kuriózních postav českého fašismu
Václav Janík pocházel z malé vsi Drahotěšice u Českých Budějovic a už jako mladík inklinoval k radikální pravici, na jejíž platformě se pohyboval od roku 1922. Neměl sice žádné vyšší vzdělání, přesto ve třicátých letech pracoval jako redaktor časopisu Echo východu v Košicích, vystřídal ale i další povolání. Především v souvislosti se svou publicistickou činností se nejednou dostal do křížku se zákonem, byl dokonce devětkrát soudně trestán.
Fašismu vstříc
V srpnu 1939 odešel po roztržce s vedením Národního tábora fašistického do Prahy, kde získal byt po židovském zubním lékaři (a svobodném zednáři) dr. Baštýřovi a ihned zahájil budování nové politické formace – Strany českých fašistů. Podivná strana existovala do jara 1941, kdy propadla do takových dluhů, že se nechala raději pohltit finančně lépe zajištěnou obnovenou Národní obcí fašistickou.
Václav Janík zmizel z vedení počátkem roku 1940, kdy se nacházel v policejní vazbě. Tento bojovník za čistotu a mravnost národa skončil za mřížemi za podvody a vydírání. Jeho vyděračské činnosti učinil přítrž neohrožený majitel firmy Rupa, továrník Pachtil, který se nezalekl pohrůžek gestapem a koncentračním táborem a obrátil se na německou policii. Ta 20. března 1940 pro Janíka poslala úředníky gestapa, kteří jej zatkli a umístili ve vyšetřovací vazbě na Pankráci. Odtud jihočeský gangster putoval tam, čím hrozil svým obětem, do koncentračního tábora Dachau.
TIP: Hnutí Vlajka: Kdo zradil během nacistické okupace Československa?
Po osvobození a návratu do Československa Janík stanul před tribunálem Mimořádného lidového soudu v Českých Budějovicích, kde před léty zahájil kariéru kolaboranta. Před soudem se snažil obhájit neuvěřitelnou konstrukcí, tajně prý spolupracoval s generálem Eliášem a podle jeho pokynů se snažil zničit fašistické hnutí. Drzé lži ovšem nikdo neuvěřil, a tak si vyslechl verdikt doživotního vězení. Ten mu byl později snížen na deset let a v květnu 1955 vyšel na svobodu. Přestěhoval se na sever republiky a začal pracovat jako dělník ve sklárnách v Duchcově. Za dalších deset let později mu trest zahladili. O konci jeho života nejsou k dispozici žádné údaje.
Další články v sekci
Sedmnáctiletý stážista z NASA objevil novou planetu z Hvězdných válek
Sedmnáctiletý Wolf Cukier vystopoval v datech teleskopu TESS planetu typu Tatooine
Dnes již známe tisíce exoplanet a prakticky každým dnem přibývají další. Některé z těchto cizích planet jsou ale stále dost výjimečné. Platí to i pro planety, které obíhají kolem dvou hvězd zároveň. Takovou takzvaně cirkumbinární planetu neboli svět typu Tatooine se teď poprvé podařilo objevit díky pozorování vesmírného teleskopu TESS.
Klikař roku
Každý takový objev je pozoruhodný. V tomto případě je ale ještě více vzrušující, protože jeho autorem je 17letý Wolf Cukier. Ten dorazil v létě 2019 na stáž do NASA a hned třetí den objevil novou exoplanetu. Jeho úkolem bylo prostudovat data z teleskopu TESS, která byla nahraná na portál občanské vědy Zooniverse. Jeho uživatelé pomáhají vědcům hledat nové planety.
Nově objevená planeta se jmenuje TOI 1338 b a je 6,9krát hmotnější než naše Země. Obíhá kolem těsné dvojhvězdy a jeden oběh dokončí asi za 94 pozemských dní. Jedna z těchto hvězd je přitom asi o 10 procent hmotnější než Slunce, zatímco druhá hvězda má oproti Slunci asi třetinovou hmotnost. Navzájem se oběhnou za 15 dní. Jde o zákrytovou dvojhvězdu, protože hvězdy se z naše pohledu střídavě zakrývají.
TIP: Nová mise za dveřmi: NASA připravuje start nového lovce exoplanet
Teleskop TESS ve vesmíru sleduje miliony hvězd. Starý americký lovec exoplanet Kepler objevil celkem 12 cirkumbinárních planet. Odborníci předpokládají, že TESS by měl pozorovat až stovky tisíc zákrytových dvojhvězd. Vše tak nasvědčuje tomu, že objev Wolfa Cukiera rozhodně nebude posledním svého druhu.
Další články v sekci
Nový záhadný čínský virus byl poprvé zachycen mimo území Číny
V Číně se objevil nový příbuzný viru SARS a MERS. Zatím má na kontě jednoho mrtvého
V Číně nedávno objevili nový, doposud neznámý virus, který u nakažených vyvolává těžké zápaly plic a onemocnění dýchací soustavy. Doposud byl tento virus detekován u 41 pacientů ve Wu-chanu, metropoli středočínské provincie Chu-pej. Jeden starší pacient kvůli infekci tímto virem zemřel.
Vědci a lékaři virus izolovali, prozkoumali ho a zjistili, že náleží do skupiny koronavirů, tedy do příbuzenstva nebezpečných virů SARS (Severe acute respiratory syndrome-related coronavirus) a MERS (Middle East Respiratory Syndrome). Virus SARS se objevil v Číně v listopadu 2002. Během pár měsíců nakazil přes 8 tisíc lidí ve 37 zemích, z nichž 774 zemřelo. Není proto divu, že podobné viry stále vyvolávají obavy, i když se zřejmě jen obtížně šíří z člověka na člověka.
TIP: Nebezpečné infekce: V Číně se šíří smrtící ptačí chřipka H7N9
Vyšetřování epidemie nového koronaviru je v plném proudu. Nejvíce známých případů má souvislost s rybím trhem ve Wu-chanu, který je zřejmě zdrojem infekce. Zcela nedávno se tento virus stal mezinárodním problémem, když odborníci potvrdili infekci u jednoho pacienta v Thajsku, který se nedávno vrátil z Číny. Experti po celém světě jsou v pohotovosti.
Další články v sekci
Vzhůru za hvězdným prachem: Úspěšný návrat americké sondy Stardust
Když se 15. ledna 2006 vracelo na Zemi pouzdro americké sondy Stardust se vzorky kometárního prachu, pokořilo rekord v nejrychlejším vstupu do atmosféry objektem vyrobeným lidskou rukou. Hodnotou 46 446 km/h tak překonalo návrat Apolla 10 od Měsíce v květnu 1969
Sondu Stardust neboli „hvězdný prach“ vynesla v únoru 1999 raketa Delta II z mysu Canaveral vstříc kometě Wild 2. Vlasatice se dlouho pohybovala poměrně daleko od Slunce, mezi dráhami Jupitera a Uranu. Během blízkého průletu kolem prvního zmíněného v roce 1974 ji však gravitace obří planety „uvěznila“ ve vnitřních partiích naší soustavy, takže se Wild 2 stala snáz dosažitelnou pro pozemské sondy. V době příletu automatu Stardust měla za sebou teprve pět přiblížení k centrální hvězdě, a materiál na jejím povrchu tak představoval poměrně zachovalou památku na vznik Sluneční soustavy asi před 4,5 miliardy roků.
Rakety na vzorky
V roce 2003 se průzkumník Stardust dostal k malé planetce 5535 Annefrank, nesoucí jméno židovské dívky, kterou proslavil deník psaný v úkrytu za druhé světové války. Sonda u tělesa ještě před příletem k hlavnímu cíli otestovala své přístroje, navigaci a manévrování.
Kromě vědeckých zařízení a snímací kamery s vysokým rozlišením nesla přístroj pro bezpečný sběr okolních částeček prachu. Podobal se dvěma vysouvacím tenisovým raketám, jež však nevyplňovala síťka, nýbrž aerogel – pevná hmota na bázi křemíku, připomínající houbu a tvořená převážně prázdným prostorem. Když se totiž automat pohyboval v blízkosti komety, částice prachu létaly okolo zhruba šestinásobně rychleji než střely z pušky. Vědci se proto obávali znehodnocení vzorků v důsledku dopadu takovou rychlostí na nějaký pevný lapač.
Čas rozbalit dárky
Kometu Wild 2 dostihla sonda na Silvestra roku 2003 a vstoupila do její komy, tedy do oblaku prachu a plynu obklopujícího aktivní kometární jádro. Za další dva dny se k jádru ocitla nejblíž, asi na 250 km. „Tenisové rakety“ s aerogelem se vysunuly už na Štědrý den a pouhých šest hodin po maximálním přiblížení k povrchu vlasatice, 2. ledna 2004, se již získané vzorky prachu nacházely v návratovém pouzdru. Palubní kamera navíc během manévrování okolo jádra pořídila 72 záběrů s vysokým rozlišením.
Patnáctého ledna 2006 se automat Stardust vrátil k Zemi a z jeho konstrukce se oddělilo zmíněné pouzdro o hmotnosti asi 46 kg, vybavené tepelným štítem a padákem. Přistálo hladce v oblasti testovací a výcvikové základny vojenského letectva, v poušti státu Utah. Za pouhé dva dny již vzácný náklad z kosmu spočíval v Johnsonově středisku NASA v Houstonu a vědci se mohli pustit do „rozbalování dárků“. Pátrat v aerogelu po kometárních částečkách nebyl až takový problém, protože každá z nich zanechala v substanci letovou stopu asi o 200násobku své délky.
Životodárné meteory
V materiálu se podařilo nalézt nový typ organických látek, které byly ovšem na primitivnější bázi, než jaké nacházíme například ve zbytcích meteoritů na zemském povrchu. Opět nás to vrací ke staré teorii, že některé ingredience pro zrod života zanesly na naši planetu právě komety a meteory. Badatelé ve vzorcích rovněž objevili nepravidelné částice bohaté na hliník a vápník, v nichž rozpoznali jeden z nejstarších materiálů ve Sluneční soustavě, vznikající za velmi vysokých teplot při formování hvězd.
TIP: Sonda Stardust přinesla prachové částice z časů raného vesmíru
Mateřská sonda Stardust byla po odpojení návratové kapsle uvedena do hibernace a po zajištění dalšího financování jejího provozu zamířila ještě k jedné kometě – Tempel 1. V únoru 2011 tam zkoumala přirozené změny kráteru, který ve vlasatici o šest let dřív vyhloubil nárazový projektil automatu Deep Impact. Oficiálně mise Stardust skončila záhy poté, v březnu 2011. Nefunkční sonda dodnes krouží okolo Slunce, k Zemi by se však již neměla přiblížit víc než na 250 milionů kilometrů.
Další články v sekci
Střelný prach je minulost: Nahradí ohňostroje hejna svítících dronů?
Patří ohňostroje minulosti? Jsou drahé, hlučné a právě nevoní. Jejich nástupcem by se mohl stát tzv. drone swarm, tedy obří hejno svítících dronů, které dokážou ve vzduchu vytvořit úchvatné obrazce
Po ohňostrojích doprovázejících 50. ročník amerického Super Bowlu vyplavila voda na břehy San Francisca tolik odpadu z rachejtlí, že by naplnil celý barel. Zmíněné oslavy lze přitom velikostí jen těžko srovnat s těmi, jež se odehrávají na Nový rok, kdy petardy odpaluje prakticky každý. Vzduch se pak prosytí mimo jiné baryem a hliníkem, které explozím dodávají pestré odstíny. Mnohé dělbuchy navíc obsahují chloristany, jež jsou rozpustné ve vodě a kontaminují jezera i řeky. V neposlední řadě ohňostroje provází velmi jemný dým, znečišťující ovzduší a působící dýchací potíže.
Za prchavé okamžiky úžasu nad ohnivou podívanou zkrátka platíme řadou vedlejších efektů nešetrných k životnímu prostředí. Nejen v Americe se tak stále víc mluví o omezení ohňostrojů, či jejich nahrazení nějakou ekologičtější technologií.
Střelný prach je minulost
Od tradičních petard se postupně upouští a nejvíc je daný trend překvapivě cítit v kolébce střelného prachu – v Číně, kde se ohňostroje zrodily. Aby se ulevilo životnímu prostředí, byla explozivní podívaná zakázána ve více než 400 městech. Neekologická představení nahrazuje tzv. drone swarm, v překladu „roj dronů“, tedy hromadné koordinované „vystoupení“ bezpilotních letounů, které svítí.
Během veletrhu China International Big Data Industry Expo 2019 se jich například vzneslo do vzduchu 526, načež vytvářely trojdimenzionální obrazce zahrnující lidské postavy, otáčející se planetu či různé nápisy. „Bylo to naprosto úchvatné,“ vzpomíná novinářka Lucy Blacková, „a zároveň se potvrdilo, že drony ohňostroje ekologicky předčí.“
Rekordní podívaná
Uvedené množství souběžně se pohybujících bezpilotních letounů se přitom ani zdaleka neblíží současnému primátu: Již v prosinci 2017 vypustila společnost Intel rekordních 1 218 dronů a posléze s nimi chtěla účinkovat na zahajovacím ceremoniálu zimní olympiády v Pchjongčchangu. Kvůli nepřízni počasí však z plánu sešlo.
O další rekord se loni v květnu postarala Čína prostřednictvím 1 374 dronů, nicméně na dobytí vrcholu se tou dobou již opět chystal Intel – a v červenci téhož toku uspěl: Do vzduchu nad kalifornským Folsomem se za dohledu komisařů Guinnessovy knihy rekordů vzneslo 2 066 bezpilotních letounů a předvedly fascinující světelnou show. Na nebi při ní kvetly modré pampelišky, pluly medúzy či jiskřily pomalejší napodobeniny ohňostrojů, jež se nakonec spojily v logo Intelu.
Podívaná byla přitom majestátní také z technologického hlediska. Při rekordním letu totiž všechny drony ovládal jediný počítač a koordinoval jejich pohyb podle hudby s přesností, jaké by se u ohňostroje dalo dosáhnout jen stěží. Žádný letoun navíc neměl v sestavě předem dané místo – určoval jej právě počítač na základě diagnostiky strojů: Těm více nabitým nebo citlivějším ke GPS navigaci dával důležitější úkoly a průběh představení tím optimalizoval.
Letět proti větru
Ne všechny aspekty drone swarm jsou však doladěné k dokonalosti a ohňostroje stále vedou, co se týče odolnosti k povětrnostním podmínkám. Každý dron z „hejna“ totiž váží méně než půl kilogramu, takže si neporadí například se silnými poryvy. Právě kvůli větru se musely například odložit oslavy Dne nezávislosti na vojenské základně Travis v Silicon Valley, kde se loni rozhodli nahradit petardy šetrnějšími drony. Počasí však podívanou přesunulo ze 4. července na další den.
Problém tkví i v ceně show, jež se aktuálně pohybuje v přepočtu mezi 4,5 a 6,8 milionu korun. Menším městům se tudíž pro realizaci těchto „pokrokových“ projektů špatně shánějí sponzoři. „Technologie se stále vyvíjí a Intel hledá nové způsoby, jak potenciál svých mikroprocesorů využít naplno,“ dodává člen výboru pro bezuhlíkovou oslavu 4. července v Bainbridge Island, jenž má s komplikovaným získáváním mecenášů zkušenosti. „Musíme zkrátka najít sponzora, který si dovede představit zátěž, jakou pro přírodu znamenají tradiční ohňostroje, a bude s tím chtít něco dělat.“
Miliardy ve vzduchu
V březnu 2017 registrovala vládní agentura Federal Aviation Administration (FAA) ve Spojených státech 770 tisíc dronů, přičemž loni v lednu už jich bylo víc než milion a v roce 2020 má podle prognóz FAA nad Amerikou létat na sedm milionů bezpilotních letounů. V Evropské unii se drony registrovat nemusejí, takže o jejich přesnějších počtech informace nemáme. Předpokládá se však, že v roce 2017 dosahoval jejich globální trh přepočtené hodnoty 137 miliard korun, zatímco příští rok by měla stoupnout na 251 miliard.
Další články v sekci
Problém s chřipkou: Očkování proti letošnímu kmenu nemusí být účinné
V USA řádí chřipka, na kterou letošní vakcína zabírá jen částečně. V Česku i v celé EU je situace zatím poměrně dobrá
Americké vládní centrum Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí CDC doporučuje očkování proti chřipce každému Američanovi, který je starší než 6 měsíců. Tomů není možné nic vytknout, ale ani očkování nemusí být zárukou, že se dotyčný člověk chřipce vyhne. Dokládá to i letošní vývoj chřipky ve Spojených státech.
Překvapení odborníci totiž nedávno zjistili, že hlavní kmen chřipky v letošní chřipkové epidemii, který se šíří po Spojených státech, ne zcela odpovídá chřipce, proti které byla letos vyvinuta vakcína pro očkování. Je to sice blízký kmen, ale není úplně stejný. Očkovací vakcína obsahuje subtyp B/Victoria V1A.1, v USA se ovšem šíří subtyp B/Victoria V1A.3. Zřejmě to souvisí s tím, že letošní epidemie chřipky je v USA obzvláště silná, podle počtu nemocných, hospitalizovaných i mrtvých, které má letos chřipka na svědomí.
Letošní chřipka v USA je již od počátku chřipkové sezóny vyvolávána virem ze skupiny chřipky typu B. To je velmi nezvyklé, protože viry tohoto typu chřipky se objevují spíše až později v průběhu sezóny. Podle dřívějších výzkumů se zdá, že viry chřipky typu B jsou více smrtící pro děti, než pro dospělé. Podle údajů CDC v USA již letos zemřelo kvůli chřipce celkem 32 dětí.
TIP: Nesnášenlivost mezi viry: Proč se lidé jen vzácně nakazí rýmou a chřipkou zároveň?

V Česku i celé EU je situace lepší. Přestože aktivita chřipky pozvolna stoupá, je podle SZU na neepidemiologických hodnotách. Pouze Velká Británie a Lotyšsko hlásí střední aktivitu, Izrael pak vysokou. Dominantním typem viru v Evropě je chřipka typu A (60 %), typ B je ale na vzestupu. V Česku byl zatím zaznamenán jeden případ tohoto typu, v Rusku, Portugalsku, Rumunsku, Lotyšsku a Srbsku se ale jedná již o typ dominantní.