Užívání vitamínů je v dnešní době velmi rozšířené, i když názory odborníků na jejich účinnost se mnohdy liší. Badatelé americké Univerzity Wake Forest v Severní Karolíně a jejich kolegové v rámci nedávného výzkumu zjišťovali, jaký vliv má denní užívání multivitaminů s minerály a kakaového doplňku stravy na duševní schopnosti seniorů. 

„V současné době existuje významná poptávka po bezpečných a účinných intervencích, které by pomohly chránit duševní schopnosti a zdraví během stárnutí,“ uvádí vedoucí výzkumu Laura Bakerová. S kolegy zorganizovali studii nazvanou COcoa Supplement and Multivitamin Outcomes Study for the Mind, zkráceně COSMOS-Mind.

Multivitamíny ve stáří

Výzkumu se zúčastnilo 2 262 mužů a žen ve věku 65 let a starších, z celých Spojených států. Část účastníků experimentu užívala multivitaminy s minerály, další část kakaový doplněk a zbylá skupina dostávala placebo. V případě multivitaminů šlo o běžný komerční produkt, výtažek z kakaa denně obsahoval 500 miligramů flavanolů, u nichž dřívější výzkum naznačoval, že by mohly mít pozitivní dopad na mozek. Vědci zjišťovali, jaký to má vliv na pokles duševních schopností v průběhu stárnutí.

Experiment trval celem tři roky. Na začátku experimentu a po každém uplynulém roce badatelé ověřovali u účastníků jejich paměť a další duševní schopnosti pomocí testů po telefonu. „Výzkum ukázal, že kakaový doplněk neměl vliv na duševní schopnosti lidí, zatímco multivitaminy s minerály statisticky průkazně podporovaly duševní schopnosti,“ shrnuje Bakerová.

TIP: Pro zpomalení stárnutí mozku stačí málo: Pomáhá například chůze do schodů

„Jde o první solidně podepřený důkaz, že dlouhodobé užívání multivitamínů prospívá duševnímu zdraví ve vyšším věku.“ Vědci na základně výsledků odhadli, že užívání multivitaminů během tří let zpomalilo pokles duševních schopností kvůli stárnutí asi o 1,8 roku, tedy o 60 procent. Jejich příznivý vliv byl více patrný u lidí se závažným kardiovaskulárním onemocněním. Podle Bakerové jde sice jen o předběžné výsledky, které bude nutné ověřit důkladnějším výzkumem, zatím to ale vypadá slibně.

Ačkoliv by název naznačoval, že má spotřebitel co do činění s výrobkem z mořských plodů, opak je pravdou: Běžně dostupné „krabí“ tyčinky neboli „surimi“, jak se jim říká v rodném Japonsku, zpravidla neobsahují ani gram krabího masa. Dokonce i v zemi původu jde o pouhý obchodní název a hlavní surovinu tvoří maso ryb, jež svou chutí připomíná korýše.

TIP: Zapovězené kalorie: Těmhle potravinám se raději vyhněte!

Ovšem zatímco v originální japonské verzi deklarované ingredience skutečně naleznete, ve složení těch tuzemských zpravidla figurují v množství nižším než 40 %; navíc jde o rozemleté zbytky s minimální nutriční hodnotou. Mezi ostatní přísady patří škrob, cukr, vaječné bílky, rostlinný olej, stabilizátory, aromata a další chemické přísady, přičemž nechybí ani nezbytné barvivo, jež vytvoří charakteristický červený odstín. 

Robotická sonda InSight pracuje na povrchu rudé planety již čtvrtým rokem, během kterých si připsala řadu zajímavých objevů a odeslala vědcům množství užitečných dat o morfologii Marsu. Nyní NASA zveřejnila zprávu o prvním záchytu seismických a akustických vln, způsobených dopadem meteoroidů na povrch planety. Vesmírné kameny dopadly na povrch Marsu během let 2020 a 2021 ve vzdálenosti 85 a 290 kilometrů od oblasti Elysium Planitia, kde InSight od listopadu 2018 působí.

První ze čtyř potvrzených meteoroidů vstoupil do marsovské atmosféry 5. září 2021. Meteoroid se podle vědců v tenké atmosféře rozpadl na nejméně tři části, přičemž každý z nich vytvořil na rudé planetě kráter. Místo dopadu se následně podařilo potvrdit snímkováním družice Mars Reconnaissance Orbiter. Další podobné události byly objeveny zpětně při kontrole dat sondy InSight. Podle vědců k nim mělo dojít 27. května 2020, 18. února 2021 a 31. srpna 2021.

Krátery vytvořené po dopadu meteoroidů na povrch Marsu. (foto: NASA/JPL-Caltech/University of Arizona, CC BY-SA 4.0)

Neviditelný déšť meteoroidů

Malý počet dopadů meteoroidů představuje do jisté míry záhadu – atmosféra Marsu je oproti té zemské velmi řídká a většina vesmírných návštěvníků by tak měla bez problémů atmosféru překonat. Seismometr InSight je navíc mimořádně citlivý a měl by být schopen zaznamenat ořesy způsobené dopady meteoroidů na tisíce kilometrů. Badatelé proto hodlají projít kompletní záznamy sondy a zkontrolovat, zda se v nich neukrývají další „podezřelé události“.

TIP: Robotický geolog InSight detekoval dvě doposud nejsilnější „marsotřesení“

Bohužel příliš mnoho nových poznatků jim již InSight zřejmě neposkytne. Čtyři roky strávené v prachem prosyceném prostředí rudé planety se na kondici sondy výrazně podepisují. Podle NASA je pravděpodobné, že se mise tohoto robotického seismologa chýlí ke svému konci. Z posledních dat o výkonu sondy vyplývá, že konec mise by mohl nastat již během letošního podzimu, nebo na počátku roku 2023.

Písemná podoba arabštiny, hebrejštiny či perštiny se odvozuje z tzv. protokanaánské abecedy, jejíž vznik se datuje zhruba do roku 1050 př. n. l., a na rozdíl od naprosté většiny dnes používaných písem se stejně jako ve starověku čte zprava doleva.

Historikové pro zmíněný fenomén dosud nenašli přesvědčivé vysvětlení, opírají se však o hypotézu dostupného materiálu: Podle ní v době před rozšířením papíru hrálo při volbě směru písma primární roli množství zdrojů použitelných coby podklad.

TIP: Zauzlované abecedy: 5 nejpodivnějších písem a jazyků

Zatímco řecká civilizace již využívala papyrus a další měkké materiály, na Blízkém východě se zpravidla psalo rytím do kamene. Uvedený postup vyžadoval obě ruce, a protože pravoruký rytec obvykle držel v levačce dláto a v pravačce kladivo, pohyboval oběma nástroji zprava doleva, aby viděl na text. Naopak při psaní na vyčiněné kůže stačila jedna ruka, častěji pravá, jež se ze stejných důvodů posunovala opačným směrem. Ačkoliv je dnes papír dostupný už ve všech koutech světa a ruční psaní vyžaduje mnohem méně času než v minulosti, na Blízkém východě se uchoval původní starověký systém. 

Přibližně před 160 tisíci lety, tedy během předposlední doby ledové, explodoval ve Velkém Magellanově mračnu bílý trpaslík jako supernova typu Ia. Záření exploze od té doby putovalo vesmírem až zhruba před 670 lety (v době vlády Karla IV.), dorazilo k Zemi.

K tomuto závěru dospěl tým amerických a australských odborníků, kteří detailně prostudovali pozůstatek supernovy SNR 0519−69.0. Podařilo se jim se slušnou přesností určit, kdy mohla být viditelná na pozemské obloze. Astronomové tento pozůstatek supernovy pozorují již dlouho, nyní jim poskytla detailní informace kombinovaná pozorování Hubbleova vesmírného dalekohledu a vesmírné rentgenové observatoře Chandra.

Rázové vlny supernovy

Badatelé analyzovali pohyby rázových vln zmíněné exploze. Zjistili, že nejrychlejší rázové vlny supernovy SNR 0519−69.0 se pohybovaly rychlostí 5 820 kilometrů za sekundu, zatímco nejpomalejší 1 670 kilometrů za sekundu. To jim umožnilo rekonstruovat okamžik exploze při pohledu ze Země do doby před zhruba 670 lety (s tolerancí +/- 70 let).

Supernova SNR 0519−69.0 byla pravděpodobně viditelná pouhým okem, i když nejspíš pouze v noci, jako nová jasná „hvězda“ ve Velkém Magellanově mračnu. To se nachází daleko na jižní obloze, takže supernovu mohli pozorovat jen lidé tropických oblastí a jižní polokoule. 

TIP: Odborníci NASA vytvořili nový model hvězdného monstra Eta Carinae

Mohli to být obyvatelé středověkého království Zimbabwe nebo třeba říše Inků, která se v té době rozkládala v Jižní Americe. Odborníci odhadují, že ve stejné době žil asi milion lidí v Austrálii, a i oni podle všeho mohli supernovu pozorovat.

Archeologové objevili v městě Esna na pravém břehu Nilu, asi 55 km jižně od Luxoru, téměř tisíc let starou skrýš se zlatými a stříbrnými mincemi. Mince byly objeveny v prostoru antického chrámu, který byl zasvěcený bohu plodnosti Chnumovi a jeho rodině. Chrám byl zatím odkryt jen zčásti a archeologický průzkum zde stále probíhá. Badatelé si nejsou jistí, proč někdo zanechal tyto mince právě v chrámu. Doufají ale, že jim detailní analýzy napoví víc o historii nalezených mincí.

Zlaté a stříbrné mince nalezené v chrámu v egyptské Esně. (foto: Egyptian Ministry of Tourism and Antiquities, CC BY 4.0)

Poklad islámských mincí

Objevený poklad zahrnuje mince islámského původu, které byly ražené v různých obdobích, počínaje raným obdobím islámu. Mezi mincemi bylo nalezeno 286 stříbrných mincí králů a království té doby, společně se zlatými mincemi, mincí z Arménie, která byla ražena za vlády krále Lva II ve 13. století, a také bronzovými a mosaznými mincemi Osmanské říše.

TIP: V Dánsku objevili zlatý poklad náčelníka doby železné

Mezi zmíněnými stříbrnými mincemi byly ve skrýši objeveny dirhamy, stříbrné mince, používané na území několik arabských zemí a ražené různými králi nebo sultány. Badatelé rovněž nalezli formy na mince a váhy, které byly používány v průběhu procesu ražení mincí.

Nápad využít erotické pomůcky jako materiál pro výrobu bot, dostal zakladatel firmy Rose In Good Faith David Teitelbaum během návštěvy výrobního provozu společnosti Doc Johnson, která se zabývá výrobou erotických hraček pro dospělé. Zaujalo ho množství nevyhovujících a poškozených produktů, které by jinak skončily ve spalovně nebo na skládce.

Vzhledem k tomu, že převažujícím materiálem pro výrobu erotických pomůcek je ethylenvinylacetát, rozhodl se, že vyřazené kusy zpracuje a použije je jako základ pro výrobu bot označovaných jako Plastic Souls. Ethylenvinylacetát se běžně používá jako materiál k výrobě různého sportovního náčiní – lyžařských bot, cyklistických sedel, hokejových rukavic a helem, vodních lyží nebo třeba rybářských prutů.

TIP: V Irsku byla vydražena slonovinová sexuální pomůcka z viktoriánské éry

Podle Teitelbauma jde o příspěvek k odpovědnějšímu nakládání s plastovým odpadem. Zákazníky firma ubezpečuje, že jejich recyklované boty jsou vyrobené výhradně z nepoužitých pomůcek – poškozených během výroby nebo těch, které neprošly výstupní kontrolou kvality.

Rybolov má v Maroku dlouhou tradici. V zemi zaměstnává přibližně půl milionu lidí a na jeho vrub lze přičíst plná tři procenta marockého HDP. Na exportu se podílí celými sedmi procenty.

Tradice, která přetrvává

Díky dobrým klimatickým podmínkám asi 700 km dlouhé pobřeží v marocké rybářské metropoli Dachle rybami doslova překypuje. Právě odtud pochází 65 % marocké rybářské produkce a jen v roce 2019 do přístavu doputovalo 630 milionů tun ryb a mořských plodů.

Tvář přístavních rybářských měst a vesnic mění v posledních letech k nepoznání turbulentní modernizace. Stejně tomu je i tady. Tradice versus modernizace, tak by se dala charakterizovat zdejší kontrastní situace. Zatímco se na moře vydávají stále moderněji vybavené rybářské lodě sledované satelity, zároveň se najdou rybáři lovící mnoha generacemi osvědčeným způsobem za pomoci malých loděk.

Pokrok se tlačí dopředu

Den co den se dlouho před svítáním tisíce drobných rybářů vypravují k pobřeží, odkud na svých kocábkách vyrážejí navzdory vlnám za nejistým úlovkem. Jejich úděl rozhodně není žádný med.

„Období od prosince do února je dost náročné, protože moře bývá rozbouřené. Lovit vyrážíme okolo druhé hodiny v noci a někdy zůstáváme i do čtvrté odpolední. Je to opravdu vyčerpávající. Tahle oblast je ale na mořské živočichy bohatá, a když je třeba, tak nám pomůže vláda,“ popisuje náročné řemeslo Mehdi Sheymi, jeden z místních rybářů.

Tradičním způsobem dnes rybáři loví hlavně chobotnice. Jenže Maroko má ambice stát se rybářskou velmocí a zastaralé vybavení je brzdou pokroku. Ten ale nelze zastavit a v lovu ryb má tak tradice neporazitelného soupeře.

Ranní rybí burza

Modernizace rychle mění i centrum marockého rybolovu, stotisícový přístav Dachla. Investice se ale vyplácí. „Lodě jsme například vybavili systémem satelitního sledování. Pracujeme také na projektu přístavu Dachla Atlantic, který nám pomůže zúročit bohatství celé oblasti. Bude tu mnohem více pracovních míst a Dachla se stane bránou Afriky,“ líčí budoucnost přístavu Mustapha Ouchkeni, jenž je zdejším delegátem rybolovu.

Čerstvá várka sardinek právě dorazila do přístavu. (foto: Shutterstock)

V noci se vydávají na lov i větší, modernější lodě a přístav začne znovu praskat ve švech po deváté hodině ranní. To když se lodě s úlovky vracejí. Bedny s různými druhy ryb se svážejí na rybí trh hned vedle přístavu, kde prodej funguje jako na burze. Zástupci jednotlivých exportních společností tady přesně vidí, co kupují. Pak už jen musí správně odhadnout cenu: ryby získá ten, kdo je ochotný zaplatit nejvíc. Burza funguje opravdu dobře, protože mezi kupujícími je obrovská konkurence. Obchodníci potřebují důležité odběratele a také zkušenosti. 

Vývoz do celého světa

Na burze jde vše velmi rychle a celý proces zpravidla netrvá déle než hodinu. Jamila Lekouatli, technická pracovnice v Dachle, popisuje následující logistický proces takto: „Ryby se přesouvají do továren pomocí chladicích nádrží, které je uchovají čerstvé. V průběhu procesu zpracování by teplota neměla překročit 5 °C. Ryby pak dáváme do vodních nádrží, které jsou rovněž chlazené.“

V továrně se ryby zpracují třeba na filety. Důraz se klade na kvalitu a správné třídění, naprostá většina ryb je určená na export. „Naše společnost vyváží i do Evropy, konkrétně do Itálie, Portugalska a Španělska. Vyvážíme všechny možné ryby a mořské plody,“ popisuje Lahcen Aalaw, zástupce exportní společnosti v Dachle.

TIP: Prázdné oceány: Kdy přijde doba posledních ryb na talíři?

Některé firmy vyvážejí i 97 % své produkce. Číslo jedna jsou pro mnohé z nich sardinky. „Maroko sardinky exportuje do celého světa a asi čtyři pětiny z nich jsou právě odsud, z Dachly. Hlavním produktem jsou sardinky v konzervách. O ty je opravdu velký zájem třeba ve Spojených státech,“ říká Reda Chami, generální ředitel jedné z exportních společností. Koneckonců možná si na marockých konzervovaných sardinkách, filetech nebo třeba mořských plodech čas od času pochutnáváte i vy. Podle smělých marockých plánů by se tak mělo dít čím dál častěji. 

Systémový lupus erythematodes je závažné autoimunitní onemocnění, které může postihnout řadu orgánů. Imunitní systém pacienta vytváří protilátky proti vlastnímu tělu, což přináší celou řadu důsledků, od narušení kůže, bolesti kloubů a horečky až po poškození životně důležitých orgánů, jako jsou ledviny, srdce nebo mozek. Symptomy lupusu mohou být trvalé nebo se objevují ve vlnách.

V současnosti není na lupus k dispozici žádná léčba. Léčí se pouze symptomy, například kortikoidy omezují záněty, léky na bolest tlumí nepříjemné projevy onemocnění. Výzkumný tým německé Erlangensko-norimberské univerzity nedávno zaznamenal slibné výsledky, když k léčbě lupusu u 5 pacientů použil experimentální CAR-T buňky, čili T-lymfocyty s chimerním antigenním receptorem.

Imunoterapie lupusu

CAR-T buňky představují specifickou formu imunoterapie, tedy léčby založené na vylepšování imunity pacienta. V současné době se intenzivně zkoumají kvůli léčbě řady typů rakovin i dalších onemocnění. Léčba zahrnuje odebrání T-lymfocytů z pacienta, jejich upravení pomocí chimerního antigenního receptoru a opětovné vložení do pacienta.

Německý tým v rámci svého experimentu upravil T-lymfocyty vybraných pěti pacientů v mladém věku (čtyř žen a jednoho muže) s rozvinutým lupusem tak, aby jako CAR-T buňky cílily na receptor CD19 na povrchu B-lymfocytů. Právě B-lymfocyty přitom hrají významnou roli v mechanismu lupusu.

TIP: Experimenty potvrzují, že zázvor pomáhá proti autoimunitním chorobám

Výsledky experimentu, publikované ve recenzovaném lékařském měsíčníku Nature Medicine, udělaly velký dojem. CAR-T buňky se u pacientů rychle rozšířily v těle a dramaticky zakročily proti B-lymfocytům, jejichž množství pokleslo pod zjistitelnou úroveň. Příznaky lupusu u všech účastníků experimentu vymizely do té míry, že už nemuseli užívat příslušné léky. Badatelé sledovali pětici pacientů 17 měsíců a po celou dobu se u nich lupus neprojevil. Vedlejší účinky byly jen mírné, v podobě zvýšené teploty po několik dnů. Brzy by měly následovat rozsáhlejší klinické testy.