Klíčová role této pozoruhodné mise patří Jaredu Isaacmanovi, podnikateli a miliardáři, který misi Inspiration4 financoval a který se zhostil i role velitele lodi. Isaacman, který o sobě prohlašuje, že se o vesmír zajímal již ve školce, v dospělosti podstoupil pilotní výcvik a účastnil se i leteckých show. V roce 2009 se mu (na druhý pokus) podařilo vytvořit rychlostní rekord při obletu kolem Země, když v Cessně dokázal obletět zeměkouli za necelých 62 hodin. Později založil firmu Draken International, která provozuje největší soukromě vlastněnou letku bývalých vojenských letounů na světě. 

Druhou členkou posádky je Hayley Arceneauxová, zdravotní asistentka, která se v dětství dokázala vypořádat s rakovinou kostí a nyní pracuje v nemocnici St. Jude Children's Research Hospital. Devětadvacetiletá Hayley se díky misi zapíše do historie – je totiž nejmladší Američankou, která se do vesmíru podívala (Sally Rideová, dosavadní rekordmanka v tomto směru, svůj první let absolvovala v roce 1983 ve 32 letech) a je také prvním astronautem s protézou, protože coby desetileté dívce jí voperovali náhradu kolene a titanovou tyč do stehenní kosti.

Zmíněnou dvojici v posádce doplňují veterán US Air Force Chris Sembroski, který pracuje pro Lockheed Martin a geoložka Sian Proctorová z South Mountain Community College v Arizoně. Oba jsou (stejně jako Isaacman a Arceneauxová) velkými fanoušky kosmonautiky a vesmíru obecně. Sian se dokonce v minulosti účastnila výběrového řízení NASA na nové astronauty. 

Sny se mají plnit

Přestože je Inspiration4 „turistickou“ misí, rozhodně se nejedná o miliardářský výstřelek znuděného podnikatele. Naopak – mottem mise je sousloví „Sny se mají plnit“ a celý projekt má hluboký charitativní podtext. Isaacman a spol. by rádi celou misi pojali jako kampaň, která má od dobrovolníků a fanoušků vesmíru vybrat peníze pro nemocnici St. Jude Children's Research Hospital. Ta se věnuje hlavně onkologickým pacientům. Konkrétně má jít o částku 200 milionů dolarů, přičemž sám Isaacman na konto nemocnice přispěl 100 miliony.

TIP: První civilní astronauty SpaceX poněkud zaskočila intenzita výcviku

Vedle charitativní části čeká na posádku i nezbytná porce vědy – výprava má plnit úkoly, které jsou součástí lékařských výzkumů týkajících se dopadů pobytu ve vesmíru na lidský organismus. Počítá se například s odebíráním biologických vzorků, včetně odběrů krve. Let Crew Dragonu je řízený zcela automaticky, v případě nouze ale může posádka přejít na ruční řízení.

Dne 14. ledna 1950 vzlétl prototyp letounu označený I-330, odvozený od předchozího MiG-15bis. Měl šípovitější křídlo se třemi aerodynamickými plůtky a prodloužený trup. Při testech v únoru téhož roku ve vodorovném letu dosáhl rychlosti 1 114 km/h a překonal tak zvukovou bariéru. Dne 17. března ale havaroval a v jeho troskách zahynul zkušební pilot. Modifikovaný prototyp vznikl až po roce, zkouškami ale prošel bez problémů. Proto 20. června 1951 padlo rozhodnutí zahájit sériovou výrobu tohoto typu pod označením MiG-17.

Proti špionům

Jeho maximální rychlost dosahovala 1 154 km/h, dostup 16 300 m, do výšky 5 000 m se vyšplhal za tři minuty a šest sekund. Disponoval dvěma kanony ráže 23 mm a jedním kalibru 37 mm. Letoun měl podobné vlastnosti jako jeho předchůdce, tudíž přeškolování pilotů z patnáctek na sedmnáctky nečinilo problémy. Od roku 1952 se na ně začaly přezbrojovat i pluky protivzdušné obrany Sovětského svazu.

První vítězství zaznamenala dvojice příslušníků 88. gardového stíhacího pluku ve složení A. Rybakov a J. Jablonovskij, která 29. července 1953 sestřelila americký průzkumný stroj RB-50G. Krátce poté se sedmnáctky dočkaly nasazení při útocích na špionážní balony vypouštěné Američany nad SSSR.

Zřejmě první zaznamenaný sestřel se povedl v létě 1954 kapitánu L. I. Savičevovi. Se svým MiG-17 nedaleko města Černovice (Černivci) na Ukrajině dohnal a devíti výstřely poslal k zemi balon letící ve výšce 10 000 m. Za několik dní Savičev startoval proti druhému balonu, ale tentokrát neuspěl, i když při palbě vypotřeboval veškerou munici. Aerostat stoupal a dostal se mimo dosah stíhačů. Další sestřel špionážního objektu v roce 1954 si připsal pilot 179. gardového pluku kapitán Selivančik, který za úspěšnou akci později obdržel Řád rudé hvězdy.

V arabských barvách

Nový stroj brzy začala zavádět i letectva ostatních zemí Varšavské smlouvy a vzápětí putoval i do neklidného blízkovýchodního regionu. Od poloviny roku 1956 je přebíralo například egyptské letectvo – a bylo to pro ně právě včas. Poté, co Káhira znárodnila Suezský průplav, zahájil 29. října Izrael útok a vzápětí došlo i k britsko-francouzské intervenci proti Egyptu.

Dne 31. října hlídkovala trojice MiG-17 nad letištěm El-Aríš na severu Sinaje, když na ně s převahou výšky zaútočily dva izraelské Mystére IV A. Egypťané se pokusili zmizet za Suez, jeden se však dostal mezi oba nepřátelské stíhače a po několika zásazích se zřítil do pouště. Premiéra tedy nedopadla příliš dobře. Násirovo letectvo však nakupovalo nástupce patnáctek ve velkém dál, aby se pak v následujícím desetiletí dostaly do mnohem intenzivnějších střetů.

Jak získat Sidewinder

V téže době odebrala sedmnáctky i rudá Čína, v jejíchž barvách se brzy zapojily do zápasů se vzdušnými silami Tchaj-wanu. Patrně vůbec první vítězství na tomto stroji ohlásil neznámý čínský pilot 22. června 1955, jehož obětí se stal cvičný Lockheed RT-33. Přesně o rok později pak veterán války v Koreji Lu Ming sestřelil bombardér Boeing B-17. K nejtvrdším srážkám došlo v létě a na podzim 1958.

Dne 29. července čínští piloti vznesli nárok na tři zničené F-84G – ve skutečnosti se ale poroučely k zemi jen dva. K zajímavému incidentu došlo 24. září, kdy Číňané přišli o jednu sedmnáctku po zásahu protiletadlovou řízenou střelou vzduch–vzduch AIM-9 Sidewinder, dodanou nedávno na Tchaj-wan z USA. Jinému migu se ale raketa téhož typu zarazila do trupu, aniž by hlavice explodovala, a stroj s ní bezpečně přistál. Sidewinder putoval k prozkoumání do SSSR, kde se pak jeho kopie začaly sériově vyrábět jako K-13. Vývoj MiG-17 mezitím pokračoval...

Bakterie Klebsiella pneumoniae je protivný patogen, který může vyvolávat nejrůznější akutní i chronické infekce. Obávané jsou především zápaly plic, které tato bakterie vyvolává, nejčastěji v nemocnicích u oslabených pacientů. Zároveň se objevují stále více a více rezistentní a také hypervirulentní kmeny, které nepříznivou situaci s touto bakterií ještě zhoršují.

Tým americké Tulane University v New Orleans, Louisiana vyvíjí vakcínu proti klebsielle, která by měla chránit pacienty před nebezpečnými zápaly plic i dalšími infekcemi. Pozoruhodný je způsob aplikace této vakcíny – na rozdíl od běžných vakcín se totiž neaplikuje injekčně, nýbrž inhaluje. Díky tomu se vakcína dostane přímo do plic, kam klebsielly pronikají nejčastěji.

Vakcína proti klebsielle

Nová vakcína je založena na proteinu X z buněčné membrány klebsielly a na látce LTA1, odvozené do bakterie E. coli, která posiluje účinky vakcíny. Testy vakcíny na pokusných myších ukázaly, že vakcína vyvolává velmi silnou imunitní odpověď, která zahrnuje více typů buněk imunitního systému. Následně pak vakcína ochránila očkované myši před třemi různými kmeny klebsiell.

TIP: Kapky s geneticky upravenými bakteriemi chrání proti meningokoku

Vývoj vakcíny stále pokračuje, ale dosavadní výsledky jsou více než slibné. Inhalovaná léčiva jsou v dnešní době horkým tématem výzkumu. Zkoumají se pro použití například v léčbě rakoviny plic, cystické fibrózy, pandemické infekce covid-19, a dalších podobných infekcí, které závažným způsobem zasahují plíce.

Globální trh s bezkofeinovou kávou v posledních letech rekordně roste – jen v roce 2019 dosáhl hodnoty 1,65 miliardy dolarů a podle analýz budou loňská i letošní čísla ještě vyšší.

Vychutnat si doušek nápoje zbaveného stimulujícího účinku můžeme díky relativně jednoduchému postupu: Nasbírané kávové boby se nejprve nechají změknout v horké vodě nebo v páře, načež se namočí do směsi silných rozpouštědel. Chemický koktejl z nich sice vyplaví kofein, ale zároveň káva ztratí své charakteristické aroma.

TIP: Neznámá rizika kávy: Jak oblíbený horký nápoj ovlivňuje náš organismus

Použitá tekutina se proto postupně filtruje, obvykle přes dřevěné uhlí, dokud obsah kofeinu neklesne přibližně na 0,1 %. Poté se voda – zbavená nežádoucího alkaloidu, ale znovu voňavá – nechá nasáknout zpět do kávových zrn.

„Nejstarší, Maxmilián, zdědil Čechy, Uhry, Horní a Dolní Rakousy; mladší Ferdinand, který po dlouhý čas spravoval Čechy, obdržel Tyroly a země venkovské; poslední Karel Štýrsko, Krajinu, Korutany, Gorici, Terst a území istrijské. K čemu toto dělení, kterým poškozeno bylo dílo, jemuž Ferdinand obětoval svůj život? Zda lze vysvětlit to jednou z oněch slabostí, jimiž se panovník jeví člověkem, či zbytkem nedůvěry, ne-li hněvu, proti nejstaršímu jeho synu Maximiliánovi?“

Tuto otázku, vznesenou francouzským historikem a vynikajícím znalcem české historie Ernstem Denisem necháme nyní viset ve vzduchu. V ohnisku naší pozornosti se ocitne jeho mladší bratr. Jmenoval se stejně jako tatínek – Ferdinand. Abychom si rodiče a potomka nepletli, budeme k mladšímu Ferdinandovi přidávat přívlastek Tyrolský – druhorozený dostal totiž kromě „zemí venkovských“ do své vlády právě Tyrolsko. 

Potíže se syny

Otec nebyl vždy spokojen s chováním svých synů. Za posledních let svého života, když byl žádán, aby se šetřil, odpovídal: „Práce mně neškodí, ale hoře, způsobené náboženskými ideami Maximiliánovými a nerovným sňatkem Ferdinandovým.“

Ferdinand Tyrolský (1529–1595) vyrostl v pohledného mladého muže s plavými vlasy a krátce přistřiženým vousem. Půvab zdědil po mamince, Anně z rodu Jagellonců. Kdekterá panna v mocnářství jeho otce mohla na něm oči nechat, ale on se zadíval do jedněch krásných očí, které spatřil v Augsburgu.

Když do města vjel císař Karel V. po pravici se svým bratrem a českým králem Ferdinandem I., po levici se svým synovcem, arciknížetem Ferdinandem, nejmocnější rodiny ve městě, Fuggerové a Welserové, spolu soupeřily, kdo panovníka ubytuje. I když Jacob Fugger zvaný Bohatý financoval volbu Karla V. německým králem, přednost byla tentokrát dána Welserům. Uvádí se, že vzácnou návštěvu uvítaly v komnatách Welserova paláce „drahé koberce, damašek, benátská zrcadla, těžké čalouny, cenné obrazy“ a ještě zde byly k vidění „palmy z rovníkových krajů, stěny vysoko obkládané vzácným dřevem a z jídel ta nejdražší: humři, ústřice, tropické ovoce“. 

Uprostřed vší té bombastické nádhery zaujal mladý arcikníže podle jeho vlastních slov místo po boku „nejsličnější dívky, jíž kdy ve svém životě spatřil“. I ze strany půvabné Filipíny Welserové šlo o lásku na první pohled. Bylo jí už celých dvacet a měla za sebou leccos – zejména řadu odmítnutých uchazečů o svou ruku (jenom za jediný rok dala košem dvaceti osmi nápadníkům), a to mezi nimi nechyběla ani hrabata, jakož i bohatí patricijové. Rovněž Ferdinand Tyrolský odolával nástrahám manželství, a to i nástraze jménem Marie Stuartovna.

Krásná Filipína Welserová

Podle dobových zápisů a měřítek byla Filipína velice přitažlivá mladá žena. Urostlá, štíhlá, se zlatými vlasy, které podle tehdejšího módního obyčeje skrývala pod tenkou síťkou. Současníci tvrdili, že když pila červené víno, bylo vidět, jak jí prosvítá něžnou bledou kůží na krku. „Byla tak krásná, že krásnější tváře a vznosnější postavy nebylo možno si vůbec představit. Z jemného oválu její tváře mírně zářil lesk temně modrých očí zastíněných dlouhými brvami, její bohaté tmavé vlasy měly tak čistou alabastrovou běl s růžovým nádechem, že každý náhodný divák chtěj nechtěj musil na tuto krasavici upřít své dychtící oči. Žádný sochař by byl nevytvořil pravidelnějšího nosu a ruka nejzručnějšího malíře by neuměla nakreslit jemné obočí, jež se nad očima tence kroužilo ve vysokých obloučcích.“  

První vzplanutí zamilovanosti proběhlo v Augsburgu. Skutečná láska se však dostavila až v Čechách. „Ferdinand byl často hostem na zámku v Březnici v západních Čechách u Kateřiny Lokšanské, sestry Filipininy matky. Kateřina byla žena samostatná, věděla, co chce, a poznala, že je výhodné obchodovat s císařským domem a pěstovat společenský život. A že k hostům patřili i synové a dcery císaře, bylo téměř samozřejmostí. Její dům byl považován za společenské středisko, ve všech ročních obdobích přicházelo mnoho návštěvníků a všichni byli co nejpřívětivěji vítáni a co nejskvěleji pohoštěni ještě stále krásnou březnickou zámeckou paní,“ uvádí zmíněný historik Ernest Denis.  

Osudové setkání v Březnici

Filipína se dostala do Čech tak, že ji tam pravděpodobně poslali rodiče z Augsburku. Jenom slepec by totiž nepoznal, že se do císařova syna zamilovala. A právě na Březnici se jednoho dne objevil císařův syn Ferdinand Tyrolský. Paní Kateřina připravila hostinu, věděla, že Ferdinand je náramný gurmán, a vtom ji – nade všemi těmi paštikami, zvěřinou a poháry vína – uviděl. Když ji spatřil, nemohl od ní odvrátit zrak a před očima mu vyvstala scéna z Augsburgu, jak v arkýři patricijského domu stojí dívka a opětuje jeho pozdrav plný obdivu a jak posléze celá ta krása usedla vedle něj u augsburské tabule. Ten příběh zní snad až příliš romanticky, ale ani troškou romantičnosti jsme jej nepřisladili. 

Těm dvěma bylo jasné, že chtějí být svoji, jenže: byly tu stavovské rozdíly. Ferdinand byl císařským synem, zatímco Filipína navzdory svému bohatství pouhou měšťkou. Ferdinand byl však druhorozený až za Maxmiliánem, starším o dvě léta. Ten si měl jednoho dne na svou hlavu posadit královskou korunu a tím převzít odpovědnost za obrovská území v Německu a ještě v jiných zemích, které jeho matka Anna přinesla do manželství, což bylo mimo jiné České království.  

Tajný noční obřad

Na Ferdinanda čekala vláda v některé z vedlejších zemí, přičemž od roku 1547 se učil vladařit jako správce českých zemí, takže v cestě sňatku s tou krásnou Augsburčankou mu kromě stavovských předpisů jako by nic moc nestálo. Jenomže stálo. Filipína. Natolik byla zběhlá v kupeckém myšlení, že dokázala chladně uvažovat. Měla spoustu pochybností, ani ne o sobě, ale zvažovala důsledky možného tajného sňatku (žádný jiný nepřicházel zatím v úvahu), pro sebe i obchodní dům Welserů. Jak asi bude císař vůči nim reagovat? Jeho hněv možná nedopadne jenom na její hlavu, ale uvrhne do neštěstí celou rodinu. Uvažovala zřejmě dost dlouho, ale nakonec svolila.

„Do plánu byla zasvěcena paní z Lokšan, neboť svatba arcivévody Ferdinanda s Filipínou Welserovou se měla konat na březnickém zámku. Jenom opravdu nejbližší důvěrníci a přátelé Ferdinandovi se dověděli o chystané svatbě, pro niž byl hledán diskrétní kněz. Ale i zde se postavily Ferdinandovi a Filipíně do cesty netušené překážky. Každý duchovní se totiž obával, aby se neprohřešil proti nařízení nejvyššího císařského pána a aby si ho příliš neznepřátelil. Nakonec ale projevil ochotu Kateřinin zpovědník, tridentský probošt, že provede v noci tajný svatební obřad.“

Zámecká kaple byla osvětlena pouze slabým svitem, když do ní o půlnoci vkročil ženich s nevěstou ve společnosti jen několika přátel. Venku zuřila sněhová bouře, když si oné lednové noci v roce 1557 oba dva mladí lidé před krucifixem řekli své ano. Žádná hudba. Žádná hostina. Obřad trval jenom několik minut.

„Vyzývám přítomné,“ řekl oddávající kněz, „aby slavnou přísahou zde před oltářem Božím potvrdili, že nikomu za žádné sliby ani pohrůžky neprozradí, že Jeho královská výsost, nejjasnější kníže Ferdinand, podle řádů církve svaté (nemaje kanonických překážek) bere si za manželku katoličku Filipínu, dceru Františka Antonína Welsera a jeho choti Anny, rozené z Zinnenburku.“ Pak dal podepsat svědkům listinu, že obřad viděli a že do své smrti zachovají událost v tajnosti. Za pár minut už nic nepřipomínalo, že se tu něco odehrálo. Jenom ten zápis v listině: „Arcivévoda Ferdinand v měsíci lednu Anno Domini 1557 s paní Filipinou si dali manželský slib.“ Ani služebnictvo na Březnici se nic nedozvědělo, o to se postarala paní Kateřina z Lokšan. 

Adopce vlastních dětí

V červnu 1558, pět měsíců po svatbě, se narodil tajným novomanželům syn. Při tom asistoval Petr Ondřej Matthioli, autor slavného Herbáře a osobní arcivévodův lékař. Jako všichni ostatní i on musel odpřísáhnout, že nikomu nic neřekne. Tetička dostala nápad, aby byl chlapec položen na zámecké schody. Šest dní po porodu byl arcivévodův syn (a císařův vnuk) položen v hlavní bráně, a tam jej ráno objevil vrátný Tomáš, řečený Tkanička. Paní Filipína projevila ochotu přijmout chlapce za svého, a zámecký kaplan pokřtil dítě jménem Andreas neboli Ondřej. Tatínek viděl svého prvorozeného až po několika týdnech. Brzy po této události se Ferdinand rozhodl, že ubytuje svou malou rodinu na jiném místě. V roce 1560 přesídlila Filipína se synem a věrným služebnictvem na Křivoklát. Tento hrad dal pro ni Ferdinand zvlášť zařídit. 

Ferdinand mimo hru

Filipína Welserová císaře ve skutečnosti nikdy nepoznala, a ani by to neodpovídalo její povaze, totiž přiblížit se k panovníkovi tak poníženě. Navzdory svým úzkostem a pochybám si byla vždy vědoma patricijského původu. Ale arcivévoda Ferdinand si audienci u otce snad vymohl... Bylo to údajně v Linci a otec se synem se tam pravděpodobně viděli naposled. Císař sňatek svého mladšího syna uznal, ale s podmínkou, že musí zůstat utajen na věky věků. S následnictvím na český a uherský trůn nemohl on ani jeho potomstvo počítat, jedině kdyby vymřel celý habsburský rod… 

TIP: Sňatky tradicím navzdory: Který monarcha se oženil pod svůj stav?

Rodině vykázal roční příděl třicet tisíc zlatých a osvobodil je od daní a poplatků. Ferdinand Tyrolský si nejspíš v duchu říkal, že se otec později (až doba nazraje) vzdá požadavku na utajování jeho manželství, ale toto toužebné přání se mu nevyplnilo, protože císař zemřel překvapivě náhle roku 1564, aniž si s Ferdinandem mladším mohl na toto téma ještě někdy promluvit.

Lea Rose Fiega z Massachusetts si během obědové pauzy koupila stírací los a ve spěchu jej setřela. Podle odhalených symbolů nic nevyhrála, jako obvykle, a tak lístek vrátila prodavačce v trafice. Deset dní pak ležel na hromádce spolu s dalšími losy, kde si ho následně všiml syn majitelky Abhi Shah.

TIP: Kdo si počká: 30 let sázel stejná čísla. V jeden den vyhrál hned dvakrát

Zaujalo ho, že ne všechna klíčová pole jsou na losu odkrytá – a když je setřel, zjistil, že měla Lea vyhrát milion dolarů, tedy přes 20 milionů korun. Dotyčná byla naštěstí věrnou zákaznicí rodinného obchodu, a tak jí majitelé los vrátili. Šokovaná žena se jim královsky odměnila a zbytek peněz si uložila na důchod.

Kromě poděkování od šťastné výherkyně získal obchod i prémii ve výši 10 tisíc dolarů za prodej výherního losu. Na otázku novinářů, jak se cítí, odpověděl Abhi Shah lakonicky: „Děkuji, mohu klidně spát.“

Velké množství kravských výměšků představuje problém pro životní prostředí. V malém množství jsou prospěšné pro půdu, ve velkém ale znečisťují půdu i vodní toky a společně se zvířaty v kravínech zatěžují atmosféru velkým množstvím amoniaku. Část odborníků na zvířecí chování navrhuje pozoruhodné řešení, které by mohlo podstatně omezit škody páchané krávami na životním prostředí. Chtějí je naučit chodit na „toaletu“.

Přestože taková úvaha může znít poněkud úsměvně, jedná se o seriózní výzkum, jehož klíčovou součástí je zařízení MooLoo, tedy vlastně jakési WC pro krávy, vyvinuté Janem Langbeinem z německého institutu Research Institute for Farm Animal Biology. 

Krávy pana Pavlova

Při zběžném pohledu na pasoucí se krávy by se mohlo zdát, že tato zvířata nejsou schopná kontrolovat své vyměšování. Doktor Langbein tomu ale nevěří – krávy podle něj nejsou hloupější než jiná zvířata a není proto důvod, proč by se nemohly naučit používat „toaletu“.

TIP: Zapáchající energie: Toyota plánuje elektrárnu na kravince

Aby svá tvrzení dokázal, rozhodl se změnit chování 16 krav holštýnského skotu. Společně se svými kolegy kravám podávali močopudné látky a umístili je na „toaletu“ – tedy do boxu MooLoo s umělým trávníkem. Když krávy vyměšovaly jinde, dostaly za své „nevhodné chování“ ponaučení sprškou vody. S pěti krávami nebylo žádné pořízení. Zbývajících 11 krav se ale během pouhých 15 dnů podařilo vycvičit, aby chodily na záchod na určené místo s 77% úspěšností. To je mimochodem zhruba stejná úspěšnost, s jakou se běžně setkáváme u malých dětí.

Úspěch tohoto projektu by rozhodně prospěl životnímu prostředí, především pokud jde o menší znečištění vodních ekosystémů a menší zátěž atmosféry skleníkovými plyny. Prospělo by to ale i samotným kravám. Kdyby se naučily používat toaletu, farmáři by je mohli chovat ve volnějším režimu.

SpaceX připravují kosmickou misi Inspiration4, která by se měla stát významným milníkem v letech do vesmíru. Jde o první posádku v historii, kterou tvoří výlučně „civilisté“, bez příslušnosti ke kosmické agentuře. Inspiration4 by měla vyrazit na cestu již zítra dvě hodiny po půlnoci středoevropského času.

Posádka mise má pozoruhodné složení, které připomíná děj nějaké klasické povídky science-fiction. Tvoří ji miliardář, zdravotní asistentka, inženýr a vědec. Na orbitě by měli strávit tři dny, které vyplní experimenty a obdivováním unikátních výhledů z oběžné dráhy. Pak se s nimi Crew Dragon vrátí zpět na Zemi.

Posádka miliardáře

Klíčovou roli v misi sehrál miliardář Jared Isaacman, který zaplatil let zbylým třem členům posádku a letu se zhostí v roli velitele. Spolu s ním poletí zdravotní asistentka Hayley Arceneaux, která v dětství přežila rakovinu kostí a teď pracuje v nemocnici St. Jude Children's Research Hospital, veterán US Air Force Chris Sembroski, který pracuje pro Lockheed Martin a geoložka Sian Proctorová z South Mountain Community College v Arizoně.

TIP: Trampolína funguje: U ISS úspěšně zakotvila loď Crew Dragon s posádkou

Posádka to neměla jednoduché. Poslední čtyři měsíce strávili intenzivním tréninkem, který je založený na programu přípravy astronautů NASA. Studovali manuály, napínali svá těla na simulátorech kosmického letu, vznášeli se ve cvičné mikrogravitaci a připravovali se na nejhorší scénáře. A podle všeho dostali pořádně zabrat. Podle Isaacmana, který dříve strávil tisíce hodin v letounech, to bylo ještě intenzivnější a náročnější, než čekal. Ale jak se říká, těžko na cvičišti …

Dospělí hulmani stříbrní jsou zbarveni do šedí distingovaně prokvetlé hnědé až černé barvy, která působí stříbřitým dojmem. Kožich mláďat je výrazně oranžový, přičemž barva se mění kolem třetího až pátého měsíce věku.

O důvodech vybarvení malých hulmanů stříbrných (Trachypithecus cristatus) mají biologové více teorií. Není vyloučeno, že jde o výhružné zbarvení, které má odradit potenciální predátory a mohlo by se jednat i o pojistku, která zajistí, že se drobná mláďata neztratí v lesním porostu svým rodičům. 

TIP: Zákonitosti hořkosladkého života: Hulmani nedokážou rozpoznat sladké ani jiné chutě

Hulmani stříbrní mají podobně jako jejich blízcí příbuzní z podčeledi hulmanů (Colobinae) trávicí trakt, který dokáže trávit celulózu obsaženou v rostlinné potravě. Žaludek hulmanů má totiž tři komory a jeví určitou podobnost se žaludky přežvýkavců. Navazující střevo je pak neobvykle dlouhé a podél něj jsou rozmístěny vakovité výběžky, v nichž se potrava dále fermentuje. Do žaludku už přitom jde jídlo dobře zpracované ostrými zuby, které si poradí s tuhými listy. Samice dorůstají až do 50 centimetrů a váží kolem pěti kilogramů, samci jsou asi o 20 % větší.

Týmu vědců z Univerzity Palackého v Olomouci, Masarykovy univerzity v Brně a Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích identifikoval uvnitř bronzové nádoby pozůstatky prosa a hořkých bylin. Tato kombinace přivedla odborníky k úvahám, že naši předkové v nádobě uchovávali hořké bylinné pivo.

Nové informace umožnila především spolupráce archeologů s přírodovědci. Uvnitř vědra vědci zjistili látku miliacin, která je považovaná za indikátor prosa. Objevili i pozůstatky přidaných bylin a vaření škrobových zrn. Rostlinná směs vedla vědce k úvahám o pivu dochuceném hořkými bylinami. „Kriticky nelze vyloučit použití směsi na přípravu hořkého kašovitého pokrmu, který by však byl nejspíše nepoživatelný,“ uvedla archeoložka Zuzana Golec Mírová z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.

Starověké osvěžení

Chemik Lukáš Kučera, který se na analýze vzorků z bronzového vědra podílel, je dlouholetým domácím pivovarníkem. Rozhodl se proto v domácích podmínkách uvařit prosné pivo s přídavkem bylin podle postupu pravěkých „sládků“. Základem piva je proso, pelyněk nebo jitrocel a divoké kvasinky. 

 „V minulosti byla piva kvašena tzv. divokými kvasinkami, u nichž je výsledek vždy neznámý. Obecně jsou takováto piva velmi kyselá a chuťově více připomínají víno nebo zkvašený mošt. Můžeme tedy říct, že se pivo blížilo dnešnímu pivnímu stylu lambik, ale oproti němu bylo hořčené bylinami, což zase odpovídá současnému pivnímu stylu gruit. Bohužel neznáme přesný obsah a poměr jednotlivých bylin. Na základě několika senzorických testů jsem však dospěl k vhodné skladbě použitých bylin a pivo se podařilo uvařit,“ uvedl. Pivo je podle něj chuťově dobré v létě na osvěžení.

Podle ředitele Východočeského muzea Tomáše Libánka by prosné pivo mohlo být jednou v nápojovém menu zámecké kavárny, pronajímá si ji pardubický pivovarník, který vaří chmelená piva.

TIP: Truňk s jedovatým blínem: Původní keltské pivo by nás nejspíš otrávilo

Prosný nápoj s obsahem bylin mohl mít i halucinogenní účinky, měnit stav vědomí. Lidé tak nejspíš komunikovali s bohy, dodala Golec Mírová. Bronzové vědro, které se našlo v Kladině na Pardubicku v písečné duně, představuje nejluxusnější nález na území republiky. Je krásně zdobené, muselo být velmi nákladné a cenné, řekl olomoucký archeolog Martin Golec. „Je na něm sluneční bárka, ptáčci, jedná se o zpodobnění starého mýtu o slunečním božstvu, bárka určuje směr, kudy má směřovat svět, náboženský předmět patřil elitám,“ uvedl archeolog.

Podle dalšího archeologa Jana Jílka z Východočeského muzea nádobu předci do země uložili patrně jako obětinu božstvu. Díky tomu, že při nálezu badatelé odebrali vrstvy nalezené uvnitř vědra a uložili vzorky k dalšímu zkoumání, bylo možné následně rekonstruovat, co v ní bylo.