Stejně jako na Marsu, i na Saturnově měsíci Enceladu vyvolává rozruch metan. Když americká meziplanetární sonda Cassini proletěla fascinujícími výtrysky vody, směřujícími z povrchu Enceladu do vesmíru, detekovala relativně velké množství metanu, které tyto výtrysky (společně s plynným vodíkem a oxidem uhličitým) obsahují.

Regis Ferriere z Arizonské univerzity vedl tým odborníků, podle jehož výzkumu nelze vyloučit, že metan ve výtryscích na Enceladu v pozorovaném množství by mohl mít biologický původ. Podle představ vědců by na Enceladu mohly existovat mikroorganismy, které „požírají“ vodík a produkují metan.

Modelování původu metanu

Podle Ferriereho potrvá ještě desítky let, než naše sondy zblízka prozkoumají prostředí na Enceladu pod jeho ledovým příkrovem. A nepochybně to bude velmi náročné. S kolegy to proto udělali úplně jinak. Vytvořili matematické modely, do nichž zahrnuli známá fakta o Enceladu. S jejich pomocí pak počítali pravděpodobnosti pro různé procesy, které by mohly vytvářet pozorovaný metan na Enceladu, včetně biologické produkce metanu mikroorganismy.

TIP: Podpovrchový oceán na Enceladu je zřejmě příznivý pro život

Badatelé nakonec dospěli k závěru, že na Enceladu buď působí geochemické procesy, které se odlišné od dějů známých na Zemi, anebo je pozorovaný metan opravdu produktem mikroorganismů, spojených s hydrotermální aktivitou pod ledem tohoto Saturnova měsíce.

V podobných případech se zatím vždy ukázalo, že zvláštní jevy je možné vysvětlit i bez živých organismů. To ale pochopitelně neznamená, že bychom se někdy s hypotézou živých organismů nemohli trefit. Enceladus každopádně zůstává velmi zajímavým tělesem pro pozorování a průzkum.

Domů se mohl francouzský „chlupáč“ podívat při řádné dovolené, nebo když mu byla povolena rekonvalescence – tedy volno po zranění či nemoci. Ocitl se pak sice mezi svými blízkými, kteří ale o podmínkách na frontě neměli žádnou nebo jen mlhavou představu. Popuzoval ho pohled na jeho vrstevníky, kteří zůstali doma například kvůli nepostradatelnosti v průmyslu, nebo ze zdravotních důvodů – většinu považoval za ulejváky. Svolení k dočasnému návratu domů mohl voják pocházející z rolnické rodiny dostat i kvůli žním či sklizni vína – země zkrátka potřebovala jíst i za války.

Nedostatek poddůstojníků

Zatímco na německou pěší rotu dohlíželi čtyři důstojníci a 18 poddůstojníků, u francouzské čítající tabulkově 250 mužů (na konci války 175) to byli na počátku války jen tři důstojníci a sedm poddůstojníků. Velký nedostatek francouzských poddůstojníků byl důsledkem nelichotivých finančních podmínek a antimilitaristických kampaní zaměřujících se právě na tuto skupinu. Nejlepší poddůstojníci se hlásili do důstojnických kursů a velkou část zbývajících tvořili branci, jejichž znalosti byly sotva lepší než u řadových vojínů, vyznačovali se však odvahou a bratrským vztahem k druhům ve zbrani.

Nedostatečný byl také výcvik během aktivní služby i po převedení do zálohy. Například v pěchotních předpisech z let 1906 a 1914 chyběly instrukce pro výcvik ve střelbě a celá zodpovědnost za něj tak ležela na každém veliteli roty. Na počátku války bylo mobilizováno 73 000 poddůstojníků, z nich během srpna a září 65 000 zahynulo, utrpělo zraněni či padlo do zajetí. Během celé války prošlo armádou 393 000 poddůstojníků, z toho 99 000 z povolání a 294 000 ostatních.

V průměru mohl voják v aktivní službě vystřelit během cvičení 170 nábojů ročně, rezervista 32 a příslušník teritoriálního pluku 25. Voják tak mohl vyzkoušet jen pár mířených ran na blízký cíl a zbytek se vystřílel při hromadných salvách s pochybnou přesností.

Vzpoury v armádě

Nespokojenost vojska s krvavými ofenzivami, stejně jako s hroznými podmínkami života v zákopech vyvrcholila v květnu 1917 po katastrofální Nivellově ofenzivě, při níž padlo nebo bylo zraněno 180 000 francouzských vojáků.

Začalo docházet ke vzpourám, které postupně zachvátily téměř polovinu francouzských pěších divizí rozmístěných na západní frontě. Vojáci nehrozili odchodem ze zákopů, ale odmítali nadále nesmyslně útočit proti dobře připravenému nepříteli vybavenému stovkami kulometů. Zvýšil se také počet dezercí – z 509 za rok 1914 na 21 174 v roce 1917.

Čekání na dovolenou

K obnovení disciplíny došlo až po řadě poprav a deportací vůdců vzpour do kolonií a po jmenování nového vrchního velitele Philippa Pétaina v půli května. Ten si získal důvěru vojáků mimo jiné i tím, že je navštěvoval na frontě a sliboval, že ukončí nesmyslné ofenzivy. Dále zajistil pravidelnost dovolenek, vylepšil podmínky v odpočinkových táborech a přistoupil i k reorganizaci výcviku a taktiky.

TIP: Jak přežít v pekle: Každodennost pěšáků během verdunské bitvy

Zvýšil také množství dovolenek, takže na konci války na tom byla francouzská armáda v tomto ohledu nejlépe – na dovolené se střídalo vždy 14 % mužů z pluku. Ve srovnání s Francouzi museli Němci na dvoutýdenní dovolenku čekat rok, Britové pak 15 měsíců na 10 dní.

Dokončení: Chlupáči v zákopech Velké války: Jak bojovala francouzská pěchota? (4) (vychází v pátek 16. července)

První zpráva o plánech na stavbu obřího nákupního centra se objevila již před rokem a půl, nyní vláda šejka Muhammada ibn Rašíd al-Maktúma ukázala obrázky naznačující, jak bude komplex vypadat. 

Splní se velkolepé plány?

Vlastní obchodní centrum by mělo zabírat 74 hektarů, k nimž by měly přiléhat další zábavní i komerční areály: mimo jiné stovka hotelů, apartmánové budovy s dvaceti tisíci pokojů, nemocnice (zaletět si například na plastickou operaci do zahraničí je běžné), divadla či tematické zábavní parky. Vše bude spojovat sedm kilometrů dlouhá promenáda, v létě skryta pod střechou a klimatizovaná, v zimě otevřená. 

Jak řekl šéf developerské společnosti, „cílem je vylepšit nabídku Dubaje jako místa pro rodinnou dovolenou.“ Ač plány znějí – jako ostatně vše v pouštním emirátu – velkolepě, není vůbec jisté, kdo, kdy a za co areál postaví. Zdejší přepálená ekonomika zažila před několika lety pokles, stavbu nejvyšší budovy světa musel financovat konkurenční emirát a do původní kondice se stát ještě nedostal.

Státní přírodní rezervace Fan-ťing-šan obklopuje stejnojmennou horu, která se svými 2 570 metry tvoří nejvyšší bod pohoří Wu-ling. Jde o jedno z nejvýznamnějších míst čínského buddhismu, neboť právě tam údajně dosáhl osvícení Maitréja, nástupce Buddhy Šákjamuniho. 

Náboženská tradice do oblasti „pronikla“ za dynastie Tchang, jež byla u moci v letech 618–907. Tehdy vznikla horská cesta a okolo ní vyrostly první chrámy. Svatostánky přibývaly i za dynastií Sung a Jüan, nicméně zlatá éra buddhismu nastala až během panování císaře Wan-liho na přelomu 16. a 17. století. 

V následujících staletích však chrámový komplex několikrát poničili bandité, poté jej zpustošily revoluční armády a další destrukce přišla v 60. letech 20. století s tzv. kulturní revolucí. Od 80. let proto probíhá obnova: V roce 2010 byl v oblasti dokonce otevřen buddhistický kulturní park, jehož srdce představuje pětimetrová socha Maitréji vyrobená z 250 kilogramů zlata – údajně nejvyšší skulptura zmíněného Buddhy na světě.

Stovky vzácných tvorů

Rezervace s rozlohou přes 400 kilometrů čtverečních se dělí na dvě oblasti: Tu větší tvoří subtropické stálezelené lesy, zatímco menší část připadá na Jünnansko-kuejčouskou vysočinu a její smíšený porost. Jedná se o pomyslný ostrov metamorfovaných hornin uprostřed krasového moře a domov tam našla řada dávných druhů, jejichž původ spadá až do třetihor. 

TIP: Nadpozemské chrámy: Kláštery Meteora se vznášejí vysoko nad zemí

Právě díky unikátnímu klimatu a reliéfu krajiny se Fan-ťing-šan mohl stát útočištěm 295 živočišných i rostlinných druhů, jež se jinde na Zemi neobjevují – včetně ohroženého primáta langura Brelichova či jedle Abies fanjingshanensis. Celkově se tam pak vyskytuje 3 724 druhů rostlin, což odpovídá 13 % čínské flóry.  

Je zřejmé, že pokud lehké tanky mohou výborně fungovat v expedičních operacích, jen těžko nahradí plnohodnotné typy, které byly, jsou a budou páteří všech armád ve středoevropském regionu. Proto se zdá, že myšlenka na nákup lehkých tanků spíš souvisí s konkurenčním bojem zbrojovek v rámci padesátimiliardového tendru na BVP. Zatímco ASCOD a CV90 ve variantách lehkého tanku existují, třetí ze zbylých účastníků, německé vozidlo Lynx, tuto schopnost zatím postrádá.

Image

Čtěte také

Nový tank pro českou armádu: Hledání náhrady za vysloužilé T-72 (1)

Evropská stálice

Prvním na řadě bude nejspíš při rozhodování, stejně jako v řadě okolních zemí, Leopard 2. Zde musíme konstatovat, že ČR při srovnání s akvizičním postupem sousedního Polska výrazně zaspala. Poláci kromě toho, že z Německa převzali za symbolickou částku bývalé východoněmecké stíhačky MiG-29, také pořídili 128 tanků Leopard 2 ve verzi A4, a to za fantastickou cenu – v přepočtu čtyři miliony korun za jeden stroj.

Polští odborníci nadto dostali možnost vybrat si z několika set uskladněných obrněnců konkrétní kusy, jež se nacházely v nejlepším stavu. Stejně jako Německo postupovalo například Nizozemsko, které mělo z dob studené války ve skladech stovky Leopardů 2. Němci a Nizozemci takto vybavili za minimální částky řadu dalších států, kromě Polska i Finsko, Norsko a Švédsko, Španělsko, Rakousko, Kanadu, Chile, Katar a Indonésii.

Konec výhodné nabídky

Bohužel sklady, ještě nedávno plné přebytečných leopardů, už prakticky zejí prázdnotou, přičemž „dvojky“ nabízené dalšími majiteli už nepředstavují tak výhodný materiál. Dokládá to výsledek návštěvy české armádní delegace na základně v Zaragoze, kde španělské vojsko skladuje exněmecké Leopardy 2A4 určené k odprodeji. Oficiálně se k revizi těchto strojů nikdo nevyjádřil, neoficiálně však vyšlo najevo, že jen zprovoznění (bez modernizace) by stálo milion eur na kus, což se AČR nevyplatí.

Jak se tedy zdá, možnost koupit starší verze osvědčených německých obrněnců a později je modernizovat padla a armádní nákupčí by se tak museli zajímat o nově vyrobené stroje sérií 2A6 nebo 2A7. Jde už ovšem o úplně jinou situaci z hlediska nákladů, protože cena nového Leopardu 2A6 se pohybuje kolem 6 000 000 dolarů za kus, což představuje zhruba 40× vyšší částku, než za kterou bychom před pár lety pořídili skladový Leopard 2A4.

I pod abramsem prasknou mosty

Ve stejné váhové i cenové kategorii se nyní nabízejí rovněž americké tanky M1 Abrams. Ani abramsy není nutné pořizovat za vysokou cenu nových kusů, lze je nakoupit z nemalých skladových zásob US Army ve starší verzi M1A1. V roce 2012 tuto variantu Washington nabídl Řecku, v poslední době se o M1A1 hodně mluvilo rovněž v souvislosti s bojem irácké armády proti Islámskému státu.

Bohužel však v současnosti abramsy nevlastní žádná evropská armáda, provozují je pouze Američané na základnách v Německu. Nadto i jejich verze A1 vážící 57 tun a A2 s hmotností 64 tun patří do kategorie velmi těžkých tanků, které by českému armádnímu zabezpečení přivodily řadu bezesných nocí.

Ota I. Veliký (912–973) byl východofranckým králem a prvním císařem Svaté říše římské. Prohlašoval za následovníka Karla Velikého a vybudoval velké impérium. Ve své říši nechal postavit celou řadu královských paláců a kostelů. Odborníci například pátrají po jeho královském paláci, který by se podle historických záznamů měl nacházet poblíž Helfty v Sasku-Anhaltsku.

Němečtí archeologové nedávno při hledání zmíněného královského paláce narazili na jinou stavbu z této doby – středověký kostel, který nechal postavit právě Ota I. Zmíněná stavba představovala trojlodní kostel o délce přibližně 30 metrů, který byl vybudovaný ve tvaru kříže. Kostel s palácem tehdy zřejmě vévodily údolí, v němž se nacházely. Kostel byl zničen v 16. století, v bouřlivých časech reformace a nástupu protestanství.

TIP: Archeologové objevili v ruinách středověkého anglického kostela magická znamení

V pozůstatcích kostela byla objevena řada artefaktů, například bronzový krucifix ze 13. století nebo velký úlomek kostelního zvonu. Poblíž kostela bylo také nalezeno několik hrobů.

Vykopávky kostela jsou teď pro archeology prioritou. Po královském paláci budou pátrat později, ale neměl by být daleko. Ota I. podle dochovaných záznamů navštívil tento kostel a zdejší palác jen jednou, při jeho vysvěcení, někdy kolem roku 968.

Wally Funková je bývalá americká pilotka a byla první ženou, která se stala vyšetřovatelkou letecké bezpečnosti amerického Národního úřadu pro bezpečnost v dopravě (NTSB) a první inspektorkou amerického Federálního úřadu pro letectví (FAA). Na svém kontě má podle svých slov přes 19 600 letových hodin a naučila více než 3 000 lidí pilotovat. Začátkem 60. let byla nejmladší ze 13 žen, které prošly stejně náročnými testy jako sedm astronautů prvního amerického pilotovaného kosmického programu Mercury. Všichni astronauti byli tehdy muži, soukromě financovaný program pro ženy byl zrušen, a Funková se tak do vesmíru nepodívala.

Ve věku 82 let se Funková stane nejstarším účastníkem vesmírné výpravy. Dosavadním držitelem rekordu byl astronaut John Glenn, který v roce 1962 jako první Američan obletěl zeměkouli a do vesmíru se znovu podíval v roce 1998 ve svých 77 letech na palubě raketoplánu Discovery.

Poprvé s posádkou

Raketa New Shepard má odstartovat ze západního Texasu 20. července. Její let má být přelomovým okamžikem v úsilí amerických firem o novou éru komerčních letů do vesmíru. Do kosmu Funková poletí spolu s Bezosem, jeho bratrem Markem a vítězem aukce, který za místo na palubě zaplatil 28 milionů dolarů (600 milionů Kč) a jehož jméno dosud nebylo zveřejněno.

Let potrvá zhruba deset minut. Do dvou minut od startu raketa zrychlí na 3 700 kilometrů za hodinu. Stav beztíže má nastat po zhruba třech minutách, než loď vystoupí k hranici vesmíru ve výšce 100 kilometrů. Modul pak znovu vstoupí do zemské atmosféry a přistane, brzděn velkými padáky, v texaské poušti.

Společnost Blue Origin naposledy loď testovala v polovině dubna. Před návratem na Zemi vystoupala do výšky 105 kilometrů. Zkušební let se ale konal bez posádky. Pro raketu New Shepard tak půjde o premiéru s lidmi na palubě.

Souboj miliardářů o vesmírnou turistiku začal

Soutěžení v rodící se lukrativní vesmírné turistice nabírá obrátky. Zakladatel a majitel firmy Virgin Galactic Richard Branson oznámil, že se ke stokilometrové hranici vesmíru vydá při testovacím letu raketoplánu své společnosti VSS Unity už 11. července. O devět dní tak předstihne hlavního konkurenta Jeffa Bezose, zakladatele společnosti Blue Origin.

TIP: Stanice Voyager: V roce 2027 má ve vesmíru fungovat první hotel

„Virgin Galactic stojí v předvoji nového komerčního vesmírného průmyslu, který otevře vesmír lidstvu a nadobro změní svět,“ uvedl Branson v prohlášení provázejícím zprávu o jeho letu. Půjde o dvaadvacátý letový test VSS Unity, z nichž čtyři se už uskutečnily s lidmi na palubě. Tentokrát to však bude první let s plnou posádkou. Tvořit ji budou dva piloti a čtyři „specialisté mise“, včetně Bransona. Virgin Galactic sdělila, že počítá se zahájením svých vesmírných komerčních služeb už v příštím roce. Předcházet by tomu ale měly ještě dva zkušební lety.

Kolem roku 450 př. n. l. v Aténách žádné noviny typu dnešního bulváru nevycházely. Ale kdyby, o čem by se psalo? Tématem doby byly nepochybně ceny obilí a olivového oleje, výhružné postoje Sparty, velká politika… A z domácích zpráv? Těm by bezpochyby vládl pikantní vztah nejváženějšího aténského politika se sprostou poběhlicí… 

Intelektuálka, kterou prostý lid nechválí

Koneckonců se téma Perikla a Aspásie drželo v kurzu dobrých dvacet let. Všem přišel takový svazek do krajnosti nevhodný a nerovný, ovšem kromě obou zamilovaných, kteří si spolu výtečně rozuměli. Nebylo přitom ani jasné, kde se demokratický státník a významný stratég městské politiky s lehkou ženštinou seznámil. Ale že pro sebe mají slabost a že ona je tou „osobou v pozadí“ za jeho mnohými činy, je brzy jasné všem.

Periklés byl slavným a známým athénským vojevůdcem a politikem. O Aspásii se ví jen to, že pocházela z Milétu a měla vynikající vzdělání. A že se rozhodně nechovala jako jiné athénské ženy. Provozovala vlastní veřejný dům a sama byla takzvanou hetérou – luxusní společnicí, která kromě tělesných uspokojení mohla nabídnout i intelektuální rozpravu a elegantní vystupování na úrovni. Zejména excelovala ve filosofických disputacích. Mimo učenou společnost však hleděli prostí lidé na tuto profesionální „prostitutku“ s krajním despektem. I proto, že spoustu času trávila jen s Periklem, a zcela očividně ovlivňovala jeho četná státnická rozhodnutí. Stávala se tak často hromosvodem lidové nespokojenosti…

Za vším hledej ženu!

Proč Atény vedly válku se Samosem? Aha, Samos totiž zaútočil na Aspásiin rodný Milétos! A proč Atény uvalily embargo na zboží z přístavu v Megaře? Neunesli náhodou nedávno Megařané nevěstky z Aspásiina nevěstince? A proč vážený soudní dvůr řeší komické výstřelky jakéhosi zkrachovalého poety Hermippuse? Nedělal si on legraci z Aspásie? Dělal!

TIP: Zavražděn vlastní ženou: Obětování dcery stálo krále Agamenóna život

Celý Peloponés tak tuší, že politika Atén se otáčí tak, jak potřebuje a chce Periklova milenka. Možná jsou to jen povídačky a souhra náhod. Možná Atéňanům jen vadí nezávislá a inteligentní žena v blízkosti jejich vládce. Kvůli čirému intelektuálnímu přátelství by se ale Perikles určitě nerozešel se svou první ženou! Aspásia se skutečně ukázala jako obratná dáma. Po Periklově smrti se obratem uchýlila do náruče dalšího vlivného Athéňana a ve své kariéře celému městu navzdory pokračovala až do smrti…

Ne do všech chrámů se lidé přicházeli modlit. Po celém světě stojí svatostánky, které z dnešního pohledu mnohem víc než posvátné budovy připomínají vykřičený dům. Přesto jejich návštěvníci vnímali, že skrz prožívání tělesné rozkoše se mohou dotknout božství. Které kultury vystavěly náboženské komplexy, jež by puritáni nejraději vypálili do základů?

Aztékové

Aztéckové si právem vysloužili pověst nelítostných válečníků. Obyvatelé mocné říše však nežíznili pouze po krvi, ale také sexu. Nezříkali se homosexuality ani civilní prostituce. To víte, když k panteonu bohů patří Xocotzin – bohyně sexuálního pokušení, Tlaco – bohyně tělesné touhy, Teicu – bohyně milostného apetitu a Tiacapan – bohyně sexuálního hladu; a další božstva reprezentují tělesnost, rozmnožování či pohlavní výkonnost, odrazí se to na vaší kultuře. Proč tak důsledná pestrost? Aztékové dokázali díky četným úspěšným výbojům pohltit kulturu jiných kmenů, ale neměli úplnou jistotu, zda bohové porobených protivníků přeci jen nejsou užitečnější. A tak si je raději ponechali všechny.

Spekuluje se například o tom, že v celém městě Calixtlahuaca, jež se rozkládalo na ploše 150 hektarů, se nacházely pouze chrámy bohů a bohyň, kteří měli co do činění s lidskou sexualitou. Asi nejvýznamnější pozici tu zastával bůh Xochipilli, do jehož působnosti spadaly jak umění a hry, tak plodnost mužů. Zdařile mu sekundovala bohyně Xochiquetzal, ochránkyně mladistvých matek, tělesné krásy a prodejných žen.

Počty jejich hojně navštěvovaných svatostánků se šplhaly do desítek. Výsostné postavení v oblasti posvátné sexuality ale vždy zastávaly ahuianime, kněžky lásky. Tyto krásky s rozpuštěnými vlasy zprostředkovávaly lidem fyzický kontakt s božskými radovánkami. Odměňovaly nejlepší válečníky, ale také zajatce, na něž čekal obětní oltář a ostrý nůž kněze. Snad dalo jejich umění obětem na chvíli zapomenout na hrůzy, jež je čekaly!

Babylóňané

Lev a osmicípá hvězda patřily mezi symboly bohyně Ištar, oslavované v Sumeru a Babylónii. Měla na starosti plodnost, lásku, pohlavní život, ale i válku. Mytologie ji vykresluje jako navýsost emancipovanou ženu neklidné povahy, před kterou se všichni muži museli mít na pozoru. Posvátný sňatek považovala stejně jako všichni její uctívači za nejvyšší projev odevzdanosti a duchovna. O co šlo? V chrámu této bohyně vybraná kněžka pojala náhodně vybraného muže z davu na jednu noc za svého. 

Úspěšné spojení mužského a ženského principu pak zaručilo blahobyt celému kraji. Neodbylo se to za zavřenými dveřmi. Celému aktu často zvědavě přihlížely stovky přísedících!

V Babylónii praktikovali ještě jednu chuťovku: podle zákona se tu panna musela odebrat do chrámu bohyně lásky, a tam se oddat prvnímu cizinci, který o ni požádá. Teprve, až jí za tělesné radovánky zaplatí, může jít domů. Hezké dívky se prý vrátily z chrámu domů hned nazítří, zatímco ty méně pohledné tam pobývaly několik měsíců i let. Odmítnout tento rituál a uvalit na sebe hněv bohyně si netroufla žádná.

Staří Řekové

V 7. století př. n. l. se antický Korint nachází na vrcholu sil. Výhodná pozice, dva přístavy a početné loďstvo, díky kterým kontroluje pohyb zboží napříč Isthmosem, rozhodně nepředstavují jediný zdroj jeho bohatství. A nenechte si od nikoho namluvit, že sem jezdí za keramikou. Jistě, překrásné nádoby se zde skutečně vyrábějí, ale Korint s chrámem zasvěceným bohyni lásky Afroditě je především jeden vyhlášený vykřičený dům. Svatostánek zaměstnává na plný úvazek tisícovku prostitutek, hetér.

Asi proto, že se říká: „Tisíc lidí, tisíc chutí.“ A tady skutečně umí vyhovět každému, pokud mu tedy v měšci cinká dostatečné množství mincí. Kapitáni lodí z celého Středozemí si tu podávají dveře, a když spatří zdejší krásy, často tu rovnou složí celý náklad, jen aby si mohli užít. 

Mnohoznačná slova zdejší nejznámější kněžky lásky, jisté Lais z Hykkary, hovoří za vše: „Ne každý má na to, aby zakotvil v Korintu.“ Jaké rozkoše zdejší svatostánek poskytuje? Všechny, po nichž hříšné tělo touží. „Měkce stlané postele zde zachytávají sotva uzrálé plody nejsladšího jara života,“ píše s neskrývaným nadšením o zdejších pokladech básník Athénaios.

TIP: Sto tisíc let sexu: Jak se měnil přístup společnosti k lidské sexualitě

A jak tedy vlastně tato posvátná prostituce fungovala? Pokud chcete vzdát hold bohyni Afrodité, můžete si zaplatit čas strávený s profesionálkou či zdatným hřebcem, znásobený o chrámovou přirážku. Anebo jen koupit volňásky ostatním, tak jak to v roce 466 př. n. l. učinil vítěz olympijského pětiboje. Není divu, že byl tak oslavován, když „obětoval“ peníze na stovku chrámových prostitutek!

Světlo rozlišujeme podle jeho vlnové délky, respektive frekvence vlnění: čím vyšší frekvence, tím víc energie s sebou nese a tím vyšší má ionizační efekt – což je jediný způsob, jakým dokáže organismům uškodit. Může totiž ionizovat molekuly, tzn. měnit jejich vlastnosti, a dokonce je rozložit na atomy. A to je pochopitelně nezdravé, až smrtící. 

Ionizující efekt ovšem elektromagnetické záření vytváří teprve od frekvencí odpovídajících ultrafialovému světlu – proto se také v létě mažeme opalovacími krémy. 5G však září na kmitočtech 2,5–3,7 GHz, tedy dvěstětisíckrát nižších než „obyčejné“ světlo. Nachází se tak v rámci rádiového spektra, nejslabší formy elektromagnetického záření. A dokonce ani lidé, kteří se obávají, že jim telefon způsobí rakovinu, obvykle nemají žádný problém se zapnutým rádiem…

TIP: Budoucnost je na dosah: Co nám přinesou mobilní 5G sítě? 

Skutečně se tedy nemusíme bát, že signál 5G podnítí nespavost či autismus, natož že by zabíjel včely: Jednoduše to není fyzikálně možné. Neškodnost nové technologie potvrzují nejen četné studie, nýbrž i praxe. Například švýcarský operátor Swisscom přešel s pomocí Ericssonu na pátou generaci už před více než rokem a půl, země pod Alpami je 5G dávno pokrytá, a světe div se – žádná apokalypsa se tam nekonala.