Spánek je zdrojem energie i celkové životní pohody a zdraví. Jeho blahodárné účinky potvrdila celá řada studií, které také přinesly pádné argumenty, proč byste spaní neměli zanedbávat, i co všechno vám hrozí, pokud svůj spánkový dluh nebezpečně zvětšíte. Zdaleka totiž není pravda, že ve spánku mozek pauzíruje a nevykonává žádnou činnost.

Neustálý shon, tlak na podávání co nejlepších výkonů i technologie, které člověka obklopují, však ze spánku ukrádají více a více času. Podle některých zdrojů si kvalitní a plnohodnotný spánek dopřává dokonce jen pětina světové populace. Většina z lidí se zároveň snaží ztracené hodiny dohnat čím dál většími hrnky s kávou či jinými životabudiči a propadá se do stále závažnějších problémů. Jak ze začarovaného kruhu ven? 

Záhadné podřimování

Přestože tvoří výraznou náplň života člověka, zůstává celá řada otázek okolo spánku doposud nezodpovězena. Spát samozřejmě potřebujeme, jak se však tato potřeba vůbec vyvinula, se vědci pouze dohadují. Některé teorie hovoří o tom, že útlum aktivity na noc zajišťoval ochranu před predátory, jiné spánek přirovnávají k restartování počítače, který je po celodenním fungování zahlcený nepotřebnými informacemi.

Co dnes díky mnohaletým výzkumům věda naopak popsat může, je princip spánku, jednotlivá stádia i fatální dopad jeho nedostatku na organismus a lidské kognitivní schopnosti. Aby člověk usnul, musí být přerušeny vzruchy putující ze smyslových orgánů do jeho mozkové kůry. Důležitou roli přitom hraje melatonin, který v noci při útlumu světla tělo produkuje.

Kromě něj je podstatný také serotonin, který tlumí odezvu mozku na různé podněty. Přibližně po 90 minutách po usnutí nastává takzvaná REM fáze spánku (podle anglického rapid eye movement čili fáze rychlých očních pohybů). Jde o lehký spánek, ze kterého se můžete snadno probudit. Naopak v NREM fázi (non rapid eye movement) spíte hluboce, zdají se vám sny a probuzení není tak snadné. Pokud k němu dojde, můžete být dokonce lehce dezorientovaní a zmatení. 

Moderní zloději spánku

Množství času, které by měl každý spánku věnovat, se může individuálně lišit. Platí však, že nejvíce jej potřebují novorozenci, kteří mají spát alespoň 14 až 17 hodin denně. Školákům a studentům odborníci doporučují spát asi 9 hodin, dospělí lidé by měli spát přibližně 7 až 9 hodin. Jak nicméně dokazuje celá řada průzkumů, tato doporučení se zejména u studentů a dospělých zcela míjí s realitou.

TIP: Mýtus osmi hodin: Jak dlouhá je optimální délka spánku?

Nejenže lidé věnují spánku celkově méně času, ale zároveň si osvojují množství špatných návyků, kterými snižují jeho kvalitu. Mezi rozšířené příčiny spánkových poruch a problémů s usínáním, které jsou typické pro současnou digitální dobu, patří například modré světlo, které k očím proudí z obrazovek mobilů, notebooků či tabletů a televizí. Jste zvyklí před usnutím kontrolovat sociální sítě nebo surfovat po internetu? Potom nebuďte překvapení, že ani dlouho po odložení telefonu nemůžete usnout.

Světlo z podsvícených obrazovek totiž negativně ovlivňuje tvorbu melatoninu a oddaluje tak usnutí. Podobný efekt mají i LED žárovky. Obrazovky svých chytrých zařízení byste měli přestat sledovat alespoň hodinu před usnutím. Pokud však opravdu nemáte jinou možnost, zkuste zjistit, zda váš telefon či tablet nenabízí možnost přepnutí displeje do nočního módu.

Rituály a pravidla ložnice

Mezi další faktory, které vás okrádající o sladký spánek a které se staly symbolem současné doby, patří i práce na notebooku v posteli a všeobecné nerespektování lůžka jako místa, ve kterém byste se kromě spánku a milostných aktivit neměli věnovat ničemu jinému. Podle odborníků by veškeré technologie, které mohou jakkoliv narušovat klidný spánek, měly zůstat za dveřmi ložnice – ta by měla být oázou naprostého klidu, kam nepatří nejen práce, ale také hádky či řešení problémů s partnerem.

Před uložením ke spánku byste také neměli pít alkohol. Někteří lidé tvrdí, že jim takzvaný „šláftruňk“ neboli sklenička alkoholického nápoje přes spaním pomáhá usnout. Háček je ovšem v tom, že ačkoliv alkohol může pomoci usnout, celkovou kvalitu spánku značně poškodí. Jakmile se alkohol začne metabolizovat, je pro organismus mnohem obtížnější udržet se při spánku. Stejně tak se na spaní může negativně podepsat i konzumace těžkých tučných jídel. Od těch byste se měli držet dál nejméně hodinu před usnutím.

Zrádná energie

Mezi tradiční zástupce zlodějů spánku bezesporu patří kofein a jeho populární zástupce – káva. Stejně jako coca-coly nebo černého čaje by se jí měl člověk vystříhat už od pozdního odpoledne, natož večer. Odborníci konkrétně radí nepít kávu po páté hodině odpolední nebo nejméně šest hodin před ulehnutím do postele. Nezapomínejte také, že negativní vliv na spánek může mít i vyšší konzumace hořké čokolády nebo energy drinků.

TIP: Nová studie ukazuje, jak pití kávy ovlivňuje spánkový režim

Před spaním se nepouštějte do žádného náročného cvičení či posilování, které by mohlo příliš zvýšit vaši tělesnou teplotu. Stejně tak se vyhněte jakémukoliv emocionálnímu rozrušení a stresu. Odborníci také varují před řešením problémů se spánkem užíváním prášků na spaní. Tyto medikamenty je vhodné používat pouze výjimečně a až po konzultaci s odborníkem. 

Spěte sladce

Cestou ke skutečně zdravému a občerstvujícímu spánku je dodržování pravidel spánkové hygieny. Ta by měla být součástí návyků člověka už od dětství. Rodiče svým dětem například před usnutím čtou pohádku a nenechají je místo toho používat tablet. Tím jim mohou do budoucna ukázat cestu k zodpovědné spánkové disciplíně. Jejím nejdůležitějším principem je však pravidelnost. Usínání a probouzení se ve stejný čas je pro celkovou kvalitu spánku zcela zásadní.

Určité narušení této rutiny obvykle nastává, mění-li se vaše pracovní tempo, nejčastěji v souvislosti se střídáním pracovních dnů a víkendů. Je tedy vhodné si i o sobotách a nedělích přivstat a zbytečně do noci nebdít, i když druhý den nejdete do práce. Vhodné je také zakomponovat do vašeho životního stylu přiměřenou fyzickou aktivitu a cvičení. Kromě spotřeby přebytečné energie sport napomáhá k uvolnění napětí a stresu. Náročnější aktivity je vhodné ve svém denním programu zasazovat spíše do dopoledních hodin, před usnutím je naopak ideální spíše organismus uklidnit pomocí dechových cvičení či jógou. 

Čistá mysl, klidný spánek

Uspořádejte také své pracovní činnosti tak, abyste nejméně hodinu před ulehnutím měli čas na odpočinek a relaxaci. Místo vyřizování e-mailové korespondence či brouzdání po sociálních sítích se začtěte do knihy nebo si poslechněte audioknihu. Spěte v dobře větrané místnosti, která není přetopená – pro spánek je ideální lehce nižší pokojová teplota. 

Nepodceňujte také důležitost vhodných prodyšných lůžkovin a kvalitní matrace, která bude dostatečně tvrdá a poskytne oporu páteři. Proleželá či příliš měkká matrace patří mezi časté příčiny bolestí zad a hlavy. Myslete na pohodlný spací oděv – pyžamo by nemělo nikde škrtit a mělo by být prodyšné. Povlečení je třeba dobře větrat a často prát. Z postele také ukliďte vše, co do ní nepatří. Kromě notebooku by na ní místo neměl zabírat ani domácí mazlíček či nepořádek. 

Když se v roce 1972 Harrison Schmitt, coby pilot lunárního modulu Challenger, omylem nadýchal malého množství zavlečeného měsíčního prachu, popisoval svůj stav jako „lunární sennou rýmu“ – pálily ho oči, měl stažené hrdlo a nezvladatelně kýchal. Schmitt pochopitelně nebyl alergický na Měsíc, jeho tělo ale tímto způsobem reagovalo na částečky měsíčního prachu.

Nyní se na účinky měsíčního prachu na lidský organismus zaměřila studie, zveřejněná v magazínu GeoHealth. Závěry vědců jsou možná až překvapivě dramatické – i jediná lžička měsíčního prachu by dokázala zabít až 90 % mozkových a plicních buněk.

Neviditelné nebezpečí

Měsíční prach se od toho pozemského značně liší. Především je velmi ostrý – na Měsíci není vítr a částečky prachu, které jsou převážně vedlejším produktem dopadnuvších mikrometeoritů, se tak nemohou obrušovat. Kromě toho mohou nejjemnější částice prachu levitovat nad povrchem. Měsíční povrch, nechráněný atmosférou, se chová podobně, jako oblečení nabité statickou elektřinou. Prach tak snadno ulpívá v záhybech skafandrů a na vybavení astronautů.

Vzhledem k tomu, že skutečný měsíční prach se na Zemi chová jinak než na povrchu Měsíce, použili vědci pro účely studie vulkanický popel z Arizony a z Colorada a skleněný superjemný prášek dodaný vládní geologickou agenturou USGS. Každý z těchto materiálů měl reprezentovat prach z různých částí Měsíce.

TIP: Jak voní Měsíc? Může se měsíční prach samovznítit?

Částečky takto připraveného prachu s různou zrnitostí poté vědci vystavili v laboratoři vypěstovaným lidským plicním buňkám a mozkovým buňkám myší. Výsledky této interakce byly nečekaně devastující. Během pouhých 24 hodin usmrtily nejjemnější zrna prachu až 90 % buněk. Přeživší buňky navíc nesly známky poškozené DNA, což by podle vědců mohlo vést k rozvoji rakoviny či neurodegenerativních chorob.

Pro NASA a další vesmírné agentury to znamená jediné – budoucí návštěvníci Měsíce či budoucí lunární kolonisté se neobejdou bez kvalitních protiprachových štítů. Samotná NASA již na technologii usilovně pracuje a elektrodynamické protiprachové štíty testuje na Mezinárodní vesmírné stanici.

Existují čtyři hlavní krevní skupiny: A, B, AB a O. Každý z nás ji zdědí po rodičích. A jak se zdá, krevní skupina může hrát významnou roli, pokud jde o zdraví. Vědci nedávno zjistili, že nositelé jedné z těchto skupin jsou mnohem zranitelnější kmeny bakterií E. coli, které jsou zodpovědné za nepříjemné „cestovatelské průjmy“.

Pro cestovatele z vyspělých zemí jsou takové průjmy spíše jenom nepříjemným zážitkem, kterým zaplatí za pochoutky na exotických trzích. Ale pro obyvatele rozvojových zemí, obzvláště děti, kteří nemají přístup k modernímu lékařství a hygieně, jsou tyto průjmy nezřídka smrtící. Bakterie E. coli mají ve skutečnosti na svědomí stovky tisíc životů ročně, zejména mezi malými dětmi.

TIP: Překvapivé riziko: Krevní transfuze od těhotných žen ohrožují muže na životě

Američtí vědci přišli na to, že děti v Bangladéši s krevní skupinou A jsou mnohem zranitelnější vůči nebezpečné formě cestovatelských průjmů. A platí to i pro všechny ostatní lidi s touto krevní skupinou. Důvodem je zřejmě to, že se ve střevech lidí krevní skupiny A bakteriím E. coli lépe produkuje jejich nebezpečný toxin a tím způsobují vážnější formu onemocnění. Pokud máte krevní skupinu A a chystáte se na cesty, tak určitě důkladně dbejte na hygienu a opatrnost při jídle. 

Ptáci dovedou být opravdu divní. Asi každý by souhlasil, že se mnozí ptáci při krmení mláďat hodně nadřou. Ale sýkory babky, které žijí i u nás, jsou v tom podle nového výzkumu švédských badatelů opravdu extrémní.

Malí pěvci, jako jsou právě sýkory, mají tělesnou teplotu obvykle kolem 41 °C. Když ale sýkory krmí mladé, tak se jejich teplota zvýší o více než 4 stupně a překračuje 45 °C. Podle vědců je taková teplota extrémní a pro malé ptáky to musí být jenom krůček od smrti, k níž by došlo kolem teploty 46 °C.

TIP: Obdivuhodný výkon: Drobní lejsci létají přes Saharu nepřetržitě 60 hodin

Příčina přehřívání je úplně jasná. Rodiče sýkor babek dřou při krmení potomků tak usilovně, že jim teplota těla stoupne až na samotnou hranici únosnosti. Neustále létají lovit a sbírat potravu ven z hnízda a vzápětí se s ní vracejí, takže nestíhají vychladnout. Čím větší mají snůšku, tím je to horší. Snad to jejich mláďata alespoň ocení.

Že chceme poslat opět lidi na Měsíc, to není žádným tajemstvím. Ale na Měsíc by měla letět i knihovna lidské historie, která by měla na povrchu Luny zůstat neporušená po miliardy let. To je v kostce projekt Lunat Library, který připravila nadace Arch Mission Foundation.

Cílem této nadace je uchovat nejdůležitější znalosti lidstva pro příští věky. Předchozím počinem této nadace bylo vyslání výtisku trilogie Nadace Isaaca Asimova do vesmíru při premiérovém letu těžké nosné rakety Falcon Heavy společnosti SpaceX.

Mikroskopická lunární knihovna

Nadace se teď domluvila se společností Astrobotic, která vyvíjela modul pro přistání na Měsíci Peregrine Lunar Lander v nedávno zrušené soutěži  Google Lunar X Prize. Šéf společnosti Astrobotic John Thornton je nadšený tím, že se jejich přistávací modul bude podílet na tak fascinujícím projektu.

TIP: Pokrytí na Měsíci: Německý startup pošle na Měsíc stanici pro mobilní telefony

Knihovna na Měsíci bude velmi rozsáhlá. Mimo jiné by měla obsahovat celou vytištěnou Wikipedii a další materiály na desítkách milionů stránek. Knihovna ale nebude vytištěná na papíře, nýbrž mnohonásobně zmenšená na tenkých plátcích niklu, takže ke čtení bude nutný výkonný mikroskop. V této podobě by měla knihovna odolat kosmickému záření i změnám teplot.

Stuartovci vládli od počátku 14. století Skotsku, od počátku 17. století Anglii a hned počátkem 18. století pak celé Velké Británii. Skotský král Jakub VI. se po smrti anglické královny Alžběty I. v březnu 1603 stal králem Anglie coby Jakub I. Stuart. Ta byla poslední panovnicí z rodu Tudorovců a jeho pratetička. Ze svého nástupce by však velkou radost neměla. Jakub byl synem její velké sokyně a nepřítelkyně Marie Stuartovny. Alžběta na ni celý život žárlila a nakonec ji nechala popravit. Jaký byl život této skotské královny a matky anglického krále?

Neoficiální anglická královna

Marie Stuartovna se narodila 8. prosince 1542 ze svazku skotského krále Jakuba V. a francouzské šlechtičny Marie de Guise. Už v šesti dnech se stala královnou, když její tatínek umřel na choleru. O šest let později pak coby mladičká nevěstinka dauphina Františka putovala do Francie, kde se jí dostalo výchovy společně s ostatními dětmi krále Jindřicha II. V dubnu 1558 uzavřela ve věku 15 let plánovaný sňatek se svým čtrnáctiletým snoubencem. Po dvou měsících se po boku svého novomanžela stala královnou Francie a po dvou letech také vdovou.

V devatenácti se vrátila do rodného Skotska, kde se brzy nechala titulovat anglickou královnou (byla pravnučkou krále Jindřicha VII. Tudora). Po smrti Marie I. Tudorovny totiž neuznala za právoplatnou anglickou královnu Alžbětu I., svoji tetu z druhého kolene. O získání anglického trůnu se sice nikterak nesnažila, nikdy ale neprohlásila, že se jej zříká.Snadno se jí ale nežilo. Ve Francii byla pokřtěna a jako katolička to měla ve Skotsku s protestantskou šlechtou a duchovními více než těžké... 

Útěk do Anglie

Po necelých čtyřech letech se podruhé vddala. Ženichem byl tentokrát její příbuzný Jindřich Stuart, Lord Darnley. Po roce se jim narodil syn Jakub, rodinné štěstí ale netrvalo dlouho. V roce 1567 byl Lord Darnley brutálně zavražděn.

„Za vším stojí královna,“ neslo se podhradím. Marie na to nedbala a ještě v témže roce se provdala za Jamese Hepburna, hrabě Bothwella. Ten byl přitom viněn z Darnleyovy vraždy! To už bylo na mocné protestanty příliš. Krásná královna byla uvězněna na zámku Lochleven a v červenci 1567 podepisala abdikaci ve prospěch svého syna Jakuba. Bothwell uprchl do Skandinávie a Marie do Anglie, kde doufala, že jí pomůže její královská tetička Alžběta.

Panovnice ale ani v nejmenším nezapomněla, že ji Marie nepovažovala za dost dobrou pro trůn. Navíc Mariin nárok na anglickou korunu uznávali i někteří šlechtici. Proto ji Alžběta raději nechala internovat.

Plešatá panovnice

Z vězení si Marie dopisuje se svým katolickým obdivovatelem Babingtonem, který plánuje její osvobození. Jeho plány ale odhalí Alžbětini přisluhovači a nasadí na zamilovaného šlechtice špeha. Ten mu vnukne myšlenku na atentát na královnu. Tak by Marie byla svobodná a navíc by mohla usilovat o korunu!  Babington to v dopisech navrhne Stuartovně a ta také písemně souhlasí.

TIP: Image na prvním místě: Proč se Alžběta I. neobešla bez okázalých šatů a doplňků?

Alžběta získává potřebný důkaz a Marie je odsouzena k smrti za podporu katolické opozice a usilování o život anglické královny. K popravě došlo 8. února 1587 a katovi k vykonání rozsudku nestačily ani dva údery. Stuartovninu hlavu od těla oddělil až ten třetí! Když ji poté chtěl mistr popravčí zvednout a ukázat lidu, jak bývalo zvykem, spadla mu uťatá hlava na zem. Marii totiž samým trápením v žaláři vypadaly vlasy a nosila paruku!

Předpokládejme optimistický scénář, tedy že zvládneme sladit technologický vývoj s tím sociálním. Společnost i ekonomika roku 2118 se budou v mnoha směrech radikálně lišit od toho, co dnes považujeme za neotřesitelně dané.

Předchozí část: Co bude s lidmi, až je nahradí stroje?

Práce se stane pouhým koníčkem a z života zmizí nouze či starosti o hmotné zajištění. Sociální rozdíly se jistě zcela vymýtit nepodaří, přinejmenším nadále přetrvá vrstva superbohatých majitelů firem. Materialistické myšlení ovšem do značné míry pomine, protože nebude komu co závidět. Co jiného budou ovšem lidé považovat za cenné, když ne nové auto ani dovolenou na Bali? 

Vytržené kořeny

Napoví nám pohled na tzv. Maslowovu pyramidu potřeb: Její nejnižší patro, tj. zaopatření v podobě jídla a střechy nad hlavou, se stane samozřejmostí, pro kterou nebude třeba vyvíjet žádné úsilí. Stejného naplnění se dočká potřeba bezpečnosti, a to nejen ekonomické – z ulic do jisté míry zmizí násilí, protože nebude mít smysl kohokoliv přepadat. Místo exekutora se však lidé budou obávat iracionálních hrozeb, nafouknutých třeba politickou či náboženskou propagandou. Má-li tedy být naše budoucnost zářivá, musíme i z mnoha dalších důvodů dbát na svobodný přístup k informacím a co nejkvalitnější vzdělání.

Co když jsme k ničemu?

Ve světě bez nedostatku budou mít nejvyšší hodnotu nehmotné statky – již zmíněné soukromí, samozřejmě láska a obecněji štěstí. Přetechnizovaný a komplexní svět bude totiž svazovat spousta banálních pravidel: V robotickém autě si těžko uděláte spontánní vyjížďku, zdravotní aplikace vašemu virtuálnímu lékaři nahlásí každou kocovinu a lednice vám pak možná za trest odmítne celý týden objednat pivo. Čas sice budete moct trávit podle svého, ale právě to se stane pro mnoho lidí největším problémem: „Co mám dělat, když nemusím nic a můžu všechno? K čemu vlastně jsem, když mě k ničemu není potřeba?“

Jenže znudění a otrávení lidé mohou být velmi nebezpeční. Veřejné instituce či korporace tak budou muset nalézt způsob, jak dát jednotlivcům pocit uplatnění a seberealizace. Nejspíš proto začnou pronikat do našeho soukromí a pobízet nás ke štěstí – podobně jako nám již dnes sociální sítě automaticky navrhují přátele nebo volnočasové vyžití. Problémem přitom nebude pouze zdraví dospělých, ale i dětí, které nikdy nezažily nepohodu ani nedostatek. Naše pravnoučata si tak přece jen budou muset své štěstí v určitém smyslu odpracovat nebo jej dosáhnou pomocí psychoaktivních substancí a implantátů. 

Sen – nebo noční můra

Všeobecný blahobyt bude do značné míry stavět na vysoce efektivním využívání a rozdělování zdrojů. Místo nakupování hromady domácích elektrospotřebičů vzniknou služby, díky nimž si bezplatně půjčíte to, co budete právě potřebovat. Pozice vlastnictví slábne již dnes: Půjčují se auta, nářadí i drahé počítačové programy pomocí sdílení přes cloudové služby. 

Materiální nasycenost však nepotrvá věčně. V historii se již mnohokrát ukázalo, že jakmile lidstvo objeví nové zdroje či technologické postupy a uspokojí určitý nedostatek, s růstem populace se omezenost dané komodity brzy vrátí. Nebo se stane vzácným něco jiného.

V případě technologicky vysoce rozvinuté civilizace může ovšem jedno období blahobytu trvat statisíce let. Pak ale lidstvo zamíří do dálav vesmíru a narazí kupříkladu na logistické problémy – třeba komunikaci a cestování omezované rychlostí světla. Každopádně není sporu, že automatizace ekonomických procesů dovolí našim potomkům žít jako ve snu. I když zatím nevíme, zda nepůjde spíš o noční můru.  

Horké chvíle zažil ve vesmíru sovětský kosmonaut Valerij Kubasov: „Svůj premiérový let jsem absolvoval v říjnu 1969 na palubě Sojuzu 6 společně s Georgijem Šoninem. Jednalo se o první skupinovou misi, přičemž se na oběžné dráze Země nacházely současně tři Sojuzy. Den po našem startu byl vypuštěna ‚sedmička‘ s Anatolijem Filipčenkem, Vladislavem Volkovem a Viktorem Gorbatkem. O další den později se na orbitu dostal Sojuz 8 s Vladimirem Šatalovem a Alexejem Jelisejevem.“

Sojuzy 7 a 8 se měly na oběžné dráze spojit, což se však kvůli poruše systému sbližování nepodařilo. Posádka Kubasova měla ovšem jiný úkol: uskutečnit první svařování kovů v beztížném stavu. Experiment připravili v kyjevském Institutu elektrického svařování E. O. Patona, kde také vyrobili automatické zařízení Vulkan, které se dalo dálkově ovládat z návratové kabiny. Kubasov s Šoninem tedy zůstali v návratovém modulu, zatímco svařovací aparatura se nacházela v orbitálním úseku, kde bylo na dobu experimentu vytvořeno vakuum. Svařování se uskutečnilo pomocí elektronového paprsku zaostřovaného magnetickým polem. Zařízení Vulkan provedlo automaticky veškeré naplánované experimenty, při nichž se vyzkoušely všemožné postupy při svařování různých druhů materiálu.

Neočekávané následky

Poté posádka obnovila atmosféru v orbitálním úseku a přesunula se tam, aby zkontrolovala výsledky experimentu. Oba muži však okamžitě ucítili silný zápach. Kubasov se přemístil ke stolu se svařovacími vzorky a doslova strnul: stůl vypadal, jako by jej téměř přeřízl napůl nějaký mimořádně ostrý nůž, přičemž okraje řezu byly natavené, a naříznut byl i vnitřní potah trupu orbitálního úseku.

Kosmonauti se urychleně odebrali do návratového modulu, načež uvažovali o vzniklé situaci: Cenné vzorky svařovaných materiálů zůstaly v orbitálním úseku. Pokud je nedostanou do návratové kabiny, shoří v hustých vrstvách atmosféry. Museli něco vymyslet. Kvůli bezpečnosti snížili v orbitální sekci tlak a Kubasov se vydal pro vzorky – sám, aby omezili riziko. Vyzvedl je, rychle za sebou uzavřel průlez a do orbitálního úseku už poté nevstoupili. Po přistání odborníci zjistili, že experiment se svařováním v beztížném stavu ovlivnilo magnetické pole Země: jeho působením se změnilo magnetické zaostřování elektronového paprsku, který tak místo svařování řezal.

Australská společnost Titomic představila veřejnosti zařízení, o němž sebevědomě prohlašuje, že jde o největší 3D tiskárnu kovu světa. Obří 3D tiskárna se stala součástí plně automatizovaného zařízení společnosti Titomic v Melbourne. Podobné tiskárny by se v budoucnu mohly uplatnit v automatizovaných továrnách pro letecký, kosmický, vojenský, námořní, automobilový i jiný průmysl.

Rekordní 3D tiskárna kovu, na jejímž vývoji se podílela i australská federální výzkumná agentura CSIRO, má pracovní prostor o délce 9 metrů, šířce 3 metry a výšce 1,5 metru. Proces tisku ale ve skutečnosti není omezený jen na tuto oblast, takže nová tiskárna může vytisknout ještě větší kovové objekty.

TIP: Milovníci trojrozměrného tisku slaví průlom v technologii 3D tištěné keramiky

Tiskárna tiskne ve vrstvách, jako je to u 3D tiskáren obvyklé. Nespoléhá se ale na spékání kovového prášku za vysokých teplot. Používá proces Titomic Kinetic Fusion, který zahrnuje robotickou paži chrlící prášek z titanu nadzvukovou rychlostí. Při rychlostech kolem 1 kilometru za sekundu, což odpovídá zhruba rychlosti Mach 3, se částice titanového prachu při srážce mechanicky spojí. Zařízení může tisknout i s jinými druhy kovů, ale kvůli příznivým vlastnostem a ceně materiálu se orientuje právě na titan.