Jak se postupně množí údaje z Číny a hlavně také z prvních zasažených zemí, jako je Itálie, dozvídáme se velmi důležité informace o tom, jaké skupiny lidí jsou pandemií covid-19 nejvíce ohrožené. Z dostupných údajů vyplývá, že kromě vyššího věku a dalších vážných zdravotních problémů je rizikovým faktorem i pohlaví pacientů.

Skutečně to vypadá, že muži jsou v tomto případě ohroženějším „druhem“. Zdá se, že muži infikovaní koronavirem umírají častěji než ženy, a také v mladším věku. Dokonce i u nakažených mladších 16 let, kteří obvykle nejsou v ohrožení života, převažují kluci nad holkami. Pandemie covid-19 v tomto navíc není nijak výjimečná. Stejnou situaci známe z řady předchozích epidemií, jako byl SARS v roce 2003 anebo neblaze proslulá Španělská chřipka z roku 1918. I tehdy byli zřetelně více ohroženi muži.

TIP: Špatné zprávy: Lékaři potvrzují, že koronavirus mohou přenášet lidé bez příznaků

Proč tomu tak je? Epidemiologové nejsou překvapeni, protože to vídají neustále, nejen u pandemií. Muži mívají těžší průběh u řady respiračních infekcí. Biologické důvody tohoto jevu ale zatím nejsou příliš známé. Významnou roli by mohlo hrát to, že ženský pohlavní hormon estrogen je zřejmě důležitý pro imunitu. Důležité může být i to, že muži mívají méně „zdravý“ životní styl a „volnější přístup“ k osobní hygieně.

Sibiřský poloostrov Jamal se zdá být prokletý. V roce 2016 tam náhle zemřel dvanáctiletý chlapec a dalších dvacet lidí museli hospitalizovat. Brzy vyšlo najevo, že se nakazili antraxem, onemocněním způsobeným bakterií Bacillus anthracis. Jedná se především o infekci divokých zvířat, neboť u lidí či skotu se ji podařilo téměř vymýtit. Jak se tedy mohlo nakazit tolik lidí naráz? 

Opět jde o důsledek oteplování planety, byť nepřímý. Nejpravděpodobnější možnost zní, že se zdrojem nákazy stalo stádo 2 300 sobů, které zhruba před 75 lety poloostrovem migrovalo. Chorobě pak zvířata na Jamalu podlehla, načež jejich těla i s ničivými bakteriemi pokryl sníh a vrstva ledu. Jenže co mělo zůstat navždy pohřbené, proniklo o několik desetiletí později znovu na světlo. 

Kvůli vlně horka z léta 2016, kdy teploty stoupaly až k 35 °C, roztál i jindy odolný permafrost se zkázonosnými mikroorganismy. Do kontaktu se zvířecími ostatky se pak nějak dostalo jedno z dětí místních chovatelů sobů a nemoc se začala bleskově šířit. Katastrofu odvrátila pouze rychlá reakce ruské vlády, jež do oblasti vyslala specializovanou vojenskou jednotku pro boj s biologickou nákazou – a pak také fakt, že Jamal představuje izolovaný region s minimem obyvatel.  

Nákaza stále živá

Už v roce 2014 přitom francouzští vědci oživili mikroorganismus, který třicet tisíc let spočíval v hloubce tří desítek metrů v sibiřském permafrostu. Tehdy se poprvé podařilo aktivovat takto starý virus stále schopný množení. Pithovirus sibericum, jak jej badatelé nazvali, dokázal napadnout jednoduché měňavky, ale lidem ani zvířatům nebezpečný nebyl. Objevem však odborníci vztyčili varovný prst a začali se zamýšlet, co dalšího by mohl sibiřský led uchovávat. 

TIP: Konec lidstva 5× jinak: Vyhladí nás geneticky upravené viry?

Odpověď přišla už o dva roky později právě na Jamalu, a to v podobě, jíž se vědci obávali. Pokud se antrax začne včas léčit antibiotiky, obvykle nekončí smrtí. Otázkou zůstává, jaké další miniaturní nebezpečí na nás v hloubce pod ledovými vrstvami číhá. 

Naši předkové považovali komety za posly neštěstí. Zvěstovaly války, úmrtí panovníků a také příchod smrtících epidemií. Teď máme jednadvacáté století a dost spolehlivě víme, že komety jsou špinavé sněhové koule, které tu zůstaly z úsvitu Sluneční soustavy. Není na nich nic magického. Přesto právě nyní dává na časy mýtů a pověr vzpomenout jedna vesmírných cestovatelek.

Vnitřní část Sluneční soustavy každým rokem navštíví desítky komet. Obvykle jsou ale natolik slabé, že je k jich pozorování nutný dalekohled. Když v prosinci 2019 odborníci objevili kometu C/2019 Y4 ATLAS, vypadalo to, že půjde o další ze slabých komet. Bylo to zhruba v době, kdy se v čínském Wu-chanu odehrávalo první dějství tragédie, která časem přejde v pandemii.

Kometa ATLAS zjasňuje

Když si astronomové tehdy kometu ATLAS prohlédli, odhadli, že její magnituda bude tak maximálně 9, tedy asi čtyřicetkrát slabší, než jaká je hranice viditelnosti objektů na nebi pouhým okem. Jenomže předpovědi jsou věc jedna a realita jiná. Magnitudy 9 kometa ATLAS dosáhla už před dvěma měsíci a stále zjasňuje. Doslova je každou noc jasnější.

TIP: Kometa Čurjumov-Gerasimenko letí vesmírem a mění barvu jako chameleon

Je známou věcí, že předpovídání jasnosti komet je velice obtížné. Každá kometa je případ sám pro sebe a o jejich výsledné jasnosti při přiblížení ke Slunci rozhoduje celá řada faktorů. Nicméně, astronomové nevylučují, že by se kometa ATLAS mohla stát nejjasnější kometou za posledních 13 let. V současnosti prolétá souhvězdím Velké medvědice, kde je pozorovatelná malým dalekohledem. Pokud bude její současné zjasňování pokračovat, měla by být pouhým okem viditelná již od začátku dubna a začátkem května předvede ohromující nebeskou show. Doufejme, že nám posvítí na úspěšný boj s koronavirem.

Elitní jednotka americké armády nese komplikovaný název 1st Special Forces Operational Detachment-Delta, nicméně proslula pod zkráceným jménem Delta Force. Spolu se svým námořním protějškem SEAL Team Six tvoří dvojici nejlepších a nejčastěji nasazovaných protiteroristických oddílů zaoceánské velmoci.

Na rodném listě Delta Force stojí datum 19. listopadu 1977 a za jejího otce můžeme označit plukovníka Charlese Beckwitha – příslušníka zelených baretů s bojovými zkušenostmi z Vietnamu.

Fiasko v Íránu

Po absolvování kursu u britského 22. pluku SAS začal usilovat o vznik podobné jednotky i v USA a přes mnoho překážek svůj záměr prosadil. Z dobrovolníků vybral prvních pět desítek mužů, které podrobil náročné fyzické i psychické přípravě či zkouškám odhodlání a vytrvalosti. Za schopnou nasazení prohlásili nadřízení jednotku na podzim 1979, tedy těsně před islámskou revolucí v Íránu. V listopadu tamější studenti zajali na americké ambasádě v Teheránu 66 rukojmích, k jejichž záchraně Washington v dubnu 1980 vyslal právě Delta Force.

Akce však skončila fiaskem, když se v písečné bouři porouchaly dvě helikoptéry a další se srazila se zásobovacím letounem – zemřelo osm operativců, aniž se oddíl přiblížil k cíli. Pentagon reagoval jednak ustavením speciálních přepravních oddílů pro protiteroristické jednotky, jednak zřízením zmíněného námořního komanda.

Útvar se z počátečního nezdaru vzpamatoval a také v 21. století setrvává v pohotovosti kupříkladu pro zásahy vůči únoscům. Zapojuje se též do válečných konfliktů, kdy chrání americké armádní velitele i vrcholné představitele spojenců – mimo jiné v Panamě (1989) nebo za operace Pouštní bouře (1991). Na Haiti v roce 1994 příslušníci Delta Force působili v roli bodyguardů pro vyslance OSN, zúčastnili se i bojů v Iráku a Afghánistánu. Většina operací oddílu podléhá přísnému utajení, mezi výjimky patří dlouholetý úkol chránit americké sportovce a funkcionáře při cestách na olympijské hry či ochrana prezidenta během pobytu v rizikových zemích.

Z našich luhů a hájů

Tuzemský protiteroristický útvar známý pod zkratkami ÚRN či URNA se zrodil roku 1981 v rámci tehdejšího Sboru národní bezpečnosti – jako reakce na vlnu terorismu a únosů letadel ve světě i u nás. Už o tři léta později se policisté blýskli záchranou dvou rukojmích zadržovaných v lesní chatě. Po roce 1989 mohlo dojít k modernizaci oddílu, jenž se postupně zařadil mezi elitní jednotky na evropské úrovni.

Dnes podléhá přímo policejnímu prezidentovi, který o vyslání speciálů do akce rozhoduje se souhlasem ministra vnitra. Do služeb útvaru se může přihlásit i řadový policista, který absolvoval nejméně šest let služby, nicméně musí projít přísnou střeleckou prověrkou i řadou fyzických a psychických testů. Jednotka má celorepublikovou působnost a její specializaci tvoří krizové situace, které vyžadují nasazení nejlepších dostupných operativců vybavených a vycvičených k neutralizaci vyššího počtu ozbrojenců.

Urna v akci

Jde především o záchranu unesených osob a dopravních prostředků či zásahy proti zvlášť rizikovým pachatelům – to vše převážně v souvislosti s organizovaným zločinem. Mezi nejznámější akce ÚRN patří osvobození rukojmích zadržovaných v nemocnici pachatelem s ručním granátem (1990), zatčení šéfa ruské mafie v pražském nočním klubu (1995), rozprášení bulharského gangu obchodujícího s drogami, zbraněmi a prostitucí (1998) nebo zatčení bosse albánské mafie hledaného Interpolem a norskou policií (1999).

Do hledáčku médií se oddíl dostal i v souvislosti s dopadením u prchlého vězně Jiřího Kajínka. Jednotka se účastní cvičení se svými evropskými protějšky včetně britské SAS, francouzské GIGN, belgické SIE nebo švédské CTU. Dodejme, že kromě ÚRN fungují v ČR též zásahové jednotky krajských ředitelství policie s regionální působností. Slouží mimo jiné k neutralizaci nebezpečných pachatelů, likvidaci zabarikádovaných ozbrojenců nebo transportu VIP.

Už jsme si zvykli, že Austrálie je spolehlivou zásobárnou pozoruhodných fosilií z raných období vzniku a vývoje života na Zemi. Pěkně to potvrzuje i nedávno objevená fosilie, která dostala odborné pojmenování Ikaria wariootia. Rodové jméno pochází z jazyka Adnyamathanha, kterým mluví Austrálci v oblasti nálezu fosilie. Druhové jméno zase odkazuje na samotnou lokalitu nálezu Warioota Creek.

Ikaria byla červovitým organismem, tvarem a velikostí připomínajícím zrnko rýže. Paleontologové se domnívají, že právě ikaria je původcem četných stop, které se doposud nacházely v příslušných fosilních vrstvách. Ty pocházejí z doby před asi 555 miliony let, tedy z období zvaného ediakara, ještě před začátkem prvohor.

TIP: Nejstarší na světě: Primitivní trilobiti měli oči už před 530 miliony let

Pokud se vědci nepletou, ikaria by mohla být nejstarším známým dvoustraně souměrným živočichem (Bilateria). Tato velká skupina zahrnuje vývojově nejvyspělejší mnohobuněčné živočichy, včetně obratlovců, s výjimkou těch nejpůvodnějších, jako jsou houbovci, žebernatky a žahavci. S podobnými fosiliemi z této takzvané ediakarské fauny je ale problém v tom, že jim stále příliš nerozumíme. Tyto fosilie bohužel nebývají zachovalé v takovém stavu, jako například fosilie z mladších vrstev. Není proto vyloučeno, že se náš pohled na ikarii ještě v budoucnu změní.

Vědci a lékaři v dnešní době stále častěji využívají kmenové buňky. To jsou buňky, které se ještě nespecializovaly do „dospělé“ podoby v nějaké tkáni nebo orgánu. Kmenové buňky hrají klíčovou roli při vývoji embrya a mohou se uplatnit i v regenerativní léčbě při náhradě poškozených tkání či orgánů nebo také v léčbě rakoviny a dalších závažných onemocnění.

Když odborníci získávají kmenové buňky pro výzkum nebo léčbu, často použijí „dospělé“ lidské buňky, například kožní nebo i jiné. Tyto buňky vystaví působení takzvaných Yamanakových proteinů, čímž dojde k „přetočení tachometru“ buněk a stanou se z nich indukované pluripotentní kmenové buňky (iPSC). Není to okamžité, takový zásah obvykle trvá několik týdnů.

TIP: Úspěšná léčba: Lidské kmenové buňky pomohly paraplegickým potkanům chodit

Odborníky z amerického Stanfordu napadlo, že si tento postup vypůjčí a nepoužijí ho na vytvoření kmenových buněk, ale k výraznému „omlazení“ zestárlých buněk. Zkusili to s buňkami od mladších i starších lidí v buněčné kultuře a také na pokusných myších. Namísto několika týdnů vystavili buňky vlivu Yamanakových proteinů jen na pár dní.

Omlazování lidských i myších buněk dopadlo velice slibně. Tento zákrok způsobil, že buňky podle řady sledovaných parametrů podstatně „omládly“, v případě lidských buněk o řadu let. Došlo například k tomu, že se zlepšila kondice buněk chrupavky získaných od lidí trpících osteoartrózou. Vědci doufají, že tímto postupem bude časem možné „omlazovat“ celé tkáně a orgány.

Tým vědců z univerzity v americkém Madisonu a Lékařské fakulty v Bostonu (Harvard Medical School) tvrdí, že pravidelná meditace může zpomalit stárnutí mozku. Ve studii publikované v časopise Neurocase popisují svá zjištění, která vzešla ze studia buddhistického mnicha Yongey Mingyur Rinpoche.

Jednačtyřicetiletý Rinpoche se meditaci věnuje takřka celý svůj života. Badatele proto zajímalo, zda a jakým způsobem dokáže dlouholetá meditace ovlivnit lidský mozek. Vědci mnicha sledovali dlouhých 14 let, přičemž průběžně snímkovali jeho mozek na magnetické rezonanci.

Během téhož období sledovali kontrolní skupinu 105 dobrovolníků, kteří se rovněž podrobili magnetické rezonanci mozku. Získané snímky nakonec porovnala a vyhodnotila umělá inteligence Brain Age Gap Estimation (BrainAge), která dokáže s 95% přesností odhadnout stáří osoby podle stavu jeho mozku.

TIP: Nejen duševní pohoda: Meditace a cvičení působí i na naši DNA

V případě tibetského mnicha počítač vyhodnotil stav mozku na 33 let, i když mu je ve skutečnosti o 8 let více. Zároveň se ukázalo, že ne všechny části mozku stárnou setejně rychle. Podle vědců jde o doklad, že pravidelná meditace může zpomalit stárnutí lidského mozku.

V roce 1987 si astronomové užili nevšední podívanou, když v blízké trpasličí galaxii Velkého Magellanova mračna explodovala supernova. Dostala označení SN 1987A a pro vědce byla od počátku záhadou. Jako supernovy tohoto typu se totiž obvykle odpalují červení veleobři, zatímco v supernově SN 1987A podle všeho explodoval modrý veleobr. Jako modré veleobry označujeme extrémně horké a jasné hvězdy s povrchovou teplotou od 20 000 do 50 000 K a hmotností od 10 do 50 Sluncí.

Následná pozorování v oblasti rentgenového záření a gama záření rovněž ukázala, že hmota, vyvržená explozí supernovy, obsahuje radioaktivní nikl. Ten nepochybně vznikl při zhroucení hvězdy a od té doby se pohybuje vesmírem rychlostí přes 4 tisíce kilometrů za sekundu. Z dosavadních simulací přitom nebylo jasné, proč se pohybuje tak rychle.

Proč explodovala supernova SN 1987A

Masaomi Ono z japonské laboratoře RIKEN Astrophysical Big Bang Laboratory a jeho spolupracovníci simulovali různé scénáře exploze supernovy SN 1987A. Sledovali přitom, jaký z těchto simulovaných scénářů bude nejlépe odpovídat pozorovaným vlastnostem dotyčné supernovy.

TIP: Astronomové objevili hvězdu, která se explodovala jako zvláštní supernova

Z výsledků simulací nakonec vzešel nejpravděpodobnější scénář v němž se srazil červený veleobr s běžnou hvězdou hlavní posloupnosti. Veleobr nejprve připravil menší hvězdu o materiál a postupně ji absorboval, až vznikl rychle rotující modrý veleobr. Ten pak nakonec explodoval jako supernova SN 1987A.