Prvním padlým první světové války se stal Němec Albert Mayer. Byl zabit v přestřelce 2. srpna 1914, den před oficiálním vyhlášením války. Za posledního padlého tohoto konfliktu se považuje Američan Henry Gunther, který zemřel 11. listopadu 1918 v 10:59, pouhou minutu před uzavřením příměří.

Prvním padlým druhé světové války se stal Franciszek Honiok – naposledy vydechl 31. srpna 1939 při přepadení vysílače v Gliwicích, patřících tehdy Německu. Zmíněný fiktivní útok provedla speciální jednotka SS převlečená do polských uniforem. Na místě pak Němci zanechali těla polských vězňů z Dachau, jež předtím zastřelili a rovněž oblékli do uniforem. Zinscenované přepadení následně posloužilo jako záminka k vyhlášení války Polsku. Prvními oběťmi se stalo asi 1 200 obyvatel obce Wieluń, kteří zemřeli 1. září 1939.

Určení posledních padlých druhé světové války zůstává bohužel nejasné, protože boje leckde pokračovaly i po oficiálním konci konfliktu. Navíc nadále umírali váleční zajatci nebo lidé ozáření při svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki. K obětem obou válek navíc patří rovněž ti, kdo zahynuli v pozdějších letech při deaktivaci nevybuchlé munice.

K městečku Westbrook se v polovině ledna upíraly zraky senzacechtivých novinářů a milovníků tajemna. Na řece Presumpscot, jež obcí protéká, se totiž objevil obrovský ledový disk s průměrem zhruba sto metrů, a navíc se otáčel proti směru hodinových ručiček. Zatímco kachny jej využívaly coby pomyslný kolotoč, internetem se šířily dohady, že má útvar mimozemský původ.

TIP: Ledové palačinky na skotské řece

Podle vědců však pro vysvětlení nemusíme až do vesmíru: Disk je sice rekordně velký, ale u jeho zrodu stál studený vzduch – při kontaktu s hladinou vytvořil vír, jenž pak zamrzal a zvětšoval se. Kulatý tvar byl důsledkem postupného obrušování o břehy i další kry a za rotaci mohlo pozvolné tání. 

Oběžná dráha je zaneřáděná odpadky. Vládní agentury i soukromé společnosti se s tím snaží vypořádat. Patří mezi ně i britská společnost Surrey Satellite Technology, která momentálně na oběžné dráze testuje satelitního vesmírného uklízeče RemoveDEBRIS.

V novém experimentu, jehož průběh je zachycený na videu, RemoveDEBRIS úspěšně ulovil kus vesmírného odpadu harpunou. Kosmickou harpunu navrhla společnost Airbus Stevenage. Zařízení po odpálení loví cíl rychlostí 20 metrů za sekundu, a pokud ho zasáhne, prorazí ho a následně přitáhne k sobě.

Úspěšný test

Podle šéfa Surrey Satellite Technology Guglielma Agliettiho, šlo o nejsledovanější experiment projektu RemoveDEBRIS a jeho úspěch je pro všechny zúčastněné velkým zadostiučiněním. Jde o výsledek plodné spolupráce mezi výzkumem a průmyslem vesmírných technologií.

TIP: Na oběžné dráze je nepořádek: Odpad by mohly sestřelovat plazmové satelity

Harpunování odpadu bylo již třetím úspěchem satelitu RemoveDEBRIS. Loni v září nejprve polapil do vystřelené sítě cvičný cíl a pak úspěšně identifikoval vesmírný odpad palubním LIDARem a vizuálním navigačním systémem. Poslední experiment satelitu by měl proběhnout v březnu a bude spočívat v napnutí brzdné plachty, která satelit navede dolů do atmosféry, aby tam spolehlivě zaniknul. 

Šrílanská chráněná oblast Sinharaja (Sinharádža) představuje poslední výspu prastarého panenského porostu. Rozkládá se v nadmořské výšce 300 – 1 170 metrů, ve zvlněném terénu hřebenů a údolí protkaných sítí potoků. Úzký pás rezervace měří sice pouhých 21 km na délku a 7 km na šířku, přesto se stal pokladnicí druhů, které jinde na světě nenajdeme.

Tamní flóra přetrvala z dob superkontinentu Gondwana, formovaného před 600 miliony let, jenž se před 140–100 miliony lety rozpadl na část nazývanou Atlantika, zahrnující dnešní Jižní Ameriku, Afriku, Arábii, Madagaskar a Indii, a Antarktidu s Austrálií. Ostrovní oblast tak badatelům poskytuje neocenitelnou pomůcku při zkoumání kontinentálního driftu a biologické evoluce. 

Hrozba diamantů

Podle Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN) představuje víc než 60 % tamních druhů stromů a kapradin endemity – tzn. že se vyskytují pouze na tomto jediném místě – a mnohé další se řadí k vzácným. Bohatá flóra se odráží i v různorodosti obyvatel pralesa, mezi nimiž najdeme spoustu endemických druhů ptáků, motýlů i obojživelníků. Pralesní rodinu doplňují zástupci vzácných a ohrožených zvířat, mimo jiné levhart skvrnitý, hulman rudolící či sojkovec šedohlavý. 

Budoucnost rezervace nepříznivě ovlivňuje kultivace okolí, zejména podél její jižní hranice. Budování infrastruktury, především silnic, nezákonná těžba dřeva, ale i diamantů – to jsou hlavní hrozby, jimž bude muset Sinharaja v budoucnu čelit. Pro Šrí Lanku naštěstí zůstává její ochrana prioritou a nezbývá než doufat, že se unikátní přírodní dědictví podaří uchovat i pro další generace.

Prámy pro Luftwaffe navrhl konstruktér Fritz Siebel v rámci německých příprav na vylodění v Anglii (operace Seelöwe). Jednalo se o uzavřené ženijní pontony spojené plochou palubou, na níž se daly umístit různé nástavby. V průběhu času vzniklo několik základních variant a modernizací.

Pro pěchotu i dělostřelce

Transportní verze nesla většinou automatické protiletadlové zbraně v rážích 15, 20 nebo 37 mm, naproti tomu plavidlo dělostřelecké podpory se mohlo chlubit až čtyřmi obávanými „osmaosmdesátkami“. Sériová výroba Siebelových prámů začala jako společný projekt Luftwaffe a pozemního vojska v září 1940 v Antverpách a posléze se rozběhla i v dalších, většinou menších loděnicích.

I když byla operace Seelöwe nakonec odložena na neurčito, Luftwaffe ve výrobě prámů pokračovala a nasadila je na řadě bojišť. Na východní frontě se prámy Siebel poprvé objevily již v červenci 1941 na hladině Černého moře, barevné snímky na této dvoustraně však byly pořízeny 13. srpna 1942 na dalekém severu na Ladožském jezeře. Tam působily v rámci takzvaného Štábu prámů Východ (Einsatzstab Fähre Ost).

Štábu prámů Východ

Ten sdružoval flotily prámů II a III (Luftwaffen-Fährenflotille), které byly pro službu u Leningradu zformovány v květnu 1942 v Antverpách. Na místo určení dorazila technika (včetně 23 prámů) a 2 323 mužů postupně mezi 13. červnem a 15. srpnem a hlavní základnou se jim stalo městečko Lahdepohja. Prámy se nicméně do bojových akcí ve větší míře nezapojily. Jednou z mála známých operací je účast na nájezdu na malý ostrůvek Suhosaari (Sukho) v jižní části Ladožského jezera, na kterém se nacházel maják a sovětská posádka v síle zhruba 90 mužů vyzbrojených třemi kanony ráže 100 mm a několika kulomety v opevněných postaveních.

TIP: Polní divize Luftwaffe: Orli bez křídel

Úder, který se odehrál v noci na 22. října 1942, ale neměl zásadnější taktický význam a zprávy o jeho výsledku se v různých zdrojích liší. Ty německé uvádějí, že se nájezdníkům podařilo podpálit maják, zničit radiostanici a umlčet dvě děla, ovšem za cenu 18 padlých, 57 raněných a čtyř nezvěstných vojáků stejně jako pěti odepsaných plavidel, z toho čtyř prámů (pouze jeden ale potopila sovětská palba). Již v listopadu 1942 byl Štáb prámů Východ rozpuštěn a obě flotily čekalo nasazení ve Středozemním moři. 

Schopnost zvládnout pár desítek kliků není podle nového výzkumu jen známkou síly a častých návštěv posilovny. Podle čerstvého výzkumu amerických vědců, zaměřeného na zdravotní stav a kondici amerických hasičů, je také efektivní prevencí vzniku srdečních chorob

Badatelé se ve svém výzkumu zaměřili na čtyřicátníky mužského pohlaví, kteří pracují v hasičském sboru. Výsledky ukázaly, že hasiči, kteří udělají více než 40 kliků po sobě, mají ve srovnání s muži, kteří udělají najednou méně než 10 kliků, o 96 procent nižší riziko, že u nich během příštích 10 let bude diagnostikována srdeční choroba, případně že je postihnou zdravotní problémy se srdcem.

Optimistické závěry mají pochopitelně i své slabiny. Výzkum pracoval pouze s úzkou skupinou osob, navíc se skupinou, u které je celková dobrá kondice očekávatelná a více než žádoucí. Je tedy otázkou, zda jsou výsledky studie použitelné i pro většinovou populaci. Podle vedoucího studie Justina Yanga z Harvard T. H. Chan School of Public Health v Bostonu se cvičení obecně (a kliky konkrétně) jeví jako jednoduchý a bezplatný způsob efektivní prevence kardiovaskulárních onemocnění.

TIP: Pravidelné cvičení snižuje riziko úmrtí na rakovinu prsu o 40 procent

Vědci jedním dechem dodávají, že počet zvládnutých kliků rozhodně není nezávislým prediktorem rizika vzniku srdečních onemocnění. Existuje mnoho dalších faktorů spojených s rizikem vzniku srdečních onemocnění. Ty mohou zahrnovat věk, index tělesné hmotnosti (BMI), ale i například úroveň aerobní kondice.

Ferdinandovo narození rozhodně neproběhlo pod šťastnou hvězdou, ale spíš pod půlměsícem – pro Habsburky rozhodně nešťastným. V okamžiku, kdy 14. června roku 1529 malý Ferdinand spatřil v rakouském Linci světlo světa, směřovala do střední Evropy obrovská turecká armáda pod vedením samotného sultána Sulejmána Nádherného, která jen pár měsíců po chlapcově narození sevřela ve smrtícím obklíčení Vídeň, sídelní město jeho otce, krále (později císaře) Ferdinanda I. Habsburského. To byl také důvod, proč se malý Ferdinand narodil v Linci, kam král odeslal svoji manželku Annu Jagellonskou v obavě před tureckým útokem.

I když byl sultánův útok na Vídeň téměř zázrakem odražen, nebezpečí stále trvalo, vždyť Turci se na dalších více než 150 let pevně usadili v sousedních Uhrách. Proto královská rodina pobývala většinou v bezpečném Innsbrucku v Tyrolsku, kde vyrůstal i malý Ferdinand. Tehdy ještě netušil, že s tímto městem bude spjata nejdelší a nejslavnější část jeho života.  Ale stejně tak byl jeho život spjat i s další z dědičných habsburských zemí – s Českým královstvím.

Mladý místodržitel

Roku 1547 vyvrcholil v německé části Svaté říše římské konflikt mezi katolíky a protestanty takzvanou šmalkaldskou válkou. V čele katolíků stanuli dva Habsburkové: římský císař a španělský král v jedné osobě Karel V. a jeho bratr, český a uherský král Ferdinand. Válka vyvrcholila 24. dubna 1547 bitvou u Mühlberka, v níž byli protestanté na hlavu poraženi. V řadách vítězného vojska si vydobyl rytířské ostruhy i mladý, ani ne devatenáctiletý arcivévoda Ferdinand. Bitva však měla pro jeho život ještě závažnější důsledky.

Šmalkaldské války totiž využili k odboji proti králi Ferdinandovi i nespokojení čeští stavové. Nicméně po porážce německých protestantů panovníkovi již nic nebránilo, aby zjednal i v české zemi pořádek. Stavovskou rebelii potlačil, ale navíc potřeboval jmenovat spolehlivého člověka, který by jej v Čechách zastupoval. V minulých letech působila v této funkci jeho manželka, všeobecně oblíbená Anna Jagellonská, ta však v lednu 1547 zemřela krátce po porodu dcery Johany. Ferdinand zvolil za jejího nástupce svého stejnojmenného mladého syna. Roku 1547 se tedy Ferdinand později zvaný Tyrolský ujal úřadu místodržitele Českého království, aby v něm strávil téměř dvě desetiletí a prožil v této zemi nejšťastnější období svého života.

Represe a renesanční styl

Jeho působení se nám dnes může zdát rozporuplné. Na jednu stranu v Čechách zahájil tvrdou rekatolizaci. Represe namířil především proti Jednotě bratrské, na niž se nevztahovala náboženská tolerance, zajištěná basilejskými kompaktáty na konci husitských válek. Pouhý rok po svém nástupu do úřadu nechal uvěznit na Křivoklátě bratrského biskupa Jana Augustu spolu s knězem Jakubem Bílkem. Ze zdejšího krutého žaláře se dostali po dlouhých 13 letech. Je však třeba připomenout, že Ferdinand byl v tomto směru vykonavatel ostře protireformační politiky svého královského otce Ferdinanda I., jenž se stal roku 1556 i římským císařem. Právě za jeho místodržitelství byli do Čech roku 1555 uvedeni jezuité a roku 1561 nechal obnovit katolické pražské arcibiskupství.

Na druhou stranu to byl on, kdo naplno otevřel české země novému životnímu a uměleckému stylu – renesanci. Právě za něj začal přerod Prahy, která se jen zvolna vzpamatovával ze zhoubného požáru roku 1541, v evropskou renesanční metropoli. A nešlo jen o architekturu. Důležitá byla přítomnost Ferdinandova dvora v hlavním městě.

Mladý Habsburk byl ve vlastním slova smyslu renesančním člověkem se zálibou v umění, vědách i zábavách. Jeho dvůr odrážel arcivévodovu osobnost a ovlivňoval tak českou šlechtu, která byla až dosud v zajetí přísného životního stylu určovaného českou reformací. Lze téměř bez nadsázky říci, že Ferdinand v Praze položil základy pozdější slavné rudolfínské epochy.

Přátelé z Čech

Roku 1564 zemřel císař Ferdinand I. Habsburský. Svou říši rozdělil mezi tři syny tak, že prvorozený Maxmilián získal Rakousko, české země, Uhry a císařskou korunu, druhorozený Ferdinand Tyrolsko a třetímu Karlovi připadlo Štýrsko. Ferdinand, který díky nově nabyté zemi vstoupil do dějin jako Ferdinand Tyrolský, však na žádost svého bratra Maxmiliána ještě dva roky zůstal jako místodržící v Čechách. Království opustil až roku 1566.

Do konce života udržoval úzké styky s českými šlechtici, mezi nimiž si našel i přátele, jako byl Ladislav ze Šternberka. O častých návštěvách jeho českých přátel svědčí i zápisy v pijáckých pokutních registrech, které byly vedeny na jeho novém sídle v tyrolském Ambrasu. Podle tohoto pramene jej zde postupně navštívilo na 150 českých šlechticů! Když roku 1566 odjížděl z Čech, nechával arcivévoda Ferdinand za zády nejen zemi, kde strávil téměř dvacet let, ale i zemi, kde našel svou životní lásku.

Pánem Tyrolska

Do země, kterou obdržel jako část otcovského dědictví, přijel Ferdinand slavnostně v lednu 1567 i se svou rodinou. Jeho sídelním městem byl Innsbruck, kde prožil před lety šťastné dětství. Pokračoval tu ve stejně tvrdé protireformaci, jakou prováděl už v Čechách, zcela v intencích právě skončivšího tridentského koncilu. Počínal si však ještě krutěji – tyrolské novokřtěnce nechal nejen věznit, ale dokonce i popravovat.

TIP: Filipína a arciknížete Ferdinand: Vztah, který otřásl habsburským domem

Zároveň ovšem s sebou opět přinesl také ducha renesance. Nechal v novém slohu přestavět starý hrad Ambras, tyčící se nad Innsbruckem, a vybudoval si zde svou rezidenci. Shromáždil tu světoznámou sbírku, která se směle může měřit s pozdějšími sbírkami jeho synovce Rudolfa II. – a snad byla i jejich inspirací. Ambras byl také místem rytířských slavností a lovů, bujarých hostin i veselých pijáckých zábav, které zde arcivévoda pořádal. Takový nákladný životní styl však přesahoval jeho finanční možnosti, takže zadlužil Tyrolsko na několik dalších generací.

Dřevo je skvělý stavební materiál, bohužel ale také dobře hoří. Vědci proto vyvíjejí různé zpomalovače hoření a látky, které ochrání dřevo před požáry a tím i životy a majetek lidí. Američtí vědci ve spolupráci se svými švédskými kolegy nedávno přišli s jednou takovou látkou, která brání hoření dřeva i materiálů, které dřevo obsahují.

Jde o bezbarvou kapalinu, které se říká AFA (z anglického Anti-Flame Additive). Je účinná již v 10% koncentraci, může být přimíchána do barev nebo do ochranných směsí, které jsou odolné vůči UV záření, a pak použita k nátěru na dřevu. Anebo může být AFA přimíchána přímo do materiálů, které obsahují dřevo. 

Nový zpomalovač hoření funguje na bázi tenkého filmu, který svou strukturou připomíná cihlovou zeď. Vrstva poté slouží jako nehořlavá a kyslík nepropouštějící bariéra, minimalizující přenos tepla do chráněné vrstvy.

TIP: Létající pyromani? Vědci otestovali v praxi drony, které mají zakládat požáry

Aktivní složkou látky AFA je organofosfát, tedy organická látka obsahující fosfor a také dusík. Tvůrci látky AFA tvrdí, že při hoření nevytváří toxické výpary, a že AFA neobsahuje žádné toxické složky, které jsou jinak pro zpomalovače hoření typické. V laboratorních testech se nová látka osvědčila a úspěšně bránila vzplanutí dřeva. Po schválení úřady by se z látky AFA mohl brzy stát komerčně dostupný produkt.

Oslava narozenin se může pořádně prodražit a důvodem nemusí být drahé dárky nebo cena oslavy samotné. Alespoň tedy, pokud hodláte oslavovat v Tádžikistánu. Zdejší zákony totiž pod hrozbou pokuty zakazují slavit narozeniny mimo oslavencův dům.

Oslavy pod peřinou

Bizarní nařízení je aktivně uplatňováno a kreativní policisté k usvědčení pachatelů neváhají pročesávat sociální sítě a pátrat po náznacích soukromých oslav. Dokládá to například případ tádžické popové hvězdičky Firuzy Khafizové, kterou usvědčily videa z oslavy umístěná na sociální síti Instagram. Firuze nedávno úřady za porušení narozeninového nařízení vyměřily pokutu ve výši 5 000 somonů (v přepočtu asi 12 tisíc korun).

Že nejde o ojedinělý exces dokládá i případ muže z roku 2015, kterému byla uložena desetitisícová pokuta, za snímek s narozeninovým dortem v kavárně, který oslavenec sdílel na Facebooku. Podle dostupných statistik uložily úřady jen v loňském roce pokuty 648 lidem v celkové výši přes 7 milionů korun.

TIP: Zakroucené paragrafy: 5 nejpodivnějších výmyslů práva

Regulace, která byla do tádžického právního systému zavedena v roce 2007 a rozšířena o deset let později, umožňuje státu regulovat počty hostů na svatbách, narozeninových oslavách a křtech. Mezi pravomoci úřadů patří možnost určit maximální dobu po kterou se oslava může konat či jak velké může být pohoštění. Cílem bizarního nařízení je eliminovat opulentní oslavy a přinutit obyvatele Tádžikistánu k utrácení peněz „rozumnějším“ způsobem.

Na Měsíc se chystají i Evropané, budou ale potřebovat vhodné skafandry. Evropská vesmírná agentura ESA proto nedávno uzavřela kontrakt se společností Comex, výrobcem barev a odolných materiálů, a zahájila tím dvouletý projekt Pextex. Jeho cílem je vyhledat a otestovat nejvhodnější materiály a textilie pro budoucí evropské mise na Měsíc.

Projekt Pextex má navazovat na již existující kosmické skafandry, očekává se ale, že dojde i k vývoji nových typů textilií. Odborníky budou zajímat chytré textilie anebo materiály, které jsou schopné se samy opravovat, či takové, které dovedou odpuzovat všudypřítomný a velmi nepříjemný měsíční prach.

Nové skafandry pro dobývání Měsíce

Vše nasvědčuje tomu, že po dlouhých 50 letech konečně začíná nové dějství objevování a dobývání Měsíce a Evropa chce být u toho. Budoucí mise na Měsíc mají zahrnovat budování trvalých základen. Týmy astronautů budou potřebovat vhodné skafandry, které bude možné používat častěji a po delší dobu, než tomu bylo u skafandrů dávných misí Apollo.

TIP: Boeing vyvinul nové stylové skafandry pro své vesmírné mise

A co všechna by měl nový evropský skafandr zvládnout? Především musí být schopen ochránit astronauty před extrémními teplotními výkyvy od plus 120 °C do mínus 170 °C minimálně po dobu 2 500 hodin. Musí také astronautům zajistit stabilní vnitřní teplotu a odolat radiaci slunečního záření, před kterou povrch Měsíce nechrání atmosféra. Musí také vydržet mechanické narušování ostrými horninami, zajistit ochranu proti statické elektřině a elektromagnetickým polím. Skafandr rovněž musí být netoxický, nehořlavý a nepropustný pro vodu a další kapaliny.